(1)

Směrnice (EU) 2018/2001 stanoví požadavky na některá paliva, zejména biopaliva, biokapaliny, paliva z biomasy, kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu a recyklovaná paliva s obsahem uhlíku, s cílem zajistit, aby mohla být započítána do cílů stanovených ve směrnici, pouze pokud byla vyrobena udržitelným způsobem a ve srovnání s fosilními palivy uspoří značné množství emisí skleníkových plynů. Zaprvé stanoví článek 29 směrnice kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy a článek 26 směrnice a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/807 (2) stanoví kritéria k určení jednak toho, která surovina pro biopaliva, biokapaliny nebo paliva z biomasy vykazuje vysoké riziko nepřímé změny ve využívání půdy, a jednak toho, která biopaliva, biokapaliny nebo paliva z biomasy s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, která splňují určité podmínky, mohou být certifikována jako paliva s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. Zadruhé stanoví čl. 25 odst. 2 směrnice kritéria úspor emisí skleníkových plynů pro kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu a recyklovaná paliva s obsahem uhlíku používaná v dopravě. Zatřetí vyžaduje čl. 28 odst. 2 směrnice, aby hospodářské subjekty zadávaly do databáze Unie informace o provedených transakcích a parametrech udržitelnosti některých obnovitelných paliv (biopaliv, bioplynu a kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu) a recyklovaných paliv s obsahem uhlíku používaných v dopravě.

(2)

Směrnice také stanoví pravidla pro výpočet příspěvku elektřiny z obnovitelných zdrojů k cílům v oblasti dopravy. Zejména čl. 27 odst. 3 směrnice stanoví pravidla, jak tento výpočet provést, a to jak v případě, kdy je elektřina přímo využívána k pohonu elektrických vozidel, tak v případě, kdy je používána k výrobě kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu, která jsou používána v dopravě.

(3)

Ke kontrole dosažení souladu s pravidly pro biopaliva, biokapaliny, paliva z biomasy, kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu a recyklovaná paliva s obsahem uhlíku mohou členské státy použít nepovinné režimy. Nepovinné režimy hrály důležitou úlohu při poskytování důkazů o souladu s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro biopaliva a biokapaliny podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (3). Ve směrnici (EU) 2018/2001 byla role nepovinných režimů rozšířena. Zaprvé mohou tyto režimy nyní sloužit k certifikaci souladu všech paliv vyráběných z biomasy, včetně plynných a pevných paliv, s kritérii udržitelnosti stanovenými ve směrnici (EU) 2018/2001 a poskytnout přesné údaje o jejich úsporách emisí skleníkových plynů. Zadruhé mohou sloužit k certifikaci souladu kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu a recyklovaných paliv s obsahem uhlíku s jejich kritérii úspor emisí skleníkových plynů. Zatřetí mohou sloužit k prokázání souladu s pravidly, která čl. 27 odst. 3 směrnice (EU) 2018/2001 stanoví pro výpočet elektřiny z obnovitelných zdrojů v dopravě. Začtvrté mohou sloužit k prokázání skutečnosti, že hospodářské subjekty zadávají do databáze Unie nebo vnitrostátní databáze přesné informace o obnovitelných palivech a recyklovaných palivech s obsahem uhlíku používaných v dopravě v souladu s čl. 28 odst. 4 směrnice (EU) 2018/2001. Zapáté mohou být použity k certifikaci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. Komise může rozhodnout, že nepovinné vnitrostátní nebo mezinárodní režimy mohou sloužit všem nebo některým z těchto účelů.

(4)

Předloží-li některý hospodářský subjekt doklady nebo údaje o souladu s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů získané v souladu s nepovinným režimem uznaným Komisí, neměl by členský stát v rozsahu příslušného rozhodnutí o uznání od dodavatele vyžadovat poskytnutí dalších důkazů.

(5)

Žádost o uznání nepovinného režimu „International Sustainability & Carbon Certification“ podle čl. 30 odst. 4 směrnice byla poprvé podána Komisi dne 17. prosince 2020. Tato žádost vedla Komisi k posouzení režimu, v němž byly zjištěny některé otázky vyžadující změnu. Ve svém opakovaném podání ze dne 23. června 2021 režim tyto otázky správně vyřešil. Režim zahrnuje veškeré suroviny, včetně odpadů a zbytků, a celý dodavatelský řetězec.

(6)

Při posuzování nepovinného režimu „International Sustainability & Carbon Certification - ISCC EU“ Komise zjistila, že režim v odpovídající míře zahrnuje kritéria udržitelnosti stanovená v čl. 29 odst. 2 až 5, obsahuje přesné údaje o úsporách emisí skleníkových plynů pro účely čl. 29 odst. 10 směrnice (EU) 2018/2001 a uplatňuje metodiku hmotnostní bilance v souladu s požadavky čl. 30 odst. 1 a 2 směrnice (EU) 2018/2001. Toto posouzení nezohledňuje připravovaný prováděcí akt o pravidlech pro ověřování kritérií udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů a kritérií nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy, který má být přijat v souladu s čl. 30 odst. 8 směrnice (EU) 2018/2001, ani akty v přenesené pravomoci, které mají být přijaty v souladu s čl. 28 odst. 5 směrnice (EU) 2018/2001. Režim „ISCC“ bude tedy znovu posouzen až po přijetí tohoto prováděcího aktu a aktů v přenesené pravomoci.

(7)

Posouzením nepovinného režimu „International Sustainability & Carbon Certification“ bylo zjištěno, že režim splňuje přiměřené normy spolehlivosti a že rovněž splňuje metodické požadavky stanovené v přílohách V a VI směrnice (EU) 2018/2001.

(8)

Uznaný režim by měl být dostupný v oddíle věnovaném nepovinným režimům na internetových stránkách Komise EUROPA.

(9)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro udržitelnost biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy,