(1)

Kybernetická bezpečnost má zásadní význam pro úspěšnou digitální transformaci hospodářství a společnosti. Do zajištění důvěry občanů, podniků a veřejných orgánů v digitální nástroje je EU odhodlána investovat prostředky v nebývalé výši.

(2)

Pandemie COVID-19 zvýšila význam konektivity i závislost Evropy na stabilních sítích a informačních systémech a ukázala, že je třeba chránit celý dodavatelský řetězec. Spolehlivé a bezpečné sítě a informační systémy jsou obzvláště důležité pro subjekty v první linii boje proti pandemii, jako jsou nemocnice, zdravotnické agentury a výrobci očkovacích látek. Koordinace činností, které v EU probíhají v oblasti předcházení nejzávažnějším útokům na tyto subjekty, odhalování těchto útoků, odrazování od nich, zmírňování jejich dopadů a reakce na ně, by mohla zabránit ztrátám na životech a pokusům o oslabení schopnosti EU co nejrychleji porazit pandemii. Posilování schopnosti EU účinně bojovat proti kybernetickým útokům navíc přispívá k prosazování globálního, otevřeného, stabilního a bezpečného kyberprostoru.

(3)

Vzhledem k tomu, že kybernetické bezpečnostní hrozby mívají přeshraniční povahu a k neustávajícímu nárůstu množství komplexních, rozsáhlých a cílených útoků (1), je v oblasti kybernetické bezpečnosti nutné zvýšit schopnost příslušných orgánů a aktérů reagovat na hrozby a útoky lepším využitím stávajících zdrojů a lepší koordinací jejich činnosti. Všichni příslušní aktéři v EU musí být připraveni reagovat společně a vyměňovat si informace spíše na základě „potřeby sdílet“ než na základě „potřeby vědět“.

(4)

Navzdory významnému pokroku, jehož bylo dosaženo spoluprací členských států v oblasti kybernetické bezpečnosti, zejména prostřednictvím skupiny pro spolupráci v oblasti bezpečnosti sítí a informací (dále jen „skupina NIS“) a sítě týmů pro reakce na počítačové bezpečnostní incidenty („týmy typu CSIRT“) zřízených na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 (2), doposud neexistuje společná platforma EU, která by umožňovala účinně a bezpečně vyměňovat informace získané různými komunitami kybernetické bezpečnosti a kde by mohly příslušné subjekty koordinovat a mobilizovat operační kapacity. Proto hrozí, že kybernetické hrozby a incidenty budou řešeny izolovaně, tedy s omezenou efektivitou a vyšší úrovní zranitelnosti. Na úrovni EU navíc chybí kanál pro technickou a operativní spolupráci se soukromým sektorem, jak pro sdílení informací, tak pro podporu reakce na incidenty.

(5)

Stávající rámce, struktury, zdroje a odborné znalosti dostupné v členských státech a příslušných orgánech, institucích a agenturách EU představují pevný základ pro kolektivní reakci na kybernetické hrozby, incidenty a krize (3). Stávající architektura zahrnuje na operativní straně plán koordinované reakce na rozsáhlé kybernetické bezpečnostní incidenty a krize („plán koordinované reakce“) (4), síť CSIRT a Evropskou síť styčných organizací pro řešení kybernetických krizí („EU-CyCLONe“) (5), Evropské centrum pro boj proti kyberkriminalitě („EC3“), Společnou pracovní skupinu pro boj proti kyberkriminalitě („J-CAT“) při Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a protokol EU o vymáhání práva v případě nouze („protokol EU LE ERP“). Skupina NIS, Zpravodajské a informační centrum EU („EU INTCEN“), soubor nástrojů pro diplomacii v oblasti kybernetiky (6) a projekty související s kybernetickou obranou zahájené v rámci stálé strukturované spolupráce (PESCO) (7) rovněž přispívají k politické a operativní spolupráci v různých komunitách kybernetické bezpečnosti. Agentura Evropské unie pro kybernetickou bezpečnost („ENISA“) je na základě svého posíleného mandátu pověřena podporou operativní spolupráce (8), pokud jde o kybernetickou bezpečnost sítí a informačních systémů, uživatele těchto systémů a další osoby vystavené kybernetickým hrozbám a incidentům. Prostřednictvím integrovaných opatření pro politickou reakci na krize („IPCR“) je EU schopna koordinovat svou politickou reakci na závažné krize, tedy i na rozsáhlé kybernetické útoky.

(6)

Mechanismus pro využití stávajících zdrojů a poskytování vzájemné pomoci napříč kybernetickými komunitami odpovědnými za bezpečnost sítí a informačních systémů, boj proti kyberkriminalitě, provádění kybernetické diplomacie a případně za kybernetickou obranu v případě krize, však dosud neexistuje. Na úrovni EU neexistuje ani ucelený mechanismus pro technickou a operativní spolupráci všech komunit v oblasti situačního povědomí, připravenosti a reakce. Kromě toho by se prostřednictvím Europolu a střediska INTCEN mělo dosáhnout synergie s donucovacími orgány a zpravodajskými službami.

(7)

Komise, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoký představitel“), členské státy i příslušné orgány, instituce a jiné subjekty EU uznávají význam analýzy silných a slabých stránek, mezer a překrývání ve stávající architektuře kybernetické bezpečnosti EU, která vznikla v posledních letech. Komise po konzultaci s členskými státy a s přispěním vysokého představitele v reakci na tuto analýzu a jako důležitý prvek strategie bezpečnostní unie (9), digitální strategie (10) a strategie kybernetické bezpečnosti (11) vypracovala koncepci společné kybernetické jednotky.

(8)

V případě krize by členské státy měly mít možnost spolehnout se na solidaritu EU v podobě koordinované pomoci, a to včetně pomoci všech čtyř kybernetických komunit, tedy komunit v civilní, donucovací (12), diplomatické a případně obranné oblasti. Rozsah zapojení účastníků z jedné nebo více komunit se může odvíjet od povahy rozsáhlého incidentu nebo krize a příslušných nutných protiopatření. V případě kybernetických hrozeb, incidentů a krizí představují dobře vyškolení odborníci a technické vybavení prostředky zásadního významu, které mohou pomoci předejít vážným škodám a zajistit účinnou obnovu. Proto budou jádrem společné kybernetické jednotky jasně určené technické a operativní kapacity, především odborníci a vybavení, které bude v případě potřeby možné vyslat do členských států. Platforma účastníkům poskytne jedinečnou možnost podporovat a koordinovat tyto kapacity prostřednictvím týmů EU pro rychlou reakci v oblasti kybernetické bezpečnosti a zároveň zajistí odpovídající synergie s již existujícími projekty v oblasti kybernetické bezpečnosti prováděnými v rámci stálé strukturované spolupráce.

(9)

Společná kybernetická jednotka je virtuální a fyzickou platformou a nevyžaduje vytvoření dalšího samostatného subjektu. Jejím zřízením by neměly být dotčeny kompetence a pravomoci vnitrostátních orgánů pro kybernetickou bezpečnost a příslušných subjektů Unie. Společná kybernetická jednotka by měla být zřízena memorandy o porozumění uzavřenými mezi účastníky. Měla by vycházet ze stávajících struktur, zdrojů a schopností a dodat jim další hodnotu jako platforma pro bezpečnou a rychlou operativní a technickou spolupráci mezi subjekty EU a orgány členských států. Měla by rovněž sdružovat všechny komunity v oblasti kybernetické bezpečnosti, tj. civilní, donucovací, diplomatickou a obrannou. Účastníci platformy by měli mít buď operativní, nebo podpůrnou úlohu. Mezi účastníky s operativní úlohou by měly patřit ENISA, Europol, skupina pro reakci na počítačové hrozby v orgánech, institucích a jiných subjektech EU („CERT-EU“), Komise, Evropská služba pro vnější činnost (včetně INTCEN), síť týmů typu CSIRT a EU-CyCLONe. Mezi podpůrné účastníky by měla patřit Evropská obranná agentura („EDA“), předseda skupiny NIS, předseda Horizontální pracovní skupiny Rady pro otázky týkající se kybernetiky a jeden zástupce příslušných projektů stálé strukturované spolupráce (13). Vzhledem k tomu, že členské státy mají operativní kapacity a kompetence pro reakci na rozsáhlé kybernetické hrozby, incidenty a krize, měli by účastníci platformy při dosahování svých cílů spoléhat, s pomocí příslušných subjektů Unie, především na své kapacity.

(10)

Společná kybernetická jednotka by měla dát nový impuls procesu, který byl v roce 2017 zahájen plánem koordinované reakce. Měla by přispět k realizaci architektury navržené v plánu a představovat rozhodující krok při vytváření evropského rámce pro řešení krizí v oblasti kybernetické bezpečnosti, v němž budou hrozby a rizika identifikovány, zmírněny a řešeny koordinovaně a včas. Zřízení společné koordinované jednotky by EU mělo pomoci reagovat na současné a budoucí hrozby.

(11)

Účastníkům s operativní i podpůrnou úlohou by měla účast ve společné kybernetické jednotce nabídnout možnost spolupracovat v rámci EU pro reakci na kybernetické bezpečnostní krize se širším okruhem zúčastněných stran. Při výkonu svých funkcí v rámci svých mandátů by účastníci měli mít prospěch z lepší připravenosti a širšího situačního povědomí zahrnujícího všechny aspekty související s hrozbami a incidenty v oblasti kybernetické bezpečnosti a možnost využívat další odborné znalosti v oblasti kybernetické bezpečnosti. Účastníci by se například měli pravidelně zapojovat do cvičení napříč komunitami, měli by mít jasně vymezenou úlohu v plánu EU pro reakci na krize, zvyšovat viditelnost své činnosti prostřednictvím sdílené komunikace s veřejností a uzavírat dohody o operativní spolupráci se soukromým sektorem. Zároveň s tím by příspěvek ke společné kybernetické jednotce měl účastníkům umožnit posílit stávající sítě, jako je síť týmů typu CSIRT a EU CyCLONe, poskytnout jim bezpečné nástroje pro výměnu informací a lepší detekční kapacity (tj. bezpečnostní operační střediska) a umožnit jim využívat dostupné operační kapacity EU.

(12)

Účastníci společné kybernetické jednotky by se měli zaměřit na technickou a operativní spolupráci, včetně společných operací. Účastníci by měli k této spolupráci přispívat v rozsahu, který jim umožňují jejich mandáty. Spolupráce by měla vycházet z existujících činností a doplňovat je. Některých druhů spolupráce se mohou zúčastnit i další účastníci.

(13)

Platforma by měla shromažďovat odborníky na technické a operační krizové řízení z členských států a subjektů EU s cílem koordinovat reakce na kybernetické hrozby, incidenty a krize s využitím stávajících kapacit a odborných znalostí. Odborníci, kteří budou zapojeni do společné kybernetické jednotky, budou moci díky využití fyzické i virtuální platformy sledovat a chránit před mnohem širším spektrem útoků. Účastníci by proto měli v případě přeshraničních incidentů a krizí koordinovat svou činnost a využívat platformu k poskytování pomoci zemím, které byly incidenty zasaženy.

(14)

Budování Společné kybernetické jednotky je postupný proces, při němž se využijí a upevní stávající rámce a struktury uvedené v tomto doporučení, včetně mechanismů spolupráce zřízených v rámci fór vedených členskými státy (např. síť týmů typu CSIRT, EU CyCLONe, Horizontální pracovní skupina Rady pro otázky týkající se kybernetiky, společná pracovní skupina J-CAT a příslušné projekty stálé strukturované spolupráce) a na straně institucí, orgánů a jiných subjektů EU strukturované spolupráce mezi agenturami ENISA a CERT-EU a také interinstitucionální skupinou pro výměnu informací o kybernetické bezpečnosti, která sdružuje příslušné orgány, instituce a agentury EU. Odpovídajícím způsobem by měly být zapojeny rámce týkající se hybridních hrozeb a civilní ochrany (14) a rámce odvětové (15). Podobně by mělo být vytvořeno strukturované propojení s IPCR (16). To v případě krize umožní rychle a účinně předávat informace osobám s rozhodovací pravomocí na politické úrovni shromážděným v Radě.

(15)

Vytvoření společné kybernetické jednotky by proto mělo být postupným a transparentním procesem, který by měl proběhnout během příštích dvou let. Z tohoto důvodu by cílů tohoto doporučení mělo být dosaženo prostřednictvím čtyř kroků, popsaných v příloze tohoto doporučení. V prvních dvou krocích by měl být zahájen přípravný proces, který by organizovala a podporovala agentura ENISA a do něhož by byli zapojeni operativní a podpůrní účastníci na úrovni EU a na úrovni členských států, a který by měl probíhat v rámci pracovní skupiny, kterou zřídí Komise. Přípravné práce by se měly řídit zásadami vzájemného zapojení, inkluzivnosti a budování konsenzu. Mělo by se usilovat o zapojení všech účastníků, aby byly vyjádřeny různé názory a postoje a nalezla se řešení, která budou mít co nejširší podporu. V závislosti na potřebách a na základě řádně odůvodněných podmínek může být harmonogram jednotlivých kroků uvedených v tomto doporučení upraven.

(16)

Během prvního kroku by měl přípravný proces začít určením příslušných dostupných operačních kapacit EU a zahájením posouzení úloh a povinností účastníků platformy. Během druhého kroku by měl být vypracován plán EU pro reakci na incidenty a krize, který by byl v souladu s plánem koordinované reakce (17), a protokolem EU o vymáhání práva v případě nouze, měly by být zahájeny činnosti související s připraveností a situačním povědomím v souladu s aktem o kybernetické bezpečnosti a nařízením o Europolu (18), a mělo by být dokončeno posouzení úloh a povinností účastníků platformy. Pracovní skupina by měla výsledky tohoto posouzení předložit Komisi a vysokému představiteli, který je následně předá Radě. Komise a vysoký představitel by měli na základě tohoto posouzení a v souladu se svými příslušnými pravomocemi společně vypracovat zprávu a vyzvat Radu, aby tuto zprávu potvrdila prostřednictvím závěrů Rady.

(17)

Po potvrzení zprávy bude společná kybernetická jednotka uvedena do provozu s cílem dokončit zbývající dva kroky procesu. Během třetího kroku by účastníci měli být schopni nasadit týmy rychlé reakce EU v rámci společné kybernetické jednotky podle postupů, které budou vymezeny v plánu EU pro reakci na incidenty a krize, využívat fyzickou i virtuální platformu a přispívat k různým aspektům reakce na incidenty (od veřejné komunikace po následnou obnovu). Během čtvrtého kroku budou do platformy přizvány zúčastněné strany ze soukromého sektoru, včetně uživatelů a poskytovatelů řešení a služeb v oblasti kybernetické bezpečnosti, což účastníkům umožní zlepšit sdílení informací a posílit koordinovanou reakci EU na kybernetické hrozby a incidenty.

(18)

Ke konci čtvrtého kroku procesu by účastníci měli vypracovat zprávu o pokroku dosaženém při provádění všech čtyř kroků stanovených doporučením, popsat v ní dosažené úspěchy i zjištěné problémy a předložit ji Komisi a vysokému představiteli. Komise a vysoký představitel by na základě této zprávy měli posoudit výsledky a vyvodit závěry pro budoucnost společné kybernetické jednotky.

(19)

Komise, ENISA, Europol a CERT-EU by měly společné kybernetické jednotce poskytovat administrativní, finanční a technickou podporu, jak je stanoveno v oddíle IV tohoto doporučení, s výhradou dostupnosti rozpočtových prostředků a lidských zdrojů. Posílení operačních kapacit orgánů, institucí a jiných subjektů EU v oblasti kybernetické bezpečnosti bude mít klíčový význam pro zajištění efektivní přípravy a udržitelnosti společné kybernetické jednotky. Komise má v úmyslu zajistit, aby budoucí nařízení o společných závazných pravidlech pro kybernetickou bezpečnost pro orgány, instituce a jiné subjekty EU (říjen 2021) poskytlo právní základ pro tento příspěvek v případě CERT-EU.

(20)

Díky tomu, že mandát agentury ENISA byl posílen nařízením (EU) 2019/881 („akt o kybernetické bezpečnosti“), má tato agentura jedinečné postavení, které ji umožní organizovat a podporovat přípravu společné kybernetické jednotky a přispívat k zahájení jejího provozu. V souladu s ustanoveními aktu o kybernetické bezpečnosti agentura ENISA v současné době zřizuje bruselskou kancelář na podporu strukturované spolupráce s CERT-EU. Tato strukturovaná spolupráce, včetně sousedících kanceláří, poskytuje užitečný rámec pro usnadnění vytvoření společné kybernetické jednotky, včetně vytvoření jejího fyzického prostoru, který by měl být v případě potřeby zpřístupněn účastníkům i zaměstnancům jiných příslušných orgánů, institucí a subjektů EU. Fyzická platforma by měla být kombinována s virtuální platformou sestávající z nástrojů pro spolupráci a bezpečné sdílení informací. Tyto nástroje využijí množství informací shromážděných prostřednictvím Evropského kybernetického štítu (19), včetně bezpečnostních operačních středisek („SOC“) a středisek pro sdílení a analýzu informací („ISAC“).

(21)

Protokol EU o vymáhání práva v případě významných přeshraničních kybernetických útoků, který Rada přijala v roce 2018, přisuzuje v rámci plánu koordinované reakce ústřední úlohu Evropskému centru pro boj proti kyberkriminalitě („EC3“) (20) spadajícímu pod Europol. Protokol umožňuje donucovacím orgánům EU reagovat na rozsáhlé přeshraniční útoky, které jsou zřejmě nepřátelské povahy, 24 hodin denně 7 dní v týdnu prostřednictvím vyhodnocování a rychlé reakce a také bezpečného a včasného sdílení zásadních informací, které je nutné pro účinnou koordinaci reakcí na přeshraniční incidenty. Protokol podrobněji upravuje spolupráci s ostatními orgány EU a krizovými protokoly pro celou EU i krizovou spolupráci se soukromým sektorem. Donucovací orgány by měly za případné podpory Europolu přispívat do společné kybernetické jednotky tím, že v rámci celého cyklu vyšetřování přijmou nezbytné kroky v souladu s požadavky rámce trestního soudnictví a platnými postupy pro elektronické zpracování důkazů. Europol poskytuje operativní podporu a usnadňuje operativní spolupráci v boji proti kybernetickým hrozbám od založení EC3 v roce 2013. Europol by měl podporovat platformu podle svého mandátu a v rámci policejního přístupu založeného na zpravodajských informacích a zároveň využívat všechny typy interních odborných znalostí, produktů, nástrojů a služeb, které jsou relevantní pro reakci na incidenty nebo krize.

(22)

Směrnice 2013/40/EU o útocích na informační systémy rovněž vyžaduje, aby členské státy zajistily, že mají pro účely výměny informací týkajících se trestných činů vymezených v uvedené směrnici k dispozici funkční vnitrostátní kontaktní místo s nepřetržitým provozem. Síť funkčních vnitrostátních kontaktních míst by měla rovněž přispívat ke společné kybernetické jednotce tím, že ve vhodných případech zajistí zapojení donucovacích orgánů členských států.

(23)

Diplomatická komunita EU v oblasti kybernetiky přispívá k prosazování a ochraně globálního, otevřeného, stabilního a bezpečného kyberprostoru a k předcházení nepřátelským činnostem v kyberprostoru, odrazování od nich a reakci na ně. V roce 2017 EU zřídila rámec pro společnou diplomatickou reakci EU na nepřátelské činnosti v kyberprostoru („soubor nástrojů pro diplomacii v oblasti kybernetiky“). Tento rámec je součástí širší politiky EU v oblasti kybernetické diplomacie. Přispívá k předcházení konfliktům a k větší stabilitě v mezinárodních vztazích. Umožňuje EU a členským státům, případně ve spolupráci s mezinárodními partnery, využívat veškerá opatření společné zahraniční a bezpečnostní politiky („SZBP“), v souladu s příslušnými postupy pro jejich použití, s cílem podpořit spolupráci, zmírnit hrozby a ovlivnit současné a možné budoucí nepřátelské chování v kyberprostoru. Diplomatická komunita v oblasti kybernetiky by měla spolupracovat v rámci společné kybernetické jednotky tím, že bude využívat plnou škálu diplomatických opatření a také pomáhat při jejich využití, zejména pokud jde o komunikaci s veřejností, podporu společného situačního povědomí a spolupráce se třetími zeměmi v případě krize.

(24)

V souladu s plánem koordinované reakce by vysoký představitel měl, mimo jiné prostřednictvím INTCEN, přispívat práci společné kybernetické jednotky tím, že bude na základě zpravodajských informací průběžně sdílet situační povědomí o stávajících a vznikajících hrozbách, včetně nezbytného strategického situačního povědomí pro jakoukoli konkrétní událost.

(25)

V rámci komunity kybernetické obrany se EU a členské státy snaží posílit kapacity kybernetické obrany a rozvíjet další synergie, koordinaci a spolupráci mezi příslušnými orgány, institucemi a agenturami EU i s členskými státy a mezi nimi, mimo jiné pokud jde o mise a operace společné bezpečnostní a obranné politiky („SBOP“). Tato komunita pracuje na základě mezivládní správy na úrovni EU, vnitrostátních vojenských velitelských struktur, vojenských kapacit a kapacitách a aktivech dvojího užití. Vzhledem k odlišné povaze Společné kybernetické jednotky by měla být vybudována specifická rozhraní, která jí umožní sdílet informace s komunitou kybernetické obrany (21).

(26)

Stálá strukturovaná spolupráce je právním rámcem zavedeným Lisabonskou smlouvou (22) a vytvořeným v rámci Unie v roce 2017. Strukturovaná spolupráce vedla k vytvoření řady projektů stálé strukturované spolupráce v kybernetické oblasti, což přispělo ke splnění závazku č. 11 (23)„zajistit zvýšené úsilí ve spolupráci v oblasti kybernetické obrany, jako je sdílení informací, odborná příprava a operativní podpora“. ESVČ, včetně Vojenského štábu EU a Evropské obranné agentury, tvoří sekretariát stálé strukturované spolupráce, který je v rámci Unie jednotným kontaktním místem pro všechny záležitosti tohoto typu spolupráce, včetně podpůrných a koordinačních funkcí souvisejících s projekty stálé strukturované spolupráce (např. posuzování návrhů nových projektů, příprava zpráv o pokroku projektů atd.). Zástupci příslušných projektů stálé strukturované spolupráce by měli podporovat společnou kybernetickou jednotku zejména v oblasti situačního povědomí a připravenosti.

(27)

Za účelem podpory evropského rámce pro řešení krizí v oblasti kybernetické bezpečnosti by účastníci měli prostřednictvím Společné kybernetické jednotky odpovídajícím způsobem zapojit zúčastněné strany ze soukromého sektoru, včetně poskytovatelů i uživatelů řešení a služeb v oblasti kybernetické bezpečnosti, s řádným ohledem na právní rámec pro sdílení údajů a bezpečnost informací. Poskytovatelé kybernetické bezpečnosti by měli k této iniciativě přispívat sdílením informací o hrozbách a tím, že budou nabízet kapacitu pro reakci na incidenty, aby rychle zvýšili kapacitu Unie reagovat na rozsáhlé útoky a krize. Uživatelé zboží a služeb v oblasti kybernetické bezpečnosti, především toho zboží a služeb, které spadají do oblasti působnosti směrnice o bezpečnosti sítí a informací, by měli mít možnost vyhledat pomoc a poradenství prostřednictvím v současné době chybějících strukturovaných kanálů napojených na střediska pro sdílení a analýzu informací na úrovni EU (24). Tato platforma by rovněž mohla přispět k posílení spolupráce s mezinárodními partnery.

(28)

Rozvoj a udržování situačního povědomí vyžaduje špičkové kapacity v oblasti detekce průniků a prevence. Společná kybernetická jednotka by se měla opírat o nejmodernější síť, která bude schopna analyzovat nepřátelské hrozby a incidenty, které by mohly mít dopad na klíčové komunikační a informační systémy v celé Unii. To znamená, že kromě jiných zdrojů by společná kybernetická jednotka měla využívat poznatky o hrozbách získané z komunikačních sítí monitorovaných vnitrostátními, odvětvovými a přeshraničními specializovanými bezpečnostními operačními středisky, a tak účastníkům umožnit získat lepší přehled o typech hrozeb v EU.

(29)

Za účelem podpory výměny operativních informací, které budou pravděpodobně zahrnovat důvěrné materiály, by platforma měla využívat řádně zabezpečené komunikační kanály. Tyto kanály by rovněž mohly navazovat na stávající infrastrukturu, například na aplikaci sítě pro bezpečnou výměnu informací („SIENA“), kterou využívá Europol a donucovací orgány. Jak bylo oznámeno ve strategii kybernetické bezpečnosti, nástroje používané orgány, institucemi a jinými subjekty EU by měly dodržovat pravidla pro bezpečnost informací, která Komise brzy navrhne.

(30)

Komise bude především prostřednictvím programu Digitální Evropa podporovat nezbytné investice do zřízení fyzické a virtuální platformy a budování a udržování bezpečných komunikačních kanálů a školicích kapacit i do rozvoje detekčních kapacit a jejich využívání. Kromě toho by Evropský obranný fond mohl pomoci financovat klíčové technologie kybernetické obrany a kapacity v oblasti kybernetické obrany, což by posílilo připravenost jednotlivých států využít kybernetickou obranu.