(1)

Na konci února 2019 se gambijské orgány jednostranně rozhodly uvalit moratorium na všechny operace nuceného navracení, což po většinu roku 2019 bránilo účinnému navracení. Od zrušení moratoria v lednu 2020 se členské státy opakovaně potýkají se ztěžováním organizace a provádění návratových operací ze strany Gambie.Kolísající úroveň spolupráce rovněž narušuje všechny fáze procesu navracení, a to i v souvislosti s používáním existujících osvědčených postupů a uplatňováním dalších, dříve dohodnutých operativních ujednání mezi Unií a Gambií. Dne 6. dubna 2021 gambijské orgány oznámily, že země není až do odvolání schopna přijímat navracené osoby, a červnu 2021 potvrdily existenci „moratoria na nucené navracení nebo repatriaci do doby po prosincových volbách“.

(2)

Komise od roku 2019 přijímá opatření ke zlepšení úrovně spolupráce Gambie v oblasti zpětného přebírání neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Tato opatření spočívala v několika setkáních s gambijskými orgány na technické i politické úrovni, jejichž cílem bylo nalézt vzájemně přijatelná řešení a dohodnout se na dalších projektech podpory pro Gambii. Současně probíhaly i výměny na vysoké úrovni mezi Komisí a gambijskými protějšky. Otázky zpětného přebírání osob byly rovněž vzneseny v rámci dalšího setkání s Gambií, které uspořádala ESVČ.

(3)

S ohledem na kroky, které Komise dosud přijala ke zlepšení úrovně spolupráce, a k celkovým vztahům Unie s Gambií se má za to, že spolupráce Gambie s Unií v oblasti zpětného přebírání osob není dostatečná, a že by proto měla Unie přijmout příslušná opatření.

(4)

Uplatňování některých ustanovení nařízení (ES) č. 810/2009 ve vztahu ke státním příslušníkům Gambie, kteří podléhají vízové povinnosti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806, by se proto mělo dočasně pozastavit (2). To by mělo gambijské orgány přimět k přijetí nezbytných kroků s cílem zlepšit spolupráci v záležitostech zpětného přebírání osob.

(5)

Dočasně pozastavená stanovení jsou uvedena v čl. 25a odst. 5 písm. a) vízového kodexu: pozastavení možnosti upuštění od požadavků na podpůrné doklady, které mají žadatelé o vízum předložit podle čl. 14 odst. 6, pozastavení obecné lhůty pro vyřízení v délce 15 kalendářních dnů podle čl. 23 odst. 1 (v důsledku čehož je rovněž vyloučeno použití pravidla o prodloužení této lhůty v jednotlivých případech na dobu nejvýše 45 dnů), pozastavení vydávání víz pro více vstupů podle čl. 24 odst. 2 a 2c a pozastavení dobrovolného osvobození od vízového poplatku pro držitele diplomatických a služebních pasů podle čl. 16 odst. 5 písm. b).

(6)

V čl. 21 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) se stanoví, že každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES (3) uvádí tato omezení a podmínky v účinnost. Tímto rozhodnutím není dotčeno uplatňování uvedené směrnice, která rozšiřuje právo volného pohybu na rodinné příslušníky doprovázející nebo následující občana Unie, a to bez ohledu na jejich státní příslušnosti. Toto rozhodnutí se tudíž nevztahuje na rodinné příslušníky občana Unie, na něhož se vztahuje směrnice 2004/38/ES, nebo na rodinné příslušníky státního příslušníka třetí země požívajícího práva na volný pohyb, které je rovnocenné právu občanů Unie na základě dohody mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a třetí zemí na straně druhé.

(7)

Opatřeními stanovenými v tomto rozhodnutí by neměly být dotčeny povinnosti členských států, které jim přísluší podle mezinárodního práva jakožto hostitelským zemím mezinárodních mezivládních organizací nebo mezinárodních konferencí svolaných mezinárodními mezivládními organizacemi, jež mají sídlo v členských státech. Dočasné pozastavení by se tudíž nemělo vztahovat na státní příslušníky Gambie žádající o víza, jestliže je to nezbytné k tomu, aby členské státy splnily své povinnosti jakožto hostitelské státy těchto organizací nebo konferencí.

(8)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto rozhodnutí Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(9)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (4); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(10)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (5), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES (6).

(11)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (7), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (8).

(12)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (9), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (10).

(13)

Toto rozhodnutí představuje akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003, čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005 a čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2011,