(1)

Články 168 a 168a směrnice 2006/112/ES upravují nárok osob povinných k dani na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) účtované za zboží a služby, které jsou jim dodávány a poskytovány pro účely jejich zdaněných plnění. Spolkové republice Německo (dále jen „Německo“) bylo povoleno zavést odchylující se opatření, kterým má být z nároku na odpočet daně vyloučena DPH na zboží a služby, které jsou z více než 90 % využity na soukromé účely osoby povinné k dani či jejích zaměstnanců nebo obecně na neobchodní účely nebo nehospodářské činnosti.

(2)

Zavést a uplatňovat toto opatření odchylující se od článků 6 a 17 směrnice Rady 77/388/EHS (2) původně povolilo Německu rozhodnutí Rady 2000/186/ES (3), a to do dne 31. prosince 2002. Rozhodnutí Rady 2003/354/ES (4) povolilo Německu uplatňovat opatření odchylující se od článku 17 směrnice 77/388/EHS do dne 30. června 2004. Rozhodnutí Rady 2004/817/ES (5) prodloužilo platnost povolení do dne 31. prosince 2009.

(3)

Rozhodnutí Rady 2009/791/ES (6) povolilo Německu dále uplatňovat opatření odchylující se od článku 168 směrnice 2006/112/ES. Po postupných prodlouženích platnost tohoto povolení skončí dne 31. prosince 2021.

(4)

Směrnice Rady 2009/162/EU (7) vložila do směrnice 2006/112/ES článek 168a s cílem omezit odpočet na podíl skutečného využití pro podnikatelské účely, a tedy účinněji uplatňovat zásadu, že k odpočtu dochází pouze tehdy, jsou-li dotčené zboží a služby použity pro účely podnikání osoby povinné k dani. Článek 1 rozhodnutí 2009/791/ES byl změněn tak, aby zahrnoval odkaz na článek 168a směrnice 2006/112/ES. Název rozhodnutí 2009/791/ES musí proto rovněž odkazovat na článek 168a směrnice 2006/112/ES.

(5)

Dopisem, který Komise zaevidovala dne 19. února 2021, požádalo Německo Komisi o povolení nadále uplatňovat opatření odchylující se od článků 168 a 168a směrnice 2006/112/ES s cílem zcela vyloučit z nároku na odpočet DPH odvedenou za zboží a služby, které osoba povinná k dani používá z více než 90 % na soukromé nebo neobchodní účely, včetně nehospodářských činností (dále jen „zvláštní opatření“) (dále jen „žádost“). K žádosti byla přiložena zpráva o uplatňování zvláštního opatření, která obsahuje rovněž vyhodnocení poměru rozdělení používaného ve vztahu k nároku na odpočet DPH, jak vyžaduje článek 2 rozhodnutí 2009/791/ES.

(6)

V souladu s čl. 395 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice 2006/112/ES předala Komise žádost ostatním členským státům dopisem ze dne 17. března 2021. Dopisem ze dne 18. března 2021 uvědomila Komise Německo, že má k dispozici všechny údaje potřebné k posouzení žádosti.

(7)

Podle Německa se ukázalo, že zvláštní opatření velmi účinně zjednodušuje výběr DPH a předchází daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem. Zvláštní opatření snižuje administrativní zátěž pro podniky a daňové správy, neboť není třeba sledovat následné využití zboží a služeb, na které se v okamžiku jejich nabytí vztahuje vyloučení z nároku na odpočet. Německu by proto mělo být povoleno nadále uplatňovat zvláštní opatření na další omezené období, a to do 31. prosince 2024.

(8)

Pokud by Německo mělo za to, že je nezbytné prodloužit toto povolení i na období po roce 2024, mělo by do 31. března 2024 předložit Komisi žádost, včetně zprávy o uplatňování zvláštního opatření, která by měla zahrnovat vyhodnocení používaného poměru rozdělení.

(9)

Zvláštní opatření nebude mít nepříznivý dopad na vlastní zdroje Unie pocházející z DPH.

(10)

Rozhodnutí 2009/791/ES by mělo být odpovídajícím způsobem změněno,