(1)

V souvislosti s reakcí na krizi COVID-19 byl přijat balíček opatření na podporu oživení, který se týká nástroje NextGenerationEU (dále jen „NGEU“), a to s cílem financovat iniciativy na podporu oživení a zároveň usnadnit ekologickou a digitální transformaci hospodářství Evropské unie. V tomto ohledu jsou programy nástroje NGEU ty, jež jsou financovány podle čl. 2 odst. 2 nařízení Rady (EU) 2020/2094 (3), pokud provádějí opatření uvedená v čl. 1 odst. 2 uvedeného nařízení.

(2)

Podle čl. 5 odst. 1 rozhodnutí (EU, Euratom) 2020/2053 je Komise zmocněna vypůjčit si jménem Unie finanční prostředky na kapitálových trzích až do výše 750 miliard EUR v cenách roku 2018, z čehož až 360 miliard EUR v cenách roku 2018 lze použít na poskytování půjček a až 390 miliard EUR v cenách roku 2018 lze použít na výdaje.

(3)

Podle čl. 5 odst. 2 rozhodnutí (EU, Euratom) 2020/2053 má být splácení jistiny vypůjčených prostředků použitých na výdaje a související splatné úroky hrazeno z rozpočtu Unie.

(4)

V souladu s čl. 15 odst. 3 nařízení (EU) 2021/241 a s čl. 220 odst. 5 písm. e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (4) má náklady související s vypůjčením finančních prostředků poskytnutých podle nařízení (EU) 2021/241 nést přijímající členský stát.

(5)

Se zavedením diverzifikované strategie financování Komise, která se týká provádění výpůjčních operací a operací řízení dluhu v rámci nástroje NGEU, již není kapitál získáván na základě jednotlivých transakcí. Podle tohoto modelu byly náklady na financování jasně identifikovatelné a spojené se zvláštní výpůjční transakcí a související náklady mohly být převedeny na příjemce půjčky spolu s výnosy z výpůjční transakce. Naproti tomu vyplácení prostředků v rámci nástroje NGEU má být na základě diverzifikované strategie financování pro nástroj NGEU financováno prostřednictvím jediného souboru finančních prostředků, který se skládá z krátkodobých a dlouhodobých nástrojů financování, z nichž jsou čerpány zdroje v případě, že je třeba příjemcům vyplatit prostředky. Diverzifikovaná strategie financování zajišťuje nejvýhodnější podmínky při výpůjčkách významných částek finančních prostředků s různou dobou splatnosti. V důsledku toho je zapotřebí na míru přizpůsobený přístup k výpočtu a rozdělení sdílených nákladů spojených s každou výplatou na spravedlivém, nestranném a transparentním základě.

(6)

Aby bylo možné zajistit tento spravedlivý, nestranný a transparentní přístup, měla by Komise zavést společnou a jednotnou metodiku pro náklady, která se bude týkat jak výplat souvisejících s půjčkami, tak výplat souvisejících s vnějšími účelově vázanými příjmy podle čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) 2020/2094.

(7)

Měla by být použita nová metodika pro přiřazování nákladů, která zajistí, aby nedocházelo ke křížovému subvencování nákladů jedné kategorie příjemců jinou kategorií. Náklady na výpůjčky přiřazené k půjčkám by měly být plně připsány členským státům, které využívají půjčky podle nařízení (EU) 2021/241. Náklady na výpůjčky přiřazené k vnějšímu účelově vázanému příjmu podle čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) 2020/2094 jsou plně připsány rozpočtu Unie na základě skutečných nákladů vzniklých v důsledku shromáždění a vyplacení příslušného podílu výnosů různým příjemcům. Metodika by měla zahrnovat veškeré náklady vzniklé Komisi v souvislosti s výpůjčkami v rámci nástroje NGEU, včetně všech administrativních nákladů, a měla by zajistit, aby pro každou výplatu byly vypočítány různé kategorie nákladů.

(8)

Tato metodika výpočtu a přiřazování nákladů by měla rozlišovat mezi třemi kategoriemi nákladů. První z nich jsou náklady na financování, které vyplývají z úroků a dalších poplatků, které musí Komise zaplatit za různé nástroje vydané k financování příslušných výplat. Druhou kategorii představují náklady na řízení likvidity, což jsou náklady vzniklé v důsledku částek dočasně držených na účtech likvidity jako rezervy na pokrytí nadcházejících plateb. Třetí kategorií jsou administrativní náklady na budování technické a provozní kapacity s cílem zavést diverzifikovanou strategii financování.

(9)

Výpočet nákladů na financování, které vyplývají z dlouhodobých výpůjčních transakcí, by měl být odvozen z nákladů vzniklých ze všech výpůjčních operací provedených během šestiměsíčního období, do něhož zpravidla spadá datum vyplacení prostředků. Toto rozdělení nákladů na financování do šestiměsíčních období je odůvodněno potřebou zajistit, aby náklady na financování účtované v souvislosti s platbou úzce souvisely s tržními sazbami, které platí v době, kdy k nim dojde, a nebyly založeny na nákladech na financování vzniklých v některém vzdáleném období. Tímto způsobem jsou nástroje financování a související náklady přiřazovány k příslušným úsekům. Přesný soubor nástrojů financování je pevně stanoven pouze při uzavření šestiměsíčního časového úseku. To by mělo umožnit použití stejných nákladů na financování na jakoukoli souběžnou výplatu přiřazenou ke stejnému časovému úseku a zajistit spravedlivý, nestranný a transparentní přístup zejména mezi členskými státy. Členské státy a rozpočet Unie pro účelově vázané vnější příjmy podle čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) 2020/2094 by měly hradit příslušný podíl. Tím se zabrání svévoli nebo náhodě, které charakterizovaly tradiční systém back-to-back, kdy náklady pro konkrétního příjemce vyplývaly z podmínek, které mohly být získány v konkrétní den, kdy došlo k výpůjčce. S výjimkou prvního časového úseku, který by měl pokrývat období od 1. června 2021 do 31. prosince 2021, by každý časový úsek měl pokrývat období šesti měsíců počínaje 1. lednem nebo 1. červencem. Poslední aktivní období časového úseku by mělo skončit 31. prosince 2026, z čehož vyplývá existence jedenácti časových úseků. Po dosažení plného splacení financovaných výplat by časové úseky měly zaniknout.

(10)

Zatímco úrokové sazby účtované příjemcům půjček budou stabilní, bude se provádět pravidelný a mezní přepočet úrokové sazby, když bude třeba nahradit splatné nástroje v rámci souboru finančních prostředků. Komise bude rozvíjet své možnosti využívat deriváty, například swapy, k řízení jakéhokoli zbývajícího úrokového rizika a nabídne členským státům možnost půjček s pevnou úrokovou sazbou. Náklady na tento nástroj s pevnou úrokovou sazbou by měly nést v plném rozsahu a výhradně členské státy, které tuto možnost využívají.

(11)

Výše výplat v určitém časovém úseku by se měly rovnat výši dlouhodobých nástrojů financování přiřazených danému časovému úseku. Ve většině případů se výplaty výnosů uskuteční a budou přiřazeny stejnému časovému úseku jako vydání dlouhodobých nástrojů financování, které se používají k získání výnosů. Nepředvídatelná zpoždění při provádění výplat však mohou vést k situacím, kdy výnosy z dlouhodobého financování byly získány, ale nemohou být vyplaceny dle původního plánu. V tom případě může být výplata odložena a provedena během období následujícího časového úseku. Pokud však již byly finanční prostředky na tyto konkrétní potřeby financování získány a přiřazeny k předchozímu časovému úseku, nemohou být v tomto časovém úseku použity pro jiné potřeby. Za těchto okolností by mělo být možné přiřadit související výplaty časovému úseku, k němuž byly nástroje financování přiřazeny. Stejně tak by mělo být možné přiřadit dlouhodobé nástroje financování následujícího časového úseku předchozímu časovému úseku v případě, že výše dlouhodobých nástrojů financování daného časového úseku nestačí k pokrytí výše výplat.

(12)

Komise bude rovněž potřebovat určité prostředky k tomu, aby v předchozím časovém úseku předjímala potřeby týkající se výplat, které vzniknou v rané fázi příštího časového úseku. S cílem reagovat na tyto situace a zajistit, aby Komise měla k dispozici zdroje za výhodných podmínek, a mohla tak provádět výplaty v blízkosti přechodu mezi časovými úseky, by Komise měla mít možnost přiřadit dlouhodobé finanční nástroje do následujícího časového úseku.

(13)

Schopnost řídit likviditu finančních operací přístupem ke krátkodobým výpůjčkám a držením hotovosti pro účely obezřetnosti je ústředním a určujícím rysem diverzifikované strategie financování. Toto řízení likvidity umožní Komisi uspokojit veškeré platební potřeby a přizpůsobit emise tržním podmínkám. Tato možnost vede k výnosům zvyšujícím náklady prostřednictvím vydávání krátkodobých cenných papírů a k dočasnému držení některých výnosů na účtu likvidity, aby byla zaručena možnost provádět všechny platby na požádání. Toto rozhodnutí by mělo stanovit základ pro výpočet těchto nákladů na likviditu a účtovat je spravedlivě a nestranně všem příslušným příjemcům výnosů v průběhu daného roku.

(14)

Potřeby výplat převyšující částku dlouhodobých finančních nástrojů přiřazených příslušnému časovému úseku nebo platbám úroku mohou vést k deficitu likvidity určitého časového úseku. Potřeby výplat, které jsou nižší než částka dlouhodobých nástrojů financování přiřazených příslušnému časovému úseku nebo umořovací platby přijaté nástrojem NGEU v souvislosti s neuhrazenými výplatami přiřazenými tomuto úseku, mohou vést k přebytku likvidity. Kompenzace těchto přebytků nebo schodků likvidity je nevyhnutelným požadavkem na provádění strategie financování nástroje NGEU. Tyto náklady by neměly nést příslušné časové úseky, ale měly by být izolovány a řízeny jako součást samostatných nákladů na řízení likvidity. Je nezbytné zavést mechanismus pro rozložení nákladů vyplývajících ze schodků nebo přebytků likvidity tak, aby mohly být absorbovány širším programem financování ve formě nákladů na řízení likvidity. Komise by měla využít úsek řízení likvidity k vyrovnání případných kladných nebo záporných peněžních zůstatků v časových úsecích vůči celkové částce výplat.

(15)

Provádění diverzifikované strategie financování vyžaduje nabytí nových kapacit potřebných k získání nejvýhodnějšího přístupu na kapitálové trhy a k zajištění trvalého a účinného udržení této infrastruktury. Patří sem náklady potřebné k vedení účtů likvidity, k získání možnosti pořádat aukce pokladničních poukázek a dluhopisů EU a k zavedení nových interních kapacit pro zpracování dat. Tyto náklady, které přímo vyplývají z provádění výpůjčních a výplatních operací nástroje NGEU, by měly být považovány za režijní náklady, které rozlišují mezi náklady souvisejícími se zřízením a s údržbou výpůjční a platební infrastruktury nástroje NGEU. Tyto náklady by měly být zachyceny v nákladech na službu souvisejících s administrativní režií.

(16)

Náklady na službu související s administrativní režií spojují veškeré administrativní náklady vzniklé přímo při provádění nástroje NGEU. Tyto náklady vznikají buď jako zřizovací náklady, které souvisejí s jednorázovými náklady na vybudování určitých provozních kapacit, nebo jako opakované náklady, jež jsou nevyhnutelnými náklady, které lze přímo přiřadit operacím nástroje NGEU a které vznikají v průběhu času.

(17)

Zatímco opakované náklady by měly tvořit hlavní část pravidelných ročních nákladů účtovaných k výplatám, které se uskuteční v daném roce, náklady na zřízení by se měly přiřadit k jednorázovým poplatkům.

(18)

Administrativní náklady zahrnuté do nákladů na službu souvisejících s administrativní režií by se měly omezit na uzavřený seznam nákladů, které přímo souvisejí s nástrojem NGEU. Souhrnné náklady na službu související s administrativní režií představují velmi omezený podíl celkových nákladů na operace nástroje NGEU. Vznikne-li v budoucnu odůvodněná potřeba rozšířit seznam administrativních nákladů, povede Komise před takovým rozšířením patřičné konzultace, a to i s odborníky z členských států. Takové konzultace by byly vedeny rovněž před úpravou jiných aspektů této metodiky, která ovlivní náklady nesené rozpočtem Unie nebo členskými státy.

(19)

Proces fakturace ex post by měl být navržen tak, aby bylo zajištěno, že náklady budou hrazeny počínaje rokem 2022 a až do okamžiku, kdy již nebudou vznikat náklady v souvislosti s výpůjčními operacemi a operacemi řízení dluhu v rámci nástroje NGEU.

(20)

Komise by ohledně každé výplaty měla vydat oznámení o potvrzení, ať už pro vnější účelově vázaný příjem podle čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) 2020/2094, nebo pro půjčky poskytované členským státům podle nařízení (EU) 2021/241 („půjčky z Nástroje pro oživení a odolnost“).

(21)

Půjčky podle nařízení (EU) 2021/241 mají být realizovány za standardních finančních podmínek (splatnost a profil splácení) v případě každé výplaty členským státům. Pokud jde o výplaty pro vnější účelově vázaný příjem podle čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) 2020/2094, mělo by být oznámení o potvrzení hlavním podpůrným prvkem určujícím tyto finanční podmínky pro rozpočet EU. Oznámení o potvrzení má určit nárok na úhradu nákladů na základě jeho finančních podmínek. Tyto podmínky by měly zahrnovat datum výplaty, výši finanční podpory, datum úhrady nákladů na financování vnějšího účelově vázaného příjmu podle čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) 2020/2094.

(22)

Příslušné odkazy v dohodách o půjčce podepsaných členskými státy vysvětlí, že náklady na výplaty jsou určeny použitím metodiky stanovené tímto rozhodnutím.

(23)

Metodika přiřazování nákladů určuje metodu výpočtu nákladů na výpůjčky, které nese jak rozpočet v souladu s čl. 5 odst. 2 prvním pododstavcem rozhodnutí (EU, Euratom) 2020/2053, tak členské státy v souladu s čl. 15 odst. 3 nařízení (EU) 2021/241. Adekvátně tomu vytváří uspořádání pro účely řízení výpůjčních a úvěrových operací ve smyslu čl. 5 odst. 3 rozhodnutí (EU, Euratom) 2020/2053 a čl. 15 odst. 4 nařízení (EU) 2021/241.

(24)

V zájmu zajištění jednotného přiřazování nákladů v rámci balíčku na podporu oživení, který se týká nástroje NGEU, by se toho rozhodnutí mělo použít ode dne 1. června 2021. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí by se mělo vztahovat na výpůjční transakce a výplaty v programu v rámci nástroje NGEU, k nimž došlo před jeho vstupem v platnost, mělo by vstoupit v platnost dnem následujícím po dni jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie. Toto rozhodnutí by se mělo uplatňovat na půjčky podle nařízení (EU) 2021/241 pro členské státy poté, co příslušné dohody o půjčce vstoupí v platnost,