(1)

Globální ekonomika je založena na spletité, úzce provázané a mimořádně složité síti finančních transakcí, které vznikají na základě velkého počtu přeshraničních smluv s celosvětovým dosahem. Tato síť zahrnuje nejen finanční instituce, ale i všechny subjekty, které mají vztahy mezi sebou a vztahy s finančními trhy. Přerušení kteréhokoli stěžejního uzlu v této síti může vést k rozpadu velkých částí celé sítě s významnými globálními důsledky. Jednoznačná identifikace jednotlivých subjektů a vazeb mezi nimi je klíčovým předpokladem pro získání spolehlivého přehledu o globální hospodářské a finanční situaci, který je nezbytný k omezení šíření nákazy.

(2)

K šíření finanční nákazy dochází proto, že finanční a nefinanční subjekty jsou propojeny finančními transakcemi a finančními aktivy a závazky. Kanály šíření nákazy vznikají přímou expozicí prostřednictvím vazeb mezi finančním a nefinančním sektorem, jakož i nepřímou expozicí v případech, kdy subjekty patří do stejné skupiny. Nákaza mezi finančními a nefinančními subjekty se může šířit oběma směry a výrazněji se projevuje během krizí. Finanční krize se tak může rozšířit z finančního sektoru do nefinančního sektoru, jak dokládá selhání investiční banky Lehman Brothers v roce 2008; hospodářská krize se může rozšířit z nefinančního sektoru do finančního sektoru, například v důsledku nadměrného zadlužení nefinančních subjektů nebo vážné krize nabídky nebo poptávky. Hospodářské a finanční dopady krize způsobené pandemií COVID-19 jsou příkladem úzké provázanosti mezi nefinančním a finančním sektorem. Pro zajištění finanční stability je proto řádná identifikace nefinančních subjektů stejně důležitá jako řádná identifikace finančních subjektů.

(3)

Velké finanční skupiny, jako jsou globální systémově významné instituce (G-SVI), mají velmi složitou právní strukturu s velkým množstvím mnohdy vysokých závazků. G-SVI mají často značný počet dceřiných společností a/nebo mezinárodních poboček a mají vzájemné vztahy s řadou významných protistran. Selhání jedné nebo více takových G-SVI by mělo negativní dopad na finanční systém v mnoha zemích a v širším měřítku na globální ekonomiku. Byla zavedena opatření na snížení pravděpodobnosti selhání G-SVI, jakož i následků takového selhání. Posledně jmenovaného cíle by mohlo být dosaženo zlepšením globálních opatření pro ozdravení a řešení krize. Čím složitější je struktura skupiny, tím nákladnější a časově náročnější je její ozdravení a řešení krize. Identifikace těchto skupin, jakož i právnických osob, které jsou jejich součástí, a celkové struktury, má proto zásadní význam pro zajištění finanční stability.

(4)

V roce 2012 schválila skupina G20 doporučení Rady pro finanční stabilitu týkající se rámce pro rozvoj systému celosvětových identifikačních kódů právnických osob (legal entity identifier - LEI) pro strany finančních transakcí a vyzvala k celosvětovému přijetí LEI s cílem podpořit orgány a účastníky trhu při identifikaci a řízení finančních rizik (3). Od zavedení LEI jej přijalo více než milion subjektů ve více než 200 zemích. Díky používání jedinečného, výlučného a univerzálního identifikačního kódu právnické osoby jsou příslušné orgány lépe schopny hodnotit systémová a vznikající rizika a přijímat nápravná opatření. Jednoznačná identifikace smluvních stran v síti globálních finančních smluv, které jsou zpracovávány elektronicky velmi vysokou rychlostí, zejména umožňuje orgánům využívat stávající technologie k analýze vzájemné propojenosti, identifikaci potenciálních řetězců šíření nákazy a ke sledování zneužívání trhu pro účely finanční stability. LEI se stal klíčovým i pro propojení stávajících souborů podrobných informací o subjektech z různých zdrojů.

(5)

V roce 2017 vedoucí představitelé skupiny G20 uvítali doporučení k podpoře používání společných identifikačních kódů, zejména LEI pro subjekty (4). V rámci tematického přezkumu implementace LEI však Rada pro finanční stabilitu v roce 2019 uvedla seznam problémů, které je v souvislosti se systémem LEI ještě třeba vyřešit (5). Mezi ně patří nízká míra přijetí LEI subjekty mimo trhy s cennými papíry a mimoburzovními deriváty; jednorázový nárůst vydaných LEI po přijetí nařízení Unie, jako je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 (6) (obecně označované jako „EMIR“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 (7) (obvykle označované jako „MiFIR“), bez trvalého růstu v průběhu času; nedostatečná míra dobrovolného přijetí LEI a omezené přijetí LEI nefinančními subjekty. Navíc zatímco většina mateřských společností skupin G-SVI má LEI, totéž obecně neplatí pro všechny mezinárodní dceřiné společnosti a pobočky ani pro všechny protistrany.

(6)

Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) odpovídá za makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem v Unii. Při plnění svých úkolů by ESRB měla přispívat k zajišťování finanční stability a zmírňování negativních dopadů na vnitřní trh a reálnou ekonomiku. Pro tyto účely má zásadní význam dostupnost a široké přijetí celosvětového jedinečného identifikačního kódu, který umožňuje jednoznačnou identifikaci subjektů účastnících se finančních transakcí. Již zmíněná nízká míra přijetí LEI představuje faktor, který může narušit spolehlivost analýzy finanční stability a ztížit přesné hodnocení a porovnávání rizik na vnitrostátních trzích. Stávající nedostatky v přijímání LEI je proto třeba řešit.

(7)

Účelem tohoto doporučení je v souladu s mandátem ESRB přispět k předcházení systémovým rizikům pro finanční stabilitu v Unii a ke zmírňování těchto rizik prostřednictvím zakotvení systematického používání kódu LEI subjekty, které se účastní finančních transakcí. Za účelem dosažení uvedeného cíle toto doporučení usiluje o zavedení právního rámce Unie pro jednoznačnou identifikaci právnických osob, které se účastní finančních transakcí, prostřednictvím LEI a pro systematičtější používání kódů LEI při podávání zpráv v oblasti dohledu a při zveřejňování informací. S ohledem na časový horizont přijetí takového rámce Unie ESRB doporučuje, aby příslušné orgány vyvíjely a systematizovaly úsilí o podporu přijetí a používání LEI a aby za tímto účelem využívaly pravomoci v oblasti regulace nebo dohledu, které jim byly svěřeny vnitrostátním právem nebo právem Unie.

(8)

Prvním cílem doporučení je zajistit, aby všechny právnické osoby, které jsou usazeny v Unii a které se účastní finančních transakcí, získaly a udržovaly LEI. Přijetí LEI v Unii bylo motivováno zejména regulačními požadavky stanovenými v právních předpisech, jako jsou nařízení (EU) č. 648/2012, nařízení (EU) č. 600/2014, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2365 (8) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 (9). Tyto požadavky se vztahují na subjekty, které se účastní obchodů s OTC deriváty, obchodů s deriváty a jinými finančními nástroji obchodovanými v obchodních systémech a obchodů zajišťujících financování, jakož i na emitenty cenných papírů. Používání LEI vyžadují nebo doporučují také další legislativní a nelegislativní akty jako např. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (10), které se vztahuje na úvěrové a finanční instituce, doporučení Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) pro používání identifikačního kódu právnické osoby (11) a obecné pokyny Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) pro používání identifikačních kódů právnických osob (12). Na trzích však neexistuje jednotný přístup a LEI se v současné době nepoužívá v nefinančních sektorech, takže pokrytí LEI je roztříštěné a důležité sektory nejsou zahrnuty. Vytvořením právního rámce Unie upravujícího používání LEI v Unii by se dosáhlo jednotné implementace ve všech odvětvích hospodářství, čímž by se maximalizovaly přínosy plynoucí z používání LEI. Do doby, než bude takový rámec přijat, by měly být subjekty, nad nimiž je vykonáván dohled v Unii, vybízeny k tomu, aby získaly LEI, a orgány, které nad nimi vykonávají dohled, by měly v rozsahu povoleném právními předpisy vyžadovat, aby tyto subjekty měly LEI.

(9)

Měla by být uplatňována zásada proporcionality, aby se zabránilo zátěži spojené s dodatečnými náklady. Právní předpisy Unie by například mohly od povinnosti získat LEI osvobodit menší subjekty, které nejsou součástí širší skupiny, nebo vyžadovat, aby jim byl LEI přidělen bezplatně. Řešení otázky nákladů spojených s LEI prostřednictvím přiměřeného přístupu je velmi důležité vzhledem k tomu, že metody identifikace právnických osob se v jednotlivých jurisdikcích liší. V rámci Unie existují národní a jiné identifikační kódy, které se používají pro specifické účely. Například jedinečný evropský identifikační kód (European Unique Identifier - EUID) se používá v systému propojení obchodních rejstříků s cílem zajistit interoperabilitu mezi obchodními rejstříky členských států. LEI jako globální identifikační kód, jehož cílem je univerzální pokrytí a který lze použít pro různé účely, je však pro potřeby sledování finanční stability vhodnější vzhledem k důležitým propojením, která existují mezi subjekty v Unii a ve třetích zemích. ESRB je toho názoru, že obchodní rejstříky v celé Unii by mohly hrát roli při přidělování LEI spolu s národními identifikačními kódy a EUID.

(10)

Od doby, kdy je LEI k dispozici, vnitrostátní orgány dohledu a evropské orgány dohledu výrazně podporují LEI a jeho používání v souvislosti s požadavky na vykazování. Stále však v této oblasti existují nedostatky. Druhým cílem doporučení je proto zajistit systematické a jednotné používání LEI k identifikaci subjektů při vykazování finančních informací. Zaprvé, pokud by se od subjektu, na který se vztahuje povinnost vykazování, vyžadovalo, aby měl LEI ke své identifikaci, umožnilo by to orgánům jednoznačně identifikovat subjekty v různých rámcích pro vykazování. Zadruhé, LEI by měl být systematičtěji a šířeji používán k identifikaci dalších subjektů, za něž je vykazující subjekt rovněž povinen vykazovat informace; mezi tyto subjekty patří mimo jiné emitenti finančních nástrojů, protistrany finančních transakcí a přidružené subjekty.

(11)

Subjekt, za nějž musí být vykázány finanční informace, nemusí mít LEI. Tak tomu bude například v případě, kdy je subjekt usazený v Unii osvobozen od povinnosti mít LEI na základě zásady proporcionality, nebo pokud subjekt usazený ve třetí zemi nezískal LEI. K omezení přístupu subjektů bez LEI na finanční trhy v Unii již byly přijaty různé právní předpisy. Pravidlo upravené v nařízení (EU) č. 600/2014, které je známé jako pravidlo „žádný LEI, žádný obchod“, má zásadní význam pro přijetí LEI v Unii, neboť vyžaduje LEI jako podmínku pro přístup na trhy Unie. (13) V případech, kdy absence kódu LEI není odůvodněná, vyzývá ESRB adresáty tohoto doporučení, aby případně přijali podobný přístup jako pravidlo „žádný LEI, žádný obchod“.

(12)

Od doby, kdy je LEI k dispozici, národní statistické úřady, vnitrostátní orgány dohledu a evropské orgány dohledu podporují LEI a jeho používání též v souvislosti se zveřejňováním informací. LEI se na dobrovolné nebo povinné bázi používá v některých veřejných rejstřících, při zveřejňování výsledků zátěžových testů nebo v rámci jiného povinného nebo dobrovolného zveřejňování údajů. Zatím však není používán systematicky, jelikož to není podle unijního ani vnitrostátního práva ve všech případech povinné. S cílem přispět k dosažení třetího cíle tohoto doporučení, kterým je podpora informovanosti veřejnosti o LEI a jeho používání a usnadnění přístupu veřejnosti k informacím o společnostech prostřednictvím používání LEI, měly by příslušné orgány dále zlepšit a systematizovat používání LEI při zveřejňování informací o subjektech.

(13)

Toto doporučení bylo vypracováno s přihlédnutím k probíhajícím mezinárodním a evropským iniciativám v této oblasti včetně například návrhů Rady pro finanční stabilitu uvedených ve výše uvedeném tematickém přezkumu implementace LEI z roku 2019.

(14)

Tímto doporučením není dotčen mandát centrálních bank v Unii k provádění měnové politiky.

(15)

Doporučení ESRB se zveřejňují poté, co byli vyrozuměni adresáti, a poté, co generální rada o svém záměru tato doporučení zveřejnit informovala Radu Evropské unie a dala jí příležitost se k tomuto záměru vyjádřit,

1.

2.

3.

1.

příslušné orgány vyžadovaly nebo případně nadále vyžadovaly, aby všechny právnické osoby, které se účastní finančních transakcí a které podléhají jejich dohledu, měly LEI;

2.

orgány při vypracovávání, ukládání nebo změně povinností v oblasti finančního výkaznictví do těchto povinností zahrnuly nebo případně i nadále zahrnovaly povinnost identifikovat prostřednictvím LEI:

3.

orgány identifikovaly nebo případně nadále identifikovaly prostřednictvím LEI každou právnickou osobu, o níž zveřejňují informace a která má kód LEI.

a)

„příslušnými orgány“ se rozumějí:

b)

„orgány“ se rozumějí:

c)

„identifikačním kódem právnické osoby“ (Legal Entity Identifier - LEI) se rozumí 20místný referenční kód k jedinečné identifikaci subjektů s odlišnou právní subjektivitou, které se účastní finančních transakcí, a souvisejících referenčních údajů, založený na normě ISO 17442 vypracované Mezinárodní organizací pro normalizaci;

d)

„právnickou osobou“ se rozumí subjekt, u nějž přichází v úvahu LEI podle normy ISO17442 a pokynů týkajících se způsobilosti pro přidělení kódu LEI zveřejněnými Výborem pro regulatorní dohled nad celosvětovým systémem identifikačních kódů právnických osob;

e)

„finanční transakcí“ se v souladu s odst. 1.66 písm. c) přílohy A nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013 (21) rozumí čisté pořízení finančních aktiv nebo čistý vznik závazků u každého druhu finančních nástrojů.

1.

Doporučení A

Komise se vyzývá, aby do 30. června 2023 předložila Evropskému parlamentu, Radě a ESRB zprávu o provádění doporučení A.

2.

Doporučení B

Adresáti doporučení B se vyzývají, aby do 31. prosince 2021 předložili Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a ESRB zprávu o provádění doporučení B.

1.

Sekretariát ESRB bude:

2.

Generální rada vyhodnotí přijatá opatření a odůvodnění oznámená adresáty a případně může rozhodnout, že tomuto doporučení nebylo vyhověno a že adresát řádně neodůvodnil svou nečinnost.