31.8.2020   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 282/26


ROZHODNUTÍ SPRÁVNÍ RADY EVROPSKÉ AGENTURY PRO BEZPEČNOST A OCHRANU ZDRAVÍ PŘI PRÁCI 2019/15

ze dne 11. prosince 2019

o vnitřních předpisech týkajících se omezení některých práv subjektů údajů, pokud jde o zpracování osobních údajů v rámci fungování agentury EU-OSHA

SPRÁVNÍ RADA EVROPSKÉ AGENTURY PRO BEZPEČNOST A OCHRANU ZDRAVÍ PŘI PRÁCI,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (1), a zejména na článek 25 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/126 ze dne 16. ledna 2019 o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2062/94 (2),

s ohledem na jednací řád správní rady agentury EU-OSHA,

s ohledem na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů (EDPS) ze dne 17. října 2019 a na pokyny evropského inspektora ochrany údajů k článku 25 nového nařízení a k vnitřním předpisům,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Agentura EU-OSHA vykonává své činnosti v souladu s nařízením (EU) 2019/126.

(2)

V souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 by omezení použití článků 14 až 21, 35 a 36, jakož i článku 4 uvedeného nařízení v rozsahu, v jakém jeho ustanovení odpovídají právům a povinnostem stanoveným v článcích 14 až 21, měla vycházet z vnitřních předpisů přijatých agenturou, pokud nevycházejí z právních aktů přijatých na základě Smluv.

(3)

Tyto vnitřní předpisy, včetně ustanovení o posouzení nezbytnosti a přiměřenosti daného omezení, by se neměly použít v případě, kdy omezení práv subjektů údajů stanoví právní akt přijatý na základě Smluv.

(4)

V případech, kdy agentura vykonává své povinnosti s ohledem na práva subjektu údajů podle nařízení (EU) 2018/1725, zváží, zda se neuplatní kterákoliv z výjimek uvedených v tomto nařízení.

(5)

V rámci svého správního fungování může agentura vést správní šetření či disciplinární řízení, vykonávat předběžné činnosti související s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF, zpracovávat případy whistleblowingu, vyřizovat (formální a neformální) řízení v případě obtěžování, vyřizovat interní a externí stížnosti, provádět interní audity, provádět vyšetřování ze strany pověřence pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725 a vyšetřování interní (IT) bezpečnosti. Kromě toho může agentura vyřizovat žádosti o přístup ke zdravotnické dokumentaci zaměstnanců.

Agentura zpracovává několik kategorií osobních údajů, včetně „tvrdých“ údajů („objektivních“ údajů, jako jsou údaje o totožnosti, kontaktní údaje, profesní údaje, administrativní údaje, údaje získané ze zvláštních zdrojů, elektronická komunikace a provozní údaje) a/nebo „měkkých“ údajů („subjektivních“ údajů týkajících se daného případu, např. odůvodnění, údaje o chování, hodnocení, údaje o výkonnosti a jednání a údaje související nebo předložené v souvislosti s předmětem řízení nebo činnosti).

(6)

Agentura, zastoupená svým výkonným ředitelem, vystupuje jako správce údajů bez ohledu na další přenesení pravomocí spojených s úlohou správce údajů v rámci agentury s cílem zohlednit provozní odpovědnost za konkrétní operace zpracování osobních údajů.

(7)

Osobní údaje jsou bezpečně uloženy v elektronickém prostředí nebo v papírové podobě, která brání protiprávnímu přístupu nebo předání údajů osobám, které je nepotřebují znát. Zdravotnickou dokumentaci uchovává lékař externího poskytovatele služeb, kterého agentura využívá. Zpracovávané osobní údaje jsou uchovávány jen po nezbytnou dobu a k účelům, pro které se zpracovávají během období uvedeného v prohlášeních o ochraně osobních údajů nebo v záznamech agentury.

(8)

Vnitřní předpisy by měly platit pro všechny operace zpracování provedené agenturou v rámci správních šetření, disciplinárních řízení, předběžných činností souvisejících s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF, řízení v případě whistleblowingu, (formálních a neformálních) řízení v případech obtěžování, vyřizování interních a externích stížností, interních auditů, vyšetřování prováděných pověřencem pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725, vyšetřování (IT) bezpečnosti prováděných interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU), jakož i při vyřizování žádostí o přístup k vlastní zdravotnické dokumentaci.

(9)

Měly by platit pro operace zpracování provedené před zahájením výše uvedených řízení, během těchto řízení a během sledování opatření v návaznosti na výsledky těchto řízení. Měly by zahrnovat také pomoc a spolupráci, kterou agentura nabídne vnitrostátním orgánům a mezinárodním organizacím nad rámec svých správních šetření.

(10)

V případech, kdy se použijí tyto vnitřní předpisy, musí agentura uvést odůvodnění vysvětlující, proč jsou tato omezení přísně vzato nezbytná a přiměřená v demokratické společnosti, a dodržovat podstatu základních práv a svobod.

(11)

V této souvislosti je agentura během výše uvedených řízení povinna dodržovat v maximální možné míře základní práva subjektů údajů, zejména ta, která se týkají práva na poskytování informací, práva na přístup k údajům a jejich opravu, práva na výmaz, omezení zpracování, práva na oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů nebo na důvěrnost komunikace, jak je zakotveno v nařízení (EU) 2018/1725.

(12)

Je však možné, že agentura bude muset omezit informace poskytované subjektu údajů a jiná práva subjektu údajů, a to zejména s cílem chránit vlastní vyšetřování, vyšetřování a řízení jiných veřejných orgánů, jakož i práva jiných osob související s vyšetřováními a jinými řízeními agentury.

(13)

Agentura tudíž může omezit informace pro účely ochrany vyšetřování a základních práv a svobod jiných subjektů údajů.

(14)

Agentura by měla pravidelně sledovat, zda platí podmínky, které odůvodňují dané omezení, a omezení zrušit, pokud tyto podmínky již neplatí.

(15)

Správce údajů by měl informovat pověřence pro ochranu osobních údajů v případě odkladu a během přezkumů,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Tímto rozhodnutím se stanoví předpisy týkající se podmínek, za nichž může agentura v rámci svých řízení uvedených v odstavci 2 omezit uplatňování práv zakotvených v článcích 14 až 21, 35 a 36, jakož i v článku 4 nařízení (EU) 2018/1725, a to v souladu s článkem 25 tohoto nařízení.

2.   V rámci správního fungování agentury platí toto rozhodnutí pro operace zpracování osobních údajů provedené agenturou pro účely: provádění správních šetření, disciplinárních řízení, předběžných činností souvisejících s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF, projednávání případů whistleblowingu, (formálních a neformálních) řízení v případech obtěžování, vyřizování interních a externích stížností, provádění interních auditů, vyšetřování prováděných pověřencem pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725, vyšetřování (IT) bezpečnosti prováděných interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU), vymáhání občanskoprávních nároků, jakož i vyřizování žádostí o přístup k vlastní zdravotnické dokumentaci.

3.   Dotčenými kategoriemi údajů jsou „tvrdé“ údaje („objektivní“ údaje, jako jsou údaje o totožnosti, kontaktní údaje, profesní údaje, správní podrobnosti, údaje získané ze zvláštních zdrojů, elektronická komunikace a provozní údaje) a/nebo „měkké“ údaje („subjektivní“ údaje týkající se daného případu, např. odůvodnění, údaje o chování, hodnocení, údaje o výkonu a jednání a údaje související nebo předložené v souvislosti s předmětem řízení nebo činnosti).

4.   V případech, kdy agentura vykonává své povinnosti s ohledem na práva subjektu údajů podle nařízení (EU) 2018/1725, zváží, zda se neuplatní kterákoliv z výjimek uvedených v tomto nařízení.

5.   V závislosti na podmínkách stanovených v tomto rozhodnutí mohou platit omezení pro tato práva: poskytování informací subjektům údajů, právo na přístup, opravu, výmaz, omezení zpracování, oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů a důvěrnost komunikace.

Článek 2

Specifikace správce a záruky

1.   Jsou zavedeny tyto záruky, aby se předešlo porušení zabezpečení osobních údajů, únikům údajů či jejich neoprávněnému zpřístupnění:

a)

Papírové dokumenty se uchovávají v zabezpečených skříních a přístup k nim mají pouze oprávnění zaměstnanci.

b)

Veškeré elektronické údaje se uchovávají v zabezpečené IT aplikaci podle bezpečnostních norem agentury, jakož i ve zvláštních elektronických adresářích, k nimž mají přístup pouze oprávnění zaměstnanci. Vhodné úrovně přístupu se udělují individuálně.

c)

Databáze je chráněna heslem v rámci jednotného systému přihlašování a propojena automaticky s uživatelským jménem a heslem daného uživatele. Nahrazování uživatelů je přísně zakázáno. Elektronické záznamy jsou uchovávány zabezpečeným způsobem, aby se zajistila důvěrnost a soukromí údajů v nich obsažených.

d)

Lékař externího poskytovatele služeb, který uchovává zdravotnickou dokumentaci, je vázán zvláštními smluvními doložkami o důvěrnosti a zpracovávání osobních údajů.

e)

Všechny osoby, které mají přístup k údajům, jsou vázány povinností zachovávat důvěrnost.

2.   Správcem operací zpracování je agentura, zastoupená svým výkonným ředitelem, který může funkci správce delegovat. Subjekty údajů jsou informovány delegovaným správcem formou prohlášení o ochraně osobních údajů nebo prostřednictvím záznamů zveřejněných na internetových stránkách a/nebo na intranetu agentury.

3.   Období uchovávání osobních údajů uvedených v čl. 1 odst. 3 nesmí být delší, než je nezbytné a vhodné pro účely, pro něž se údaje zpracovávají. Každopádně však nesmí být delší než období uchovávání uvedené v prohlášení o ochraně osobních údajů nebo v záznamech podle čl. 5 odst. 1.

4.   Pokud agentura uvažuje o použití omezení, zváží riziko pro práva a svobody subjektu údajů, zejména ve srovnání s rizikem pro práva a svobody jiných subjektů údajů a rizikem maření účinku vyšetřování nebo řízení vedených agenturou, například formou likvidace důkazů. Rizika pro práva a svobody subjektu údajů se týkají především, ale nikoliv výlučně, rizik poškození dobré pověsti a rizik spojených s právem na obhajobu a právem být vyslechnut.

Článek 3

Omezení

1.   Veškerá omezení použije agentura pouze k zabezpečení:

a)

národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti nebo obrany členských států;

b)

prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení;

c)

jiných důležitých cílů obecného veřejného zájmu Unie nebo některého členského státu, zejména cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie nebo důležitých hospodářských nebo finančních zájmů Unie nebo některého členského státu, včetně měnových, rozpočtových a daňových záležitostí, veřejného zdraví a sociálního zabezpečení;

d)

vnitřní bezpečnosti orgánů a subjektů Unie, včetně jejich sítí elektronických komunikací;

e)

prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání porušování etických pravidel regulovaných povolání;

f)

monitorovací, inspekční nebo regulační funkce spojené, i pouze příležitostně, s výkonem veřejné moci v případech uvedených v písmenech a) až c);

g)

ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod druhých;

h)

vymáhání občanskoprávních nároků.

2.   Jako zvláštní případ účelů uvedených v odstavci 1 výše může agentura použít omezení v souvislosti s osobními údaji vyměněnými s útvary Komise nebo jinými orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, příslušnými orgány členských států nebo třetích zemí nebo mezinárodními organizacemi, a to za těchto okolností:

a)

pokud by výkon těchto práv a povinností mohl být omezen útvary Komise nebo jinými orgány, institucemi a jinými subjekty Unie na základě jiných aktů, jak stanoví článek 25 nařízení (EU) 2018/1725, nebo v souladu s kapitolou IX uvedeného nařízení nebo se zřizovacími akty orgánů, institucí a jiných subjektů Unie;

b)

pokud by výkon těchto práv a povinností mohl být omezen příslušnými orgány členských států na základě aktů uvedených v článku 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (3) nebo v souladu s vnitrostátními opatřeními, jimiž se provádí čl. 13 odst. 3, čl. 15 odst. 3 nebo čl. 16 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (4);

c)

pokud by výkon těchto práv a povinností mohl ohrozit spolupráci agentury s třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi při provádění jejích úkolů.

Před použitím omezení za okolností uvedených v písm. a) a b) prvního pododstavce konzultuje agentura příslušné útvary Komise, orgány, instituce a jiné subjekty Unie nebo příslušné orgány členských států, ledaže je agentuře zjevné, že použití omezení je stanoveno jedním z aktů uvedených v těchto písmenech.

3.   Všechna omezení musí být nezbytná a přiměřená vzhledem k rizikům pro práva a svobody subjektů údajů a musí dodržovat podstatu základních práv a svobod v demokratické společnosti.

4.   Zvažuje-li se použití omezení, provede se test nezbytnosti a přiměřenosti na základě těchto předpisů. Test se v každém jednotlivém případě zdokumentuje prostřednictvím oznámení o interním posuzování za účelem vyvození odpovědnosti.

5.   Omezení se zruší, jakmile pominou okolnosti, které tato omezení odůvodňují. Zejména pak v případě, že se má za to, že uplatňování omezeného práva by již nemařilo účinek uloženého omezení nebo by nepříznivě neovlivňovalo práva nebo svobody jiných subjektů údajů.

Článek 4

Přezkum pověřencem pro ochranu osobních údajů

1.   Agentura neprodleně informuje svého pověřence pro ochranu osobních údajů, pokud správce omezí uplatňování práv subjektů údajů nebo prodlouží platnost omezení, a to v souladu s tímto rozhodnutím. Správce poskytne pověřenci pro ochranu osobních údajů přístup k záznamům obsahujícím posouzení nezbytnosti a přiměřenosti omezení a zdokumentuje do záznamu datum informování pověřence pro ochranu osobních údajů.

2.   Pověřenec pro ochranu osobních údajů může písemně požádat správce, aby přezkoumal použití omezení. Správce písemně informuje pověřence pro ochranu osobních údajů o výsledku požadovaného přezkumu.

3.   Správce v případě zrušení omezení informuje pověřence pro ochranu osobních údajů.

Článek 5

Poskytování informací subjektu údajů

1.   V řádně odůvodněných případech a za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí může správce omezit právo na informace v souvislosti s těmito operacemi zpracování:

a)

provádění správních šetření a disciplinárních řízení;

b)

předběžné činnosti související s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF;

c)

řízení v případě whistleblowingu;

d)

(formální a neformální) řízení v případech obtěžování;

e)

vyřizování interních a externích stížností;

f)

interní audity;

g)

vyšetřování prováděná pověřencem pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725;

h)

vyšetřování (IT) bezpečnosti prováděná interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU).

Agentura v prohlášeních o ochraně osobních údajů nebo v záznamech ve smyslu článku 31 nařízení (EU) 2018/1725 zveřejněných na jejích internetových stránkách a/nebo na intranetu, kde informuje subjekty údajů o jejich právech v rámci daného řízení, uvede informace související s možným omezením těchto práv. Součástí informací je i to, která práva mohou být omezena, důvody a případná délka trvání.

2.   Aniž jsou dotčena ustanovení odstavce 3, informuje agentura, je-li to přiměřené, jednotlivě všechny subjekty údajů, o nichž se domnívá, že jsou dotčenými osobami v rámci konkrétní operace zpracování, neprodleně a písemně o jejich právech v souvislosti se stávajícími a budoucími omezeními.

3.   Pokud agentura zcela nebo částečně omezí poskytování informací subjektům údajů, jak je uvedeno v odstavci 2, zaznamená důvody omezení a právní základ v souladu s článkem 3 tohoto rozhodnutí, včetně posouzení nezbytnosti a přiměřenosti omezení.

Je třeba vložit do rejstříku záznam a případně dokumenty obsahující věcné a právní prvky, z nichž omezení vychází. Na žádost se zpřístupní evropskému inspektorovi ochrany údajů.

4.   Omezení uvedené v odstavci 3 platí, dokud budou platit důvody, které jeho platnost odůvodňují.

Pokud důvody omezení již neplatí, agentura poskytne subjektu údajů informace o hlavních důvodech, na nichž je použití omezení založeno. Agentura současně informuje subjekt údajů o právu kdykoliv podat stížnost u evropského inspektora ochrany údajů nebo žádat o soudní ochranu u Soudního dvora Evropské unie.

Agentura přezkoumá použití omezení každých šest měsíců ode dne přijetí omezení a při uzavření příslušného šetření, řízení nebo vyšetřování. Následně správce každých šest měsíců ověří, zda je nutné nadále uplatňovat dané omezení.

Článek 6

Právo subjektu údajů na přístup k údajům

1.   V řádně odůvodněných případech a za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí může správce omezit právo na přístup k osobním údajům, pokud je to nezbytné a přiměřené, v souvislosti s těmito operacemi zpracování:

a)

provádění správních šetření a disciplinárních řízení;

b)

předběžné činnosti související s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF;

c)

řízení v případě whistleblowingu;

d)

(formální a neformální) řízení v případech obtěžování;

e)

vyřizování interních a externích stížností;

f)

interní audity;

g)

vyšetřování prováděná pověřencem pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725;

h)

vyšetřování (IT) bezpečnosti prováděná interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU);

i)

vyřizování žádostí o přístup k vlastní zdravotnické dokumentaci.

Pokud subjekty údajů požádají o přístup ke svým osobním údajům zpracovávaným v souvislosti s jedním nebo více konkrétními případy nebo ke konkrétní operaci zpracování v souladu s článkem 17 nařízení (EU) 2018/1725, omezí agentura posouzení žádosti pouze na tyto osobní údaje.

2.   Pokud agentura zcela nebo částečně omezí právo na přístup uvedené v článku 17 nařízení (EU) 2018/1725, podnikne tyto kroky:

a)

ve své odpovědi na žádost informuje dotčený subjekt údajů o platném omezení a o hlavních důvodech tohoto omezení a také o možnosti podat stížnost u evropského inspektora ochrany údajů nebo žádat o soudní ochranu u Soudního dvora Evropské unie;

b)

v oznámení o interním posuzování zdokumentuje důvody omezení, včetně posouzení nezbytnosti a přiměřenosti omezení a délky jeho trvání.

Opatření uložená v souvislosti s přístupem k vlastní zdravotnické dokumentaci se týkají pouze žádostí o přímý přístup k osobní zdravotnické dokumentaci psychologické nebo psychiatrické povahy, pokud by přístup k těmto údajům pravděpodobně představoval riziko pro zdraví subjektu údajů. Toto omezení musí být přiměřené tomu, co je pro ochranu subjektů údajů nezbytně nutné. Přístup k těmto informacím poskytne zprostředkující lékař, kterého si subjekt údajů zvolí. Tento lékař by měl mít přístup ke všem informacím a pravomoc sám rozhodovat o tom, jak bude subjektu údajů poskytnut přístup a jaký přístup mu bude poskytnut.

Poskytnutí informací uvedených v písmenu a) lze odložit, neprovést nebo odepřít, pokud by mařilo účinek omezení uloženého podle čl. 25 odst. 8 nařízení (EU) 2018/1725.

Agentura přezkoumá použití omezení každých šest měsíců ode dne přijetí omezení a při uzavření příslušného šetření. Následně správce každých šest měsíců ověří, zda je nutné nadále uplatňovat dané omezení.

3.   Je třeba vložit do rejstříku záznam a případně dokumenty obsahující věcné a právní prvky, z nichž omezení vychází. Na žádost se zpřístupní evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Článek 7

Právo na opravu, výmaz a omezení zpracování údajů

1.   V řádně odůvodněných případech a za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí může správce omezit právo na opravu, výmaz a omezení zpracování, pokud je to nezbytné a přiměřené, v souvislosti s těmito operacemi zpracování:

a)

provádění správních šetření a disciplinárních řízení;

b)

předběžné činnosti související s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF;

c)

řízení v případě whistleblowingu;

d)

(formální a neformální) řízení v případech obtěžování;

e)

vyřizování interních a externích stížností;

f)

interní audity;

g)

vyšetřování prováděná pověřencem pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725;

h)

vyšetřování (IT) bezpečnosti prováděná interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU).

2.   Pokud agentura zcela nebo částečně omezí uplatňování práva na opravu, výmaz a omezení zpracování uvedeného v článku 18, čl. 19 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725, podnikne kroky stanovené v čl. 6 odst. 2 tohoto rozhodnutí a vloží do rejstříku záznam v souladu s čl. 6 odst. 3 tohoto rozhodnutí.

Článek 8

Oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů a důvěrnost elektronických komunikací

1.   V řádně odůvodněných případech a za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí může správce omezit právo na oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů, pokud je to nezbytné a přiměřené, v souvislosti s těmito operacemi zpracování:

a)

provádění správních šetření a disciplinárních řízení;

b)

předběžné činnosti související s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF;

c)

řízení v případě whistleblowingu;

d)

(formální a neformální) řízení v případech obtěžování;

e)

vyřizování interních a externích stížností;

f)

interní audity;

g)

vyšetřování prováděná pověřencem pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725;

h)

vyšetřování (IT) bezpečnosti prováděná interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU).

2.   V řádně odůvodněných případech a za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí může správce omezit právo na důvěrnost elektronických komunikací, pokud je to nezbytné a přiměřené, v souvislosti s těmito operacemi zpracování:

a)

provádění správních šetření a disciplinárních řízení;

b)

předběžné činnosti související s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF;

c)

řízení v případě whistleblowingu;

d)

formální řízení v případech obtěžování;

e)

vyřizování interních a externích stížností;

f)

vyšetřování (IT) bezpečnosti prováděná interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU).

3.   Pokud agentura omezí oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů a důvěrnost elektronických komunikací uvedené v článcích 35 a 36 nařízení (EU) 2018/1725, zaznamená a vloží do rejstříku důvody omezení v souladu s čl. 5 odst. 3 tohoto rozhodnutí. Použije se čl. 5 odst. 4 tohoto rozhodnutí.

Článek 9

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bilbau dne 11. prosince 2019.

Za Evropskou agenturu pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Christa SCHWENG

předsedkyně správní rady


(1)   Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39.

(2)   Úř. věst. L 30, 31.1.2019, s. 58.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).