19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 156/26

(1)

Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 23. a 24. října 2014 týkajících se rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 schválila závazný cíl, jímž je snížit do roku 2030 domácí emise skleníkových plynů na úrovni celého hospodářství alespoň o 40 % oproti roku 1990 a tento cíl znovu potvrdila ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 17. a 18. března 2016.

(2)

V závěrech ze zasedání Evropské rady konaného ve dnech 23. a 24. října 2014 se uvádí, že cíl snížit emise o alespoň 40 % bude Unie plnit kolektivně, a to co nejvíce nákladově efektivním způsobem, přičemž odvětví, na něž se vztahuje systém Evropské unie pro obchodování s emisemi (dále jen „EU ETS“), stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (4), sníží v porovnání s rokem 2005 emise do roku 2030 o 43 % a odvětví, na něž se systém EU ETS nevztahuje, o 30 %. K dosažení tohoto snížení emisí skleníkových plynů by měla přispět všechna hospodářská odvětví a všechny členské státy by se na tomto úsilí měly podílet v duchu vyváženosti, spravedlnosti a solidarity. Metodika pro stanovování vnitrostátních cílů pro odvětví mimo systém ETS, včetně všech prvků použitých v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES (5), by se měla dále používat až do roku 2030, přičemž úsilí by mělo být rozděleno na základě relativního hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele. Všechny členské státy by měly přispět v roce 2030 k celkovému snížení emisí na úrovni Unie v rozmezí od 0 % do 40 % v porovnání s rokem 2005. Vnitrostátní cíle v rámci skupiny členských států s HDP na obyvatele vyšším, než je průměr Unie, by měly být poměrně upraveny tak, aby byla spravedlivým a vyváženým způsobem zohledněna nákladová efektivnost. Dosažení tohoto snížení emisí skleníkových plynů by mělo podpořit účinnost a inovace v unijním hospodářství, a zejména by mělo podporovat pokrok, především u budov, v zemědělství, při nakládání s odpady a v dopravě, v rozsahu, v němž spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(3)

Toto nařízení je rovněž součástí provádění závazků Unie na základě Pařížské dohody (6), přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (dále jen „UNFCCC“). Pařížská dohoda byla uzavřena jménem Unie dne 5. října 2016 rozhodnutím Rady (EU) 2016/1841 (7). Závazek Unie, pokud jde o snižování emisí na úrovni celého hospodářství, je stanoven v zamýšleném vnitrostátně stanoveném příspěvku, který Unie a její členské státy předložily s ohledem na Pařížskou dohodu sekretariátu UNFCCC dne 6. března 2015. Pařížská dohoda vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016 a nahrazuje přístup přijatý v rámci Kjótského protokolu z roku 1997, který již nebude po roce 2020 uplatňován.

(4)

Pařížská dohoda mimo jiné stanoví dlouhodobý cíl v souladu s cílem udržet globální nárůst teploty výrazně pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací a nadále usilovat o to, aby tento nárůst nepřesáhl 1,5 °C ve srovnání s úrovní před industrializací. Rovněž se v ní zdůrazňuje, že je důležité přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a směřovat finanční toky v souladu s cílem dosažení nízkých emisí skleníkových plynů a rozvoje odolnému vůči změně klimatu. Pařížská dohoda rovněž vyzývá k dosažení rovnováhy mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a pohlcením pomocí propadů ve druhé polovině tohoto století a vybízí smluvní strany, aby podle potřeby přijaly opatření k ochraně a zvyšování propadů a rezervoárů skleníkových plynů, včetně lesů.

(5)

Evropská rada podpořila ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 29. a 30. října 2009 cíl Unie snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 80–95 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990, a to v rámci nezbytného snížení emisí podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (dále jen „IPCC“), které mají provést rozvinuté země jako skupina.

(6)

Vnitrostátně stanovené příspěvky smluvních stran Pařížské dohody mají odrážet nejvyšší možnou úroveň ambicí a představovat pokrok v průběhu času. Navíc by smluvní strany této dohody měly usilovat o formulování dlouhodobých strategií nízkoemisního rozvoje, se zřetelem na cíle Pařížské dohody, a informovat o nich. V závěrech Rady ze dne 13. října 2017 se uznává význam dlouhodobých cílů a pětiletých cyklů přezkumu při provádění Pařížské dohody a zdůrazňuje se význam dlouhodobých strategií rozvoje vyznačujícího se nízkými emisemi skleníkových plynů jakožto politického nástroje pro vytváření spolehlivých scénářů a dlouhodobých politických změn potřebných pro dosažení cílů Pařížské dohody.

(7)

Přechod na čistou energii vyžaduje změny investičního jednání a pobídky v celém spektru politik. Klíčovou prioritou Unie je vytvořit odolnou energetickou unii s cílem zajistit svým občanům bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii. Dosažení tohoto cíle vyžaduje pokračování ambiciózních opatření v oblasti klimatu prostřednictvím tohoto nařízení a pokrok u ostatních aspektů energetické unie, jak je stanoveno ve sdělení Komise ze dne 25. února 2015 nazvaném „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“.

(8)

Schopnost členských států splnit své závazky v oblasti klimatu posiluje řada opatření Unie, která jsou zásadní pro dosažení potřebného snížení emisí skleníkových plynů v odvětvích, na něž se vztahuje toto nařízení. Mezi tato opatření patří právní předpisy o fluorovaných skleníkových plynech, snižování emisí CO2 ze silničních vozidel, energetické náročnosti budov, energii z obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a oběhovém hospodářství, jakož i finanční nástroje Unie pro investice související s klimatem.

(9)

V závěrech Evropské rady ze zasedání konaného ve dnech 19. a 20. března 2015 se uvádí, že Unie je odhodlána budovat energetickou unii zahrnující politiku v oblasti klimatu zaměřenou do budoucnosti, a to na základě rámcové strategie Komise, jejíchž pět rozměrů je úzce propojených a vzájemně se posilujících. Snižování poptávky po energii představuje jeden z pěti rozměrů strategie energetické unie. Zlepšení energetické účinnosti může vést k významnému snížení emisí skleníkových plynů. Může také prospět životnímu prostředí i zdraví, zlepšit energetickou bezpečnost, snížit náklady na energie pro domácnosti a podniky, pomoci zmírnit energetickou chudobu a vést ke zvýšení zaměstnanosti a hospodářské činnosti v celé ekonomice. Opatření přispívající k většímu využívání energeticky úsporných technologií v budovách, v průmyslu a v dopravě by mohla být cestou, jak nákladově efektivním způsobem pomoci členským státům v dosažení jejich cílů podle tohoto nařízení.

(10)

Vývoj a využívání udržitelných a inovačních postupů a technologií může posílit úlohu odvětví zemědělství, pokud jde o zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně, zejména snižováním emisí skleníkových plynů a zachováváním a posilováním propadů a zásob uhlíku. V zájmu snížení uhlíkové a ekologické stopy odvětví zemědělství při současném zachování jeho produktivity, schopnosti regenerace a vitality je důležité posílit opatření ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně a posílit financování výzkumu zaměřeného na vývoj udržitelných a inovativních postupů a technologií, jakož i investic v tomto směru.

(11)

Odvětví zemědělství má přímý a významný dopad na biologickou rozmanitost a ekosystémy. Proto je důležité zajistit soudržnost cílů tohoto nařízení a jiných politik a cílů Unie, jako je společná zemědělská politika, a cílů souvisejících se strategií v oblasti biologické rozmanitosti, strategií v oblasti lesnictví a strategií pro oběhové hospodářství.

(12)

Z odvětví dopravy pochází téměř jedna čtvrtina emisí skleníkových plynů v Unii. Je proto důležité snižovat emise skleníkových plynů a rizika související se závislostí na fosilních palivech v odvětví dopravy prostřednictvím komplexního přístupu, pokud jde o prosazování snižování emisí skleníkových plynů a energetické účinnosti v dopravě, elektrickou dopravu, změnu způsobů dopravy v případech, kdy je to udržitelnější, a udržitelné obnovitelné zdroje energie v dopravě, a to i po roce 2020. Přechod k nízkoemisní mobilitě jakožto součásti širšího přechodu k bezpečnému a udržitelnému nízkouhlíkovému hospodářství je možné usnadnit zavedením vhodných podmínek a silných pobídek, jakož i dlouhodobých strategií, které mohou posílit investice.

(13)

Dopad unijních a vnitrostátních politik a opatření provádějících toto nařízení by se měl posuzovat v souladu s povinnostmi v oblasti monitorování a vykazování podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (8).

(14)

Aniž jsou dotčeny pravomoci rozpočtového orgánu, měla by metoda začleňování problematiky klimatu prováděná v průběhu víceletého finančního rámce 2014–2020 ve vhodných případech pokračovat i po roce 2021 a měla by být zlepšována, pokud jde o reakce na výzvy a investiční potřeby týkající se opatření v oblasti klimatu. Financování z prostředků Unie by mělo být v souladu s cíli rámce politiky Unie v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a s dlouhodobými cíli vymezenými v Pařížské dohodě, aby byla zajištěna účinnost veřejných výdajů. Komise by měla vypracovat zprávu o dopadu financování z prostředků Unie přidělených z rozpočtu Unie nebo z jiných zdrojů v souladu s právními předpisy Unie týkajícími se emisí skleníkových plynů v odvětvích spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení nebo směrnice 2003/87/ES.

(15)

Toto nařízení by mělo zahrnovat emise skleníkových plynů, které spadají do kategorií stanovených IPCC energetika, průmyslové procesy a použití produktů, zemědělství a odpady, jak jsou stanoveny podle nařízení (EU) č. 525/2013, s výjimkou emisí skleníkových plynů z činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES.

(16)

Údaje aktuálně vykazované v rámci národní inventury skleníkových plynů a národních a unijních registrů nedostačují k tomu, aby bylo možno na úrovni členských států stanovit emise CO2 z civilního letectví na vnitrostátní úrovni, na které se nevztahuje směrnice 2003/87/ES. Při přijímání ustanovení o povinnostech vykazování by Unie neměla na členské státy nebo malé a střední podniky klást nároky, které nejsou úměrné sledovaným cílům. Emise CO2 z letů, na něž se nevztahuje směrnice 2003/87/ES, představují pouze velmi malou část celkových emisí skleníkových plynů a vytvoření systému pro vykazování těchto emisí by vzhledem ke stávajícím požadavkům na širší odvětví podle směrnice 2003/87/ES představovalo nepřiměřenou zátěž. Emise CO2 z kategorie zdroje „1.A.3.A civilní letectví“ stanovené IPCC by se proto pro účely tohoto nařízení měly považovat za rovné nule.

(17)

Snížení emisí skleníkových plynů v každém členském státě do roku 2030 by mělo být stanoveno ve vztahu k úrovni jeho přezkoumaných emisí skleníkových plynů v roce 2005, na něž se vztahuje toto nařízení, avšak s vyloučením ověřených emisí skleníkových plynů ze zařízení, která byla v provozu v roce 2005 a do systému EU ETS byla zahrnuta až po roce 2005. Roční emisní příděly pro období 2021–2030 by měly být určeny na základě údajů předložených členskými státy, které přezkoumala Komise.

(18)

Přístup spočívající v každoročně závazných vnitrostátních mezních hodnotách, který byl přijat v rozhodnutí č. 406/2009/ES, by měl zůstat v období 2021–2030 zachován. Pravidla pro stanovení ročních emisních přídělů pro každý členský stát podle tohoto nařízení by se měla řídit stejnou metodikou jako u členských států se zápornými mezními hodnotami podle výše uvedeného rozhodnutí, ale počátek výpočtu trajektorie by se měl nacházet na pěti dvanáctinách vzdálenosti mezi roky 2019 a 2020, nebo v roce 2020; výpočet vychází z průměru emisí skleníkových plynů v období 2016–2018 a konečným bodem této trajektorie je pro každý členský stát mezní hodnota roku 2030. Aby byl zajištěn náležitý příspěvek k cíli Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů v období 2021–2030, mělo by být počáteční datum trajektorie pro každý členský stát určeno podle data, z kterého vyplyne nižší příděl. Pro členské státy s kladnou mezní hodnotou podle rozhodnutí č. 406/2009/ES a současně se zvyšujícími se ročními emisními příděly v období 2017–2020, stanovenými podle rozhodnutí Komise 2013/162/EU (9) a prováděcího rozhodnutí Komise 2013/634/EU (10), se v roce 2021 provede úprava ročních emisních přídělů, aby se zohlednila kapacita pro zvýšené emise skleníkových plynů v uvedených letech.

Pro některé členské státy by měla být stanovena dodatečná úprava, aby se zohlednila jejich výjimečná situace vyznačující se kladnou mezní hodnotou podle rozhodnutí č. 406/2009/ES a současně buď nejnižšími emisemi skleníkových plynů na obyvatele podle uvedeného rozhodnutí, nebo nejnižším podílem emisí skleníkových plynů z odvětví, na něž se nevztahuje uvedené rozhodnutí, v porovnání s jejich celkovými emisemi skleníkových plynů. Tato dodatečná úprava by se měla vztahovat pouze na část potřebných snížení emisí skleníkových plynů v období 2021–2029, aby byly zachovány pobídky pro dodatečná snížení emisí skleníkových plynů a nebylo ovlivněno dosahování cíle pro rok 2030, a to s přihlédnutím k využívání dalších úprav a možností flexibility stanovených v tomto nařízení.

(19)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení ustanovení tohoto nařízení týkajícího se stanovení ročních emisních přídělů pro členské státy, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (11).

(20)

Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 23. a 24. října 2014 uvedla, že dostupnost a využívání stávajících nástrojů flexibility v rámci odvětví mimo systém ETS by mělo být výrazně posíleno, aby se zajistila nákladová efektivnost kolektivního úsilí Unie a sblížení cílů, pokud jde o emise skleníkových plynů na obyvatele, do roku 2030. Jako prostředek ke zvýšení celkové nákladové efektivnosti souhrnného snížení emisí by měly mít členské státy možnost si část svého ročního emisního přídělu započítat a vypůjčovat. Rovněž by měly mít možnost převést část svého ročního emisního přídělu na jiné členské státy. Transparentnost těchto převodů by měla být zajištěna a tyto transfery by měly být prováděny oboustranně výhodným způsobem, mimo jiné prostřednictvím dražby, využitím prostředníků na trhu nebo formou dvoustranných ujednání. Takový převod by mohl být výsledkem projektu nebo programu v oblasti omezování emisí skleníkových plynů uskutečněného v prodávajícím členském státě a financovaného přijímajícím členským státem. Kromě toho by měly mít členské státy možnost vybízet k vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru zaměřených na projekty podle čl. 24a odst. 1 směrnice 2003/87/ES.

(21)

Měla by být vytvořena jednorázová možnost flexibility, která má usnadnit dosažení cílů členským státům, jejichž vnitrostátní cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů značně překračují jak průměr Unie, tak i jejich potenciál k nákladově efektivnímu snížení emisí skleníkových plynů, jakož i členským státům, které v roce 2013 nepřidělily průmyslovým zařízením žádné bezplatné povolenky EU ETS. Ke splnění cíle rezervy tržní stability stanovené rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1814 (12) za účelem řešení strukturální nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou by měly být při určování celkového počtu povolenek EU ETS v oběhu v daném roce povolenky EU ETS započtené v rámci jednorázové možnosti flexibility považovány za povolenky EU ETS v oběhu. Komise by ve svém prvním přezkumu podle uvedeného rozhodnutí měla zvážit, zda zachovat toto započítávání jako povolenky EU ETS v oběhu.

(22)

V nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 (13) jsou stanovena pravidla započítávání emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v souvislosti s využíváním půdy, změnami ve využívání půdy a lesnictvím (LULUCF). Toto nařízení by se nemělo vztahovat na činnosti, jež spadají do oblasti působnosti uvedeného nařízení. Ačkoli výsledek z hlediska životního prostředí na základě tohoto nařízení, pokud jde o úrovně dosaženého snížení emisí skleníkových plynů, je ovlivněn zohledněním celkového množství čistých pohlcení a celkových čistých emisí ze zalesněné půdy, odlesněné půdy, obhospodařované orné půdy, obhospodařovaných pastvin a, za určitých podmínek, z obhospodařované lesní půdy, jakož i, pokud je to podle nařízení (EU) 2018/841 povinné, z obhospodařovaných mokřadů, jak je stanoveno v uvedeném nařízení, měla by být tímto nařízením zavedena, pro případ, že to bude nutné, jako dodatečná možnost pro členské státy splnit své závazky flexibilita LULUCF pro maximální množství těchto pohlcení ve výši 280 milionů tun ekvivalentu CO2 rozdělené mezi jednotlivé členské státy. Toto celkové množství a jeho rozdělení mezi členské státy by mělo zohlednit nižší potenciál odvětví zemědělství a využívání půdy, pokud jde o zmírňování změny klimatu, a příslušný příspěvek tohoto odvětví k omezování emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování. Kromě toho by dobrovolné rušení ročních emisních přídělů podle tohoto nařízení mělo umožnit, aby bylo toto množství vzato v úvahu při posuzování dodržování požadavků podle nařízení (EU) 2018/841 členskými státy.

(23)

Komise dne 30. listopadu 2016 předložila návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o správě energetické unie (dále jen „návrh o správě energetické unie“), jež členským státům ukládá, aby vypracovaly integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu v rámci strategického plánování politik v oblasti energetiky a klimatu pro všech pět klíčových rozměrů energetické unie. Podle návrhu o správě energetické unie mají vnitrostátní plány zahrnující období 2021–2030 hrát klíčovou úlohu při plánování toho, jak členské státy dosáhnou souladu s tímto nařízením a s nařízením (EU) 2018/841. Za tímto účelem mají členské státy určit politiky a opatření ke splnění požadavků podle tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/841 s ohledem na dlouhodobý cíl, jímž je dosažení rovnováhy mezi emisemi skleníkových plynů a jejich pohlcováním v souladu s Pařížskou dohodou. Tyto plány rovněž mají stanovit posouzení dopadů plánovaných politik a opatření na splnění cílů. Podle návrhu o správě energetické unie by Komise měla mít možnost se ve svých doporučeních k navrhovaným vnitrostátním plánům vyjádřit, pokud jde o přiměřenost úrovně ambicí a následného provádění politik a opatření. Při sestavování těchto vnitrostátních plánů by se mělo zohlednit možné využití flexibility LULUCF za účelem zajištění souladu s tímto nařízením.

(24)

Cílem Evropské agentury pro životní prostředí je podpora udržitelného rozvoje a pomoc při dosahování významného a měřitelného zlepšení životního prostředí poskytováním včasných, cílených, relevantních a spolehlivých informací tvůrcům politik, veřejným institucím a veřejnosti. Evropská agentura pro životní prostředí by měla být případně nápomocna Komisi v souladu s ročním pracovním programem agentury.

(25)

Případné úpravy oblasti působnosti článků 11, 24, 24a a 27 směrnice 2003/87/ES by měly být promítnuty v odpovídající úpravě maximálního množství emisí skleníkových plynů, na něž se vztahuje toto nařízení. Pokud tedy členské státy zahrnou do svých závazků podle tohoto nařízení další emise skleníkových plynů ze zařízení, na něž se dříve vztahovala směrnice 2003/87/ES, měly by tyto členské státy zavést dodatečné politiky a opatření v odvětvích, na něž se vztahuje toto nařízení, s cílem tyto emise skleníkových plynů snížit.

(26)

Jako uznání předchozího úsilí, jež od roku 2013 vyvinuly členské státy s HDP na obyvatele nižším, než byl v roce 2013 průměr Unie, je vhodné stanovit omezenou zvláštní bezpečnostní rezervu odpovídající až 105 milionům tun ekvivalentu CO2 a současně zachovat ekologickou vyváženost tohoto nařízení, jakož i pobídky pro opatření členských států přesahující minimální příspěvky podle tohoto nařízení. Bezpečnostní rezerva by měla sloužit členským státům, jejichž HDP na obyvatele nedosahovalo v roce 2013 průměru Unie, jejichž emise skleníkových plynů v období 2013–2020 jsou nižší než jejich roční emisní příděly a jež se i přes využití dalších možností flexibility podle tohoto nařízení potýkají s problémy při dosahování svého cíle v oblasti emisí skleníkových plynů pro rok 2030. Takto velká bezpečnostní rezerva by bez dodatečných politik pokryla značnou část odhadovaného kolektivního deficitu způsobilých členských států v období 2021–2030 a zároveň by byly zachovány pobídky pro další opatření. Bezpečnostní rezerva by měla být těmto členským státům k dispozici v roce 2032 za určitých okolností a za podmínky, že její využívání nenaruší v odvětvích, na něž se vztahuje toto nařízení, dosažení 30 % cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů stanoveného pro rok 2030.

(27)

S ohledem na vývoj v rámci nařízení (EU) 2018/841 a za účelem zajištění přesného započítávání podle tohoto nařízení, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o možnost používání kategorií využití půdy „obhospodařovaná lesní půda“ a „obhospodařované mokřady“ v rámci flexibility LULUCF a pokud jde o započítávání transakcí podle tohoto nařízení, včetně využití možností flexibility, uplatňování kontrol souladu a zajištění přesného fungování bezpečnostní rezervy, prostřednictvím registru zřízeného podle článku 10 nařízení (EU) 2018/841 (dále jen „registr Unie“). Informace o započítávání podle tohoto nařízení by měly být přístupné veřejnosti. Potřebná ustanovení o započítávání transakcí by měla být obsažena v jediném nástroji spojujícím ustanovení o započítávání podle nařízení (EU) č. 525/2013, nařízení (EU) 2018/841, tohoto nařízení a směrnice 2003/87/ES. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů (14) ze dne 13. dubna 2016. Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci proto obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(28)

Toto nařízení by mělo být přezkoumáno v roce 2024 a poté každých pět let s cílem posoudit jeho celkové fungování, zejména s ohledem na nutnost zpřísnění politik a opatření Unie. V rámci tohoto přezkumu by měl být zohledněn mimo jiné vývoj situace v členských státech a výsledky facilitativního dialogu, který se uskuteční v roce 2018 v rámci UNFCC (dále jen „dialog Talanoa“ a globálního hodnocení podle Pařížské dohody. V rámci přezkumu by měla být vzata v úvahu také rovnováha mezi nabídkou ročních emisních přídělů a poptávkou po nich, aby byla zajištěna přiměřenost povinností stanovených v tomto nařízení. Kromě toho by Komise v rámci svého pravidelného podávání zpráv podle nařízení (EU) č. 525/2013 měla do dne 31. října 2019 posoudit rovněž výsledky dialogu Talanoa. Přezkum pro období po roce 2030 by měl být v souladu s dlouhodobými cíli a závazky přijatými v rámci Pařížské dohody a za tímto účelem by měl odrážet průběžný pokrok.

(29)

Za účelem zajištění účinného, transparentního a nákladově efektivního vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů a dalších informací potřebných k posouzení pokroku s ohledem na roční emisní příděly členských států by měly být požadavky na každoroční vykazování a hodnocení podle tohoto nařízení začleněny příslušnými články do nařízení (EU) č. 525/2013. Uvedené nařízení by mělo rovněž zajistit, aby byl pokrok členských států při snižování emisí skleníkových plynů hodnocen i nadále každý rok s přihlédnutím k pokroku v oblasti politik a opatření Unie a k informacím poskytnutým členskými státy. Hodnocení by mělo každé dva roky zahrnovat odhadovaný pokrok Unie při dosahování jejích cílů v oblasti snižování emisí a pokrok členských států při plnění jejich povinností. Uplatňování odpočtů by však mělo být zvažováno pouze v pětiletých intervalech, aby bylo možné vzít v potaz potenciální příspěvek plynoucí ze zalesněné půdy, odlesněné půdy, obhospodařované orné půdy a obhospodařovaných pastvin podle nařízení (EU) 2018/841. Tímto není dotčena povinnost Komise zajistit soulad s povinnostmi členských států vyplývajícími z tohoto nařízení ani pravomoc Komise zahájit za tímto účelem řízení pro porušení povinnosti.

(30)

Nařízení (EU) č. 525/2013 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(31)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž stanovit povinnosti členským státům, pokud jde o jejich minimální příspěvky v období 2021–2030 ke splnění cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, a přispět k dosažení cílů Pařížské dohody nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(32)

Tímto nařízením nejsou dotčeny přísnější cíle stanovené na úrovni členských států,

1)

„emisemi skleníkových plynů“ emise oxidu uhličitého (CO2), methanu (CH4), oxidu dusného (N2O), částečně fluorovaných uhlovodíků (HFC), zcela fluorovaných uhlovodíků (PFC), fluoridu dusitého (NF3) a fluoridu sírového (SF6) vyjádřené v tunách ekvivalentu CO2 podle nařízení (EU) č. 525/2013, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení;

2)

„ročními emisními příděly“ maximální povolené emise skleníkových plynů pro každý rok v období 2021–2030 stanovené podle čl. 4 odst. 3 a článku 10;

3)

„povolenkou EU ETS“„povolenka“ ve smyslu čl. 3 písm. a) směrnice 2003/87/ES.

a)

s ohledem na rok 2021 nadbytečnou část svého ročního emisního přídělu započítat do následujících let až do roku 2030 a

b)

s ohledem na roky 2022–2029 nadbytečnou část svého ročního emisního přídělu až do výše 30 % svého ročního emisního přídělu pro daný rok započítat do následujících let až do roku 2030.

a)

kumulativní množství započtené u tohoto členského státu za všechny roky období 2021–2030 nepřekračuje maximální množství celkových čistých pohlcení stanovené pro daný členský stát v příloze III tohoto nařízení;

b)

toto množství překračuje požadavky vztahující se na tento členský stát podle článku 4 nařízení (EU) 2018/841;

c)

tento členský stát nezískal od jiných členských států více čistých pohlcení podle nařízení (EU) 2018/841, než kolik jich převedl;

d)

tento členský stát splňuje požadavky nařízení (EU) 2018/841; a

e)

tento členský stát předložil podle čl. 7 odst. 1 druhého pododstavce nařízení (EU) č. 525/2013 popis zamýšleného využití flexibility, kterou umožňuje tento odstavec.

a)

zohlednit příspěvek kategorie započítávání využití půdy obhospodařovaná lesní půda při dodržení maximálního množství celkových pohlcení pro každý členský stát uvedeného v příloze III tohoto nařízení, přičemž akty v přenesené pravomoci, kterými se stanoví referenční úrovně v oblasti lesnictví jsou přijímány podle čl. 8 odst. 8 nebo 9 nařízení (EU) 2018/841; a

b)

zohlednit příspěvek kategorie započítávání využití půdy obhospodařované mokřady při dodržení maximálního množství celkových pohlcení pro každý členský stát uvedeného v příloze III tohoto nařízení, přičemž podle nařízení (EU) 2018/841 se od všech členských států požaduje, aby tuto kategorii započítávaly.

a)

dodatečná opatření, která členský stát provede, aby splnil své konkrétní povinnosti podle článku 4 tohoto nařízení, prostřednictvím vnitrostátních politik a opatření a provedení opatření Unie;

b)

přesný harmonogram provedení těchto opatření, který umožní posoudit každoroční pokrok dosažený při provádění.

a)

k množství emisí skleníkových plynů členského státu na následující rok se připočte množství nadměrných emisí skleníkových plynů v tunách ekvivalentu CO2 vynásobené koeficientem 1,08 v souladu s opatřeními přijatými podle článku 12; a

b)

tomuto členskému státu je dočasně zakázáno převádět jakoukoli část svého ročního emisního přídělu na jiný členský stát až do doby, než dosáhne souladu s článkem 4.

a)

úpravy počtu povolenek EU ETS vydaných podle článku 11 směrnice 2003/87/ES, které vyplynuly ze změny pokrytí zdrojů podle uvedené směrnice, v souladu s rozhodnutími Komise o konečném schválení národních alokačních plánů na období 2008–2012 přijatými podle uvedené směrnice;

b)

úpravy počtu povolenek EU ETS, resp. kreditů vydaných podle článků 24 a 24a směrnice 2003/87/ES s ohledem na snížení emisí skleníkových plynů v daném členském státě; a

c)

úpravy počtu povolenek EU ETS týkajících se emisí skleníkových plynů ze zařízení vyloučených ze systému EU ETS podle článku 27 směrnice 2003/87/ES po dobu vyloučení.

a)

jeho HDP na obyvatele v tržních cenách roku 2013, jak jej zveřejnil Eurostat v dubnu roku 2016, bylo nižší než průměr EU;

b)

jeho kumulativní emise skleníkových plynů za jednotlivé roky od 2013 do 2020 v odvětvích, na něž se vztahuje toto nařízení, jsou nižší než jeho kumulativní roční emisní příděly na jednotlivé roky od 2013 do 2020; a

c)

jeho emise v období 2026–2030 překročily jeho roční emisní příděly, přestože:

a)

roční emisní příděly;

b)

možnosti flexibility uplatňované podle článků 5, 6 a 7;

c)

kontrolu souladu podle článku 9;

d)

úpravy podle článku 10; a

e)

bezpečnostní rezervu podle článku 11.

1)

V článku 7 se odstavec 1 mění takto:

2)

V čl. 13 odst. 1 písm. c) se doplňuje nový bod, který zní:

3)

V čl. 14 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

4.

V čl. 21 odst. 1 se vkládá nové písmeno, které zní: