(1)

Dne 16. srpna 2017 uložila Evropská komise (dále jen „Komise“) prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/1480 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní antidumpingové clo na dovoz určitých výrobků z litiny s lupínkovým grafitem (tzv. šedá litina) nebo litiny s kuličkovým grafitem (známé také jako tvárná litina) a jejich částí, které pocházejí z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“), do Evropské unie (dále jen „Unie“).

(2)

Komise zahájila šetření dne 10. prosince 2016 zveřejněním oznámení o zahájení v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení“) na základě podnětu, který podalo dne 31. října 2016 sedm výrobců v Unii, konkrétně společnosti Fondatel Lecompte SA, Ulefos Niemisen Valimo Oy Ltd, Saint-Gobain PAM SA, Fonderies Dechaumont SA, Heinrich Meier Eisengießerei GmbH & Co. KG, Saint-Gobain Construction Products UK Ltd a Fundiciones de Odena SA (dále jen „žadatelé“), kteří představují více než 40 % celkové výroby určitých výrobků z litiny v Unii.

(3)

Jak je uvedeno ve 33. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2015 do 30. září 2016 (dále jen „období šetření“) a zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2013 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Po oznámení podstatných skutečností a důvodů, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), žadatelé, čínská obchodní komora pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products, dále jen „CCCME“), ad hoc sdružení dovozců, kteří nejsou ve spojení, Free Castings Imports (dále jen „FCI“), dva dovozci, kteří nejsou ve spojení, indičtí vyvážející výrobci a sedm čínských vyvážejících výrobců předložilo písemná podání, v nichž vyjádřili svá stanoviska k prozatímním zjištěním.

(5)

Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta možnost slyšení. Slyšení se uskutečnila s CCCME, FCI a žadateli. S CCCME proběhla dvě slyšení, jimž předsedal úředník pro slyšení v obchodních řízeních.

(6)

Komise zvážila připomínky předložené zúčastněnými stranami a zabývala se jimi níže.

(7)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, které považovala za nezbytné pro vyvození závěrečných zjištění. Za účelem ověření odpovědí na dotazník dovozců, kteří nejsou ve spojení, se uskutečnily inspekce na místě v prostorách těchto společností:

(8)

Komise informovala všechny zúčastněné strany o podstatných skutečnostech a důvodech, na jejichž základě má v úmyslu uložit konečné antidumpingové clo na dovoz litinových výrobků pocházejících z ČLR do Unie a s konečnou platností vybrat částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla a ukončit šetření dovozu litinových výrobků pocházejících z Indie do Unie (dále jen „poskytnutí konečných informací“).

(9)

Všem účastníkům řízení byla poskytnuta lhůta, během níž mohli k uvedeným konečným informacím předložit svá stanoviska. CCCME, FCI, výrobní odvětví Unie a tři vyvážející výrobci vyjádřili svá stanoviska v písemných podáních po poskytnutí konečných informací a také v rámci slyšení. Připomínky předložené zúčastněnými stranami byly zváženy a vzaty v úvahu.

(10)

CCCME a Botou City Wangwu Town Tianlong Casting Factory uvedly, že poskytnutí prozatímních informací Komisí je nedostatečné, čímž poškozuje jejich práva na obhajobu, a požádaly Komisi o další objasnění a poskytnutí dalších informací.

(11)

Pokud jde o výpočty dumpingu, výše uvedené strany požádaly o další informace ohledně konkrétní metodiky použité u každého typu výrobku, ohledně běžné hodnoty získané na základě těchto metodik podle typu výrobku, ohledně dumpingových rozpětí vyplývajících z různých metodik, ohledně částek použitých pro prodejní, režijní a správní náklady a zisk a ohledně objemu prodeje jednotlivých typů výrobků prodávaných na indickém trhu s uvedením podílu ziskových transakcí.

(12)

CCCME rovněž požádala Komisi o poskytnutí přehledu typů výrobků s uvedením celkového objemu vývozu všech čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku v členění podle typu výrobku a s uvedením celkového objemu domácího prodeje indických výrobců.

(13)

CCCME navíc tvrdila, že Komise nezveřejnila informace ohledně konkrétních typů výrobků výrobců ve srovnatelné zemi a že čínští vyvážející výrobci a CCCME nejsou schopni určit, zda existují rozdíly, které si zasluhují úpravu, protože neznají druh výrobků použitých k určení běžné hodnoty.

(14)

Metodika použitá k výpočtu dumpingového rozpětí byla podrobně popsána v 61. až 98. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Za účelem ochrany obchodně citlivých informací spolupracujících indických výrobců a vyvážejících čínských výrobců zařazených do vzorku byly podrobné výpočty dumpingu poskytnuty jen vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, a to včetně metodiky použité k výpočtu běžné hodnoty u každého typu výrobku.

(15)

Protože se však údaje použité ke stanovení běžných hodnot vztahovaly jen na dvě skupiny společností ve srovnatelné zemi, nebylo možné poskytnout souhrnné údaje ohledně běžné hodnoty bez zveřejnění obchodně citlivých údajů týkajících se těchto stran. Běžná hodnota byla proto uváděna v rozmezích.

(16)

Komise neprovedla celkové souhrnné výpočty podle typů výrobků prodávaných všemi čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku. Místo toho Komise provedla výpočty podle typu výrobku a podle vyvážejícího výrobce. Navíc souhrnné údaje, jež CCCME požadovala za všechny čínské vyvážející výrobce zařazené do vzorku a srovnatelné indické výrobce ohledně objemů prodeje v členění podle typu výrobku, představují obchodně citlivé informace ve smyslu článku 19 základního nařízení. Komise proto tuto žádost zamítla.

(17)

Nicméně dokument s podrobnostmi o technických vlastnostech celé škály různých typů výrobků prodávaných na srovnatelném trhu a na trhu Unie indickými výrobci zařazenými do vzorku byl zahrnut do souboru informací, jež nejsou důvěrné, před poskytnutím prozatímních informací.

(18)

Na podporu své žádosti o poskytnutí dalších informací CCCME zpochybnila soudržnost rozpětí cenového podbízení a dumpingových rozpětí zveřejněných v prozatímním nařízení a stejné obavy zopakovala i po poskytnutí konečných informací. Tvrdila, že jelikož byla jako srovnatelná země vybrána Indie a jelikož čínští a indičtí vyvážející výrobci měli podobná rozpětí cenového podbízení, logickým důsledkem bylo, že by vyvážející výrobci v obou zemích měli mít rovněž podobná dumpingová rozpětí. CCCME tvrdila, že informace, jež má k dispozici, nejsou k pochopení a okomentování zjištění Komise v tomto ohledu dostatečné.

(19)

Komise uvedla, že jak je vysvětleno ve 179. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, rozdíly v rozpětích cenového podbízení indických a čínských vyvážejících výrobců jsou vysvětleny rozdílným sortimentem výrobků čínského a indického vývozu do Unie. Komise připomněla, že rozpětí cenového podbízení jsou výsledkem porovnání výrobků vyvážených čínskými vyvážejícími výrobci s podobnými výrobky prodávanými výrobním odvětvím Unie, zatímco dumpingová rozpětí čínských vyvážejících výrobců jsou výsledkem porovnání výrobků vyvážených z ČLR do Unie s podobnými výrobky prodávanými na indickém domácím trhu. Z tohoto důvodu, jak uznává i samotná CCCME, je možným výsledkem rozdíl mezi těmito dvěma rozpětími.

(20)

Kromě toho během slyšení CCCME dne 8. září 2017, jemuž předsedal úředník pro slyšení v obchodních řízeních, Komise vysvětlila, proč úprava týkající se nevratné DPH u dumpingového rozpětí stanoveného pro čínské vyvážející výrobce ovlivnila vzájemné srovnání indických a čínských výsledků. Tato úprava byla rovněž předmětem níže uvedených připomínek CCCME.

(21)

Pokud jde o výpočty újmy, CCCME tvrdila, že Komise nevzala v úvahu žádost CCCME o úplný přístup k výpočtům účinků na objem a ceny, k výpočtům rozpětí újmy a ukazatelů újmy a k případným dalším důvěrným informacím, z nichž tyto výpočty vycházely. CCCME v tomto ohledu uvedla, že povinnost Komise zachovávat důvěrnou povahu informací není absolutní a měla by být v rovnováze s právem zúčastněných stran na obhajobu. Jako příklad CCCME uvedla, že jí Komise neposkytla informace o vlastnostech výrobků, jež byly použity ke srovnání cen na straně výrobního odvětví Unie.

(22)

CCCME dále navrhla způsoby, jak by mohla Komise dojít k tomu, co podle ní představuje potřebnou rovnováhu mezi důvěrnou povahou informací a právem na obhajobu. Sem patřily například návrhy na „poskytnutí souhrnných informací“. CCCME navrhla, že by Komise mohla poskytnout výpočty cenového podbízení s konsolidovanými údaji za všechny čínské vyvážející výrobce zařazené do vzorku a konsolidovanými údaji za všechny výrobce v Unii zařazené do vzorku. CCCME uvedla, že se domnívá, že poskytnutím takto sestavených údajů zúčastněným stranám, jež samy nepůsobí jako hospodářské subjekty na trhu, by Komise náležitě respektovala důvěrnou povahu podkladových údajů.

(23)

CCCME kritizovala skutečnost, že Komise neustále upřednostňuje důvěrnou povahu informací před právem CCCME na obhajobu bez jakéhokoli posouzení konkrétních okolností, postavení CCCME s ohledem na dotyčné informace a obecněji bez řádného zohlednění důležitosti práva na obhajobu.

(24)

Komise s tímto posouzením nesouhlasila. Každou informaci, o kterou CCCME žádala, Komise jednotlivě posoudila a dne 25. srpna 2017 poskytla CCCME veškeré informace s výjimkou informací, které neexistovaly, nebyly součástí spisu nebo byly důvěrné. Pokud informace nebyly součástí spisu nebo byly důvěrné, Komise řádně odůvodnila, proč je odmítá poskytnout. Komise zejména neprováděla celkové souhrnné výpočty cenového podbízení ani výpočty cenového podbízení v členění podle kontrolních čísel jednotlivých výrobků (dále jen „PCN“ nebo „typ výrobku“). Místo toho provedla výpočty cenového podbízení podle typu výrobku a podle vyvážejícího výrobce. Souhrnné informace proto nebyly při šetření použity a nebyly součástí spisu.

(25)

Pokud jde o důvěrné informace, Komise připomněla, že má povinnost takové informace chránit podle článku 19 základního nařízení. Dále měla Komise za to, že veřejně přístupný spis k této věci, který byl zpřístupněn stranám včetně CCCME, obsahoval veškeré informace, jež jsou relevantní pro jejich věc a jež byly při šetření použity. V případě, že informace byly považovány za důvěrné, obsahoval veřejně přístupný spis jejich smysluplné shrnutí. Všechny zúčastněné strany včetně CCCME měly k veřejně přístupnému spisu přístup a mohly si jej prostudovat. Pokud jde o CCCME, Komise uvedla, že ačkoli CCCME zastupuje mimo jiné i čínské odvětví výroby odlitků, nebyl jí žádným jednotlivým vyvážejícím výrobcem zařazeným do vzorku povolen přístup k jeho důvěrným informacím. Důvěrné informace zaslané čínským vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku tudíž nemohly být CCCME poskytnuty.

(26)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěla Komise k závěru, že CCCME a vyvážející výrobce dostali příležitost plně uplatnit své právo na obhajobu, a jejich tvrzení zamítla.

(27)

Po poskytnutí konečných informací CCCME zopakovala své tvrzení, že jí v plném rozsahu nebylo umožněno uplatnit právo na obhajobu. CCCME si nevyžádala nové informace ani nepředložila nová tvrzení. CCCME zejména neodpověděla na informační dopis, ve kterém se Komise podrobně vyjádřila k otázkám, které CCCME dne 15. září 2017 předložila úředníkovi pro slyšení v obchodních řízeních. Komise toto tvrzení zamítla, protože jak je uvedeno v 10. až 26. bodě odůvodnění tohoto nařízení, poskytla komoře CCCME úplný přístup k informacím, jež nejsou důvěrné, a řádně odůvodnila, proč odmítá poskytnout informace důvěrné, nebo takové, jež nejsou součástí spisu.

(28)

Seznam čínských vyvážejících výrobců obsažený v příloze tohoto nařízení byl pozměněn tak, aby zahrnoval i názvy dvou vyvážejících výrobců, které byly v prozatímním nařízení buď vynechány, nebo nesprávně napsány.

(29)

Během šetření informoval jeden čínský vyvážející výrobce nezařazený do vzorku Komisi, že změnil svůj název. Komise byla s předloženými důkazy spokojena. Seznam čínských vyvážejících výrobců byl odpovídajícím způsobem pozměněn.

(30)

CCCME vyzvala Komisi, aby přiznala individuální zjišťování osmnácti čínským vyvážejícím výrobcům nezařazeným do vzorku, kteří formálně požádali o toto zjišťování v souladu s čl. 17 odst. 3 základního nařízení.

(31)

Jak je vysvětleno ve 27. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, přezkoumání tak vysokého počtu žádostí by znamenalo příliš velké zatížení a neumožnilo by dokončit zjišťování ve lhůtě stanovené v základním nařízení. Komise proto nepovolila žádná individuální zjišťování.

(32)

V průběhu tohoto šetření CCCME a dva čínští vyvážející výrobci opakovali tvrzení, že jelikož oddíl 15 protokolu o přistoupení ČLR k WTO pozbyl po 11. prosinci 2016 platnost, volba srovnatelné země již není odůvodněná a existence dumpingu by měla být stanovena na základě domácích cen a nákladů čínských vyvážejících výrobců.

(33)

Komise použila stávající platné právní předpisy. V čl. 2 odst. 7 písm. a) a b) základního nařízení je uvedena metodika stanovení běžné hodnoty pro vyvážející výrobce v ČLR na základě údajů srovnatelné země.

(34)

FCI zopakovalo své tvrzení, že posuzované období je příliš krátké, než aby bylo možno dojít k jakémukoli smysluplnému určení, zejména pokud jde o objem dovozu z ČLR, a že doba kratší než čtyři roky je v rozporu se zavedenou praxí Komise, která obvykle volí období nejméně čtyř let.

(35)

Komise uvedla, že posuzované období určila při zahájení šetření v souladu se svojí běžnou praxí. Jak je vysvětleno ve 35. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, posuzované období pokrývá celé tři kalendářní roky a období šetření. Nebyl žádný důvod, aby se Komise odchýlila od své běžné praxe a zvolila jinou dobu. Dotyčné tvrzení bylo proto zamítnuto.

(36)

V každém případě, i kdyby Komise vyhověla požadavku FCI a do analýzy újmy zahrnula i rok 2012, objem dovozu z ČLR by stále za celé období vykazoval přibližně 10 % nárůst.

(37)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky ohledně období šetření a posuzovaného období, potvrzuje se 33. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(38)

Prozatímní definice dotčeného výrobku je uvedena ve 36. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(39)

Ve 39. až 60. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jsou uvedena tvrzení indických vyvážejících výrobců, jednoho čínského vyvážejícího výrobce, FCI a dvou samostatných dovozců, kteří nejsou ve spojení, a jejich posouzení Komisí ohledně definice výrobku.

(40)

Po uložení prozatímních opatření předložili dva dovozci, kteří nejsou ve spojení, a FCI žádosti o objasnění a další tvrzení, podle nichž by některé typy výrobků měly být z definice výrobku vyloučeny. Žádosti o vyloučení se týkaly těchto typů výrobků:

(41)

Pokud jde o žádost jednoho dovozce o potvrzení vyloučení výrobků typu litinových krytů a mříží odvodňovacích žlábků podléhajících normě EN 1433, Komise potvrdila, že mříže odvodňovacích žlábků podléhají normě EN 1433, a jsou proto v souladu se 44. a 60. bodem odůvodnění prozatímního nařízení vyloučeny z definice dotčeného výrobku. Pokud jde o litinové kryty, Komise uvedla, že mají stejné fyzické vlastnosti a použití a podléhají stejné normě jako mříže odvodňovacích žlábků. Komise proto litinové kryty vyloučila z definice dotčeného výrobku.

(42)

Pokud jde o žádost FCI, aby Komise potvrdila vyloučení výrobků typu stupadel a zvedacích rukojetí z definice výrobku, Komise stanovila, že tato stupadla a zvedací rukojeti se nepovažují za součást definice výrobku v rámci tohoto šetření, protože mají jinou funkci než výrobky, které jsou popsány v definici dotčeného výrobku. Jsou to druhy příslušenství dotčeného výrobku, ale nemají stejné technické vlastnosti jako dotčený výrobek nebo jeho části. Stupadla a zvedací rukojeti se skutečně nepoužívají k zakrytí podzemních nebo podpovrchových systémů ani k umožnění přístupu k podzemním nebo podpovrchovým systémům či výhledu na ně.

(43)

Dovozce uvedený v 41. bodě odůvodnění předložil další informace ohledně své žádosti uvedené ve 45. až 53. bodě odůvodnění prozatímního nařízení týkající se vyloučení součástí Gatic s rozměrem větším než 1 000 mm z definice výrobku. Tyto součásti nespadají do působnosti normy EN 124 a jsou více než dvakrát dražší než tradiční poklopy vstupních šachet.

(44)

Jelikož součásti s rozměrem menším než 1 000 mm mohou být součástí výrobku s rozměrem větším než 1 000 mm, nelze je odlišit od dotčeného výrobku na základě žádné z fyzických a technických vlastností výrobku. K tomuto se Komise vyjádřila v 51. až 53. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Rozdíl v ceně výrobku proto není důležitý.

(45)

Po poskytnutí konečných informací společnost Gatic trvala na tom, že součásti krytů vstupních otvorů s individuální světlostí větší než 1 000 mm by měly být vyloučeny z definice výrobku, protože takovéto velké součásti nespadají do působnosti normy EN124. Celní orgány členských států mohou navíc snadno rozlišit součásti se světlostí větší než 1 000 mm (které nepodléhají opatřením) od součástí se světlostí menší než 1 000 mm (které opatřením podléhají). Neexistuje tudíž pádný důvod pro to, aby součásti se světlostí větší než 1 000 mm nebyly vyloučeny z působnosti opatření.

(46)

V 52. a 53. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je uvedeno, že veškeré fyzické a technické vlastnosti dotčených výrobků se vztahují rovněž na součásti Gatic, bez ohledu na světlost výrobku. Na tyto vlastnosti nemá vliv skutečnost, že součásti Gatic s individuální světlostí větší než 1 000 mm nepodléhají normě EN 124. Dotčený výrobek totiž není definován touto normou a zahrnuje více typů výrobků, než kolik jich podléhá normě EN 124. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(47)

Jiný dovozce podal žádost, aby byly z definice dotčeného výrobku výslovně vyloučeny výrobky podléhající normě EN 1253.

(48)

Z důvodů uvedených v 54. až 56. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise potvrdila, že tyto výrobky nespadají do definice výrobku v rámci tohoto šetření, a definici výrobku v normativní části příslušným způsobem upravila.

(49)

FCI prohlásilo, že v Unii neexistuje žádná výroba krytů s poklopem v souladu s německými normami a že v Unii nebudou k dispozici žádné kryty s poklopem z tvárné litiny, pokud budou uložena konečná antidumpingová opatření na dovoz krytů s poklopem z ČLR.

(50)

Komise uvedla, že kryty s poklopem, a to i v souladu s německými normami, výrobci v Unii zařazení do vzorku vyrábějí.

(51)

Komise dále připomněla, že konečná antidumpingová opatření se neukládají za účelem uzavření trhu s dotčeným výrobkem pro dovoz z ČLR. Pokud v Unii neexistuje výroba určitých typů krytů s poklopem v souladu s německými normami, mají uživatelé stále možnost získat tento výrobek ze třetích zemí včetně ČLR.

(52)

FCI předložilo žádost o vyloučení krytů typu „stop tap box“, jelikož nepodléhají normě EN 124, nýbrž normě EN 1563. Kryty typu „stop tap box“ jsou jednou z kategorií krytů s poklopem. Kryty s poklopem již byly předmětem žádosti o vyloučení, která byla zamítnuta v 59. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Komise proto zamítla i žádost o vyloučení krytů typu „stop tap box“ z definice dotčeného výrobku.

(53)

FCI předložilo žádost, aby byly dále vyloučeny také mříže podléhající normě EN 124, jelikož mají přesně stejné funkce jako mříže odvodňovacích žlábků podléhající normě EN 1433. Tyto výrobky spadají pod různé normy, protože mříže odvodňovacích žlábků podléhající normě EN 1433 se testují společně s kanálem pod nimi, zatímco mříže podléhající normě EN 124 se testují samostatně, podobně jako poklopy vpustí a poklopy vstupních šachet.

(54)

Komise uvedla, že technické vlastnosti takových mříží, poklopů vpustí a poklopů vstupních šachet jsou stejné, jelikož všechny tyto výrobky podléhají normě EN 124. Nelze je snadno a přímo odlišit od jiných typů dotčeného výrobku, a proto byla žádost o vyloučení mříží podléhajících normě EN 124 z definice dotčeného výrobku zamítnuta.

(55)

Po poskytnutí konečných informací FCI zopakovalo své tvrzení, že mřížová část odvodňovacích žlábků podléhá normě EN 1433 a mříže podléhající normě EN 124 sdílejí totožné fyzické a materiálové vlastnosti a stejný výrobní proces. Ve skutečnosti se tedy jedná o identické výrobky. FCI dále uvedlo, že tvrzení Komise, že samostatné mříže žlábků není možné snadno a přímo odlišit od jiných typů dotčeného výrobku, je v naprostém rozporu s fakty tohoto případu.

(56)

Komise poznamenala, že působnost normy EN 124 je omezena na poklopy vpustí a poklopy vstupních šachet. Mříže podléhající normě EN 124 jsou proto považovány za součást těchto výrobků. Z tohoto důvodu mřížová část odvodňovacích žlábků podléhající normě EN 1433 a mříže podléhající normě EN 124 nemohou být považovány za identický výrobek.

(57)

Když Komise uvedla, že tyto mříže podléhající normě EN 124 není možné snadno vizuálně odlišit od jiných typů dotčeného výrobku, měla tím na mysli, že tyto mříže není možné snadno vizuálně odlišit od mříží, které se používají jako kryt poklopu vpusti nebo poklopu vstupní šachty umožňujícího protékání vody skrz ně do šachty nebo do vpusti a které spadají pod dotčený výrobek jako jeho součást. Toto tvrzení bylo tudíž zamítnuto.

(58)

Žadatelé zopakovali svůj nesouhlas s volbou Indie jako srovnatelné země z důvodu zkreslení vyplývajících z vývozních subvencí, vývozní daně a dvojí přepravní politiky ovlivňující cenu železné rudy.

(59)

K těmto tvrzením se Komise vyjádřila v 80. a 81. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Nebyl předložen žádný nový argument, a tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(60)

Jak je uvedeno v 88. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, při výpočtu běžné hodnoty pro prozatímní dumpingová rozpětí byla u každého typu výrobku vyváženého čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku nejprve stanovena běžná hodnota u každého indického srovnatelného výrobce a poté byl společně stanoven vážený průměr těchto běžných hodnot podle typu výrobku za použití údajů o množství vyrobeném každým indickým výrobcem.

(61)

Po poskytnutí prozatímních informací obdržela Komise připomínky od několika zúčastněných stran, které tvrdily, že použití početně zjištěných hodnot mohlo zvýšit běžnou hodnotu stanovenou ve srovnatelné zemi.

(62)

Zejména CCCME uvedla, že při výpočtu běžné hodnoty ve srovnatelné zemi měla Komise možnost vlastního uvážení, pokud jde o úroveň „dostatečných množství“ podle čl. 2 odst. 2 základního nařízení.

(63)

CCCME také tvrdila, že pokud jeden čínský vyvážející výrobce splnil kritérium reprezentativnosti, měla by se stejná běžná hodnota na základě ceny použít pro stejný typ výrobku u všech ostatních čínských vyvážejících výrobců.

(64)

Komise přijala oba technické argumenty ohledně kritéria dostatečného množství a použití běžné hodnoty na základě ceny a odpovídajícím způsobem přepracovala výpočet běžné hodnoty.

(65)

Vzhledem ke skutečnosti, že při šetření spolupracoval více než jeden výrobce zařazený do vzorku ve srovnatelné zemi, Komise přehodnotila způsob stanovení běžné hodnoty tak, aby použití početně zjištěných běžných hodnot co nejvíce snížila.

(66)

V tomto ohledu, pokud byla běžná hodnota založena na ceně při domácím prodeji v Indii uskutečněném v běžném obchodním styku a v dostatečném množství, byla použita tato cena, a nikoli průměrná běžná hodnota odvozená od této ceny a početně zjištěná běžná hodnota u ostatních výrobců. To je v souladu s čl. 2 odst. 7, podle kterého by se běžná hodnota měla spíše vypočítat, než aby se použily domácí ceny obdobného výrobku ve srovnatelné zemi.

(67)

Pokud nebyl nějaký typ výrobku prodáván na domácím trhu žádným indickým výrobcem zařazeným do vzorku, ale alespoň jeden indický výrobce zařazený do vzorku tento typ výrobku vyráběl, byla běžná hodnota početně zjištěna za použití výrobních nákladů plus prodejních, režijních a správních nákladů a zisku z domácího prodeje při běžném obchodním styku tohoto indického výrobce. Vyjádřeno v procentech z obratu se součet prodejních, režijních a správních nákladů a zisku použitý v těchto případech pohyboval v rozmezí od 1 % do 10 % u výrobků z šedé litiny a v rozmezí od 10 % do 20 % u výrobků z tvárné litiny.

(68)

Pokud na úrovni typu výrobku neexistovala žádná shoda, Komise použila běžnou hodnotu založenou na domácím prodeji v běžném obchodním styku u všech typů výrobků, které se vyrábějí ze stejných surovin. U čtyř z pěti čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku se tato situace týkala méně než 1,2 % z celkového objemu vývozu. U jednoho čínského vývozce zařazeného do vzorku to představovalo více než 50 % objemu vývozu. Tento čínský vývozce prodával poměrně drahé nadstandardní výrobky, jimž se nemohly rovnat typy výrobků, které vyrábějí a prodávají výrobci zařazení do vzorku ve srovnatelné zemi a u nichž nebylo možno vyčíslit úpravu směrem nahoru oproti běžné hodnotě. Použitím průměrné běžné hodnoty všech typů výrobku ze stejné suroviny se dumpingové rozpětí tohoto vyvážejícího výrobce nezvýšilo.

(69)

CCCME a Botou City Wangwu Town Tianlong Casting Factory rovněž vyjádřily nesouhlas s metodikou, kterou Komise použila k výpočtu běžné hodnoty u typů výrobků prodávaných v nedostatečném množství. Po změnách uvedených v 64. až 68. bodě odůvodnění výše již toto tvrzení nebylo relevantní, jelikož nevznikla situace vyžadující určení běžné hodnoty výpočtem.

(70)

Po poskytnutí konečných informací CCCME uvedla, že by Komise měla pro stanovení běžné hodnoty použít prodejní, režijní a správní náklady a zisk z domácího prodeje v běžném obchodním styku všech indických výrobců.

(71)

Za okolností popsaných v 67. bodě odůvodnění a podle jasného znění čl. 2 odst. 6 základního nařízení byla Komise nucena použít částky prodejních, režijních a správních nákladů a zisku z domácího prodeje obdobného výrobku v běžném obchodním styku indického výrobce, který vyráběl daný typ výrobku.

(72)

Tvrzení CCCME, že by Komise měla vybrat různé prodejní, režijní a správní náklady a zisk jiných společností, které dotčený typ výrobku nevyráběly, a poté je nějakým způsobem zprůměrovat, bylo proto zamítnuto.

(73)

Po poskytnutí konečných informací CCCME požádala Komisi, aby potvrdila, že do výrobních nákladů indických výrobců nebyly zahrnuty nepřímé daně, že neovlivnily test ziskovosti a že nebyly zahrnuty do domácích cen použitých ke stanovení běžné hodnoty.

(74)

Komise potvrdila, že ceny ani náklady, které byly použity pro stanovení běžné hodnoty, neobsahovaly nepřímé daně a že nepřímé daně neměly žádný dopad na test ziskovosti.

(75)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky ohledně vývozní ceny, byl potvrzen 89. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(76)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že běžná hodnota by měla být upravena podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení, aby odrážela skutečnost, že tento výrobek nenavrhli čínští vyvážející výrobci. Návrh poskytl dovozce, který není ve spojení.

(77)

Jelikož indičtí výrobci zařazení do vzorku navrhli obdobný výrobek prodávaný na jejich domácím trhu, Komise toto tvrzení přijala. Poměrné vyčíslení této úpravy bylo provedeno na základě příslušných údajů od výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(78)

CCCME uvedla, že úprava za účelem zohlednění nepřímých daní je nezákonná a není uvedena v 91. bodě odůvodnění prozatímního nařízení mezi úpravami provedenými podle čl. 2 odst. 10. CCCME tvrdila, že úprava za účelem zohlednění částečného vrácení daně z přidané hodnoty je založena na tom, jak Komise posoudila status Čínské lidové republiky jakožto země, která nemá tržní hospodářství.

(79)

Komise tato tvrzení zamítla. Komise provedla úpravu v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. b) za účelem zohlednění rozdílu mezi nepřímými daněmi u vývozního prodeje z ČLR na vývoz do Unie (kdy se ukládá 17 % daň z vývozu a 5 % z ní se poté vrací) a nepřímými daněmi z domácího prodeje v Indii (kdy se domácí cena započítává bez daně). Tato úprava nijak nesouvisí s uplatněním metodiky srovnatelné země na ČLR. V 91. bodě odůvodnění prozatímního nařízení není tato úprava uvedena, protože byla nedopatřením vynechána. Tato úprava však byla uvedena v rámci zvláštního poskytnutí prozatímních informací vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku. Žádný z nich neměl k této úpravě žádné připomínky.

(80)

Po poskytnutí konečných informací CCCME zopakovala svou námitku ohledně skutečnosti, že Komise použila čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení pro zajištění srovnatelnosti mezi exportní cenou z ČLR a běžnou hodnotou z Indie. CCCME tvrdila, že jelikož systém vývozní DPH byl jedním z důvodů, proč ČLR není zemí s tržním hospodářstvím, nemohl být použit pro úpravu za účelem cenového srovnání. Tento argument byl zamítnut. Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení je Komise v případě, že země není tržním hospodářstvím a nebyl jí přiznán status země působící v tržním hospodářství („MET“), povinna nalézt alternativní zdroje běžné hodnoty. Jakmile je běžná hodnota stanovena, je Komise povinna zajistit spravedlivé a přiměřené srovnání v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

(81)

Jak je uvedeno 79. bodě odůvodnění výše, vývoz odlitků z ČLR je předmětem částečně vratné vývozní DPH, zatímco domácí prodej v Indii má všechny daně vráceny. Proto pro zajištění spravedlivého srovnání v souladu s ustálenou judikaturou (3) měla Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení povinnost upravit běžnou hodnotu, stejně tak jako to Komise učinila také u jiných rozdílů ovlivňujících srovnání podle dalších ustanovení čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

(82)

Pokud by byl společnosti v ČLR udělen MET, použila by se stejná úprava běžné hodnoty, jelikož by byl zjištěn stejný rozdíl daně.

(83)

CCCME a dva čínští vyvážející výrobci tvrdili, že by Komise měla poskytnout další informace, aby odůvodnila použití zkráceného PCN, které identifikuje různé typy výrobků, při výpočtech a dopad tohoto použití na spravedlivé srovnání.

(84)

V této souvislosti Komise uvedla, že svou povinnost zajistit spravedlivé srovnání splnila a že zkrácené PCN jí umožnilo porovnat celkový objem vývozu s nejpodobnějšími druhy obdobného výrobku s ohledem na jejich základní fyzikální vlastnosti. Komise nezjistila žádný rozdíl v tržní hodnotě vlastností výrobku, jež byly ve zkráceném PCN vynechány. Navíc žádný čínský vyvážející výrobce nepředložil vyčíslené údaje, které by odůvodňovaly požadavek na provedení úpravy za účelem zohlednění rozdílů ve fyzických vlastnostech.

(85)

Po poskytnutí konečných informací CCCME a dva čínští vyvážející výrobci zopakovali, že Komise nezajistila srovnatelnost cen. CCCME tvrdila, že by Komise měla provést úpravy kvůli rozdílnostem ve výrobcích, ať již jsou zohledněny v původních vlastnostech PCN, či nikoli. CCCME tvrdila, že neměla přístup k technickým vlastnostem výrobku prodávaném indickými výrobci a oznámení celých PCN výrobku vyráběného indickými výrobci nebylo dostatečné.

(86)

Komise tato tvrzení zamítla. Komise připomněla, že v červnu 2017 zpřístupnila všem zúčastněným stranám klasifikaci výrobků vyráběných ve srovnatelné zemi podle patnácti technických vlastností původního PCN. Kromě katalogů výrobků, které indičtí výrobci neměli, neměla Komise žádný jiný alternativní zdroj technických informací, který by nebyl svou povahou důvěrný nebo který mohl být smysluplně shrnut pro účely přezkumu dalšími zúčastněnými stranami.

(87)

Přestože CCCME byla dokonale obeznámena s patnácti vlastnostmi výrobku vyráběného indickými výrobci v původním PCN, nepřišla s žádným konkrétním tvrzením ohledně toho, jaké úpravy by měly být provedeny, a to ne jen mimo PCN, ale dokonce ani v rámci PCN. Komise navíc v průběhu inspekce na místě neshledala potřebu takovéto úpravy. Je třeba poznamenat, že samotná CCCME ve svém podání ze dne 22. prosince 2016 týkajícím se volby srovnatelné země sama zdůraznila, že „použití Indie by vyřešilo problémy se srovnatelnými typy výrobku, a to opět proto, že tyto údaje by byly reprezentativnější […]. Využitím Indie jako srovnatelné země bude objem zdrojových údajů podstatně větší, a je proto mnohem pravděpodobnější, že Komise bude mít k dispozici dostatek údajů pro srovnání typů výrobků.“ Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(88)

CCCME uvedla, že Komise by měla upravit výrobní náklady indických výrobců za účelem zohlednění údajných nesrovnalostí vyplývajících z nízkého objemu výroby výrobků z tvárné litiny. CCCME však toto tvrzení nepodložila žádnými důkazy.

(89)

Jelikož bylo zjištěno, že prodej výrobků z tvárné litiny v Indii je reprezentativní, Komise konstatovala, že taková úprava není opodstatněná. V každém případě, jelikož toto tvrzení bylo nepodložené, muselo být zamítnuto.

(90)

Po poskytnutí konečných informací CCCME své tvrzení zopakovala a prohlásila, že Komisi vysvětlila, že údajné nesrovnalosti měly za následek nepřiměřeně vysoké náklady na výrobu. CCCME doplnila, že jelikož nebyly předloženy žádné informace týkající se nákladů indických výrobců, nebyla s to učinit podložené tvrzení ohledně úpravy.

(91)

Komise k tomuto tvrzení neobdržela žádné podrobnější vysvětlení. Ve svých připomínkách k poskytnutí prozatímních informací CCCME uvedla, že „může docházet k nesrovnalostem ve výrobě nebo nadužívání různých nákladových faktorů, což vede k tomu, že jednotkové výrobní náklady jsou chybně vysoké“. CCCME byla nekonkrétní či mlčela, pokud jde o to, který výrobní náklad byl dotčen, vůči jakému kritériu by nesrovnalost měla být stanovena a jak by měla být vypočtena úprava.

(92)

Komise nesouhlasila, že takové tvrzení nelze učinit v případě neoznámení výrobních nákladů indickými výrobci.

(93)

Za prvé jsou údaje indických výrobců z povahy věci důvěrné a není možné je shrnout za účelem kontroly jinou zúčastněnou stranou způsobem, který by byl užitečný pro účel sledovaný CCCME a který by zároveň ochránil obchodně citlivé údaje indických výrobců.

(94)

Za druhé jsou výrobní procesy v Indii a ČLR velice podobné. Toto bylo potvrzeno v 79. bodu odůvodnění prozatímního nařízení a v podání CCCME ze dne 22. prosince 2016, které se týkalo volby Indie jako srovnatelné země. CCCME uvedla, že „většina čínských výrobců jsou malé slévárny a výrobní proces není automatizovaný, ale spíše manuální“. Také uvedla, že „je všeobecně známo, že Indie a Čína jsou si z hlediska úrovně rozvoje a velikosti podobné“ a „s ohledem na další prvky ovlivňující náklady a ceny“ si jsou ČLR a Indie „navzájem podobné více než Čína a kterákoliv jiná země“. Proto mohla CCCME, která dle svého tvrzení zastupuje vysoký počet čínských výrobců všech velikostí, tato tvrzení učinit bez potřeby přístupu k důvěrným informacím čínských výrobců. Na základě vlastní znalosti odvětví by měla být schopna určit, které výrobní vzorce a výrobní poměry vedou k údajným nepřiměřeným jednotkovým výrobním nákladům, a podložit svoje tvrzení o úpravě.

(95)

Komise nenalezla žádný prvek, který by ospravedlňoval úpravu výrobních nákladů indických výrobců ve vztahu k určení běžné hodnoty ve srovnatelné zemi. S ohledem na skutečnost, že objem prodeje indických výrobců byl shledán reprezentativní, a jelikož CCCME neučinila žádné konkrétní a podložené tvrzení, Komise zamítla tvrzení, že výrobní náklady indických výrobců by měly být upraveny.

(96)

Jeden čínský vyvážející výrobce tvrdil, že Komise neoprávněně upravila jeho vývozní ceny o úvěrové náklady, protože tyto náklady mu nevznikly.

(97)

Komise toto tvrzení zamítla. Aby bylo zajištěno spravedlivé srovnání cen, byly opravné položky k zohlednění úvěrových nákladů uplatněny na vývozní ceny všech čínských vyvážejících výrobců, kteří poskytli platební podmínky svým zákazníkům, jelikož jakýkoli poskytnutý úvěr je faktor, který se při stanovení účtovaných cen bere v úvahu. U tohoto vyvážejícího výrobce bylo zjištěno, že svým zákazníkům poskytoval úvěr, a proto byla úprava zohledňující úvěrové náklady opodstatněná, ačkoli si daná společnost nevypůjčila peníze na pokrytí období mezi dodáním a platbou ze strany zákazníka.

(98)

Po poskytnutí konečných informací CCCME prohlásila, že by Komise měla provést úpravu běžné hodnoty, pokud je tato založena na cenách pro zohlednění nepřímých daní nesených materiály, které jsou fyzicky použity v obdobném výrobku.

(99)

Protože však v tomto případě materiály použité v obdobném výrobku nezahrnovaly dovozní poplatky nebo nevrácené daně, návrh CCCME, aby toto vedlo k úpravě ceny, je nepodstatný.

(100)

Jak je podrobně uvedeno v předchozích bodech odůvodnění, Komise vzala v úvahu některé připomínky zúčastněných stran a přepočítala dumpingové rozpětí čínských vyvážejících výrobců.

(101)

Konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

Tabulka 1

Konečná dumpingová rozpětí

(102)

Po poskytnutí informací Komise neobdržela žádné další připomínky ohledně Indie.

(103)

Komise proto potvrdila své prozatímní závěry, že u skupin vyvážejících výrobců v Indii zařazených do vzorku nebyl dumping zjištěn.

(104)

V důsledku toho Komise potvrdila, že podle čl. 9 odst. 6 základního nařízení nezjistila žádný dumping u spolupracujících vyvážejících výrobců nezařazených do vzorku a že ani u všech ostatních vyvážejících výrobců v Indii nezjistila žádný dumping, protože vývoz indických spolupracujících vyvážejících výrobců představuje velmi vysoký podíl (asi 85 %) z celkového objemu indického vývozu do Unie.

(105)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně výrobního odvětví Unie a výroby v Unii, Komise potvrdila své závěry uvedené ve 108. až 111. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(106)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně spotřeby v Unii, Komise potvrdila své závěry uvedené ve 112. až 114. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(107)

CCCME zopakovala své obavy, jež vyjádřila ve svém podání ze dne 23. ledna 2017, ohledně spolehlivosti údajů o dovozu dotčeného výrobku. Zpochybnila metodu, na jejímž základě dospěli žadatelé k údajům o dovozu omezeným na dotčený výrobek za použití upravených údajů Eurostatu, které schválila Komise, a namítla, že by Komise měla své posouzení újmy objektivně založit na skutečných důkazech, a nikoli na nepodložených domněnkách žadatelů. CCCME dále tvrdila, že povinnost získat spolehlivé údaje o dovozu spočívá na Komisi.

(108)

Na podporu svého tvrzení o údajné nespolehlivosti údajů Komise o dovozu a o nemožnosti použít tyto údaje jako skutečný důkaz předložila CCCME 6. listopadu 2017 poprvé údaje o objemu vývozu dotčeného výrobku z ČLR, o kterých tvrdila, že jsou založeny na čínské celní statistice vývozu dotčeného výrobku, a které důvěrně shromáždila na základě jednotlivých transakcí. CCCME dále tvrdila, že dokáže z popisu výrobku stanovit, které výrobky nejsou dotčeným výrobkem, a může proto spočítat skutečný objem vývozu dotčeného výrobku z ČLR.

(109)

Komise uvedla, že objem exportu dotčeného výrobku vypočítala sama CCCME, a to i dle jednotlivých transakcí, z celních údajů ČLR, čímž došlo k vyloučení určitých popisů výrobku. Komise posoudila údaje o vývozu poskytnuté CCCME a zjistila, že tyto údaje nemohou změnit její závěry ohledně trendů podílu na trhu, objemu dovozu a spotřeby v Unii za posuzované období. Komise dále uvedla, že CCCME nepředložila žádný důkaz o úplnosti a přesnosti shromážděných údajů. Komise také uvedla, že CCCME neupřesnila, kterou oficiální databázi celních úřadů ČLR, jež by dovolovala sběr údajů dle jednotlivých transakcí a identifikaci popisu výrobku, použila. Na závěr Komise uvedla, že statistika vývozu z ČLR není nezbytně totožná se statistikou dovozu shromažďovanou Eurostatem z důvodu nutného zpoždění mezi vývozem z ČLR a vlastním dovozem do Unie. Komise posoudila údaje o vývozu poskytnuté CCCME a zjistila, že tyto údaje nemohou změnit její závěry ohledně trendů podílu na trhu, objemu dovozu a spotřeby v Unii za posuzované období. Komise tudíž tvrzení o nespolehlivosti údajů o dovozu jí použitých zamítla.

(110)

Komise uvedla, že metoda použitá žadateli k získání údajů o dovozu týkajících se dotčeného výrobku během posuzovaného období byla založena na údajích Eurostatu. Tato metoda zahrnovala pro rok 2013 celková množství u výrobků kódů KN 7325 10 50 a 7325 10 92, dále 30 % celkového množství výrobku kódu KN 7325 10 99 a celkové množství výrobku kódu KN 7325 99 10 snížené o pevně stanovený objem. Po změně KN kódů žadatelé použili pro období od roku 2014 až do období šetření 60 % kódu KN 7325 10 00, pokud jde o dovoz z ČLR, a celkové množství výrobku kódu KN 7325 99 10 snížené o pevně stanovený objem.

(111)

Jelikož Komise nenalezla žádný jiný alternativní zdroj informací, který by přesněji odrážel údaje o dovozu dotčeného výrobku, považovala metodu založenou na údajích Eurostatu za nejvhodnější. Proto tvrzení CCCME zamítla.

(112)

FCI i CCCME prohlásily, že metodika použitá k posouzení dovozu z ČLR nesprávně zahrnovala celkové množství všech výrobků dovážených pod kódem KN 7325 99 10 snížené o pevně stanovený objem, jak navrhli žadatelé, jelikož tento kód nebyl typicky použit pro dotčený výrobek před uložením antidumpingových opatření v roce 2005 a žadatelé neposkytli důkazy, že byl tento kód KN použit u dovozu dotčeného výrobku po roce 2009. FCI proto požádalo o vyloučení nebo o zohlednění určité části výrobků tohoto kódu KN při výpočtu objemu dovozu dotčeného výrobku.

(113)

Komise uvedla, že analýza dovozu výrobků pod tímto kódem KN od uložení prozatímních opatření do začátku října 2017 ukázala významný objem dovozu v množství 6 796 tun výrobků pod kódem TARIC 7325991051 z ČLR, který se týká výhradně dotčeného výrobku. Je proto zřejmé, že dotčený výrobek se dováží také pod kódem KN 7325 99 10. Komise však neměla žádný důkaz o tom, že od roku 2005 vykazoval dovoz jiných výrobků pod tímto kódem KN stejný trend jako dovoz dotčeného výrobku. Použití procentního podílu za posuzované období by tudíž bylo nespolehlivé.

(114)

Proto se Komise rozhodla objem dovozu z ČLR neupravit. Komise dále uvedla, že i kdyby tento kód KN ze své analýzy vyloučila, objem dovozu by stále vykazoval srovnatelný nárůst podílu na trhu za posuzované období.

(115)

CCCME uvedla, že Komise ani žadatelé neobjasnili odhadovaný procentní podíl objemu dovozu dotčeného výrobku pod kódem KN 7325 10 99 a důvod, proč byl procentní podíl objemu dovozu výrobku pod kódem 7325 10 99 během posuzovaného období stabilní.

(116)

Jak je uvedeno ve 122. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise při stanovení objemu dovozu dotčeného výrobku z ČLR vycházela z metody navržené žadateli, protože ji považovala za spolehlivou a objektivní. Žádnou jinou spolehlivější metodu žádná strana nenavrhla. Za účelem vyloučení mříží odvodňovacích žlábků použila Komise průměrný objem prodeje mříží odvodňovacích žlábků vyráběných čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku za období šetření, který činí 10 % celkového dovozu. Tento procentní podíl byl použit pro posuzované období. Jelikož CCCME neposkytla žádné jiné údaje o objemu dovozu mříží odvodňovacích žlábků z ČLR, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(117)

FCI uvedlo, že v tomto případě nelze zjistit žádné významné zvýšení dovozu a že při zohlednění všech let od vypršení platnosti antidumpingových opatření v roce 2010 se dovoz zvýšil pouze v letech 2013 a 2014 a ačkoli v období šetření byl dovoz nad úrovní roku 2013, byl výrazně nižší než v letech 2010 a 2011.

(118)

Komise došla k názoru, že posuzované období je přiměřené a v souladu s běžnou praxí Komise při zkoumání trendů významných pro posouzení újmy. Proto nevzala v úvahu předchozí roky, jak navrhovalo FCI.

(119)

Pokud jde o cenové podbízení, FCI uvedlo, že prozatímní výpočty jsou zavádějící, neboť srovnávaly ceny výrobků prodávaných čínskými slévárnami dovozcům v Unii s cenami výrobků prodávaných výrobním odvětvím Unie konečným spotřebitelům a nebraly v úvahu náklady nesené výhradně dovozci, kteří nejsou ve spojení. Mezi tyto náklady patří náklady na výzkum a vývoj, na vytváření vzorů a prototypů, na certifikaci, na homologaci, na kontrolu kvality a shody, na skladování a na prodej.

(120)

Komise tyto údaje ověřila a rozhodla se upravit rozpětí cenového podbízení o tyto náklady. Ceny ze závodu výrobního odvětví Unie byly sníženy o vážené průměrné náklady výrobců v Unii zařazených do vzorku na výzkum a vývoj, které pokrývají všechny příslušné náklady uvedené v předchozím bodě odůvodnění. Úprava činila 2,2 % obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(121)

Kromě toho byla provedena úprava dovozní ceny o dovozní náklady dosahující přibližně 33 EUR na tunu, a to na základě údajů dvou dovozců, kteří nejsou ve spojení, jež byly ověřeny po uložení prozatímních opatření.

(122)

CCCME požadovala další podrobnosti o rozpětí cenového podbízení v členění podle jednotlivých vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Pro účely zjištění újmy se dopad dumpingového dovozu na ceny analyzuje jako jeden z ukazatelů újmy a čl. 3 odst. 3 základního nařízení vyžaduje, aby cenové podbízení bylo značné. V tomto případě lze cenové podbízení v rozmezí od 31,6 % do 39,2 % považovat za značné. Aby se k takovému zjištění dospělo, není nutné, aby každá transakce vykazovala rysy cenového podbízení. Je tomu tak proto, že účinek a dopad dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie se analyzuje jako celek, tedy včetně cenového podbízení ze strany dumpingového dovozu. V každém případě jsou níže pro informaci uvedena rozpětí cenového podbízení vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Tabulka 2

Rozpětí cenového podbízení

(123)

Po poskytnutí konečných informací žadatelé zpochybnili metodiku, kterou Komise použila k úpravě jejich cen ze závodu směrem dolů, místo aby upravila dovozní ceny směrem nahoru, protože většinu nákladů na výzkum a vývoj vůbec nenesou dovozci, nýbrž je vynakládají výrobci v ČLR. Žadatelé dále usoudili, že náklady po dovozu jsou příliš vysoké a mohou zahrnovat náklady související s dovozem mříží odvodňovacích žlábků a nesprávné dovozní clo 2,7 % namísto 1,7 % na všechny výrobky z tvárné litiny.

(124)

Úprava nákladů na výzkum a vývoj o rozpětí cenového podbízení a úroveň pro odstranění újmy byla založena na jedné straně na ověřených údajích výrobců v Unii zařazených do vzorku a na straně druhé na důkazech předložených v průběhu inspekcí na místě u dovozců, kteří nejsou ve spojení, o tom, že jim vznikají takové náklady na výrobu dotčeného výrobku v ČLR. Protože žadatelé své tvrzení, že tyto náklady dovozcům, kteří nejsou ve spojení, nevznikají, nepodložili důkazy, Komise jejich tvrzení zamítla.

(125)

Výpočet nákladů po dovozu je založen na ověřených údajích dvou dovozců, kteří nejsou ve spojení, zařazených do vzorku. Tyto údaje se týkaly výhradně dotčeného výrobku, a nezahrnují tedy vyloučené výrobky (např. mříže odvodňovacích žlábků). Proto Komise toto tvrzení zamítla.

(126)

Pokud jde o úpravu o dovozní clo, použila Komise sazbu cla použitelnou na dovoz výrobků z tvárné litiny. Nebrala přitom v potaz případná nesprávná prohlášení za účelem vyhnutí se zaplacení řádného dovozního cla. Toto tvrzení bylo proto také zamítnuto.

(127)

Po poskytnutí konečných informací poskytlo FCI výsledky dvou nedávných zakázkových řízení italských veřejných subjektů, která vyhrál prodejce unijních výrobců, jenž za obdobný výrobek nabídnul cenu nižší, než byla cena nabídnutá dovozci, kteří nejsou ve spojení, za dotčený výrobek, která byla o mnoho nižší, než cena deklarovaná žadateli a uvedená v prozatímním nařízení.

(128)

Komise uvedla, že takovéto nedávné nepřímé důkazy nejsou dostatečné pro vyvození závěru, že její ověřené údaje za období šetření by měly být považovány za nespolehlivé. Kromě toho je sortiment výrobků v těchto zakázkových řízeních odlišný od průměrného sortimentu výrobků a jeho odpovídajících výrobních nákladů. Proto Komise toto tvrzení zamítla.

(129)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky ohledně dovozu z ČLR ani ohledně revize výpočtů cenového podbízení uvedené ve 119. až 122. bodě odůvodnění, Komise potvrdila všechny ostatní závěry uvedené ve 115. až 128. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(130)

CCCME uvedla, že Komise při své analýze makroekonomických údajů vycházela ze skutečných údajů týkajících se žadatelů a spolupracujícího odvětví a z odhadů týkajících se zbytku výrobního odvětví Unie poskytnutých žadateli. Tvrdila, že tyto odhady nelze považovat za skutečné důkazy, protože hodnoty a zdroje těchto odhadů nebyly zúčastněným stranám poskytnuty. Po poskytnutí konečných informací CCCME své tvrzení zopakovala.

(131)

Komise zdůraznila, že ve své analýze výrobního odvětví Unie nerozlišovala mezi žadateli a „nežadateli“, a uvedla, že si makroekonomické údaje vyžádala od výrobního odvětví Unie a že tyto údaje, které použila v průběhu šetření, zpřístupnila ve spisu veřejně přístupném zúčastněným stranám. Jak je uvedeno ve 32. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise rovněž na místě v prostorách žadatelů ověřila zdroje a postup, kterým žadatelé sestavovali údaje za zbytek výrobního odvětví. Ověřené údaje pocházející od společností zařazených do vzorku navíc pokrývaly významnou část celkových makroekonomických údajů, a to 48 % celkového objemu výroby a 43 % celkového prodeje výrobního odvětví Unie. Proto Komise toto tvrzení CCCME zamítla.

(132)

Po poskytnutí konečných informací FCI tvrdilo, že si Komise odporuje, neboť 132. bod odůvodnění prozatímního nařízení udává, že Komise hodnotila makroekonomické ukazatele týkající se všech výrobců v Unii. Ve 131. bodě odůvodnění výše je však uvedeno, že uvedené makroekonomické údaje vycházejí z ověřených údajů pocházejících od společností zařazených do vzorku pokrývajících 48 % celkového objemu výroby a 43 % celkového prodeje výrobního odvětví Unie. Údaje pokrývající méně než 50 % celkové produkce zjevně nejsou reprezentativní pro výrobní odvětví Unie jako celek. Vzhledem k výše uvedenému jsou zjištění Komise týkající se makroekonomických ukazatelů založena na kusých a zavádějících údajích, které nedovolují řádné vyhodnocení celkové situace ve výrobním odvětví Unie.

(133)

Komise uvedla, že makroekonomické údaje týkající se celého výrobního odvětví Unie ověřila na místě v prostorách žadatelů. Nadto Komise společnosti zařazené do vzorku, které reprezentují značnou část výroby výrobního odvětví Unie, důkladně prověřila. Makroekonomické údaje nejsou tedy založeny výhradně na společnostech zařazených do vzorku.

(134)

FCI dále tvrdilo, že údaje o makroekonomických ukazatelích jsou problematické, což dokládá fakt, že si Komise musela původní zdroje údajů ověřit v kanceláři právníků žadatelů více než jednou. Žadatelé navíc pokaždé předložili rozdílné verze údajů týkajících se makroekonomických ukazatelů s rozdílnými hodnotami. Už jen to dokládá, že metodika použitá žadateli je nenapravitelně chybná.

(135)

FCI navíc tvrdilo, že údaje, na kterých jsou založena zjištění Komise, jsou kusé. Týkají se totiž žadatelů a jen jednoho ze dvou podporovatelů. Celkem se tyto údaje týkají méně než 50 % celkové výroby srovnatelného výrobku v Unii.

(136)

Po poskytnutí konečných informací žadatelé také objasnili, že pro sestavení údajů použili podrobné údaje k ukazatelům újmy z odpovědí na dotazník, podepsané odpovědnými úředníky příslušných společností, které byly dodány žadateli a jedním spolupracujícím výrobcem ve stížnosti a následně zaktualizovány o období šetření. Odhady týkající se údajů dalších výrobců v rámci Unie byly vypracovali žadatelé na základě svých informací o trhu. Pro nedostatek konkrétních údajů týkajících se některých výrobců v Unii zvolili žadatelé konzervativní přístup a pracovali s předpokladem 100 % využití kapacity a konstantních hodnot prodeje v posuzovaném období.

(137)

Skutečnost, že žadatelé v průběhu šetření zaktualizovali makroekonomické údaje, neměla žádný vliv na spolehlivost jejich konečných údajů. Konečné údaje Komise ověřila a shledala je spolehlivými. Proto Komise toto tvrzení FCI zamítla.

(138)

CCCME také tvrdila, že Komise neprovedla segmentovou analýzu dle jednotlivých členských států, což mělo za následek rozdělení členských států na trhy s převážně tvárnou nebo převážně šedou litinou.

(139)

Komise odkazuje na 199. bod odůvodnění prozatímního nařízení, kde zdůraznila, že trh Unie je jednotný trh a výrobky z tvárné a šedé litiny jsou vzájemně zaměnitelné. Proto dotyčné tvrzení CCCME zamítla.

(140)

CCCME za prvé tvrdila, že údaje o dovozu za rok 2013 nelze porovnávat s údaji o dovozu za následující roky a období šetření, a to z důvodu změn v celních kodexech u dotčeného výrobku, k nimž došlo v roce 2014. Za druhé CCCME tvrdila, že použití nesrovnatelných souborů údajů neumožňuje Komisi vyvodit závěry ohledně vývoje objemů dovozu. A konečně CCCME také tvrdila, že pokud by Komise analyzovala účinky na objem s ohledem na údaje vycházející ze stejné metodiky, tj. za období od roku 2014 do období šetření, dospěla by k závěru, že k žádnému zvýšení dovozu nedošlo.

(141)

Komise uvedla, že období pro zjištění trendů významných pro posouzení újmy pokrývalo období od roku 2013 do období šetření. Pro svou analýzu trendů dovozu Komise použila metodu žadatelů ke zjištění údajů o dovozu dotčeného výrobku za použití údajů Eurostatu, kterou ověřila a přijala jako přiměřenou. Žádné jiné zdroje informací nebyly k dispozici. Komise proto dotyčné tvrzení CCCME zamítla.

(142)

FCI a CCCME uvedly, že zjištění Komise uvedené ve 139. bodě odůvodnění prozatímního nařízení není podloženo fakty, jelikož objem dovozu dotčeného výrobku z ČLR mezi rokem 2014 a obdobím šetření klesl, což je v rozporu s tím, co je uvedeno ve 139. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(143)

Komise tato tvrzení přijala. Pokles objemu výroby mezi rokem 2014 a obdobím šetření byl převážně způsoben poklesem spotřeby, jak je znázorněno v tabulce 3 ve 113. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Avšak během posuzovaného období, i když spotřeba klesla o 8 %, dumpingový dovoz z ČLR vzrostl o 16 % a objem výroby výrobního odvětví Unie klesl o 4 %.

(144)

FCI uvedlo, že žadatelé své míry využití kapacity uvedené v tabulce 6 ve 137. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vypočítali na základě tří směn. Podle FCI je na trhu s litinovými výrobky všeobecně známo, že slévárna je v dobré pozici, pokud pracuje na dvě směny, zatímco třetí výrobní směna je nákladná a pracuje s nižší výrobní kapacitou.

(145)

Tento argument FCI nebyl podložen žádnými důkazy a každopádně nevylučoval možnost třetí směny. Komise rovněž uvedla, že i kdyby se využití kapacity mělo vypočítávat na základě dvou směn, zůstane tento trend stejný jako ten, který ilustruje tabulka 6 prozatímního nařízení, a stále zůstane značná část kapacity nevyužitá. Za předpokladu, že výroba zůstává stabilní při všech směnách, by využití kapacity založené na dvou směnách činilo přibližně 80 %.

(146)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky ohledně výroby, výrobní kapacity a využití kapacity ani ohledně opravy 139. bodu odůvodnění prozatímního nařízení uvedené ve 142. a 143. bodě odůvodnění, Komise potvrdila všechny ostatní závěry uvedené ve 137. až 142. bodě prozatímního nařízení.

(147)

FCI a CCCME uvedly, že zjištění uvedené ve 145. bodě odůvodnění prozatímního nařízení není podloženo fakty, jelikož objem dovozu dotčeného výrobku z ČLR mezi rokem 2014 a obdobím šetření klesl, což je v rozporu s tím, co je uvedeno ve 145. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(148)

Komise souhlasí, že odkaz na zvýšení dovozu mezi rokem 2014 a obdobím šetření uvedený ve 145. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je nesprávný, a uvádí, že k poklesu objemu prodeje došlo během celého posuzovaného období, a lze jej proto přičíst poklesu spotřeby uvedenému v tabulce 3 ve 113. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a rovněž rostoucímu objemu dumpingového dovozu z ČLR za celé posuzované období. Avšak během posuzovaného období, ačkoli spotřeba klesla o 8 %, dumpingový dovoz z ČLR vzrostl o 16 %, což mělo za následek mnohem významnější zvýšení tržního podílu dumpingového dovozu z ČLR na trhu, a to o 26 %.

(149)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky ohledně objemu prodeje a podílu na trhu ani ohledně opravy 145. bodu odůvodnění prozatímního nařízení uvedené ve 147. a 148. bodě odůvodnění, Komise potvrzuje všechny ostatní závěry uvedené ve 143. až 146. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(150)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně růstu, Komise potvrdila své závěry uvedené ve 147. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(151)

FCI uvedlo, že zjištění uvedené ve 149. bodě odůvodnění prozatímního nařízení není podloženo fakty, jelikož sníženou úroveň zaměstnanosti nelze dávat do souvislosti s rostoucím množstvím dovozu z ČLR, neboť v jediném roce, během něhož se dovoz zvýšil (od roku 2013 do roku 2014), vzrostla i zaměstnanost ve výrobním odvětví Unie. V letech, kdy zaměstnanost klesala, klesal i dovoz z ČLR.

(152)

Komise uvedla, že trend za celé posuzované období ukázal snížený počet zaměstnanců, který byl hlavně důsledkem snížené výroby. Snížená výroba byla zase způsobena poklesem prodeje v Unii z důvodu snížení poptávky i zvýšení dumpingového dovozu během posuzovaného období. Analýza celého posuzovaného období odráží tuto posloupnost událostí a nevychází ze srovnání meziročního vývoje. Argument FCI tudíž nelze přijmout.

(153)

FCI uvedlo, že úrovně zaměstnanosti a produktivity nepodporují zjištění, že došlo k podstatné újmě. Úroveň zaměstnanosti zůstala poměrně stabilní, zejména pokud se vezme v úvahu, že během posuzovaného období přestaly výrobek, který je předmětem šetření, vyrábět čtyři společnosti. Úroveň produktivity vzrostla.

(154)

Komise uvedla, že snížení zaměstnanosti lze navíc přičíst snaze výrobního odvětví Unie snížit výrobní náklady a zvýšit efektivitu vzhledem k rostoucí konkurenci ze strany dumpingového dovozu z ČLR. Tato zvýšení efektivity vedla k nárůstu produktivity o 3 %. Argument FCI byl tudíž zamítnut.

(155)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky ohledně zaměstnanosti a produktivity, Komise potvrdila své závěry uvedené ve 149. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(156)

FCI uvedlo, že situace výrobního odvětví Unie během období šetření je podobná situaci v době, kdy byla v roce 2011 zrušena opatření proti dovozu některých odlitků pocházejících z ČLR, protože stavebnictví se ještě nezotavilo z ekonomické krize a několik členských států v Unii podstatně snížilo svůj rozpočet na infrastrukturní projekty.

(157)

FCI však odkazuje na statistiky Eurostatu, jež tato tvrzení nepodporují. Statistiky výroby ve stavebnictví vykazují nárůst během posuzovaného období. Spotřebě litinových výrobků v Unii tento růst neprospěl, jak ukazuje tabulka 3 prozatímního nařízení. Proto Komise toto tvrzení zamítá. Argument FCI tudíž nelze přijmout.

(158)

Po poskytnutí konečných informací FCI uvedlo, že 157. bod odůvodnění výše chybně dovozuje, že statistika výroby ve stavebnictví vykazuje nárůst, protože antidumpingová opatření byla v roce 2011 zrušena. FCI tvrdí, že vývoj stavebnictví od konce období šetření v polovině 2010 jasně ukazuje, že se toto odvětví ještě nezotavilo z ekonomické krize na přelomu let 2008/2009.

(159)

Komise uvedla, že stavebnictví vykazuje od roku 2013 rostoucí trend, což naznačuje pomalé zotavení z dřívějšího poklesu. To je v rozporu s tvrzením FCI, že současná situace výrobního odvětví Unie je stejná jako situace do roku 2011, protože v tomto období vykazovalo stavebnictví klesající trend. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(160)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky ohledně rozsahu dumpingu a překonání účinků dřívějšího dumpingu, Komise potvrzuje své závěry uvedené ve 150. a 151. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(161)

FCI uvedlo, že při zohlednění poklesu výrobních nákladů nelze zjistit žádné výrazné snížení prodejních cen, a proto nelze snížení prodejních cen považovat za známku podstatné újmy.

(162)

Jak je uvedeno ve 153. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, průměrné prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku se během posuzovaného období průběžně snížily o 5 %, zatímco průměrné jednotkové výrobní náklady klesly jen o 3 %. Jelikož byl pokles cen větší než pokles výrobních nákladů, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(163)

Po uložení prozatímních opatření nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně nákladů práce u výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(164)

Po uložení prozatímních opatření nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně zásob výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(165)

CCCME zpochybnila závěr Komise, že od roku 2006 dochází k postupnému snižování ziskovosti, a to odkazem na žádost o přezkum opatření před pozbytím platnosti v roce 2010.

(166)

Komise potvrdila, že na základě ověřených údajů poskytnutých výrobci v Unii zařazenými do vzorku a dostupných ve spisu je její závěr uvedený ve 162. bodě odůvodnění prozatímního nařízení správný. Komise proto dotyčné tvrzení CCCME zamítla.

(167)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky ohledně mikroekonomických ukazatelů, potvrzují se závěry uvedené ve 152. až 166. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(168)

CCCME tvrdila, že Komise nezkoumala situaci výrobců v Unii ve střední a východní části Unie, a nemohla tudíž dospět k závěru ohledně újmy pro výrobní odvětví Unie jako celek.

(169)

Komise toto tvrzení zamítla, jelikož v souvislosti s makroekonomickými ukazateli újmy zkoumala celý trh Unie. Komise považuje vzorek výrobců v Unii pro účely analýzy mikroekonomických ukazatelů újmy za dostatečně reprezentativní a potvrzuje existenci obchodu s obdobným produktem v rámci Unie.

(170)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, Komise potvrdila své závěry uvedené ve 167. až 170. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(171)

FCI uvedlo, že prozatímní nařízení neodráží skutečnost, že objem dovozu z ČLR se zpočátku zvýšil a poté od roku 2014 až do období šetření neustále klesal, zatímco objem prodeje v Unii klesal během celého posuzovaného období a podíl výrobního odvětví Unie na trhu zůstal stabilní.

(172)

Komise uvedla, že ačkoli během posuzovaného období klesl objem prodeje o 11 % a podíl výrobního odvětví Unie na trhu klesl o 3 %, ve stejném období objem dovozu z ČLR vzrostl o 16 % a jeho podíl na trhu vzrostl o 26 %. To ukazuje zřejmou vazbu mezi nárůstem dovozu z ČLR a poklesem podílu výrobního odvětví Unie na trhu. Proto Komise toto tvrzení zamítla.

(173)

Po poskytnutí konečných informací FCI Komisi požádalo o vysvětlení rozbíhavosti mezi poklesem dovozu z ČLR o 8 % (při zvýšení cen) a poklesem prodeje výrobního odvětví Unie v období mezi rokem 2014 a obdobím šetření.

(174)

Ačkoliv v posuzovaném období objem prodeje v rámci výrobního odvětví Unie nevykazuje paralelní trend s objemem dovozu z ČLR, trendy z hlediska podílu na trhu jsou podobné. Objem výroby výrobního odvětví Unie se navíc vyvíjel v souladu s objemem dovozu z ČLR a vykázal mezi rokem 2013 až 2014 zvýšení a následný pokles. To značí, že výrobní odvětví Unie kopírovalo trend čínského dovozu. Tento trend v průběhu celého posuzovaného období navíc podporuje domněnku, že existovala příčinná souvislost, pokud jde jak o objem, tak tržní podíl. Proto Komise dospěla k závěru, že existovala obecná časová souběžnost mezi zvýšením čínského exportu a snížením ukazatelů újmy týkajících se výrobního odvětví Unie.

(175)

FCI uvedlo, že prodejní ceny výrobců v Unii od roku 2013 do období šetření neustále klesaly, ačkoli ceny čínského dovozu mezi rokem 2013 a obdobím šetření vzrostly o 4 %. Tyto dva trendy jsou jednoznačně odlišné, a tudíž nelze cenové strategii čínských vyvážejících výrobců přičítat žádný dopad na prodejní ceny výrobců v Unii.

(176)

Kromě toho FCI uvedlo, že skutečnost, že výrobci v Unii nezvýšili ziskovost svého prodeje, ačkoli ceny čínských výrobků vzrostly, zřetelně dokládá, že případnou podstatnou újmu během posuzovaného období nelze přičítat dovozu z ČLR.

(177)

Komise tyto argumenty zamítla, protože i po zvýšení cen během posuzovaného období byly ceny dumpingového dovozu z ČLR výrazně podbízivé vůči cenám výrobců v Unii, a výrobnímu odvětví Unie tudíž tento dovoz způsobil podstatnou újmu.

(178)

Po poskytnutí konečných informací se FCI k této záležitosti vrátilo a požadovalo na Komisi vysvětlení příčinné souvislosti navzdory rozdílným trendům od roku 2014, kdy došlo k poklesu čínského exportu (– 8 %), zatímco ceny čínských výrobků se zvýšily (+ 1 %) a podíl výrobního odvětví Unie na trhu zůstal stabilní (58,8 %).

(179)

Komise uvedla, že aby při stanovování trendu nezahrnovala účinky běžné ekonomické fluktuace, pohlíží na celé posuzované období. Navíc i v průběhu klesajícího trendu spotřeby v Unii během posuzovaného období se tržní podíl dovozu z ČLR zvyšoval.

(180)

CCCME tvrdila, že Komise při své analýze cenového podbízení nezajistila srovnatelnost cen, neboť nezohlednila určité vlastnosti dotčeného výrobku. Dále tvrdila, že Komise při stanovení dumpingového rozpětí zohlednila rozdílné vlastnosti výrobku.

(181)

Komise zdůraznila, že při porovnávání cen zvážila hlavní vlastnosti výrobku, který je předmětem šetření, a na základě dostupných informací zajistila srovnatelnost mezi dotčeným výrobkem a obdobným výrobkem vyráběným v Unii. Dotyčné tvrzení CCCME bylo proto zamítnuto.

(182)

CCCME tvrdila, že CCCME ani čínští vyvážející výrobci neměli možnost určit rozdíly mezi vyváženými čínskými výrobky a výrobky prodávanými výrobci v Unii, které ovlivňují srovnatelnost cen, a požádat o úpravy pro účely stanovení míry cenového podbízení.

(183)

Komise uvedla, že zveřejnila konkrétní výpočty cenového podbízení a metodiku použitou u čínských vyvážejících výrobců, a potvrdila, že na základě hlavních vlastností výrobku, který je předmětem šetření, zajistila srovnatelnost mezi dotčeným výrobkem a obdobným výrobkem vyráběným a prodávaným v Unii. Nebyla prokázána nezbytnost jakékoli konkrétní úpravy za účelem zohlednění rozdílu ve fyzikálních vlastnostech. Dotyčné tvrzení CCCME bylo proto zamítnuto.

(184)

Po poskytnutí konečných informací CCCME tvrdila, že čínští vyvážející výrobci ani ona sama neměli možnost přezkoumat to, jak Komise vypočítala objem a hodnotu prodeje (podle PCN) výrobců v Unii zařazených do vzorku a nemohla tedy vyhodnotit, zda nebyly v tomto ohledu udělány chyby. CCCME tudíž tvrdila, že faktický základ pro analýzu podbízení je sporný a není věrohodným důkazem.

(185)

Komise uvedla, že při poskytnutí konečných informací CCCME vysvětlila důvody, proč by tyto údaje měly zůstat důvěrné. Proto tvrzení CCCME zamítla.

(186)

CCCME tvrdila, že Komise neposoudila význam cenového podbízení ve vztahu k podílu domácího prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku, u kterých nebylo podbízení zjištěno, a proto zpochybnila objektivitu Komise při zkoumání vlivu dumpingového dovozu na prodejní ceny výrobců v Unii. CCCME své tvrzení po poskytnutí konečných informací zopakovala.

(187)

Komise zjistila, že dumpingový dovoz vyvážejících výrobců z ČLR zařazených do vzorku působil cenovým podbízením na 62,6 % celkového prodeje unijních výrobců zařazených do vzorku v Unii. Komise zjistila, že všechny typy výrobku dovážené z ČLR jsou srovnatelné s typy výrobku prodávanými výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Komise dále zjistila, že ceny všech dovážených typů výrobku působily cenovým podbízením na prodejní ceny srovnatelných typů prodávaných výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Komise tudíž dospěla k závěru, že toto dostatečně prokazuje škodlivé účinky čínských dovozních cen na prodej výrobního odvětví Unie.

(188)

Po poskytnutí konečných informací FCI zopakovalo, že údaje o výši zaměstnanosti a produktivity nepodporují zjištění o podstatné újmě způsobené dovozem z ČLR. Navíc zvýšená efektivita automatizovaných výrobních linek vyžaduje stále nižší počet pracovních jednotek.

(189)

Komise uvedla, že snížení zaměstnanosti lze přičíst snížení objemu výroby způsobenému zvýšeným objemem dumpingového dovozu z ČLR v průběhu posuzovaného období a snaze výrobního odvětví Unie snížit výrobní náklady a zvýšit efektivitu z důvodu rostoucí konkurence ze strany dumpingového dovozu z ČLR. Snížení zaměstnanosti je větší než zvýšení produktivity, což ukazuje na újmu způsobenou dovozem z ČLR.

(190)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, Komise potvrdila své závěry uvedené ve 173. a 174. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(191)

Jak Komise uvedla ve 179. a 180. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, indický dovoz nenarušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z ČLR a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a nemohl mít více než nepatrný dopad na újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(192)

CCCME však tvrdila, že indický dovoz mohl narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z ČLR a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, jelikož neexistují žádné důkazy, na jejichž základě by mohla Komise konstatovat, že vyvážející výrobci z ČLR získali podíl na trhu na úkor výrobního odvětví Unie. Nárůst podílu indického dovozu na trhu a pokles podílu výrobního odvětví Unie na trhu jsou totožné, od roku 2014 do období šetření se objem dovozu z Indie vyvíjel více v souladu s vývojem objemu výroby a prodeje výrobního odvětví Unie než objem dovozu z ČLR a cenové podbízení dovozu z Indie je vyšší než cenové podbízení dovozu z ČLR, což ukázalo, že případné účinky na ceny by byly spíše důsledkem dovozu z Indie než dovozu z ČLR.

(193)

CCCME dále tvrdila, že Komise by měla podrobně odlišit všechny jednotlivé důsledky indického dovozu a oddělit každý z nich od údajně škodlivých účinků čínského dovozu prostřednictvím segmentované analýzy v členění podle jednotlivých členských států a podle šedé litiny, což je indický výrobek, a tvárné litiny, což je čínský výrobek.

(194)

Komise dospěla k názoru, že z důvodů, které již byly vysvětleny ve 199. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, není nutno provádět segmentovanou analýzu k posouzení, zda dumpingový dovoz z ČLR způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu.

(195)

Komise uvedla, že relativní zvýšení podílu dovozu z Indie na trhu Unie je v posuzovaném období mírně vyšší než u dovozu z ČLR, avšak v absolutních číslech je objem indického dovozu a jeho podíl na trhu mnohem nižší než objem čínského dovozu a jeho podíl na trhu ve stejném období a v průběhu období šetření.

(196)

Komise uvedla, že na základě absolutních hodnot nemůže dospět k závěru, že pokles podílu výrobního odvětví Unie na trhu je v plném rozsahu způsobeno nárůstem podílu indického dovozu na trhu.

(197)

Komise dále uvedla, že tvrzení CCCME ohledně vývoje objemu dovozu od roku 2014 do období šetření je v rozporu s fakty. Objemy dovozu z Indie i ČLR se vyvíjely stejně ve srovnání s vývojem objemu výroby a objemu prodeje výrobního odvětví Unie.

(198)

Komise navíc uznala cenové podbízení dovozu z Indie a potvrdila svůj závěr ve 179. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že průměrné cenové rozdíly založené na objemu v tunách nejsou vypovídající, protože sortiment výrobků je jiný u dovozu z Indie než u dovozu z ČLR.

(199)

Po poskytnutí konečných informací CCCME tvrdila, že jí chyběly informace, které by jí dovolovaly vyjádřit se k cenovým rozdílům, které by dle Komise byly vypovídající, a z tohoto důvodu se závěry Komise nesouhlasí.

(200)

Komise potvrdila, že při zohlednění vývoje objemu dovozu, podílu na trhu a cen mohl indický dovoz přispět k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Nelze však předpokládat, že dovoz z Indie byl jediným důvodem zhoršující se situace výrobního odvětví Unie. Pokud by se měl hypoteticky vyloučit účinek dovozu z Indie, dovoz z ČLR by stále byl sám o sobě nezávislou příčinou újmy. Zejména úroveň dovozu z ČLR během období šetření je mnohem významnější (více než trojnásobně) než úroveň dovozu z Indie během téhož období.

(201)

Komise proto dospěla k závěru, že je pravděpodobné, že dovoz z Indie mohl přispět k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Tento dovoz však nenarušil příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem z ČLR, a to z důvodu jeho nižšího objemu a podílu na trhu. Komise navíc uvedla, že případné účinky dovozu z Indie nejsou přičítány dovozu z ČLR, neboť úroveň pro odstranění újmy vypočtená za účelem uplatnění pravidla nižšího cla zohledňuje jen účinky dumpingového dovozu z ČLR.

(202)

Komise z výše uvedených důvodů potvrdila své závěry uvedené ve 175. až 182. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a tímto dotyčná tvrzení CCCME zamítá.

(203)

FCI uvedlo, že ziskovost výrobního odvětví Unie nepříznivě ovlivnil zvýšený vývoz produkce výrobního odvětví Unie do třetích zemí za ceny, které byly nižší než jednotkové výrobní náklady výrobního odvětví Unie.

(204)

Komise uvedla, že vývoz do třetích zemí představoval během posuzovaného období jen asi 10 % prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku. Komise proto dospěla k závěru, že vývoz do třetích zemí mohl mít jen nepatrný dopad na situaci způsobující újmu výrobnímu odvětví Unie v období šetření, a nemohl tudíž narušit příčinnou souvislost mezi čínským dumpingovým dovozem a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(205)

Po poskytnutí konečných informací požádalo FCI Komisi o vysvětlení, jak je možné, že zvýšení dovozu spolu s velmi nízkými cenami nenaruší příčinnou souvislost mezi údajnou újmou, kterou mělo utrpět výrobní odvětví Unie, a dovozem dotčeného výrobku z ČLR. FCI tvrdilo, že pokud by výrobní odvětví Unie své výrobky neprodávalo na trzích třetích zemí a namísto toho tuto část výroby prodalo na trhu domácím za průměrnou cenu v rámci Unie, mohlo si ziskové rozpětí zvýšit o 17,20 %.

(206)

Komise uvedla, že domněnka FCI, že výrobci v Unii by výrobky, které vyvezli, bývali mohli prodat na unijním trhu za stejnou cenu, za jakou prodávají v rámci Unie, není podložena žádným důkazem a je pouze spekulativní. V prvé řadě jsou ceny v rámci výrobního odvětví Unie pod tlakem z důvodu dumpingového dovozu z ČLR. Za druhé pak ze základních ekonomických zákonů nabídky a poptávky vyplývá, že zvýšením nabídky se snižuje cena výrobku. Sortiment výrobků vyvážených výrobci v Unii zařazenými do vzorku se navíc může lišit od jejich průměrné výroby a s tím souvisejících výrobních nákladů. Tvrzení FCI, že by si výrobci v Unii bývali mohli zvýšit svoje ziskové rozpětí prodejem svých vyvezených výrobků na unijním trhu, tudíž Komise zamítla.

(207)

FCI předložilo důkazy, podle nichž by mělo být uzavření sléváren uvedených ve 190. bodě odůvodnění prozatímního nařízení přičítáno jiným faktorům než nárůstu dovozu dotčeného výrobku z ČLR.

(208)

Komise uvádí, že pokud jde o společnost ACO, veřejně dostupné informace ukazovaly, že cenový tlak a konkurence ze strany dovozu z ČLR byly jedním z důvodů uzavření této slévárny v Unii. Pokud jde o ostatní případy uzavření sléváren, FCI neposkytlo žádné přesvědčivé důkazy o jejich důvodech. V každém případě tyto případy uzavření sléváren ke snížení prodejních cen a ziskovosti výrobců v Unii zařazených do vzorku nevedly – do nich se jen promítlo snížení hospodářské soutěže na trhu uvnitř Unie. Komise proto zamítá dotyčné tvrzení a trvá na svém názoru, že tyto případy uzavření se časově shodují s újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a tudíž nenarušují příčinnou souvislost mezi čínským dumpingovým dovozem a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(209)

CCCME tvrdila, že Komise měla oddělit a odlišit poškozující účinek poklesu spotřeby od údajně poškozujících účinků dovozu z ČLR, jelikož je zřejmé, že při zohlednění vývoje objemu prodeje a výroby výrobního odvětví Unie nelze tento pokles přičíst dovozu z ČLR.

(210)

CCCME navíc tvrdila, že jelikož se nárůst dovozu z ČLR časově neshoduje s poklesem objemu prodeje výrobního odvětví Unie, neexistuje žádný faktický základ pro tvrzení Komise, že jelikož nárůst dovozu z ČLR je vyšší než pokles spotřeby a prodeje výrobního odvětví Unie, nemůže snížení poptávky narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z ČLR a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(211)

Komise konstatuje, že v rozporu s tím, co tvrdila CCCME, se nárůst dovozu z ČLR časově shoduje s poklesem objemu prodeje výrobního odvětví Unie, když se vezme v úvahu celé období pro posouzení újmy.

(212)

Proto Komise dotyčné tvrzení zamítá a potvrzuje své závěry uvedené ve 189. až 191. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(213)

FCI uvedlo, že vnitrostátní normy a různé požadavky na úrovni členských států rozdělují Unii na jednotlivé vnitrostátní trhy s litinovými výrobky.

(214)

Komise uvedla, že navzdory existenci vnitrostátních norem pro jednotlivé typy výrobků mohou výrobci v Unii i vyvážející výrobci splňovat tyto vnitrostátní požadavky ohledně certifikace výrobků. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(215)

FCI dále uvedlo, že hmotnost prodaných položek klesla, a proto odpovídající objem výroby v tunách ukazuje zvýšený počet prodaných položek. Podle FCI by měl být nedostatečný růst zisku a podílu na trhu přičítán spíše strukturální změně technologie a výrobních procesů než konkurenci ze strany výrobků vyrobených v ČLR.

(216)

Komise uvádí, že na základě údajů od výrobců v Unii zařazených do vzorku nebyla schopna zjistit žádné významné snížení hmotnosti během posuzovaného období. Tvrzení se proto zamítá.

(217)

Po poskytnutí konečných informací FCI namítla, že došlo k celkovému snížení hmotnosti litinových výrobků. Skutečnost, že objemy výroby v rámci Unie v průběhu období šetření byly rovnocenné s objemy v období před rokem 2013 (96 %) ukazuje, že výrobní odvětví Unie nezbytně zvýšilo počet prodaných výrobků. Jakákoliv újma by tedy měla být přičítána spíše strukturální změně technologie a výrobních procesů než konkurenci výrobků vyrobených v ČLR.

(218)

Komise si od výrobců v Unii zařazených do vzorku vyžádala údaje o výrobě jak v tunách, tak v prodaných kusech. Tyto ověřené údaje nevykazovaly žádné podstatné snížení hmotnosti obdobných výrobků. Z tohoto důvodu Komise nesouhlasila s tvrzením FCI, že výrobní odvětví Unie nezbytně zvýšilo počet prodaných výrobků. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(219)

CCCME tvrdila, že navzdory údajnému cenovému podbízení během období šetření bylo výrobní odvětví Unie schopno udržet svůj podíl na trhu, což lze obtížně uvést do souladu se zjištěním o existenci příčinné souvislosti.

(220)

Komise uvedla, že během posuzovaného období ztratilo výrobní odvětví Unie podíl na trhu, zatímco podíl na trhu dovozu z ČLR se významně zvýšil. Komise rovněž zjistila významné cenové podbízení. Proto dotyčné tvrzení zamítla.

(221)

Po poskytnutí konečných informací zopakovala CCCME své tvrzení, že neexistuje časová souvislost mezi dovozem z ČLR a údajnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. CCCME zdůraznila, že předložené údaje indikovaly časovou souvislost mezi příslušnými ukazateli újmy a vývojem spotřeby, což byla podle ní skutečná příčina údajné újmy. Dále tvrdila, že toto mělo následně vliv na další ukazatele újmy, jako např. ziskovost. A konečně CCCME tvrdila, že Komise při své analýze újmy a kauzality měla zohlednit trendy dovozu za posuzované období, a neporovnávat jen konečné stavy, jak rozhodl Odvolací orgán (4).

(222)

Na rozdíl od Odvolacího orgánu, který neprovedl analýzu trendů, ale pouze porovnal počáteční a konečný stavu v posuzovaném období, provedla Komise v daném případě řádnou analýzu trendů převažujících v celém posuzované období, včetně srovnání po jednotlivých letech tohoto období. Na tomto základě shledala Komise časovou souvislost mezi dovozy z ČLR a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie v tomto období. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(223)

Po vyhlášení prozatímního nařízení CCCME poprvé v průběhu vyšetřování tvrdila, že újmu, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo, si mohlo způsobit samo, jelikož několik výrobců v Unii začalo svůj vlastní prodej obdobného výrobku nahrazovat prodejem kompozitních výrobků, jež také vyrábějí, a navrhlo, že mělo být zohledněno konkurování těmito výrobky, protože tyto faktory mohly narušit údajnou příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z ČLR a újmou, kterou údajně utrpělo výrobní odvětví Unie.

(224)

Komise toto tvrzení zamítla, protože kromě publikace o výrobku jednoho z výrobců v Unii je CCCME nepodložila žádným přesvědčivým důkazem. Především se však zjištění Komise zakládají na údajích týkajících se výrobku, který je předmětem šetření.

(225)

Po poskytnutí konečných informací žadatelé i nadále tvrdili, že prodej kompozitních materiálů je minimální a představuje méně než 1 % jejich podnikání. Dotyčná tvrzení byla proto zamítnuta.

(226)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, Komise potvrdila své závěry uvedené ve 202. až 205. bodě prozatímního nařízení.

(227)

FCI uvedlo, že dovoz z ČLR v posuzovaném období neměl za následek snížení domácích cen výrobku, který je předmětem šetření, na straně výrobního odvětví Unie, jelikož ceny čínského dovozu během posuzovaného období výrazně vzrostly, zatímco průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie v posuzovaném období postupně klesaly a tento trend kopíroval všeobecné snižování jednotkových výrobních nákladů, což bylo v zájmu výrobního odvětví Unie.

(228)

Komise tento argument zamítla, protože i po zvýšení cen během posuzovaného období byly ceny dovozů z ČLR výrazně podbízivé vůči cenám výrobního odvětví Unie, a tudíž snižovaly ceny v Unii. O správnosti tohoto stanoviska svědčí i snížení prodejních cen výrobního odvětví Unie, které bylo vyšší než pokles jednotkových výrobních nákladů. Je proto v zájmu výrobního odvětví Unie zastavit tento pokles cen v důsledku levného dumpingového dovozu z Číny.

(229)

Po poskytnutí konečných informací FCI uvedlo, že výrobci v Unii získávají část svého sortimentu z ČLR. Důsledkem je to, že uložení prozatímního cla na ČLR způsobuje problémy také výrobcům v Unii.

(230)

Navíc jeden z výrobců v Unii v poslední době významně investoval do výstavby nové slévárny ve Spojených státech; uložení konečného cla povede ke zvýšení dovozu z USA a ke konsolidaci dominantního postavení tohoto výrobce v Unii na unijním trhu litinových výrobků na úkor volné a spravedlivé hospodářské soutěže.

(231)

Komise uvedla, že uložení antidumpingových opatření může mít účinek na všechny subjekty na unijním trhu, včetně výrobců v Unii. Po poskytnutí konečných informací však žadatelé a spolupracující výrobce uvedli, že uložení konečného cla, které přispěje k vytvoření rovných podmínek na trhu, je v zájmu výrobního odvětví Unie.

(232)

V průběhu inspekce u výrobce uvedeného ve 230. bodě odůvodnění tato společnost Komisi informovala o tom, že investice v USA byla učiněna za účelem nahrazení stávajícího závodu. Protože FCI nepředložilo žádný důkaz podporující tvrzení, že tento výrobce využije tuto investici na zvýšení dovozů z USA do Unie, Komise toto tvrzení zamítla.

(233)

Žadatelé tvrdili, že pokud budou sazby konečného cla sníženy na úroveň navrženou v konečné informaci, nebudou schopni konkurovat dumpingovým dovozům, protože dovozci dotčeného výrobku z ČLR budou stále schopni podbízet ceny výrobního odvětví Unie i přes uložení prozatímního cla v průměrné výši 33 %.

(234)

Antidumpingová opatření jsou stanovena na úrovni nezbytné pro odstranění účinku dumpingu působícího újmu. Je proto možné, že dovozní ceny jsou stále konkurenceschopné vůči ceně obdobného výrobku prodávaného výrobním odvětvím Unie, zejména z toho důvodu, že uložené prozatímní antidumpingové clo je založeno na dumpingovém rozpětí, které bylo shledáno nižší, než je úroveň pro odstranění újmy. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(235)

FCI uvedlo, že Komise podcenila úlohu, kterou má na trhu s dotčeným výrobkem velké konsorcium evropských malých a středních podniků, a význam pracovních míst, jež toto konsorcium vytváří.

(236)

Komise uvedla, že při šetření zjistila, že dovozci, kteří nejsou ve spojení, nesou některé náklady na design, certifikaci a výzkum a vývoj týkající se dotčeného výrobku, a proto se rozhodla odpovídajícím způsobem upravit výpočty cenového podbízení a úrovně pro odstranění újmy, jak je uvedeno ve 119. až 122. bodě odůvodnění výše. Avšak i po této úpravě jsou cenové podbízení a úroveň pro odstranění újmy nadále významné.

(237)

FCI uvedlo, že Komise nebere v úvahu význam certifikací u dotčeného výrobku a existenci dlouhodobých smluv.

(238)

Komise uvedla, že v průběhu šetření žádný důkaz o existenci takovýchto dlouhodobých smluv nenalezla. Náklady na certifikace u dotčeného výrobku jsou ve výpočtech cenového podbízení a úrovně pro odstranění újmy začleněny do úpravy provedené za účelem zohlednění nákladů na výzkum a vývoj.

(239)

Celkový počet zaměstnanců ve společnostech, které jsou členy FCI, se odhaduje na přibližně 1 200 pro dovoz ze všech zemí, takže opatření vztahující se na dovoz pouze z ČLR budou mít potenciální dopad na menší počet zaměstnanců.

(240)

FCI tvrdilo, že zatímco výrobní odvětví Unie by si mohlo nadále udržet své stávající úrovně zaměstnanosti i za přítomnosti dovozu dotčeného výrobku z ČLR, většina společností, které jsou členy FCI, bude nucena své provozovny zavřít nebo propustit pracovníky, pokud se Komise rozhodne uložit konečné antidumpingové clo.

(241)

Komise tento argument zamítla, protože FCI své tvrzení nepodložilo žádným důkazem ani analýzou, jež by potvrzovaly, že bude docházet k případům nuceného uzavírání sléváren nebo snižování počtu pracovních míst. Naopak, vzhledem k významné úrovni cenového podbízení zůstanou čínské dovozní ceny navzdory účinku případného konečného cla konkurenceschopné vůči cenám výrobního odvětví Unie a nepovedou k takovým případům uzavírání podniků a ke snižování zaměstnanosti.

(242)

FCI uvedlo, že dovozci, kteří nejsou ve spojení, nemohou snadno a v krátké době nalézt alternativní zdroje dodávek a výrobci v Unii nebudou dovozcům, kteří nejsou ve spojení, výrobek, který je předmětem šetření, prodávat, neboť si navzájem přímo konkurují.

(243)

Pokud jde o tvrzení, že uložení opatření by vedlo k nedostatečnému zásobování výrobkem, který je předmětem šetření, Komise nejprve poukázala na to, že cílem antidumpingových opatření není uzavřít trh Unie veškerému dovozu, nýbrž obnovit spravedlivý obchod odstraněním účinků dumpingu působícího újmu. Dovoz z ČLR by tedy neměl skončit, nýbrž pokračovat, třebaže za spravedlivé ceny.

(244)

Zároveň nelze v praxi vyloučit, že opatření proti dovozu z ČLR nebudou mít žádný účinek. Jak je však uvedeno ve 220. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, dovozci, kteří nejsou ve spojení, by se mohli orientovat na dovoz z jiných třetích zemí. V tomto ohledu Komise zjistila, že dovozci, kteří nejsou ve spojení, nejsou výhradně závislí na dovozu z ČLR, ale během posuzovaného období nakupovali výrobek, který je předmětem šetření, rovněž od výrobců v jiných třetích zemích, jako jsou Indie, Turecko a Brazílie. Komise zaznamenala další dovoz také z Vietnamu, Egypta a Ukrajiny.

(245)

Komise kromě toho v průběhu šetření zjistila, že výrobní odvětví Unie má k dispozici volnou kapacitu, jelikož pracuje na přibližně 50 % úrovni využití kapacity. FCI nepředložilo žádné důkazy na podporu tvrzení, že výrobní odvětví Unie nebude prodávat výrobek, který je předmětem šetření, dovozcům, kteří nejsou ve spojení.

(246)

Po poskytnutí konečných informací se FCI vrátilo k otázce zabezpečení dodávek s tvrzením, že výrobci v Unii nikdy nesouhlasili a nikdy nebudou souhlasit s výrobou odlitků jménem společností, které jsou členy FCI. Společnosti, které jsou členy FCI, kontaktovaly několik sléváren v Unii a ty jim všechny odmítly dodat materiál vyrobený dle jejich vzorů nebo prohlásily, že nejsou k dispozici pro výrobu litinových výrobků pro všechny požadované rozměry.

(247)

Ohledně možného přechodu k jiným třetím zemím FCI uvedlo, že žádná ze zemí uvedených v tomto nařízení nepředstavuje přijatelnou alternativu k ČLR. Indie a Turecko nejsou přijatelnou alternativou. V průběhu období šetření vyvezly tyto země pouze omezené množství dotčeného výrobku. Výrobci v Indii vyrábějí téměř výlučně šedou litinu, zatímco výrobci v ČLR většinou vyrábí tvárnou litinu. Z jiných třetích zemí kromě Indie bylo v průběhu období šetření dovezeno pouze 30 000 tun litinových výrobků, a proto je podle FCI nemyslitelné začít vyrábět dostatečné objemy odlitků v rozumném časovém období v jiných zemích než ČLR. Navíc jakákoliv změna ve zdroji dovozů dotčeného výrobku bude znamenat pro dovozce, kteří nejsou ve spojení, další náklady. Investice do vzorů vlastněných výrobci v ČLR nemohou být použity nikde jinde, a pokud bude uloženo konečné clo, ztratí svou hodnotu. Navíc jakýkoliv přesun výroby bude vyžadovat čas, a toto zpoždění zapříčiní, že dovozci, kteří nejsou ve spojení, opustí unijní trh.

(248)

Komise uvedla, že FCI neposkytlo žádný důkaz, který by dokládal tvrzení, že výrobci v Unii nikdy nebudou souhlasit s výrobou odlitků jménem společností, které jsou členy FCI.

(249)

Na druhé straně po poskytnutí konečných informací žadatelé uvedli, že jsou ochotni uvést jména těchto dovozců, a poskytli důkazy o tom, že se tak již děje. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(250)

Skutečnost, že v průběhu období šetření existovaly jen omezené dovozy z třetích zemí jiných než ČLR, nevylučuje možnost přesunu výroby do jiných třetích zemí. Navíc cílem opatření není uzavřít trh Unie před čínským dovozem, nýbrž obnovit spravedlivý obchod odstraněním účinků dumpingu působícího újmu. Protože sazby konečného cla jsou pod úrovní pro odstranění újmy a dokonce i pod rozpětím cenového podbízení u všech čínských vývozců zařazených do vzorku, neočekává se, že budou mít prohibitivní efekt na vývozy z ČLR. O správnosti tohoto stanoviska svědčí statistika dovozu od uložení prozatímních antidumpingových opatření, která i nadále vykazuje významný dovoz z ČLR.

(251)

Předpokládané další náklady spojené s potenciálním přesunem výroby jsou proto pouze indikativní a nejsou inherentně spojené s uložením antidumpingových opatření.

(252)

S ohledem na výše uvedené Komise veškerá tvrzení FCI ohledně bezpečnosti dodávek zamítla.

(253)

FCI uvedlo, že opatření by byla v rozporu s různými potřebami a specifickými aspekty, jež požadují veřejné orgány a soukromé subjekty, které jsou závislé na dovozu uskutečňovaném dovozci, kteří nejsou ve spojení, zejména v regionech, jež nejsou dostatečně blízko výrobcům v Unii.

(254)

Komise znovu připomněla, že koncoví uživatelé nemohou spoléhat na dumpingové ceny na úkor výrobního odvětví Unie. Šetření navíc prokázalo, že obchod s dotčeným výrobkem a obdobným výrobkem v rámci Unie již existuje, a to včetně regionů, které se nenacházejí v blízkosti výrobců v Unii.

(255)

Žádné z tvrzení předložených zúčastněnými stranami tedy neprokazuje, že by existovaly přesvědčivé důvody proti uložení opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR.

(256)

Případné nepříznivé účinky na dovozce, kteří nejsou ve spojení, nelze považovat za nepřiměřené a zmírňuje je dostupnost alternativních zdrojů dodávek, ať už ze třetích zemí nebo od výrobního odvětví Unie. Kladné dopady antidumpingových opatření na trh Unie, zejména na výrobní odvětví Unie, převažují nad možným negativním dopadem na ostatní zájmové skupiny.

(257)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, Komise potvrzuje své závěry uvedené ve 226. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(258)

Jelikož nebyl zjištěn žádný dumping, řízení týkající se dovozů pocházejících z Indie se ukončuje.

(259)

Žadatelé uvedli, že nesouhlasí se ziskovostí ve výši 5,3 % použitou při posuzování úrovně pro odstranění újmy. Tvrdili, že ziskovost výrobců v Unii v roce 2006 činila přibližně 10 %. Ziskovost použitá při hodnocení újmy je však ziskovost dosažená v roce 2013 výrobci v Unii zařazenými do vzorku.

(260)

Jak je uvedeno ve 231. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, úroveň zisku z roku 2013 odráží zisk, jehož by bylo možné přiměřeně dosáhnout za běžných podmínek hospodářské soutěže, tzn. pokud by nedocházelo k dumpingovému dovozu. Tento cílový zisk je navíc v souladu s procentním podílem, který ve své stížnosti žadatelé navrhují pro výpočty cenového podbízení.

(261)

FCI uvedlo, že prozatímní hodnocení úrovně pro odstranění újmy je zavádějící, jelikož srovnává ceny výrobků prodávaných čínskými slévárnami dovozcům v Unii s cenami výrobků prodávaných výrobním odvětvím Unie konečným spotřebitelům a nezohledňuje náklady nesené výhradně dovozci, kteří nejsou ve spojení. Mezi tyto náklady patří náklady na výzkum a vývoj, na vytváření vzorů a prototypů, na certifikaci, na homologaci, na kontrolu kvality a shody, na skladování a na prodej.

(262)

Komise tyto údaje ověřila a rozhodla se upravit rozpětí cenového podbízení (viz 119. až 122. bod odůvodnění výše) a úroveň pro odstranění újmy s ohledem na tyto náklady, a to snížením cen ze závodu výrobního odvětví Unie o vážené průměrné náklady na výzkum a vývoj u obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku. Kromě toho byla upravena vývozní cena o ověřené náklady po dovozu.

(263)

Vzhledem k závěrům týkajícím se dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by mělo být uloženo konečné antidumpingové clo na dovoz dotčeného výrobku, a to na úrovni dumpingového rozpětí podle pravidla nižšího cla.

(264)

Na základě výše uvedených skutečností se sazby konečného antidumpingového cla, které budou uloženy, stanoví podle tabulky 3 níže:

Tabulka 3

Dumpingové rozpětí, úroveň pro odstranění újmy a celní sazba

(265)

Individuální sazby antidumpingového cla pro společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy stav týkající se těchto společností zjištěný během šetření. Tyto celní sazby (na rozdíl od celostátního cla použitelného pro „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výlučně na dovoz dotčených výrobků pocházejících z ČLR a vyráběných těmito společnostmi, tedy uvedenými konkrétními právními subjekty. Na dotčené dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, jejíž název a adresa nejsou výslovně uvedeny v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(266)

Případnou žádost o uplatnění těchto individuálních sazeb antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu právního subjektu nebo po zřízení nových výrobních nebo prodejních subjektů) je nutno zaslat Komisi (5) se všemi náležitými údaji, zejména s údaji o každé změně v činnostech společnosti týkajících se výroby, domácího a vývozního prodeje, jež souvisejí například s uvedenou změnou názvu nebo změnou výrobních a prodejních subjektů. V případě potřeby bude nařízení odpovídajícím způsobem změněno formou aktualizace seznamu společností, na něž se individuální celní sazby vztahují.

(267)

Za účelem minimalizace rizika obcházení těchto opatření, které vzhledem k velkému rozdílu mezi celními sazbami hrozí, je nutné přijmout zvláštní opatření, která umožní zajistit uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Společnosti, na něž se vztahují individuální antidumpingové celní sazby, musejí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Faktura musí splňovat požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, by se mělo vztahovat antidumpingové clo platné pro „všechny ostatní společnosti“.

(268)

Aby bylo zajištěno řádné uplatňování antidumpingového cla, celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“ by se měla vztahovat nejen na nespolupracující vyvážející výrobce, ale také na ty výrobce, kteří během období šetření nevyváželi do Unie, pokud ovšem nesplní podmínky stanovené v článku 3.

(269)

Skupina spolupracujících vyvážejících výrobců společně s CCCME nabídla společný cenový závazek v souladu s čl. 8 odst. 1 základního nařízení. Tento nabídnutý závazek se momentálně posuzuje.

(270)

S ohledem na nedávnou judikaturu Soudního dvora (6) je vhodné stanovit sazbu úroku z prodlení, který má být vyplacen v případě vrácení konečného cla, protože příslušná platná ustanovení o clech neuvádějí takovou úrokovou sazbu a použití vnitrostátních pravidel by vedlo k nepřiměřeným narušením mezi hospodářskými subjekty v závislosti na tom, který členský stát se zvolí pro celní řízení.

(271)

Po poskytnutí konečných informací předložila CCCME a šedesát čtyři vyvážejících výrobců v souladu s článkem 8 základního nařízení nabídku cenového závazku.

(272)

Komise tuto nabídku vyhodnotila a dospěla k názoru, že přijetí takovéto nabídky ve smyslu článku 8 základního nařízení by bylo nepraktické na základě následujících prvků:

(273)

CCCME, vyvážející výrobci a rovněž výrobní odvětví Unie byli informováni o důvodech, proč Komise zamýšlela nabídku závazku zamítnout. Výrobní odvětví Unie se zamítnutím vyjádřilo souhlas.

(274)

V reakci na hodnocení Komise, pokud jde o nabídku závazku, předložila CCCME několik připomínek a návrhů. CCCME nabídla použití jedné průměrné minimální dovozní ceny založené na nejdražších typech výrobku, omezení vývozu jiných výrobků a vymezení některých kritérií způsobilosti, což by snížilo počet vyvážejících výrobců účastnících se závazku. Nicméně i přesto, že by tyto návrhy mohly poněkud zmírnit některá rizika sledování, Komise nemohla posoudit návrhy týkající se snížení počtu vyvážejících výrobců a přirozené riziko spojené se spolehlivostí jejich účetních záznamů, protože nebyly dostatečně přesné, aby mohla být formulována revidovaná nabídka. Kromě toho omezení účastnících se vyvážejících výrobců by mohlo vést ke zprostředkování vývozu neúčastnících se vyvážejících výrobců účastnícími se vyvážejícími výrobci. A konečně Komise připomněla, že podobný závazek týkající se mnohem menšího počtu vyvážejících výrobců byl v minulosti opakovaně porušen a nakonec byl stažen. Proto připomínky a návrhy CCCME obecně nezměnily hodnocení Komise.

(275)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány.

(276)

Sazby konečného cla jsou nižší než sazby prozatímního cla. Zajištěné částky, které převyšují sazbu konečných antidumpingových cel, by tudíž měly být uvolněny.

(277)

Výbor zřízený podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036 nevydal stanovisko,