(1)

V roce 2013 uložila Rada prováděcím nařízením (EU) č. 1106/2013 (2) (dále jen „napadené nařízení“) konečné antidumpingové clo na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie (dále jen „původní opatření“) v návaznosti na šetření provedené podle článku 5 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (3).

(2)

V oznámení ze dne 1. dubna 2015 (4) Komise zveřejnila změnu názvu a sídla společnosti Viraj Profiles Vpl. Ltd, Mumbaí, Maháráštra na společnost Viraj Profiles Limited, Palghar, Maháráštra a Mumbaí, Maháráštra.

(3)

V září 2015 byla původní opatření na základě nového absorpčního šetření změněna prováděcím nařízením Komise (EU) 2015/1483 (5).

(4)

V únoru 2017 byla původní opatření změněna prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/220 (6) po částečném prozatímním přezkumu podle čl. 11 odst. 3 nařízení (EU) 2016/1036.

(5)

Opravou zveřejněnou v květnu 2017 se celní sazba pro nespolupracující vyvážející výrobce snížila z 16,2 % na 12,5 % a opravou zveřejněnou v říjnu 2017 (7) byla celní sazba pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku stanovena na 5 % místo 8,4 %.

(6)

Dne 1. února 2014 společnost Viraj Profiles Limited (dále jen „Viraj“), indický vyvážející výrobce různých výrobků z nerezavějící oceli, zejména drátů z nerezavějící oceli, podala u Tribunálu Evropské unie (dále jen „Tribunál“) žalobu směřující ke zrušení napadeného nařízení v rozsahu, v němž se na ni vztahovalo. Ve svém rozsudku ze dne 11. července 2017 (dále jen „rozsudek“) ve věci T-67/14Viraj Profiles Ltd v. Rada (8) Tribunál zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se vztahuje na společnost Viraj.

(7)

Tribunál konkrétně v bodě 144 svého rozsudku rozhodl, že orgány porušily svou povinnost poskytnout odůvodnění tím, že společnosti Viraj neposkytly podrobné a odpovídající vysvětlení i přes její opakované žádosti v průběhu správního řízení. Orgány proto porušily svou povinnost uvést důvody pro své rozhodnutí o úpravě výše nákladů, kterou poskytla společnost Viraj, směrem nahoru. Tribunál rovněž zkoumal, zda se orgány dopustily zjevně nesprávného posouzení, když provedly takovou úpravu. V bodě 154 svého rozsudku dospěl k závěru, že neměl k dispozici všechny informace nezbytné k tomu, aby potvrdil, že se orgány při stanovení míry úpravy nedopustily zjevně nesprávného posouzení.

(8)

V souladu s článkem 266 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou orgány Unie povinny podniknout kroky vyplývající z uvedeného rozsudku.

(9)

V případech, kdy řízení sestává z několika správních kroků, není zrušením jednoho z těchto kroků zrušeno celé řízení (9). Příkladem takového řízení sestávajícího z více kroků je antidumpingové šetření. Zrušení napadeného nařízení ve vztahu ke společnosti Viraj tedy neznamená zrušení celého postupu před přijetím uvedeného nařízení. Aby vyhověla rozsudku, má Komise možnost opravit ty prvky řízení, které vedly k jeho zrušení, a zároveň ponechat beze změny ty části, jež nejsou zmíněným rozsudkem dotčeny (10).

(10)

Je třeba poznamenat, že kromě zjištění, že orgány neposkytly společnosti Viraj podrobné a odpovídající vysvětlení pro své rozhodnutí o úpravě výše nákladů, kterou poskytla společnost Viraj, směrem nahoru, a závěru, že Soudní dvůr nemohl rozhodnout o tom, zda se orgány při stanovení míry úpravy nedopustily zjevně nesprávného posouzení, všechna ostatní zjištění uvedená v napadeném nařízení, která nebyla napadena ve lhůtách k tomu určených, nebo která byla napadena, ale byla zamítnuta rozsudkem Tribunálu, nebo nebyla Tribunálem posuzována, a proto nevedla ke zrušení napadeného nařízení, zůstávají v platnosti.

(11)

Proto by neposkytnutí odůvodnění mělo být znovu přezkoumáno s ohledem na konkrétní okolnosti týkající se společnosti Viraj.

(12)

V návaznosti na rozsudek Komise zveřejnila oznámení (11) týkající se opětovného zahájení antidumpingového šetření, které vedlo k přijetí napadeného nařízení. Toto opětovné zahájení bylo ve svém rozsahu omezeno na provedení rozsudku s ohledem na společnost Viraj.

(13)

Komise o opětovném zahájení šetření oficiálně informovala společnost Viraj, zástupce Indie a výrobní odvětví Unie.

(14)

Společnost Viraj a výrobní odvětví Unie dostaly příležitost se vyjádřit a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení.

(15)

V návaznosti na obdržené počáteční připomínky všechny ostatní zúčastněné strany, o nichž bylo známo, že se jich týkalo původní šetření, byly kontaktovány a byla jim dána příležitost se vyjádřit a požádat o slyšení.

(16)

Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly, dostaly příležitost slyšení před útvary Komise a/nebo u úředníka pro slyšení.

(17)

Komise obdržela vyjádření o různých aspektech opětovného zahájení šetření od společnosti Viraj a od Evropského ocelářského svazu (Eurofer).

(18)

Společnost Viraj tvrdila, že Tribunál zrušil celé napadené nařízení v rozsahu, v němž se jí týkalo, a nikoli že napadené nařízení zrušil pouze částečně. Tvrdila, že protiprávnost, jíž se dopustily orgány Unie, která vedla ke zrušení napadeného nařízení, nelze napravit, a že proto není opětovné zahájení šetření oprávněné.

(19)

Společnost Viraj dále tvrdila, že pokud orgány Unie přesto trvají na rozhodnutí opětovně otevřít šetření, neměl by tento přezkum být omezen na povinnost uvést odůvodnění, nýbrž by měl zahrnovat úplné opětovné ověření a posouzení úprav jejích výrobních nákladů, které Komise provedla.

(20)

Jak bylo uvedeno v 9. bodě odůvodnění, Soud prvního stupně ve věci Industrie des poudres sphériques uznal, že v případech, kdy řízení sestává z několika správních kroků, jako je antidumpingové řízení, se zrušením jednoho z těchto kroků neruší celé řízení. Jelikož orgány Unie jsou povinny dodržet rozsudek, vyplývá z toho možnost uplatnit opravný prostředek, pokud jde o aspekty napadeného nařízení, které vedly k jeho zrušení, a současně ponechat beze změny nenapadené části. Obě tvrzení proto byla zamítnuta.

(21)

Žadatel z původního šetření, Eurofer, uvedl, že nejvhodnějším krokem by bylo, aby Komise rozšířila svou argumentaci týkající se konkrétních aspektů identifikovaných Tribunálem v rozsudku a opětovně uložila konečné antidumpingové clo.

(22)

V rámci prvního žalobního důvodu u Tribunálu společnost Viraj argumentovala zjevně nesprávným výpočtem svých výrobních nákladů a porušením povinnosti uvést odůvodnění. Rozsudek zamítl druhý žalobní důvod, jenž argumentoval pochybením při posouzení příčinné souvislosti, i třetí žalobní důvod, jenž argumentoval tím, že podnět neobsahoval požadované důkazy.

(23)

Argumenty týkající se prvního žalobního důvodu byly rozděleny na dvě části. V první části společnost Viraj tvrdila, že se orgány Unie dopustily pochybení při použití úpravy výrobních nákladů směrem nahoru. V druhé části tvrdila, že některé prodejní, správní a režijní náklady byly nesprávně uplatněny nebo byly započítány dvakrát.

(24)

Tribunál potvrdil první část prvního žalobního důvodu, tj. že orgány porušily svou povinnost uvést odůvodnění. Druhá část prvního žalobního důvodu byla zamítnuta. V důsledku toho pro účely dosažení souladu s článkem 266 Smlouvy o fungování Evropské unie poskytla Komise vysvětlení k první části prvního žalobního důvodu, konkrétně k nedostatečnému odůvodnění, pokud jde o posouzení výrobních nákladů.

(25)

Komise v souladu s metodikou účtování nákladů společnosti Viraj stanovila výrobní náklady na základě přístupu sestávajícího ze tří kroků, jež odpovídají krokům v procesu výroby drátů z nerezavějící oceli.

(26)

První krok spočíval v určení výrobních nákladů předvalků z nerezavějící oceli. Ve výkazu zisků a ztrát v rámci zveřejněné roční závěrky společnosti Viraj byly uvedené náklady na spotřebované materiály, tj. korozivzdorný ocelový šrot, nikl, ferochrom, křemík a další materiály k výrobě předvalků z ocelového šrotu, průměrnými náklady, jež byly shledány v souladu s průměrnými náklady na suroviny uvedenými v odpovědi na dotazník, které byly proto považovány za spolehlivé.

(27)

K nákladům na suroviny u předvalků z nerezavějící oceli byly připočteny tyto náklady na zpracování: pomocné materiály, přímé osobní náklady, energie, odpisy a další náklady za účelem určení celkových výrobních nákladů předvalků z nerezavějící oceli na jednu tunu.

(28)

In the second step, costs were added to transform the stainless steel billet into stainless steel wire rod, and the average raw material cost, mainly consisting of the cost of stainless steel billets already accounted for, was determined.

(29)

K těmto nákladům na suroviny u válcovaného drátu byl připočten stejný typ nákladů na zpracování (pomocné materiály, přímé osobní náklady, energie, odpisy a další náklady), čímž byly stanoveny celkové náklady válcovaného drátu na jednu tunu.

(30)

Třetí a poslední krok spočíval v přeměně válcovaného drátu na dráty. S přihlédnutím k souvisejícím nákladům na zpracování byly stanoveny průměrné náklady na dráty z nerezavějící oceli na úrovni srovnatelné s metodou ocenění FIFO v roční účetní závěrce.

(31)

Tato další křížová kontrola vykázaných nákladů s údaji obsaženými ve zveřejněné roční účetní závěrce potvrdila, že údaje vykázané jako výrobní náklady byly spolehlivé a že dodatečné vysvětlující sesouhlasení odpovědi na dotazník a interních účetních údajů, které v tomto ohledu poskytla společnost Viraj na základě příloh předložených během šetření na místě, lze přijmout.

(32)

Komise měla tudíž v konečné fázi šetření za to, že vykázané výrobní náklady lze přijmout. Zjistilo se však, že prodejní, správní a režijní náklady vykázané společností Viraj v odpovědi na dotazník byly ve srovnání s příslušnými náklady zjištěnými v roční účetní závěrce podhodnocené. Proto bylo považováno za vhodné rozdělit prodejní, správní a režijní náklady vykázané v roční účetní závěrce u dotčeného výrobku na základě obratu v souladu s čl. 2 odst. 5 nařízení (ES) č. 1225/2009.

(33)

Následně byly upraveny výrobní náklady s ohledem na prvky prodejních, správních a režijních nákladů uvedené v roční účetní závěrce, ale nezahrnuté do výrobních nákladů vykázaných společností Viraj. Za tímto účelem byly provedeny úpravy, vyjádřené obratem ve výši 8,27 % sestávajícím z 6,27 % finančních nákladů a 2 % ostatních prodejních, správních a režijních nákladů. Odpovídající úprava výrobních nákladů představovala 11,17 %, z čehož 8,47 % činily finanční náklady a 2,70 % ostatní prodejní, správní a režijní náklady.

(34)

Výrobní náklady byly srovnány s výrobními náklady vykázanými společností Viraj, a to po odečtení nákladů na obalový materiál. Na tomto základě byl stanoven opravný koeficient a ten byl použit na výrobní náklady na typ výrobku vykázané společností Viraj.

(35)

Společnost Viraj tvrdila, že orgány Unie měly důsledně používat průměrné náklady uvedené v jejích odpovědích na dotazník, buď s vyloučením nákladů na obalový materiál a balicí práce nebo se zahrnutím veškerých nákladů na balení.

(36)

V bodech 135 až 140 svého rozsudku Tribunál uvedl, že orgány Unie neposkytly žádné vysvětlení, proč byly výrobní náklady stanoveny s vyloučením nákladů na balení, namísto toho, aby byly zohledněny náklady, které poskytla společnost Viraj. Pokud jde o procenta připočtená k výrobním nákladům, Tribunál dospěl v bodě 141 svého rozsudku k závěru, že pouhý odkaz na číselné údaje bez dalšího vysvětlení nebyl dostatečný k tomu, aby bylo možné pochopit, jaké procentní údaje byly skutečně použity na jiné náklady a finanční náklady.

(37)

Komise opětovně posoudila určení výrobních nákladů.

(38)

Komise dospěla k závěru, že z důvodů správného srovnání a s cílem řešit obavy Tribunálu by měly být použity výrobní náklady vykázané společností Viraj, zejména včetně nákladů na balení.

(39)

Tato přehodnocená volba základu pro další výpočty předjímá první námitku společnosti Viraj a potažmo Tribunálu s ohledem na nejistotu, pokud jde o určení výrobních nákladů.

(40)

V důsledku toho byl opravný koeficient uvedený v 34. bodě odůvodnění revidován směrem dolů a použit na výrobní náklady na typ výrobku vykázané společností Viraj podle stejné metodiky, jež je popsána ve 33. a 34. bodě odůvodnění.

(41)

Vzhledem k tomu, že metodika, která spočívala v úpravě výrobních nákladů rozdělením prodejních, správních a režijních nákladů na základě obratu v souladu s čl. 2 odst. 5 nařízení (ES) č. 1225/2009, byla společností Viraj v zásadě přijata (12), je oprava výrobních nákladů vykázaných samotnou společností Viraj podle koeficientu, který vychází z její vlastní zveřejněné roční účetní závěrky, proto považována za zcela vysledovatelnou až k vlastním údajům společnosti Viraj. V důsledku toho má společnost Viraj k dispozici veškeré potřebné informace týkající se stanovení výrobních nákladů.

(42)

Po přepočítání běžné hodnoty na základě metodiky popsané ve 25. až 33. bodě odůvodnění bylo pro společnost Viraj stanoveno revidované dumpingové rozpětí ve výši 5,3 %. Společnost Viraj obdržela své podrobné individuální výpočty použité k určení jejího revidovaného dumpingového rozpětí a měla možnost se k nim vyjádřit.

(43)

Přepočítání bylo rovněž poskytnuto sdružení Eurofer, které tvrdilo, že společnosti Viraj by nemělo být přiznáno zvýhodněné zacházení a že snížení dumpingového rozpětí v souvislosti s nedostatečným odůvodněním je mimořádně štědré.

(44)

Komise znovu posoudila odůvodnění antidumpingového opatření a zjistila nesoulad v přístupu. Proto byla nucena upravit svá zjištění s ohledem na objektivní skutečnosti obsažené v dokumentaci. Tvrzení sdružení Eurofer bylo proto zamítnuto.

(45)

Ačkoli společnost Viraj zopakovala, že nezpochybňuje metodiku použitou Komisí, tvrdila, že jelikož Komise přijala výrobní náklady původně vykázané společností Viraj, měly by tyto náklady být rovněž základem, k němuž se připočítávají finanční a ostatní prodejní, správní a režijní náklady.

(46)

Komise toto tvrzení akceptovala a přijala revidované výrobní náklady jako základ pro výpočet úpravy pro finanční a ostatní prodejní, správní a režijní náklady.

(47)

Společnost Viraj rovněž tvrdila, že úprava výrobních nákladů směrem nahoru o 11,17 %, z čehož 8,74 % činily finanční náklady a 2,70 % ostatní prodejní, správní a režijní náklady, jak je uvedeno ve 33. bodě odůvodnění, byla stanovena chybně. Společnost Viraj konkrétně tvrdila, že ostatní výdaje (náhradní díly a spotřební materiál, energie a palivo a náklady práce), které Komise již považovala za část výrobních nákladů, by měly být rovněž připočteny ke jmenovateli.

(48)

Komise tvrzení společnosti Viraj přijala a jmenovatel odpovídajícím způsobem upravila. V důsledku toho byla úprava výrobních nákladů směrem nahoru stanovena na 9,54 %, z čehož 7,25 % činí finanční náklady a 2,29 % ostatní prodejní, správní a režijní náklady.

(49)

V návaznosti na opravy těchto koncepčních a administrativních chyb je revidované dumpingové rozpětí společnosti Viraj stanoveno na 1,6 %. Vzhledem k tomu, že dumpingové rozpětí společnosti Viraj je nyní dumpingové rozpětí de minimis, má se za to, že šetření by mělo být ukončeno bez uložení antidumpingových opatření s ohledem na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie, které vyrábí společnost Viraj.

(50)

Komise zúčastněným stranám sdělila základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě zamýšlela ukončit šetření, aniž by uložila konečné antidumpingové clo na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie, které vyrábí společnost Viraj. Zúčastněné strany rovněž dostaly příležitost vznést k poskytnutí konečných informací připomínky.

(51)

Všechny obdržené připomínky byly zváženy a v odůvodněných případech vzaty v úvahu.

(52)

Toto nařízení je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle článku 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1035 (13),