31.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 87/189

(1)

Aby bylo možné určit, kdy lze mimoburzovní („OTC“) derivátovou smlouvu považovat za smlouvu s přímým, podstatným a předvídatelným dopadem v Unii, jak je stanoveno v čl. 28 odst. 2 nařízení (EU) č. 600/2014, jakož i stanovit případy, kdy je nutné či vhodné předcházet vyhýbání se pravidlům a povinnostem vyplývajícím z jakéhokoli ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 (2), měl by být vzhledem k široké škále mimoburzovních („OTC“) derivátových smluv přijat přístup založený na kritériích.

(2)

Ustanovení čl. 33 odst. 3 nařízení (EU) č. 600/2014 stanoví, že podmínky stanovené v článcích 28 a 29 uvedeného nařízení se považují za splněné, pokud je alespoň jedna z protistran usazena v zemi, pro niž Komise přijala prováděcí akt o rovnocennosti v souladu s čl. 33 odst. 2 nařízení (EU) č. 600/2014. Stávající regulační technické normy by se proto měly rovněž vztahovat na smlouvy, jejichž obě protistrany jsou usazeny ve třetí zemi, jejíž právní, dohledové a vynucovací předpisy dosud nebyly prohlášeny za rovnocenné požadavkům stanoveným v uvedeném nařízení.

(3)

Určité informace o smlouvách uzavřených subjekty ze třetích zemí by byly nadále přístupné pouze příslušným orgánům třetí země. Proto by příslušné orgány Unie měly s těmito příslušnými orgány třetích zemí úzce spolupracovat, aby bylo zajištěno, že příslušná ustanovení jsou uplatňována a vymáhána.

(4)

S ohledem na neoddělitelnou spojitost mezi tímto nařízením a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 285/2014 (3) by technické termíny nezbytné pro úplné pochopení příslušných technických norem měly mít stejný význam.

(5)

OTC derivátové smlouvy uzavřené subjekty usazenými ve třetích zemích kryté zárukou poskytnutou subjekty usazenými v Unii vytvářejí pro ručitele usazeného v Unii finanční riziko. Vzhledem k tomu, že toto riziko závisí na velikosti záruky poskytnuté finančními protistranami na krytí OTC derivátových smluv, a vzhledem k propojením mezi finančními protistranami ve srovnání s nefinančními protistranami by se za smlouvy s přímým, podstatným a předvídatelným dopadem v Unii měly považovat pouze OTC derivátové smlouvy uzavřené subjekty usazenými ve třetích zemích, které jsou kryté zárukou, jež přesahuje určité kvantitativní limity a je poskytnuta finanční protistranou usazenou v Unii.

(6)

Finanční protistrany usazené ve třetích zemích mohou uzavírat OTC derivátové smlouvy prostřednictvím svých poboček v Unii. Vzhledem k dopadu, jaký má činnost těchto poboček na trhu Unie, by se OTC derivátové smlouvy uzavřené mezi těmito pobočkami v Unii měly považovat za smlouvy s přímým, podstatným a předvídatelným dopadem v Unii.

(7)

OTC derivátové smlouvy uzavřené určitými protistranami s hlavním cílem vyhnout se obchodní povinnosti, která by se vztahovala na subjekty, jež by byly přirozenými protistranami smlouvy, by se měly považovat za vyhýbání se pravidlům a povinnostem stanoveným v nařízení (EU) č. 600/2014, neboť brání dosažení jednoho ze záměrů uvedeného nařízení.

(8)

OTC derivátové smlouvy, které jsou součástí ujednání, jehož povaha nemá podnikatelské odůvodnění nebo obchodní podstatu a jehož hlavním účelem je obejít použití nařízení (EU) č. 600/2014, včetně pravidel pro podmínky osvobození, by se měly považovat za vyhýbání se pravidlům a povinnostem stanoveným v uvedeném nařízení.

(9)

Situace, kdy jednotlivé složky ujednání neodpovídají právní podstatě ujednání jako celku, kdy je ujednání realizováno způsobem, který by obvykle nebyl použit při postupu, jenž se obecně považuje za rozumné obchodní chování, kdy ujednání nebo řada ujednání obsahují prvky, jejichž důsledkem je neutralizace nebo anulace jejich vzájemné ekonomické podstaty, nebo kdy jednotlivé transakce mají cyklickou povahu, by se měly považovat za signály fingovaného ujednání nebo řady ujednání.

(10)

Jelikož subjekty třetích zemí, jichž se tyto regulační technické normy dotýkají, potřebují čas k zajištění splnění požadavků nařízení (EU) č. 600/2014, pokud jejich OTC derivátové smlouvy splňují podmínky stanovené v těchto regulačních technických normách a jsou považovány za smlouvy s přímým, podstatným a předvídatelným dopadem v Unii, je vhodné odložit použití ustanovení obsahujících dané podmínky o šest měsíců.

(11)

Z důvodů soudržnosti a s cílem zajistit hladké fungování finančních trhů je nezbytné, aby se ustanovení tohoto nařízení a ustanovení uvedená v nařízení (EU) č. 600/2014 použila od stejného data.

(12)

Toto nařízení vychází z návrhu regulačních technických norem, jejž Komisi předložil Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (orgán ESMA).

(13)

Orgán ESMA uskutečnil otevřené veřejné konzultace o návrzích regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupiny subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů zřízené článkem 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (4),

„zárukou“ se rozumí výslovně zdokumentovaný právní závazek ručitele pokrýt platby částek, které jsou nebo by mohly být splatné na základě OTC derivátových smluv krytých danou zárukou a uzavřených subjektem, v jehož prospěch byla záruka poskytnuta, oprávněnému subjektu, dojde-li k selhání definovanému v záruce nebo neprovede-li subjekt, v jehož prospěch byla záruka poskytnuta, příslušné platby.

a)

kryje celý závazek subjektu ze třetí země vyplývající z jedné nebo více OTC derivátových smluv v souhrnné pomyslné výši nejméně 8 miliard EUR nebo ekvivalentu v příslušné cizí měně nebo kryje pouze část závazku subjektu ze třetí země vyplývajícího z jedné nebo více OTC derivátových smluv v souhrnné pomyslné výši nejméně 8 miliard EUR nebo ekvivalentu v příslušné cizí měně vydělené procentním podílem závazku krytým zárukou;

b)

je rovna nejméně 5 % součtu stávajících expozic, jak je definuje čl. 272 bod 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (5), v OTC derivátových smlouvách finanční smluvní strany usazené v Unii, která záruku poskytla.