10.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/9

(1)

Nařízení (EU) č. 909/2014 stanoví obezřetnostní požadavky na centrální depozitáře cenných papírů, jimiž se snaží zajistit, aby jejich situace byla bezpečná a stabilní a aby depozitáři trvale splňovali kapitálové požadavky. Takové kapitálové požadavky zaručují, že je centrální depozitář soustavně adekvátně kapitalizován vůči rizikům, jimž je vystaven, a že v případě potřeby dokáže provést řádné ukončení nebo restrukturalizaci svých činností.

(2)

Vzhledem k tomu, že ustanovení nařízení (EU) č. 909/2014 o úvěrových rizicích a rizicích likvidity, která se týkají centrálních depozitářů a určených úvěrových institucí, výslovně vyžadují, aby vnitřní pravidla a postupy těmto depozitářům a institucím umožňovaly sledovat, měřit a řídit expozice a potřeby likvidity nejen ve vztahu k jednotlivým účastníkům, ale také ve vztahu k účastníkům, kteří patří do téže skupiny a jsou protistranami centrálního depozitáře, měla by se uvedená ustanovení vztahovat na skupiny podniků tvořené mateřským podnikem a jeho dceřinými podniky.

(3)

Pro účely tohoto nařízení byla zohledněna relevantní doporučení Zásad pro infrastruktury finančních trhů vydaných Výborem pro platební a vypořádací systémy a Mezinárodní organizací komisí pro cenné papíry („zásady CPSS-IOSCO“) (2). Rovněž bylo zohledněno zacházení s kapitálem úvěrových institucí podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (3) vzhledem k tomu, že centrální depozitáři jsou do určité míry vystaveni rizikům, která jsou podobná rizikům, jež vznikají úvěrovým institucím.

(4)

Je vhodné, aby definice kapitálu v tomto nařízení odrážela definici kapitálu, která je stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 (4) (EMIR). Taková definice je ve vztahu k regulačním požadavkům nejvhodnější, neboť definice kapitálu v nařízení (EU) č. 648/2012 byla specificky určena pro tržní infrastruktury. Centrální depozitáři, kteří mají povolení poskytovat doplňkové bankovní služby podle nařízení (EU) č. 909/2014, musejí splňovat kapitálové požadavky podle tohoto nařízení a současně kapitálové požadavky podle nařízení (EU) č. 575/2013. Kapitálové požadavky stanovené v nařízení (EU) č. 575/2013 musejí splnit pomocí nástrojů, které splňují podmínky uvedeného nařízení. Aby se zabránilo střetu či zdvojování požadavků a zohlednila se skutečnost, že metodiky, které se používají k výpočtu dodatečného kapitálového požadavku pro centrální depozitáře podle nařízení (EU) č. 909/2014, jsou úzce provázány s metodikami, které jsou stanoveny v nařízení (EU) č. 575/2013, mělo by být centrálním depozitářům, kteří poskytují bankovní doplňkové služby, povoleno splnit dodatečné kapitálové požadavky tohoto nařízení pomocí stejných nástrojů, které splňují požadavky stanovené buď v nařízení (EU) č. 575/2013, nebo nařízení (EU) č. 909/2014.

(5)

Aby se zaručilo, že v případě, že je to požadováno, je centrální depozitář schopen zorganizovat restrukturalizaci vlastních činností nebo jejich řádné ukončení, měl by centrální depozitář držet kapitál s nerozděleným ziskem a rezervními fondy, které soustavně stačí k tomu, aby mohl nést provozní výdaje po dobu, během níž je schopen reorganizovat své nejdůležitější operace včetně rekapitalizace, výměny vedení, přepracování podnikatelských strategií, přepracování struktury nákladů nebo poplatků nebo restrukturalizace služeb, které poskytuje. Vzhledem k tomu, že během ukončení nebo restrukturalizace činností centrální depozitář nadále potřebuje provádět své obvyklé operace, a dokonce i přesto, že skutečné výdaje během ukončení nebo restrukturalizace operací centrálního depozitáře mohou být kvůli nákladům na restrukturalizaci nebo ukončení výrazně vyšší než hrubé roční provozní výdaje, měly by se pro vhodný odhad skutečných výdajů během likvidace nebo restrukturalizace operací centrálního depozitáře použít hrubé roční provozní výdaje, které slouží jako referenční standard pro výpočet požadovaného kapitálu.

(6)

Podobně jako v čl. 36 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013, který vyžaduje, aby instituce od položek kmenového kapitálu tier 1 odečítaly ztráty běžného účetního roku, by i v tomto nařízení měla být uznána úloha čistého příjmu při krytí či absorbování rizik, která vyplývají z nepříznivých změn v podmínkách pro podnikání. Proto musejí být tyto ztráty pokryty z kapitálu pouze v případech, kdy čistý příjem nestačí k pokrytí ztrát, které vznikly v důsledku krystalizace podnikatelského rizika. Zváženy by měly být také očekávané údaje za běžný rok, na jejichž základě se mají zohlednit nové okolnosti, pokud nejsou k dispozici údaje za rok předchozí, např. v případě nově zřízených centrálních depozitářů. V souladu s podobnými ustanoveními nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 152/2013 (5) by se od centrálních depozitářů mělo vyžadovat, aby drželi minimální obezřetnostní částku kapitálu proti podnikatelskému riziku, aby se zaručil minimální obezřetnostní přístup.

(7)

V souladu se zásadami CPSS-IOSCO lze od hrubých provozních nákladů použitých k výpočtu kapitálových požadavků odečíst náklady na odpisy a amortizaci hmotných a nehmotných aktiv. Jelikož tyto náklady nevytvářejí skutečné peněžní toky, které je třeba podpořit kapitálem, měla by se tato možnost odečtení vztahovat na kapitálové požadavky k podnikatelskému riziku a na požadavky týkající se likvidace a restrukturalizace.

(8)

Jelikož doba, která je nutná k řádnému ukončení či restrukturalizaci, přísně závisí na službách, které daný centrální depozitář poskytuje, a na tržním prostředí, v němž působí, zejména na tom, zda je možné, aby se jiný centrální depozitář ujal části nebo všech jeho služeb, počet měsíců nutných k restrukturalizaci jeho činností nebo k jejich ukončení by měl vycházet z vlastního odhadu centrálního depozitáře. Tato doba by však neměla být kratší než minimální počet měsíců, který je požadován k restrukturalizaci a ukončení v článku 47 nařízení (EU) č. 909/2014, aby se zaručila obezřetná úroveň kapitálových požadavků.

(9)

Centrální depozitář by měl koncipovat scénáře pro restrukturalizaci svých činností nebo jejich ukončení, a to tak, aby byly přizpůsobeny jeho obchodnímu modelu. Aby však bylo dosaženo harmonizovaného uplatňování požadavků na restrukturalizaci či ukončení činností v Unii a aby se zaručilo, že jsou plněny obezřetnostní požadavky, měla by se volnost při koncipování takovýchto scénářů omezit pomocí řádně definovaných kritérií.

(10)

Relevantním referenčním standardem pro účely stanovení kapitálových požadavků na centrální depozitáře je nařízení (EU) č. 575/2013. Aby se zaručila soudržnost s uvedeným nařízením, metodiky výpočtu provozního rizika stanovené v tomto nařízení by rovněž měly být chápány tak, že se pro účely tohoto nařízení vztahují na právní rizika.

(11)

Dojde-li k selhání při úschově cenných papírů jménem účastníka, takovéto selhání by se projevilo buď ve formě nákladů účastníka, nebo nákladů centrálního depozitáře, který by čelil právním nárokům. Z toho důvodu zohledňují riziko plynoucí z úschovy již pravidla pro výpočet regulatorního kapitálu pro operační riziko. Ze stejných důvodů by riziko plynoucí z úschovy cenných papírů držených prostřednictvím propojení s jiným centrálním depozitářem nemělo podléhat žádnému dodatečnému regulatornímu kapitálovému požadavku, ale mělo by být považováno za součást regulatorního kapitálu pro operační riziko. Obdobně by riziko plynoucí z úschovy, jemuž čelí centrální depozitář u vlastních aktiv v držení banky provádějící úschovu nebo jiných centrálních depozitářů, nemělo být počítáno dvakrát a neměl by být požadován žádný dodatečný regulatorní kapitál.

(12)

Centrální depozitář může také čelit investičním rizikům, pokud jde o aktiva, která vlastní, nebo o investice, které provádí za využití kolaterálu, vkladů účastníků, úvěrů účastníků nebo jakékoli jiné expozice v rámci povolených bankovních doplňkových služeb. Investiční riziko je riziko ztráty, jemuž centrální depozitář čelí, když investuje vlastní zdroje nebo zdroje účastníků, např. kolaterál. Ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (6), nařízení (EU) č. 575/2013 a nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 152/2013 jsou vhodným referenčním standardem pro účely stanovení kapitálových požadavků k pokrytí úvěrového rizika, úvěrového rizika protistrany a tržních rizik, která mohou vyplynout z investic centrálního depozitáře.

(13)

Vzhledem k povaze činností centrálních depozitářů přijímá centrální depozitář podnikatelské riziko vyvolané případnými změnami obecných obchodních podmínek, u nichž je pravděpodobné, že zhorší jeho finanční situaci v důsledku poklesu jeho příjmů nebo zvýšení jeho výdajů, což má za následek ztrátu, která musí být hrazena z jeho kapitálu. Vzhledem k tomu, že úroveň podnikatelského rizika je ve vysoké míře závislá na individuální situaci každého centrálního depozitáře a může být způsobena různými faktory, měly by kapitálové požadavky stanovené tímto nařízením vycházet z vlastního odhadu centrálního depozitáře a metodika, kterou centrální depozitář k takovému odhadu využívá, by měla být úměrná rozsahu a složitosti činností centrálního depozitáře. Centrální depozitář by měl vytvořit vlastní odhad kapitálu požadovaného ke krytí podnikatelského rizika v rámci souboru stresových scénářů, aby byla pokryta rizika, která dosud nejsou zachycena metodikou používanou pro operační riziko. Aby se zaručila obezřetná úroveň kapitálových požadavků pro podnikatelské riziko v případě, že se provádí výpočet na základě vlastních scénářů, měla by být stanovena minimální úroveň kapitálu ve formě obezřetnostního dolního prahu. Minimální úroveň kapitálu požadovaného k podnikatelskému riziku by měla být sladěna s obdobnými požadavky pro jiné tržní infrastruktury v souvisejících aktech Unie, např. v nařízení Komise v přenesené pravomoci o kapitálových požadavcích na ústřední protistrany.

(14)

Dodatečný kapitálový požadavek pro rizika týkající se bankovních doplňkových služeb by měl krýt veškerá rizika, která se týkají poskytování vnitrodenních úvěrů účastníkům či jiným uživatelům centrálního depozitáře. Pokud úvěrové expozice přes noc či delší vyplývají z poskytování vnitrodenního úvěru, měla by se odpovídající rizika měřit a řešit za použití metodik, které jsou již stanoveny v části třetí hlavě II kapitole 2 nařízení (EU) č. 575/2013 pro standardizovaný přístup a v kapitole 3 uvedeného nařízení pro přístup založený na interním ratingu (IRB), jelikož uvedené nařízení stanoví obezřetnostní pravidla pro měření úvěrového rizika, které vyplývá z úvěrových expozic přes noc či delších. Vnitrodenní úvěrová rizika však vyžadují zvláštní zacházení, neboť metodika jejich měření není výslovně stanovena v nařízení (EU) č. 575/2013 ani v jiných použitelných právních předpisech Unie. Proto by metodika, která se zabývá konkrétně vnitrodenním úvěrovým rizikem, měla být dostatečně citlivá vůči riziku, aby se zohlednila kvalita kolaterálu, hodnocení úvěrové kvality účastníků a skutečné pozorované vnitrodenní expozice. Současně by metodika měla skýtat skutečné pobídky pro poskytovatele bankovních doplňkových služeb včetně pobídek ke shromažďování kolaterálu nejvyšší kvality a k výběru důvěryhodných protistran. Ačkoli jsou poskytovatelé bankovních doplňkových služeb povinni řádně posoudit a otestovat úroveň a hodnotu kolaterálu a snížení hodnoty, metodika použitá k určení dodatečného kapitálového požadavku pro vnitrodenní úvěrové riziko by nicméně měla zohledňovat a zajišťovat dostatek kapitálu pro případ, kdy náhlý pokles hodnoty kolaterálu přesáhne odhady a vede k částečně nezajištěným zbytkovým úvěrovým expozicím.

(15)

Výpočet kapitálového požadavku pro rizika, která vyplývají z poskytování bankovních doplňkových služeb, vyžaduje, aby byly zohledněny dosavadní informace o vnitrodenních úvěrových expozicích. Aby tedy bylo možné takový kapitálový požadavek vypočítat, subjekty, které poskytují bankovní doplňkové služby uživatelům služeb centrálního depozitáře v souladu s čl. 54 odst. 2 nařízení (EU) č. 909/2014 („centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb“), by měly alespoň jeden rok zaznamenávat údaje o svých vnitrodenních úvěrových expozicích. Jinak nejsou schopny určit relevantní expozice, na jejichž základě se výpočet provádí. V důsledku toho by se od centrálních depozitářů – poskytovatelů bankovních služeb nemělo vyžadovat, aby splnili požadavek na kapitál odpovídající tomuto specifickému kapitálovému požadavku dříve, než dokážou shromáždit veškeré informace nutné k vypočtení požadavku.

(16)

Ustanovení čl. 54 odst. 8 nařízení (EU) č. 909/2014 vyžaduje, aby byla vypracována pravidla k určení dodatečného kapitálového požadavku uvedeného v čl. 54 odst. 3 písm. d) a čl. 54 odst. 4 písm. e) uvedeného nařízení. Kromě toho článek 54 uvedeného nařízení vyžaduje, aby dodatečný požadavek odrážel vnitrodenní úvěrové riziko, které vyplývá z činností podle oddílu C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014, a zejména z poskytování vnitrodenních úvěrů účastníkům vypořádacího systému nebo jiným uživatelům služeb centrálních depozitářů. Proto by vnitrodenní expozice vůči úvěrovému riziku měla zahrnovat také ztrátu, jíž by centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb čelil, pokud by účastník s výpůjčkou selhal.

(17)

Ustanovení čl. 59 odst. 3 písm. d) nařízení (EU) č. 909/2014, které se týká úvěrového rizika centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, vyžaduje, aby byl shromážděn „vysoce likvidní kolaterál s minimálním úvěrovým a tržním rizikem“. Ustanovení čl. 59 odst. 4 písm. d) nařízení (EU) č. 909/2014, které se týká rizika likvidity centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, vyžaduje, aby byly k dispozici „způsobilé likvidní zdroje“. Jedním z takovýchto způsobilých likvidních zdrojů je „vysoce likvidní kolaterál“. I když je pochopitelné, že terminologie použitá v každém z obou případů se různí kvůli odlišné povaze souvisejících rizik a tomu, že pojmy odpovídají různým koncepcím úvěrového rizika a rizika likvidity v nařízení, obě terminologie se týkají podobně vysoké kvality poskytovatelů nebo aktiv. Proto by bylo vhodné vyžadovat, aby byly předtím, než lze kolaterál nebo zdroj likvidity ve formě kolaterálu kvalifikovat jako patřící do kategorie „vysoce likvidního kolaterálu s minimálním úvěrovým a tržním rizikem“ nebo kategorie „způsobilých likvidních zdrojů“, splněny stejné podmínky.

(18)

Ustanovení čl. 59 odst. 3 písm. d) nařízení (EU) č. 909/2014 vyžaduje, aby centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přijímal k řízení příslušného úvěrového rizika vysoce likvidní kolaterál s minimálním úvěrovým a tržním rizikem. Stejné ustanovení umožňuje, aby byly za určitých situací použity i jiné druhy zajištění než vysoce likvidní kolaterál s minimálním úvěrovým a tržním rizikem, pokud se uplatní přiměřené snížení hodnoty. Aby se tato možnost usnadnila, měla by být stanovena jasná hierarchie kvality kolaterálu, aby se rozlišilo, jaký kolaterál by měl být přijatelný za účelem plného pokrytí expozic vůči úvěrovému riziku, jaký kolaterál je přijatelný jako zdroj likvidity a jaký kolaterál, třebaže zůstává přijatelný pro zmírnění úvěrového rizika, vyžaduje způsobilé likvidní zdroje. Poskytovatelům kolaterálu by nic nemělo bránit v tom, aby volně nahrazovali kolaterál v závislosti na dostupnosti svých zdrojů nebo strategiích řízení aktiv a pasiv. Mělo by být povoleno používat k nahrazení kolaterálu běžné praktiky, např. spoléhání se na zástavní účty účastníků v případech, kdy účastník uložil kolaterál na své zástavní účty s cílem plně pokrýt jakoukoli úvěrovou expozici, přičemž však musí být sledována kvalita a likvidita kolaterálu a kolaterál musí splňovat požadavky tohoto nařízení. V rámci takovýchto ujednání o zástavních účtech ukládá účastník kolaterál na své zástavní účty s cílem plně pokrýt jakoukoli úvěrovou expozici. Kromě toho by měl centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přijímat kolaterál s ohledem na stanovenou hierarchii, avšak v nezbytných případech smí po selhání účastníka převést přijatý kolaterál do likvidní podoby co nejúčinnějším způsobem. Z obezřetnostního hlediska by však měl být centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen průběžně sledovat dostupnost kolaterálu, jeho kvalitu a likviditu, aby plně pokryl úvěrové expozice. Rovněž by měl mít zavedena ujednání s účastníky s výpůjčkou, aby se zaručilo, že jsou neustále plněny veškeré požadavky týkající se kolaterálu podle tohoto nařízení.

(19)

Pro účely měření vnitrodenního úvěrového rizika by měl být centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen předvídat maximální expozice pro daný den. K tomu by nemělo být zapotřebí předvídat přesný počet, ale měly by být určeny tendence těchto vnitrodenních expozic. To je dále podpořeno také odkazem na „očekávané maximální expozice“ v normách Basilejského výboru pro bankovní dohled (7).

(20)

Hlava II části třetí nařízení (EU) č. 575/2013 stanoví rizikové váhy, které se mají uplatňovat na úvěrové expozice vůči Evropské centrální bance a jiným osvobozeným subjektům. Při měření úvěrového rizika pro regulační účely jsou takovéto rizikové váhy obecně považovány za nejlepší dostupný referenční standard. Proto lze tutéž metodiku uplatnit i na vnitrodenní úvěrové expozice. Aby se však zaručila koncepční spolehlivost uvedeného přístupu, je třeba provést určitou opravu, a to zejména při provádění výpočtů za použití rámce úvěrového rizika v části třetí hlavě II kapitole 2 nařízení (EU) č. 575/2013 pro standardizovaný přístup a kapitole 3 uvedeného nařízení pro přístup IRB by vnitrodenní expozice měly být považovány za expozice ke konci dne, jelikož takový je předpoklad uvedeného nařízení.

(21)

V souladu s čl. 59 odst. 5 nařízení (EU) č. 909/2014, který obsahuje výslovný odkaz na čl. 46 odst. 3 nařízení (EU) č. 648/2012, by bankovní záruky nebo akreditivy měly být ve vhodných případech sladěny se zásadami CPSS-IOSCO a měly by splňovat obdobné požadavky, jako jsou požadavky stanovené v nařízení (EU) č. 648/2012. Ty zahrnují požadavek, aby bankovní záruky a akreditivy byly ručiteli plně zajištěny. Aby se zaručila účinnost vypořádání obchodů s cennými papíry v Unii, je však vhodné, aby v případě, že jsou bankovní záruky nebo akreditivy použity ve vztahu k úvěrovým expozicím, které mohou vzniknout z interoperabilních propojení centrálních depozitářů, bylo možné vzít v úvahu vhodná alternativní opatření ke zmírnění rizik, pokud zajišťují rovnocennou úroveň ochrany jako ustanovení nařízení (EU) č. 648/2012 nebo úroveň vyšší. Toto zvláštní zacházení by se mělo vztahovat pouze na bankovní záruky nebo akreditivy, které chrání interoperabilní propojení centrálních depozitářů, a mělo by se týkat výhradně úvěrové expozice mezi dvěma propojenými centrálními depozitáři. Jelikož bankovní záruka nebo akreditiv chrání centrální depozitáře, kteří nejsou v selhání, před úvěrovými ztrátami, měly by se potřeby likvidity centrálních depozitářů, kteří nejsou v selhání, také řešit buď prostřednictvím včasného vypořádání povinnosti ručitelů, nebo alternativně držením způsobilých likvidních zdrojů.

(22)

Ustanovení čl. 59 odst. 4 písm. d) nařízení (EU) č. 909/2014 vyžaduje, aby centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb zmírňovali rizika likvidity pomocí způsobilých likvidních zdrojů v každé měně. V důsledku toho nelze ke splnění požadavků stanovených v uvedeném článku použít likvidní zdroje, které způsobilé nejsou. Nic však nebrání tomu, aby byly nezpůsobilé likvidní zdroje, např. měnové swapy, používány k řízení denní likvidity jako doplněk způsobilých likvidních zdrojů. Tento přístup je rovněž v souladu s mezinárodními normami, které se odrážejí v zásadách CPSS-IOSCO. Nezpůsobilé likvidní zdroje by proto měly být za tímto účelem měřeny a sledovány.

(23)

Rizika likvidity mohou vzniknout u jakékoli bankovní doplňkové služby poskytované centrálním depozitářem. Z toho důvodu by měl řídicí rámec pro rizika likvidity určovat rizika, která vznikají při různých bankovních doplňkových službách včetně půjčování cenných papírů, a měl by podle potřeby vymezovat jejich řízení.

(24)

Aby byly pokryty veškeré potřeby likvidity včetně vnitrodenních potřeb likvidity, které centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb má, měl by rámec pro řízení rizika likvidity centrálního depozitáře zaručovat, že jsou závazky týkající se plateb a vypořádání včetně vnitrodenních závazků plněny, jakmile nastane doba jejich splatnosti, a to ve všech vypořádacích měnách vypořádacího systému, který centrální depozitář provozuje.

(25)

Vzhledem k tomu, že všechna rizika likvidity kromě rizik vnitrodenních jsou již pokryta směrnicí 2013/36/EU a nařízením (EU) č. 575/2013, mělo by se toto nařízení soustředit na vnitrodenní rizika.

(26)

Vzhledem k tomu, že centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb představují systémově důležité tržní infrastruktury, je nanejvýš důležité zaručit, aby řídili svá úvěrová rizika a rizika likvidity konzervativním způsobem. Proto by jim mělo být povoleno, aby účastníkům s výpůjčkou v průběhu poskytování doplňkových bankovních služeb uvedených v nařízení (EU) č. 909/2014 udělovali pouze nezávazné úvěrové linky.

(27)

Aby se zaručilo, že jsou postupy řízení rizik centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb dostatečně spolehlivé i za nepříznivých podmínek, měly by být zátěžové testy jeho likvidních finančních zdrojů důsledné a zaměřené do budoucnosti. Ze stejného důvodu by testy měly zohledňovat škálu krajních, ale možných scénářů a měly by být prováděny pro každou významnou měnu, kterou centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb nabízí, s ohledem na možné selhání jedné z předjednaných dohod o financování. Scénáře by měly obsahovat selhání dvou největších účastníků centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb v dané měně, neměly by však být na tato dvě selhání omezeny. To je nutné, aby se stanovilo pravidlo, které je na jedné straně obezřetné, neboť zohledňuje skutečnost, že také jiní účastníci než ten největší jsou schopni vytvořit riziko likvidity, a na druhé straně je také úměrné cíli, neboť nezohledňuje ostatní účastníky, kteří představují menší potenciál tvorby rizika likvidity.

(28)

Ustanovení čl. 59 odst. 4 písm. c) nařízení (EU) č. 909/2014 vyžaduje, aby centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb zajistili dostatečné likvidní zdroje ve všech významných měnách na základě širokého spektra různých stresových scénářů. Pravidla, která vymezují rámce a nástroje pro řízení rizika v rámci stresových scénářů, by měla předepisovat metodiku pro určení měn, které jsou významné pro řízení rizika likvidity. Určení významných měn by mělo vycházet z kritérií významnosti, opírat se o určenou čistou kumulativní likviditní expozici a být založeno na údajích shromážděných během dlouhé a řádně vymezené doby. Aby se navíc v Unii zachoval soudržný regulační rámec, nejvýznamnější měny Unie určené podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/392 (8) na základě článku 12 nařízení (EU) č. 909/2014 by měly být standardně zahrnuty jako významné měny.

(29)

Shromáždění dostatečných údajů k určení všech ostatních měn kromě nejvýznamnějších měn v Unii vyžaduje, aby uplynula určitá minimální doba, a to od data, kdy bylo centrálnímu depozitáři – poskytovateli bankovních služeb uděleno povolení, až do konce dané doby. Proto by v prvním roce poté, co bylo centrálním depozitářům – poskytovatelům bankovních služeb uděleno povolení podle nového regulačního rámce stanoveného nařízením (EU) č. 909/2014, pro ty centrální depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, kteří již poskytovali doplňkové bankovní služby k datu, kdy vstoupily v platnost technické normy uvedené v článku 69 nařízení (EU) č. 909/2014, mělo být povoleno využití alternativních metod k určení všech ostatních měn kromě nejvýznamnějších měn v Unii. Toto přechodné opatření by nemělo mít vliv na samotný požadavek, aby centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb zajistili dostatečné likvidní zdroje, ale pouze na určení těch měn, na něž se vztahují zátěžové testy pro účely řízení likvidity.

(30)

Ustanovení čl. 59 odst. 4 písm. d) nařízení (EU) č. 909/2014 vyžaduje, aby centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb měli zavedeny předjednané a vysoce spolehlivé dohody o financování, aby zaručili, že lze kolaterál poskytnutý zákazníkem, který selhal, převést na hotovost i za mimořádných, ale možných tržních podmínek. Totéž nařízení vyžaduje, aby centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb zmírňoval vnitrodenní rizika pomocí vysoce likvidního kolaterálu s minimálním úvěrovým a tržním rizikem. Vzhledem k tomu, že likvidita musí být okamžitě k dispozici, by měl být centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen uspokojit potřebu likvidity v rámci téhož dne. Vzhledem k tomu, že centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb mohou provozovat svoji činnost v několika časových pásmech, mělo by se ustanovení o převedení kolaterálu na hotovost prostřednictvím předjednaných dohod o financování v rámci téhož dne uplatňovat s ohledem na otevírací dobu místních platebních systémů každé individuální měny, na kterou se vztahuje.

(31)

Ustanovení tohoto nařízení jsou úzce provázána, neboť se všechna zabývají obezřetnostními požadavky na centrální depozitáře cenných papírů. Aby se zajistil soulad mezi uvedenými ustanoveními, která by měla vstoupit v platnost současně, a osobám, na něž se tyto povinnosti vztahují, se usnadnil komplexní pohled a jednoduchý přístup k nim, je vhodné zařadit všechny regulační technické normy vyžadované nařízením (EU) č. 909/2014 do jediného nařízení.

(32)

Toto nařízení vychází z návrhů regulačních technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro bankovnictví.

(33)

Evropský orgán pro bankovnictví před předložením návrhů technických norem, z nichž toto nařízení vychází, úzce spolupracoval s Evropským systémem centrálních bank (ESCB) a s Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy. Rovněž uskutečnil otevřené veřejné konzultace k návrhům regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v bankovnictví zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (9),

a)

představují upsaný kapitál ve smyslu článku 22 směrnice Rady 86/635/EHS (10);

b)

byly splaceny, a to včetně souvisejícího emisního ážia;

c)

plně absorbují ztráty v běžných situacích;

d)

v případě úpadku či likvidace se řadí za všechny ostatní pohledávky v rámci insolvenčních opatření nebo podle použitelného insolvenčního práva.

a)

splňují podmínky odstavce 1;

b)

představují „kapitálové nástroje“ definované v čl. 4 odst. 1 bodě 119 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

podléhají ustanovením nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

kapitálových požadavků na centrálního depozitáře k operačnímu a právnímu riziku a riziku plynoucímu z úschovy, která jsou uvedena v čl. 47 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, vypočtených v souladu s článkem 4;

b)

kapitálových požadavků na centrálního depozitáře k investičnímu riziku, které je uvedeno v čl. 47 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, vypočtených v souladu s článkem 5;

c)

kapitálových požadavků na centrálního depozitáře k podnikatelskému riziku, které je uvedeno v čl. 47 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, vypočtených v souladu s článkem 6;

d)

kapitálových požadavků na centrálního depozitáře pro ukončení nebo restrukturalizaci jeho činností, jak je uvedeno v čl. 47 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 909/2014, vypočtených v souladu s článkem 7.

a)

centrální depozitář, jemuž nebylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

centrální depozitář, jemuž bylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, ale který nemá povolení k tomu, aby používal pokročilý přístup k měření uvedený v článcích 321 až 324 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

centrální depozitář, jemuž bylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, ale který nemá povolení k tomu, aby používal standardizovaný přístup uvedený v článcích 317 až 320 nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

8 % objemů rizikově vážených expozic centrálního depozitáře v souvislosti s oběma těmito riziky:

b)

kapitálových požadavků na centrálního depozitáře k tržnímu riziku v souladu s odstavci 4 a 5.

a)

pokud centrálnímu depozitáři nebylo uděleno povolení k poskytování doplňkových bankovních služeb v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, uplatní centrální depozitář standardizovaný přístup k úvěrovému riziku uvedený v článcích 107 až 141 nařízení (EU) č. 575/2013 v kombinaci s články 192 až 241 uvedeného nařízení o zmírňování úvěrového rizika;

b)

pokud centrálnímu depozitáři bylo v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014 uděleno povolení k poskytování doplňkových bankovních služeb, ale nemá povolení k tomu, aby používal přístup založený na interním ratingu (přístup IRB) stanovený v článcích 142 až 191 nařízení (EU) č. 575/2013, uplatní centrální depozitář standardizovaný přístup k úvěrovému riziku stanovený v článcích 107 až 141 nařízení (EU) č. 575/2013 v kombinaci s ustanoveními o zmírňování úvěrového rizika v článcích 192 až 241 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

pokud centrálnímu depozitáři bylo v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014 uděleno povolení k poskytování doplňkových bankovních služeb a má povolení používat přístup IRB, uplatní centrální depozitář přístup IRB k úvěrovému riziku stanovený v článcích 142 až 191 nařízení (EU) č. 575/2013 v kombinaci s ustanoveními o zmírňování úvěrového rizika v článcích 192 až 241 nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

jednu z metod stanovených v článcích 271 až 282 nařízení (EU) č. 575/2013;

b)

komplexní metodu finančního kolaterálu s uplatněním koeficientu volatility stanovenou v článcích 220 až 227 nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

centrální depozitář, jemuž nebylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

centrální depozitář, jemuž bylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, ale nemá povolení k použití interních modelů k výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku.

a)

odhadu vyplývajícímu z uplatnění odstavce 2, od nějž se odečte nejnižší z následujících hodnot:

b)

25 % ročních hrubých provozních výdajů centrálního depozitáře uvedených v odstavci 3.

a)

odhadne kapitál nezbytný k pokrytí ztrát vyplývajících z podnikatelského rizika v rámci rozumně předvídatelných nepříznivých scénářů, které jsou relevantní pro jeho podnikatelský model;

b)

zdokumentuje předpoklady a metodiky použité k odhadu očekávaných ztrát uvedených v písmeni a);

c)

alespoň jednou za rok přezkoumá a aktualizuje scénáře uvedené v písmeni a).

a)

roční hrubé provozní výdaje centrálního depozitáře sestávají alespoň z:

b)

roční hrubé provozní výdaje centrálního depozitáře se určí v souladu s jedním z následujících standardů:

c)

centrální depozitář může od ročních hrubých provozních výdajů odečíst výdaje na odpisy a amortizaci hmotných a nehmotných aktiv;

d)

centrální depozitář použije nejnovější auditované informace ze své roční účetní závěrky;

e)

pokud centrální depozitář provozuje své podnikání méně než jeden rok od data, kdy zahájil svou činnost, uplatní hrubé provozní výdaje předpokládané v jeho obchodním plánu.

a)

odhadne dobu nutnou k ukončení či restrukturalizaci v rámci všech stresových scénářů uvedených v příloze, a to v souladu s plánem uvedeným v čl. 47 odst. 2 nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

vydělí roční hrubé provozní výdaje centrálního depozitáře, které byly určeny v souladu s čl. 6 odst. 3, dvanácti („měsíční hrubé provozní výdaje“);

c)

vynásobí měsíční hrubé provozní výdaje uvedené v písmeni b) delším z následujících období:

a)

vypočítá průměr pěti nejvyšších vnitrodenních úvěrových expozic za poslední kalendářní rok („maximální expozice“), které vyplývají z poskytování služeb stanovených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

uplatní snížení hodnoty na veškerý kolaterál shromážděný ve vztahu k maximálním expozicím a předpokládá, že po uplatnění snížení hodnoty v souladu s články 222 až 227 nařízení (EU) č. 575/2013 ztratí kolaterál 5 % své tržní hodnoty;

c)

vypočítá průměr kapitálových požadavků ve vztahu k maximálním expozicím vypočteným v souladu s odstavcem 2, přičemž tyto expozice považuje za expozice ke konci dne („kapitálový požadavek“).

a)

standardizovaný přístup k úvěrovému riziku uvedený v článcích 107 až 141 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud nemají povolení použít přístup IRB;

b)

přístup IRB a požadavky článků 142 až 191 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud mají povolení použít přístup IRB.

a)

jasně odlišuje kolaterál od jiných cenných papírů účastníka s výpůjčkou;

b)

přijímá kolaterál, který splňuje podmínky článku 10, nebo jiné druhy kolaterálu, které splňují podmínky článku 11, a to podle této hierarchie:

c)

alespoň denně sleduje úvěrovou kvalitu, tržní likviditu a cenovou volatilitu u každého cenného papíru, který přijal jako kolaterál, a oceňuje jej v souladu s článkem 12;

d)

upřesní metodiky týkající se snížení hodnoty uplatněného na hodnotu kolaterálu v souladu s článkem 13;

e)

zaručí, že kolaterál zůstane v souladu s článkem 14 dostatečně diverzifikovaný, aby bylo možné převést jej do likvidní podoby ve lhůtách uvedených v článcích 10 a 11, aniž by to mělo významný tržní dopad.

a)

jsou emitovány nebo je za ně výslovně poskytnuta záruka jedním z těchto subjektů:

b)

centrální depozitář může na základě vlastního interního posouzení provedeného za využití definované a objektivní metodiky, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska a zohledňuje riziko konkrétní země, v níž je emitent usazen, prokázat, že mají nízké úvěrové a tržní riziko;

c)

jsou denominovány v měně, jejíž rizika je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen řídit;

d)

jsou volně převoditelné bez jakéhokoli právního omezení nebo nároků třetí strany, které by narušily jejich převedení do likvidní podoby;

e)

splňují jeden z těchto požadavků:

f)

o těchto dluhových nástrojích jsou alespoň denně zveřejňovány spolehlivé cenové údaje;

g)

jsou ihned k dispozici a směnitelné na hotovost tentýž den.

a)

finanční nástroje byly vydány emitentem, který má na základě odpovídajícího interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb, k němuž se využije definovaná a objektivní metodika, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska a zohledňuje riziko vyplývající z usazení emitenta v konkrétní zemi, nízké úvěrové riziko;

b)

finanční nástroje mají na základě odpovídajícího interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb, k němuž se využije definovaná a objektivní metodika, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska, nízké tržní riziko;

c)

jsou denominovány v měně, jejíž rizika je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen řídit;

d)

jsou volně převoditelné a bez jakéhokoli právního omezení nebo nároků třetí strany, které by narušily jejich převedení do likvidní podoby;

e)

splňují jeden z těchto požadavků:

f)

jsou převoditelné do likvidní podoby tentýž den;

g)

cenové údaje o těchto nástrojích je veřejně dostupné téměř v reálném čase;

h)

nejsou emitovány některým z těchto subjektů:

i)

nepodléhají významnému riziku pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

jsou volně převoditelné bez jakéhokoli právního omezení nebo nároků třetí strany, které by narušily jejich převedení do likvidní podoby;

b)

jsou způsobilé u centrální banky v Unii, u níž má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přístup k pravidelnému, nepříležitostnému úvěru („rutinní úvěr“);

c)

jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen řídit;

d)

centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb má předjednanou dohodu o financování s některou z důvěryhodných finančních institucí uvedenou v čl. 59 odst. 4 písm. e) nařízení (EU) č. 909/2014 a upřesněnou v článku 38 tohoto nařízení, která zajišťuje převedení těchto nástrojů na hotovost tentýž den.

a)

jsou volně převoditelné bez jakéhokoli právního omezení nebo nároků třetí strany, které by narušily jejich převedení do likvidní podoby;

b)

jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen řídit;

c)

centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb má toto obojí:

a)

finanční nástroje uvedené v článku 10 jsou alespoň denně oceňovány podle tržní hodnoty;

b)

finanční nástroje uvedené v čl. 11 odst. 1 jsou oceňovány alespoň denně, a pokud není denní oceňování možné, jsou oceňovány podle modelu;

c)

finanční nástroje uvedené v čl. 11 odst. 2 jsou oceňovány alespoň denně, a pokud není denní oceňování možné, jsou oceňovány podle modelu.

a)

pravidelně, tedy alespoň jednou za rok;

b)

pokud jeho politiky a postupy oceňování ovlivní významná změna.

a)

pokud je kolaterál způsobilý v centrální bance, u níž má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přístup k rutinnímu úvěru, snížení hodnoty uplatňovaná centrální bankou na daný druh kolaterálu lze považovat za minimální spodní práh snížení hodnoty;

b)

pokud kolaterál není způsobilý v centrální bance, u níž má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přístup k rutinnímu úvěru, lze za minimální spodní práh snížení hodnoty považovat snížení hodnoty uplatňovaná centrální bankou, která emituje měnu, v níž je daný finanční nástroj denominován.

a)

druh aktiva;

b)

úroveň úvěrového rizika spjatého s finančním nástrojem;

c)

zemi, v níž bylo aktivum emitováno;

d)

splatnost aktiva;

e)

historickou a hypotetickou budoucí cenovou volatilitu aktiva za krizových tržních podmínek;

f)

likviditu podkladového trhu včetně rozpětí nákup/prodej;

g)

měnové riziko, pokud existuje;

h)

riziko pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud existuje.

a)

politiky a postupy, které se uplatní, dojde-li k porušení limitů koncentrace;

b)

opatření ke zmírnění rizika, která se uplatní, dojde-li k překročení limitů koncentrace definovaných v politikách;

c)

načasování očekávaného provádění opatření podle písmene b).

a)

individuální emitenty s ohledem na strukturu jejich skupiny;

b)

zemi emitenta;

c)

typ emitenta;

d)

druh aktiva;

e)

vypořádací měnu;

f)

kolaterál s úvěrovým rizikem, rizikem likvidity a tržním rizikem přesahujícím minimální úrovně;

g)

způsobilost kolaterálu, aby měl centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přístup k rutinnímu úvěru u emisní centrální banky;

h)

každého účastníka s výpůjčkou;

i)

všechny účastníky s výpůjčkou;

j)

finanční nástroje vydané emitenty stejného typu z hlediska hospodářských odvětví, činnosti, zeměpisné oblasti;

k)

výši úvěrového rizika finančního nástroje nebo emitenta určenou na základě interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb za využití definované a objektivní metodiky, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska a zohledňuje riziko vyplývající z usazení emitenta v konkrétní zemi;

l)

likviditu a cenovou volatilitu finančních nástrojů.

a)

jedinou úvěrovou institucí;

b)

finanční institucí z třetí země, na niž se vztahují obezřetnostní pravidla alespoň stejně přísná jako pravidla stanovená ve směrnici 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 575/2013 v souladu s čl. 114 odst. 7 uvedeného nařízení a jež tato pravidla dodržuje;

c)

komerčním subjektem, který je součástí téže skupiny jako instituce uvedená v písmeni a) nebo b).

a)

byly vydány emitentem, který má na základě odpovídajícího interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb za využití definované a objektivní metodiky, jež se nespoléhá výhradně na externí stanoviska a zohledňuje riziko vyplývající z usazení emitenta v konkrétní zemi, nízké úvěrové riziko;

b)

jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen odpovídajícím způsobem řídit;

c)

jsou neodvolatelné, nepodmíněné a emitent nemůže využít žádnou právní nebo smluvní výjimku nebo opci, aby se bránil zaplacení záruky;

d)

lze je splatit na požádání během jednoho obchodního dne v období likvidace portfolia člena účastníka s výpůjčkou, který je v selhání, bez jakéhokoli regulatorního, právního nebo provozního omezení;

e)

nejsou vydány subjektem, který je součástí téže skupiny jako účastník s výpůjčkou, na nějž se vztahuje záruka, ani subjektem, jehož obchodní činnost zahrnuje poskytování služeb, jež jsou zásadní pro fungování centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, pokud tímto subjektem není centrální banka v Evropském hospodářském prostoru nebo centrální banka, která emituje měnu, ve které má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb expozice;

f)

nepodléhají významnému riziku pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013;

g)

jsou plně zajištěny kolaterálem, který splňuje tyto podmínky:

a)

jsou vydány centrální bankou v Unii nebo centrální bankou, která emituje měnu, ve které má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb expozice;

b)

jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen odpovídajícím způsobem řídit;

c)

jsou neodvolatelné, nepodmíněné a emitující centrální banka nemůže využít žádnou právní nebo smluvní výjimku nebo opci, která by emitentovi umožnila bránit se zaplacení záruky;

d)

lze je splatit během jednoho obchodního dne.

a)

kryjí pouze úvěrové expozice mezi dvěma propojenými centrálními depozitáři;

b)

byly vydány konsorciem důvěryhodných finančních institucí, které splňují požadavky stanovené v čl. 38 odst. 1, v němž je každá z těchto finančních institucí povinna uhradit část celkové částky, která byla smluvně dojednána;

c)

jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen odpovídajícím způsobem řídit;

d)

jsou neodvolatelné, nepodmíněné a emitující instituce nemohou využít žádnou právní nebo smluvní výjimku nebo opci, která by emitentovi umožnila bránit se zaplacení akreditivu;

e)

lze je splatit na požádání bez jakýchkoli regulatorních, právních nebo provozních omezení;

f)

nejsou emitovány:

g)

nepodléhají významnému riziku pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013;

h)

centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb pravidelně sleduje důvěryhodnost emitujících finančních institucí tím, že nezávisle hodnotí důvěryhodnost těchto institucí a přiděluje každé finanční instituci interní úvěrový rating a tento rating pravidelně podrobuje přezkumu;

i)

lze je splatit v období likvidace do tří obchodních dnů od okamžiku, kdy centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb, který je v selhání, nedostál svým platebním závazkům v době splatnosti;

j)

v případě selhání jednoho z propojených centrálních depozitářů jsou k dispozici způsobilé likvidní zdroje uvedené v článku 34, a to v dostatečném objemu, který pokrývá časovou mezeru do doby, kdy je třeba bankovní záruku nebo akreditiv splatit;

k)

riziko, že bankovní záruka nebo akreditivy nebudou konsorciem splaceny v plné výši, je zmírněno:

l)

ujednání jsou pravidelně podrobována testům a přezkumům podle čl. 41 odst. 3 nařízení (EU) č. 909/2014.

a)

vnitrodenní úvěrové riziko a úvěrové riziko přes noc;

b)

relevantní kolaterál a jiné srovnatelné finanční zdroje použité ve vztahu k rizikům uvedeným v písmeni a);

c)

potenciální zbytkové úvěrové expozice;

d)

postupy splácení a sankční sazby.

a)

požadavky oddílu 2 ohledně sledování, měření, řízení, hlášení a zveřejňování rizik likvidity;

b)

požadavky nařízení (EU) č. 575/2013 ohledně sledování, měření, řízení, hlášení a zveřejňování jiných rizik likvidity, než na která se vztahuje písmeno a).

a)

měření vnitrodenního úvěrového rizika a úvěrového rizika přes noc v souladu s pododdílem 1;

b)

sledování vnitrodenního úvěrového rizika a úvěrového rizika přes noc v souladu s pododdílem 2;

c)

řízení vnitrodenního úvěrového rizika a úvěrového rizika přes noc v souladu s pododdílem 3;

d)

měření, sledování a řízení kolaterálu a jiných srovnatelných finančních zdrojů uvedených v čl. 59 odst. 3 písm. c) a d) nařízení (EU) č. 909/2014 v souladu s kapitolou I tohoto nařízení;

e)

tvorba analýz a plánů, jak nakládat s potenciálními zbytkovými úvěrovými expozicemi, v souladu s pododdílem 4;

f)

řízení postupů splácení a sankčních sazeb v souladu s pododdílem 5;

g)

hlášení úvěrových rizik v souladu s poddílem 6;

h)

zveřejňování úvěrových rizik v souladu s poddílem 7.

a)

politiky a postupy se významně změní;

b)

pokud centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb dobrovolně provede změnu v návaznosti na posouzení uvedené v článku 19.

a)

parametry uvedené v článku 19;

b)

snížení hodnoty uplatněná v souladu s článkem 13, hlášená podle druhu kolaterálu;

c)

změny politik či postupů uvedené v odstavci 3.

a)

maximální a průměrné vnitrodenní úvěrové expozice u bankovních doplňkových služeb stanovených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

maximální a průměrné vnitrodenní úvěrové expozice u každého účastníka s výpůjčkou a další členění kolaterálu, který tyto úvěrové expozice kryje;

c)

maximální a průměrné vnitrodenní úvěrové expozice vůči jiným protistranám a v případě, že je zajištěna kolaterálem, další členění kolaterálu, který tyto vnitrodenní úvěrové expozice kryje;

d)

celkovou hodnotu vnitrodenních úvěrových linek poskytnutých účastníkům;

e)

další členění úvěrových expozic uvedených v písmenech b) a c) se vztahuje na:

a)

prostřednictvím automatického systému hlášení průběžně sleduje vnitrodenní úvěrové expozice, které vyplývají z poskytování bankovních doplňkových služeb uvedených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

vede alespoň po dobu deseti let denní evidenci vnitrodenních maximálních a průměrných úvěrových expozic, které vyplývají z bankovních doplňkových služeb uvedených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

c)

zaznamenává vnitrodenní úvěrové expozice, které vyplývají z každého subjektu, vůči němuž vznikají vnitrodenní úvěrové expozice, včetně:

d)

plně popíše, jak rámec pro řízení úvěrového rizika zohledňuje vztahy vzájemné závislosti a vícečetné vztahy, které může centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb mít s každým ze subjektů uvedených v písmeni c);

e)

pro každou protistranu upřesní, jak sleduje koncentrace svých vnitrodenních úvěrových expozic vůči této protistraně, včetně expozic vůči subjektům skupin, které sestávají ze subjektů uvedených v písmeni c);

f)

upřesní, jak posuzuje přiměřenost snížení hodnoty uplatněného na shromážděný kolaterál;

g)

upřesní, jak sleduje pokrytí úvěrových expozic kolaterálem a pokrytí úvěrových expozic jinými srovnatelnými finančními zdroji.

a)

vede záznamy o součtu skutečných úvěrových expozic ke konci dne, a to alespoň po dobu deseti let;

b)

denně zaznamenává informace uvedené v písmeni a).

a)

upřesní, jak posuzuje koncepci a fungování svého rámce pro řízení úvěrového rizika ve vztahu ke všem činnostem uvedeným v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

poskytuje pouze úvěrové linky, které může kdykoli a bez předchozího oznámení účastníkům vypořádacích systémů provozovaných centrálním depozitářem, kteří mají výpůjčku, bezpodmínečně zrušit;

c)

je-li v interoperabilních propojeních použita bankovní záruka uvedená v článku 16, centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb posoudí a analyzuje propojenost, která může vyplynout z toho, že tuto bankovní záruku poskytují stejní účastníci.

a)

expozice vůči členům Evropského systému centrálních bank a dalším orgánům členských států plnícím podobné funkce a dalším veřejným subjektům Unie pověřeným správou veřejného dluhu nebo do správy veřejného dluhu zasahujícím;

b)

expozice vůči jedné z mezinárodních rozvojových bank uvedených v čl. 117 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

expozice vůči jedné z mezinárodních organizací uvedených v článku 118 nařízení (EU) č. 575/2013;

d)

expozice vůči subjektům veřejného sektoru ve smyslu čl. 4 bodu 8 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jsou ve vlastnictví centrálních vlád a mají výslovné dohody o zárukách centrálních vlád za jejich úvěrové expozice;

e)

expozice vůči centrálním bankám třetích zemí, které jsou denominovány v domácí měně této centrální banky, pokud Komise v souladu s čl. 114 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013 přijala prováděcí akt, v němž potvrdila, že tato třetí země je považována za zemi, která uplatňuje režimy dohledu a regulace přinejmenším rovnocenné režimům uplatňovaným v Unii.

a)

posoudí důvěryhodnost účastníka s výpůjčkou na základě metodiky, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska;

b)

ověří soulad kolaterálu a jiných srovnatelných finančních zdrojů poskytnutých účastníkem za účelem pokrytí vnitrodenních úvěrových expozic s požadavky stanovenými v článku 9 a 15;

c)

stanoví úvěrové limity pro účastníka s výpůjčkou na základě vícečetných vztahů, které s tímto účastníkem s výpůjčkou má, včetně případů, kdy poskytuje témuž účastníkovi více než jednu bankovní doplňkovou službu ze služeb uvedených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

d)

zohlední úroveň způsobilých likvidních zdrojů v souladu s článkem 34;

e)

přezkoumá úvěrové limity pro účastníka s výpůjčkou, aby zaručil obě následující možnosti:

f)

přezkoumá úvěrové linky poskytnuté účastníkům s výpůjčkou, a to alespoň jednou za rok na základě jejich skutečného využití úvěru;

g)

zaručí, že je objem úvěrových expozic přes noc začleněn do využití úvěrového limitu poskytnutého účastníkovi;

h)

zaručí, že je objem úvěrů přes noc, které dosud nebyly splaceny, další den začleněn do vnitrodenních expozic a je omezen úvěrovým limitem.

a)

stanoví, jak jsou alokovány potenciálně nepokryté úvěrové ztráty, včetně splácení jakýchkoli prostředků, které si centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb může půjčit od poskytovatelů likvidity, aby pokryl nedostatek likvidity související s takovými ztrátami;

b)

obsahují průběžné posouzení měnících se tržních podmínek týkajících se hodnoty kolaterálu nebo jiných srovnatelných finančních zdrojů po jejich převedení do likvidní podoby, které se mohou vyvinout do potenciální zbytkové úvěrové expozice;

c)

upřesňují, že posouzení uvedené v písmeni b) je provázeno postupem, který vymezuje:

a)

jsou vyšší než sazba na mezibankovním peněžním trhu pro zajištěný úvěr přes noc a mezní zápůjční sazba centrální banky, která vydává měnu úvěrové expozice;

b)

zohledňují náklady na financování u měny úvěrové expozice a důvěryhodnost účastníka, který má úvěrovou expozici přes noc.

a)

předkládá kvalitativní prohlášení, v němž upřesní přijatá opatření co do způsobu, jímž jsou měřena, sledována a řízena úvěrová rizika včetně vnitrodenních úvěrových rizik, a to alespoň jednou ročně;

b)

oznámí jakékoli významné změny opatření přijatých v souladu s písmenem a) bezprostředně poté, co takováto významná změna proběhne;

c)

předkládá parametry uvedené v článku 19, a to každý měsíc.

a)

měřit vnitrodenní riziko likvidity a riziko likvidity přes noc v souladu s pododdílem 1;

b)

sledovat vnitrodenní riziko likvidity a riziko likvidity přes noc v souladu s pododdílem 2;

c)

řídit riziko likvidity v souladu s poddílem 3;

d)

hlásit vnitrodenní riziko likvidity a riziko likvidity přes noc v souladu s pododdílem 4;

e)

zveřejňovat rámec a nástroje pro sledování, měření, řízení a hlášení rizika likvidity v souladu s pododdílem 5.

a)

maximálního vnitrodenního využití likvidity vypočteného na základě nejvyšší kladné čisté kumulativní pozice a nejvyšší záporné čisté kumulativní pozice;

b)

celkových dostupných vnitrodenních likvidních zdrojů na začátku obchodního dne v členění podle všech následujících prvků:

c)

celkové hodnoty:

a)

parametry uvedené v čl. 30 odst. 1;

b)

ochotu centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb podstupovat riziko;

c)

nouzový plán financování, který popisuje, jaká nápravná opatření se uplatní, dojde-li k porušení hranice ochoty podstupovat riziko.

a)

vede alespoň po dobu deseti let záznamy o denní nejvyšší čisté kumulativní vnitrodenní pozici a nejvyšší záporné čisté kumulativní vnitrodenní pozici u každé vypořádací měny vypořádacího systému, pro nějž vystupuje jako zúčtovatel;

b)

průběžně sleduje své vnitrodenní likviditní expozice ve vztahu k maximální vnitrodenní likviditní expozici, která byla v minulosti zaznamenána.

a)

vede alespoň po dobu deseti let záznamy o rizicích likvidity vzniklých v důsledku využívání úvěru přes noc, a to u každé vypořádací měny vypořádacího systému, pro nějž vystupuje jako zúčtovatel;

b)

sleduje riziko likvidity vytvořené poskytnutím úvěru přes noc ve vztahu k maximální likviditní expozici vytvořené poskytnutím úvěru přes noc, která byla zaznamenána v minulosti.

a)

hotovosti uložené u emisní centrální banky;

b)

dostupné hotovosti uložené u jiných důvěryhodných finančních institucí uvedených v čl. 38 odst. 1;

c)

přislíbených úvěrových linek nebo obdobných ujednání;

d)

aktiv, která splňují požadavky článku 10 a čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení vztahující se na kolaterál, nebo finančních nástrojů splňujících požadavky stanovené v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/392, které jsou okamžitě dostupné a převoditelné na hotovost na základě předjednaných a vysoce spolehlivých dohod o financování uvedených v článku 38 tohoto nařízení;

e)

kolaterálu uvedeného v článku 10 a čl. 11 odst. 1.

a)

odhadne vnitrodenní přítoky a odtoky likvidity u všech poskytovaných bankovních doplňkových služeb;

b)

předpoví vnitrodenní načasování těchto toků;

c)

předpoví vnitrodenní potřeby likvidity, které mohou vzniknout v různých dobách během dne.

a)

zajistí získání dostatečného vnitrodenního financování, aby splnil své vnitrodenní cíle vyplývající z analýzy uvedené v odstavci 1;

b)

řídí a je připraven převést na hotovost kolaterál nezbytný k získání vnitrodenních finančních prostředků v krizových situacích, a to s ohledem na snížení hodnoty v souladu s článkem 13 a limity koncentrace v souladu s článkem 14;

c)

řídí načasování svých odtoků likvidity v souladu se svými vnitrodenními cíli;

d)

zavede opatření, aby se vypořádal s neočekávaným narušením svých vnitrodenních toků likvidity.

a)

řady historických scénářů, včetně období extrémních pohybů na trhu zaznamenaných během posledních 30 let nebo za dobu, kdy jsou k dispozici spolehlivé údaje, podle kterých by centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb byl vystaven nejvyššímu finančnímu riziku, ledaže by prokázal, že není pravděpodobné, že opět dojde k historickému výskytu velkých cenových pohybů;

b)

řady možných budoucích scénářů, které splňují tyto podmínky:

a)

strukturu a operace centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, a to i ve vztahu k subjektům uvedeným v čl. 30 odst. 2 a propojeným infrastrukturám finančních trhů a dalším subjektům, které pro něj mohou představovat významné riziko likvidity, přičemž pokryje vícedenní období, je-li to vhodné;

b)

jakékoli silné vztahy nebo obdobné expozice mezi účastníky centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb včetně vztahů mezi účastníky a jejich mateřským podnikem a podniky dceřinými;

c)

posouzení pravděpodobnosti vícenásobného selhání účastníků a účinků, které mohou taková selhání na účastníky mít;

d)

dopad vícenásobných selhání uvedených v písmeni c) na hotovostní toky centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb a na jeho vyrovnávací kapacitu a horizont přežití;

e)

zda modelování odráží různé dopady, které může mít krizová ekonomická situace na aktiva a přítoky a odtoky likvidity centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb.

a)

včasného sledování likvidních aktiv včetně kvality aktiv, jejich koncentrace a okamžité dostupnosti;

b)

vhodné politiky sledování tržních podmínek, které mohou ovlivnit likviditu vnitrodenních způsobilých likvidních zdrojů;

c)

hodnoty vnitrodenních způsobilých likvidních zdrojů oceněných a kalibrovaných za krizových tržních podmínek včetně scénářů uvedených v čl. 36 odst. 7.

a)

umístění jeho likvidních aktiv na samostatném účtu pod přímou správou funkce řízení likvidity, přičemž tato aktiva lze využít pouze jako zdroj nouzového financování během krizových období;

b)

zřízení interních systémů a kontrol, aby měla funkce řízení likvidity účinnou operační kontrolu k provádění obou následujících kroků:

c)

kombinaci požadavků stanovených v písmenech a) a b), pokud taková kombinace zaručuje srovnatelný výsledek.

a)

jsou prováděny na základě faktorů uvedených v odstavcích 4 a 5, jakož i specifických scénářů uvedených v odstavci 6;

b)

zahrnují pravidelné testování postupů centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, které zajišťují přístup k jeho způsobilým likvidním zdrojům u poskytovatele likvidity, za využití vnitrodenních scénářů;

c)

splňují požadavky odstavců 2 až 6.

a)

nahlásí svému vlastnímu výboru pro rizika a případně výboru pro rizika centrálního depozitáře výsledky zátěžových testů;

b)

přezkoumá a upraví svůj nouzový plán uvedený v čl. 32 odst. 1 písm. c), pokud porušení nelze napravit do konce dne;

c)

disponuje pravidly a postupy k vyhodnocení a úpravě přiměřenosti svého rámce pro řízení rizika likvidity a poskytovatelů likvidity v souladu s výsledky a analýzou svých zátěžových testů.

a)

plateb, které nebyly od účastníků obdrženy včas;

b)

dočasného selhání či neschopnosti jednoho z poskytovatelů likvidity pro centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb poskytovat likviditu, a to včetně poskytovatelů uvedených v čl. 59 odst. 4 písm. e) nařízení (EU) č. 909/2014, bank provádějících úschovu, nostro zprostředkovatelů a jakékoli související infrastruktury včetně interoperabilních centrálních depozitářů;

c)

současných tlaků na trzích s financováním a aktivy včetně snížení hodnoty způsobilých likvidních zdrojů;

d)

kritické situace v převoditelnosti cizí měny a přístupu k devizovým trhům;

e)

nepříznivých změn pověsti centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, které mohou některé poskytovatele likvidity přimět k tomu, aby likviditu stáhli;

f)

relevantních maximálních historických hodnot cenové volatility kolaterálu nebo aktiv jakožto opakujících se jevů;

g)

změn v dostupnosti úvěru na trhu.

a)

seřadí měny od nejvyšší po nejnižší na základě průměru tří nejvyšších denních záporných kumulativních pozic, převedených na euro, za dobu dvanácti měsíců;

b)

zohlední jako relevantní:

a)

průběžné analýzy měnících se potřeb likvidity, aby bylo možné určit události, které se mohou vyvinout do nepředvídaných a potenciálně nekrytých deficitů likvidity, včetně plánu pro obnovení dohod o financování dříve, než skončí jejich platnost;

b)

pravidelných praktických testů vlastních pravidel a postupů.

a)

jak centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb získá přístup k hotovostním vkladům nebo k investicím hotovostních vkladů do příštího dne;

b)

jak centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb provádí tržní obchody během téhož dne;

c)

jak centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb využívá předem sjednané linky likvidity.

a)

výboru pro rizika centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb a případně výboru pro rizika centrálního depozitáře;

b)

relevantnímu příslušnému orgánu uvedenému v čl. 60 odst. 1 nařízení (EU) č. 909/2014, a to způsobem popsaným v článku 39 tohoto nařízení.

a)

úvěrovou instituci povolenou v souladu s článkem 8 směrnice 2013/36/EU, u které může centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb prokázat, že má nízké úvěrové riziko, a to na základě interního hodnocení, které využívá definovanou a objektivní metodiku, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska;

b)

finanční instituci v třetí zemi, která splňuje všechny tyto požadavky:

a)

pravidelně a nezávisle nechává vyhodnotit důvěryhodnost těchto institucí;

b)

přiděluje každé finanční instituci, s níž centrální depozitář uzavřel předjednanou a vysoce spolehlivou dohodu o financování, interní úvěrové ratingy a tyto ratingy pravidelně přezkoumává.

a)

že limity koncentrace jsou stanoveny pro jednotlivé měny;

b)

že jsou zavedeny alespoň dvě dohody pro každou hlavní měnu;

c)

že centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb, jsou-li zohledněny všechny měny, nadměrně nespoléhá na žádnou individuální finanční instituci.

a)

o významných změnách politik a postupů týkajících se použitelných limitů koncentrace ve vztahu k poskytovatelům likvidity určených v souladu s tímto článkem;

b)

o případech, kdy ve vztahu k poskytovatelům likvidity překročí limit koncentrace stanovený v jeho politikách a postupech uvedených v odstavci 5.

a)

aktiva určená jako kolaterál jsou pro něj viditelná v reálném čase;

b)

kolaterál je oddělen od jiných cenných papírů účastníka s výpůjčkou;

c)

dohody s třetí stranou brání tomu, aby centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb utrpěl ztrátu aktiv.

a)

předkládá kvalitativní prohlášení, v němž upřesní všechna přijatá opatření co do způsobu, jímž jsou měřena, sledována a řízena rizika likvidity včetně vnitrodenních rizik, a to alespoň jednou ročně;

b)

oznámí jakékoli významné změny přijatých opatření uvedených v písmeni a) bezprostředně poté, co takováto významná změna proběhne;

c)

předkládá parametry uvedené v čl. 30 odst. 1, a to každý měsíc.

a)

dostatečně velký poměrný podíl každé měny na celkové hodnotě vypořádání provedeného centrálním depozitářem dle pokynů k vypořádání ve vztahu k platbě vypočtené za období jednoho roku;

b)

dopad nedostupnosti každé z měn na hladké fungování operací centrálních depozitářů – poskytovatelů bankovních služeb v rámci široké škály potenciálních stresových scénářů uvedených v článku 36.