4.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 210/1

(1)

Dne 12. února 2016 uložila Evropská komise (dále jen „Komise“) prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/181 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní antidumpingové clo na dovoz některých plochých válcovaných výrobků ze železa nebo nelegované oceli nebo ostatní legované oceli, avšak s výjimkou nerezavějící oceli, všech šířek, válcovaných za studena (úběrem za studena), neplátovaných, nepokovených ani nepotažených a po válcování za studena (úběrem za studena) již dále neopracovaných (dále jen „ploché za studena válcované výrobky z oceli“) pocházejících z Čínské lidové republiky (dále též „ČLR“) a Ruské federace (dále též „Rusko“) (společně dále jen „dotčené země“) do Unie.

(2)

Šetření bylo zahájeno dne 14. května 2015 (3) na základě podnětu, který podalo dne 1. dubna 2015 Sdružení evropských výrobců oceli (dále jen („Eurofer“ nebo „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby některých plochých za studena válcovaných výrobků z oceli v Unii.

(3)

Jak je uvedeno v 19. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. dubna 2014 do 31. března 2015 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2011 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Komise zavedla prováděcím nařízením Komise (EU) 2015/2325 (4) celní evidenci dovozu dotčeného výrobku pocházejícího nebo odesílaného z ČLR nebo Ruska. Celní evidence dovozu byla ukončena dne 12. února 2016 zavedením prozatímních opatření.

(5)

Otázce celní evidence a možného zpětného uplatnění dotčeného antidumpingového cla a souvisejícím obdrženým připomínkám se podrobně věnuje prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1329 (5). Toto nařízení se zabývá pouze připomínkami obdrženými v souvislosti s prozatímními zjištěními týkajícími se dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie a předkládá konečné stanovisko Komise k těmto záležitostem.

(6)

Po poskytnutí zjištění o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních zjištění“), předložilo několik zúčastněných stran k těmto prozatímním zjištěním písemné připomínky. Účastníkům řízení, kteří o to požádali, byla poskytnuta možnost slyšení.

(7)

Středisko služeb pro ocelářský průmysl a obchodník, kteří jsou ve spojení, požadovali zásah úředníka pro slyšení v obchodních řízeních (dále jen „úředník pro slyšení“) ve věci vrácení cla. Úředník pro slyšení přezkoumal žádost a písemně odpověděl. Kromě toho dne 3. května 2016 na žádost sdružení Eurofer proběhlo slyšení u úředníka pro slyšení.

(8)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění. Aby získala obsáhlejší informace o ziskovosti, požádala výrobce v Unii zařazené do vzorku o údaje o ziskovosti za období 2005–2010, pokud jde o prodej výrobku, který je předmětem šetření, v Unii. Všichni výrobci v Unii zařazení do vzorku poskytli požadované informace.

(9)

Za účelem ověření odpovědí na dotazník zmíněných výše v 8. bodě odůvodnění byly provedeny inspekce na místě týkající se údajů předložených těmito výrobci v Unii:

(10)

Všem účastníkům řízení sdělila Komise základní skutečnosti a úvahy, na nichž založila svůj záměr uložit konečné antidumpingové clo na dovoz plochých za studena válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR a Ruska a provést konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (dále jen „poskytnutí konečných zjištění“). Všem účastníkům řízení byla poskytnuta lhůta, během níž mohli k uvedeným konečným zjištěním předložit svá stanoviska.

(11)

Stanoviska předložená zúčastněnými stranami byla zvážena a případně vzata v úvahu.

(12)

Po poskytnutí konečných zjištění někteří vyvážející výrobci vznesli připomínky ke lhůtě pro předložení požadovaných informací, jež byla poskytnuta výrobcům v Unii, a zpochybnili správnost těchto údajů i způsob jejich ověřování. Tyto strany soudily, že výrobní odvětví Unie možná nevykázalo správné číselné údaje a dostalo se mu příznivého zacházení na úkor práva ostatních stran na objektivní, nestranné a nediskriminační šetření. O tomto údajném příznivém zacházení s výrobním odvětvím Unie by také svědčila shovívavost, s níž se Komise vůči němu zachovala, když neposkytlo určité důležité informace (strany poukazovaly na chybějící faktury).

(13)

Pokud jde o údajné příznivé zacházení, tvrzení se odmítá. Jádrem sporu je formulace obsažená v 59. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. V tomto bodě odůvodnění je vysvětleno, že pro interní transfery se nevystavují faktury, což je v souladu s přijatelnými účetními postupy. Není tedy pravda, že výrobní odvětví Unie nemuselo poskytnout požadované informace.

(14)

Titíž vyvážející výrobci tvrdili, že shromážděním a ověřením doplňujících údajů od výrobců v Unii diskriminovala ruské vyvážející výrobce, kteří žádali o druhou inspekci.

(15)

Za prvé, je třeba poznamenat, že Komise jakožto vyšetřující orgán má, ať už během prozatímní, nebo konečné fáze, jednoznačně právo požádat pro účely analýzy o doplňující údaje, považuje-li to za potřebné a vhodné. V tomto případě, jak je vysvětleno v 154. bodě odůvodnění, Komise měla závažný důvod požádat o tyto doplňující údaje a následně je ověřit. Ověřovala výhradně tyto doplňující údaje, které jí byly poskytnuty a o které dříve nepožádala, aby zajistila, že údaje, na nichž nakonec založí svá zjištění, jsou spolehlivé. Za druhé, žádost ruských vyvážejících výrobců o druhou inspekci se ve skutečnosti týkala týchž údajů, jichž se týkala původní inspekce, zatímco druhou inspekci v prostorách některých výrobců v Unii bylo zapotřebí provést za účelem ověření doplňujících údajů uvedených v 8. bodě odůvodnění a rozhodnutí o zpětném výběru antidumpingových cel. Výše uvedená tvrzení se proto odmítají.

(16)

Prozatímní definice dotčeného výrobku je stanovena v 21. a 22. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. K této definici nepředložila připomínky žádná strana.

(17)

Dotčený výrobek je s konečnou platností definován jako ploché válcované výrobky ze železa nebo nelegované oceli nebo ostatní legované oceli, avšak s výjimkou nerezavějící oceli, všech šířek, válcované za studena (úběrem za studena), neplátované, nepokovené ani nepotažené a po válcování za studena (úběrem za studena) již dále neopracované, v současnosti kódů KN ex 7209 15 00, 7209 16 90, 7209 17 90, 7209 18 91, ex 7209 18 99, ex 7209 25 00, 7209 26 90, 7209 27 90, 7209 28 90, 7211 23 30, ex 7211 23 80, ex 7211 29 00, 7225 50 80, 7226 92 00, pocházející z ČLR a Ruska.

Z definice dotčeného výrobku jsou vyloučeny tyto typy výrobků:

(18)

Jelikož k dotčenému výrobku a obdobnému výrobku nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzují se závěry učiněné ve 22. až 24. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(19)

Jak je objasněno ve 34. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, žádný z dotčených vyvážejících výrobců v tomto šetření nepožádal o zacházení jako v tržním hospodářství.

(20)

V prozatímním nařízení Komise v souladu s čl. 2 odst. 7 základního nařízení zvolila jako srovnatelnou zemi Kanadu.

(21)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že rozdíl mezi újmou a dumpingovým rozpětím vzbuzuje pochybnosti o správnosti výpočtů Komise. Tatáž zúčastněná strana také uvedla, že pokud by tento rozdíl byl věcně správný, vyvracel by výběr Kanady jako srovnatelné země vzhledem k úrovni cen dotčeného výrobku v této zemi.

(22)

Komise potvrzuje správnost svých výpočtů. Kromě toho připomíná, že výběr srovnatelné země se provádí ze zemí, v nichž je cena obdobného výrobku vytvářena za okolností co nejvíce srovnatelných s okolnostmi země vývozu. Úroveň cen sama o sobě není kritériem tohoto výběru.

(23)

S ohledem na výše uvedené se tvrzení, že Kanada není vhodnou srovnatelnou zemí, odmítá. Komise potvrzuje zdůvodnění uvedené v 27. až 34 bodě odůvodnění prozatímního nařízení a výběr Kanady jako srovnatelné země ve smyslu čl. 2 odst. 7 základního nařízení.

(24)

Jelikož ke stanovení běžné hodnoty nebyly předloženy připomínky, zjištění uvedená v 35. až 45. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(25)

V připomínkách k prozatímnímu nařízení jedna skupina společností poukázala na nesoulad mezi výpočtem újmy a dumpingu, který byl podle ní způsoben administrativní chybou, jíž se dopustila Komise. Komise však zjistila, že tento nesoulad byl způsoben drobnou administrativní chybou, které se dopustila tato skupina společností a jež se promítla do vývozní ceny. Komise tuto administrativní chybu opravila.

(26)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny, potvrzuje se platnost 49. a 50. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(27)

V důsledku změny vývozní ceny uvedené výše v 25. bodě odůvodnění bylo přepočítáno dumpingové rozpětí jedné skupiny společností, což vedlo k jeho mírnému zvýšení. Uvedeným zvýšením se mění rovněž dumpingové rozpětí všech ostatních čínských společností, neboť toto rozpětí je založeno na této skupině společností.

(28)

Konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

Tabulka 1

Dumpingová rozpětí, ČLR

(29)

Po poskytnutí prozatímních zjištění jeden ruský vyvážející výrobce zpochybnil použití článku 18 základního nařízení. Předložil nové údaje s cílem zpochybnit zjištění uvedená v 60. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, v němž Komise poukázala na to, že tento vyvážející výrobce vykázal vyšší prodané množství, než jaké výroba fyzicky umožňovala.

(30)

Komise uspořádala dvě slyšení, čímž dala dotčenému vyvážejícímu výrobci příležitost se vyjádřit k jeho tvrzením a vysvětlit je.

(31)

Během nich upozornila na to, že veškerá vyjádření/vysvětlení, která byla podána po ověření, mohou být přijata pouze tehdy, pokud údaje, na nichž se zakládají, byly již předloženy nebo mohou být uvedeny do souvislosti s údaji poskytnutými v odpovědi na dotazník nebo nejpozději během inspekce. Vyvážející výrobce nebyl schopen podložit své argumenty informacemi obsaženými v odpovědi na dotazník ani informacemi obsaženými v dokumentech shromážděných na místě. Zjištění z prozatímní fáze, jež vedla Komisi k použití článku 18 základního nařízení a jež jsou uvedena v 60. a 61. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, se tudíž potvrzují. Komise proto v souladu s článkem 18 základního nařízení s konečnou platností stanovila dumpingové rozpětí dotčené společnosti na základě dostupných údajů.

(32)

Po poskytnutí konečných zjištění jeden vyvážející výrobce tvrdil, že byl v souvislosti s tímto antidumpingovým šetřením vystaven diskriminačnímu zacházení, čímž byla dotčena jeho procesní práva včetně práva na obhajobu. Tento vyvážející výrobce tvrdil, že Komise odmítla provést druhou inspekci v prostorách jeho dceřiné pobočky v Belgii, zatímco v prostorách výrobců a dovozců v Unii se uskutečnila druhá inspekce. Z důvodů uvedených výše v 15. bodě odůvodnění je nutno tato tvrzení odmítnout.

(33)

Tento vyvážející výrobce také tvrdil, že Komise mohla použít vývozní ceny obchodníka/dovozce, s nímž je ve spojení, a údaje o výrobních nákladech jediného vyvážejícího výrobce, jenž s ní plně spolupracoval. Díky tomu by údajně nemusela použít článek 18 základního nařízení, neboť Komise u tohoto obchodníka/dovozce ve spojení provedla samostatnou inspekci a ke spolupráci s ním nevznesla žádné připomínky. Jak bylo objasněno výše, celkový objem prodeje na vývoz (po odečtení vlastní spotřeby a zohlednění změny zásob) vykázaný vyvážejícím výrobcem byl vyšší než vyrobené množství, a Komise tak nemohla vyvodit závěr, že prodej na vývoz do Unie byl vykázán v plném rozsahu. Odmítla proto návrh společnosti, aby použila soubor transakcí, jež mohou pouze částečně reprezentovat celkový prodej do Unie. A jelikož neměla k dispozici údaje o prodeji na vývoz, které by mohla použít ke srovnání, nepoužila v důsledku toho žádné údaje o výrobních nákladech.

(34)

Dva vyvážející výrobci předložili připomínky k provedení inspekcí a požádali Komisi, aby pozastavila šetření, dokud neprošetří jejich tvrzení. V souvislosti s tím vyvážející výrobci zpochybnili použití článku 18 základního nařízení ze strany Komise. Ministerstvo hospodářského rozvoje Ruské federace požádalo o pozastavení použitelnosti konečných antidumpingových opatření, která mají být uložena, do doby, než příslušné orgány Unie řádně zváží formální stížnost uvedených dvou vyvážejících výrobců.

(35)

Komise poznamenává, že ověření je jedním krokem šetření prováděného Komisí jakožto vyšetřujícím orgánem. Komise obšírně vysvětlila, z jakých závažných důvodů se rozhodla použít článek 18 základního nařízení. Základem pro použití článku 18 základního nařízení jsou písemné důkazy, jež společnosti předložily Komisi, a jejich spolehlivost a soudržnost. V průběhu řízení bylo vyvážejícím výrobcům umožněno plně využít jejich právo na obhajobu prostřednictvím předkládání informací a připomínek, prostřednictvím slyšení a jednání, včetně dvou jednání věnovaných speciálně vzneseným námitkám.

(36)

Co se týče žádosti o pozastavení použitelnosti, Komise poznamenává, že výlučným základem pro pozastavení použitelnosti jakýchkoliv opatření uložených podle základního nařízení je čl. 14 odst. 4. Komise dále poznamenává, že nejsou splněny podmínky pro pozastavení použitelnosti stanovené v uvedeném článku. Tento článek stanoví, že použitelnost opatření smí být v zájmu Unie pozastavena pouze v případě, že se tržní podmínky dočasně změnily natolik, že není pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení obnovila újma. Nic nenasvědčuje tomu, že by v tomto případě byly tyto podmínky splněny, a Komise poznamenává, že na žádné takové okolnosti nebyla upozorněna. Šetření spíše ukázalo, že byly splněny podmínky pro uložení konečných opatření stanovené v čl. 9 odst. 4 základního nařízení. Komise proto tuto žádost zamítá.

(37)

Po poskytnutí prozatímních zjištění jeden vyvážející výrobce zpochybnil úpravu svých nákladů na výrobu plochých za studena válcovaných výrobků z oceli, kterou provedla Komise, jak je uvedeno v 76. a zdůvodněno v 80. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Dotčený vyvážející výrobce však nepředložil žádné argumenty, jež by Komisi dovolily změnit její stanovisko, že podíly spotřeby materiálu vykázané touto společností v odpovědi na dotazník Komisi neumožňují přesně posoudit materiálové náklady společnosti na výrobu plochých za studena válcovaných výrobků z oceli. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(38)

Tentýž vyvážející výrobce také tvrdil, že do prodejních, režijních a správních nákladů by neměly být zahrnuty ztráty v souvislosti s likvidací dvou jeho zámořských dceřiných společností. Dále tvrdil, že náklady na balení byly započteny dvakrát, a to ve výrobních nákladech i v prodejních, režijních a správních nákladech. Komise proto přezkoumala svá zjištění, neboť vysvětlení podaná společností po poskytnutí prozatímních zjištění se opírala o informace řádně předložené v odpovědi na dotazník nebo během inspekce či před ní.

(39)

Po přezkoumání prodejních, režijních a správních nákladů Komise shledala, že určitá část domácího prodeje je zisková. To Komisi umožnilo vypočítat dumpingové rozpětí na základě vlastních prodejních, režijních a správních nákladů společnosti a jejího zisku. V prozatímní fázi Komise nezjistila žádný ziskový domácí prodej, a proto vypočítala dumpingové rozpětí na základě prodejních, režijních a správních nákladů a zisku z vnějších zdrojů.

(40)

Dva vyvážející výrobci nesouhlasili s výpočtem svých prodejních, režijních a správních nákladů, který provedla Komise, jak je popsáno v 75. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Vysvětlili, že Komise by neměla ztráty z přecenění úvěrů v cizí měně zahrnovat do prodejních, režijních a správních nákladů, neboť těmto společnostem ve skutečnosti nevznikly žádné náklady a pouze přecenily zůstatky podle směnného kurzu posledního dne jejich účetního období. Komise s ohledem jak na mezinárodní standardy účetního výkaznictví, tak i GAAP Ruska s tímto argumentem nesouhlasí. Tyto ztráty byly řádně vykázány v účetní závěrce výrobců a vznikly v období šetření. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(41)

Po poskytnutí konečných zjištění vyvážející výrobci zopakovali svá tvrzení, aniž by předložili jakékoliv nové skutečnosti k dotčeným ztrátám. Vyvážející výrobci poukázali na nařízení Rady (ES) č. 2852/2000 (6) (polyesterová střižová vlákna pocházející z Indie a Korejské republiky), kde Komise odmítla využít čistý devizový zisk zahrnutý v prodejních, režijních a správních nákladech.

(42)

Komise poznamenává, že v případě, na nějž poukazují vyvážející výrobci, existuje odlišná skutková situace. Jak bylo vysvětleno v 34. bodě odůvodnění uvedeného nařízení (ES) č. 2852/2000, bylo zjištěno, že devizový zisk nesouvisel převážně s výrobou a prodejem.

(43)

Vyvážející výrobci nezpochybnili souvislost těchto půjček s výrobními náklady obdobného výrobku. Komise proto dospěla k závěru, že ztráty souvisely s těmito půjčkami, jež byly použity k financování dlouhodobých aktiv potřebných k výrobě obdobného výrobku. V důsledku toho je třeba tyto ztráty zohlednit při stanovování prodejních, režijních a správních nákladů. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(44)

Po poskytnutí dodatečných konečných zjištění ruský vyvážející výrobce opět zopakoval své tvrzení. Toto tvrzení však přesahuje daný rámec poskytnutí dodatečných zjištění. Komise proto trvá na stanovisku vyjádřeném v předchozích odstavcích.

(45)

Jeden vyvážející výrobce zpochybnil metodiku použitou Komisí k výpočtu celkových prodejních, režijních a správních nákladů domácích obchodníků ve spojení, v níž Komise použila prodejní, režijní a správní náklady vykázané pro prodej odběratelům na domácím trhu, kteří nejsou ve spojení. Komise toto tvrzení přijala a opravila konečný výpočet. Jelikož se tyto opravené prodejní, režijní a správní náklady významně nelišily od původně použitých hodnot a měly dopad pouze na malou část prodeje, neměla tato oprava žádný dopad na výsledné dumpingové rozpětí.

(46)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že Komise ve zkoušce ziskovosti započítala dvakrát náklady na balení pro účely stanovení celkových výrobních nákladů. Komise toto tvrzení odmítla. Jak bylo podrobně vyloženo při poskytnutí prozatímních zjištění, před výpočtem celkových výrobních nákladů Komise vyňala z prodejních, režijních a správních nákladů náklady na balení.

(47)

Po poskytnutí konečných zjištění vyvážející výrobci vyjádřili nesouhlas s metodikou použitou ke stanovení běžné hodnoty. Tvrdili, že Komise použila nesprávný podíl prodejních, režijních a správních nákladů a že jejich použitím pouze na ziskový prodej značně nadhodnotila běžnou hodnotu.

(48)

Komise provádí šetření objektivně. Metodika použitá ke stanovení běžné hodnoty se jednotně používá ve všech případech splňujících příslušná kritéria. Komise používá čl. 2 odst. 6 základního nařízení, podle něhož se částky pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk stanoví na základě prodeje v běžném obchodním styku. Tvrzení vyvážejících výrobců, že se má použít pevná částka prodejních, režijních a správních nákladů bez ohledu na to, zda tyto náklady souvisejí s prodejem v běžném obchodním styku, je v rozporu s uvedeným ustanovením. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(49)

Po poskytnutí konečných zjištění jeden vyvážející výrobce poukázal na problém se zápornými položkami v soupisu domácích transakcí při výpočtu běžné hodnoty. Vyvážející výrobce vysvětlil, že tyto položky se vztahují k opravě faktur a bylo nutné je zavést kvůli konfiguraci jeho účetního systému, v němž lze opravu faktury provést pouze celkovým vyrovnáním původní položky odpovídající zápornou položkou. Uvedl, že Komise při výpočtu běžné hodnoty nezohlednila specifickou konfiguraci jeho účetního systému, a tento výpočet byl tudíž nepřesný.

(50)

Komise za prvé poznamenává, že v rozporu s pokyny obsaženými v dotazníku Komise vyvážející výrobce tyto opravy uvedl v soupisu jako transakce, místo aby je v příslušném sloupci dotazníku vykázal jako opravné položky. Za druhé, po poskytnutí konečných zjištění vyvážející výrobce skutečně předložil upravené dumpingové rozpětí, avšak bez upraveného soupisu transakcí nebo opraveného výpočtu dumpingu. Za třetí, Komise poznamenává, že tato připomínka se ve skutečnosti týká kvality údajů, jež předložil sám vyvážející výrobce Komisi v průběhu šetření. Za čtvrté, náležité informace o výpočtu běžné hodnoty, včetně soupisu domácích transakcí, jak jej předložil vyvážející výrobce, byly poskytnuty již v prozatímní fázi šetření. Vyvážející výrobce však ve svém vyjádření k poskytnutí prozatímních zjištění nevznesl k výpočtu žádnou připomínku. Ve výpočtu dumpingu předloženém při poskytnutí konečných zjištění byl použit shodný soupis domácích transakcí. Vyvážející výrobce neobjasňuje, z jakého důvodu na tuto otázku nepoukázal již v dřívější fázi šetření.

(51)

Navzdory všem uvedeným nedostatkům v chování vyvážejícího výrobce v této záležitosti Komise, jakožto objektivní a nestranný vyšetřující orgán, analyzovala jeho tvrzení a učinila závěr, že výpočet běžné hodnoty musí být opraven, aby se vyloučila možnost dvojího započtení. Po poskytnutí konečných zjištění vývozce poskytl návod, jak lze jeho soupis transakcí filtrovat, aby se vyloučily veškeré opravy a zůstaly pouze konečné položky. Komise použila na ověřené údaje metodu opravy soupisu doporučenou vyvážejícím výrobcem po poskytnutí konečných zjištění, a přijala tedy plně jeho tvrzení.

(52)

Všem zúčastněným stranám zaslala dodatečné konečné zjištění, aby je informovala o přijetí uvedeného tvrzení a umožnila jim vyjádřit se.

(53)

Po tomto poskytnutí dodatečných zjištění jedna strana tvrdila, že dodatečná zjištění vlastně poukázala na další nedostatky ve spolupráci ze strany ruských vyvážejících výrobců. Tato strana dále tvrdila, že tato dodatečná zjištění vlastně sdělují, že dodatečné soubory údajů nemusely být zohledněny a neměly být přijaty. Komise skutečně poukázala na problém s kvalitou poskytnutých informací a se spoluprací, ale v tomto konkrétním případě se rozhodla, že tvrzení může objektivně přijmout.

(54)

Po poskytnutí dodatečných zjištění ruský vyvážející výrobce souhlasil s podstatou a rozsahem opravy jeho dumpingového rozpětí, kterou Komise provedla.

(55)

Vyvážející výrobce tvrdil, že soupis domácích transakcí poskytl spolu s odpovědí na dotazník. O tom není sporu. Problémem je kvalita předložených informací. Vyvážející výrobce dále tvrdil, že se po poskytnutí prozatímních zjištění k dotčenému soupisu transakcí nevyjádřil, protože příslušný soubor údajů neměl žádný dopad na výpočet dumpingového rozpětí. Komise poznamenává, že tento vyvážející výrobce opakovaně předkládal tvrzení k metodice a jednotlivým aspektům výpočtu, která – kdyby je Komise přijala (což se nestalo) – by ji vedla k použití tohoto souboru údajů. Bylo tudíž podstatné, aby dotčená strana zajistila, aby soubor údajů zveřejněný v prozatímní fázi byl správný a mohl být použit k výpočtu dumpingového rozpětí. I když tato společnost během inspekce upozornila na problém se stornováním faktur a s tím souvisejícími četnými identickými položkami, až do poskytnutí konečných zjištění nebyl zřejmý jeho celkový rozsah ukazující se rovněž na dopadu na výpočet dumpingového rozpětí. Dotčená společnost sice tvrdí, že tyto položky nejsou dobropisy, ale v návodu k identifikaci těchto položek, jejž sama poskytla, tyto položky označuje číslem dobropisu. Komise nicméně její tvrzení přijala v celém rozsahu a tato společnost nezpochybnila nový výpočet dumpingového rozpětí.

(56)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že Komise do výpočtu prodejních, režijních a správních nákladů nezahrnula příjem z rozpuštění rezerv provedeného před obdobím šetření. Podle názoru tohoto vyvážejícího výrobce Komise používá dvojí metr a nekonzistentní přístup, neboť ztráty z přecenění v cizích měnách do tohoto výpočtu zahrnula.

(57)

Komise poznamenává, že její přístup je konzistentní. Prodejní, režijní a správní náklady nezahrnují ani příjmy ani výdaje, jež mají dopad na zisk v daném konkrétním roce, což se podle Komise týká zámořských operací vyvážejícího výrobce. Vyvážející výrobce byl o této skutečnosti informován při poskytnutí konečných zjištění a nijak ji nezpochybnil. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(58)

Komise dále zkoumala prodej jednoho z vyvážejících výrobců obchodníkovi se sídlem ve Švýcarsku, jenž nebyl ve spojení, popsaný v 84. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Zaměřila se jak na vyvážejícího výrobce, tak i na obchodníka, který nebyl ve spojení, a provedla v této záležitosti vlastní výzkum s cílem získat další informace o jejich spojení.

(59)

Sdružení Eurofer ve svých připomínkách předložených po poskytnutí prozatímních zjištění požádalo Komisi, aby důkladně prozkoumala spojení mezi vyvážejícím výrobcem a švýcarským obchodníkem a upravila na základě výsledků tohoto zkoumání odpovídajícím způsobem svůj výpočet.

(60)

Po posouzení výsledků zkoumání se Komise rozhodla považovat tohoto švýcarského obchodníka za obchodníka, jenž není ve spojení s ruským vyvážejícím výrobcem. Komise neobjevila žádné důkazy na podporu tvrzení, že tyto strany byly během období šetření ve spojení, a proto toto tvrzení odmítla.

(61)

Vyvážející výrobce také předložil další informace, jež Komisi umožnily provést opravu prodeje nezávislým stranám v Unii. Vyvážející výrobce předtím tento prodej vykázal na základě svých interních faktur v ruských rublech. Tyto faktury odrážely jeho původní hodnotu v cizích měnách převedenou prostřednictvím denního kurzu společnosti. Komise mohla tyto nové informace uvést do souvislosti s informacemi ověřenými na místě. V důsledku této opravy se mírně snížilo dumpingové rozpětí ve srovnání s prozatímním výpočtem.

(62)

Po poskytnutí prozatímních zjištění vyvážející výrobci zpochybnili použitelnost úprav prodejních, režijních a správních nákladů a zisku podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení u prodeje prostřednictvím jejich švýcarských obchodníků/dovozců, kteří jsou ve spojení.

(63)

Podle nich je v případě transakcí, u kterých obchodní podmínky vyžadují, aby byl výrobek dodán po celním odbavení (to znamená u transakcí, kde strana, která je ve spojení, působí jako dovozce), správné tyto úpravy provést pouze na základě jednotlivých transakcí. Zároveň tvrdili, že jejich obchodníci/dovozci se sídlem ve Švýcarsku, kteří jsou ve spojení, by měli být považováni za součást vývozní sítě výrobce.

(64)

V reakci na to Komise potvrzuje, že úprava prodejních, režijních a správních nákladů a přiměřeného rozpětí zisku podle čl. 2 odst. 9 druhého a třetího pododstavce základního nařízení by měla být použita u všech druhů prodejních transakcí prostřednictvím švýcarských obchodníků/dovozců, kteří jsou ve spojení.

(65)

I když je dodání zboží za transakčních podmínek uvedených vyvážejícím výrobcem provedeno před propuštěním do volného oběhu a i když má odpovědnost za celní odbavení kupující (na rozdíl od transakcí za podmínek DDP), nemění to nic na skutečnosti, že prodej provádí obchodník/dovozce ve spojení, který nese prodejní, režijní a správní náklady a který obvykle usiluje o dosažení zisku za své služby.

(66)

S ohledem na to, že obchodník/dovozce je ve spojení s vyvážejícím výrobcem, z čl. 2 odst. 9 základního nařízení vyplývá, že údaje tohoto obchodníka/dovozce jsou už ze své podstaty nespolehlivé a že jeho zisk by měl stanovit přiměřeným způsobem vyšetřující orgán. Kromě toho čl. 2 odst. 9 základního nařízení nebrání provedení úprav o náklady vzniklé před dovozem v takové míře, v jaké je obvykle nese obchodník/dovozce. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(67)

Po poskytnutí konečných zjištění vyvážející výrobci toto tvrzení zopakovali, aniž by předložili jakékoliv nové informace o funkcích švýcarských obchodníků/dovozců. Komise poznamenává, že její stanovisko je v souladu s judikaturou soudů Unie. Skutečnost, že společnosti ve spojení provádějí jen určité funkce, Komisi v žádném případě nebrání v provedení úprav podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení, mohla by se však odrazit v nižší částce prodejních, režijních a správních nákladů, která se má odečíst od ceny, za níž se dotčený výrobek poprvé znovu prodá nezávislému kupujícímu. Tím, kdo nese důkazní břemeno, jsou zúčastněné strany, které hodlají zpochybnit rozsah úprav provedených na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Proto, pokud tyto strany považují úpravy za nadměrné, musí poskytnout konkrétní důkazy a výpočty odůvodňující tato tvrzení. Vyvážející výrobci však nepředložili žádné důkazy, jež by zpochybnily použitý procentní podíl prodejních, režijních a správních nákladů a zisku. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(68)

Vyvážející výrobci ve svých připomínkách nesouhlasili s použitím data kupní smlouvy/objednávky pro převod vývozu v cizích měnách na ruské rubly. Souhlasili však s tím, že to pro zjištění věcných prodejních podmínek může být vhodnější než datum faktury, nicméně namítali, že Komise tuto možnost dosud nikdy nevyužila. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(69)

Po poskytnutí konečných zjištění vyvážející výrobci toto tvrzení zopakovali a zdůraznili, že Komise dostatečně nezdůvodnila použití data smlouvy/objednávky. Kromě toho tvrdili, že Komise měla použít směnný kurz platný nejpozději 60 dní před datem faktury, aby se v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. j) základního nařízení zohlednilo trvalé kolísání směnného kurzu.

(70)

Komise v tomto případě nepřiznala úpravu trvalého kolísání, protože pohyb směnného kurzu EUR/RUB ke konci období šetření vykazuje spíše značné výkyvy než trvalé kolísání. Mimo to, kdyby Komise použila úpravu trvalého kolísání v souvislosti se znehodnocením měny vyvážejícího výrobce, snížila by se tím vývozní cena, což by znamenalo vyšší dumpingové rozpětí. Úprava trvalého kolísání má navíc sloužit k zohlednění souvisejícího kolísání směnného kurzu, a nikoliv k poskytnutí maximální 60denní lhůty od data faktury, jak tvrdí vyvážející výrobci. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(71)

Komise tím, že uplatnila přístup vycházející z data smlouvy/objednávky, do značné míry minimalizovala dopad citelného a nepředvídatelného kolísání směnného kurzu ke konci období šetření. Komise nesouhlasí s tvrzením vyvážejícího výrobce, že se jednalo o neopodstatněnou změnu metodiky. Komise použila směnný kurz platný v den prodeje v plném souladu s čl. 2 odst. 10 písm. j) základního nařízení a dostatečně zdůvodnila, proč je datum smlouvy/objednávky v tomto případě vhodné pro zjištění věcných prodejních podmínek. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(72)

S ohledem na změny provedené při stanovení běžné hodnoty popsané výše v 37. až 51. bodě odůvodnění a potvrzujíce ostatní zjištění uvedená v 65. až 93. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se stanoví tato konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením:

Tabulka 2

Dumpingová rozpětí, Rusko

(73)

Jedna zúčastněná strana zpochybnila postavení žadatelů, neboť do výpočtů nebyly zahrnuty převálcovací podniky. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že do výpočtu celkové výroby byl ve skutečnosti zahrnut objem výroby převálcovacích podniků. Toto tvrzení se proto odmítá.

(74)

Jelikož k definici výrobního odvětví Unie a k výrobě v Unii nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzují se závěry učiněné v 94. až 98. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(75)

Některé strany uvedly, že se mimo jiné měla analyzovat celková spotřeba zahrnující spotřebu na závislém i volném trhu.

(76)

Pokud jde o tuto připomínku, v tabulce 5 a 6 prozatímního nařízení byl uveden a vysvětlen vývoj spotřeby na závislém a volném trhu. Sloučíme-li tyto tabulky, celková spotřeba (tedy na závislém i volném trhu) se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 3

Celková spotřeba (na závislém i volném trhu) (v tunách)

(77)

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že po prudkém poklesu spotřeby v roce 2012 se celková spotřeba zvýšila na úroveň, jež v období šetření byla mírně vyšší než na počátku posuzovaného období. Vysvětlením této tendence vývoje je zvýšení vlastní spotřeby, jež bylo vyšší než pokles spotřeby v absolutních číslech.

(78)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že tvrzení, že vlastní spotřeba nepodstupuje hospodářskou soutěž s dovozem, není přiměřeně zdůvodněno. Tato strana je přesvědčena, že pokud by existoval konkurující dovoz, výrobci v Unii by jej využívali. Využití pro vlastní spotřebu by tudíž mělo být vzato v potaz.

(79)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že pro integrované výrobce nemá z ekonomického pohledu smysl nakupovat výrobky určené pro navazující výrobu od konkurence, jestliže mají k dispozici kapacitu k jejich výrobě. V kapitálově náročném průmyslu, jako je ocelářství, by měla míra využití kapacity zůstávat co nejvyšší, aby se rozpustily fixní náklady a výrobní náklady se držely na nejnižší úrovni. Argument uvedený v 78. bodě odůvodnění je na základě toho třeba odmítnout.

(80)

Některé zúčastněné strany se ve svých připomínkách po poskytnutí konečných zjištění vrátily k otázce spotřeby. Některé strany tvrdily, že nebyly řádně analyzovány či objasněny závislý a volný trh. Je však zřejmé, jak je uvedeno ve 103. až 106. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že spotřeba na každém z těchto trhů se lišila a odrážela se v ní výkonnost nejdůležitějších navazujících odvětví. Závislý trh rostl v důsledku rozvoje odvětví, jako je například automobilový průmysl. Naproti tomu především odvětví všeobecného strojírenství zásobovaná prostřednictvím volného trhu se rozvíjela méně. Tvrzení, že závislý a volný trh nebyly řádně analyzovány, se odmítá.

(81)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny další připomínky týkající se spotřeby v Unii, potvrzují se závěry uvedené v 99. až 106. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(82)

Jelikož k souhrnnému posouzení účinků dovozu z dotčených zemí nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzují se závěry učiněné ve 107. až 111. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(83)

Jak bylo uvedeno výše, některé strany tvrdily, že analýza různých ukazatelů se měla vztahovat na celkovou situaci včetně závislého i volného trhu. Pokud jde o podíl na trhu, je třeba poznamenat, že vzhledem k neexistenci hospodářské soutěže mezi vlastní spotřebou (prodejem) a dovozem z dotčených zemí a s ohledem na specifičnost navazujícího závislého trhu zde není uvedena analýza podílu na trhu vyjádřeného jako procentní podíl z celkové spotřeby. To je rovněž v souladu s ustálenou judikaturou soudů Unie (8).

(84)

Jelikož k objemu a podílu na trhu dovozu z dotčených zemí nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se závěry učiněné ve 112. až 114. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(85)

Nejprve je třeba poznamenat, že následkem formální chyby musela být opravena množství prodaná výrobním odvětvím Unie. Jelikož tato chyba neměla věcný dopad na průměrné ceny, její dopad na vypočtená rozpětí byl zanedbatelný.

(86)

Jedna strana tvrdila, že procentní podíl, jenž byl připočten k hodnotě CIF, aby byly zohledněny náklady po dovozu, by měl být přepočten na základě sazby za tunu. Komise toto tvrzení přijala a provedla příslušnou úpravu výpočtů, jež měla na rozpětí jen nepatrný dopad.

(87)

Konečná rozpětí podbízení proto byla upravena a činí v případě ČLR 8,1 % a v případě Ruska 15,1 %.

(88)

Jelikož k objemu, podílu na trhu a ceně dovozu z dotčených zemí nebyly s výjimkou rozpětí podbízení objasněného výše v 87. bodě odůvodnění vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se závěry učiněné ve 115. až 119. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(89)

Několik stran předložilo připomínky k metodice použité při analýze hospodářské situace výrobního odvětví Unie. Strany zejména uváděly, že navzdory své značné velikosti není v ekonomické analýze dostatečně zahrnut závislý trh a že závěry se zakládají výhradně na zjištěních týkajících se volného trhu. Tyto strany zejména tvrdily, že měly být samostatně analyzovány prodejní ceny a ziskovost na závislém trhu. Dále tvrdily, že se měla analyzovat celková situace včetně závislého i volného trhu a že z této analýzy by vyplynul závěr, že výrobnímu odvětví Unie nebyla způsobena újma.

(90)

Co se této otázky týče, jak bylo vysvětleno ve 123. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, bylo-li to možné, Komise analyzovala samostatně závislý trh, volný trh a celkový výkon výrobního odvětví Unie. Pokud jde o závislý trh, většina tohoto trhu se vztahuje na převody pro vlastní potřebu v rámci právnické osoby, ke kterým se nevystavuje faktura, a tudíž u nich neexistuje ani prodejní cena. V případě závislého prodeje mezi subjekty, které jsou ve spojení, bylo zřejmé, že vzhledem k rozdílům ve stanovování převodních cen mezi jednotlivými výrobci zařazenými do vzorku není možné provést smysluplnou analýzu cen a ukazatelů ziskovosti. Na druhou stranu bylo možné odvodit objem vlastní spotřeby a byla provedena analýza. Pokud jde o volný trh, analyzovány byly jednotkové výrobní náklady, prodejní cena, objem prodeje a ziskovost. Pokud jde o celou činnost zahrnující vzájemně spjatý závislý a volný trh, analyzováno bylo několik ukazatelů, jako jsou například objem výroby, kapacita, využití kapacity, zaměstnanost, produktivita, zásoby, náklady práce, peněžní tok, investice a návratnost investic.

(91)

Na základě výše uvedených skutečností bylo nutné odmítnout tvrzení, že analýza hospodářské situace výrobního odvětví Unie se zakládá výhradně na volném trhu a že měla zahrnovat analýzu závislého trhu a celé činnosti. Analyzovány byly všechny významné aspekty týkající se vývoje hospodářské situace na těchto trzích jednotlivě nebo souhrnně.

(92)

Jedna strana tvrdila, že analýza volného trhu měla zahrnovat analýzu dalších ukazatelů, jako jsou například výroba, zásoba, peněžní tok, pouze ve vztahu k volnému trhu. Vyvodila z toho, že analýza nepostihuje skutečný stav údajné újmy.

(93)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že analýza ukazatelů újmy pouze ve vztahu k volnému trhu by nebyla rozumná vzhledem k úzkému vztahu činností na závislém a volném trhu. Kromě toho by závěry z této analýzy neměly praktický význam. V důsledku toho bylo nutné toto tvrzení odmítnout.

(94)

Po poskytnutí konečných zjištění se někteří vyvážející výrobci vrátili ve svých připomínkách k této otázce. Tvrdili, že metodika zvolená k analýze závislého a volného trhu se ukázala být v rozporu se zásadou spravedlivého a objektivního zkoumání. Pokud to bylo možné a byly k dispozici relevantní údaje, Komise zkoumala závislý i volný trh a v případě potřeby provedla také souhrnné posouzení. Bylo tudíž jasně prokázáno, že závěr ohledně újmy byl vyvozen na základě posouzení všech relevantních údajů z trojího hlediska (analýza závislého a volného trhu a souhrnná analýza). V případě, že posouzení nebylo možné provést, bylo rovněž uvedeno z jakého důvodu.

(95)

Připomínky vyvážejících výrobců se v důsledku komplexnosti této metodiky navíc týkají spíše způsobu podání než věcné stránky, neboť byly použity veškeré relevantní údaje. Z předložených údajů vyplývá, že objem prodeje výrobního odvětví Unie na závislém a volném trhu se nepatrně zvýšil o méně než 1 %, ale toto zvýšení je nižší než růst spotřeby na těchto trzích. Co se cen a ziskovosti na trhu Unie týče, ty je třeba vzít v potaz pouze, jedná-li se o ceny prodeje mezi stranami, které nejsou ve spojení. Z důvodů uvedených již ve 142. bodě odůvodnění prozatímního nařízení totiž u převodů pro vlastní potřebu neexistují žádné prodejní ceny a spolehlivé prodejní ceny nejsou k dispozici ani u závislého prodeje. Smysluplnou analýzu ziskovosti na závislém trhu proto nebylo možné provést. Pokud jde o výrobní náklady, je třeba připomenout, že Komise analyzovala vývoj tohoto ukazatele na volném trhu, i když to základní nařízení výslovně nevyžaduje. Vývoj výrobních nákladů na závislém trhu neanalyzovala z důvodů uvedených v tomtéž bodě odůvodnění.

(96)

Na základě výše uvedených skutečností bylo jasně prokázáno, že závěr ohledně újmy vycházel z posouzení všech relevantních údajů z trojího hlediska (analýza závislého a volného trhu a souhrnná analýza). Tvrzení, že byla porušena zásada spravedlivého a objektivního zkoumání, se odmítá.

(97)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že v této věci nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, se potvrzuje metodika posouzení situace výrobního odvětví Unie popsaná ve 120. až 123. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(98)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že zaměření výrobního odvětví Unie se přeneslo z volného na závislý trh a že výrobní odvětví Unie se více soustředí na prodej na závislém trhu, na němž se prodávají výrobky s vyšší přidanou hodnotou.

(99)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že výrobní odvětví Unie nerozhoduje nezávisle o tom, zda se zaměří na závislý nebo volný trh. Naopak, vzhledem k tomu, že na trhu plochých za studena válcovaných výrobků z oceli je určující poptávka a nikoliv nabídka, jak dokazuje dostupná kapacita výrobců v Unii, výrobní odvětví Unie se nerozhodlo zaměřit se na závislý trh, nýbrž následkem široké a mnohem vyšší dostupnosti dumpingového dovozu z dotčených zemí ztratilo podíl na trhu a objem prodeje. Na závislém trhu se tento problém neobjevil. Tento argument musí být proto odmítnut.

(100)

Tatáž strana tvrdila, že lepší využití kapacity nesouvisí s jejím snížením, nýbrž spíše se zvýšením objemu výroby.

(101)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že i když vyšší využití kapacity nesouvisí pouze s jejím snížením, neboť se zvýšil také objem výroby, snížení kapacity je nepochybně hlavní příčinou vyššího využití kapacity. A opravdu, v absolutních číslech se objem výroby zvýšil pouze o 337 348 tun, zatímco kapacita se snížila o 1 873 141 tun. Na základě výše uvedených skutečností proto bylo nutné toto tvrzení odmítnout.

(102)

Jelikož nebyly vzneseny jiné připomínky, závěry uvedené ve 124. až 126. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(103)

Ruští vyvážející výrobci uvedli, že pokles objemu prodeje nelze považovat za důkaz újmy, neboť je do velké míry v souladu s poklesem spotřeby v posuzovaném období. Tvrdili, že tento pokles souvisí se snížením světových cen surovin, jež vedlo ke snížení cen dotčeného výrobku, růstu objemu dovozu z třetích zemí od roku 2012 a dovozu dotčeného výrobku výrobním odvětvím Unie.

(104)

V tomto ohledu je nejprve třeba poznamenat, že rozdíl v poklesu prodeje (– 14 %) a spotřeby (– 9 %) nelze považovat za nevýznamný. Pokles světových cen surovin nelze vydávat za platný důvod poklesu objemu prodeje, protože tyto skutečnosti, totiž ceny surovin a objemy prodeje, spolu přímo nesouvisí. Mimoto pokles světových cen surovin by se týkal výrobního odvětví Unie i dovozu. Pokud jde o dovoz ze třetích zemí, tendence vývoje se musí analyzovat za celé posuzované období, nikoliv až od jeho poloviny. V této souvislosti je třeba poznamenat, že dovoz ze třetích zemí se snížil jak v absolutních (– 206 571 tun), tak i v relativních číslech (z podílu na trhu 10,9 % na 9,1 %). Co se týče dovozu výrobního odvětví Unie z dotčených zemí, je třeba poznamenat, že v posuzovaném období byl tento nákup stabilní a představoval méně než 1 % celkového obratu prodeje výrobního odvětví Unie. Na základě výše uvedených skutečností bylo proto třeba toto tvrzení odmítnout.

(105)

Pokud jde o podíl na trhu, tytéž strany zpochybnily prozatímní závěr vyvozený Komisí, že zmenšení podílu výrobního odvětví Unie na trhu (ze 74,8 % na 70,8 %) je známkou újmy, přičemž podíl na trhu ve výši 5,4 %, jenž připadá na dovoz z Indie, Íránu a Ukrajiny, nemůže narušit příčinnou souvislost mezi údajnou újmou a dovozem z dotčených zemí.

(106)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že podíl výše uvedených zemí na trhu je nutno analyzovat za celé posuzované období, nikoliv za konkrétní jednoleté období. Z této analýzy vyplývá, že podíl na trhu připadající na dovoz z Indie, Íránu a Ukrajiny se za posuzované období zvýšil ze 4 % na 5,4 %, tedy pouze o 1,4 procentního bodu, zatímco jak je uvedeno výše ve 105. bodě odůvodnění, celkový dovoz ze třetích zemí se snížil z 10,9 % na 9,1 % ve prospěch dovozu z dotčených zemí. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že mezi poklesem podílu výrobního odvětví Unie na trhu a podílem na trhu připadajícím na výše uvedené země nelze vést přísné srovnání a že tento pokles lze považovat za známku újmy. Na základě výše uvedených skutečností bylo proto třeba toto tvrzení odmítnout.

(107)

Jelikož nebyly vzneseny jiné připomínky, potvrzují se závěry uvedené ve 127. až 132. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(108)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že pokles zaměstnanosti by neměl být spojován s dumpingovým dovozem z dotčených zemí, ale spíše s modernizací zařízení, jež vedla k zaměstnání kvalifikovanějších pracovníků a v důsledku toho ke zvýšení nákladů práce.

(109)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že tvrzení o modernizaci zařízení a zaměstnávání kvalifikovanějších pracovníků nejsou podložena žádnými důkazy, a proto je nutno je odmítnout.

(110)

Jiná zúčastněná strana vyslovila pochybnosti o protichůdné tendenci vývoje v oblasti zaměstnanosti (– 10 %) a nákladů práce (+ 11 %). Chtěla také vědět, zda se tento vývoj týkal závislého i volného trhu.

(111)

V tomto ohledu je třeba poukázat na 144. bod odůvodnění prozatímního nařízení, jenž růst nákladů práce uvádí do souvislosti s výrazným snížením zaměstnanosti, kvůli němuž se vyplácelo odstupné a které v důsledku vedlo k navýšení nákladů práce na plný pracovní úvazek. Je třeba také poznamenat, že snížení zaměstnanosti se netýkalo výhradně pracovníků na volném či závislém trhu, ale spíše ovlivnilo celkovou zaměstnanost, protože výrobky určené pro volný nebo závislý trh vyrábějí titíž pracovníci na stejném zařízení. Na základě výše uvedených skutečností bylo proto třeba toto tvrzení odmítnout.

(112)

Jelikož nebyly vzneseny další připomínky, závěry uvedené ve 133. a 134. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(113)

Jelikož k zásobám, velikosti dumpingových rozpětí, růstu, cenám, ziskovosti, peněžnímu toku, investicím a návratnosti investic nebyly předloženy připomínky, závěry uvedené ve 135. až 151. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(114)

Některé zúčastněné strany uvedly, že analýza újmy se zakládala pouze na nepříznivém vývoji ukazatelů na volném trhu a výsledky této analýzy neposkytují dostatečné zdůvodnění tvrzení, že výrobní odvětví Unie jako celek utrpělo podstatnou újmu.

(115)

V tomto ohledu, jak je uvedeno v 96. bodě odůvodnění, je třeba připomenout, že Komise svoji analýzu neomezila především na volný trh, nýbrž – pokud to bylo možné – analýza vývoje hospodářské situace a vyvozené závěry se týkaly výrobního odvětví Unie jako celku i konkrétně závislého trhu.

(116)

Dále je třeba poznamenat, že závěr, že výrobní odvětví utrpělo podstatnou újmu, není založen pouze na nepříznivém vývoji mikroekonomických a makroekonomických ukazatelů na volném trhu. I když určité mikroekonomické a makroekonomické ukazatele ukazují nepříznivý vývoj na volném trhu, zhoršení situace výrobního odvětví Unie dokazují také jiné ukazatele týkající se celkové výkonnosti výrobního odvětví Unie, jako jsou například zaměstnanost, náklady práce na plný pracovní úvazek, investice a návratnost investic. S ohledem na příslušnou velikost volného i závislého trhu je třeba poznamenat, že příznivý vývoj výkonnosti výrobního odvětví Unie na závislém trhu (z hlediska určitých ukazatelů) nebyl dostatečný, aby převážil negativní výkonnost na volném trhu, jak dokazuje nepříznivý vývoj výše uvedených ukazatelů týkajících se celkové činnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bylo nutné toto tvrzení odmítnout.

(117)

Na základě analýzy připomínek shrnuté výše v 73. až 115. bodě odůvodnění se proto potvrzují závěry uvedené ve 152. až 155. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(118)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že újma nemůže být přičítána na vrub dumpingovému dovozu z dotčených zemí a že příčinnou souvislost narušily jiné faktory. Některá z těchto tvrzení pouze opakovala tvrzení předložená již v prozatímní fázi a neobsahovala žádné nové skutečnosti. Nové připomínky analyzujeme níže.

(119)

Jedna zúčastněná strana zpochybnila existenci pomalého oživení po krizi z roku 2012 a tvrdila, že dovoz z dotčených zemí výrobnímu odvětví Unie nebránil těžit z tohoto oživení. Tvrdily v podstatě, že to, že po krizi z roku 2012 nenastalo oživení, způsobila údajná dále trvající nízká poptávka po plochých za studena válcovaných výrobcích z oceli.

(120)

Nejprve je třeba poznamenat, že mezi rokem 2012 a obdobím šetření se spotřeba zvýšila o 4,4 %, což lze považovat za známku pomalého oživení i přes to, že nedosáhla úrovně z roku 2011. Co se týče dovozu z dotčených zemí, je třeba poznamenat, že v souvislosti s pomalým oživením se jejich podíl na trhu z 13,5 % v roce 2012 zvýšil v roce 2013 na 18,7 % a v období šetření dokonce na 20,1 %. Na základě výše uvedených skutečností proto bylo nutné toto tvrzení odmítnout.

(121)

Tatáž strana tvrdila, že rozsáhlými investicemi v letech 2011 a 2012 a navýšením kapacity v roce 2011 udělalo výrobní odvětví Unie neuvážená podnikatelská rozhodnutí.

(122)

Co se této věci týče, je třeba připomenout, že v tomto šetření byla předmětem analýzy hospodářská situace výrobního odvětví Unie v období od roku 2011 do období šetření. Zvýšení kapacity v letech 2010 až 2011 proto nelze považovat za součást předmětu analýzy. Dále je třeba poznamenat, že tvrzení, že výrobní odvětví Unie údajně v letech 2011 a 2012 provedlo rozsáhlé investice, nemá žádnou oporu ve věcných důkazech. Na závěr je ještě třeba poznamenat, že investice provedené výrobním odvětvím Unie zařazeným do vzorku během posuzovaného období představovaly méně než 2,5 % jeho čistých aktiv a spočívaly hlavně v náhradních investicích a investicích do racionalizace. Tyto investice vzhledem k jejich úrovni a charakteru nelze považovat za natolik významné, aby měly dopad na hospodářskou výkonnost výrobního odvětví Unie. Proto musí být toto tvrzení odmítnuto.

(123)

Po uložení prozatímních opatření a znovu po poskytnutí konečných zjištění jistá zúčastněná strana uvedla, že spíše než dovoz z dotčených zemí by se mělo za příčinu újmy považovat zvýšení objemu výroby výrobního odvětví Unie v době poklesu spotřeby.

(124)

V tomto ohledu je třeba připomenout, jak je uvedeno ve 152. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že výrobní odvětví Unie zvýšilo objem své výroby, aby uspokojilo vyšší vlastní spotřebu. Jelikož výrobní odvětví unie většinou vyrábí na objednávku, což potvrzuje relativně nízká úroveň zásob (viz 136. bod odůvodnění prozatímního nařízení), nelze toto zvýšení považovat za příčinu újmy. Na základě výše uvedených skutečností proto bylo nutné toto tvrzení odmítnout.

(125)

Některé zúčastněné strany zpochybnily závěry týkající se dopadu klesajících cen surovin na ceny účtované výrobním odvětvím Unie. Za prvé, zpochybnily, že dovozní ceny se snížily více, než poklesly ceny surovin, a jako příklad uvedly železnou rudu. Ve své připomínce jedna strana uvedla, že cena železné rudy (v RMB/t) se v posuzovaném období snížila o 39 %. Za druhé, tvrdily, že argumenty Komise ve 171. až 175. bodě odůvodnění prozatímního nařízení nevyvrátily tvrzení, že k poklesu ceny výrobku, který je předmětem šetření, vedlo snižování cen surovin a že Komise náležitě nezohlednila pokles světových cen surovin.

(126)

V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že dovozní ceny z dotčených zemí se v posuzovaném období snížily v průměru o 20 %, což je více, než činil pokles výrobních nákladů výrobního odvětví Unie. Dále co se železné rudy týče, po převodu poskytnutých údajů o ceně z RMB na EUR/t se zdá, že ceny železné rudy v posuzovaném období klesly pouze přibližně o 31 %. Budeme-li konzervativně předpokládat, že železná ruda v dotčených zemích tvoří 35 % nákladů, pak při poklesu dovozních cen z dotčených zemí o 20 %, jak bylo uvedeno výše, by pokles ceny surovin mohl snížit cenu pouze o méně než 11 %.

(127)

Co se týče druhého tvrzení, je třeba poznamenat, že Komise nevyloučila vliv poklesu cen surovin v posuzovaném období na cenu výrobku, který je předmětem šetření. Dokazovala však, že cena výrobku, který je předmětem šetření, nesleduje výlučně celosvětový cenový trend, v němž se v podstatě odráží vývoj cen surovin. Komise analyzovala ještě další faktory ovlivňující ceny, totiž regionální rozdíly a přebytečné kapacity. Uvedla také, že pokud by nebyl pokles ceny dotčeného výrobku vyšší než pokles cen surovin, podmínky hospodářské soutěže by zůstaly spravedlivé a výrobní odvětví Unie by mohlo těžit z výhod snížení nákladů a opět dosáhnout ziskovosti. Na základě výše uvedených skutečností proto bylo nutné výše uvedená tvrzení odmítnout.

(128)

Někteří vyvážející výrobci se k této otázce vrátili ve svých připomínkách ke konečným zjištěním. Nepředložili však žádné nové argumenty.

(129)

Zúčastněná strana tvrdila, že Komise ve svém posouzení příčinných souvislostí dostatečně nezohlednila dovoz dotčeného výrobku výrobním odvětvím Unie, v důsledku čehož je posouzení příčinných souvislostí neúplné a nesprávné.

(130)

Jak je uvedeno výše ve 104. bodě odůvodnění, dovoz výrobního odvětví Unie z dotčených zemí byl v posuzovaném období stabilní a představoval méně než 1 % celkového obratu prodeje výrobního odvětví Unie. Kromě toho, jak je uvedeno ve 191. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, nákup prováděly obchodní pobočky, které mohly nakupovat ploché za studena válcované výrobky z oceli libovolně z celé řady zdrojů. Tyto obchodní pobočky musí nabízet co možná nejlevnější materiál, aby si udržely své obchodní vztahy. S ohledem na to, že se jedná o nízké objemy a že tyto objemy se v posuzovaném období nezvýšily, se má za to, že dovoz z dotčených zemí byl náležitě zohledněn. Tvrzení je proto nutno odmítnout.

(131)

Někteří vyvážející výrobci se k této otázce vrátili ve svých připomínkách po poskytnutí konečných zjištění a tvrdili, že Komise pozměnila výklad číselných hodnot tak, aby přehodnocením podílu dovozu v procentním podílu celkového prodeje zdůvodnila zjištění týkající se újmy. Ve skutečnosti však Komise nepozměnila výklad číselných hodnot, nýbrž použila přesnější hodnotu (méně než 1 %) než stanovené širší rozpětí (0–5 %) uvedené v prozatímním nařízení.

(132)

Tytéž zúčastněné strany po poskytnutí prozatímních zjištění a také po poskytnutí konečných zjištění zopakovaly argument, že ruský dovoz nepřekročil kvóty považované za kvóty nepůsobící újmu, jež byly stanoveny v předchozí platné dohodě o obchodu s některými výrobky z oceli mezi Ruskem a Unií. Nesouhlasily zejména se závěrem, že kvóty byly „příliš vysoké“, a tvrdily, že mezi definicí výrobku, který je předmětem tohoto šetření, a kategorií „ostatních plochých válcovaných výrobků“ (jak je definována v dohodě) dochází k značnému překrývání.

(133)

V tomto ohledu je třeba připomenout, že výše uvedená dohoda přestala platit již před obdobím šetření, a to 22. srpna 2012 po přistoupení Ruské federace ke Světové obchodní organizaci (WTO). Dále je třeba poznamenat, že tato dohoda neobsahovala žádné ustanovení o indexaci kvót podle ročního vývoje poptávky/spotřeby. Jinak řečeno, zmenšení trhu by nevedlo k odpovídající úpravě kvót. Navíc článek 10 výše uvedené dohody stanovil, že při každém ročním obnovení se množství v každé skupině výrobků zvyšuje o 2,5 %. Proto nepřekvapuje, že kvóta pro skupinu výrobků včetně výrobků, které jsou předmětem tohoto šetření, nebyla za dobu existence dohody nikdy naplněna.

(134)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se zdá, že kvóty uvedené v přílohách těchto ročních dohod nezohledňují skutečný stav trhu a spotřeby, protože kvóta se automaticky zvyšovala bez ohledu na vývoj spotřeby/poptávky. Jelikož kvóta nebyla během doby existence dohody nikdy vyčerpána, lze mít za to, že byla skutečně „příliš vysoká“ nejen po dobu existence dohod, ale také ve srovnání s vývojem spotřeby v posuzovaném období. V důsledku toho jakékoliv srovnání úrovně této kvóty, která od 22. srpna 2012 již dále neplatila, s úrovní dovozu z Ruska v posuzovaném období, nemá smysl. Toto tvrzení proto muselo být odmítnuto.

(135)

Údajné překrývání mezi definicí výrobku, který je předmětem tohoto šetření, a odpovídajícími „ostatními plochými válcovanými výrobky“ bylo podrobeno další analýze. Za prvé se ukázalo, že definice výrobku, který je předmětem tohoto šetření, zahrnuje také výrobky spadající do skupiny výrobků „legované plechy válcované za studena a potažené“. Za druhé se ukázalo, že ze 42 kódů TARIC z výše uvedené skupiny výrobků zahrnutých do dohody se jich pouze 7 plně shodovalo s kódy uvedenými v prozatímním nařízení (7209169000, 7209179000, 7209189100, 7209269000, 7209279000, 7209289000 a 7225508000). V důsledku toho je 35 kódů TARIC uvedených v příloze dohody vyloučeno z definice výrobku, který je předmětem tohoto šetření. Na druhou stranu se výše uvedená dohoda nevztahovala zhruba na10 kódů TARIC zahrnutých do tohoto šetření. Na základě výše uvedených skutečností se zdá, že údajné překrývání nemá oporu ve věcných důkazech, a toto tvrzení je nutno odmítnout.

(136)

Další zúčastněná strana tvrdila, že na výrobní odvětví Unie měla významný nepříznivý vliv jeho nadměrná kapacita, jež vyvolala převis nabídky, zvýšila náklady a snížila zisk, ale odradila také od dalších investic. Dále uvedla, že bez dovozu by bylo dosaženo využití kapacity pouze nad 72 %.

(137)

Nejprve je třeba připomenout, že výrobní odvětví Unie snížilo v posuzovaném období svoji kapacitu o 3 %, aby se přizpůsobilo měnící se situaci na světovém trhu. I když míru využití kapacity, jíž dosáhlo výrobní odvětví Unie v posuzovaném období, nelze považovat za uspokojivou a nízká míra využití kapacity nesporně mohla mít vliv na výkonnost výrobního odvětví, je třeba poznamenat, že v roce 2011, kdy instalovaná kapacita přesahovala kapacitu v období šetření a její využití bylo nižší než v období šetření, bylo výrobní odvětví Unie ziskové. Z toho – a také vzhledem ke zlepšení využití kapacity v souvislosti s jejím snížením – tedy vyplývá, že míru využití kapacity nelze považovat za faktor narušující příčinnou souvislost. Na základě výše uvedených skutečností proto bylo nutné toto tvrzení odmítnout.

(138)

Některé strany tvrdily, že Komise řádně neposoudila dopad dovozu ze třetích zemí. Tvrdily, že jejich úroveň dovozu se blížila úrovni ruského dovozu, přičemž dovoz z Íránu a Ukrajiny byl uskutečněn za nižší ceny než dovoz z Ruska a Číny. Kromě toho, jak je uvedeno ve 105. bodě odůvodnění, jedna zúčastněná strana tvrdila, že dovoz z Ukrajiny, Indie a Íránu, jehož podíl na trhu činil v posuzovaném období 5,4 %, nebyl řádně posouzen vzhledem k poklesu podílu výrobního odvětví Unie na trhu.

(139)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, jak je uvedeno ve 104. bodě odůvodnění, že podíl dovozu ze třetích zemí na trhu se v posuzovaném období snížil z 10,9 % na 9,1 % (z 854 281 tun na 647 710 tun), zatímco samotný podíl dovozu z Ruska na trhu vzrostl z 5,9 % na 9,8 % (a z 466 165 tun na 697 661 tun). Z výše uvedených skutečností vyplývá, že tendence vývoje dovozu z Ruska a z dalších třetích zemí byly protichůdné. Je třeba také poznamenat, že v rámci tohoto šetření byl dovoz z Ruska posuzován souhrnně s dovozem z Číny a podíl dotčených zemí na trhu vzrostl z 14,3 % v roce 2011 na 20,1 % v období šetření.

(140)

Za druhé, i když není sporu o tom, že dovoz z Íránu a Ukrajiny se vskutku uskutečnil za nižší cenu, než byly průměrné ceny dotčených zemí, je třeba poznamenat, že průměrná úroveň cen tohoto dovozu se podbízela dovozu z dotčených zemí během celého posuzovaného období a v tomto období nenastala žádná významná změna jejich cenové politiky. Jelikož jejich podíl na trhu se zvýšil jen mírně z 2,9 % na 3,4 %, není pravděpodobné, že tento dovoz narušuje příčinnou souvislost.

(141)

Za třetí, jak je uvedeno v 106. bodě odůvodnění, podíl Ukrajiny, Indie a Íránu na trhu je třeba analyzovat za celé posuzované období, nikoliv za konkrétní jednoleté období. Z toho vyplývá, že podíl na trhu připadající na Indii, Írán a Ukrajinu se sice v posuzovaném období skutečně mírně zvýšil z 4 % na 5,4 %, ale dovoz z dalších třetích zemí (včetně výše uvedených zemí) se celkově snížil z 10,9 % na 9,1 %. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že nelze srovnávat pokles podílu výrobního odvětví Unie na trhu (– 4 %) s podílem na trhu připadajícím na výše uvedené země pouze v období šetření a že zvýšení podílu na trhu nelze považovat za natolik významné, že by narušilo příčinnou souvislost.

(142)

Po poskytnutí konečných zjištění někteří vyvážející výrobci tvrdili, že dovoz ze všech třetích zemí byl v absolutních číslech srovnatelný s dovozem z Ruska a že by měl být rovněž považován za dovoz působící újmu. V tomto ohledu je za prvé třeba poznamenat, že byly splněny podmínky pro souhrnné posouzení ruského a čínského dovozu, jak je uvedeno ve 107. až 111. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Ruský dovoz proto nebylo nutné analyzovat samostatně. Za druhé je třeba také poznamenat, že při analýze dovozu by se sice mělo pracovat s absolutními čísly, ale analyzován by měl být také vývoj těchto absolutních čísel. V tomto ohledu, jak je uvedeno výše, je třeba poznamenat, že dovoz ze všech třetích zemí se v posuzovaném období snížil o 206 571 tun, zatímco dovoz z Ruska se o 231 496 tun zvýšil. Dovoz z dotčených zemí při souhrnném posouzení vykazuje podobnou tendenci vývoje a zvýšil se o 312 224 tun. Jak bylo ukázáno výše, dovoz ze všech třetích zemí byl v posuzovaném období mnohem nižší než dovoz z dotčených zemí. Vykazoval rovněž opačnou tendenci vývoje než ruský dovoz nebo dovoz z dotčených zemí. Na základě těchto skutečností se potvrzuje, že dovoz ze třetích zemí byl analyzován správně se zřetelem k tendenci vývoje jeho objemu, ceny a podílu na trhu. Tvrzení proto bylo odmítnuto.

(143)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky, se potvrzují závěry uvedené ve 202. až 204. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(144)

Jelikož k zájmu výrobního odvětví Unie nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se závěr uvedený ve 209. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(145)

Po poskytnutí prozatímních zjištění některé strany tvrdily, že uložení antidumpingových opatření vůči dotčeným zemím by nebylo v zájmu Unie. Po poskytnutí konečných zjištění uvedené tvrzení zopakovaly. Uváděly, že antidumpingová opatření by byla v rozporu se zájmy menších uživatelů, protože budou mít protisoutěžní účinek (výrobci v Unii zvýší své ceny) a protože výrobci v Unii nevyrábí určité druhy plochých za studena válcovaných výrobků z oceli.

(146)

Těmito tvrzeními se již zabývaly 220. až 223. bod odůvodnění prozatímního nařízení, ale po poskytnutí prozatímních a konečných zjištění nebyly předloženy žádné významné doplňující informace na podporu těchto tvrzení. Toto tvrzení se proto odmítá.

(147)

Některé strany tvrdily, že Komise byla předpojatá ve prospěch výrobců v Unii a snažila se za každou cenu najít dumping.

(148)

Výše uvedené tvrzení nebylo dále zdůvodněno. Komise zdůrazňuje, že šetření se provádí podle platného právního rámce s nejvyššími standardy, pokud jde o neutralitu a transparentnost.

(149)

Podle některých stran skutečnost, že výrobci v Unii dováželi výrobek, který je předmětem šetření, prokazuje, že nemohou uspokojit poptávku.

(150)

Jak je uvedeno také ve 191. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, řada výrobců v Unii je součástí integrovaných ocelářských skupin s nezávislými obchodními pobočkami. Tito obchodníci mohou nakupovat od libovolného zdroje dle svého výběru včetně zdrojů z dotčených zemí. Je třeba zopakovat, že tento nákup tvoří méně než 1 % prodeje žadatelů. Ve spise nenachází nic, co by poukazovalo na to, že vedle důvodů, jako je vlastní ochrana a udržování obchodních vztahů, byl tento dovoz způsoben neschopností výrobců v Unii uspokojit poptávku.

(151)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se zájmu Unie, potvrzují se závěry uvedené ve 229. až 232. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(152)

Po poskytnutí prozatímních zjištění několik stran vzneslo připomínky k tomu, že k výpočtu prodeje pod cenou byl použit prozatímní cílový zisk 5 %, jak je vysvětleno ve 237. a 238. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Jedna zúčastněná strana tvrdila, že zisk v tomto odvětví by nepřekročil 5 %, kdežto jiná zúčastněná strana uvedla, že cílový zisk 5 % je nadhodnocen. Tato tvrzení nebyla zdůvodněna.

(153)

Sdružení Eurofor považovalo cílový zisk 5 % za příliš nízký. Za prvé, odmítlo referenční použití cílového zisku pro EPOS mimo jiné na základě odlišného charakteru výzkumu a vývoje, trhů a ocelářství. Za druhé, sdružení Eurofer tvrdilo, že dostupné a ověřené důkazy z období před rokem 2009 ukazují, že použitý cílový zisk by měl být alespoň 10 %. Toto své tvrzení založilo částečně na informacích od žádajících výrobců, kteří byli zařazeni do vzorku a na žádost Komise poskytli údaje o ziskovosti mimo jiné za období 2005–2008, a částečně je založilo na ziskovosti, jíž dosáhli v uvedeném období někteří výrobci v Unii. Sdružení Eurofer podotklo, že cílový zisk by se neměl odvozovat z let zasažených hospodářskou krizí nebo dumpingovým dovozem z dotčených zemí. Za třetí, tvrdilo, že cílový zisk je třeba opravit s ohledem na dovoz po období šetření a pokračující nekalé snižování cen dotčeného dovozu. Poukázalo také na to, že orgány Unie již v minulosti použily vyšší než obvyklou úroveň zisku k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem (9).

(154)

Tyto připomínky byly náležitě analyzovány. Nejprve je třeba připomenout, jak je objasněno ve 236. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že šetření zjistilo, že značné objemy dovozu z dotčených zemí, jež měly nepříznivý dopad mimo jiné na ziskovost výrobního odvětví Unie, zde byly po celé posuzované období. Žádný z roků posuzovaného období tudíž nemohl být považován za ukazatel toho, jakého zisku lze přiměřeně dosáhnout za běžných podmínek hospodářské soutěže. Jelikož jediná připomínka v tomto smyslu obdržená během prozatímní fáze nebyla dostatečně zdůvodněna, rozhodla se Komise předběžně stanovit cílový zisk na základě zjištění šetření týkajících se jiných výrobků z oceli. Po uložení prozatímních opatření se však Komise touto otázkou dále zabývala nejen na základě připomínek obdržených po poskytnutí prozatímních zjištění, ale také tak, že požádala v tomto směru o více informací a analyzovala je.

(155)

Jak již bylo uvedeno výše v 8. bodě odůvodnění, po uložení prozatímních opatření Komise požádala výrobce v Unii zařazené do vzorku o údaje o ziskovosti obdobného výrobku prodávaného na trhu Unie za období 2005 až 2010 (stejné informace za období od roku 2011 do období šetření získala prostřednictvím odpovědí na původní dotazník). Tyto informace jí byly poskytnuty a Komise je náležitě ověřila. Vážená průměrná ziskovost v období 2005 až 2008, jež na základě toho mohla být vypočtena, se v každém z uvedených roků pohybovala v rozmezí od 9 % do 15 %. Roky 2005 až 2008 se ukázaly jako reprezentativní období pro stanovení cílové ziskovosti, neboť žádný z nich nebyl zasažen hospodářskou krizí, která na toto odvětví silně dolehla od roku 2009, ani se nevyznačoval mimořádně příznivými tržními okolnostmi. Objem dovozu z dotčených zemí a dalších zemí v uvedených letech navíc svědčí o silné konkurenci.

(156)

Na základě výše uvedených skutečností má Komise proto za to, že ziskové rozpětí dosažené výrobním odvětvím v posledním reprezentativním roce, tj. v roce 2008, je vhodnějším základem pro cílový zisk v tomto výrobním odvětví než předběžně použitý cílový zisk 5 %. Vážené průměrné ziskové rozpětí činí 9,9 % a výpočty prodeje pod cenou byly v souladu s tím upraveny. Vzhledem k tomu, že je založeno na skutečných údajích o ziskovosti dotčeného výrobku, jedná se o nejlepší dostupné informace pro tento účel.

(157)

Někteří vyvážející výrobci se ve svých připomínkách po poskytnutí konečných zjištění vrátili k otázce rozpětí újmy použitého ke stanovení úrovně pro odstranění újmy. Poukázali na bod 60 rozsudku EFMA (10), v němž se uvádí, že „při výpočtu cílové ceny, která odstraní danou újmu, musí být [ziskové rozpětí, které se má použít,] omezeno na ziskové rozpětí, se kterým by výrobní odvětví Společenství mohlo počítat za normálních podmínek hospodářské soutěže bez dumpingového dovozu“. Dále tvrdili, že zisk, jehož bylo dosaženo v roce 2011, představuje spolehlivé ziskové rozpětí bez dumpingového dovozu. Vzhledem k tomu, že kvůli velkému rozsahu levného a dumpingového dovozu a kvůli finanční krizi z roku 2009, která ovlivňovala ocelářství také v letech 2010 a 2011, údaje za období od roku 2009 do období šetření jednoznačně nebyly vhodné, bylo zřejmé, že Komise měla rozumné důvody obrátit se při hledání posledního reprezentativního roku hlouběji do minulosti (pokud by měla k dispozici údaje) a zkoumat tedy období 2005–2008. Z dostupných údajů dospěla k závěru, že z důvodů uvedených výše byl nejvhodnějším rokem rok 2008. Tvrzení, že se jedná o „účelové využití“, je neopodstatněné, neboť rok 2008 nebyl nejziskovějším rokem období 2005–2008. Rok 2008 byl vybrán, protože se jednalo o poslední rok normálních podmínek hospodářské soutěže. Zkoumání tržních cen v Unii, údajů o dovozu a spotřebě v Unii ukázalo normální situaci tržní soutěže.

(158)

Metoda použitá ke stanovení běžného zisku pro úroveň pro odstranění újmy je proto plně v souladu s rozsudkem EFMA a tvrzení bylo odmítnuto.

(159)

Tentýž vyvážející výrobce tvrdil, jak bylo uvedeno výše ve 122. bodě odůvodnění, že Komise ve své analýze situace výrobního odvětví Unie nepřihlížela k dění v roce 2010, protože předcházelo analyzovanému období, nicméně ke stanovení cílového zisku přesto použila rok 2008. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že ačkoliv posuzované období pro analýzu situace výrobního odvětví Unie bylo omezeno na období od roku 2011 do období šetření, jak je vymezeno v 20. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, z právního hlediska Komisi nic nebrání použít ke stanovení přiměřeného cílového zisku období mimo posuzované období, pokud je zvolené období reprezentativní z hlediska úrovně zisku, které by mohlo být dosaženo při neexistenci dumpingového dovozu. To je náležitě vysvětleno výše ve 157. bodě odůvodnění. Toto tvrzení je proto nutno odmítnout.

(160)

Tytéž strany tvrdily, že jelikož pro období 2005–2008 nebyly k dispozici „další ukazatele újmy“, zúčastněné strany nemohly předložit relevantní připomínky ke vhodnosti úrovně cílového zisku. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že stanovení posledního roku, v němž převládaly běžné tržní podmínky, a posouzení situace výrobního odvětví Unie v posuzovaném období jsou dva samostatné úkony, ke kterým Komise nepotřebuje nebo při nichž neanalyzuje stejný soubor informací. „Další ukazatele újmy“ nejsou podstatné ke stanovení toho, zda v určitém roce převládaly běžné tržní podmínky. Toto tvrzení proto bylo odmítnuto.

(161)

Někteří vyvážející výrobci tvrdili, že údaje o ziskovosti za rok 2008 se neměly použít, protože nespadají do období od roku 2011 do období šetření. Z výše uvedeného rozsudku EFMA je však zřejmé, že v posuzovaném období není žádný rok vhodný ke stanovení cílového zisku. Jelikož v prozatímní fázi Komise neměla od výrobního odvětví k dispozici spolehlivé, ověřené a použitelné informace o ziskovosti, vycházela z míry ziskovosti použité v jiných šetřeních. Jelikož však po poskytnutí prozatímních zjištění obdržela a ověřila informace o ziskovosti a tyto informace se ukázaly být směrodatné pro stanovení, jakého zisku lze přiměřeně dosáhnout za běžných podmínek hospodářské soutěže v tomto odvětví, je vhodnější použít takto stanovený zisk než číselný údaj, jenž je sice novější, ale zatížený odlišnými tržními podmínkami (výrobky, podmínkami hospodářské soutěže). Toto tvrzení proto bylo odmítnuto.

(162)

Jeden ruský vyvážející výrobce uvedl, že nebyl proveden výpočet rozpětí prodeje pod cenou pro druhy výrobků, jež byly zpracovány při vstupu na trh Unie dovozci, kteří jsou ve spojení. Jelikož byly k dispozici údaje, které umožňují zahrnutí tohoto prodeje, tvrzení bylo přijato a rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou byly v souladu s tím upraveny.

(163)

Tentýž ruský vyvážející výrobce tvrdil, že úroveň prodeje pod cenou byla určena nepřesně. Uvedl, že hodnoty výrobních nákladů výrobního odvětví Unie použité pro výpočet prodeje pod cenou byly v případě některých druhů výrobků velmi vysoké ve srovnání s téměř totožnými druhy výrobků a že Komise k nim neměla přihlížet, nebo je měla upravit na realistickou úroveň. Uvedl také, že ačkoliv průměrné vývozní ceny CIF čínského dovozu jsou o 3 % vyšší, rozpětí prodeje pod cenou ruských vývozců je dvojnásobné. Nakonec ještě uvedl, že objem srovnatelných výrobků prodaných výrobním odvětvím Unie představoval pouze 6,4 % jeho celkového objemu vývozu.

(164)

Po ověření však Komise zjistila, že údaje o výrobních nákladech výrobního odvětví Unie byly přesné. Pokud jde o rozdíl mezi hodnotou CIF a rozpětím prodeje pod cenou, je třeba poznamenat, že toto srovnání je zjednodušující a nebere v potaz možné rozdíly cen a nákladů u jednotlivých druhů výrobků na straně Unie a vyvážejícího výrobce. Dále je třeba poznamenat, že základní nařízení nestanoví pro podobné výrobky žádnou prahovou hodnotu pro srovnání vyvezeného objemu a odpovídajícího objemu prodaného výrobním odvětvím Unie. Po zohlednění tvrzení uvedeného ve 162. bodě odůvodnění objem srovnatelných výrobků prodaných výrobním odvětvím Unie v každém případě představoval 10 % jeho celkového objemu vývozu. V tomto ohledu je třeba také poznamenat, že více než 90 % výrobků vyvezených do Unie tímto konkrétním vyvážejícím výrobcem by mohlo být porovnáno se srovnatelným výrobkem z Unie. Na základě výše uvedených skutečností je proto třeba toto tvrzení odmítnout.

(165)

Někteří vyvážející výrobci zpochybnili to, že Komise použila pro výpočet újmy čl. 2 odst. 9, a uvedli, že čl. 2 odst. 9 patří mezi dumpingová ustanovení základního nařízení a nelze jej použít analogicky pro výpočet újmy. Tvrdili, že cena ve volném oběhu by měla vycházet z ceny, kterou jeho dovozci ve spojení v Unii skutečně účtují prvním nezávislým zákazníkům v Unii.

(166)

Účelem výpočtu rozpětí újmy je určit, zda by uložení nižší sazby cla (než je sazba založená na dumpingovém rozpětí) na vývozní cenu dumpingového dovozu postačovalo k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem. Toto posouzení by mělo vycházet z vývozní ceny s dodáním na hranice Unie, což je úroveň, která je považována za srovnatelnou s cenou ze závodu výrobního odvětví Unie. Analogicky k přístupu používanému pro výpočty týkající se dumpingového rozpětí se v případě vývozního prodeje prostřednictvím vývozců ve spojení vypočte vývozní cena na základě ceny dalšího prodeje prvnímu nezávislému zákazníkovi s náležitou úpravou podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Jelikož je vývozní cena při výpočtu rozpětí újmy nepostradatelným prvkem a jelikož je tento článek jediným článkem v základním nařízení, který poskytuje vodítko k výpočtu vývozní ceny, je analogické použití tohoto článku odůvodněné.

(167)

Navíc se má za to, že by metoda, kterou zastává tato strana, vedla k nerovnému zacházení při výpočtu rozpětí této společnosti a rozpětí ostatních vyvážejících výrobců prodávajících nezávislým dovozcům, kteří byli zařazeni do vzorku. Metodika použitá v případě ostatních vyvážejících výrobců zařazených do vzorku vycházela z vývozní ceny na úrovni CIF, z níž jsou samozřejmě vyjmuty prodejní, režijní a správní náklady a zisk z následného prodeje v Unii po celním odbavení. Komise se domnívá, že určení přiměřené dovozní ceny pro stanovení cenového podbízení a prodeje pod cenou by nemělo být ovlivněno tím, zda se vývoz uskutečňuje pro provozovatele ve spojení nebo nezávislé provozovatele v Unii. Metodika, kterou Komise používá, zajišťuje, že se v obou případech použije stejné zacházení.

(168)

Komise proto měla za to, že použitý postup byl správný, a tato tvrzení odmítla.

(169)

Po poskytnutí konečných zjištění jedna zúčastněná strana tvrdila, že v důsledku odečtení prodejních, režijních a správních nákladů a zisku z prodejní ceny nemohlo být srovnání míry prodeje pod cenou a dumpingu správné, protože jmenovatel výpočtu (tj. cena CIF) již nebyl stejný. Toto tvrzení bylo odmítnuto, protože odečtení prodejních, režijních a správních nákladů a zisku ovlivní pouze čitatel zlomku, nikoliv jmenovatel.

(170)

Po poskytnutí konečných zjištění také ještě některé zúčastněné strany tvrdily, že odečtením prodejních, režijních a správních nákladů a zisku se oslabil účinek pravidla nižšího cla. Jelikož však na výpočet dumpingu byla použita srovnatelná metodika, jednoznačně nedošlo k oslabení pravidla nižšího cla. Toto tvrzení proto bylo odmítnuto.

(171)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že tzv. pravidlo nižšího cla v tomto případě nepostačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, neboť zatímco výrobní náklady výrobního odvětví Unie zůstaly po období šetření na stejné úrovni, v období od dubna do prosince 2015 klesly dovozní ceny z Ruska o 19 % a z Číny o 22 %. Na základě toho tvrdila, že příslušná úroveň prozatímního antidumpingového cla (26,2 % a 16 %) je nedostatečná, neboť clo již bylo do velké míry nebo zcela absorbováno výše uvedeným poklesem cen. V důsledku tohoto poklesu cen dokázali výrobci v dotčených zemích výrazně zvýšit objem svého vývozu do Unie. Dále poukázala na 26. bod odůvodnění nařízení Rady (ES) 437/2004 (11), v němž Komise uvedla, že zjištění by měla být omezena na období šetření s výjimkou případů, kdy lze prokázat, že účinek nových okolností je zřejmý, nesporný, trvalý, nemůže být manipulován a nejedná se o úmyslné jednání jedné ze zúčastněných stran.

(172)

Toto tvrzení je nutno odmítnout. Na jednu stranu tvrzení, že výrobní náklady výrobního odvětví Unie zůstaly na stejné úrovni, nebylo doloženo žádnými věcnými důkazy. Na druhou stranu, i když se dovozní ceny z dotčených zemí po skončení období šetření skutečně výrazně snížily, některé skutečnosti naznačují, že tyto ceny v druhém čtvrtletí 2016 opět rostou. Pokles prodejních cen tudíž podle všeho nemá trvalý charakter, a proto by bylo předčasné se k němu takto stavět.

(173)

Vzhledem k vysoké míře spolupráce bylo konečné rozpětí újmy pro ČLR, platné pro spolupracující vyvážející výrobce nezařazené do vzorku, vypočteno jako průměr ze dvou vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Konečné rozpětí újmy pro ČLR, platné pro nespolupracující vyvážející výrobce, bylo stanoveno na úrovni nejvyššího rozpětí dvou spolupracujících společností.

(174)

Co se týče Ruska, konečné rozpětí újmy platné pro nespolupracující vyvážející výrobce bylo stanoveno na základě rozpětí újmy reprezentativního druhu výrobku u spolupracujících vyvážejících výrobců. Toto rozpětí platí pro společnost PJSC Novolipetsk Steel, protože nespolupráce objasněná výše v oddíle „Dumping“ se týkala také její vývozní ceny, a tedy i rozpětí újmy.

(175)

S ohledem na skutečnosti uvedené výše ve 152. až 172. bodě odůvodnění se stanoví tato konečná rozpětí újmy a dumpingová rozpětí vyjádřená v procentech ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením. Jsou zde uvedeny také sazby konečného cla.

Tabulka 4

Konečná rozpětí a sazby konečného cla

(176)

Na základě připomínek vyvážejícího výrobce po poskytnutí konečných zjištění byla výše uvedená rozpětí újmy případně zaokrouhlena směrem dolů na jedno desetinné místo.

(177)

Individuální sazby antidumpingového cla pro společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy stav těchto společností zjištěný během šetření. Tyto celní sazby (na rozdíl od celostátního cla použitelného na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výlučně na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a vyrobeného uvedenými společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážený dotčený výrobek vyrobený jakoukoli jinou společností, jejíž název není výslovně uveden v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, by se tyto sazby neměly vztahovat a takový výrobek podléhá celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(178)

S případnými žádostmi o použití těchto antidumpingových celních sazeb pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu subjektu nebo po vzniku nových výrobních či prodejních subjektů) je třeba se obrátit na Komisi (12) a připojit veškeré příslušné informace, zejména pak o jakékoli změně v činnostech společnosti souvisejících s výrobou či domácím prodejem a prodejem na vývoz, která je spojena například s takovou změnou názvu nebo takovou změnou výrobních či prodejních subjektů. Toto nařízení bude v případě potřeby odpovídajícím způsobem změněno tak, že bude aktualizován seznam společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(179)

Aby se co nejvíce omezilo riziko obcházení, má se za to, že je v tomto případě nutné přijmout zvláštní opatření za účelem zajištění řádného uplatňování antidumpingových opatření. Tato opatření jsou následující: povinnost předložit celním orgánům členských států platnou obchodní fakturu, která splňuje požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, podléhá celní sazbě, která platí pro všechny ostatní společnosti.

(180)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány.

(181)

Po poskytnutí prozatímních zjištění žadatel tvrdil, že někteří vyvážející výrobci začali absorbovat uložená prozatímní cla tím, že odmítají zvýšit své ceny. Toto tvrzení nelze ověřit v rámci tohoto šetření. Bude-li podána samostatná žádost, podle čl. 12 odst. 1 základního nařízení může být zahájeno antiabsorpční šetření, pokud budou předloženy důkazy prima facie.

(182)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,

—

ploché válcované výrobky ze železa nebo nelegované oceli, všech šířek, válcované za studena (úběrem za studena), neplátované, nepokovené ani nepotažené, po válcování za studena již dále neopracované, též ve svitcích, všech tlouštěk, elektroplechy,

—

ploché válcované výrobky ze železa nebo nelegované oceli, všech šířek, válcované za studena (úběrem za studena), neplátované, nepokovené ani nepotažené, ve svitcích, o tloušťce menší než 0,35 mm, žíhané (známé jako „černé plechy“),

—

ploché válcované výrobky z ostatní legované oceli, všech šířek, z křemíkové elektrotechnické oceli, a

—

ploché válcované výrobky z legované oceli, po válcování za studena (úběrem za studena) již dále neopracované, z rychlořezné oceli.