15.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 306/37

(1)

Podle čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013 je institucionální systém ochrany smluvní nebo právními předpisy stanovenou dohodou o závazku, která chrání členské instituce a zajišťuje jejich likviditu a solventnost k odvrácení úpadku, je-li to nezbytné. Podle tohoto ustanovení mohou příslušné orgány za určitých podmínek stanovených v nařízení (EU) č. 575/2013 upustit od uplatňování vybraných obezřetnostních požadavků nebo povolit určité výjimky pro účastníky institucionálního systému ochrany.

(2)

Jako příslušný orgán pro obezřetnostní dohled nad významnými úvěrovými institucemi v rámci jednotného mechanismu dohledu Evropská centrální banka (ECB) odpovídá za posuzování žádostí, které tyto instituce předkládají.

(3)

Podmínky pro posuzování institucionálních systémů ochrany pro obezřetnostní účely jsou stanoveny v čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013. Uvedené nařízení dává příslušným orgánům určitý prostor pro uvážení při provádění hodnocení v oblasti dohledu, které je nezbytné pro určení, zda jsou podmínky splněny. V zájmu zajištění soudržnosti, účinnosti a transparentnosti doplnila ECB do „Všeobecných zásad ECB týkajících se možností a případů vlastního uvážení dostupných v rámci práva Unie“ novou kapitolu, která se týká postupu při uznávání institucionálních systémů ochrany pro obezřetnostní účely (3) a která upřesňuje, jak bude ECB hodnotit, zda institucionální systémy ochrany a jejich členové splňují výše uvedené podmínky.

(4)

ECB odpovídá za účinné a konzistentní fungování jednotného mechanismu dohledu a v rámci svých úkolů v oblasti dozoru je povinna zajistit konzistentnost výsledků dohledu. V této souvislosti ECB přijímá obecné pokyny určené vnitrostátním příslušným orgánům, jimiž se tyto orgány mají při výkonu úkolů a přijímání rozhodnutí v oblasti dohledu ve vztahu k méně významným institucím řídit.

(5)

Jelikož institucionální systémy ochrany mohou zahrnovat významné i méně významné instituce, je důležité zajistit jednotné zacházení s účastníky těchto systémů v rámci celého jednotného mechanismu dohledu v zájmu podpory soudržnosti rozhodnutí přijímaných ECB a vnitrostátními příslušnými orgány. V případě institucionálních systémů ochrany sdružujících významné i méně významné úvěrové instituce je zvlášť důležité, aby ECB, která je zodpovědná za obezřetnostní dohled nad významnými institucemi, i vnitrostátní příslušné orgány, které odpovídají za dohled nad méně významnými institucemi, používaly pro účely hodnocení způsobilosti stejné specifikace. Používání stejných specifikací ze strany vnitrostátních příslušných orgánů je opodstatněné i při hodnocení institucionálních systémů ochrany, které sestávají výhradně z méně významných institucí, neboť složení institucionálních systémů ochrany, jakož i klasifikace jejich členů jako významných či méně významných se mohou časem měnit,

a)

je protistrana institucí, finanční institucí nebo podnikem pomocných služeb, na něž se vztahují odpovídající obezřetnostní požadavky;

b)

je protistrana, která žádá o povolení, usazena v témže členském státě.

a)

vlastnická nebo právní struktura členů může omezit převoditelnost kapitálu nebo schopnost splatit závazky;

b)

formální rozhodovací proces týkající se převodu kapitálu mezi členy zaručuje okamžitý převod;

c)

stanovy členů, akcionářská smlouva nebo jiné známé dohody obsahují ustanovení, která by mohla protistraně bránit v převodu kapitálu nebo splacení závazků;

d)

se v minulosti u členů vyskytly vážné potíže v oblasti řízení nebo problémy týkající se správy a řízení společnosti, které by mohly mít nepříznivý vliv na okamžitý převod kapitálu nebo splacení závazků;

e)

o okamžitém převodu kapitálu nebo splacení závazků mohou rozhodovat nebo jim bránit třetí osoby (6)

f)

jsou dány náznaky toho, že v minulosti došlo k tokům prostředků mezi členy, které prokazují schopnost okamžitě převést prostředky nebo splatit závazky.

a)

tato opatření zahrnují široký soubor opatření, procesů a mechanismů, jež tvoří operační rámec institucionálního systému ochrany. Součástí tohoto rámce by měl být soubor dostupných nástrojů, a to od méně intrusivních opatření až po závažnější opatření přiměřená rizikovosti instituce, která je adresátem podpory, a vážnosti jejích finančních potíží včetně přímé podpory kapitálu a likvidity. Podporu je možné podmínit, například zavedením určitých ozdravných a restrukturalizačních opatření ze strany příslušné instituce;

b)

struktura řízení institucionálního systému ochrany a proces přijímání rozhodnutí o podpůrných opatřeních umožňují včasné poskytnutí podpory;

c)

je dán jednoznačný závazek poskytnout podporu v případě, kdy se některý z členů i přes předcházející sledování rizik a opatření včasného zásahu nachází v platební neschopnosti nebo je nelikvidní anebo mu taková situace hrozí, a zajistit, aby členské instituce dodržovaly příslušné regulatorní požadavky na kapitál a likviditu;

d)

institucionální systém ochrany pravidelně provádí zátěžové testy s cílem kvantifikovat potenciální opatření na podporu kapitálu a likvidity;

e)

schopnost institucionálního systému ochrany absorbovat riziko (prostřednictvím splacených prostředků, potenciálních příspěvků ex post a srovnatelných závazků) postačuje ke krytí potenciálních opatření přijatých na podporu jeho členů;

f)

byl vytvořen fond prostředků ex ante, aby měl institucionální systém ochrany okamžitě k dispozici prostředky na podpůrná opatření, a

a)

členské instituce institucionálního systému ochrany jsou povinny hlavnímu orgánu zodpovědnému za řízení tohoto systému pravidelně poskytovat aktuální údaje o svých rizikových situacích včetně informací o svém kapitálu a plnění kapitálových požadavků;

b)

jsou zabezpečeny odpovídající přiměřené toky údajů a byly zavedeny náležité informační systémy;

c)

hlavní orgán zodpovědný za řízení institucionálního systému ochrany stanovil jednotné standardy a metodiky rámce řízení rizik, jež mají členové uplatňovat;

d)

pro účely sledování a klasifikace rizik ze strany institucionálního systému ochrany existuje jednotná definice rizik, v případě všech členů jsou sledovány stejné kategorie rizik a ke kvantifikaci rizik se používá stejná úroveň spolehlivosti a stejný časový horizont;

e)

systémy sledování a klasifikace rizik, které má institucionální systém ochrany k dispozici, klasifikují členy podle jejich rizikové situace, tzn. institucionální systém ochrany v zájmu včasné intervence vymezil různé kategorie pro začlenění svých členů;

f)

institucionální systém ochrany má možnost ovlivňovat rizikovou situaci svých členů vydáváním pokynů, doporučení atd., např. za účelem omezení určitých činností nebo snížení určitých rizik.

a)

institucionální systém ochrany pravidelně hodnotí rizika a zranitelná místa sektoru, do kterého patří jeho členové;

b)

výsledky přezkumu rizik jsou krátce po jeho dokončení shrnuty ve zprávě nebo jiném dokumentu a poskytnuty příslušným rozhodovacím orgánům institucionálního systému ochrany a/nebo jeho členům;

c)

institucionální systém ochrany informuje jednotlivé členy o jejich rizikové klasifikaci v souladu s čl. 113 odst. 7 písm. c).

a)

konsolidovaná nebo agregovaná zpráva byla ověřena nezávislým externím auditorem na základě příslušného účetního rámce, resp. metody agregace;

b)

externí auditor je povinen předložit výrok auditora;

c)

rozsah konsolidace/agregace zahrnuje všechny členy institucionálního systému ochrany, jejich dceřiné společnosti, případné zprostředkovatelské struktury, jako jsou holdingové společnosti, a subjekt, který řídí samotný institucionální systém ochrany (jde-li o právnickou osobu);

d)

v případech, kdy institucionální systém ochrany sestavuje zprávu obsahující souhrnnou rozvahu a souhrnnou výsledovku, umožňuje metoda agregace zajistit vyloučení všech expozic v rámci skupiny.

a)

externí auditor zodpovědný za ověření konsolidované nebo agregované finanční zprávy může potvrdit, že tyto praktiky jsou vyloučeny;

b)

transakce členů nevedou k nevhodné tvorbě kapitálu na individuální, subkonsolidované nebo konsolidované úrovni.

a)

zda má institucionální systém ochrany dostatečný počet členů (z řad institucí, které jsou potenciálně způsobilé k účasti) ke krytí případných podpůrných opatření, které může být zapotřebí přijmout;

b)

modely podnikání členů, jejich obchodní strategie, velikost, klienty, místní zaměření, produkty, struktury financování, kategorie podstatných rizik, dohody o spolupráci při prodeji a o poskytování služeb uzavřené s ostatními členy institucionálního systému ochrany atd.;

c)

zda různé obchodní profily členů umožňují sledování a klasifikaci jejich rizikových situací prostřednictvím jednotně stanovených systémů, které institucionální systém ochrany zavedl v souladu s čl. 113 odst. 7 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013;

d)

skutečnost, že sektory institucionálních systémů ochrany jsou obvykle založeny na vzájemné spolupráci, tzn. že ústřední instituce a jiné specializované instituce v rámci sítě nabízejí produkty a poskytují služby ostatním členům institucionálního systému ochrany. Při hodnocení homogenity obchodních profilů by měly vnitrostátní příslušné orgány zohlednit, do jaké míry obchodní činnost členů souvisí se sítí (produkty a služby poskytované místním bankám, služby společným klientům, aktivity na kapitálovém trhu atd.).