11.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/1

(1)

Presumpce neviny a právo na spravedlivý proces jsou zakotveny v článcích 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a článku 11 Všeobecné deklarace lidských práv.

(2)

Unie si stanovila za cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva. Podle závěrů předsednictví ze zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999, a zejména bodu 33 těchto závěrů, by posílené vzájemné uznávání rozsudků a jiných rozhodnutí justičních orgánů a nezbytné sblížení právních předpisů usnadnily spolupráci mezi příslušnými orgány a soudní ochranu práv jednotlivce. Zásada vzájemného uznávání by proto měla být základním kamenem justiční spolupráce v občanských i trestních věcech v Unii.

(3)

Podle Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) je justiční spolupráce v trestních věcech v Unii založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a jiných soudních rozhodnutí.

(4)

Provádění této zásady je založeno na předpokladu vzájemné důvěry členských států v systémy trestního soudnictví jiných členských států. Rozsah zásady vzájemného uznávání závisí na řadě činitelů, mezi něž patří mechanismy na ochranu práv podezřelých a obviněných osob a společné minimální normy nezbytné pro snazší uplatňování této zásady.

(5)

Přestože jsou všechny členské státy stranami EÚLP a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, zkušenosti ukazují, že tato skutečnost sama o sobě nezaručuje vždy dostatečnou úroveň důvěry v systémy trestního soudnictví jiných členských států.

(6)

Dne 30. listopadu 2009 přijala Rada usnesení o cestovní mapě pro posílení procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení (3) (dále jen „cestovní mapa“). Cestovní mapa vyzývá k postupnému přijetí opatření týkajících se práva na překlad a tlumočení (opatření A), práva na informace o právech a informace o obvinění (opatření B), práva na právní poradenství a právní pomoc (opatření C), práva na komunikaci s příbuznými, zaměstnavateli a konzulárními úřady (opatření D) a zvláštní ochrany pro podezřelé nebo obviněné osoby, které jsou zranitelné (opatření E).

(7)

Dne 11. prosince 2009 Evropská rada cestovní mapu uvítala a učinila ji součástí Stockholmského programu – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je (4) (bod 2.4). Evropská rada zdůraznila, že cestovní mapa není vyčerpávající, a vyzvala Komisi, aby posoudila další prvky minimálních procesních práv podezřelých a obviněných osob a vyhodnotila, zda je třeba se v zájmu podpory lepší spolupráce v této oblasti zabývat dalšími otázkami, jako je například presumpce neviny.

(8)

Doposud byla podle cestovní mapy přijata tři opatření týkající se procesních práv v trestním řízení, a to směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU (5), 2012/13/EU (6) a 2013/48/EU (7).

(9)

Cílem této směrnice je posílit právo na spravedlivý proces v trestním řízení stanovením společných minimálních pravidel pro některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při řízení před soudem.

(10)

Stanovením společných minimálních pravidel pro ochranu procesních práv podezřelých a obviněných osob tato směrnice usiluje o posílení důvěry členských států v systémy trestního soudnictví jiných členských států, a tím usnadňuje vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních věcech. Tato společná minimální pravidla mohou rovněž vést k odstranění překážek volného pohybu občanů na území členských států.

(11)

Tato směrnice by se měla vztahovat pouze na trestní řízení, jak je vykládá Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“), aniž je dotčena judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Tato směrnice by se neměla vztahovat na občanská ani správní řízení, včetně správních řízení, jež mohou vést k uložení sankcí, jako jsou řízení ve věcech hospodářské soutěže, obchodu, finančních služeb, silniční dopravy, v daňových věcech či ve věcech daňových přirážek a šetření správních orgánů v souvislosti s takovými řízeními.

(12)

Tato směrnice by se měla vztahovat na fyzické osoby, které jsou podezřelé nebo obviněné v trestním řízení. Měla by se použít od okamžiku, kdy se určitá osoba stane podezřelou nebo je obviněna ze spáchání trestného činu nebo údajného trestného činu, a tudíž již před tím, než byla příslušnými orgány členského státu úředním sdělením nebo jinak uvědomena o tom, že je podezřelou nebo obviněnou osobou. Tato směrnice by se měla použít ve všech stadiích trestního řízení až do nabytí právní moci konečného rozhodnutí o tom, zda podezřelá nebo obviněná osoba uvedený trestný čin spáchala. Do oblasti působnosti této směrnice by neměly spadat soudní řízení a prostředky právní nápravy, které jsou k dispozici až poté, co uvedené rozhodnutí nabude právní moci, a to včetně podání žaloby u Evropského soudu pro lidská práva.

(13)

Tato směrnice uznává, že potřeba i úroveň ochrany některých aspektů presumpce neviny se u fyzických a právnických osob liší. Pokud jde o fyzické osoby, zachycuje tuto ochranu ustálená judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Soudní dvůr však uznal, že některá práva vyplývající z presumpce neviny nepříslušejí právnickým osobám stejným způsobem jako osobám fyzickým.

(14)

Za současného stavu vývoje vnitrostátních právních předpisů a judikatury na vnitrostátní i unijní úrovni je předčasné přijímat na úrovni Unie právní předpisy týkající se presumpce neviny právnických osob. Tato směrnice by se proto neměla vztahovat na právnické osoby. Tím by nemělo být dotčeno uplatnění presumpce neviny na právnické osoby, jak je stanovena zejména v EÚLP a vykládána Evropským soudem pro lidská práva a Soudním dvorem.

(15)

Presumpce neviny právnických osob by měla být zajištěna prostřednictvím stávajících právních záruk a judikatury, jejichž vývoj určí, zda bude potřebné přijmout opatření na úrovni Unie.

(16)

Presumpce neviny by byla porušena, pokud by veřejná prohlášení učiněná orgány veřejné moci nebo soudní rozhodnutí jiná než o vině označovala podezřelou nebo obviněnou osobu za vinnou, dokud její vina nebyla prokázána zákonným způsobem. Taková prohlášení nebo soudní rozhodnutí by neměla vzbuzovat dojem, že je taková osoba vinná. Tím by neměly být dotčeny úkony trestního stíhání, jejichž cílem je prokázat vinu podezřelé nebo obviněné osoby, jako je obvinění, ani soudní rozhodnutí, v jejichž důsledku se stává podmíněný trest vykonatelným, za podmínky, že je dodrženo právo na obhajobu. Rovněž by tím neměla být dotčena předběžná rozhodnutí procesní povahy, která přijímají justiční nebo jiné příslušné orgány a jež jsou založena na podezření či usvědčujících důkazech, jako jsou rozhodnutí o vyšetřovací vazbě, pokud taková rozhodnutí neoznačují podezřelou nebo obviněnou osobu za vinnou. Před přijetím předběžného rozhodnutí procesní povahy by měl příslušný orgán nejprve ověřit, zda jsou důkazy usvědčující podezřelou nebo obviněnou osobu dostatečně průkazné pro dotčené rozhodnutí, a rozhodnutí by tyto usvědčující důkazy mělo uvádět.

(17)

Výrazem „veřejná prohlášení orgánů veřejné moci“ by se mělo rozumět každé prohlášení, které se vztahuje k trestnému činu a jež pochází od orgánu zapojeného do trestního řízení o daném trestném činu, jako je justiční orgán, policie nebo jiný orgán činný v trestním řízení, nebo od jiného orgánu veřejné moci, jako jsou ministři a další úřední osoby, přičemž touto definicí nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy upravující imunitu.

(18)

Povinnost neoznačovat podezřelou nebo obviněnou osobu za vinnou by neměla bránit orgánům veřejné moci v tom, aby poskytovaly informace o trestním řízení veřejnosti, pokud je to nezbytně nutné z důvodů trestního vyšetřování, jako v případě, kdy je vydán videomateriál a veřejnost je žádána o pomoc při zjišťování totožnosti údajného pachatele trestného činu, nebo z důvodů veřejného zájmu, jako v případě, kdy se z bezpečnostních důvodů poskytují informace obyvatelům určité oblasti dotčené údajným trestným činem proti životnímu prostředí, nebo v případech, kdy obžaloba či jiný příslušný orgán poskytne objektivní informace o stavu trestního řízení s cílem zabránit narušení veřejného pořádku. Využití takových důvodů by se mělo omezit na případy, v nichž by to bylo s přihlédnutím ke všem zájmům rozumné a přiměřené. V žádném případě by však způsob a souvislosti poskytování takových informací neměly budit dojem, že daná osoba je vinná, dokud její vina nebyla prokázána zákonným způsobem.

(19)

Členské státy by měly přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby orgány veřejné moci v případě poskytování informací sdělovacím prostředkům neoznačovaly podezřelou nebo obviněnou osobu za vinnou, dokud její vina nebyla prokázána zákonným způsobem. Členské státy by za tímto účelem měly upozornit orgány veřejné moci na to, že je při poskytování nebo šíření informací ve veřejných sdělovacích prostředcích důležité náležitě zohlednit presumpci neviny. Neměly by tím být dotčeny vnitrostátní právní předpisy o ochraně svobody tisku a dalších sdělovacích prostředků.

(20)

Příslušné orgány by se měly zdržet toho, aby u soudu či na veřejnosti představovaly podezřelé nebo obviněné osoby jakožto vinné v důsledku použití donucovacích prostředků spočívajících ve fyzickém omezení, jako jsou pouta na ruce, prosklené kabiny, klece a pouta na nohy, nejsou-li takové prostředky nutné z důvodů daných konkrétním případem, a to buď s cílem zajistit bezpečnost, včetně zabránění podezřelé či obviněné osobě ve způsobení újmy na zdraví sobě samému či jiným osobám či v poškozování majetku, nebo s cílem zabránit podezřelé nebo obviněné osobě, aby uprchla či navazovala kontakt se třetími osobami, jako jsou svědci či oběti. Možnost využít donucovacích prostředků spočívajících ve fyzickém omezení neznamená, že příslušné orgány mají přijmout oficiální rozhodnutí o jejich použití.

(21)

Pokud je to proveditelné, měly by se příslušné orgány rovněž vyvarovat toho, aby u soudu či na veřejnosti podezřelé či obviněné osoby vystupovaly ve vězeňském oblečení, aby tím nebyl vzbuzován dojem, že jsou dané osoby vinné.

(22)

Důkazní břemeno při prokazování viny podezřelé nebo obviněné osoby leží na obžalobě a jakákoli pochybnost by se měla vykládat ve prospěch podezřelé nebo obviněné osoby. K porušení presumpce neviny dojde tehdy, pokud by bylo důkazní břemeno přesunuto z obžaloby na obhajobu, aniž by tím byly dotčeny jakékoli vyhledávací pravomoci soudu z moci úřední, nezávislost soudní moci při posuzování viny podezřelé nebo obviněné osoby a uplatnění domněnek na základě skutečností či právních předpisů ve vztahu k trestní odpovědnosti podezřelé nebo obviněné osoby. Takové domněnky by měly být vymezeny v přiměřeném rozsahu s přihlédnutím k významu projednávané věci a při zachování práva na obhajobu, přičemž použité prostředky by měly být důvodně přiměřené sledovanému zákonnému účelu. Tyto domněnky by měly být vyvratitelné a v každém případě by měly být použity pouze tehdy, je-li dodrženo právo na obhajobu.

(23)

V některých členských státech jsou vyhledáváním důkazů jak ve prospěch, tak v neprospěch podezřelé či obviněné osoby pověřeni nejen žalobci, ale i soudci a příslušné soudy. Členské státy, v nichž neexistuje kontradiktorní systém, by měly mít možnost zachovat svůj stávající systém, je-li v souladu s touto směrnicí a dalšími příslušnými ustanoveními práva Unie a mezinárodního práva.

(24)

Právo nevypovídat je důležitým aspektem presumpce neviny a mělo by sloužit jako ochrana před obviňováním sama sebe.

(25)

Právo neobviňovat sám sebe je rovněž důležitým aspektem presumpce neviny. Podezřelé ani obviněné osoby by neměly být nuceny k tomu, aby na žádost o vyjádření se k události nebo o zodpovězení otázky předkládaly důkazy nebo doklady, nebo případně poskytovaly informace, kterými by mohly obvinit samy sebe.

(26)

Právo nevypovídat a právo neobviňovat sám sebe by se mělo vztahovat na otázky, které se týkají trestného činu, z jehož spáchání je dotčená osoba podezřelá nebo obviněná, a nikoliv například na otázky, které se týkají totožnosti podezřelé nebo obviněné osoby.

(27)

Právo nevypovídat a právo neobviňovat sám sebe znamená, že by příslušné orgány neměly nutit podezřelou nebo obviněnou osobu k poskytnutí informací proti její vůli. Při rozhodování o tom, zda bylo porušeno právo nevypovídat či neobviňovat sám sebe, by měl být zohledněn výklad Evropského soudu pro lidská práva týkající se práva na spravedlivý proces podle EÚLP.

(28)

Pokud podezřelá nebo obviněná osoba využije svého práva nevypovídat nebo práva neobviňovat sama sebe, neměla by být tato skutečnost použita proti ní a neměla by být chápána sama o sobě jako důkaz, že tato osoba daný trestný čin spáchala. Tím by neměla být dotčena vnitrostátní pravidla pro hodnocení důkazů soudy či soudci, je-li dodrženo právo na obhajobu.

(29)

Pokud podezřelá nebo obviněná osoba využije svého práva neobviňovat sama sebe, nemělo by to bránit příslušným orgánům ve shromažďování důkazů, jež mohou být zákonně získány od této osoby zákonnými donucovacími prostředky a které existují nezávisle na vůli této osoby, jako jsou materiály získané na základě povolení k prohlídce, materiály, u kterých existuje zákonná povinnost jejich uchovávání a předložení na výzvu, dechové zkoušky, vzorky krve či moči a tkáně pro účely zkoušek DNA.

(30)

Právo nevypovídat a právo neobviňovat sám sebe by členským státům nemělo bránit v tom, aby v případě méně závažných trestných činů, jako jsou méně závažné dopravní přestupky, rozhodly o tom, že řízení nebo některá jeho stadia mohou být v souvislosti s dotčeným trestným činem vedena písemně nebo bez výslechu podezřelé nebo obviněné osoby příslušnými orgány, je-li to v souladu s právem na spravedlivý proces.

(31)

Členské státy by měly zvážit zajištění toho, aby v případě, kdy jsou podezřelé nebo obviněné osobě poskytnuty informace o právech podle článku 3 směrnice 2012/13/EU, byly takové osobě rovněž poskytnuty informace o jejím právu neobviňovat sama sebe, jak se uplatňuje v souladu s touto směrnicí podle vnitrostátního práva.

(32)

Členské státy by měly zvážit zajištění toho, aby v případě, kdy je podezřelé nebo obviněné osobě poskytnuto poučení o právech podle článku 4 směrnice 2012/13/EU, obsahovalo takové poučení rovněž informace o právu neobviňovat sám sebe, jak se uplatňuje v souladu s touto směrnicí podle vnitrostátního práva.

(33)

Právo na spravedlivý proces představuje jednu ze základních zásad demokratické společnosti. Právo podezřelé nebo obviněné osoby na to, aby byla přítomna při řízení před soudem, z tohoto práva vychází a mělo by být zajištěno v celé Unii.

(34)

Pokud podezřelá nebo obviněná osoba z důvodů, jež se vymykají její kontrole, nemůže být přítomna při řízení před soudem, měla by mít ve lhůtě stanovené vnitrostátním právem možnost požádat o nový termín řízení před soudem.

(35)

Právo podezřelé nebo obviněné osoby na to, aby byla přítomna při řízení před soudem, není právem absolutním. Za určitých podmínek by měla mít podezřelá nebo obviněná osoba možnost se tohoto práva výslovně nebo mlčky vzdát, musí to však učinit jednoznačně.

(36)

Za určitých okolností by mělo být možné vynést rozhodnutí o vině nebo nevině podezřelé nebo obviněné osoby i tehdy, není-li v řízení před soudem přítomna. Mohlo by tomu tak být v případě, kdy podezřelá nebo obviněná osoba byla o řízení před soudem řádně vyrozuměna a na následky nedostavení se k soudu upozorněna, přesto však se k řízení před soudem nedostavila. Skutečnost, že podezřelá nebo obviněná osoba byla vyrozuměna o řízení před soudem, by měla být chápána tak, že tato osoba byla osobně předvolána nebo byla úředně vyrozuměna o dni a místě konání uvedeného řízení jiným způsobem tak, aby si byla uvedeného řízení vědoma. Upozorněním podezřelé nebo obviněné osoby na následky nedostavení se k soudu by se mělo rozumět zejména upozornění dané osoby na to, že by rozhodnutí mohlo být vyneseno v její nepřítomnosti.

(37)

Mělo by být rovněž možné, aby se řízení před soudem, jež může vést k rozhodnutí o vině nebo nevině podezřelé nebo obviněné osoby, konalo v její nepřítomnosti, pokud o něm byla vyrozuměna a zmocnila obhájce, jehož si sama zvolila, nebo jenž jí byl ustanoven státem, aby ji v řízení před soudem zastupoval, a který uvedenou podezřelou nebo obviněnou osobu zastupoval.

(38)

Při posuzování otázky, zda způsob vyrozumění zajišťuje dostatečnou informovanost dotčené osoby o řízení před soudem, by se ve vhodných případech mělo rovněž přihlédnout k tomu, jaké úsilí vyvinuly orgány veřejné moci k tomu, aby dotčenou osobu vyrozuměly, a k tomu, jaké úsilí vyvinula dotčená osoba sama, aby obdržela informace jí určené.

(39)

Pokud právní řád členských států umožňuje vést řízení před soudem v nepřítomnosti podezřelé nebo obviněné osoby, avšak podmínky pro přijetí rozhodnutí v nepřítomnosti určité podezřelé nebo obviněné osoby nejsou splněny, neboť přes vynaložení přiměřeného úsilí nemohlo být zjištěno místo jejího pobytu, například proto, že tato osoba uprchla či se skrývá, mělo by být přesto možné vynést rozhodnutí v její nepřítomnosti a toto rozhodnutí vykonat. V takovém případě by členské státy měly zajistit, aby v okamžiku vyrozumění podezřelé nebo obviněné osoby o daném rozhodnutí, zejména při jejím zadržení, tato osoba měla být rovněž poučena o možnosti napadnout takové rozhodnutí a o právu na nové řízení před soudem či na uplatnění jiného prostředku právní nápravy. Takové vyrozumění by mělo být poskytnuto písemně. Může však být poskytnuto i ústně, pokud je skutečnost, že k vyrozumění došlo, zaznamenána v souladu s postupem pro záznamy při řízení před soudem podle vnitrostátního práva.

(40)

Příslušné orgány v členských státech by měly mít rovněž možnost dočasně vykázat podezřelou nebo obviněnou osobu z projednávání věci před soudem, je-li to v zájmu zajištění řádného průběhu trestního řízení. Mohlo by tomu tak být například tehdy, když podezřelá nebo obviněná osoba narušuje soudní jednání a musí být na příkaz soudce o vykázání vyvedena ze soudní síně nebo když se zjistí, že přítomnost podezřelé nebo obviněné osoby znemožňuje řádný výslech svědka.

(41)

Právo být přítomen při řízení před soudem může být vykonáno pouze v případě, že se koná jedno nebo více soudních jednání. Znamená to, že právo být přítomen při řízení před soudem nemůže být uplatněno, pokud příslušná vnitrostátní pravidla nestanoví žádné soudní jednání. Taková vnitrostátní pravidla by měla být v souladu s Listinou a EÚLP, jak jsou vykládány Soudním dvorem a Evropským soudem pro lidská práva, zejména s ohledem na právo na spravedlivý proces. Je tomu tak například v případě, kdy je řízení zjednodušeným způsobem vedeno zcela nebo zčásti písemně nebo kdy není stanoveno žádné soudní jednání.

(42)

Členské státy by měly zajistit, aby byly při provádění této směrnice, a zejména s ohledem na právo být přítomen při řízení před soudem a právo na nové řízení před soudem, zohledněny zejména zvláštní potřeby zranitelných osob. Podle doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o právu osob podezřelých nebo obviněných v trestním řízení na právní pomoc (8) by se zranitelnými podezřelými nebo obviněnými osobami měly rozumět všechny podezřelé nebo obviněné osoby, které nemohou chápat smysl trestního řízení nebo účinně se jej účastnit z důvodu svého věku, duševního nebo tělesného stavu či jakéhokoli případného zdravotního postižení.

(43)

Děti jsou zranitelné a měl by jim být poskytnut zvláštní stupeň ochrany. Proto by měly být zavedeny zvláštní procesní záruky ve vztahu k některým z práv, která jsou stanovena v této směrnici.

(44)

Zásada účinnosti práva Unie vyžaduje, aby členské státy zavedly přiměřenou a účinnou právní ochranu pro případ porušení práva, jež jednotlivcům svěřuje právo Unie. Účinná právní ochrana při porušení jakéhokoli z práv stanovených v této směrnici by měla zajistit, aby podezřelá nebo obviněná osoba byla v co největší možné míře uvedena do stejného postavení, v němž by se nacházela v případě, že by k porušení nedošlo, s cílem ochrany práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu.

(45)

Při posuzování výpovědi, kterou učinila podezřelá nebo obviněná osoba, nebo důkazů, které byly získány při porušení jejího práva nevypovídat či práva neobviňovat sebe sama, by soudy a soudci měli ctít právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces. Za těchto okolností by se mělo přihlédnout k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, podle které by mělo připuštění doznání, které bylo získáno mučením či jiným nelidským zacházením v rozporu se článkem 3 EÚLP, jakožto důkazu k prokázání příslušných skutkových okolností v trestním řízení za následek nespravedlivost celého řízení. Podle Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání by neměla být žádná výpověď, u níž bylo prokázáno, že byla učiněna v důsledku mučení, navrhována jako důkaz v žádném soudním řízení, s výjimkou důkazu o učinění takové výpovědi, který svědčí proti osobě obviněné z mučení.

(46)

Pro účely sledování a vyhodnocování účinnosti této směrnice by členské státy měly zasílat Komisi dostupné údaje o uplatňování práv stanovených v této směrnici. Tyto údaje by mohly zahrnovat záznamy orgánů činných v trestním řízení o uplatněných prostředcích právní nápravy v případech, kdy byly porušeny některé z aspektů presumpce neviny, na které se vztahuje tato směrnice, nebo právo být přítomen při řízení před soudem.

(47)

Tato směrnice podporuje základní práva a zásady uznané v Listině a EÚLP, včetně zákazu mučení a nelidského či ponižujícího zacházení, práva na svobodu a bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života, práva na nedotknutelnost lidské osobnosti, práv dítěte, začlenění osob se zdravotním postižením, práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpce neviny a práva na obhajobu. Zejména by se mělo přihlížet k článku 6 Smlouvy o Evropské unii, v němž se uvádí, že Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině, a dále, že základní práva, která jsou zaručena EÚLP a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, mají tvořit obecné zásady práva Unie.

(48)

Vzhledem k tomu, že tato směrnice stanoví minimální pravidla, měly by mít členské státy možnost rozšířit práva stanovená v této směrnici s cílem poskytnout vyšší úroveň ochrany. Úroveň ochrany poskytovaná členskými státy by nikdy neměla být nižší než normy stanovené Listinou nebo EÚLP v souladu s tím, jak je vykládají Soudní dvůr a Evropský soud pro lidská práva.

(49)

Jelikož cílů této směrnice, totiž stanovení společných minimálních pravidel pro některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být, z důvodu jejich rozsahu a účinků, lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(50)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se tyto členské státy neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná.

(51)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná,

a)

některých aspektů presumpce neviny v trestním řízení;

b)

práva být přítomen při trestním řízení před soudem.

a)

podezřelá nebo obviněná osoba byla o řízení před soudem řádně vyrozuměna a na následky nedostavení se k soudu upozorněna; nebo

b)

podezřelá nebo obviněná osoba, jež byla o řízení před soudem vyrozuměna, je zastupována zmocněným obhájcem, jehož si tato podezřelá či obviněná osoba zvolila, nebo jenž jí byl ustanoven státem.