25.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/1

1.

Řízení o předběžné otázce, které je upraveno v čl. 19 odst. 3 písm. b) Smlouvy o Evropské unii (dále jen „SEU“) a v článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), je základním mechanismem práva Evropské unie. Jeho cílem je poskytnout soudům členských států prostředek, který jim umožní předložit Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rámci řízení o předběžné otázce otázky ohledně výkladu unijního práva nebo platnosti aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie, a zajistit tak jednotný výklad a aplikaci tohoto práva v rámci Unie.

2.

Řízení o předběžné otázce spočívá na úzké spolupráci mezi Soudním dvorem a soudy členských států. K zajištění plné účinnosti tohoto řízení se jeví nezbytným připomenout základní znaky tohoto řízení a podat určitá upřesnění ohledně ustanovení jednacího řádu, pokud jde zejména o autora a dosah žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jakož i formu a obsah této žádosti. Tato upřesnění, jež se vztahují na všechny žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce (I), jsou doplněna ustanoveními vztahujícími se na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které musí být projednány v obzvláště rychlém řízení (II), a přílohou shrnující podstatné náležitosti každé žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

3.

Pravomoc Soudního dvora k rozhodování o žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce ohledně výkladu nebo platnosti unijního práva je vykonávána výlučně na základě podnětu vnitrostátních soudů bez ohledu na to, zda účastníci původního řízení vyjádřili přání obrátit se na Soudní dvůr. Vzhledem k tomu, že vnitrostátní soud, jemuž byl spor předložen, nese odpovědnost za soudní rozhodnutí, jež má být vydáno, je pouze na tomto soudu, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru.

4.

Pojem soudního orgánu je Soudním dvorem vykládán jako autonomní pojem unijního práva a Soudní dvůr v tomto ohledu přihlíží k souboru faktorů, například zda je orgán, který se na něj obrátil, zřízen zákonem, zda se jedná o stálý orgán, zda má obligatorní jurisdikci, zda má řízení před ním kontradiktorní povahu, zda aplikuje právní normy a zda je nezávislý.

5.

Soudy členských států mohou Soudnímu dvoru položit otázku týkající se výkladu nebo platnosti unijního práva, považují-li rozhodnutí Soudního dvora o této otázce za nezbytné k vynesení svého rozsudku (viz čl. 267 druhý pododstavec SFEU). Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se může ukázat jako zvláště užitečná zejména tehdy, pokud u vnitrostátního soudu vyvstane nová otázka výkladu mající obecný význam pro jednotnou aplikaci unijního práva nebo se nejeví, že stávající judikatura poskytuje nezbytné objasnění v novém právním a skutkovém rámci.

6.

Vyvstane-li otázka při jednání před soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen se obrátit na Soudní dvůr se žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce (viz čl. 267 třetí pododstavec SFEU), ledaže již v dané oblasti existuje ustálená judikatura nebo o správném způsobu výkladu dotyčné právní normy nelze rozumně pochybovat.

7.

Z ustálené judikatury mimoto vyplývá, že i když mají vnitrostátní soudy možnost odmítnout důvody týkající se neplatnosti, které jsou před nimi uplatňovány vůči aktu orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie, možnost prohlásit takový akt za neplatný naproti tomu spadá do výlučné pravomoci Soudního dvora. Soud členského státu se tudíž musí obrátit na Soudní dvůr, pokud má o platnosti takového aktu pochybnosti, s uvedením důvodů, pro které se domnívá, že je tento akt neplatný.

8.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se musí týkat výkladu nebo platnosti unijního práva, a nikoli výkladu vnitrostátních právních norem nebo skutkových otázek vznesených v rámci sporu v původním řízení.

9.

Soudní dvůr může rozhodovat o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce pouze tehdy, pokud na věc v původním řízení dopadá unijní právo. V tomto ohledu je nezbytné, aby předkládající soud vylíčil všechny rozhodné skutkové a právní okolnosti, které ho vedou k závěru, že by se v projednávané věci mohla použít ustanovení unijního práva.

10.

Pokud jde o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu Listiny základních práv Evropské unie, je třeba připomenout, že podle čl. 51 odst. 1 této Listiny jsou její ustanovení určena členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Případy tohoto uplatnění mohou být zajisté různorodé, je však nutné, aby ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce bylo jasně a jednoznačně patrné, že se ve věci v původním řízení použije jiná norma unijního práva, než je Listina. Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr nemá pravomoc rozhodovat o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce tehdy, když daná právní situace nespadá do působnosti unijního práva, ustanovení Listiny případně uplatňovaná předkládajícím soudem sama o sobě nemohou tuto pravomoc založit.

11.

Konečně, Soudní dvůr sice za účelem vydání rozhodnutí nutně přihlíží k právnímu a skutkovému rámci sporu v původním řízení, jak jej vymezil předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, sám však na tento spor unijní právo neuplatňuje. Při rozhodování o výkladu nebo platnosti unijního práva je Soudní dvůr veden snahou poskytnout odpověď užitečnou pro řešení sporu v původním řízení, je však věcí předkládajícího soudu, aby z této odpovědi vyvodil konkrétní důsledky, a to případně tím způsobem, že danou vnitrostátní normu, která byla shledána neslučitelnou s unijním právem, nepoužije.

12.

Vnitrostátní soud může předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, jakmile zjistí, že rozhodnutí o výkladu nebo platnosti unijního práva je nezbytné k tomu, aby mohl vydat svůj rozsudek. Právě vnitrostátní soud totiž může nejlépe posoudit, v jaké fázi řízení je takovouto žádost třeba podat.

13.

Nicméně vzhledem k tomu, že tato žádost bude základem pro řízení, které proběhne před Soudním dvorem, a že posledně zmíněný soud musí mít možnost disponovat všemi poznatky, které mu umožní ověřit, zda má pravomoc odpovědět na položené otázky, a pokud tomu tak je, podat na tyto otázky užitečnou odpověď, je nezbytné, aby rozhodnutí předložit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce bylo přijato ve fázi řízení, kdy je předkládající soud schopen s dostatečnou přesností vymezit právní a skutkový rámec věci v původním řízení a právní otázky, které pokládá. V zájmu řádného výkonu spravedlnosti se rovněž může jevit žádoucí, aby byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce předložena po kontradiktorním projednání věci.

14.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce může mít jakoukoli formu, kterou vnitrostátní právo připouští pro případ překážek postupu řízení, je však třeba mít na zřeteli, že tato žádost je základem pro řízení před Soudním dvorem a je doručována všem zúčastněným uvedeným v článku 23 statutu Soudního dvora (dále jen „statut“), a zejména všem členským státům, aby mohly případně předložit vyjádření. Tomu odpovídající nutnost překládat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce do všech úředních jazyků Evropské unie vyžaduje, aby byla předkládajícím soudem sepsána jednoduše, jasně a přesně, bez nadbytečných skutečností. Zkušenost ukazuje, že přibližně deset stran často stačí k náležitému vylíčení právního a skutkového rámce žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

15.

Obsah každé žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je stanoven v článku 94 jednacího řádu Soudního dvora a shrnut v příloze tohoto dokumentu. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce obsahuje kromě znění předběžných otázek položených Soudnímu dvoru:

Chybí-li jeden nebo více z výše uvedených prvků, může být Soudní dvůr nucen rozhodnout, že nemá pravomoc k podání odpovědi na předběžné otázky, nebo žádost o rozhodnutí o předběžné otázce jako nepřípustnou odmítnout.

16.

V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce musí předkládající soud uvést konkrétní odkazy na vnitrostátní ustanovení použitelná na skutkový stav věci v původním řízení a s přesností určit ustanovení unijního práva, o jejichž výklad je žádáno nebo jejichž platnost je zpochybňována. Žádost případně obsahuje stručné shrnutí relevantních argumentů účastníků původního řízení. V této souvislosti je vhodné připomenout, že se překládá pouze žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, a nikoli její případné přílohy.

17.

Předkládající soud rovněž může uvést stručně svůj názor na odpověď, která má být poskytnuta na položené předběžné otázky. Takový názor může být pro Soudní dvůr užitečný, zejména má-li o žádosti rozhodnout v rámci zrychleného nebo naléhavého řízení.

18.

Konečně, předběžné otázky položené Soudnímu dvoru musí být obsaženy v samostatné a jasně odlišené části předkládacího rozhodnutí, nejlépe na jeho začátku nebo na jeho konci. Musí být samy o sobě srozumitelné, aniž je nutné přihlížet k odůvodnění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

19.

K usnadnění četby žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je zásadní, aby byla Soudnímu dvoru předložena ve strojopisné podobě a stránky a odstavce předkládacího rozhodnutí byly očíslovány.

20.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce musí být datována a podepsána a následně zaslána kanceláři Soudního dvora doporučenou poštovní zásilkou na tuto adresu: Rue du Fort Niedergrünewald, 2925 Luxembourg, Luxembourg. K této žádosti musí být připojeny všechny relevantní dokumenty, zejména přesné kontaktní údaje účastníků původního řízení a jejich případných zástupců, jakož i spis ve věci v původním řízení nebo jeho kopie. Tento spis (nebo jeho kopie) budou uschovány v kanceláři Soudního dvora po celou dobu řízení, kde do něj budou zúčastnění uvedení v článku 23 statutu moci nahlédnout, neuvede-li předkládající soud jinak.

21.

V rámci řízení o předběžné otázce Soudní dvůr v zásadě přebírá údaje obsažené v předkládacím rozhodnutí, a to včetně jmenných nebo osobních údajů. Předkládajícímu soudu tedy přísluší, aby v případě, že to považuje za nezbytné, ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce sám odstranil určité údaje nebo poskytl anonymitu jedné či více osobám nebo entitám, které jsou sporem v původním řízení dotčeny.

22.

Na žádost předkládajícího soudu nebo účastníka původního řízení nebo i bez návrhu může Soudní dvůr takovou anonymitu poskytnout i po podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Aby si žádost o poskytnutí anonymity zachovala zamýšlené účinky, musí být ale podána v co nejranější fázi řízení a každopádně před zveřejněním sdělení o dané věci v Úředním věstníku Evropské unie a před doručením žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zúčastněným uvedeným v článku 23 statutu, k němuž zpravidla dochází přibližně měsíc po podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Z důvodu stále rozsáhlejšího využívání nových prostředků výpočetní techniky a komunikačních prostředků totiž anonymita poskytnutá po tomto zveřejnění a doručení ztrácí do značné míry praktický význam.

23.

Podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce má za následek přerušení vnitrostátního řízení do doby, než Soudní dvůr rozhodne, třebaže má předkládající soud i nadále pravomoc vydávat předběžná opatření, zvláště v případě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se posouzení platnosti.

24.

Ačkoli řízení o předběžné otázce před Soudním dvorem v zásadě pokračuje, dokud příslušná žádost nebyla vzata zpět, je třeba mít na zřeteli úlohu Soudního dvora v rámci řízení o předběžné otázce, kterou je přispívat k účinnému výkonu spravedlnosti v členských státech, a nikoli poskytovat poradní stanoviska k obecným či hypotetickým otázkám. Vzhledem k tomu, že řízení o předběžné otázce předpokládá, že před předkládajícím soudem skutečně probíhá spor, přísluší předkládajícímu soudu, aby Soudní dvůr uvědomil o veškerých procesních skutečnostech, jež by mohly mít dopad na postup řízení před Soudním dvorem, zejména o jakémkoli zpětvzetí návrhu, smírném řešení sporu nebo námitkách či překážkách, které by mohly vést k zastavení řízení. Předkládající soud též musí Soudní dvůr informovat o případném přijetí rozhodnutí, jež bylo vydáno v rámci žaloby podané proti předkládacímu rozhodnutí, a o následcích tohoto rozhodnutí pro žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

25.

V zájmu řádného a smysluplného průběhu řízení o předběžné otázce před Soudním dvorem však musí být výše uvedené informace Soudnímu dvoru oznámeny v co nejkratší době. Vnitrostátní soudy je mimoto třeba upozornit na to, že zpětvzetí žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce může mít dopad na vyřizování podobných věcí (nebo sérií věcí) předkládajícím soudem. Závisí-li výsledek několika věcí projednávaných předkládajícím soudem na odpovědi, kterou Soudní dvůr podá na otázky položené předkládajícím soudem, je vhodné, aby posledně zmíněný soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce tyto věci spojil, a tím Soudnímu dvoru umožnil odpovědět na položené otázky navzdory případnému zpětvzetí jedné nebo několika věcí.

26.

Řízení o předběžné otázce před Soudním dvorem je bezplatné a Soudní dvůr nerozhoduje o nákladech řízení účastníků sporu probíhajícího před předkládajícím soudem; o tom rozhoduje předkládající soud.

27.

V případě nedostatku prostředků některého z účastníků původního řízení, a pokud to vnitrostátní předpisy umožňují, může předkládající soud poskytnout tomuto účastníku řízení právní pomoc k úhradě výdajů, zejména výdajů na zastoupení, které mu vzniknou před Soudním dvorem. Soudní dvůr může takovouto pomoc rovněž poskytnout v případě, že dotyčnému účastníku řízení dosud nebyla poskytnuta pomoc podle vnitrostátního práva nebo jestliže se tato pomoc nevztahuje na výdaje vynaložené před Soudním dvorem nebo se na ně vztahuje jen částečně.

28.

Kancelář Soudního dvora zůstane po celou dobu řízení v kontaktu s předkládajícím soudem, kterému předá kopie všech procesních písemností, a případně i žádosti o upřesnění nebo vysvětlení, jež považuje za nezbytné k podání užitečné odpovědi na otázky položené předkládajícím soudem.

29.

Na konci řízení předá kancelář rozhodnutí Soudního dvora předkládajícímu soudu, který by měl Soudní dvůr informovat o důsledcích, jež z tohoto rozhodnutí vyvodil ve věci v původním řízení, a zaslat mu své konečné rozhodnutí ve věci v původním řízení.

30.

Za podmínek stanovených v článku 23a statutu a v článcích 105 až 114 jednacího řádu může být žádost o rozhodnutí o předběžné otázce za jistých okolností projednána ve zrychleném nebo naléhavém řízení. O zahájení těchto řízení rozhoduje Soudní dvůr na základě řádně odůvodněné žádosti předkládajícího soudu, jež uvádí právní a skutkové okolnosti odůvodňující použití tohoto (těchto) řízení, nebo výjimečně i bez návrhu, je-li patrné, že to vyžaduje povaha nebo zvláštní okolnosti věci.

31.

Podle článku 105 jednacího řádu může být předběžná otázka projednána ve zrychleném řízení odchylně od ustanovení tohoto jednacího řádu, pokud povaha věci vyžaduje, aby byla projednána bez zbytečného odkladu. Vzhledem k tomu, že toto řízení klade velké nároky na všechny, kdo se na něm podílejí, zejména na všechny členské státy, které se mají písemně nebo ústně vyjádřit ve lhůtách, které jsou mnohem kratší než lhůty řádné, musí být použití tohoto řízení požadováno jen za zvláštních okolností, jež odůvodňují rychlé rozhodnutí Soudního dvora o položených otázkách. Podle ustálené judikatury nepředstavuje velké množství osob nebo právních situací, jež mohou být potenciálně dotčeny rozhodnutím, které předkládající soud vydá poté, co Soudnímu dvoru položil předběžnou otázku, jako takové výjimečnou okolnost, jež by odůvodňovala projednání věci ve zrychleném řízení.

32.

To platí tím spíše pro naléhavé řízení o předběžné otázce podle článku 107 jednacího řádu. Toto řízení, které se použije pouze v oblastech upravených v hlavě V části třetí SFEU, o prostoru svobody, bezpečnosti a práva, totiž klade ještě větší nároky na ty, kdo se na něm podílejí, neboť omezuje počet účastníků, kteří jsou oprávněni předložit písemné vyjádření, a v případě mimořádné naléhavosti umožňuje zcela upustit od písemné části řízení před Soudním dvorem. Použití tohoto řízení proto musí být požadováno pouze tehdy, pokud je naprosto nezbytné, aby Soudní dvůr o předběžných otázkách položených předkládajícím soudem rozhodl velmi rychle.

33.

Není zde sice možné takové okolnosti taxativně uvést zejména z důvodu rozmanitosti a neustálého vývoje pravidel unijního práva upravujících prostor svobody, bezpečnosti a práva, avšak vnitrostátní soud může uvažovat o podání žádosti o použití naléhavého řízení o předběžné otázce například v případě uvedeném v čl. 267 čtvrtém pododstavci SFEU, který se týká osoby zadržené nebo zbavené svobody, pokud je odpověď na vznesenou otázku rozhodující pro posouzení právního postavení uvedené osoby, nebo v případě sporu o rodičovskou zodpovědnost nebo o svěření nezletilých dětí do výchovy, pokud příslušnost soudu, který věc projednává na základě unijního práva, závisí na odpovědi na předběžnou otázku.

34.

Aby mohl Soudní dvůr rychle rozhodnout, zda je třeba zahájit zrychlené nebo naléhavé řízení o předběžné otázce, musí být v žádosti přesně vylíčeny právní i skutkové okolnosti svědčící o naléhavosti, a zejména rizika spojená s projednáním žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v řádném řízení o předběžné otázce. Předkládající soud rovněž musí pokud možno uvést stručně svůj názor na to, jak by měly být položené předběžné otázky zodpovězeny. Tím se totiž usnadní zaujetí stanoviska účastníků původního řízení a ostatních zúčastněných v řízení, a přispěje se tak k rychlému průběhu řízení.

35.

Žádost o použití zrychleného nebo naléhavého řízení musí být každopádně podána v jednoznačné podobě, která umožní kanceláři Soudního dvora okamžitě zjistit, že spis vyžaduje zvláštní postup. Za tímto účelem by měl předkládající soud upřesnit, které z těchto dvou řízení je v projednávané věci požadováno, a ve své žádosti uvést příslušný článek jednacího řádu (článek 105 týkající se zrychleného řízení, nebo článek 107 týkající se naléhavého řízení). Příslušný článek jednacího řádu musí být uveden na jasně patrném místě předkládacího rozhodnutí (např. v záhlaví nebo v samostatném soudním aktu). Průvodní dopis předkládajícího soudu může případně na žádost o použití zrychleného nebo naléhavého řízení účelně poukázat.

36.

Pokud jde o vlastní předkládací rozhodnutí, jeho stručnost je v naléhavé situaci o to důležitější, že přispívá k rychlosti řízení.

37.

Za účelem urychlení a usnadnění komunikace s předkládajícím soudem a účastníky původního řízení by soud, který podá žádost o použití zrychleného nebo naléhavého řízení, měl uvést elektronickou adresu, popřípadě číslo faxu, které bude moci Soudní dvůr používat, jakož i elektronické adresy, popřípadě čísla faxu zástupců dotčených účastníků řízení.

38.

Podepsaná kopie předkládacího rozhodnutí spolu s žádostí o použití zrychleného nebo naléhavého řízení může být Soudnímu dvoru předběžně zaslána elektronickou poštou (ECJ-Registry@curia.europa.eu) nebo faxem (+ 352 43 37 66). Projednávání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce i žádosti o použití zrychleného nebo naléhavého řízení bude moci začít okamžikem doručení této kopie. Originál těchto podání však musí být kanceláři Soudního dvora předán v co nejkratší době.