10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 34/152

(1)

Rozhodnutím ze dne 16. října 2002 zahájila Komise formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU („rozhodnutí o zahájení řízení“) ohledně zvýhodnění, které vyplývalo z neuhrazení daně z příjmu právnických osob, již měla zaplatit veřejnoprávní instituce průmyslové a obchodní povahy „Électricité de France (E.D.F.), Service National“ („EDF“, která se koncem roku 2004 stala akciovou společností Électricité de France SA) při reorganizaci své rozvahy v roce 1997 u části účetních rezerv vytvořených s osvobozením od daně na obnovu hlavní přenosové sítě („RAG“) a přeřazených do kapitálu společnosti.

(2)

Francouzské orgány v dopise ze dne 11. prosince 2002, kterým Komisi předaly své připomínky, popřely, že by společnost EDF získala daňové zvýhodnění, a zejména zdůraznily, že dodatečná kapitálová dotace napravila podkapitalizování společnosti, a byla proto oprávněná.

(3)

Dopisem ze dne 21. ledna 2003 předala Komise Francii připomínky, které dostala pouze od jedné zúčastněné strany, a vyzvala ji, aby se k nim vyjádřila. Francie se k těmto připomínkám nevyjádřila.

(4)

Dne 12. února 2003 proběhlo mezi Komisí a francouzskými orgány technické jednání, po němž Komise dne 4. července 2003 požádala o informace.

(5)

Dne 11. listopadu 2003 poskytla Francie nové informace. Dne 17. listopadu 2003 bylo zorganizováno nové technické jednání mezi Komisí, francouzskými orgány a zástupci EDF. Dne 20. listopadu 2003 poskytly francouzské orgány dodatečné informace.

(6)

Rozhodnutím ze dne 16. prosince 2003 (3) prohlásila Komise opatření podpory ve prospěch EDF za neslučitelné s vnitřním trhem a požadovala navrácení této podpory s úroky. Podpora byla vrácena v únoru roku 2004.

(7)

Rozhodnutí Komise zrušil Tribunál svým rozsudkem ze dne 15. prosince 2009 (4). Francie proplatila EDF výši podpory, která byla vrácena v roce 2004.

(8)

Rozsudkem ze dne 5. června 2012 zamítl Soudní dvůr odvolání Komise proti rozsudku Tribunálu (5).

(9)

Rozhodnutím ze dne 2. května 2013 rozšířila Komise formální vyšetřovací řízení („rozhodnutí o rozšíření řízení“) (6).

(10)

Dne 1. července 2013 předaly francouzské orgány Komisi své připomínky.

(11)

Dopisem ze dne 13. srpna 2013 předala Komise Francii připomínky ze dne 29. července 2013, které dostala pouze od jedné zúčastněné strany, a to společnosti EDF, a vyzvala ji, aby se k nim vyjádřila. Dne 11. října 2013 předložila Francie své vyjádření k připomínkám EDF.

(12)

Dne 18. října 2013 předala EDF Komisi studii ze dne 15. října 2013, kterou vypracoval konzultant (kancelář Oxera). Dne 22. října 2013 předala Komise tuto studii Francii a vyzvala ji, aby se k ní vyjádřila. Tuto výzvu ale provázela výhrada, že studie byla předána více než dva a půl měsíce po lhůtě stanovené v rozhodnutí o rozšíření řízení a dále že byla vypracována až po rozhodnutí o investicích do EDF, na které se odvolávala Francie. Francie předložila své vyjádření ke studii dne 6. listopadu 2013.

(13)

Jednání mezi Komisí a francouzskými orgány proběhlo dne 14. listopadu 2013. Dne 15. listopadu 2013 si Komise vyžádala nové informace a upřesnění ohledně připomínek Francie, které obdržela dne 23. prosince 2013.

(14)

Dne 22. listopadu 2013 předala EDF Komisi právní stanovisko vypracované na žádost EDF jako doplněk jejích připomínek ze dne 29. července 2013 a na jejich podporu.

(15)

Na žádost EDF proběhlo dne 12. března 2014 jednání s Komisí za přítomnosti francouzských orgánů.

(16)

Dne 13. května 2014 požádala Komise Francii o případné vyjádření k právnímu stanovisku předanému EDF a dále o upřesnění a dodatečné informace, jež Francie poskytla dopisem ze dne 19. června 2014.

(17)

Společnost EDF vznikla zákonem č. 46-628 ze dne 8. dubna 1946 o znárodnění elektrárenského a plynárenského průmyslu („zákon č. 46-628“), který svým prvním článkem znárodnil výrobu, dopravu, distribuci, dovoz a vývoz elektrické energie ve Francii. Tento zákon svěřil správu znárodněných elektrárenských podniků veřejnoprávní národní instituci průmyslové a obchodní povahy s názvem „Électricité de France (E.D.F.), Service National“.

(18)

Článek 16 zákona č. 46-628 stanovil, že čistý zůstatek majetku, práv a závazků převedených na EDF tvoří její kapitál, patří celému národu, není převoditelný a v případě provozních ztrát musí být obnoven z pozdějších hospodářských výsledků. Podle článku 1 výnosu č. 56-493 ze dne 14. května 1956 o kapitálových dotacích ve prospěch společnosti EDF podléhaly tyto dotace pravidlům stanoveným v článku 16 výše uvedeného zákona. Podle článku 2 stejného výnosu přinášejí tyto dotace státu určitý úrok a dividendu.

(19)

Podle zákona č. 46-628 byla společnost EDF od svého vzniku a stále byla i v roce 1997 národní veřejnoprávní institucí průmyslové a obchodní povahy, která nepodléhala ustanovením platným pro akciové společnosti. Na rozdíl od veřejnoprávní akciové společnosti nemá veřejnoprávní instituce průmyslové a obchodní povahy základní kapitál, který by byl v držení jejích akcionářů (7). Bez ohledu na pojmy „kapitál“ a „kapitálová dotace“, které jsou používány v příslušných dokumentech, neměla EDF kvůli své právní formě veřejnoprávní právnické osoby základní kapitál. Zákon č. 2004-803 ze dne 9. srpna 2004 o veřejné službě zásobování elektřinou a plynem a o elektrárenských a plynárenských podnicích („zákon č. 2004-803“) počítal s budoucí změnou této právní formy. Zákon č. 2004-803 upřesňoval ve svém článku 24, že EDF, v níž měl stát držet více než 70 % kapitálu, bude podléhat zákonům platným pro akciové společnosti s výjimkou případů protikladných legislativních opatření. Článek 47 tohoto zákona počítal rovněž s pozdější přeměnou veřejnoprávní instituce EDF na akciovou společnost s výhradou vydání výnosu o její nové právní formě. Článek 46 upřesňoval, že rozvaha společnosti EDF k 31. prosinci 2004 bude vypracována na základě rozvahy k 31. prosinci 2003 a účtu zisků a ztrát za hospodářský rok 2004 veřejnoprávní instituce EDF.

(20)

Přeměna EDF na akciovou společnost nabyla účinnosti provedením výnosu č. 2004-1224 ze dne 17. listopadu 2004 o stanovách akciové společnosti Électricité de France. Stanovy připojené k výnosu stanoví, že EDF bude napříště akciovou společností podléhající zákonům a předpisům, které se vztahují na obchodní společnosti, a to zejména obchodnímu zákoníku, pokud zvláštní ustanovení včetně vlastních stanov nestanoví jinak.

(21)

V článku 6 stanov EDF se uvádí, že se základní kapitál společnosti, který je v počátku v plném držení státu, stanoví na částku 8,129 miliardy EUR a je rozdělen na 1 625 800 000 akcií v ceně 5 EUR za akcii. Základní kapitál nové akciové společnosti EDF byl stanoven v listopadu roku 2004 ve stejném okamžiku jako do té doby kumulovaný kapitál a kapitálové dotace veřejnoprávní instituce průmyslové a obchodní povahy EDF, tj. 8,1 miliardy EUR. Této výše kapitálu a kapitálových dotací bylo dosaženo provedením zákona č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997 o různých hospodářských a obchodních opatřeních („zákon č. 97-1026“) a od roku 1997 u ní nedošlo k žádné změně.

(22)

Jak stanoví zákon č. 2004-803 a stanovy EDF, stát má a musí vždy držet více než 70 % kapitálu společnosti. V listopadu roku 2005 byly nové akcie EDF, připuštěné ke kótování na burze Euronext, nabízeny za otevřenou cenu („OPO“, neboli „open price offer“), čímž došlo ke skutečnému otevření kapitálu společnosti EDF jiným akcionářům než pouze státu.

(23)

Zákon č. 46-628 převedl svým článkem 36 na EDF všechny znárodněné elektrárenské koncese. Podle článku 37 tohoto zákona musí koncesionář dodržovat u všech těchto koncesí standardní zadávací dokumentaci. Různé koncese na přenos elektřiny, které stát takto převedl na EDF, byly v roce 1958 sloučeny v jedinou koncesi s názvem hlavní přenosová síť („Réseau d'alimentation générale – RAG“).

(24)

Protože koncese neměly vlastní účetní pravidla, EDF již v roce 1946 usoudila, že se stala vlastníkem majetku, který byl součástí hlavní přenosové sítě, a zanesla tento majetek do aktiv své rozvahy. Podle článku 8 zadávací dokumentace schválené výnosem č. 56-1225 ze dne 28. listopadu 1956 musí EDF provádět na své náklady veškerou údržbu a obnovu, které jsou nezbytné pro udržování součástí koncese v řádném funkčním stavu.

(25)

Po změně obecné účetní osnovy v roce 1982, jež zavedla zvláštní pravidla pro majetek, který se měl vrátit státu na konci koncese, změnila EDF v roce 1987 svou účetní praxi, pokud jde o aktiva hlavní přenosové sítě, jež byla dosud považována za vlastní majetek, a zařadila je do rozvahové položky „Majetek v rámci koncese“. EDF uplatnila na tato aktiva zvláštní účetní pravidla, která existují ve Francii pro majetek v rámci koncese, který musí být vrácen státu po jejím ukončení, a pro obnovu hlavní přenosové sítě vytvořila rezervy osvobozené od zdanění.

(26)

Účetní dvůr ve zprávě z roku 1994 (8) usoudil, že v případě jediného a trvalého koncesionáře státu, jako je EDF, lze obtížně považovat majetek, který tvoří hlavní přenosovou síť, za majetek, který se má vrátit státu na konci koncese, ale lze jej naopak považovat za vlastní majetek hlavní přenosové sítě, který patří EDF. Jinými slovy, Účetnímu dvoru se nejevila jako oprávněná účetní změna, k níž přistoupila EDF v roce 1987 a která se projevila vytvořením rezerv osvobozených od daně. Mezi podnikem a dohlížecími správními orgány byly rychle podniknuty kroky k nápravě situace EDF.

(27)

V roce 1997 měla EDF ve svých účtech dva typy rezerv na obnovu hlavní přenosové sítě vytvořených s osvobozením od daně: dosud nepoužité rezervy ve výši 38,5 miliardy FRF a nároky poskytovatele koncese ve výši 18,345 miliardy FRF, které odpovídaly již provedené obnově.

(28)

Zákon č. 97-1026 vyjasnil postavení majetku, který tvoří hlavní přenosovou síť. Ve svém článku 4 tento zákon stanoví:

(29)

Každá transakce, která se týkala kapitálu EDF, vyžadovala přijetí odpovídajícího právního předpisu. Článek 16 zákonu č. 46-628 ve svém znění platném v roce 1997 totiž stanovil, že kapitál EDF je nepřevoditelný a patří celému národu. Kapitálové dotace EDF, které byly výsledkem přeřazení rezerv na obnovu hlavní přenosové sítě, tak ve francouzském právu spadaly do oblasti zákonné úpravy.

(30)

Zákon č. 97-1026 stanovil vlastnictví aktiv hlavní přenosové sítě. Zákon č. 97-1026 tak přeorganizoval rozvahu EDF. Rezervy, které EDF vytvořila v období 1987–1996 na obnovu hlavní přenosové sítě s výhledem na vrácení těchto aktiv státu, se tak staly, ať už byly či nebyly využité, bezpředmětné, pokud se vlastnictví majetku hlavní přenosové sítě považovalo za vlastnictví EDF.

(31)

Dopis ministra hospodářství, financí a průmyslu, státního tajemníka pro rozpočet a státního tajemníka pro průmysl, zaslaný EDF dne 22. prosince 1997 (dále jen „dopis ministra hospodářství“) vysvětluje ve své příloze 1 restrukturalizaci rozvahy EDF podle článku 4 zákona č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997:

(32)

V rámci reorganizace rozvahy EDF se francouzské orgány řídily stanoviskem Národní účetní rady č. 97-06 ze dne 18. června 1997, které se týkalo změn účetních metod, změn odhadů, změn možností zdanění a opravy chyb (dále jen „stanovisko Národní účetní rady“) a které stanoví, že účetní opravy, jež se již svou povahou týkají zaúčtování minulých operací, „se zaúčtovávají do výsledku účetního období, během kterého byly zjištěny“.

(33)

V souladu se zákonem č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997 a dopisem ministra hospodářství byly odchylky přehodnocení převedeny do položky „Vlastní kapitál“ bez zdanění, protože odpovídaly nadhodnotám vzniklým při přehodnocení s osvobozením od daně nebo v rámci režimu daňové neutrality následkem zákonů o přehodnocení z roku 1959 a roku 1976.

(34)

Příloha 3 dopisu ministra hospodářství rovněž stanoví daňové důsledky přeorganizování rozvahy EDF. V důsledku přeřazení nepoužitých rezerv na obnovu ve výši 38,5 miliardy FRF a jejich převedením do nového účetního roku je zjištěna změna v čistých aktivech, která je zdaněna daní z příjmu právnických osob v sazbě 41,66 %, jež platila v roce 1997. Francouzské orgány tak zdanily nevyužité rezervy ve výši 38,5 miliardy FRF obvyklým způsobem. Naopak zdaněna nebyla ta část rezerv, které byly rovněž vytvořeny s osvobozením od daně a konsolidovány jako kapitálová dotace a které odpovídají nárokům poskytovatele koncese.

(35)

Ve zprávě Generálního ředitelství daňové správy (Direction générale des impôts) ze dne 9. dubna 2002, již francouzské orgány poskytly Komisi, se uvádí, že „nároky poskytovatele koncese spojené s hlavní přenosovou sítí představují nepatřičný závazek, který jeho zahrnutí do kapitálu osvobodilo od daně neodůvodněně“, a že „tato rezerva měla být před svým zahrnutím do kapitálu převedena z pasiva podniku, kde byla chybně vedena, na účet čistého stavu, což by vedlo k pozitivní změně čistých aktiv podléhající zdanění podle článku 38-2“ Obecného daňového zákoníku. Francouzské orgány docházejí k závěru, že „takto získané daňové zvýhodnění [společnosti EDF v roce 1997] lze odhadnout na 5,88 miliardy franků (14,119 × 41,66 %)“.

(36)

Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení dospěla Komise k závěru, že nesprávné vytvoření dodatečných rezerv na obnovu hlavní přenosové sítě v období 1987–1996 zvýhodnilo společnost EDF ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Toto opatření přineslo společnosti selektivní hospodářské zvýhodnění, které vyplynulo z rozdílu mezi kapitalizovanou hodnotou neuhrazené daně z příjmu právnických osob u rezerv za stejné období a částkou, již zaplatila EDF v roce 1997 po vstupu v platnost článku 4 zákona č. 97-1026.

(37)

Bez ohledu na skutečnost, že EDF působila ve Francii na řadě trhů, které podléhaly monopolním právům před vstupem v platnost směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/92/ES ze dne 19. prosince 1996 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (9), jíž se liberalizovalo elektrárenské odvětví, Komise usoudila, že předmětná opatření podpory ve prospěch EDF narušila nebo mohla narušit hospodářskou soutěž a ovlivnila obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Vyplývalo to zejména ze skutečnosti, že přes výlučná práva, která měla EDF při výkonu určitých činností ve Francii, existovala na těchto trzích určitá míra obchodování mezi členskými státy. Volná hospodářská soutěž navíc existovala na návazných trzích, na nichž EDF již diverzifikovala své činnosti mimo oblast svých výlučných práv, a to jak z hlediska zeměpisného, tak odvětvového. Docházelo k tomu dlouho před liberalizací elektrárenského odvětví.

(38)

Komise rovněž dospěla k závěru, že se jedná o novou podporu, která zřejmě v této fázi neumožňuje usoudit, že byly splněny podmínky uvedené v čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU. Francouzské orgány mimoto nezmínily uplatnění ustanovení čl. 106 odst. 2 SFEU.

(39)

Dopisem ze dne 6. ledna 2003 zaslalo Komisi v rámci formálního vyšetřovacího řízení připomínky Národní sdružení nezávislých producentů tepelné elektrické energie (Syndicat National des Producteurs Indépendants d'Électricité Thermique –SNPIET). Pokud jde o neuhrazení daně z příjmu právnických osob v roce 1997 u části rezerv vytvořených s osvobozením od daně na obnovu hlavní přenosové sítě, uvádí se v těchto připomínkách, že se EDF v rámci svých činností nepodřídila pravidlům, která se běžně používají v průmyslových a obchodních společnostech, a to na rozdíl od toho, co stanoví zákon č. 46-628 ze dne 8. dubna 1946.

(40)

Francouzské orgány sdělily své připomínky Komisi dopisem ze dne 11. prosince 2002. Popírají, že by neuhrazení daně z příjmu právnických osob v roce 1997 u části účetních rezerv vytvořených s osvobozením od daně na obnovu hlavní přenosové sítě mělo povahu státní podpory.

(41)

Předběžně francouzské orgány popírají výši rezerv na obnovu hlavní přenosové sítě, již uvádí Komise. Francouzské orgány dále tvrdí, že v období 1987–1996 by EDF i bez rezerv na obnovu hlavní přenosové sítě nebyla schopna platit daň z příjmu právnických osob vzhledem k silně schodkovým odkladům placení daní. Protože stát byl zároveň majitelem EDF a poskytovatelem koncese na hlavní přenosovou síť, francouzské orgány navíc usoudily, že nároky poskytovatele koncese nepředstavovaly pro stát reálně vymahatelný dluh. Při restrukturalizaci rozvahy v roce 1997 proto přidělily nároky poskytovatele koncese k vlastnímu kapitálu EDF, aby se opravilo její podkapitalizování, aniž je zdanily daní z příjmu právnických osob.

(42)

Francouzské orgány usuzují, že účetní restrukturalizaci z roku 1997 lze považovat za doplňkovou kapitálovou dotaci ve výši, jež odpovídá částečnému osvobození od daně, jejímž cílem bylo rovněž opravit určité podkapitalizování. EDF a stát si údajně přály přeřadit kvazikapitál do kapitálu bez ohledu na daň z příjmu právnických osob. Za účinnější a neutrální se údajně považovalo převést nároky poskytovatele koncese přímo do kapitálu v jejich celkové výši místo toho, aby se provedla transakce stejné povahy, jež by spočívala v převedení čisté částky po zdanění daní z příjmu právnických osob do kapitálu, požadovat po EDF zaplacení daně z příjmu právnických osob odpovídající změně čistých aktiv, a poté přistoupit k dodatečné kapitálové dotaci ve výši rovnající se zaplacené dani.

(43)

Francouzské orgány se domnívají, že takovou dodatečnou dotaci opravňovaly výhledy na ziskovost, které EDF v roce 1997 nabízela a které se ostatně v následujících letech potvrdily. Za srovnatelných okolností by podle francouzských orgánů obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství takový kapitálový vklad provedl.

(44)

Francouzské orgány rovněž popírají, že by vytvářením předmětných rezerv byla odměna státu v období 1987–1996 neoprávněně snižována. Uvádějí, že by i v případě vyššího čistého hospodářského výsledku nebyla odměna státu větší, protože v tomto období neodpovídala výše odměny předem stanovenému podílu na čistém hospodářském výsledku podniku. Tuto míru určoval volně stát v absolutní hodnotě a nemusela být stanovována v závislosti na finanční situaci podniku. Tato odměna navíc nebyla nutně odebírána z čistého zisku za každé účetní období. V tomto ohledu a vzhledem ke schodkovým převodům do nového účetního roku společnosti EDF francouzské orgány zdůrazňují, že stát nakonec v období 1987–1996 odebíral dividendu, jejíž výše výrazně přesahovala hranice stanovené v právu obchodních společností.

(45)

Francouzské orgány se dále domnívají, že i v případě, kdy by se vytvoření rezerv na obnovu hlavní přenosové sítě projevilo jako zvýhodnění, mělo by být toto zvýhodnění považováno za odstraněné zvýšením daně z příjmu právnických osob zaplacené v roce 1997. Domnívají se rovněž, že za období 1987–1996 zaplatila EDF státu částku přesahující daň z příjmu právnických osob, již by hradila obchodní společnost, která by nevytvářela rezervy na obnovu hlavní přenosové sítě a která by vyplácela svému akcionáři dividendu ve výši 37,5 % čistého hospodářského výsledku po zdanění.

(46)

Kromě toho francouzské orgány soudí, že pokud by měla být prokázána existence zvýhodnění, jednalo by se údajně o stávající a nikoliv novou podporu, a to z důvodu desetileté promlčecí lhůty stanovené článkem 15 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (10), která počíná dnem přidělení prvních prvků podpory. Vzhledem k tomu, že první žádost Komise o informace pochází z 10. července 2001, jsou případné prvky podpory přiznané před rokem 1991 údajně promlčeny. Francouzské orgány se domnívají, že zásah zákonodárce v roce 1997 neměl za důsledek přerušení této promlčecí lhůty, protože ho mohou mít pouze opatření Komise. Francouzské orgány se také domnívají, že se má každopádně jednat o stávající podporu, protože byla poskytnuta před liberalizací trhu s elektřinou.

(47)

V dopise ze dne 20. listopadu 2003 francouzské orgány připomínají svá tvrzení ohledně rozdílů při přehodnocování, které jsou zahrnuty do výše nároků poskytovatele koncese a uváděny v účtech společnosti, a ohledně použití pravidla promlčení. K tomu tvrdí, že sazba daně z příjmu právnických osob, jež by měla být použita na restrukturalizaci rozvahy EDF, odpovídá sazbě z roku 1996 (36,67 %) a nikoliv sazbě z roku 1997 (41,66 %). Soudí totiž, že tato restrukturalizace proběhla na základě daňového prohlášení podaného dne 23. prosince 1997, to znamená po závěrce účetního roku 1996, ale před závěrkou účetního roku 1997.

(48)

Francouzské orgány tak popírají tvrzení Komise, podle kterého byla EDF v roce 1997 údajně zvýhodněna nezaplacením daně z příjmu právnických osob u části rezerv na obnovu hlavní přenosové sítě vytvořených s osvobozením od daně.

(49)

Ve svém rozsudku ze dne 15. prosince 2009 zrušil Tribunál rozhodnutí Komise ze dne 16. prosince 2003 s odůvodněním, že Komisi přísluší, aby ověřila, zda by obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství přistoupil za podobných okolností k investici ve srovnatelné výši. Tribunál se domníval, že Komise měla ověřit, zda transakce splňuje kritérium soukromého investora. Tribunál proto usoudil, že Komise provedla nesprávné právní posouzení a porušila článek 107 SFEU.

(50)

Rozsudkem ze dne 5. června 2012 zamítl Soudní dvůr odvolání Komise proti rozsudku Tribunálu. Soudní dvůr zejména usoudil, že zjištění provedené Tribunálem, podle nějž povinnost Komise ověřit, zda kapitál byl vložen státem za obvyklých tržních podmínek, platí bez ohledu na formu, jakou ke kapitálovému vkladu došlo, není stiženo žádným nesprávným právním posouzením. Soudní dvůr rovněž usoudil, že ani posouzení Tribunálu, podle nějž lze kritérium soukromého investora uplatnit také v případě, kdy bylo použito prostředků daňové povahy, není stiženo nesprávným právním posouzením.

(51)

V důsledku zrušení rozhodnutí ze dne 16. prosince 2003 musí Komise přijmout podle článku 266 SFEU a článku 13 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 nové rozhodnutí, aby řízení uzavřela, a řídit se při tom právním názorem, který rozsudek Soudního dvora stanovil s konečnou platností. Protože rozhodnutí ze dne 16. prosince 2003 bylo zrušeno, Komise musela přezkoumat otázky vztahující se k článkům 3 a 4 tohoto rozhodnutí.

(52)

Na jedné straně Soudní dvůr a ani Tribunál neusoudily, že by rozhodnutí o zahájení řízení bylo stiženo nesrovnalostí. Může proto představovat základ pro nové konečné rozhodnutí. Na druhé straně Soudní dvůr jasně stanovil kritéria použitelnosti a uplatňování kritéria soukromého investora v tržním hospodářství. Tato kritéria vycházejí zejména z existence objektivních a ověřitelných prvků prokazujících, že záměrem rozhodnutí členského státu bylo skutečně provést investici do ovládaného veřejného podniku a že se toto rozhodnutí zakládalo na ekonomických posouzeních, která byla srovnatelná s posouzeními, které by si nechal před investováním vypracovat obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství, aby tak zjistil budoucí návratnost (11).

(53)

V rozhodnutí o rozšíření formálního vyšetřovacího řízení Komise poznamenala, že v této fázi správního řízení neexistuje žádný důkaz, prokázání nebo dokument na podporu tvrzení francouzských orgánů, podle nějž se má účetní reforma z roku 1997 rovnat doplňkové kapitálové dotaci ve výši odpovídající částečnému osvobození od daně. Na rozdíl od připomínek francouzských orgánů se také nezdá, že by taková doplňková kapitálová dotace nebyla podporou ale investicí, již by za srovnatelných okolností provedl obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství a jež by byla odůvodněna výhledy na návratnost, které nabízela EDF v roce 1997 a které se ostatně potvrdily v následujících rocích.

(54)

Komise proto v rozhodnutí o rozšíření řízení upřesnila vzhledem k dostupným informacím a dokumentům svou předběžnou analýzu případného hospodářského zvýhodnění, které mělo vyplývat ze skutečnosti, že EDF v roce 1997 neuhradila daň z příjmu právnických osob u části rezerv odpovídajících částce 14,119 miliardy FRF nároků poskytovatele koncese, která byla přeřazena do kapitálové dotace.

(55)

V tomto ohledu celkové posouzení skutečností tohoto konkrétního případu naznačovalo, že toto opatření vycházelo od veřejné moci, čímž by se zásada soukromého investora stala nepoužitelnou. Francouzské orgány totiž nepředložily žádnou informaci nebo podnikatelský plán, který by předcházel nebo byl souběžný s rozhodnutím nevybrat od EDF daň a dokládal výnosnost podobné transakce. S ohledem na kritéria stanovená Soudním dvorem Komise poznamenala, že z věcného hlediska je nutno, aby Francie patřičně určila dny vystavení dodaných dokumentů a také poskytla důkaz, že byly přezkoumány příslušnými ministry a úředníky a komorami parlamentu před přijetím sporného rozhodnutí.

(56)

Bez předložení těchto podkladů by se naopak jevilo, že Francie v rámci výkonu svých daňových pravomocí vyhradila restrukturalizaci rozvahy EDF odchylné daňové zacházení, pokud jde o přeřazení rezerv na nároky poskytovatele koncese, jak stanovil článek 4 zákona č. 97-1026. Žádné výslovné rozpočtové opatření nepřidělovalo předem tento daňový zdroj ve prospěch EDF a rovněž nebyla zavedena žádná pravidla nebo kontroly v oblasti investování, které by poskytly právní základ údajné investici.

(57)

Stejně tak Komise ve svém rozhodnutí o rozšíření řízení podpůrně poznamenala, že i v případě, že by bylo možno použít zásadu soukromého investora v tržním hospodářství, její uplatnění by v této fázi umožnilo dojít k závěru, že soukromý investor by v roce 1997 neinvestoval 5,88 miliardy FRF do kapitálové dotace ve prospěch EDF. Bez podkladů poskytnutých francouzskými orgány bylo zřejmě vyloučeno, že by soukromý akcionář za běžných tržních podmínek provedl údajnou investici, aniž by předem prostudoval objektivní a spolehlivé studie vypracované pokud možno nestranným třetím investičním poradcem místo například podnikem-příjemcem, které by zejména doložily výnosnost investovaného kapitálu, časový horizont návratnosti investice a inherentní rizika jak v absolutním měřítku, tak vzhledem ke způsobům odměňování ve spojení s takovou investicí.

(58)

V tomto ohledu přidala Komise k faktorům, které by obezřetný soukromý investor zohlednil před tím, než by vložil své prostředky, nejistotu ohledně výše a vývoje nákladů na financování důchodů, jimž musela EDF v roce 1997 čelit v důsledku uplatnění svého zvláštního režimu důchodového zabezpečení, a jejich posouzení, ke kterému by investor mohl dospět v oné době.

(59)

Za těchto podmínek se částečné osvobození od daně z příjmu právnických osob v roce 1997 nejevilo jako produktivní investice ze strany akcionářského státu, ale spíše jako odchylka daňové povahy, která mohla poskytnout EDF hospodářskou výhodu.

(60)

Dále se ukazovalo, že nevybrání daně z příjmu právnických osob, kterou měla EDF uhradit, představovalo zapojení státních prostředků a mohlo ovlivnit hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy, čímž došlo ke splnění dalších podmínek uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU.

(61)

Bez právního základu, na kterém by bylo možno položit základ slučitelnosti s vnitřním trhem podpory na provoz, která posílila postavení EDF vůči jejím konkurentům, vyslovila Komise ve svém rozhodnutí ze dne 2. května 2013 pochyby ohledně slučitelnosti podpory s vnitřním trhem. Podobné pochyby byly vyjádřeny již v rozhodnutí o zahájení řízení.

(62)

Dopisem ze dne 29. července 2013 předložila EDF připomínky k rozhodnutí o rozšíření řízení. EDF vyjadřuje tři hlavní kritické připomínky k logice uvažování použité v tomto rozhodnutí: i) rozhodnutí nepřihlíží k poučení z rozsudku Tribunálu a nezná skutečnou povahu navýšení kapitálu EDF provedeného státem; ii) rozhodnutí je přehnaně formální, když ve spojení s investicí chybně požaduje nutnou existenci podnikatelského plánu, zatímco navýšení kapitálu je výsledkem zralé a plánované úvahy, jak dokládá řada dokumentů z oné doby; a iii) rozhodnutí bez prokázání tvrdí, že žádný investor v situaci co nejbližší situaci státu by nepřistoupil na srovnatelnou investici, což je v rozporu s věcnými podklady, které EDF poskytla na podporu svých připomínek.

(63)

Podle EDF má Komise nadále analyzovat opatření přijaté francouzským státem v roce 1997 pouze z hlediska jeho údajných daňových dopadů, zatímco Tribunál tento přístup jasně odmítl. Jak se vyjádřil Tribunál, opatření provedené státem při přeřazení nároků poskytovatele koncese do kapitálu představuje navýšení kapitálu EDF, jehož cílem je opravit nevyváženost rozvahy EDF před otevřením trhů s energií hospodářské soutěži. Dopis ministra hospodářství ze dne 22. prosince 1997 neobsahuje žádné daňové rozhodnutí, které by se odlišovalo od zákona z roku 1997, ale pouze konstatuje daňové dopady. Přezkoumat je nutno pouze toto jediné a nedělitelné opatření navýšení kapitálu a nikoliv údajné daňové dopady, které jsou od něj v rozhodnutí o rozšíření formálního vyšetřovacího řízení uměle odděleny.

(64)

Podle EDF judikatura nevyžaduje žádný podnikatelský plán zvlášť věnovaný investicím, nestanoví v této oblasti žádný formalismus, ale vyžaduje objektivní a ověřitelné podklady, které předcházejí nebo jsou souběžné se šetřeným opatřením. Ostatně stát v roce 1997 žádný takový podnikatelský plán nepotřeboval. Ve správní radě EDF měl pět zástupců, od roku 1946 držel celý kapitál EDF a v době událostí znal podnik dokonale, podílel se na jeho správě a na určování strategického směrování v dlouhodobém výhledu. Podle EDF je takový dlouhodobý výhled údajně mimořádně důležitý v případě EDF vzhledem ke kapitálové náročnosti její činnosti a životnosti zařízení v řádu několika desítek roků, což může v některých případech znamenat 30 až 75 let.

(65)

Podle EDF provedl stát investici na základě přesných výhledových analýz a posouzení jakožto akcionář a nikoliv veřejná moc, jak má dokládat řada dobových dokumentů. Již počínaje rokem 1995 tak EDF údajně začala pracovat spolu se svými dohlížecími ministerstvy na vyvození důsledků ze stanoviska Účetního dvora, jež je zmíněno v bodě odůvodnění 26. Tyto práce se týkaly zejména přeorganizování rozvahy podniku a výnosnosti kapitálu. Vyústily dne 8. dubna 1997 v podepsání podnikové smlouvy mezi státem a EDF na období 1997–2000 a dne 2. dubna 1997 v souběžné předložení návrhu zákona o různých opatřeních hospodářské a finanční povahy, jehož článek 45 přebíral doslova ustanovení článku 4 zákona č. 97-1026. Přípravné práce Národního shromáždění a Senátu a i samotný zákon mají podle EDF prokazovat, že zásah státu odpovídá zásahu akcionáře: kapitálová dotace vedoucí k navýšení kapitálu EDF.

(66)

Jak má potvrzovat na čtyři desítky dobových dokumentů, které EDF připojuje ke svým písemným podkladům, byl stát ve svých analýzách a úvahách veden čtyřmi hlavními zájmy:

(67)

Podle EDF je dále kritérium obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství nejenom použitelné vzhledem k uvedeným odůvodněním, ale je k tomu v tomto konkrétním případě splněno, protože stát jednal, jak by jednal soukromý investor. Pro EDF se podle Soudního dvora (body 78 a 89 rozsudku) jedná o to určit, zda by EDF mohla získat stejné zvýhodnění, jakého se jí dostalo použitím státních prostředků, v běžných tržních podmínkách, a zda toto zvýhodnění má ve svých důsledcích povahu, která narušuje či může narušit hospodářskou soutěž.

(68)

Také zde má řada dobových dokumentů dokládat, že stát skutečně přezkoumal a kvantifikoval návratnost své investice, jak by učinil investor a jediný akcionář podniku s ohledem na dlouhodobý horizont. Odměna státu byla stanovena právě na tomto základě v podnikové smlouvě společnosti EDF na období 1997–2000 a tato odměna odpovídala v dotčené době odměnám akcionářů srovnatelných společností. Odhady částek, které by měla EDF vyplatit státu od roku 1997 do roku 2000, tak stát přezkoumal dříve, než smlouvu uzavřel.

(69)

Ve svých připomínkách z července roku 2013 předjímala EDF závěry studie objednané u kanceláře Oxera, která nebyla ještě vypracována v konečném znění v době, kdy EDF předložila své připomínky. EDF tvrdila, že studie kanceláře Oxera údajně porovnává očekávanou míru návratnosti investice státu z roku 1997 s mírou požadovanou na kapitálových trzích u podobné investice a prokazuje, že soukromý investor by za podmínek stanovených v podnikové smlouvě na období 1997–2000 k investici přistoupil.

(70)

EDF předala dne 18. října 2013 Komisi tuto studii kanceláře Oxera ze dne 15. října 2013 (12), aniž by se k ní dále vyjádřila. Jak předjímala EDF ve svých připomínkách z července roku 2013, studie kanceláře Oxera dochází k závěru, že obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství by investoval do navýšení částky kapitálové dotace ve prospěch EDF. Tento závěr vychází ze skutečnosti, že se výnos (míra návratnosti kapitálu), který by takový investor mohl v roce 1997 očekávat, pohyboval v rozmezí od 35 % do 15 % a v horizontu pěti roků v průměru 27 %, což v každém případě přesahuje návratnost ve výši 12,7 %, kterou by takový investor požadoval. Návratnost je vypočítána při zohlednění hodnoty prodeje nároků státu v EDF na začátku a na konci období.

(71)

EDF se domnívá, že kromě nedostatečného vlastního kapitálu byly základní hospodářské ukazatele EDF v roce 1997 zdravé, jak zjistili analytici v oné době, kteří nevyjádřili žádné pochybnosti ohledně její finanční životaschopnosti nebo o jejích obchodních výhledech v okamžiku, kdy stát provedl svou investici. Finanční ohodnocení EDF bylo vynikající (Aaa u Moody's mezi rokem 1992 a rokem 1997, AAA u Standard & Poor's v období 1996–1997) a bylo by také zůstalo i v případě, že by ho bylo nutno snížit o jeden nebo dva stupně kvůli zohlednění státní záruky, kterou měla EDF jakožto veřejnoprávní instituce průmyslové nebo obchodní povahy. Z více dobových dokumentů vyplývá, že míra odměny francouzského státu ze strany EDF byla srovnatelná s mírou výnosnosti v podobě dividend společností indexu CAC40 (4,5 až 5 % kapitálu) a podniků činných v odvětví energie v Evropě (4,7 a 5,27 % – odhady pro rok 1996 a 1997). Uvedené má mimo to prokazovat, že EDF by bývala mohla získat stejnou výši kapitálu na kapitálových trzích, což znamená, že opatření nemělo ve svých důsledcích povahu, která by narušila hospodářskou soutěž.

(72)

EDF se zejména domnívá, že soukromý investor, který by držel celý kapitál dceřiné společnosti, by byl za srovnatelných podmínek schopen provést podobnou investici do řečené dceřiné společnosti tím, že by převedl její pohledávku na kapitál, a to bez ohledu na povahu této pohledávky. Tuto analýzu podpořilo právní stanovisko vypracované na žádost EDF. Stát tím, že se pokusil upravit finanční strukturu, jež byla nevyvážená kvůli nedostatku vlastního kapitálu v poměru k finančnímu zadlužení, tak údajně rovněž umožnil, aby podnik mohl konkurovat ostatním hlavním provozovatelům odvětví v rámci Unie. Stejný akcionář by tak vědomě nenechával přetrvávat stav výrazné nevyváženosti v rozvaze své dceřiné společnosti v poměru ke zdravým hospodářským ukazatelům, když měl jednoduchý prostředek, jak tuto nevyváženost odstranit tím, že by pohledávku přeměnil na kapitál.

(73)

Pro EDF je tak zcela přiměřené domnívat se, že soukromý investor, který by se ocitl v postavení co nejpodobnějšímu postavení státu, to znamená 100 % akcionáře podniku, by při dlouhodobém výhledu na trhu s vysokou kapitálovou náročností, který se právě má otevřít hospodářské soutěži, provedl stejnou investici.

(74)

Francouzské orgány se v zásadě domnívají, že stát postupoval jako obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství, když převedl s osvobozením od daně z příjmu právnických osob nároky poskytovatele koncese na kapitálovou dotaci ve prospěch EDF. Domnívají se, že na rozdíl od výkladu použitého v rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 16. října 2002 a rozhodnutí o rozšíření řízení ze dne 2. května 2013 musí Komise analyzovat opatření jako jediné opatření navýšení kapitálu EDF použitím článku 4 zákona č. 9-1026 a nikoli jako opatření, kterým se poskytlo osvobození od daně při přeřazení nároků poskytovatele koncese do kapitálu, které by šlo oddělit od ustavení uvedeného zákona. Vycházejí z informací obsažených v určitém počtu dokumentů z roku 1996 a 1997, které jsou součástí přílohy k jejich připomínkám a které podle nich podporují a potvrzují toto tvrzení. Tyto dokumenty jsou uvedeny v bodech odůvodnění 87 až 108. Podle francouzských orgánů potvrzují připomínky Francie další dokumenty, která předložila EDF.

(75)

Francouzské orgány podpůrně připomínají, že popírají výši podpory, a opakují své připomínky ze dne 20. listopadu 2003, podle nichž by se na příslušnou daň měla uplatňovat sazba z roku 1996 a nikoli sazba z roku 1997, jak je vysvětleno v bodě odůvodnění 47.

(76)

Francouzské orgány popírají, že by sporné osvobození od daně bylo výsledkem zásahu Francie jako veřejné moci, čímž by se stala zásada obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství nepoužitelná. Domnívají se, že Soudní dvůr po členském státu nepožaduje, aby v souvislosti se sporným opatřením předložil opravdový podnikatelský plán.

(77)

V tomto ohledu za prvé připomínají, že EDF byla v roce 1997 obchodním a průmyslovým veřejnoprávním subjektem pod dohledem státu, který kvůli této skutečnosti velmi přesně znal podnik a rovněž jeho průmyslovou strategii a jeho finanční výhledy. Domnívají se proto, že informace a posouzení, které měl stát před přijetím sporného opatření, jsou přijatelné a prokazují návratnost investice. Komise musí provést globální analýzu zahrnující zejména tyto skutečnosti a rovněž každý další relevantní prvek.

(78)

Za druhé se francouzské orgány vzhledem k povaze a předmětu článku 4 zákona č. 97-1026 domnívají, že stát tím, že poskytl osvobození od daně v případě přeřazení rezerv na nároky poskytovatele koncese, jednal jako akcionář. Tomuto zákonu předcházelo totiž dne 8. dubna 1997 podepsání podnikové smlouvy mezi státem a EDF na období 1997–2000, jejíž provedení předpokládalo přijetí legislativních opatření ohledně restrukturalizace rozvahy EDF. Dohlížecí orgány předtím informovaly EDF dopisem ze dne 12. července 1996, že tato smlouva má EDF stanovit náročný cíl ohledně odměny státu. Hlava III smlouvy počítala s odměnou státu, která se skládala ze dvou částí: i) odměny z kapitálových dotací v pevné sazbě ve výši 3 % a ii) doplňkové odměny odpovídající 40 % čistého účetního výsledku EDF, přičemž souhrnná částka těchto dvou částí nemohla přesáhnout 6 % výše kapitálových dotací.

(79)

Stát údajně přezkoumal tuto odměnu v podobě výhledů na dividendy a měl ji, pokud jde o doplňkovou odměnu, kvantifikovat na částku 3,5 miliardy FRF, která za celé období mohla dosáhnout výše až 6 miliard FRF, jak dokládá dopis dohlížecích orgánů EDF ze dne 22. dubna 1997. Tento odhad vycházel z hospodářských a finančních výhledů, které EDF předložila útvarům ministerstva financí dne 19. února 1997, a z hypotéz podnikové smlouvy. Zpráva zpravodaje Senátu k zákonu č. 97-1026 ze září roku 1997 zahrnovala rovněž analýzy útvarů ministerstva ohledně očekávaného dopadu na odměnu akcionářského státu v roce 1998, tj. 2,6 miliardy FRF, z toho 1,5 miliardy FRF v podobě pevné úrokové sazby a 1,1 miliardy FRF v podobně doplňkové odměny. Stát tak údajně provedl odhad budoucích výhledů na odměnu před tím, než přijal předmětné opatření, jak by učinil každý akcionář, který by si přál podílet se na navýšení kapitálu svého podniku.

(80)

Za třetí se francouzské orgány domnívají, že přeřazení rezerv na nároky poskytovatele koncese, a obecněji restrukturalizace rozvahy EDF a posílení vlastního kapitálu, představovalo řešení pro oslabenou finanční strukturu podniku. Pokud by toto oslabení pokračovalo, EDF by musela pravděpodobně čelit nárůstu úrokové míry u svého dluhu a potížím se svými obchodními partnery kvůli negativnímu vnímání rizika protiplnění. Takové obavy akcionářského státu údajně vyplývají z důvodové zprávy k článku 4 návrhu zákona, který se později stal zákonem č. 97-1026, a rovněž z projevu příslušného ministra, když předkládal návrh zákona v Senátě dne 2. října 1997.

(81)

Zprávy poslance a senátora, kteří vystoupili v Národním shromáždění a v Senátu jako zpravodajové návrhu zákona, ostatně zdůrazňují pozitivní dopad restrukturalizace rozvahy EDF na poměr mezi zadlužením a vlastním kapitálem: první zpráva považovala tento vlastní kapitál (24,2 miliardy FRF) za nedostatečný v poměru k dluhům z půjček (131,9 miliardy FRF) a čistým aktivům (696,4 milionu FRF), přičemž by EDF posílením vlastního kapitálu získala strukturu rozvahy, jež by byla více v souladu se skutečným stavem jejího majetku, a zároveň by se umožnilo relevantnější srovnávání s jejími evropskými konkurenty; druhá zpráva navíc zdůraznila pozitivní dopad, který by pro EDF měla zvýšená důvěryhodnost ve finančních kruzích a u jejích možných partnerů. Pro francouzské orgány odpovídá proto posílení finanční struktury podniku zájmu obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství ve srovnatelné situaci.

(82)

Podle francouzských orgánů má z uvedeného vyplývat, že zkouška obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství je použitelná, protože stát údajně jednal jako akcionář, když přeřadil rezervy na nároky poskytovatele koncese do kapitálové dotace EDF, aniž by je zdanil.

(83)

Francouzské orgány nejprve připomínají, že podniková smlouva mezi státem a EDF počítala s odměnou státu, jež se skládala ze dvou částí: i) odměny z kapitálových dotací v pevné sazbě ve výši 3 % a ii) doplňkové odměny odpovídající 40 % čistého účetního výsledku EDF, což má dokazovat, že stát měl informace o očekávané návratnosti investovaného kapitálu. Jak má dále dokládat výše zmíněná zpráva poslance Národního shromáždění, mělo přeřazení rezerv na nároky poskytovatele koncese do kapitálu vzhledem k pevné sazbě u kapitálových dotací za následek zvýšení absolutní hodnoty odměny státu, protože došlo k navýšení základu.

(84)

Francouzské orgány se dále domnívají, že na návratnost investice do EDF z roku 1997 je nutno nahlížet v dlouhodobém horizontu s ohledem na budoucí platby ve prospěch státu a navýšení hodnoty podniku. K pozitivním čistým hospodářským výsledkům po zdanění a pozitivní odměně státu (1,4 miliardy FRF odměny státu navíc k 2,5 miliardy FRF v roce 1998) je údajně nutno přidat vytváření značných prostředků v období 1997–2000 ve výši téměř 70 miliard FRF, jak předpokládala podniková smlouva. Jak zdůrazňuje dopis EDF ze dne 19. února 1997, stát skutečně stanovil za cíl navýšení hodnoty majetku podniku v této částce, která vyplynula ze snížení zadlužení, vytváření aktiv a investiční činnosti na rozvoj, čímž se vytvořily výhledy na navýšení hodnoty kapitálu EDF.

(85)

Při posuzování rizik spojených s investicí akcionářský stát údajně zohlednil hlavní rysy převládající činnosti EDF, která se rozvíjí hlavně ve Francii a vychází ze zásady regulovaných sazeb, které mají pokrýt náklady podniku. Tyto vlastnosti mají snižovat riziko spojené s investicí, a proto také nároky na návratnost. Sdělení EDF ze dne 27. července 1996, které bylo předáno do Senátu dne 15. září 1997, údajně dokládá, že se odměňování akcionářů v zahraničních podnicích výrazně liší podle institucionálního a regulatorního prostředí daného odvětví v každé zemi.

(86)

Podle francouzských orgánů má z uvedeného vyplývat, že se stát choval jako obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství, když přeřadil rezervy na nároky poskytovatele koncese do kapitálových dotací, aniž by vybral daň z příjmu právnických osob. Tento závěr mají kromě toho potvrzovat připomínky EDF, a to včetně studií a analýz, o které se opírají a které jsou uvedeny v bodech odůvodnění 62 až 73. Zejména v případě hospodářské studie kanceláře Oxera, již předala EDF, se francouzské orgány domnívají, že Komise musí provést stejnou analýzu pro určení, zda navýšení kapitálu EDF státem v roce 1997 má či nemá povahu uvážené investice.

(87)

Na podporu své odpovědi na rozhodnutí o rozšíření řízení předaly francouzské orgány Komisi v příloze svých připomínek ze dne 1. července 2013 devět dokumentů. Těchto devět dokumentů je předloženo na podporu jejich tvrzení, které bylo již obsaženo v jejich připomínkách ze dne 11. prosince 2002 a podle nějž doplňkovou kapitálovou dotaci ve výši odpovídající nevybranému výnosu daně odůvodňovaly výhledy na ziskovost, které EDF v roce 1997 nabízela a které se ostatně v následujících rocích potvrdily. Aniž jsou dotčeny skutečnosti, které Francie ve svých připomínkách zdůrazňuje, je nutno provést systematickou analýzu hlavních prvků obsažených v těchto podkladech.

(88)

Dokumenty se týkají buď přípravy či provádění podnikové smlouvy mezi státem a EDF na období 1997–2000, nebo diskuse o návrhu zákona, který se poté stal zákonem č. 97-1026. Jedná se o dokumenty z let 1996 až 1997, a tudíž jsou časově souběžné s údajným investičním rozhodnutím. Konkrétněji se jedná o podnikovou smlouvu na období 1997–2000 (13), dopisy ministrů dohlížejících na podnik (14), dopisy podniku správním útvarům ministerstva nebo Senátu a dokumenty a dvě zprávy Národního shromáždění a Senátu (15) v rámci přípravy rozpravy o návrhu zákona (16). Obsah dokumentů je podrobněji upřesněn níže.

(89)

Dopisem ze dne 12. července 1996 předsedovi společnosti EDF vyjadřují dohlížecí ministři uspokojení z výsledků smlouvy mezi EDF a státem o plánu na období 1993–1996 a vzhledem k jejímu uplynutí dne 31. prosince 1996 zahajují přípravné práce na smlouvě o plánu na období 1997–2000. Dopis kromě toho upřesňuje, že je nutno, aby stanovení finančních rovnovah smlouvy o plánu na období 1997–2000 zapadalo do nového rámce, kterým se v důsledku prací vedených od roku 1995 normalizuje účetní a daňová situace EDF. Tento dopis požadoval zahájení prací a jednání mezi příslušnými útvary a EDF a informoval podnik o prvních třech cílech, které musí budoucí smlouva zohlednit:

(90)

Během přípravných prací na smlouvě zaslal dne 19. února 1997 finanční ředitel EDF ředitelství státní pokladny sdělení EDF ze dne 18. února 1997. Sdělení obsahovalo hlavní hypotéze finančního scénáře připojeného k podnikové smlouvě mezi EDF a státem na období 1997–2000, který zahrnoval zejména roční výsledkové účty a výhledové tabulky financování pro toto období.

(91)

Sdělení počítalo na období 1997–2000 s každoročním snižováním sazeb (– […] (17) %, – […] %, – […] %, – […] %), s průmyslovými investicemi na rozvoj ve výši […] FRF, z čehož mělo připadnout […] FRF na mezinárodní rozvoj, a s investicemi ve výši […] FRF do hlavní činnosti. Je zde rovněž zmíněna daňově odečitatelná odměna z kapitálových dotací ve výši 3 % u základu odhadovaného po restrukturalizaci rozvahy na 50 miliard FRF a ve výši 40 % výsledku po pevné výši odměny a dani z příjmu právnických osob. Zadlužení na konci roku se mělo rovněž snížit z […] FRF na konci roku 1996 na […] FRF na konci roku 2000. Rovněž saldo dluhu po odečtení aktiv se mělo snížit z […] FRF na konci roku 1996 na […] FRF na konci roku 2000.

(92)

Mezi dokumenty, které francouzské orgány předaly v příloze ke svým připomínkám, je sdělení EDF ze dne 18. února 1997 zaslané následující den dohlížecím orgánům jediným dokumentem obsahujícím systematické a vyčíslené prognózy a výhledy hospodářských a finančních provozních výsledků EDF. Na základě těchto prognóz z února roku 1997 mohl akcionářský stát očekávat odměnu za investovaný kapitál ve výši 2,1 miliardy FRF v roce 1997, 2,5 miliardy v roce 1998, 2,4 miliardy v roce 1999 a 2,4 miliardy v roce 2000, tj. částku 2,35 miliardy FRF v průměru za rok. Výhledový účet zisků a ztrát EDF na období 1997–2000 použitý ve sdělení vypadal takto:

Tabulka 1

Výhledový účet zisků a ztrát EDF na období 1997–2000 (v miliardách běžných FRF)

(93)

Jak se upřesňuje ve sdělení EDF, byla odměna vyplácená státu daňově odečitatelná. Představuje to odchylku od zásady, podle níž se daň z příjmu právnických osob odvádí z výsledku hospodaření podniku po odpisech a úrocích, čímž se snižuje čistý výsledek, a tím také částka případně určená na vyplacení dividend. Tato odchylka ad hoc zvyšovala potenciálně odměnu vyplácenou státu jako akcionáři, ale ve stejné míře snižovala daň hrazenou státu jako výběrčímu daní. Ve své odpovědi ze dne 23. prosince 2013 francouzské orgány upřesňují, že odměna za kapitálové dotace byla počínaje rokem 2001 považována za dividendu podle obecného práva, a proto došlo ke zrušení daňově odečitatelné povahy této odměny. Toto pravidlo připodobnění bylo uplatněno na skupinovou smlouvu mezi EDF a státem na období 2001–2003, která následovala po smlouvě na období 1997–2000.

(94)

Dne 8. dubna 1997 byla uzavřena podniková smlouva mezi státem a EDF na období 1997–2000 a podepsána dohlížejícími ministry a předsedou a generálním ředitelem EDF. Smlouva upřesňovala hlavní směrování, kterým měla EDF řídit svou činnost ve střednědobém horizontu, obsahovala vzájemné závazky signatářů a připomínala, že tyto závazky byly přijaty za široce pojatých referenčních hypotéz a mohou být zpochybněny pouze v případě výrazné změny prostředí, v němž podnik působí. Smlouva obsahovala různé závazky trojího typu: opětovně potvrdit základní úkoly veřejnoprávního podniku (hlava I), připravovat již dnes budoucnost podniku (hlava II) a zapojit podnik do renovovaného finančního a institucionálního rámce (hlava III). Dvě přílohy ke smlouvě podrobně rozepisovaly výkonnostní ukazatele platné pro plnění smlouvy (příloha I) a vývoj sazeb stanovený pro každý rok období 1997–2000 (příloha II).

(95)

Hlavní závazky a směrování stanovené ve smlouvě vzhledem k předmětu tohoto rozhodnutí jsou uvedena níže, tj.:

(96)

Dopis ministrů, kteří spolupodepsali podnikovou smlouvu, předsedovi EDF ze dne 22. dubna 1997 potvrzuje konsensuální a konečnou povahu referenčních hypotéz a finančních prognóz obsažených ve sdělení EDF ze dne 18. února 1997, na nichž byla založena podniková smlouva na období 1997–2000. Dopis se výslovně odvolává na předchozí konzultace mezi EDF a veřejnými orgány při vypracování finančního scénáře. Přebírá cíl průměrného snížení sazeb EDF o […] % během čtyř roků.

(97)

Dopis ze dne 22. dubna 1997 se zmiňuje o ustaveních novelizované vyhlášky ze dne 14. května 1956 a způsobech vyplácení odměny státu zahrnutých do hlavy III podnikové smlouvy. V souladu s těmito ustanoveními dopis upřesňuje, že „z referenčního scénáře vyplývá doplňková odměna ve výši 3,5 miliardy FRF“ za období 1997–2000 a že tyto podmínky umožňují, aby platby státu dosáhly v roce 1997 celkové výše 5,1 miliardy FRF, a to při zahrnutí pevné úrokové sazby a zálohy na daň z příjmu právnických osob. Tyto částky odpovídají částkám uvedeným ve sdělení EDF ze dne 18. února 1997. Soulad částek doplňkové odměny vypočítané na základě výsledků podniku potvrzuje, že dohlížecí orgány přezkoumaly, potvrdily a zvolily všechny částky (příjmy, náklady, čistý výsledek atd.) použité v předběžném provozním účtu EDF na období 1997–2000.

(98)

Dopis dohlížecích ministrů ze dne 22. dubna 1997 rovněž zdůrazňuje, že zásadní rovnováhy smlouvy zapadaly do daňového a účetního rámce restrukturalizace rozvahy EDF, která měla nabýt účinnosti dne 1. ledna 1997, s výhradou přijetí nutných legislativních opatření. V tomto ohledu dopis upřesňuje, že „podrobně rozvedené způsoby provedení této restrukturalizace jak v účetní, tak daňové oblasti budou předmětem dodatečných jednání mezi dohlížecími orgány a podnikem, a to na základě již přijatého schématu“.

(99)

Krátce před tímto dopisem předložila vláda Národnímu shromáždění návrh zákona o různých opatřeních hospodářské a finanční povahy, který přijala rada ministrů dne 5. dubna 1997 a který v článku 45 stanovil přeřazení účetních rezerv EDF. Důvodová zpráva k tomuto návrhu vysvětlovala, že stanovené účetní úpravy umožní EDF, aby její rozvaha lépe odpovídala její skutečné hospodářské situaci, a to s mírou vlastního kapitálu přiměřené objemu její činnosti. K projednání návrhu zákona nedošlo kvůli rozpuštění Národního shromáždění dne 21. dubna 1997.

(100)

Po předložení parlamentu návrhu zákona o naléhavých opatřeních daňové a finanční povahy, který byl později přijat jako zákon č. 97–1026, Národní shromáždění a Senát jmenovaly své zpravodaje. Zpráva č. 204 Národního shromáždění popisuje skutečnosti, které stály u nutnosti upřesnit formu vlastnictví součástí přenosové sítě elektrické energie EDF, kvůli níž údajně zastaraly používané účetní postupy kritizované Účetním dvorem v jeho Zvláštní zprávě o koncesích EDF č. 1993 ze dne 10. října 1994. Vysvětluje účetní změny, které budou nutné, a poskytuje vyčíslené odhady jejich důsledků pro různé položky rozvahy, a to:

Tabulka 2

Důsledky přeorganizování vlastního kapitálu EDF vyplývající z článku 4 zákona o naléhavých opatřeních daňové a finanční povahy na účty roku 1996 (v miliardách FRF)

(101)

Zpráva Národního shromáždění zdůrazňuje důsledky návrhu zákona v tom, že se srovnání s mírami zadlužení jiných evropských konkurentů (Rakousko, Velká Británie, Švédsko, Španělsko, Německo) stanou relevantnější: po restrukturalizaci rozvahy se poměr mezi čistým dluhem a vlastním kapitálem EDF sníží ze 480 % na 148 %.

(102)

Zpráva Národního shromáždění dále zdůrazňuje změny ve finančních vztazích mezi státem a EDF. Vysvětluje právní režim a odměnu z kapitálových dotací EDF, která se řídí vyhláškou č. 56-493 ze dne 14. května 1956 změněnou vyhláškou č. 86-1360 ze dne 30. prosince 1986. Tento režim stanovil odměnu s pevnou sazbou omezenou na 8 % a doplňkovou odměnu založenou na výsledku EDF po zdanění a úroku s pevnou sazbou. Platby, které EDF provedla v období 1991–1996 a uvedené ve zprávě, dosahovaly během tohoto období v průměru výše 3,41 miliardy FRF za rok; převedeno na poměr k vlastnímu kapitálu na konci roku 1996 přinášely tyto platby akcionářskému státu průměrnou běžnou návratnost ve výši 14,1 % (20); tyto platby jsou shrnuty v tabulce níže:

Tabulka 3

Finanční vztahy mezi státem a EDF (v milionech běžných FRF)

(103)

Ohledně změn, se kterými se v rozvaze EDF počítalo, zpráva Národního shromáždění upřesňuje, že „kapitálové dotace představují základ pro úrok s pevnou sazbou, a jejich navýšení zavedené tímto článkem proto může znamenat vyšší zdanění EDF. Se změnou podmínek jejich odměňování se proto počítá ve smlouvě mezi státem a podnikem na období 1997–2000, která byla podepsána dne 8. dubna 1997. Aby se vyrovnaly důsledky základu, snižuje se pevná úroková míra na 3 %“. Zpráva dále uvádí, že EDF neplatila daň z příjmu právnických osob bez ohledu na zisky vykazované od roku 1990 a že využití rezerv spojených s koncesí hlavní přenosové sítě by umožnilo jednorázové vyrovnání nahromaděných ztrátových převodů do nového účetního a daňového období. Zpráva proto uvádí, že podle dohlížecího ministerstva by veřejnoprávní subjekt (EDF) měl v roce 1997 uhradit daň z příjmu právnických osob ve výši 3 miliard FRF a v roce 1998 ve výši 2,5 miliardy FRF.

(104)

Zpráva Národního shromáždění zmiňuje parlamentní pozměňovací návrh ke znění zákona, který byl předložen v komisi a zamítnut. Pozměňovací návrh chtěl upřesnit, že uvolněné účetní rezervy se musí změnit na vlastní kapitál účetním zápisem a neprojít účtem zisků a ztrát EDF, aby se tak neobjevil velmi výrazný zisk, který by se stát mohl pokusit částečně zdanit. Za tímto účelem počítal pozměňovací návrh s tím, že se do zákona zahrne účetní postup a upřesnění, že stát nemůže přistoupit k žádnému dodatečnému zdanění EDF u příležitosti převodu vlastnictví majetku hlavní přenosové sítě. Zpráva uvádí, že „zápis účetního postupu přeřazení rezerv do vlastního kapitálu do zákona byl zamítnut na žádost Státní rady, protože neměl legislativní povahu“; zpráva uvádí několik názorů poslanců, které zazněly v diskusi a podle nichž by stát měl mít možnost provést další zdanění EDF, podnik by měl uhradit daň ze zisku a že pravou otázkou je, „v jaké výši vláda EDF zdaní a jakým způsobem“.

(105)

Zpráva Senátu vypracovaná pro projednávání návrhu zákona ze své strany upřesňuje neoprávněnou povahu vytváření účetních rezerv na obnovu majetku hlavní přenosové sítě od roku 1987. Projev přednesený odpovědným ministrem před Senátem dne 2. října 1997 při předložení návrhu zákona zvýrazňuje z daňového hlediska „fiktivní“ povahu ztrát vykazovaných EDF a nehrazení daně z příjmu právnických osob, ke kterému tyto rezervy vedly. Ministr ve svém projevu ujistil Senát, že opatření nijak nezpochybňuje monopolní postavení EDF. Zpráva Senátu uvádí důsledky projednávaného článku na položky rozvahy EDF před a po přeřazení rezerv, a to podle vyčíslení, jež je podobné vyčíslení rozebíranému ve zprávě Národního shromáždění a uvedenému výše v tabulce 2. Zpráva upřesňuje, že pročištění rozvahy umožní snazší srovnání s rozvahami konkurentů EDF, což zvýší důvěryhodnost EDF ve finančních kruzích, která je o to důležitější, že náklady na nové projednání jejího zadlužení závisí zejména na poměru mezi čistým dluhem a vlastním kapitálem

(106)

Ohledně „vyjasnění“ finančních vztahů mezi EDF a státem zpráva Senátu upřesňuje, že „na oplátku za daňové příjmy, které veřejnoprávní subjekt bude nyní poskytovat státu, počítá podniková smlouva podepsaná dne 8. dubna 1997 na období 1997–2000 s mírným snížením plateb EDF státu“. Zpráva Senátu upřesňuje, že v důsledku pozitivního zaúčtování rezerv na obnovu ve výši 38,5 miliardy FRF, kterým se EDF stala platitelem daně z příjmu právnických osob, „došlo k omezení finančních vztahů mezi státem a EDF“.

(107)

Další dokumenty předložené Francií dále zahrnují průvodní dopis finančního ředitelství EDF ze dne 15. září 1997 zaslaný správním orgánům Senátu. Dopis EDF obsahuje ve své příloze tabulku s vyčíslením důsledků článku 4 návrhu zákona, dopady na rozvahu, kopii pokynů ze dne 27. července 1993 ohledně koncesí distribuce elektřiny a interní sdělení EDF ze dne 27. července 1996 o úvahách ohledně zahraničních zkušeností s odměňováním akcionářů v odvětví elektrické energie. Posledně zmíněný dokument vysvětluje hlavní zásady uplatňované na odměňování akcionáře, rozdíly a číselné údaje o výnosnosti v případě některých podniků odvětví: 60 až 80 % zisku ve Spojených státech, 40 % u National Power a Power Gen, 78 % u Union Fenosa a 30 % u Endesa, která poskytla v období 1991–1996 španělskému státu při zohlednění dividend a nárůstu kurzu akcií výnos ve výši 28 %.

(108)

Bez ohledu na další dva dokumenty, které EDF předala Senátu ve svém dopise ze dne 15. září 1997, zpráva Senátu neanalyzovala a nepřevzala zásady, vyčíslení a jejich uplatnění na odměňování akcionáře EDF, které byly uvedeny ve sdělení ze dne 27. července 1996. Zpráva Senátu, stejně jako zpráva Národního shromáždění, naopak upřesňuje, že ke stanovenému snížení odměny vyplácené EDF státu za kapitálové dotace provedené akcionářským státem došlo, „aby se zohlednil nárůst kapitálových dotací, který měl tento článek zavést“.

(109)

Ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU stanoví, že: „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak“. V další části je šetřeno použití těchto tří kumulativních podmínek na osvobození od daně, jež Francie poskytla společnosti EDF.

(110)

Vzhledem k tomu, že zákon č. 97-1026 stanovil, že je EDF považována za vlastníka hlavní přenosové sítě, na niž jí byla přidělena koncese, je nutno ověřit, zda tento zákon neznamená převod vlastnictví hlavní přenosové sítě.

(111)

Podle informací předaných francouzskými orgány lze EDF důvodně považovat za vlastníka hlavní přenosové sítě před vstupem v platnost uvedeného zákona. Tento závěr vychází z těchto skutečností: charakteristiky různých typů smluv o koncesích ve francouzském právu, zvláštní charakteristiky původní koncese EDF, která neobsahovala přesné ustanovení o zpětném převodu, postup nabývání dotčených aktiv, za která EDF musela uhradit poplatky, které se podobají náhradě za vyvlastnění, a podmínky financování údržby a rozvoje hlavní přenosové sítě na náklady EDF. „Vyjasnění“ ohledně vlastnictví hlavní přenosové sítě, které poskytuje zákon č. 97-1026, proto zřejmě nepředstavuje samo o sobě hospodářské zvýhodnění ve prospěch EDF.

(112)

Je proto nutno přezkoumat, zda zákon č. 97-1026 vyvodil všechny daňové důsledky tohoto vyjasnění, které přináší ohledně vlastnictví hlavní přenosové sítě, a pokud by tomu tak nebylo, zda nedošlo k hospodářskému zvýhodnění daňové povahy ve prospěch EDF.

(113)

Během období 1987–1996 vytvořila EDF rezervy osvobozené od daně na obnovu hlavní přenosové sítě, jejichž nesrovnalost zdůraznil francouzský Účetní dvůr. Článkem 4 zákona č. 97-1026, kterým se EDF považovala za vlastníka hlavní přenosové sítě, se tyto rezervy staly bezpředmětné, a musely proto být přeřazeny do jiných položek rozvahy.

(114)

Dopis ministra hospodářství, který stanovil daňové důsledky restrukturalizace rozvahy EDF, ukazuje, že nepoužité rezervy na obnovu hlavní přenosové sítě zdanily francouzské orgány daní z příjmu právnických osob v sazbě 41,66 %, která platila v roce 1997.

(115)

Část těchto rezerv ve výši 14,119 miliardy FRF, která odpovídá již provedeným pracím obnovy a která je rovněž nazývána nároky poskytovatele koncese, byla naopak přeřazena do kapitálu. Toto přeřazení rezerv nebylo zdaněno daní z příjmu právnických osob. Jak vyplývá ze sdělení Generálního ředitelství daní ze dne 9. dubna 2002 zaslané Komisi a uvedené v bodě odůvodnění 35, daňová správa uznává protiprávnost této transakce.

(116)

Podle stanoviska Národní účetní rady (Conseil national de la comptabilité) je nutno účetní opravy zaúčtovat do výsledku účetního období, během kterého byly zjištěny. Na druhé straně, pokud byly nepoužité rezervy ve výši 38,5 miliardy FRF vytvořené s osvobozením od daně zdaněny v roce 1997 daní z příjmu právnických osob v sazbě 41,66 %, neexistuje žádný objektivní důvod, aby nebyla druhá část rezerv vytvořených s osvobozením od daně zdaněna ve stejné sazbě.

(117)

Nároky poskytovatele koncese měly být zdaněny ve stejný okamžik a ve stejné sazbě jako ostatní účetní rezervy vytvořené s osvobozením od daně. Uvedené znamená, že nároky poskytovatele koncese ve výši 14,119 miliardy FRF měly být připočteny k nepoužitým rezervám ve výši 38,5 miliardy FRF, aby byly zdaněny v sazbě 41,66 % uplatněné na restrukturalizaci rozvahy EDF. EDF tím, že neuhradila celou daň z příjmu právnických osob, kterou měla uhradit při restrukturalizaci své rozvahy, ušetřila částku 5 882 849 762 FRF odpovídající dlužné dani.

(118)

Daňové opatření mělo v roce 1997 důsledky, které zvýhodnily EDF, protože osvobození do daně ve výši 5,88 miliardy FRF zahrnuté do částky 14,119 miliardy FRF bylo zapsáno do rozvahy EDF jako nároky poskytovatele koncese, které stát překvalifikoval při provedení zákona č. 97-1026 se zpětnou platností ke dni 1. ledna 1997. Daňové důsledky zákona jsou uvedeny v dopise ministra hospodářství s účinností ve stejný den 1. ledna 1997.

(119)

Francouzské orgány tvrdí, že i v případě, kdy by nedošlo k dotacím na rezervy na obnovu hlavní přenosové sítě, EDF by nebyla v období 1987–1996 schopna uhradit daň z příjmu právnických osob kvůli schodkovým daňovým převodům do nového daňového období. Toto tvrzení není relevantní. Daňové zvýhodnění se týká roku 1997 a netýká se předchozích roků. Kromě toho neoprávněné dotace na rezervy vyvolaly z části schodkové daňové převody. Schodkové daňové převody údajně od roku 1987 do roku 1996 postupně zmizely, takže v roce 1997 výše daně, kterou by EDF měla zaplatit, značně přesahovala částku, kterou skutečně zaplatila, a to i bez zohlednění neuhrazení daně za přeřazení nároků poskytovatele koncese.

(120)

Francouzské orgány se rovněž domnívají, že i v případě, kdy by se vytvoření rezerv na obnovu hlavní přenosové sítě projevilo jako zvýhodnění, mělo by být toto zvýhodnění považováno za odstraněné zvýšením daně z příjmu právnických osob zaplacené v roce 1997. Avšak jak uvádějí samy francouzské orgány ve svém sdělení ze dne 9. dubna 2002, které je převzato v bodě odůvodnění 35, pokud nevyužité rezervy na obnovu byly zdaněny obvyklým způsobem, byly nároky poskytovatele koncese přeřazeny do kapitálových dotací, aniž by byly zdaněny daní z příjmu právnických osob. Daň zaplacená EDF v roce 1997 je tedy nižší než daň, kterou by měla běžně uhradit.

(121)

Francouzské orgány rovněž tvrdí, že za období 1987–1996 zaplatila EDF státu celkově částku přesahující daň z příjmu právnických osob, již by hradila obchodní společnost, která by nevytvářela rezervy na obnovu hlavní přenosové sítě a která by vyplácela svému akcionáři dividendu ve výši 37,5 % čistého hospodářského výsledku po zdanění. Kromě toho by se na restrukturalizaci rozvahy EDF měla uplatnit sazba daně z příjmu právnických osob platná v roce 1996 a nikoliv sazba platná v roce 1997.

(122)

Na jedné straně, a jak je uvedeno v bodech odůvodnění 32 a 116, Národní účetní rada soudí, že se účetní chyby musí opravovat v účetním období, během kterého byly zjištěny. Vzhledem k tomu, že se rezervy na obnovu hlavní přenosové sítě staly bezpředmětné následkem zákona č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997, měly být přeřazeny právě v průběhu účetního období 1997, a proto zdaněny sazbou daně z příjmu právnických osob, která platila během tohoto období. Na druhé straně samy francouzské orgány použily na část zdaněných rezerv sazbu daně z příjmu právnických osob platnou v roce 1997, jak je připomenuto v bodě odůvodnění 34.

(123)

Neuhrazení daně z příjmu právnických osob ve výši 5 882 849 762 FRF společností EDF v roce 1997 představuje hospodářské zvýhodnění tohoto podniku. EDF mohla použít tuto částku k posílení vlastního kapitálu, aniž by se musela obrátit na vnější finanční zdroje. Pokud by byla daň skutečně zaplacena a navýšení vlastního kapitálu bylo financováno provozními výsledky podniku, musel by podnik snížit své náklady, zvýšit své příjmy nebo upustit od investičních výdajů. Protože EDF disponovala částkami, které by bývala měla zaplatit francouzskému státu v podobě daně z příjmu právnických osob, byla příjemcem opatření, které platilo pouze pro ni a které ji upřednostnilo ve srovnání s francouzskými podniky v podobné situaci, které musely uhradit daň z příjmu právnických osob u přeřazení neoprávněných rezerv podle článku 38-2 Obecného daňové zákoníku, který platil v roce 1997, jak je vysvětleno v bodě odůvodnění 35.

(124)

Francie se nicméně ve svých připomínkách ze dne 11. prosince 2002 odvolávala na uplatnění zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství. Jak připomínají soudní orgány Unie, a to zejména ve svých rozsudcích zmíněných v bodech odůvodnění 7 a 8, v tomto konkrétním případě by dodatečná kapitálová dotace ve prospěch EDF, jež by odpovídala dlužné dani, nezvýhodnila podnik, který je jejím příjemcem, tím, že by mu poskytla hospodářskou výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, pouze za podmínky, že by se prokázalo, že z hlediska kritéria obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství by hypotetický soukromý investor investoval do EDF stejnou částku za podobné situace a podobných podmínek.

(125)

Soudní dvůr v bodě 99 svého výše uvedeného rozsudku ze dne 5. června 2012 upřesnil, že Tribunál v napadeném rozsudku nepředjímal v tomto konkrétním případě ani použitelnost kritéria obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství, ani výsledek případného uplatnění tohoto kritéria. Je proto nutno postupně přezkoumat použitelnost a uplatnění tohoto kritéria na skutečnosti tohoto konkrétního případu, a to při zohlednění zejména kritérií uvedených Soudním dvorem.

(126)

Pro stanovení případné použitelnosti zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství je nutno v rámci celkového posouzení zjistit, zda osvobození od daně poskytla Francouzská republika jako akcionář nebo jako veřejná moc. Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 5. června 2012 upřesňuje několik skutečností, které je nutno zohlednit v tomto celkovém posouzení. Tyto skutečnosti, které jsou přezkoumány vzhledem k okolnostem tohoto konkrétního případu níže, jsou tyto:

(127)

Ve svých připomínkách ze dne 11. prosince 2002 zmíněných v bodě odůvodnění 42 francouzské orgány tvrdily, že bylo údajně považováno za účinnější a neutrální pro EDF převést nároky poskytovatele koncese přímo do vlastních prostředků v jejich celkové výši bez uhrazení daně z příjmu právnických osob. Přesto žádný z dokumentů z doby údajného rozhodnutí nevybírat daň nebo před ním, které Francie nebo EDF předložily na podporu svých připomínek k rozhodnutí o rozšíření řízení, nezmiňuje přímo nebo nepřímo údajné rozhodnutí o investici, jeho důsledky, výhody či nevýhody, nebo podobné rozhodnutí navýšit částku kapitálových dotací prostřednictvím nevybrání daně. Dokumenty předané francouzskými orgány a zmíněné v bodech odůvodnění 97 až 108 nezmiňují, a tím spíše neanalyzují výhody a nevýhody pro stát, rozhodnutí nevybrat daň z příjmu právnických osob u části rezerv na nároky poskytovatele koncese, které byly podle zákona č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997 přeřazeny do kapitálu EDF.

(128)

Francie má v případě pochybností o použitelnosti zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství, tedy pochybností typu, které vyjádřila Komise, povinnost jednoznačně a na základě objektivních a ověřitelných skutečností prokázat, že prováděné opatření vydala v postavení akcionáře. Avšak vzhledem k předloženým podkladům se ukazuje, že rozhodnutí o provedení investice zřeknutím se vybrání daně, kterou měla EDF v zásadě zaplatit, musí být považováno za rozhodnutí přijaté neformálně, bez odůvodněného právního aktu, který umožňuje poznat a ověřit přesný obsah tohoto rozhodnutí, důvody a právní základ, na kterých je založeno, a příslušný orgán, který ho přijal a ve který den. Vzhledem k důkazům zdůrazněným Soudním dvorem pro ověření použitelnosti zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství, tj. zejména nutnost dostupných objektivních a ověřitelných skutečností, skutečně provedené opatření nebo předběžná hospodářská hodnocení, musí být neexistence referencí nebo věcných důkazů považována za první náznak nepoužitelnosti této zásady.

(129)

Bez dokumentů, ze kterých by šlo zpětně prověřit tvrzené rozhodnutí, je nutno popsat případné investiční opatření, které by provedl francouzský stát. V tomto konkrétním případě Soudní dvůr usoudil, že zásada obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství musí umožnit, aby se zjistilo, zda by soukromý akcionář vložil za podobných podmínek částku 5,88 miliardy FRF do podniku, který by se nacházel v situaci srovnatelné s EDF. Investice provedená Francií by znamenala zřeknout se vybrání této částky s výhledem na získání zisku, který přesáhne původně použité prostředky. Analýzu je proto nutno provést vzhledem k výši dlužné daně z příjmu právnických osob.

(130)

V tomto ohledu představuje neexistence studií, referencí nebo specifických analýz návratnosti investice ve výši osvobození od daně potíž pro oddělení důsledků tvrzené investice z informací předaných Francií nebo EDF. Tuto potíž lze překonat, pokud se pro potřeby analýzy u většiny faktorů důležitých pro ověření použitelnosti a uplatnění zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství usoudí, že navýšení vkladu do kapitálu EDF odpovídající výši nevybrané daně bylo spojeno s právy společnými všem dotacím. Pokud tak za dotace byla poskytována odměna v určité sazbě, tato sazba musela být, a ve skutečnosti také byla, uplatněna na částku nevybrané daně. Pokud se naopak použije okrajový nebo inkrementální důsledek, informace předané Francií nebo EDF neumožňují na první pohled nastínit důsledek navýšení částky dotací úměrně výši nevybrané daně.

(131)

Důsledkem nevybrání daně bylo navýšení dotace do kapitálu EDF, a tedy navýšení vlastních prostředků EDF, o dodatečnou částku 5,88 miliardy FRF v celkové částce 14,119 miliardy FRF přeřazených rezerv. Tyto rezervy, které neodpovídaly předběžnému vkladu disponibilní likvidity akcionářským státem, byly přeřazeny do kapitálových dotací a přešly do odpovídající položky rozvahy EDF mezi další typy vlastního kapitálu (kapitál, dotace atd. – viz tabulka 2). Podle dokumentů zkoumaných v oné době (bod odůvodnění 100, tabulka 2) by bez osvobození od daně vlastní prostředky EDF, které měly dosáhnout v roce 1997 výše 79,8 miliardy FRF, dosáhly výše 72,1 miliardy FRF. Dotace státu do kapitálu EDF by dosáhly místo 50,7 miliardy FRF částky 44,8 miliardy FRF.

(132)

Za prvé, jak zdůrazňují francouzské orgány, došlo osvobozením od daně nebo jejím nevybráním k navýšení absolutní hodnoty odměny státu, protože zahrnutí částky neuhrazené daně zvýšilo základ dotací a protože se za tyto dotace vyplácela odměna v pevné sazbě (3 %) (bod odůvodnění 83). Navýšení dotace do kapitálu, které odpovídalo daňovému osvobození, se přesto neprojevilo relativním nárůstem odměny státu. V tomto ohledu je nesporné, že od vydání vyhlášky č. 56-1360 ze dne 30. prosince 1956 se počítá s odměnou za dotace, které stát vloží do kapitálu EDF (body odůvodnění 18 a 103). Podnikové smlouvy, které předcházely a následovaly smlouvě platné pro období 1997–2000, tak stanovily odměny, jež byly mimochodem odlišné, jak je ukázáno v bodech odůvodnění 93 a 102. Zásada odměny existovala před údajným rozhodnutím a byla zachována i po jeho přijetí.

(133)

Přezkum skutečností kromě toho ukazuje, že předmětné osvobození od daně mohlo mít za následek snížení odměny státu za investici. Zpráva vypracovaná Národním shromážděním v září roku 1997 jednoznačně ukazuje, že navýšení celkové částky dotace způsobilo snížení odměny za ni, aby se „nezvýšilo daňové zatížení EDF“ (bod odůvodnění 103). Zpráva Senátu potvrzuje toto snížení, které si veřejné orgány přály (bod odůvodnění 108).

(134)

V období 1991–1996 odměňovala EDF stát lépe při nižším základu kapitálových dotací ve srovnání s tím, s čím se počítalo na období 1997–2000 při vyšším základu. Průměrná roční odměna v absolutní hodnotě 3,41 miliardy FRF za období 1991–1996, kdy výše dotací dosáhla částky 36,6 miliardy FRF, byla podstatně vyšší než odměna ve výši 2,35 miliardy FRF, s níž se počítalo při základu rozšířeném na 50,7 miliardy FRF během období 1997–2000 (body odůvodnění 92 a 102 až 103, tabulka 3). Z uvedeného vyplývá, že běžný mezní zisk z navýšení částky kapitálové dotace ve výši 5,88 miliardy FRF, který akcionářský stát očekával za období 1997–2000, mohl být analyzován ve srovnání s obdobím 1991–1996 jako negativní.

(135)

Francouzské orgány totiž učinily vše pro to, aby absolutní a relativní odměna vyplácená francouzskému státu za kapitálovou dotaci byla v absolutní a relativní hodnotě o to nižší, oč se rozšiřoval základ dotace, jak jednoznačně dokládají zprávy vypracované Národním shromážděním a Senátem. Z uvedeného vyplývá, že kvůli navýšení celkové částky dotace, za kterou byla menší odměna než za dotaci před přijetím zákona č. 97-1026, se rozhodnutí poskytnout osvobození od daně nejeví nutně jako investice.

(136)

Za druhé, způsob, jakým se uvažovalo o odměně za navýšení kapitálových dotací a stanovila se její výše, neodpovídá způsobu, který by mohl zvolit obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství.

(137)

Jak ukazují odkazy jak v dopisech dohlížecích ministrů, tak v parlamentních zprávách zmíněných v bodech odůvodnění 97, 103 a 106, při přezkumu odměny francouzského státu po restrukturalizaci rozvahy EDF v roce 1997 zohlednily francouzské orgány jak odměnu za kapitálové dotace příslušící akcionářskému státu v přesném slova smyslu, tak očekávanou výši daně, již bude stát vybírat počínaje rokem 1997 po několika rocích negativních daňových převodů a která přísluší státu, který vystupuje při výběru daní jako veřejná moc. Jak je ukázáno v bodě odůvodnění 93, také odměna za dotace byla odchylkou od obecného práva odečitatelná z daně z příjmu právnických osob.

(138)

Pojetí projednané a schválené francouzskými orgány v roce 1997 tak spočívalo v globálním odvodu od EDF, v němž se spojila daň s odměnou akcionáře. V podkladech předaných francouzskými orgány se prolíná částka celkové daně vybrané od EDF, bez ohledu na sporné osvobození, které spadá do daňových pravomocí, s odměnou vyplácenou státu jako akcionáři. Francouzské orgány přesto tvrdí, že tyto podklady dokazují existenci investičního rozhodnutí. Toto trvalé zohledňování úhrady daní, které EDF dlužila státu jako jejich výběrčímu, a to včetně novým vyměřením a očištěním daně nevybrané před přijetím zákona č. 97-1026, za účelem posouzení a stanovení odměny akcionářskému státu naopak naznačuje, že sporné osvobození od daně bylo poskytnuto státem jednajícím jako veřejná moc a nikoli jako investor.

(139)

Tuto skutečnost potvrzuje povaha cílů, které stát stanovil EDF v roce 1997 s ohledem na zájmy a cíle veřejné moci a nikoliv akcionáře. Tyto zájmy jsou zřejmé ve stanovení sazeb EDF, jak bylo dohodnuto v podnikové smlouvě na období 1997–2000 a na němž závisela odměna akcionářského státu. Stát po EDF požadoval, aby přispívala k posílení konkurenceschopnosti francouzského průmyslu a kupní síly francouzských domácností. Jedná se nejenom o ohledy, které jsou cizí ohledům obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství, ale navíc jsou v rozporu s finančními zájmy tohoto hypotetického investora. Stejné platí pro cíl, který byl EDF stanoven v podnikové smlouvě na období 1997–2000, a to provádět velkorysou politiku podpory hospodářské činnosti a zaměstnanosti ve službě místních samospráv (body odůvodnění 89 a 95).

(140)

Podniková smlouva mezi státem a EDF podepsaná dne 8. dubna 1997 obsahovala předběžná hodnocení finančního scénáře, k nimž patřily prognózy návratnosti investice v podobě dotací do kapitálu EDF pro stát (bod odůvodnění 92). Tyto dokumenty a analýzy, které zdůrazňují francouzské orgány, se týkají očekávaných důsledků přeřazení všech rezerv, jež si EDF vytvořila, ať už byly zdaněny či nezdaněny a ať vyplynuly z provedení zákona č. 97-1026 či nevyplynuly. Jediné systematické hodnocení předložené francouzskými orgány a obsažené ve sdělení EDF ze dne 18. února 1997 (bod odůvodnění 92) je obecné a omezuje se na zákonnou odměnu uplatňovanou na kapitálové dotace, a to včetně dotací, jež předcházely restrukturalizaci rozvahy EDF, aniž by zahrnovalo například výnos z kapitálu mimo dotace nebo výnos z vlastních prostředků.

(141)

Žádný dokument předložený Francií nebo EDF neprokazuje, že údajně přijaté investiční rozhodnutí, tj. poskytnout EDF vyšší kapitálovou dotací tím, že z přeřazení nebude vybrána daň, bylo předmětem specifického přezkumu, studií nebo analýz. Vzhledem k předmětným částkám by si obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství pravděpodobně nechal vypracovat hospodářskou a finanční analýzu investice dříve, než by se rozhodl, zda vzhledem zákonné odměně dotací do kapitálu je výše osvobození od daně v částce 5,88 miliardy FRF nutná, aby podnik zajistil dlouhodobou návratnost jeho celkové investice a aby byl akcionář v tomto směru dostatečně odměněn. Tento typ předběžné hospodářské studie, kterou Soudní dvůr uvádí v bodě 84 svého rozsudku mezi prvky, které umožňují dospět k závěru o použitelnosti zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství, chybí.

(142)

Mimořádně důležité je zjištění, že kromě odměny, která má být státu poskytnuta za období 1997–2000, nebyla provedena žádná studie o odměně či návratnosti v delším časovém horizontu, přestože Francie tvrdí, že provedla právě dlouhodobou investici. Avšak obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství by neopomněl provést analýzu návratnosti investice pro období po roce 2000.

(143)

Lze-li se oprávněně domnívat, že obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství by zohlednil důsledky snížení míry zadlužení EDF, je nutno konstatovat, že výhoda, kterou by EDF získala tím, že by si mohla vypůjčovat za menších nákladů kvůli zlepšenému poměru mezi zadlužením a vlastním kapitálem, je v některých dokumentech předložených Francií a EDF zmíněna jen obecně (body odůvodnění 101 a 105). Žádný podklad ale nezmiňuje výhody a návratnost pro akcionářský stát, které by vyplynuly ze snížení nákladů na půjčky společnosti EDF nebo nižší míry zadlužení. Podle kvantifikací z oné doby, jež jsou uvedeny v bodě odůvodnění 101, poměr mezi zadlužením a vlastním kapitálem EDF měl dosáhnout výše 148 % díky celkové nové dotaci do kapitálu, jež dosáhla při zahrnutí 5,88 miliardy FRF sporného osvobození od daně výše 50,7 miliardy FRF. Bez osvobození od daně by byl tento poměr přibližně 163 %, tj. přibližně třikrát nižší než poměr 480 % před přijetím zákona č. 97-1026. Bráno odděleně od ostatních důsledků přeřazení různých rezerv přispělo osvobození od daně ke zlepšení tohoto poměru jen nevýrazně a z hlediska snížení nákladů na půjčky EDF je jeho konkrétní dopad velmi pochybný (body odůvodnění 170 až 172). Dokumenty předložené francouzskými orgány každopádně neuvádí a ani neanalyzují jako investici odměnu pro akcionáře, která vyplývá z poměru ve výši 148 %, a tím spíše odměnu vyplývající z poměru ve výši 163 %. V tomto bodě neexistuje žádné předběžné hospodářské hodnocení, jež by bylo srovnatelné s hodnocením, které by si nechal vypracovat obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství a které uvádí Soudní dvůr v bodě 84 svého rozsudku.

(144)

V tomto ohledu neprokazuje hospodářská studie předložená EDF na podporu jejích připomínek (body odůvodnění 69 až 70), že Francie jednala jako investor a nejednala jako veřejná moc. Studie byla vypracována po přijetí údajného investičního rozhodnutí v roce 1997 a příslušné orgány ji při přijímání tohoto rozhodnutí nepřezkoumaly. Již z tohoto důvodu není studie přípustná jako důkaz, a to v souladu s pokyny Soudního dvora (bod odůvodnění 126, bod 104 rozsudku ze dne 5. června 2012). Skutečnost, že studie byla vypracována na základě správných základních údajů, které byly dostupné v dotčené době, nemůže vyvrátit platnost tohoto závěru. Studie byla objednána pro potřeby případu po rozhodnutí o rozšíření řízení v květnu roku 2013 a závěry, ke kterým dospěje, byly zřejmě EDF známy v červenci roku 2013, zatímco sama studie pochází z října roku 2013. Dodatečné důvody ostatně zneplatňují číselné výsledky, k nimž studie dospěla, a tím zbavují opodstatnění závěry, které z nich EDF vyvozuje na podporu svých připomínek, tj.:

(145)

Soudní dvůr zdůrazňuje, že povaha přijatého opatření je součástí relevantních skutečností, které je nutno zohlednit, aby se mohlo dospět k závěru o použitelnosti zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství (bod 86 rozsudku). Rozhodnutí o vložení dodatečná částky kapitálové dotace EDF tím, že se nevybere daň z přeřazení neoprávněných rezerv vyhrazených pro hlavní přenosovou síť, je rozhodnutí svou povahou jak účetní, tzn. přeřazení mezi položkami rozvahy EDF (body odůvodnění 100 a 105), tak daňové, protože příslušné orgány se domnívají, že před přeřazením měla být vybrána daň z příjmu právnických osob (bod odůvodnění 35), která byla přitom vybrána u ostatních přeřazených účetních rezerv. Na rozdíl od tvrzení francouzských orgánů tak není prokázáno, že jsou tyto obě stránky, tzn. účetní a daňová, neoddělitelně spjaty s jedním a jediným opatřením zavedeným zákonem č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997.

(146)

V čl. 4 odst. 2 zákona se stanovilo, že protihodnota hmotného majetku, který byl dán do koncese hlavní přenosové síti a který byl veden v pasivu rozvahy EDF, má být zapsána po očištění od příslušných odchylek přehodnocování do položky „Kapitálové dotace“ (bod odůvodnění 28). Z uvedeného by se dalo vyvodit, že zákon stanovil, že žádné účetní či daňové přepracování nesmí snížit částku protihodnoty, kterou bylo nutno zaúčtovat jako kapitálovou dotaci EDF, s výhradou případných odchylek přehodnocení. Avšak rozhodnutí vybrat či nevybrat daň od EDF nespadá podle článku 34 francouzské ústavy do působnosti zákona a zákon č. 97-1026 nemohl o této otázce platně rozhodnout. Tento článek omezuje legislativní kompetence parlamentu v daňové oblasti na stanovení základu daně, daňové sazby a způsobů vybírání daní všeho druhu. EDF tak následkem stejného přeřazení stanoveného zákonem daň z příjmu právnických osob u některých účetních rezerv uhradila a u jiných neuhradila.

(147)

Přípravné podklady předané francouzskými orgány a uvedené v bodě odůvodnění 104 ostatně ukazují, že Státní rada zastávala v roce 1997 stanovisko, že ze znění návrhu zákona musí být odstraněna opatření nelegislativní povahy; navíc byl rovněž zamítnut pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se omezovaly částky, které by stát mohl ze zákona vybírat od EDF. Odpovědní ministři se k tomu v dubnu roku 1997 domnívali, že podrobné způsoby provedení restrukturalizace EDF v účetní a daňové oblasti musí být předmětem dodatečné výměny názorů mezi dohlížecími orgány a podnikem (bod odůvodnění 98).

(148)

Tyto skutečnosti, jež byly upřesněny a kvantifikovány v prováděcím dopise, který zaslali po přijetí zákona dohlížecí ministři dne 22. prosince 1997 společnosti EDF (bod odůvodnění 31), naznačují, že daňové aspekty provedení lze od ustanovení zákona č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997 oddělit. Tito ministři ve svém dopise EDF vysvětlují restrukturalizaci rozvahy EDF provedením článku 4 zákona č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997 a zřejmě nevysloveně rozhodují o daňových důsledcích této restrukturalizace, aniž by byla v dopise zmínka o jakékoliv výnosné investici nebo závazných ustanoveních v zákoně.

(149)

Pokud jde o kontext opatření, který Soudní dvůr zdůrazňuje jako jeden z relevantních prvků pro posouzení případné použitelnosti zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství, přípravná jednání a podpůrné dokumenty z oné doby, které vyústily v podnikovou smlouvu mezi státem a EDF podepsanou dne 8. dubna 1997, ukazují, že k přeřazení rezerv došlo v souvislosti s výhledem na částečnou liberalizaci trhů s elektřinou v Unii, o které bylo rozhodnuto již v roce 1996. Snaha o větší rozšíření činností EDF na mezinárodním poli je tak přítomna jak v podnikové smlouvě na období 1997–2000, tak v přípravných či parlamentních dokumentech. Sama podniková smlouva předpokládá, že pro její provedení je nutné opravné legislativní opatření, jako je opatření stanovené zákonem č. 97-1026, čímž dokládá věcnou návaznost mezi cíli smlouvy a cíli zákonodárce. Avšak ani smlouva uzavřená v dubnu roku 1997 a ani přípravné dokumenty a výměna názorů s dohlížecími orgány EDF se nevyslovují k přesné výši daně.

(150)

Tento kontext, podaný na základě skutečností uvedených Francií v jejích připomínkách, nicméně neumožňuje stanovit s jistotou, zda opatření odpovídá chování akcionáře, který provádí investici. Součástí tohoto kontextu je totiž také nutnost odstranit nesrovnalosti, které zjistil Účetní dvůr v říjnu roku 1994. Zatímco se na jedné straně jednalo o odstranění účetních nesrovnalostí, které umožnily, že EDF po léta neplatila daň z příjmu právnických osob, francouzské orgány zdůrazňovaly, že opatření nezpochybňuje monopolní postavení EDF (bod odůvodnění 105) a že má být zachován stabilní rámec, který umožňuje liberalizace trhu (bod odůvodnění 95). Je pravda, že liberalizace otevírala možnosti pronikat na vnitrostátní trhy jiných členských států a že se v podnikové smlouvě na období 1997–2000 počítalo s jistými opatřeními, aby se EDF více rozvíjela na mezinárodním poli. Zůstává přesto skutečností, že se snaha veřejných orgánů zvýhodnit těsně před liberalizací vnitrostátní podniky pomocí opatření finanční podpory neomezuje pouze na veřejnoprávní podniky a ani není příznačná pro chování obezřetného akcionáře veřejnoprávního podniku.

(151)

Soudní dvůr dále uvádí, že přezkum pravidel, kterým sporné opatření podléhá, je důležitý pro určení, zda se jedná o investici akcionářského státu nebo o výsadní právo veřejné moci. Při zařazení opatření do jedné nebo druhé kategorie tak lze zohlednit dodržování použitelných pravidel, kterými se opatření řídí. Je proto nutno přezkoumat pravidla, kterými se řídí investování daňových prostředků do podniků, jako je EDF. Bez předmětného opatření by byl v roce 1997 výnos neuhrazené daně z příjmu právnických osob převeden do obecných příjmů rozpočtu francouzského státu. Jak bylo stanoveno v článku 18 nařízení č. 59-2 ze dne 2. ledna 1959 o organickém zákoně ohledně zákonů o rozpočtech, které platilo v době rozhodné, všechny výdaje zajišťující provedení všech výdajů, všechny příjmy a všechny výdaje státu se zaúčtovávají na jediném účtu s názvem obecný rozpočet. Příjmy z daní jsou tak převáděny do rozpočtu a ve prospěch státu a nikoliv ve prospěch veřejnoprávních podniků.

(152)

Tento rozpočet podléhá ústavní zásadě univerzality, podle níž se všechny příjmy a všechny výdaje zapisují do dvou odlišných částí, aniž se vytváří jakákoliv zvláštní vazba mezi například příjmem z daně z příjmu právnických osob a užitím jako kapitálová dotace ve prospěch určitého veřejnoprávního podniku jako EDF. Ve francouzském právu je sice možno předběžně přidělit určitý daňový zdroj jiné právní osobě, než je stát, a to jako dotaci nebo investici, avšak pouze za podmínky, že je toto přidělení předmětem výslovných ustanovení. V článku 18 nařízení č. 59-2 se tak stanovilo, že s výjimkou zejména půjček a záloh je přidělování příjmů státu výjimečné a může vyplývat pouze z ustanovení zákona o rozpočtu na podnět vlády.

(153)

U zákonu č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997 se však nejednalo o zákon o rozpočtu, a proto jím nemohl být přidělen daňový zdroj ve prospěch kapitálu EDF. Dále se neukazuje, že by byla na vládní podnět přijata v zákonu o rozpočtu platném pro rozpočet na rok 1997 zvláštní ustanovení, kterými by se v rámci stejného rozpočtu předem přiděloval výnos z daně, kterou měla EDF zaplatit, k výdajům francouzského státu na jakoukoliv investici do kapitálu EDF. Toto pravidlo, které umožňuje investovat daňový zdroj vytvořený pro stát ve prospěch právní osoby odlišné od státu, jako je EDF, tak nebylo zřejmě uplatněno.

(154)

Velmi značná většina výše uvedených skutečností jasně naznačuje, že Francie nepřijala před nebo souběžně s poskytnutím hospodářského zvýhodnění, které vyplývalo z neuhrazení daně z příjmu právnických osob, rozhodnutí přistoupit osvobozením od daně k investici do EDF. Zásada obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství proto zřejmě není na toto opatření použitelná. Následující úvahy o uplatnění zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství mají proto pouze podpůrnou povahu.

(155)

Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 5. června 2012 v tomto případě usoudil, že uplatnění zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství musí umožnit určit, zda by soukromý akcionář za podobných podmínek vložil částku ve výši splatné daně do podniku nacházejícího se ve srovnatelné situaci jako EDF (bod 95 rozsudku). Případný rozdíl mezi náklady soukromého investora a náklady akcionářského státu lze také zohlednit při posouzení otázky, zda jsou splněny podmínky stanovené touto zásadou (bod 96 rozsudku).

(156)

Posouzení se provádí odkazem na objektivní a ověřitelné skutečnosti a na vývoj, který se dal očekávat v okamžiku přijetí rozhodnutí o investici (body 102 a 105 rozsudku). Při tomto posouzení se zohledňují pouze zisky a závazky státu, které se váží k jeho postavení akcionáře, a jsou vyloučeny ty, které se váží k jeho postavení nositele veřejné moci (bod 79 rozsudku).

(157)

Vzhledem k situaci a typickým rysům EDF, která více než 50 roků existovala jako veřejnoprávní instituce plně ovládaná francouzským státem, je nutno zvolit jako referenci investora, který sleduje cíl návratnosti v dlouhodobém horizontu, a přezkoumat zvláště pečlivě informace předané Francií, jak jsou podány v bodech odůvodnění 87 až 108. Právě tyto skutečnosti zdůrazňují francouzské orgány jako základ pro své rozhodnutí v roce 1997.

(158)

Za prvé je nutno přezkoumat návratnost, jakou nabízela EDF svému akcionáři v roce 1997. Tato návratnost se musí porovnat s referenčními hodnotami. V roce 1997 dosahovala průměrná míra odměny u dlouhodobých dluhopisů (30 roků) Francie výše 6,35 %. Dokonce i u kratší doby trvání (10 roků), což je kratší doba než životnost zařízení EDF, byla průměrná úroková míra nabízená u dluhopisů francouzského státu ve výši 5,58 % (32). Tyto hodnoty představují jak výnos u finančních aktiv známých jako málo riziková, tak náklady na dlouhodobé financování francouzského státu v oné době. Investice do podniku, jakým byla v roce 1997 EDF, představovalo ve stejné době rizikovější investici než držení státních dluhopisů. Obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství by proto vyžadoval vyšší návratnost, než byla u státních dluhopisů.

(159)

Přezkum běžné návratnosti, kterou mohl očekávat francouzský stát v období 1996–1997 podle podkladů předaných francouzskými orgány, neumožňuje dospět k závěru, že investice splňuje zkoušku obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství.

(160)

Francouzské orgány předaly výhledový účet zisků a ztrát EDF na období po restrukturalizaci rozvahy, který v roce 1997 zkoumaly příslušné orgány (bod odůvodnění 92, tabulka 1). Odhady uvedené v tabulce podporují jiné dobové dokumenty (body odůvodnění 96 až 97 a 103). Tyto odhady referenčního scénáře EDF pro následující období byly schváleny státními orgány (bod odůvodnění 97). Na základě tohoto účtu zisků a ztrát a očekávaných částek, které měl stát investovat do EDF (bod odůvodnění 100, tabulka 2), lze vypočítat výnosnost, kterou stát mohl podle tabulky 4 očekávat u kapitálových dotací, celkového kapitálu (původní kapitál a dotace) a vlastních prostředků EDF (celkový kapitál, odchylky přehodnocení, regulatorní kapitálové rezervy a převody do nového účetního období) (33).

Tabulka 4

Výhledová odměna u kapitálu v rozvaze EDF za období 1997–2000 (v miliardách FRF)

(161)

Z podkladů citovaných a předaných francouzskými orgány vyplývá, že v roce 1997 dosahovala odměna, kterou očekával akcionářský stát od EDF za celé období 1997–2000, výše 9,4 miliardy FRF, z čehož připadalo 6 miliard FRF na podíl v pevně stanovené výši 3 % a 3,4 miliardy FRF na doplňkový podíl za celé období, a to po přeřazení provedené zákonem č. 97-1026. Na základě odhadů schválených v oné době mohl stát v průměru očekávat budoucí běžnou výnosnost ve výši 2,94 % u celkových vlastních prostředků EDF, 4,41 % u celkového kapitálu investovaného státem do EDF a 4,64 % u částky kapitálových dotací. Tato odměna platná u částky osvobození od daně přeřazené na kapitálovou dotaci byla značně nižší než sazba 6,35 % vyplácená u dluhopisů, které francouzský stát vydával v roce 1997 na své vlastní dlouhodobé financování. Obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství by shledal, že očekávaná běžná výnosnost u částky 5,88 miliardy FRF, která odpovídala výši osvobození od daně, není dostatečná, aby investici opravňovala.

(162)

Soudní dvůr v bodě 96 svého rozsudku ze dne 5. června 2012 ostatně usoudil, že je možno v rámci uplatnění zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství zohlednit rozdíl mezi investičními náklady soukromého investora a náklady státu. Uvedené znamená porovnat výnosnost, která podle francouzských orgánů odůvodňovala transakci přeřazení rezerv na nároky poskytovatele koncese ve výši osvobození od daně, s výnosností, již by získal soukromý akcionář, který by provedl stejnou transakci navýšení kapitálu v podniku ve všech směrech podobném EDF, s výjimkou výsadní pravomoci, která by byla soukromému investorovi nedostupná, a to osvobodit kapitálovou dotaci od daně z příjmu právnických osob.

(163)

Podobný podnik, jehož akcionář by měl částku 5,88 miliardy FRF na navýšení jeho kapitálu za stejných podmínek jako u EDF, by nabízel u dodatečného kapitálu investovaného akcionářem vyhlídku na návratnost ve výši 4,64 % za rok, tj. 272 milionů FRF ročně, a to bez zohlednění daně z příjmu právnických osob. Při uplatnění sazby daně z příjmu právnických osob ve výši 41,66 %, která platila v roce 1997, by výhledy na návratnost u stejného kapitálového vkladu dosáhly výše 159 milionů FRF za rok, tedy nominální roční míru návratnosti 2,7 %. Tuto míru účasti na kapitálu podniku s riziky spojenými s touto investicí je nutno porovnat s mírou 6,35 % u francouzských státních dluhopisů ve stejné době. Nízká návratnost by proto odradila soukromého investora, který by neměl výsadní daňové pravomoci státu. Při tak malých vyhlídkách na návratnost investovaného kapitálu se zdá vyloučeno, že by se obezřetný soukromý investor, jehož podnik by musel platit daň z příjmu právnických osob u kapitálových dotací, podílel v roce 1997 na místě Francie na navýšení kapitálu EDF.

(164)

Je proto nutno přezkoumat, zda podklady a informace z doby přijetí rozhodnutí o přeřazení rezerv bez zdanění, které předala Francie, obsahují dodatečné údaje, které by přesvědčily obezřetného soukromého investora, aby údajnou investici provedl bez ohledu na zjevnou velmi nízkou návratnost. Tyto údaje se mohou týkat zejména schopnosti EDF i) zvýšit své příjmy z činnosti v dlouhodobém horizontu, ii) zlepšit své provozní výsledky díky nárůstu účinnosti, iii) zvýšit čistou hodnotu produktivních aktiv podniku nebo iv) poskytovat svému akcionáři trvalou a dostatečnou odměnu. Při pozitivních výhledech se jedná o faktory, které mohou pro akcionáře vytvářet hodnotu v dlouhodobém horizontu, avšak při negativních výhledech mohou tuto hodnotu snižovat.

(165)

V tomto ohledu žádný z dokumentů předaných francouzskými orgány neobsahuje kvantifikaci nebo dokonce kvalitativní posouzení případného vytvoření hodnoty pro akcionáře, které by francouzské orgány přezkoumaly a zohlednily pro období 1997–2000 nebo období pozdější. Dokumenty obsahují pouze obecné podpůrné odkazy na lepší zohlednění zájmů akcionářského státu. Uvedené by naznačovalo, že navýšení hodnoty podniku jakožto investice pro akcionářský stát nebylo pro rozhodnutí o údajné investici zohledněno. V každém případě přezkum čtyř faktorů, které by případně mohly pro akcionáře vytvářet hodnotu, neumožňuje dospět k závěru o růstu předvídatelnému na základě údajů dostupných v roce 1997, a to zejména předběžného provozního účtu EDF na období 1997–2000 a výhledů finančního scénáře, který zvolily dohlížecí orgány (bod odůvodnění 92, tabulka 1, bod odůvodnění 96).

(166)

Pokud jde o celkové příjmy EDF, akcionářský stát mohl očekávat pouze velmi nízký růst, a to o 0,64 %. Tuto téměř stagnaci lze vysvětlit cílem, který stát stanovil, a to přispívat „ke konkurenceschopnosti francouzského průmyslu a ke zvyšování kupní síly domácích spotřebitelů“, což se projevilo průměrným snížením sazeb EDF o […] % za čtyři roky (body odůvodnění 89, 95 až 96), tj. o […] % za rok. EDF vykonávala rozhodující část své činnosti ve Francii, protože se počítalo s tím, že za období 1997–2000 bude 89 % příjmů EDF pocházet z francouzského trhu. Hlavní část jejích příjmů tak závisela na rozhodnutích státu v oblasti stanovení sazeb za elektřinu. Obezřetný soukromý investor by nepřehlédl, že stanovení cílů veřejné politiky diametrálně odlišných od jeho zájmů akcionáře je škodlivé pro jeho majetkové zájmy. Žádný obezřetný soukromý investor by nesouhlasil se snížením odměny za svou investici, aby tím podpořil konkurenceschopnost francouzských podniků.

(167)

Také položka předběžného provozního účtu na období 1997–2000 zaznamenávající výsledky hlavní činnosti EDF se měla během dotčeného období snížit o 29 %, a to z 9,3 miliardy FRF v roce 1997 na 6,6 miliardy FRF v roce 2000. Pokud jde o provozní náklady, měly se zvýšit o 2,2 %, a to zejména z důvodu růstu běžných provozních výdajů, protože finanční náklady, odpisy a úroky kromě odměny za kapitál se měly snížit. Připočtou-li se k výsledkům hlavní činnosti odpisy hmotného a nehmotného majetku a finanční náklady, je negativní také vývoj předpokládaný pro období 1997–2000, protože tento úhrn se měl snížit z 62,6 miliardy FRF na 53,9 miliardy FRF, to znamená pokles o 13,9 %. Avšak právě vývoj výsledku běžné činnosti před odpisy a úroky určuje schopnost činnosti podniku vytvářet časem hodnotu a pozitivní peněžní toky. Kromě předpokládaného zhoršení stát navíc při sledování cílů hospodářské politiky nebo regulace stanovil EDF za cíl přidělit případný nárůst účinnosti a produktivity podniku na dodatečné snížení sazeb, a to přednostně před vyšší odměnou akcionáře (bod odůvodnění 95). Z uvedeného vyplývá, že běžná činnost EDF, která byla zatížena cíli hospodářské politiky státu, zřejmě nenabízela výhled na uspokojivou budoucí odměnu.

(168)

Jak Komise zdůraznila v rozhodnutí o rozšíření řízení, obezřetný soukromý investor by zohlednil nejistotu ohledně výše a vývoje nákladů na financování důchodů, jimž musela EDF čelit v roce 1997 na základě zvláštního režimu platného pro elektrárenský a plynárenský průmysl. V případě EDF v roce 1997 náklady na důchody, a tím spíše závazky mimo rozvahu, které se k nim vázaly, představovaly zástavní právo předcházející dodatečnému odlivu prostředků a dále snižující již nízký čistý výsledek podniku.

(169)

Zatímco celkové náklady na důchody EDF představovaly v roce 1997 částku 12,2 miliardy FRF, při nezměněných právních předpisech se měly v následujících rocích výrazně zvýšit a v rámci celého režimu (včetně GDF a neznárodněných podniků) dosáhnout částky 20 miliard FRF v roce 2010 a částky 25 miliard FRF v roce 2020 (34). Při použití rozdělovacího klíče pro EDF ve výši 78,4 %, který odráží podíl jejích mzdových nákladů v průmyslovém odvětví režimu, dosáhla by při nezměněných právních předpisech část připadající na EDF výše 15,7 miliardy FRF v roce 2010 a výše 19,6 miliardy FRF v roce 2020, aniž by se zohlednilo případné vytváření rezerv na budoucí závazky (35). Předvídatelný nárůst důchodových nákladů tak byl výraznější než čistý hospodářský výsledek po odměně státu a zdanění, který se očekával pro období 1997–2000 v podobě uvedené v tabulce 1. Proto posouzení, jež by na základě uvedeného mohl učinit obezřetný soukromý investor v tržním hospodářství v roce 1997, který by stejně jako francouzský stát důkladně znal situaci podniku, by ho vedlo ke zvýšení budoucích nákladů podniku a odpovídajícímu snížení výhledů na návratnost investice.

(170)

Obezřetný soukromý investor by kromě toho mohl očekávat výrazné snížení zadlužení EDF, jež mělo klesnout za čtyři roky z […] FRF na […] FRF (body odůvodnění 91 a 95). Je ale prokázáno, že EDF si v období 1992–1996 zachovala finanční ohodnocení Aaa u Moody's s mírou zadlužení ve výši 480 %. Francouzské orgány rovněž značně neurčitě zmiňují, že EDF za období 1997–2000 vytvoří prostředky ve výši 70 miliard FRF (bod odůvodnění 84). Avšak snížení zadlužení EDF a jeho mechanický důsledek pro hodnotu čistého aktiva podniku se neměl projevit zvýšením odměny francouzského státu během stejného období, ale naopak jejím jasným zhoršením v porovnání s obdobím 1991–1996 (bod odůvodnění 134).

(171)

Jak zdůrazňuje EDF, případné snížení ohodnocení EDF agenturami, jako jsou Moody's nebo Standard & Poor's, by EDF přesto umožnilo udržet si vynikající hodnocení (bod odůvodnění 71). Mezi cíli stanovenými v období 1997–2000 bylo ostatně snížit zadlužení EDF o […] FRF. Následovat proto mělo výrazné snížení celkových nákladů na úroky placených EDF. Nižší kapitálová dotace ve výši 44,8 miliardy FRF místo 50,7 miliardy FRF by tak údajně neohrozila ani snížení celkového zadlužení, ani náklady dluhu a ani případné výhody vyplývající pro akcionářský stát. Poměr mezi zadlužením a vlastním kapitálem ve výši 163 % místo 148 % předpokládaných z důvodu osvobození od daně by údajně nepoškodil zájmy akcionáře. V této oblasti neexistuje optimální finanční struktura a zpráva Národního shromáždění (bod odůvodnění 100) uvádí poměry, které se v tomto odvětví pohybují od 250 % (Verbund – Rakousko) do 10 až 15 % (Veba – Německo a PowerGen – Velká Británie).

(172)

Zadlužení umožnilo EDF, aby financovala svůj růst a své výsledky bez dodatečných prostředků akcionáře, čímž došlo k posílení „pákového efektu“ dluhu na výnosnost prostředků, které stát již investoval. Došlo ale k upřednostnění snížení dluhu přesto, že EDF měla před plánovaným snížením zadlužení vynikající ohodnocení (bod odůvodnění 71). Vynikající ohodnocení, které vyjadřuje schopnost EDF splatit své věřitele před rokem 1996, není ostatně neslučitelné s nízkou odměnou akcionáři. Ohodnocení dluhopisů, které EDF vydávala, by bylo naopak o to vyšší, čím nižší by byly odvody akcionáři. V časovém horizontu uváděném v prognózách předaných francouzskými orgány by předvídatelné oslabení pákového efektu a v každém případě slabý dopad výše zdanění na míru zadlužení vedly obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství buď ke snížení výhledů na návratnost jeho investice, nebo k tomu, že by usoudil, že investice vlastních prostředků ve výši daně není odůvodněna nutností zlepšit stav zadlužení EDF v roce 1997.

(173)

Obezřetný soukromý investor by konečně mohl založit své rozhodnutí o investici na posouzení schopnosti podniku zaručit mu stabilní a dostatečnou odměnu. V tomto ohledu se odměna, s níž se počítalo pro akcionářský stát v období 1997–2000 a již dokládají francouzské orgány, jevila značně nižší než 6,35 % poskytovaných ve stejné době u francouzských státních dluhopisů. Tato odměna mohla být ve skutečnosti snížena kvůli zohlednění daně placené státu jako jejímu výběrčímu (body odůvodnění 103 a 106). Odměna akcionáře byla rovněž značně snížena v okamžiku, kdy stát přistupoval k údajné investici. Každý akcionář by negativně zohlednil náhlé a velmi výrazné snížení odměny u kapitálových dotací. Tato odměna se měla snížit ze skutečné výše 9,32 % v průměru za období 1991–1996 na 4,64 % stanovených pro období 1997–2000, to znamená o více než polovinu. Převedeno na vlastní kapitál, výnosnost klesla z 14,1 % v průměru na konci roku 1996 na 2,94 %, s nimiž se počítalo ve stejném období (body odůvodnění 92 a 102, tabulky 1 a 3).

(174)

Obezřetný soukromý investor může samozřejmě souhlasit se snížením své běžné odměny, pokud má výhled na růst podniku, který se projeví buď vyšší odměnou v budoucnu, nebo zhodnocením hodnoty podniku, jež může vytvořit nadhodnotu, prodá-li své aktivum na základě vlastnických práv, které má vůči podniku. V tomto ohledu na jedné straně by běžná výnosnost, kterou bylo možno očekávat v roce 1997, neumožnila vyrovnat prudké snížení výnosnosti v minulosti. Na druhé straně na základě údajů obsažených v dokumentech předaných francouzskými orgány neumožňuje přezkum čtyř faktorů, které by mohly vytvořit hodnotu pro akcionáře a uvedených v bodech odůvodnění 164 až 173, dospět k závěru, že by akcionář mohl předvídat růst hodnoty podniku.

(175)

Vzhledem k dosažitelným informacím neumožňují dostupné podklady dále dospět k závěru, že by obezřetný soukromý investor jednající na místě francouzského státu v roce 1997 mohl počítat s kapitálovou nadhodnotou, která by vyrovnala nízkou běžnou odměnu vyplácenou státu. Francouzské orgány neprovedly žádnou studii hodnoty EDF před přeřazením rezerv v roce 1997 a ani po tomto přeřazení.

(176)

EDF byla navíc v roce 1997 veřejnoprávní instituce průmyslové a obchodní povahy a nikoliv akciová společnost. Podle článku 16 zákona č. 46-628 patřil její kapitál francouzskému národu a byl nepřevoditelný (bod odůvodnění 18). Dále je také nutno vzít na vědomí, že i po restrukturalizaci rozvahy EDF v roce 1997 na základě zákona č. 97-1026 dosahovalo celkové čisté zadlužení EDF výše přibližně 118 miliard FRF a zdaleka přesahovalo hodnotu jejího vlastního kapitálu, která dosahovala částky 79,8 miliardy FRF (bod odůvodnění 101, tabulka 2).

(177)

Žádný z dokumentů, které vedly k údajnému investičnímu rozhodnutí francouzských orgánů, nezmiňuje plán na případnou privatizaci EDF prodejem celého kapitálu v držení státu nebo jeho části. Vyžadovalo by to předchozí přijetí právní formy akciové společnosti a opuštění právní formy veřejnoprávní instituce průmyslové a obchodní povahy. Jediným odkazem na právní formu EDF obsaženým v těchto dokumentech bylo naopak opětovné potvrzení vůle státu zachovat zvláštní právní formu EDF, která „měla zůstat stálou referencí při budoucím vývoji“ v rámci vnitřního trhu s elektřinou (bod odůvodnění 95). Francie tvrdí, že rozhodnutí o investici bylo údajně přijato právě na základě těchto informací. Tyto skutečnosti proto musí zůstat referenčním rámcem analýzy tvrzeného rozhodnutí.

(178)

Za těchto podmínek by nebylo od případného investora rozumné a racionální, kdyby očekával nadhodnotu v podobě kapitálu, jež by závisela na zásahu zákonodárné moci vůči na jedné straně ustanovením zákona, o nichž rozhodly francouzské orgány v roce 1946 a která byla bezpodmínečně uplatňována, a na druhé straně vůči výslovné vůli státu, již potvrdil ministr pověřený správou státních podílů ve zvažované době v roce 1997, zachovat zvláštní právní formu EDF na vnitřním trhu s energií liberalizovaném na úrovni Unie. Předpoklady, z nichž vycházejí závěry EDF ohledně návratnosti investice, kterou by mohl očekávat obezřetný soukromý investor, jsou založeny na výchozí a budoucí hodnotě akcií EDF v roce 1997 (body odůvodnění 69 a 70), neberou na vědomí právní formu EDF v roce 1997 a vyvracejí je dokumenty předané francouzskými orgány, které se na ně odvolávají.

(179)

Jak zdůrazňují francouzské orgány, neměla EDF v roce 1997 jakožto veřejnoprávní instituce průmyslové a obchodní povahy základní kapitál, a to například na rozdíl od akciové společnosti, jejíž kapitál mají v držení akcionáři (bod odůvodnění 19), kteří mohou své akcie kdykoliv prodat. Referenční investor by proto musel v roce 1997 stanovit zejména určitý počet faktorů nebo vypracovat nutně sporné předpoklady, tj.: i) v jaké výši stanoví stát základní kapitál budoucí akciové společnosti, a zejména zda do něj zahrne či nezahrne kvazikapitál, což je určující pro schopnost společnosti zajistit vyplácení stálé dividendy; ii) jaký bude počet akcií, do nichž bude tento kapitál rozdělen, přičemž je známo, že jejich vyšší či nižší hodnota je částečně určující pro zájem, který o ně trh projeví; iii) jaká bude případná forma otevření kapitálu vydáním nových akcií a v jaké výši, což je určující pro míru rozmělnění jeho podílu; a iv) kdy dojde k vlastní transakci, s čímž se vzhledem k omezeným výhledům na zhodnocení, které nabízely výhledové hospodářské výsledky EDF až do roku 2000 (bod odůvodnění 167), dalo počítat pouze v dlouhodobém horizontu. Žádná z informací předaných francouzskými orgány ohledně období před údajnou investicí neumožňuje usoudit, že by tyto otázky mohly být v roce 1997 vyřešeny.

(180)

Pokud by se za těchto podmínek pokládal za prokázaný (což zjevně není) případný nárůst hodnoty práv, které stát držel v kapitálu EDF, vyplývající ze sporné kapitálové dotace, znamenalo by to pro obezřetného investora, že by si musel domyslet nejméně čtyři zásadní faktory, na něž by na rozdíl od zákonodárné a regulační moci neměl žádný vliv a o nichž by v žádném případě neměl v roce 1997 ani platné informace. Obezřetný soukromý investor by si byl vědom téměř chybějící likvidity své investice. Z uvedeného vyplývá, že by obezřetný soukromý investor v okamžiku, kdy by se rozhodoval, zda bude či nebude investovat, tuto okolnost zohlednil. Tento nedostatek likvidity snižuje význam případného nárůstu hodnoty podniku.

(181)

Jak je dále uvedeno v bodě odůvodnění 144, zkouška obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství musí být založena hlavně na informacích a podkladech předaných členským státem za situace, kdy rozhodnutí bylo již přijato, pokud právě členský stát tvrdí, že zohlednil tyto skutečnosti a nikoliv jiné, více hypotetické a dokonce odporující předaným podkladům. Soudní dvůr však požaduje, aby uplatnění zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství vycházelo z hodnocení předvídatelných v okamžiku přijetí rozhodnutí (bod 105 rozsudku ze dne 5. června 2012). Francouzské orgány tak v roce 1997 tvrdily, že právní forma EDF, jež neumožňovala vydávání a prodej akcií EDF, zůstane zachována jako stálá reference, a to včetně na liberalizovaném evropském trhu (bod odůvodnění 95). Zvolit předpoklady, které odporují tvrzení francouzských orgánů, znamená provést zkoušku v situaci, která není co nejpodobnější postavení členského státu, což je v rozporu s požadavkem judikatury (bod odůvodnění 126).

(182)

I kdyby se pro potřeby analýzy předpokládalo, že by obezřetný soukromý investor mohl vedle nabízené pravidelné návratnosti zohlednit zhodnocení hodnoty své investice k nejistě danému dni v budoucnu, aby se rozhodl k údajné investici, tento investor by vzal v potaz schopnost podniku vytvářet dlouhodobě dividendy a převzal by v tomto ohledu horizont francouzského státu, který EDF ovládal od roku 1946. Obezřetný soukromý investor by při odhadování hodnoty svého vlastnického práva v EDF vyloučil účetní hodnotu čistého aktiva podniku i v případě, že by počítal se snížením zadlužení a vytvářením zdrojů, jež zdůrazňují francouzské orgány (bod odůvodnění 84). Při stanovení ceny transakce neodpovídá hodnota aktiv, výše investic nebo snížení dluhu nutně skutečné ekonomické hodnotě. Není proto nutno trvat na skutečnosti, že pro úplné vyrovnání dluhů EDF by v roce 1997 byly nutné částky zdaleka převyšující vlastní kapitál EDF (bod odůvodnění 177). V dlouhodobém horizontu závisí hodnota podniku spíše na jeho schopnosti vytvářet pro akcionáře hodnotu v podobě dividend nebo zhodnocení kapitálu než na účetní hodnotě jeho aktiv nebo majetku.

(183)

Z různých metod, které se používají ve finančnictví pro ohodnocení oportunitních nákladů nebo požadované výnosnosti u vlastnického práva převoditelného za úplatu do kapitálu určitého podniku, je nejčastěji používána metoda modelu ocenění finančních aktiv (anglicky: Capital Asset Pricing Model – „CAPM“) (36). Jak je uvedeno v tabulce 5, použití modelu CAPM na investici do kapitálu EDF v roce 1997 vede ke stanovení cílené hodnoty požadované návratnosti ve výši přibližně 12 %, jež může v případě likvidního aktiva, jako je akcie EDF, dosáhnout až výše 13,4 %. Na tuto hodnotu je ale nutno nahlížet jako na spodní hraniční hodnotu. Předpokládá nejenom, že vlastnické právo na EDF, jako jsou akcie, je možné a převoditelné, ale navíc také, že existuje likvidní trh, zatímco stát držel 100 % kapitálu a EDF nemohla vydávat akcie. K návratnosti požadované u likvidního aktiva je nutno přidat prémii ve výši 0,5 % až 1,5 % (37), aby se zohlednila značná nejistota, jež vyplývá z faktorů zkoumaných v bodech odůvodnění 179 a 180 ohledně likvidity cenných papírů EDF, kterou mohl mít obezřetný soukromý investor v roce 1997.

(184)

V každém případě se hodnota likvidity řádově ve výši 12 % bez prémie blíží, byť jí nedosahuje, běžné návratnosti vlastního kapitálu ve výši 14 %, kterou EDF odměňovala francouzský stát v období 1991–1996 (bod odůvodnění 102, tabulka 3). Očekávání návratnosti v budoucnu obvykle vychází ze skutečně získané návratnosti. Platnost míry ve výši 12 % stvrzuje rovněž použití jiných parametrů na základě číselných údajů dostupných v oné době, a to včetně parametrů použitých ve studii vypracované pro EDF a uvedené v bodě odůvodnění 70, která stanoví cílenou hodnotu v rozmezí 11,9 % až 13,5 % s průměrnou hodnotou ve výši 12,7 %. Protože přidání likvidní prémie k cílené návratnosti ve výši přibližně 12 % nemění výsledky analýzy, nebo při použití skutečně dosahované návratnosti ve výši 14 % od roku 1997 na nedávnou dobu, není nutno zohlednit tuto prémii a skutečně dosahovanou návratnost.

Tabulka 5

Požadovaná cílená návratnost investice do akcií EDF v roce 1997: výpočetní hodnoty

(185)

Pro přijetí svého investičního rozhodnutí v roce 1997 by obezřetný soukromý investor v postavení co nejpodobnějšímu postavení francouzských orgánů zvolil systematické odhady budoucích výsledků EDF potvrzené příslušnými orgány a zvolené jako finanční scénář, jak jsou obsaženy v předběžném provozním účtu EDF na období 1997–2000 (body odůvodnění 90 až 92, tabulka 1, bod odůvodnění 97). Osvobození od daně představovalo v roce 1997 po restrukturalizaci rozvahy 11 % z kapitálu a kapitálových dotací EDF ve výši 53,3 miliardy FRF. Lze proto odůvodněně tvrdit, že investice poskytovala nárok na vyplacení 11 % dividend (odměna za kapitálové dotace v podobě odhadnuté v tabulkách 1 a 4) a hodnoty EDF. Pro určení této hodnoty je nutné použít model výpočtu dlouhodobé hodnoty podniku, tj. model aktualizace dividend (anglicky: „Dividend Discount Model“ – „DDM“) (38).

(186)

Výsledky analýzy pomocí modelu DDM, která se týká investice ve výši 5,88 miliardy FRF, provedené na základě dividend stanovených ve výhledovém účtu zisků a ztrát EDF na období 1997–2000 (odměna za kapitálové dotace a doplňková odměna uvedené v tabulce 1), jsou představeny v tabulce 6 s uvedením interní míry návratnosti (IMN) finančních toků a čisté skutečné hodnoty (ČSH) pro míry cílené návratnosti ve výši 12 %, 6,35 % a 5,58 % (39). Tyto výsledky jsou vypočteny pro referenční scénář založený na běžných analytických postupech (tabulka 6.1) a jsou doplněny třemi méně pravděpodobnými variantami, které opouštějí předpoklady referenčního scénáře, a simulují tak vyšší návratnost pro akcionáře než referenční scénář (tabulky 6.2, 6.3 a 6.4).

Tabulka 6

Odhad návratnosti (čistá skutečná hodnota – ČSH) investice ve výši 5,88 miliardy FRF podle modelu DDM na základě výhledového účtu zisků a ztrát EDF na období 1997–2000 (tabulka 1) (v miliardách FRF)

6.1   Ústřední scénář (růst dividend plánovaný na konec období 1999–2000)

6.2   Varianta č. 1 (ɗ dividend = roční míra 4,51 % v období 1997–2000)

6.3   Varianta č. 2 (ústřední scénář + přidání 11 % kvazikapitálu)

6.4   Varianta č. 3 (varianta č. 1 + přidání 11 % kvazikapitálu)

(187)

Z odhadů tabulky č6 vyplývá, že v případě, pokud by údajně investovaná částka ve výši 5,88 miliardy FRF poskytla nárok disponovat poměrným procentním podílem dividend a hodnoty EDF, transakce by vykázala značně negativní čistou skutečnou hodnotu (– 3,43 miliardy FRF). Aby investice byla pro soukromého investora v tržním hospodářství finančně zajímavá, bylo by za nejčastěji voleného předpokladu (tabulka 6.1) nutno, aby se obezřetný soukromý investor spokojil při investování do likvidních akcií EDF s odměnou výrazně nižší než oportunitní náklady kapitálu ve výši 12 % a dokonce nižší než odměna vyplácená v roce 1997 u francouzských státních dluhopisů na 30 roků (6,35 %) a 10 roků (5,58 %). Obezřetný soukromý investor by za těchto podmínek samozřejmě investici neprovedl.

(188)

Tyto závěry se kvalitativně nemění, ani když se použijí stejně jako v testu několika variant jiné předpoklady, které více zhodnocují údajnou investici, i když jsou méně pravděpodobné (tabulky 6.2 až 6.4) (40). V každém případě nedosahuje nabízená návratnost výše 12 % a je dokonce nižší než návratnost u francouzských státních dluhopisů na 30 roků a 10 roků poskytovaná v roce 1997. Přezkum jiných dostupných proměnných ohledně výhledových hospodářských výsledků EDF, jako jsou prognózy příjmů, výsledků hlavní hospodářské činnosti nebo čistého hospodářského výsledku (body odůvodnění 166 až 168), by obezřetnému soukromému investorovi neumožnil předjímat úplné zvrácení trendu, jež by následně umožnilo lépe odměňovat akcionářský stát nebo pro něj vytvářet hodnotu. Tento vývoj předvídatelný a plánovaný v roce 1997 potvrzují závěry a jejich prodloužení na období po roce 2000, jak by jej mohl obezřetný soukromý investor předvídat v roce 1997 na základě informací předaných francouzskými orgány.

(189)

I za předpokladu, že by obezřetný soukromý investor očekával vedle pravidelné ziskovosti EDF také kapitálový zisk, což v informacích a údajích předaných francouzskými orgány nic nenaznačuje a což by navíc bylo vzhledem k právní formě EDF v roce 1997 nanejvýš nahodilé, je vyloučeno, že by k údajné investici přistoupil. Za těchto podmínek ukazuje uplatnění zkoušky obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství, že i v případě, kdy by osvobození od daně ve výši 5,88 miliardy FRF bylo skutečně investičním rozhodnutím akcionářského státu, obezřetný soukromý investor, který by měl informace zdůrazňované francouzskými orgány, by tuto transakci nepodstoupil.

(190)

V tomto ohledu jsou připomínky EDF, které jsou uvedeny v bodě odůvodnění 71 a podle nichž nemělo osvobození od daně údajně žádný škodlivý dopad na hospodářskou soutěž a ani EDF neposkytlo zvýhodnění, protože mohla v každém případě najít srovnatelné financování na kapitálových trzích, v rozporu se skutkovými okolnostmi. Je nesporné, že by EDF nemohla vydat na trzích akcie, aby si tuto částku opatřila. I když by EDF nepochybně věřitele našla, za půjčku nebo odpovídající vydání dluhopisů by musela být vyplácena odměna, a to pravděpodobně v sazbě, která by přesahovala sazbu, již francouzský stát očekával u kapitálových dotací EDF za období 1997–2000, a sazbu u nákladů refinancování odpovídající státním dluhopisům v roce 1997. Pokud by EDF mohla získat odpovídající částku jako jistinu, finanční náklady, které by nesla, by přesahovaly výši údajné investice. Již z tohoto důvodu a při nezohlednění splácení jistiny, které EDF nemusela provádět u částky osvobození od daně nebo odpovídající částky kapitálových dotací z roku 1997, poskytlo opatření EDF hospodářskou výhodu tím, že snížilo její finanční náklady.

(191)

Pokud by byla použitelná zásada obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství, vzhledem k podkladům předaným francouzskými orgány, které podle nich objasnily výhledy na návratnost a rizika spojená s údajnou investicí ve formě osvobození od daně, uplatnění zkoušky soukromého investora v tržním hospodářství umožňuje dospět k závěru, že obezřetný soukromý investor by v roce 1997 neinvestoval do navýšení kapitálu EDF částku odpovídající dlužné dani.

(192)

Neuhrazení daně z příjmu právnických osob ve výši 5,88 miliardy FRF společností EDF se nejeví jako produktivní investice akcionářského státu podle zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství. Ukazuje se spíše jako odchylka v podobě daňového osvobození ad hoc, která poskytla EDF hospodářskou výhodu odpovídající výši neuhrazené daně. Taková výhoda nutně posiluje postavení EDF vůči jejím konkurentům, protože výše kapitálu je jedním faktorů, které jsou určující pro schopnost vnějšího financování podniku a podmínky tohoto financování, zatímco zdroje, které byly takto ušetřeny, mohly být použity k jiným účelům, a to zejména na investice ve Francii nebo v jiných členských státech, kde konkurenti vyvíjeli v roce 1997 svou činnost.

(193)

Hospodářská výhoda tak narušuje hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Výhoda je selektivní, protože neuhrazení daně z příjmu právnických osob u části těchto účetních rezerv představuje výjimku z daňového zacházení, které je běžně uplatňováno na takovou transakci, a v tomto konkrétním případě byla tato výjimka použita pouze u podniku EDF.

(194)

Pojem podpory zahrnuje nejen pozitivní dávky jako dotace, ale také všechny zásahy veřejných orgánů, které snižují náklady, které zatěžují obvykle rozpočet podniku a které mají stejné účinky jako dotace (41). Podle ustálené judikatury (42) se rovná nevybrání daně, jež by měla být vybrána, státem spotřebování státních prostředků.

(195)

Toto nevybrání celé výše daně z příjmu právnických osob dlužné za účetní období 1997 vyplývá přímo z daňových opatření přijatých francouzskými orgány za účelem provedení státního aktu, tj. zákona č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997.

(196)

Od svého vzniku v roce 1946 až do vstupu v platnost směrnice 96/92/ES měla EDF na francouzském trhu monopolní postavení s výlučnými právy na přenos, distribuci a také dovoz a vývoz elektřiny. EDF si nicméně konkurovala s výrobci elektřiny ostatních členských států již před tím, než vstoupila v platnost směrnice 96/92/ES. Volná hospodářská soutěž navíc existovala na návazných trzích nepodléhajících výlučným právům, na nichž EDF již diverzifikovala své činnosti mimo oblast svých výlučných práv, a to jak z hlediska zeměpisného, tak odvětvového. Účinky na hospodářskou soutěž a obchod tedy existovaly dlouho před liberalizací stanovenou směrnicí 96/92/ES.

(197)

Elektřina byla předmětem významného a rostoucího obchodování mezi členskými státy, na němž se EDF aktivně podílela. Tento obchod, posílený přijetím směrnice 90/547/EHS (43), probíhal na základě obchodních smluv mezi různými provozovateli vysokonapěťových elektrických sítí v členských státech. V evropských zemích OECD se zvyšovaly dovozy elektřiny mezi roky 1980 a 1990 průměrně ročně o 7 %. Od roku 1981 do roku 1989 znásobila EDF přebytek své obchodní bilance v oblasti elektřiny devětkrát a dosáhla čistého vývozu ve výši 42 TWh, což představovalo 10 % její celkové výroby. Již v roce 1985 vyvážela EDF do ostatních členských zemí 19 TWh.

(198)

Ještě před vstupem v platnost směrnice 96/92/ES v únoru roku 1999 přijaly některé členské státy jednostranně opatření k otevření svého trhu s elektřinou. Konkrétně Spojené království otevřelo v roce 1990 svůj trh na 100 % pro velké průmyslové zákazníky. Švédsko otevřelo svůj trh na 100 % v roce 1996, Finsko jej začalo otevírat v roce 1995, aby dosáhlo 100 % v roce 1997, Německo jej otevřelo na 100 % v roce 1998 a Nizozemsko jej úplně otevřelo pro průmyslové zákazníky v roce 1998. Za těchto podmínek mohly státní podpory poskytované podnikům v monopolním postavení v jednom členském státě, které se aktivně zúčastnily obchodu v rámci Unie, jako tomu bylo v případě EDF, narušovat hospodářskou soutěž na trhu s elektřinou ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU již před dnem stanoveným směrnicí pro otevření hospodářské soutěži.

(199)

Ve své výroční zprávě za rok 1997 uvedla EDF, že patří „mezi nejdůležitější mezinárodní provozovatele v elektrárenském odvětví s více než 13 miliardami FRF investovanými mimo Francii, výrobním parkem, jehož instalovaný výkon představuje přibližně 11 % francouzského parku, a více než 8 miliony zákazníků“. Zpráva rovněž zdůraznila, že v roce 1997 EDF „znásobila a posílila své investice v Evropě rozšířením svého působení na Rakousko a Polsko“ a že „vyvezla do Evropy více než 70 TWh“. Tento vývoz probíhal na dotčených trzích v konkurenci s alternativními dodavateli.

(200)

Podniková smlouva na období 1997–2000, jež byla podepsána dne 8. dubna 1997 mezi státem a EDF, stanovila, že EDF bude věnovat přibližně 12 až 13 miliard FRF na své mezinárodní investice, přičemž k prioritám patřily regiony Evropy. Od roku 2000 do roku 2002 získala EDF třetinu kapitálu německého podniku EnBW, zvýšila kapacitu výroby a distribuce své britské dceřiné společnosti London Electricity, převzala přímou kontrolu nad italským podnikem Fenice a navázala partnerství se společností Fiat za účelem zakoupení společnosti Montedison (ze které se stal Edison).

(201)

V roce 1997 společnost SDS, jež je dceřinou společností ve 100 % vlastnictví EDF, sdružila její činnosti spojené s poskytováním služeb pro jednotlivé zákazníky, podniky a místní orgány. SDS vykonávala svou činnost v oblasti zpracování odpadů, osvětlení ulic a jiných služeb spojených s energií a v roce 1998 přispěla k prodejům částkou odpovídající 685 milionům EUR oproti 650 milionům EUR, kterými přispěla v roce 1997. V roce 2000 navázala EDF přes společnost Dalkia, která je přední evropskou firmou v poskytování energetických služeb podnikům a místním samosprávám, partnerství se společností Veolia Environnement. Dalkia nabízí služby energetického inženýrství a údržby, spravuje tepelné instalace a technické služby spojené s fungováním budov a zajišťuje provozování tepelných sítí, sítí společné výroby elektřiny a tepla, sítí celků na výrobu energie a průmyslových kapalin.

(202)

EDF též rozvinula své činnosti na trhu obnovitelných energií. V roce 1997 sdružila holdingová společnost CHART, která je dceřinou společností ve 100 % vlastnictví EDF, její činnosti v oblasti obnovitelných energií, jako je např. geotermální a větrná energie. Její příspěvek ke konsolidovanému obratu tak dosáhl částky 70 milionů EUR.

(203)

Jako výrobce a distributor elektřiny EDF byla a stále je v hospodářské soutěži s dodavateli jiných náhradních zdrojů energie, jako je uhlí, ropa a plyn, a to jak na vnitrostátním trhu, tak na trzích mezinárodních. Například ve Francii zahájila EDF úspěšně kampaň na podporu používání elektřiny pro vytápění. Zvýšila tak svůj podíl na trhu oproti svým konkurentům, kteří dodávají náhradní zdroje energie, jako jsou např. ropa nebo plyn. V ocelářství konkurují elektrické vysoké pece pecím používajícím plyn a ropu. Z uvedeného vyplývá, že opatření, jako je předmětné opatření, může narušit hospodářskou soutěž, která probíhala s alternativními dodavateli, jako je Gaz de France.

(204)

EDF tak zaujímala v roce 1997 významné místo v obchodu s elektrickou energií mezi členskými státy, zatímco dnes je trh s elektřinou ve Francii plně otevřen a působí na něm početní evropští dodavatelé. Ukazuje se tak, že v roce 1997 byla EDF již dobře zavedená na některých trzích jiných členských států a že podpora vyplývající z toho, že EDF nezaplatila daň z příjmu právnických osob u části rezerv na obnovu hlavní přenosové sítě vytvořených s osvobozením od daně, nutně musela narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(205)

Předchozí odůvodnění byla uvedena v rozhodnutí o rozšíření řízení. Francie a ani EDF ve svých připomínkách nepopřely, že podpora mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(206)

Protože jsou tak splněna čtyři kritéria uvedená v čl. 107 odst. 1 SFEU, neuhrazení společností EDF daně z příjmu právnických osob u části účetních rezerv na obnovu hlavní přenosové sítě vytvořených s osvobozením od daně představuje státní podporu. Nyní je proto nutno přezkoumat slučitelnost této podpory s vnitřním trhem.

(207)

Čl. 107 odst. 1 SFEU stanoví, že podpory, jež splňují kritéria, která vymezuje, jsou v zásadě neslučitelné s vnitřním trhem. Podle ustálené judikatury je na členském státu, aby uvedl důvody a skutečnosti jakékoliv povahy, podle nichž je státní podpora slučitelná s vnitřním trhem (44). V tomto konkrétním případě neuvedla Francouzská republika v tomto ohledu žádný důvod a ani nepředložila žádný podklad.

(208)

Výjimky podle čl. 107 odst. 2 SFEU nejsou v tomto konkrétním případě použitelné kvůli povaze podpory, která nesleduje cíle uvedené v dotčeném odstavci.

(209)

Dotčená podpora rovněž nesplňuje podmínky stanovené pro výjimky uvedené v čl. 107 odst. 3 písm. a) a c) SFEU, které se týkají podpor, jež mají napomáhat hospodářskému rozvoji určitých oblastí, a to tím spíše, že odpovídá podpoře na provoz. Není totiž podmíněna investováním nebo vytvořením pracovních míst, jak to předpokládají pokyny k regionální státní podpoře (45).

(210)

V čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU se rovněž počítá s výjimkou pro podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. V tomto konkrétním případě nespadá zkoumaná podpora do rámce této odchylky. Tuto výjimku z platného daňového práva, jež přináší prospěch pouze jednomu podniku, nelze považovat za výjimku, která má usnadnit rozvoj určité činnosti. Jejím jediným cílem je totiž podpořit určitý podniku snížením jeho provozních nákladů.

(211)

Pokud jde o výjimky uvedené v čl. 107 odst. 3 písm. b) a d) SFEU, dotčené opatření podpory nemá napomoci uskutečnění některého projektu společného evropského zájmu anebo napravit vážnou poruchu ve francouzském hospodářství a není ani určeno na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví.

(212)

Kritéria slučitelnosti uvedená v čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU nejsou tak splněna. Pokud jde o vyrovnání nákladů za plnění veřejné služby, francouzské orgány se u daňového zvýhodnění nedovolávaly uplatnění čl. 106 odst. 2 SFEU, ale zdůraznily, že EDF vykonává úkoly veřejné služby. Francouzské orgány ale nedodaly žádné vyhodnocení nákladů, které EDF vznikly v souvislosti s plněním těchto úkolů. Komise nemůže proto zjistit, zda předmětné daňové zvýhodnění vyrovnává či nevyrovnává případné dodatečné náklady spojené s úkoly veřejné služby, které musí EDF plnit. Pokud by neuhrazení daně mělo být označeno za vyrovnání za poskytování služby obecného hospodářského zájmu, není každopádně prokázáno, že by takové vyrovnání bylo stanoveno předem objektivním a transparentním způsobem a vypočteno vzhledem k nákladům výkonného podniku.

(213)

Přezkum dodržení podmínek stanovených v rozsudku ve věci Altmark  (46), které umožňují vyjmutí z oblasti působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU, a rovněž přezkum kritérií uplatnění čl. 106 odst. 2 SFEU, o kterých se francouzské orgány ostatně nezmiňují, není proto v tomto konkrétním případě možno provést.

(214)

Na základě předchozích odůvodnění se ukazuje, že zkoumaná podpora představuje podporu na provoz, jež měla za následek posílení konkurenčního postavení EDF vůči jejím konkurentům. Za těchto podmínek by byla neslučitelná s vnitřním trhem.

(215)

Komise rovněž soudí, že na rozdíl od tvrzení francouzských orgánů nelze v tomto konkrétním případě použít pravidlo promlčení. EDF zajisté vytvářela účetní rezervy s osvobozením od daně od roku 1987 do roku 1996. Je však nutno poznamenat, že na jedné straně se podle Národní účetní rady (Conseil national de la comptabilité) opravy chyb, jež se již svou povahou týkají zaúčtování minulých operací, musejí zaúčtovat do výsledku účetního období, během kterého byly zjištěny, a na druhé straně, že zákon, jenž stanoví, že se nároky poskytovatele koncese přeřazují do kapitálových dotací, aniž by byly podrobeny dani z příjmu právnických osob, pochází ze dne 10. listopadu 1997. Daňové zvýhodnění proto pochází z roku 1997 a promlčení neplatí pro novou podporu vyplacenou v této době, protože první akt Komise, který se týká tohoto opatření, pochází ze dne 10. července 2001. Podle článku 15 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 soudní řízení navíc přerušuje běh promlčecí lhůty.

(216)

Komise konstatuje, že Francouzská republika provedla předmětné opatření protiprávně porušením čl. 108 odst. 3 SFEU. Komise soudí, že osvobození od daně z příjmu právnických osob ve výši 5 882 849 762 FRF v souvislosti s přeřazením, stanoveným zákonem č. 97-1026, na kapitálovou dotaci účetních rezerv ve výši 14 119 065 335 FRF, které odpovídají již provedeným pracím na obnově hlavní přenosové sítě, představuje protiprávní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem.

(217)

Jakmile Komise prokáže, že určitá podpora není slučitelná s vnitřním trhem, má podle čl. 108 odst. 2 SFEU pravomoc donutit dotčený členský stát ke zrušení nebo úpravě této podpory. Podle článku 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 „je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil (dále jen ‚rozhodnutí o navrácení‘). Komise nebude vyžadovat navrácení podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnými zásadami práva Společenství“.

(218)

Cíl, který Komise sleduje tím, že požaduje od dotčeného členského státu, aby získal zpět podpory neslučitelné s vnitřním trhem, je návrat do stavu před jejich poskytnutím (47). V tomto ohledu považuje Soudní dvůr cíl za dosažený, když příjemci vrátí částky protiprávně poskytnuté v rámci podpory, a ztrácí tak výhodu, již měli oproti svým konkurentům. Tím dojde k návratu do stavu před vyplacením podpory (48).

(219)

V tomto konkrétním případě se ukazuje, že žádná obecná zásada práva Unie není v rozporu s navrácením takto zjištěných protiprávních podpor. Francie a ani žádná zúčastněná strana zejména neposkytly žádné argumenty v tomto smyslu.

(220)

Z uvedeného vyplývá, že Francie přijme veškerá nezbytná opatření, aby od společnosti EDF získala zpět protiprávní podporu poskytnutou formou osvobození od daně z příjmu právnických osob ve výši 5 882 849 762 u přeřazení do kapitálu části rezerv ve výši 14 119 065 335 FRF.

(221)

Pro účely tohoto navrácení francouzské orgány v souladu s kapitolou V nařízení Komise (ES) č. 794/2004 (49) připočtou navíc k výši podpory úroky z navrácení, které se účtují ode dne, kdy byla podniku předmětná podpora dána k dispozici, tj. ode dne splatnosti daně z příjmu právnických osob za daňové období 1997, a až do dne skutečného navrácení (50).

(222)

V rámci povinnosti loajální spolupráce, kterou má Francie v rámci řízení o navrácení, bude tato částka upřesněna během řízení na základě podkladů poskytnutých francouzskými orgány, které mimo jiné zohlední směnné kurzy mezi ECU/EUR a francouzským frankem (FRF) případně použitelné na splátky EDF daně z příjmu právnických osob během roku 1997 a navrácení EDF podpor následkem zrušení prvního záporného rozhodnutí z roku 2009. V tomto konkrétním případě se totiž úroky neplatí za období, kdy tato podpora nebyla nadále podniku k dispozici, tj. období mezi skutečným navrácením podpory Francii a jejím opětovným vyplacením EDF. Je ale nutno zohlednit úroky, které Francie případně zaplatila EDF.

(223)

Francouzské orgány získají zpět výše uvedenou částku do 4 měsíců ode dne oznámení tohoto rozhodnutí.

(224)

Podle ustálené judikatury v případě, že se členský stát setká s nepředvídatelnými potížemi nebo s okolnostmi, se kterými Komise nepočítala, může tyto potíže oznámit Komisi spolu s návrhy odpovídajících úprav, aby je Komise posoudila. V takovém případě spolupracují Komise a členský stát v dobré víře s cílem nalézt řešení těchto potíží při plném dodržení ustanovení (51) SFEU.

(225)

Komise proto žádá Francii, aby jí předložila bezodkladně každou potíž, se kterou by se setkala při provádění tohoto rozhodnutí.

a)

celkovou částku (jistina a úroky), kterou má příjemce vrátit;

b)

podrobný popis již přijatých a plánovaných opatření pro dosažení souladu s tímto rozhodnutím; a

c)

doklady prokazující, že příjemci bylo nařízeno podporu vrátit.