NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2015/62

ze dne 10. října 2014,

kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o pákový poměr

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (1), a zejména na čl. 456 odst. 1 písm. j) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Od 1. ledna 2015 budou instituce povinny zveřejňovat pákový poměr vypočítaný podle článku 429 nařízení (EU) č. 575/2013 a před tímto datem je Komisi svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci, kterým se změní míra expozice a hodnota kapitálu pro výpočet pákového poměru, a napravit tak jakékoli nedostatky zjištěné na základě zpráv předložených institucemi.

(2)

Mezi udávanými pákovými poměry uvedenými v čl. 429 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 byly zaznamenány rozdíly z důvodu odlišného výkladu ze strany jednotlivých institucí, pokud jde o odečet kolaterálu při financování cenných papírů a repo obchodech. Tyto rozdíly ve výkladu a podávání zpráv se projevily poté, co Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) zveřejnil dne 4. března 2014 analytickou zprávu.

(3)	Vzhledem k tomu, že ustanovení nařízení (EU) č. 575/2013 odrážela ustanovení norem rámce Basilej, jsou řešení nalezená pro nedostatky předpisů tohoto rámce vhodná také pro řešení odpovídajících nedostatků příslušných ustanovení tohoto nařízení.

(4)

Basilejský výbor přijal dne 14. ledna 2014 revidované znění předpisů o pákovém poměru, které obsahuje zejména dodatečná opatření týkající se měření a odečtu repo obchodů a transakcí s financováním cenných papírů. Uvedení ustanovení nařízení (EU) č. 575/2013 týkajících se výpočtu pákového poměru do souladu s mezinárodně dohodnutými předpisy by mělo řešit odlišný výklad ze strany jednotlivých institucí, pokud jde o odečet kolaterálu při financování cenných papírů a repo obchodech, a mělo by posílit mezinárodní srovnatelnost a vytvořit rovné podmínky pro instituce, které jsou usazeny v Unii a fungují na mezinárodní úrovni.

(5)	Clearing prováděný prostřednictvím ústřední protistrany podle hlavního modelu běžně používaného v Unii vede k dvojímu započtení páky do míry expozic instituce, která slouží jako člen clearingového systému.

(6)

Clearing transakcí s financováním cenných papírů, zejména repo obchodů, prostřednictvím způsobilých ústředních protistran může přinést velké výhody, jako je mnohostranné vzájemné započtení a důsledné postupy řízení kolaterálu, které posilují finanční stabilitu. Mělo by proto být umožněno odečítat hotovostní pohledávky a platby za repo obchody a reverzní repo obchody se stejnou způsobilou ústřední protistranou.

(7)

Repo obchody, které je možné kdykoli ukončit, pokud je splněna dohodnutá lhůta pro odvolání, by měly být považovány za operace s danou splatností, která je rovna lhůtě pro odvolání, a mělo by se mít za to, že je splněn „tentýž daný termín konečného vypořádání“, tak aby tyto operace byly způsobilé k odečtení hotovostních pohledávek a plateb za repo operace a reverzní repo operace se stejnou protistranou.

(8)	Revidovaný pákový poměr by měl vést k přesnějšímu měření páky a měl by přiměřeným způsobem omezovat hromadění páky v institucích usazených v Unii.

(9)	Podávání zpráv o pákovém poměru na konci čtvrtletního období v daném časovém bodě uvádí pákový poměr lépe do souladu s vykazováním solventnosti než podávání zpráv na základě tříměsíčního průměru.

(10)	Použití hrubé pomyslné hodnoty pro písemné úvěrové zajištění vydané institucí odráží páku vhodněji, než použije-li se pro tyto nástroje metoda ocenění podle tržní hodnoty.

(11)	Rozsah konsolidace pro výpočet pákového poměru by měl být uveden do souladu s regulačním rozsahem konsolidace používané ke stanovení rizikově vážených kapitálových poměrů.

(12)

Změny zavedené tímto nařízením by měly vést k lepší srovnatelnosti pákových poměrů zveřejňovaných institucemi a měly by pomoci zabránit tomu, aby účastníci trhu dostávali zavádějící informace, pokud jde o skutečnou páku institucí. Je proto nezbytné, aby toto nařízení vstoupilo v platnost co nejdříve.

(13)	Nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EU) č. 575/2013 se mění takto:

Článek 429 se nahrazuje tímto:

„Článek 429

Výpočet pákového poměru

1. Instituce vypočítají svůj pákový poměr podle metodiky stanovené v odstavcích 2 až 13.

2. Pákový poměr se vypočítá jako hodnota kapitálu instituce dělená celkovou mírou expozic dané instituce a vyjadřuje se v procentech.

Instituce vypočítávají pákový poměr k referenčnímu datu vykázání.

3. Pro účely odstavce 2 je hodnotou kapitálu hodnota kapitálu tier 1.

4. Celková míra expozic je součet hodnot expozic:

a)	aktiv uvedených v odstavci 5, pokud nebyly odečteny při stanovování hodnoty kapitálu uvedené v odstavci 3;

b)	derivátů uvedených v odstavci 9;

c)	navýšení pro úvěrové riziko protistrany týkající se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami uvedenými v článku 429b;

d)	podrozvahových prvků uvedených v odstavci 10.

5. Instituce určí hodnotu expozic pro aktiva, kromě smluv uvedených v příloze II a úvěrových derivátů, v souladu s těmito zásadami:

a)	hodnotami expozic pro aktiva se rozumí hodnoty expozic podle čl. 111 odst. 1 první věty;

b)	nabytý fyzický nebo finanční kolaterál, nabyté záruky nebo snižování úvěrového rizika se nepoužijí ke snížení hodnot expozic aktiv;

c)	úvěry se nesnižují o vklady;

d)	repo obchody, půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit, transakce s delší dobou vypořádání a maržové obchody se neodečítají.

6. Instituce mohou z míry expozic stanovených v odstavci 4 tohoto článku odečíst částky odečtené z kmenového kapitálu tier 1 v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. d).

7. Příslušné orgány mohou instituci udělit svolení, aby do míry expozic nezahrnovala expozice, které mohou využít zacházení stanoveného v čl. 113 odst. 6. Příslušné orgány mohou toto svolení udělit pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 113 odst. 6 písm. a) až e) a pokud udělily souhlas stanovený v čl. 113 odst. 6.

8. Odchylně od odst. 5 písm. d) mohou instituce určit hodnotu expozice hotovostních pohledávek a plateb zahrnutých do repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů se stejnou protistranou na základě čisté hodnoty pouze tehdy, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)	transakce mají tentýž daný termín konečného vypořádání;

právo započítat částky, které dluží protistraně, vůči částkám, které je dlužna protistrana, je právně vymahatelné ve všech těchto situacích:

i)	za běžného fungování;

ii)	v případě selhání, platební neschopnosti nebo konkursu;

c)	protistrany mají v úmyslu provést čisté vypořádání závazků, realizovat aktiva a současně vypořádat závazky nebo se na transakce vztahuje mechanismus vypořádání, jehož výsledek funkčně odpovídá čistému vypořádání.

Pro účely písmene c) prvního pododstavce výsledek mechanismu vypořádání funkčně odpovídá čistému vypořádání tehdy, pokud se ke dni vypořádání čistý výsledek peněžních toků transakcí v rámci tohoto mechanismu rovná jediné čisté částce v rámci čistého vypořádání.

9. Instituce určují hodnoty expozic u smluv uvedených v příloze II a úvěrových derivátů, včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami, v souladu s článkem 429a.

10. Instituce určují hodnoty expozic podrozvahových položek s výjimkou smluv uvedených v příloze II, úvěrových derivátů, repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů v souladu s čl. 111 odst. 1. Instituce však nesníží nominální hodnotu těchto položek specifickými úpravami o úvěrové riziko.

V souladu s čl. 166 odst. 9, pokud se některý příslib vztahuje k prodloužení jiného příslibu, použije se nižší ze dvou konverzních faktorů spojených s jednotlivými přísliby. Na hodnotu expozice podrozvahových položek s nízkým rizikem uvedených v čl. 111 odst. 1 písm. d) se vztahuje horní hranice ve výši 10 % jejich nominální hodnoty.

11. Instituce, která je členem clearingového systému způsobilé ústřední protistrany, může z výpočtu míry expozic vyloučit obchodní expozice následujících položek, za podmínky, že je u těchto obchodních expozic prováděn clearing prostřednictvím těchto způsobilých ústředních protistran a že současně splňují podmínky stanovené v čl. 306 odst. 1 písm. c):

a)	smlouvy uvedené v příloze II;

b)	úvěrové deriváty;

c)	repo obchody;

d)	půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit;

e)	transakce s delší dobou vypořádání;

f)	maržové obchody.

12. Pokud instituce, která je členem clearingového systému způsobilé ústřední protistrany, poskytne této způsobilé ústřední protistraně záruku za plnění klienta, jenž přímo vstupuje do derivátových transakcí se způsobilou ústřední protistranou, zahrne do míry expozic expozici, která je výsledkem záruky jako derivátová expozice pro klienta v souladu s článkem 429a.

13. Pokud se podle vnitrostátních všeobecně přijímaných účetních zásad aktiva ve svěřenecké správě zaúčtovávají v rozvaze podle článku 10 směrnice 86/635/EHS, je možné tato aktiva z celkové míry expozic pro účely pákového poměru vyjmout, pokud splňují kritéria pro nezaúčtování stanovená v mezinárodním účetním standardu (IAS) 39 podle nařízení (ES) č. 1606/2002, a případně kritéria pro vynětí z konsolidace stanovená v mezinárodním standardu účetního výkaznictví (IFRS) 10 podle nařízení (ES) č. 1606/2002.

14. Příslušné orgány mohou instituci povolit, aby z míry expozic vyloučila expozice, které splňují všechny tyto podmínky:

a)	jsou expozicemi vůči subjektu veřejného sektoru;

b)	zachází se s nimi v souladu s čl. 116 odst. 4;

c)	vyplývají z vkladů, které musí instituce na základě právní povinnosti převést na subjekt veřejného sektoru uvedený v písmenu a) pro účely financování investic obecného zájmu.“

Doplňují se nové články 429a a 429b, které znějí:

„Článek 429a

Hodnota expozice derivátů

1. Instituce určují hodnoty expozic u smluv uvedených v příloze II a úvěrových derivátů, včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami, metodou stanovenou v článku 274. Instituce určí potenciální budoucí úvěrové expozice pro úvěrové deriváty pomocí čl. 299 odst. 2 písm. a).

Při určování potenciální budoucí úvěrové expozice u úvěrových derivátů uplatní instituce zásady stanovené v čl. 299 odst. 2 písm. a) na všechny své úvěrové deriváty, nikoliv pouze na deriváty, které jsou zařazeny do obchodního portfolia.

Při určování hodnoty expozice instituce mohou zohlednit dopady smluv o novaci a ostatních dohod o započtení v souladu s článkem 295. Křížové započtení se neuplatňuje. Instituce však mohou započítávat v rámci kategorie produktů uvedené v čl. 272 bodě 25 písm. c) a úvěrových derivátů, pokud se na ně vztahují dohody o smluvním křížovém započtení uvedené v čl. 295 písm. c).

2. Pokud poskytnutí kolaterálu souvisejícího s derivátovými smlouvami snižuje množství aktiv v rámci použitelného účetního rámce, instituce provede reverzi tohoto snížení.

3. Pro účely odstavce 1 instituce mohou odečíst variační marži, kterou obdržely v hotovosti od protistrany, z podílu současných reprodukčních nákladů hodnoty expozice, pokud podle použitelného účetního rámce nebyla variační marže již uznána pro snížení hodnoty expozice a pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)	v případě obchodů, u nichž není prováděn clearing prostřednictvím způsobilých ústředních protistran, není hotovost, kterou obdržela přijímající protistrana, oddělena;

b)	variační marže je vypočítávána a vyměňována denně na základě oceňování derivátových pozic podle tržní hodnoty;

c)	variační marže obdržená v hotovosti je ve stejné měně jako vypořádání derivátových smluv;

d)	vyměňovaná variační marže je úplnou částkou, která by byla nezbytná k celkovému zániku expozice na základě oceňování podle tržní hodnoty, pokud jde o deriváty, na něž se vztahují limity a minimální hodnoty převodu použitelné u protistrany;

e)	na derivátovou smlouvu a variační marži mezi institucí a protistranou smlouvy se vztahuje jediná dohoda o započtení, se kterou může instituce zacházet jako s faktorem snižujícím riziko v souladu s článkem 295.

Pro účely písmene c) prvního pododstavce platí, že pokud se na derivátovou smlouvu vztahuje kvalifikovaná rámcová dohoda o započtení, měnou započtení se rozumí jakákoli měna započtení specifikovaná v derivátové smlouvě, řídicí kvalifikované rámcové dohodě o započtení nebo příloze ke kvalifikované rámcové dohodě o započtení týkající se úvěrové podpory.

Pokud podle použitelného účetního rámce instituce uzná variační marži zaplacenou v hotovosti protistraně jako pohledávku, může tuto pohledávku vyloučit z míry expozic za předpokladu, že jsou splněny podmínky v bodech a) až e).

4. Pro účely odstavce 3 platí toto:

a)	odečtení obdržené variační marže je omezeno na kladnou část současných reprodukčních nákladů hodnoty expozic;

b)	instituce nepoužije variační marži obdrženou v hotovosti ke snížení částky potenciální budoucí úvěrové expozice, a to ani pro účely čl. 298 odst. 1 písm. c) bodu ii).

5. Kromě zacházení stanoveného v odstavci 1 instituce u písemných úvěrových derivátů zahrnou do hodnoty expozice efektivní pomyslné částky, na které odkazují písemné úvěrové deriváty snížené o veškeré záporné změny reálné hodnoty, které byly začleněny do kapitálu tier 1, pokud jde o písemné úvěrové deriváty. Výsledná hodnota expozic může být dále snížena o efektivní pomyslné částky zakoupených úvěrových derivátů se stejným referenčním jménem za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

v případě úvěrových derivátů na jedno jméno musí být zakoupené úvěrové deriváty na referenční jméno, které je na stejné úrovni jako podkladový referenční závazek písemného úvěrového derivátu nebo je mu podřízeno, a úvěrová událost na nadřízeném referenčním aktivu povede k úvěrové události na podřízeném aktivu;

b)	pokud instituce zakoupí zajištění na skupinu referenčních jmen, zakoupené zajištění může kompenzovat prodané zajištění na skupinu referenčních jmen pouze tehdy, pokud je skupina referenčních nástrojů a míra podřízenosti v obou transakcích totožná;

c)	zbývající doba splatnosti zakoupených úvěrových derivátů je rovna zbývající době splatnosti písemných úvěrových derivátů nebo delší;

d)	při určování dodatečné hodnoty expozic písemných úvěrových derivátů je pomyslná částka zakoupených úvěrových derivátů snížena o veškeré kladné změny reálné hodnoty, které byly začleněny do kapitálu tier 1, pokud jde o zakoupené úvěrové deriváty;

e)	u tranšovaných produktů jsou úvěrové deriváty zakoupené jako zajištění na referenční závazek, který je na stejné úrovni jako podkladový referenční závazek písemného úvěrového derivátu.

Pokud pomyslná částka písemného úvěrového derivátu není snížena o pomyslnou částku zakoupeného úvěrového derivátu, instituce mohou odečíst jednotlivé potenciální budoucí expozice tohoto písemného úvěrového derivátu od celkové potenciální budoucí expozice určené v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, případně ve spojení s čl. 274 odst. 2 nebo čl. 299 odst. 2 písm. a). V případě, že potenciální budoucí úvěrová expozice bude určena ve spojení s čl. 298 odst. 1 písm. c) bodem ii), hodnota PCEgross může být snížena o jednotlivé potenciální budoucí expozice písemných úvěrových derivátů, aniž by došlo k úpravám poměru čistý/hrubý (NGR).

6. Instituce nesníží efektivní pomyslnou částku písemného úvěrového derivátu v případě, že zakoupí úvěrové zajištění prostřednictvím swapu veškerých výnosů a obdržené čisté platby eviduje jako čistý příjem, avšak v evidenci nezohledňuje žádné snížení hodnoty písemného úvěrového derivátu, které se odráží v kapitálu tier 1.

7. V případě zakoupených úvěrových derivátů na skupinu referenčních nástrojů mohou instituce uznat snížení v souladu s odstavcem 5 týkající se písemných úvěrových derivátů na jednotlivá referenční jména pouze tehdy, pokud zakoupené zajištění z ekonomického hlediska odpovídá zakoupení samostatného zajištění pro jednotlivá jména ve skupině. Pokud instituce zakoupí úvěrový derivát pro skupinu referenčních jmen, může uznat snížení pro skupinu písemných úvěrových derivátů pouze tehdy, pokud je skupina referenčních nástrojů a míra podřízenosti v obou transakcích totožná.

8. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou instituce použít metodu stanovenou v článku 275 k určení hodnoty expozice u smluv uvedených v příloze II bodech 1 a 2 pouze tehdy, pokud tuto metodu používají také ke stanovení hodnoty expozice u těchto smluv pro účely splnění požadavků na kapitál uvedených v článku 92.

Pokud instituce použijí metodu stanovenou v článku 275, nesníží míru expozic o částku variační marže obdrženou v hotovosti.

Článek 429b

Navýšení pro úvěrové riziko protistrany týkající se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů

1. Kromě hodnoty expozic repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami v souladu s čl. 429 odst. 5, instituce zahrnou do míry expozic navýšení pro úvěrové riziko protistrany stanovené v souladu s odstavci 2 nebo případně 3 tohoto článku.

2. Pro účely odstavce 1 se v případě transakcí s protistranou, na něž se nevztahuje rámcová dohoda o započtení, která splňuje podmínky stanovené v článku 206, určí navýšení (Ei*) individuálně pro jednotlivé transakce podle tohoto vzorce:

kde:

Ei je reálná hodnota cenných papírů nebo hotovosti zapůjčených protistraně v rámci transakce i;

Ci je reálná hodnota hotovosti nebo cenných papírů obdržených od protistrany v rámci transakce i.

3. Pro účely odstavce 1 se v případě transakcí s protistranou, na něž se vztahuje rámcová dohoda o započtení, která splňuje podmínky stanovené v článku 206, určí navýšení pro tyto transakce (Ei*) individuálně na základě jednotlivých dohod podle tohoto vzorce:

kde:

Ei je reálná hodnota cenných papírů nebo hotovosti zapůjčených protistraně v rámci transakcí, na něž se vztahuje rámcová dohoda o započtení i;

Ci je reálná hodnota hotovosti nebo cenných papírů obdržených od protistrany na základě rámcové dohody o započtení i.

4. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou instituce použít metodu stanovenou v článku 222, za podmínky uplatnění příslušné rizikové váhy s horní hranicí ve výši 20 %, ke stanovení navýšení pro repo obchody, půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit, transakce s delší dobou vypořádání a maržové obchody včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami. Instituce mohou tuto metodu použít pouze tehdy, pokud ji používají také ke stanovení hodnoty expozice těchto transakcí pro účely splnění požadavků na kapitál uvedených v článku 92.

5. Pokud použitelný účetní rámec umožňuje použít u repo obchodů odbytové účetnictví, provede instituce reverzi všech účetních zápisů souvisejících s prodejem.

6. Pokud instituce jedná v rámci repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami, jako zmocněnec mezi jejich dvěma stranami, platí toto:

pokud instituce poskytuje zákazníkovi nebo protistraně zabezpečení či záruku, které jsou omezeny na rozdíl mezi hodnotou cenných papírů nebo hotovosti, jež zapůjčil zákazník, a hodnotou kolaterálu, který poskytl dlužník, zahrne do míry expozic pouze navýšení stanovené v souladu s odstavci 2 nebo případně 3;

b)	pokud instituce neposkytuje žádné ze zapojených stran zabezpečení či záruku, transakce nebude zahrnuta do míry expozic;

c)	pokud je instituce ekonomicky vystavena podkladovým cenným papírům nebo hotovosti v rámci transakce, která je mimo rámec expozice, na niž se vztahuje navýšení, zahrne do míry expozic také expozici, která se rovná plné částce cenných papírů nebo hotovosti.“

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 10. října 2014.

Za Komisi

předseda

José Manuel BARROSO

(1) Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1.