1.   Toto nařízení se vztahuje na úvěrové instituce, nad kterými je vykonáván dohled podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (4).

2.   Úvěrové instituce plní toto nařízení na individuálním základě v souladu s čl. 6 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013. Příslušné orgány mohou zcela nebo částečně upustit od uplatňování tohoto nařízení na úvěrovou instituci na individuálním základě v souladu s články 8 a 10 nařízení (EU) č. 575/2013 za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené níže.

3.   Pokud je jedna nebo více úvěrových institucí ve skupině, mateřská instituce v EU, instituce kontrolovaná mateřskou finanční holdingovou společností v EU nebo instituce kontrolovaná mateřskou smíšenou finanční holdingovou společností v EU uplatňuje povinnosti stanovené v tomto nařízení na konsolidovaném základě v souladu s čl. 11 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 a v souladu se všemi následujícími ustanoveními:

1.   Podrobný požadavek krytí likvidity v souladu s čl. 412 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 se rovná poměru mezi rezervou v oblasti likvidity úvěrové instituce a jejím čistým odtokem likvidity v průběhu krizového období 30 kalendářních dnů a vyjadřuje se v procentech. Úvěrové instituce vypočítají svůj ukazatel krytí likvidity podle tohoto vzorce:

2.   Úvěrové instituce zachovávají ukazatel krytí likvidity ve výši nejméně 100 %.

3.   Odchylně od odstavce 2 mohou úvěrové instituce svá likvidní aktiva zpeněžit ke krytí svého čistého odtoku likvidity v krizových obdobích, a to i v případě, kdy takové použití likvidních aktiv může v těchto obdobích vést k poklesu jejich ukazatele krytí likvidity pod 100 %.

4.   Pokud a kdykoli ukazatel krytí likvidity úvěrové investice klesne nebo lze důvodně očekávat, že klesne pod 100 %, uplatní se požadavek stanovený v článku 414 nařízení (EU) č. 575/2013. Dokud se ukazatel krytí likvidity znovu nevrátí na úroveň uvedenou v odstavci 2, podávají úvěrové instituce příslušnému orgánu zprávy o svém ukazateli krytí likvidity v souladu s prováděcím nařízením Komise (EU) č. 680/2014 (6).

5.   Úvěrové instituce vypočítávají a sledují svůj ukazatel krytí likvidity ve vykazované měně a v každé měně podléhající samostatnému oznamování v souladu s čl. 415 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, a stejně tak i své závazky ve vykazované měně. Úvěrové instituce podávají svému příslušnému orgánu zprávy o svém ukazateli krytí likvidity v souladu s prováděcím nařízením Komise (EU) č. 680/2014.

1.   Aby mohla být považována za likvidní, musí aktiva úvěrové instituce být v souladu s odstavci 2 až 6.

2.   Aktiva jsou majetkem, právem, nárokem nebo podílem drženým úvěrovou institucí a musí být prosta jakéhokoli zatížení. Pro tyto účely se aktivum považuje za nezatížené, pokud úvěrová instituce nepodléhá jakémukoli právnímu, smluvnímu, regulačnímu nebo jinému omezení, které by jí bránilo ho zlikvidovat, prodat, převést, postoupit nebo, obecně řečeno, zbavit se tohoto aktiva v aktivním přímém prodeji nebo prostřednictvím repa v následujících 30 kalendářních dnech. Za nezatížená se považují tato aktiva:

3.   Aktiva neemitovala samotná úvěrová instituce, její mateřský podnik jiný než subjekt veřejného sektoru, který není úvěrovou institucí, její dceřiný podnik nebo jiný dceřiný podnik jejího mateřského podniku ani sekuritizační jednotka pro speciální účel, se kterou je tato úvěrová instituce úzce propojena;

4.   Aktiva nesmí být emitována některým z následujících subjektů:

5.   Hodnotu aktiv musí být možné určit na základě široce přístupných a snadno dostupných tržních cen. Nejsou-li tržní ceny k dispozici, hodnotu aktiv musí být možné určit na základě vzorce, který je snadné vypočítat, který používá veřejně dostupné vstupy a nezávisí ve značné míře na předpokladech.

6.   Aktiva musí být kotována na uznané burze nebo být obchodovatelná v aktivním přímém prodeji nebo prostřednictvím prostého repa na všeobecně uznávaných repo trzích. Tato kritéria se posoudí pro každý trh zvlášť. Aktivum přijaté k obchodování v organizovaném obchodním místě, které není uznanou burzou, buď v členském státě, nebo ve třetí zemi, se považují za likvidní pouze tehdy, pokud dané obchodní místo poskytuje aktivní a rozsáhlý trh pro přímý prodej aktiv. Úvěrová instituce zohlední následující aspekty jako minimální kritéria pro posouzení toho, zda obchodní místo poskytuje aktivní a rozsáhlý trh pro účely tohoto odstavce:

7.   Požadavky stanovené v odstavcích 5 a 6 se nevztahují na:

1.   Úvěrové instituce musí mít zavedeny zásady a omezení k zajištění toho, aby držení likvidních aktiv, jež tvoří jejich rezervu v oblasti likvidity, zůstávala vždy vhodně diverzifikována. Pro tyto účely úvěrové instituce zohlední rozsah diverzifikace mezi různými kategoriemi likvidních aktiv a v rámci téže kategorie likvidních aktiv podle kapitoly 2 této hlavy a veškeré další příslušné faktory týkající se diverzifikace, jako je druh emitentů, protistran nebo zeměpisná oblast těchto emitentů a protistran.

Příslušné orgány mohou zavést konkrétní omezení nebo konkrétní požadavky na držení likvidních aktiv úvěrovými institucemi s cílem zajistit soulad s požadavkem stanoveným v tomto odstavci. Jakékoli takové omezení nebo požadavek se však nesmí týkat:

2.   Úvěrové instituce musí mít snadný přístup ke svým držením likvidních aktiv a být schopny je zpeněžit kdykoli během krizového období 30 kalendářních dnů v přímém prodeji nebo prostřednictvím repa na všeobecně uznávaných repo trzích. Likvidní aktivum se považuje za snadno přístupné pro úvěrovou instituci, pokud neexistují žádné právní ani praktické překážky bránící tomu, aby úvěrová instituce mohla takové aktivum včas zpeněžit.

Aktiva použitá k úvěrovému posílení při strukturovaných transakcích nebo ke krytí provozních nákladů úvěrové instituce nelze považovat za snadno přístupná pro úvěrovou instituci.

Aktiva držená ve třetí zemi, kde existují omezení jejich volné převoditelnosti, se považují za snadno přístupná pouze tehdy, pokud úvěrová instituce používá tato aktiva k vyrovnání odtoku likvidity v této třetí zemi. Aktiva držená v nepřevoditelné měně se považují za snadno přístupná pouze tehdy, pokud úvěrová instituce používá tato aktiva k vyrovnání odtoku likvidity v této měně.

3.   Úvěrové instituce zajistí, aby jejich likvidní aktiva byly pod kontrolou zvláštní funkce řízení likvidity v rámci úvěrové instituce. Soulad s tímto požadavkem se prokazuje příslušným orgánům některým z těchto způsobů:

4.   Úvěrové instituce musí pravidelně, nejméně jednou ročně zpeněžit dostatečně reprezentativní vzorek svých držení likvidních aktiv prostřednictvím přímého prodeje nebo prostého repa na všeobecně uznávaném repo trhu. Úvěrové instituce vypracují strategie pro nakládání se vzorky likvidních aktiv, které jsou přiměřené pro to, aby se:

Požadavek stanovený v prvním pododstavci se nevztahuje na aktiva úrovně 1 podle článku 10, která nejsou krytými dluhopisy s velmi kvalitním zajištěním, na závazné likviditní přísliby s omezeným použitím podle čl. 12 odst. 1 písm. d) ani na vklady a jiné financování likvidity v kooperativních sítích a institucionálních systémech ochrany podle článku 16.

5.   Požadavek stanovený v odstavci 2 nebrání úvěrovým institucím zajišťovat tržní riziko spojené s jejich likvidními aktivy, za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:

6.   Úvěrové instituce zajistí, aby měnová denominace jejich likvidních aktiv odpovídala struktuře jejich čistého odtoku likvidity podle jednotlivých měn. Příslušné orgány však v případě potřeby mohou požadovat, aby úvěrové instituce omezily nesoulad měn stanovením limitů pro podíl čistého odtoku likvidity v měně, jakého může být dosaženo v krizovém období držením likvidních aktiv, jež nejsou denominovány v této měně. Toto omezení lze uplatnit pouze na vykazovací měnu nebo měnu, která může podléhat samostatnému oznamování v souladu s čl. 415 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013. Při určování úrovně jakéhokoli omezení ohledně nesouladu měn, které může být uplatněno v souladu s tímto odstavcem, musí příslušné orgány přihlédnout přinejmenším k:

Na jakékoli omezení týkající se nesouladu měn uložené v souladu s tímto odstavcem se pohlíží jako na zvláštní požadavek na likviditu podle článku 105 směrnice 2013/36/EU.

1.   Aktiva úrovně 1 zahrnují pouze aktiva spadající do jedné nebo více z následujících kategorií a splňující v každém případě zde stanovená kritéria způsobilosti:

2.   Tržní hodnota krytých dluhopisů s mimořádně vysokou kvalitou uvedených v odst. 1 písm. f) podléhá srážce nejméně o 7 %. Kromě případů stanovených v čl. 15 odst. 2 písm. a) nebo b) v souvislosti s akciemi a podílovými jednotkami v subjektech kolektivního investování se nevyžadují žádné srážky z hodnoty ostatních aktiv úrovně 1.

1.   Aktiva úrovně 2 A zahrnují pouze aktiva spadající do jedné nebo více z následujících kategorií a splňující v každém případě zde stanovená kritéria způsobilosti:

2.   Tržní hodnota každého z aktiv úrovně 2 A podléhá srážce nejméně o 15 %.

1.   Aktiva úrovně 2B zahrnují pouze aktiva spadající do jedné nebo více z následujících kategorií a splňující v každém případě zde stanovená kritéria způsobilosti:

2.   Tržní cena každého aktiva úrovně 2B podléhá srážce při ocenění nejméně v této výši:

3.   V případě úvěrových institucí, které v souladu se svými stanovami nemohou z náboženských důvodů držet úročená aktiva, může příslušný orgán povolit odchylku od odst. 1 písm. b) bodů ii) a iii) tohoto článku, pokud existují důkazy nedostatečné dostupnosti neúročených aktiv, která tyto požadavky splňují, a dotyčná neúročená aktiva jsou adekvátně likvidní na soukromých trzích.

Při rozhodování o tom, zda jsou neúročená aktiva adekvátně likvidní pro účely prvního pododstavce, příslušný orgán zohlední tyto faktory:

1.   Expozice ve formě cenných papírů zajištěných aktivy podle čl. 12 odst. 1 písm. a) se považují za sekuritizace úrovně 2B, pokud splňují kritéria stanovená v odstavcích 2 až 14.

2.   Sekuritizovaná pozice a expozice, které jsou podkladem pro tuto pozici, musí splňovat všechny následující požadavky:

3.   Splácení sekuritizovaných pozic nesmí být strukturováno tak, aby převážně záviselo na prodeji aktiv zajišťujících podkladové expozice. Toto ustanovení však nebrání následnému obnovování nebo refinancování těchto expozic.

4.   Struktura sekuritizační transakce musí být v souladu s následujícími požadavky:

5.   V okamžik emise sekuritizace musí již dlužníci (nebo případně ručitelé) mít splacenu alespoň jednu splátku, s výjimkou případů, kdy je sekuritizace kryta úvěrovými přísliby uvedenými v odst. 2 písm. g) bodě v).

6.   V případě sekuritizací, kdy podkladovými expozicemi jsou úvěry na obytné nemovitosti uvedené v odst. 2 písm. g) bodě i) nebo ii), soubor úvěrů nesmí obsahovat žádný úvěr, který byl nabízen a uzavřen s tím, že žadatel o úvěr nebo případně zprostředkovatelé byli uvědoměni, že poskytnuté informace nemusí být věřitelem ověřovány.

7.   V případě sekuritizací, kdy podkladovými expozicemi jsou úvěry na obytné nemovitosti uvedené v odst. 2 písm. h) bodě i) nebo ii), posouzení úvěruschopnosti dlužníka musí splňovat požadavky stanovené v čl. 18 odst. 1 až 4, odst. 5 písm. a) a odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU (7) nebo rovnocenné požadavky ve třetích zemích.

8.   V případě sekuritizací, kdy podkladovými expozicemi jsou automobilové úvěry a leasing a spotřebitelské úvěry a úvěrové přísliby uvedené v odst. 2 písm. g) bodě iv) a v), posouzení úvěruschopnosti dlužníka musí splňovat požadavky stanovené v článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES (8).

9.   Pokud je původce, sponzor nebo původní věřitel sekuritizace usazen v Unii, dodržuje požadavky stanovené v části páté nařízení (EU) č. 575/2013 a zveřejňuje v souladu s článkem 8b nařízení (ES) č. 1060/2009 informace o úvěrové kvalitě a výkonnosti podkladových expozic, struktuře transakce, peněžních tocích a jakémkoliv kolaterálu zajišťujícím expozice, jakož i jakékoliv informace, které jsou potřebné pro to, aby investoři mohli provádět komplexní a řádně podložené zátěžové testy. Pokud je původce, sponzor nebo původní věřitel usazen mimo Unii, jsou stávajícím a potenciálním investorům a regulačním orgánům při emisi sekuritizace a poté pravidelně zpřístupňovány komplexní údaje o úvěrech v souladu se standardy všeobecně přijatými účastníky trhu.

10.   Podkladové expozice nesmějí pocházet od úvěrové instituce držící sekuritizovanou pozici ve své rezervě v oblasti likvidity, jejího dceřiného podniku, jejího mateřského podniku, dceřiného podniku jejího mateřského podniku ani od jiného podniku úzce propojeného s touto úvěrovou institucí.

11.   Velikost emise tranše činí nejméně 100 milionů EUR (nebo ekvivalentní hodnotu v národní měně).

12.   Zbývající vážená průměrná životnost tranše musí být 5 let nebo méně, což se vypočítá buď pomocí předpokladu ocenění transakce při předčasném splacení, nebo pomocí konstantní sazby 20 % u předčasného splacení, podle toho, co je nižší, přičemž úvěrová instituce předpokládá, že splátka je provedena v první povolený den splátky.

13.   Původcem expozic, které tvoří základ pro sekuritizaci, musí být instituce vymezená v čl. 4 odst. 33 nařízení (EU) č. 575/2013 nebo podnik, jehož hlavní činností je vykonávat jednu nebo více činností uvedených v bodech 2 až 12 a v bodě 15 přílohy I směrnice 2013/36/EU.

14.   Tržní cena sekuritizací úrovně 2B podléhá srážce při ocenění nejméně v následující výši:

1.   Akcie nebo podílové jednotky v subjektech kolektivního investování se považují za likvidní aktiva stejné úrovně jako likvidní podkladová aktiva dotyčného subjektu, a to až do absolutní výše 500 milionů EUR (nebo ekvivalentní částky v národní měně) pro každou úvěrovou instituci na individuálním základě, za předpokladu, že:

2.   Úvěrové instituce uplatní následující minimální srážky z hodnoty svých akcií nebo podílových jednotek v subjektech kolektivního investování, v závislosti na kategorii likvidních podkladových aktiv:

3.   Přístup podle odstavce 2 se uplatní takto:

4.   Úvěrové instituce vypracují spolehlivé metodiky a postupy pro výpočet a vykazování tržní hodnoty a srážek při ocenění akcií nebo podílových jednotek v subjektech kolektivního investování. Pokud expozice není pro úvěrovou instituci dostatečně významná, aby vypracovávala své vlastní metodiky, a za předpokladu, že příslušný orgán se v každém jednotlivém případě přesvědčí, že tato podmínka byla splněna, může se úvěrová instituce při výpočtu a vykazování srážek při ocenění akcií nebo podílových jednotek v subjektech kolektivního investování spolehnout pouze na tyto třetí strany:

5.   Pokud úvěrová instituce není v souladu s požadavky stanovenými v odstavci 4 tohoto článku týkajícími se akcií nebo podílových jednotek v subjektu kolektivního investování, přestane je v souladu s článkem 18 uznávat jako likvidní aktiva pro účely tohoto nařízení.

1.   Pokud úvěrová instituce patří do institucionálního systému ochrany typu uvedeného v čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013, do sítě, která by byla způsobilá pro výjimku stanovenou v článku 10 uvedeného nařízení nebo do kooperativní sítě v členském státě, se vklady na viděnou, které úvěrová instituce udržuje v ústřední instituci, se zachází jako s likvidními aktivy v souladu s jedním z těchto ustanovení:

2.   Pokud podle právních předpisů členského státu nebo právně závazných dokumentů upravujících jednu ze sítí nebo jeden ze systémů popsaných v odstavci 1 má úvěrová instituce do 30 kalendářních dnů přístup k likviditnímu financování od ústřední instituce nebo od jiné instituce v rámci stejné sítě nebo stejného systému, zachází se s takovým financováním jako s aktivem úrovně 2B v té míře, v jaké není toto financování zajištěno likvidními aktivy stanovené úrovně nebo kategorie. Na závaznou výši jistiny likviditního financování se uplatní srážka při ocenění ve výši nejméně 25 %.

1.   Úvěrové instituce vždy dodržují následující požadavky týkající se složení jejich rezervy v oblasti likvidity:

2.   Požadavky stanovené v odstavci 1 se uplatní po úpravě o dopad zajištěných transakcí financování, zajištěných úvěrových transakcí a kolaterálových swapů s použitím likvidních aktiv na zásobu likvidních aktiv, pokud mají tyto transakce splatnost do 30 kalendářních dnů, po odečtení jakýchkoli použitelných srážek při ocenění a za předpokladu, že úvěrová instituce dodržuje provozní požadavky stanovené v článku 8.

3.   Složení své rezervy v oblasti likvidity určí úvěrové instituce v souladu se vzorci stanovenými v příloze I tohoto nařízení.

1.   Pokud likvidní aktivum přestane splňovat použitelné obecné požadavky stanovené v článku 7, provozní požadavky stanovené v čl. 8 odst. 2 nebo jakákoli použitelná kritéria způsobilosti stanovená v této kapitole, přestane ho úvěrová instituce nejpozději do 30 kalendářních dnů od data, kde k porušení požadavků došlo, uznávat jako likvidní aktivum.

2.   Odstavec 1 se použije na akcie nebo podílové jednotky v subjektu kolektivního investování, který přestane splňovat požadavky na způsobilost pouze tehdy, pokud nepřesahují 10 % celkových aktiv subjektu kolektivního investování.

1.   Pokud jsou likvidní aktiva v dané měně nedostačující pro to, aby úvěrové instituce mohly splnit ukazatel krytí likvidity stanovený v článku 4, použije se jedno z následujících ustanovení:

2.   Odchylky stanovené v odstavci 1 použijí úvěrové instituce v nepřímé úměře k dostupnosti příslušných likvidních aktiv. Pro použití tohoto článku úvěrové instituce posoudí své potřeby v likviditě, přičemž zohlední svou schopnost snížit prostřednictvím řádného řízení likvidity potřebu těchto likvidních aktiv a držení těchto aktiv jinými účastníky na trhu.

3.   Měny, které mohou být zvýhodněny odchylkami stanovenými v odstavci 1 a rozsah, v jakém může být na danou měnu celkově uplatněna jedna nebo více odchylek, se určí prováděcím nařízením, které má Komise přijmout v souladu s čl. 419 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013.

4.   Podrobné podmínky pro použití odchylek stanovených v odst. 1 písm. a) a b) se určí aktem v přenesené pravomoci, který má Komise přijmout v souladu s čl. 419 odst. 5 nařízení (EU) č. 575/2013.

1.   Čistý odtok likvidity je součet položek odtoku likvidity v písmenu a) snížený o součet přítoku likvidity v písmenu b), avšak nesmí být záporný, a vypočítá se takto:

2.   Přítok a odtok likvidity se posuzuje za krizové období 30 kalendářních dnů za předpokladu kombinovaného idiosynkratického a krizového tržního scénáře uvedeného v článku 5.

3.   Výpočet stanovený v odstavci 1 se provede podle vzorce stanoveného v příloze II.

1.   Odtok likvidity se vypočítá vynásobením nevyplacených zůstatků různých kategorií nebo druhů závazků a podrozvahových závazků sazbami, při kterých se očekává, že tyto závazky vyprší nebo budou vyčerpány, jak je uvedeno v této kapitole.

2.   Odtok likvidity podle odstavce 1 zahrnuje následující položky, v každém jednotlivém případě vynásobené příslušnou sazbou odtoku:

1.   Úvěrové instituce pravidelně posuzují pravděpodobnost a potenciální objem odtoku likvidity v průběhu následujících 30 kalendářních dnů, pokud jde o produkty nebo služby, které nejsou uvedeny v článcích 27 až 31 a které úvěrové instituce nabízejí nebo financují nebo které by potenciální kupující považovali za související s těmito úvěrovými institucemi. Tyto produkty nebo služby mimo jiné zahrnují odtok likvidity vyplývající z jakýchkoli smluvních opatření uvedených v článku 429 a v příloze I nařízení (EU) č. 575/2013, jako jsou:

2.   Odtok uvedený v odstavci 1 se posuzuje za předpokladu kombinované idiosynkratické krize a krize postihující celý trh podle článku 5. Pro toto posouzení úvěrové instituce zejména zohlední podstatné poškození pověsti, které by mohlo být výsledkem neposkytnutí podpory likvidity těmto produktům nebo službám. Instituce podávají nejméně jednou ročně příslušným orgánům zprávy o těch produktech a službách, u nichž jsou pravděpodobnost realizace a potenciální objem odtoku likvidity uvedený v odstavci 1 podstatné, a příslušné orgány určí odtok, který jim má být přiřazen. Příslušné orgány mohou uplatnit sazbu odtoku až do výše 5 % pro produkty související s podrozvahovým financováním obchodu uvedené v článku 429 a příloze I nařízení (EU) č. 575/2013.

3.   Příslušné orgány podávají nejméně jednou ročně zprávu orgánu EBA o druzích produktů nebo služeb, pro které na základě zpráv úvěrových institucí určily odtok, a v této zprávě rovněž vysvětlí metodiku použitou k určení odtoku.

1.   Pokud nejsou splněna kritéria pro stanovení vyšší sazby odtoku podle čl. 25 odst. 2, 3 nebo 5, objem retailových vkladů krytých systémem pojištění vkladů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES (9) nebo podle směrnice 2014/49/EU nebo rovnocenným systémem pojištění vkladů ve třetí zemi se považuje za stabilní a vynásobí se sazbou 5 %, pokud je vklad:

2.   Pro účely odst. 1 písm. a) se retailový vklad považuje za součást vzniklého vztahu, splňuje-li vkladatel alespoň jedno z těchto kritérií:

3.   Pro účely odst. 1 písm. b) se retailový vklad považuje za držený na transakčním účtu, jsou-li na uvedený účet pravidelně připisovány, případně z něj pravidelně odepisovány platy, příjem nebo transakce.

4.   Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány od 1. ledna 2019 povolit, aby úvěrové instituce sazbou ve výši 3 % vynásobily objem stabilních retailových vkladů uvedených v odstavci 1, které jsou kryty systémem pojištění vkladů podle směrnice 2014/49/EU až do maximální výše 100 000 EUR stanovené v čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice, za předpokladu, že Komise potvrdila, že tento úředně uznaný systém pojištění vkladů splňuje všechna tato kritéria:

5.   Příslušné orgány poskytnou povolení podle odstavce 4 až po obdržení předchozího souhlasu od Komise. O takový souhlas se žádá prostřednictvím odůvodněného oznámení, které obsahuje důkazy o tom, že v průběhu každého zaznamenaného krizového období odpovídajícího scénářům uvedeným v článku 5 by míra výběrů stabilních retailových vkladů byla nižší než 3 %. Odůvodněné oznámení musí být Komisi předloženo nejpozději tři měsíce před datem, od kterého se požaduje povolení. Komise posoudí soulad dotyčného systému pojištění vkladů s podmínkami stanovenými v čl. 4 písm. a), b) a c). Pokud jsou tyto podmínky splněny, Komise žádost příslušného orgánu týkající se udělení povolení schválí, jestliže neexistují pádné důvody pro neudělení souhlasu vzhledem k fungování vnitřního trhu retailových vkladů. Sazbu odtoku ve výši 3 % jsou oprávněny použít všechny úvěrové instituce zapojené do takového schváleného systému pojištění vkladů. Komise si vyžádá stanovisko orgánu EBA ohledně souladu dotyčného systému pojištění vkladů s podmínkami stanovenými v čl. 4 písm. a), b) a c).

6.   Příslušný orgán může povolit, aby úvěrové instituce sazbou ve výši 3 % vynásobily objem retailových vkladů, které jsou kryty systémem pojištění vkladů ve třetí zemi rovnocenným systému uvedenému v odstavci 1, jestliže třetí země toto zacházení povolí.

1.   Úvěrové instituce vynásobí sazbou ve výši 10 % jiné retailové vklady včetně té části retailových vkladů, na kterou se nevztahuje článek 24, pokud neplatí podmínky stanovené v odstavci 2.

2.   Jiné retailové vklady podléhají vyšší sazbě odtoku, kterou úvěrová instituce určí podle odstavce 3, pokud jsou splněny tyto podmínky:

3.   Úvěrové instituce použijí vyšší sazbu odtoku, která se určí takto:

Na základě individuálního posouzení mohou příslušné orgány použít vyšší sazbu odtoku, pokud je to odůvodněné s ohledem na konkrétní okolnosti úvěrové instituce. Úvěrové instituce mohou použít pro retailové vklady sazby odtoku uvedené v odst. 3 písm. b), pokud posouzení podle odstavce 2 nebylo provedeno nebo není dokončeno.

4.   Úvěrové instituce mohou z výpočtu odtoku vyjmout určité jasně vymezené kategorie retailových vkladů pod podmínkou, že úvěrová instituce v každém případě přísně uplatňuje následující podmínky na celou kategorii daných vkladů, pokud nelze výjimku odůvodnit na základě případů finančních nesnází vkladatele:

Jestliže část vkladu uvedeného v prvním pododstavci lze vybrat bez takové sankce, zachází se pouze s touto částí jako se vkladem na požádání a se zbylým zůstatkem se zachází jako s termínovaným vkladem podle tohoto odstavce. Sazba odtoku ve výši 100 % se použije na zrušené vklady se zůstatkovou splatností kratší než 30 kalendářních dnů, a pokud bylo plnění dohodnuto s jinou úvěrovou institucí.

5.   Odchylně od odstavců 1 až 4 a od článku 24 vynásobí úvěrové instituce retailové vklady, které přijaly ve třetí zemi, vyšší procentní sazbou odtoku, pokud takovou procentní sazbu stanoví vnitrostátní právní předpisy stanovící požadavky na likviditu v této třetí zemi.

1.   Úvěrové instituce vynásobí koeficientem ve výši 25 % závazky vyplývající z vkladů, které jsou drženy takto:

2.   Odchylně od odstavce 1 vynásobí úvěrové instituce sazbou ve výši 5 % část závazků vyplývajících z vkladů uvedených v odst. 1 písm. a), která je kryta systémem pojištění vkladů podle směrnice 94/19/ES nebo směrnice 2014/49/EU nebo rovnocenný systém pojištění vkladů ve třetí zemi.

3.   Vklady úvěrových institucí u ústřední instituce, které jsou považovány za likvidní aktiva vkládající úvěrové instituce podle článku 16, se vynásobí 100 % sazbou odtoku této ústřední úvěrové instituce uplatněnou na objem těchto likvidních aktiv po srážce při ocenění. Tato likvidní aktiva se nezohledňují za účelem krytí jiného odtoku likvidity, než který je uveden v první větě tohoto odstavce a nezohledňují se pro účely výpočtů složení zbývající rezervy v oblasti likvidity podle článku 17 pro ústřední instituci na individuální úrovni.

4.   Clearing, služby úschovy, správy hotovosti a jiné srovnatelné služby uvedené v odst. 1 písm. a) a d) se vztahují pouze na dané služby v rozsahu, ve kterém jsou poskytovány v rámci zavedených vztahů, které jsou pro vkladatele kriticky důležité. Vklady uvedené v odst. 1 písm. a), c) a d) musí mít významná právní nebo provozní omezení, která činí nepravděpodobnými značné výběry v průběhu 30 kalendářních dnů. S finančními prostředky nad rámec těch, které jsou nezbytné pro poskytování provozních služeb, se zachází jako s neprovozními vklady.

5.   Se vklady pocházejícími z korespondenčního bankovnictví nebo z poskytování makléřských služeb se nezachází jako s provozním vkladem a přidělí se jim sazba odtoku ve výši 100 %.

6.   Aby bylo možné určit vklady uvedené v odst. 1 písm. c), úvěrová instituce učiní závěr, že existuje zavedený operační vztah s nefinančním zákazníkem, s výjimkou termínovaných vkladů, spořicích vkladů a makléřských vkladů, pokud jdou splněna všechna tato kritéria:

Pouze s tou částí vkladu se zachází jako s provozním vkladem, která je nezbytná pro využívání služeb, jejichž je vklad vedlejším produktem. Se vším nad rámec toho se zachází jako s neprovozním vkladem.

1.   Úvěrové instituce vynásobí sazbou ve výši 40 % závazky vyplývající z vkladů klientů, kteří nejsou finančními zákazníky, ústředních vlád, centrálních bank, mezinárodních rozvojových bank, subjektů veřejného sektoru, úvěrových sdružení povolených příslušným orgánem, soukromých investičních podniků nebo klientů, kteří jsou depozitními makléři, v rozsahu, ve kterém nespadají do působnosti článku 27.

Odchylně od prvního pododstavce, pokud jsou závazky uvedené v uvedeném pododstavci kryty systémem pojištění vkladů podle směrnice 94/19/ES nebo podle nařízení 2014/49/EU nebo rovnocenným systémem pojištění vkladů ve třetí zemi, vynásobí se sazbou 20 %.

2.   Úvěrové instituce vynásobí sazbou 0 % závazky vyplývající z vlastních provozních nákladů dané instituce.

3.   Úvěrové instituce vynásobí závazky vyplývající ze zajištěných úvěrových transakcí a transakcí na kapitálovém trhu se splatností do 30 kalendářních dnů vymezených v čl. 192 bodu 2 a 3 nařízení (EU) č. 575/2013:

4.   Kolaterálové swapy splatné do příštích 30 dnů vedou k odtoku ve výši, o kterou hodnota likvidity aktiv vypůjčených přesahuje hodnotu likvidity aktiv zapůjčených, pokud protistranou není centrální banka, kdy se použije sazba odtoku 0 %.

5.   Vyrovnávací rezervy, které jsou drženy na oddělených účtech a souvisejí s režimy ochrany klientů uloženými vnitrostátními regulačními orgány, se posuzují jako přítoky podle článku 32 a ze zásoby likvidních aktiv jsou vyjmuty.

6.   Úvěrové instituce použijí sazbu odtoku ve výši 100 % na všechny pokladniční poukázky, dluhopisy a jiné dluhové cenné papíry vydané danou úvěrovou institucí, pokud není dluhopis prodáván výhradně na retailovém trhu a držen na retailovém účtu, kdy lze s těmito nástroji zacházet jako s příslušnou kategorií retailových vkladů. Lze stanovit omezení, jako např. že tyto nástroje nesmí nakupovat a držet jiné strany než retailoví zákazníci.

1.   Odchylně od článku 31 mohou příslušné orgány na základě individuálního posouzení povolit uplatnění nižší sazby odtoku pro nevyčerpané úvěrové nebo likviditní přísliby, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

2.   Příslušné orgány mohou upustit od podmínky stanovené v odst. 1 písm. d), pokud se použije čl. 20 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013. V tom případě musí být splněna tato další kritéria:

Pokud je povoleno uplatnit takovou nižší sazbu odtoku, příslušný orgán informuje orgán EBA o výsledku postupu podle čl. 20 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013. Plnění podmínek pro určení takového nižšího odtoku příslušný orgán pravidelně přezkoumává.

1.   Jiný kolaterál než hotovost a než aktiva uvedená v článku 10, který úvěrová instituce složí v souvislosti s kontrakty uvedenými v příloze II nařízení (EU) č. 575/2013 a s úvěrovými deriváty, podléhá dodatečnému odtoku ve výši 20 %.

Kolaterál v aktivech uvedených v čl. 10 odst. 1 písm. f), který úvěrová instituce složí v souvislosti s kontrakty uvedenými v příloze II nařízení (EU) č. 575/2013 a s úvěrovými deriváty, podléhá dodatečnému odtoku ve výši 10 %.

2.   Úvěrové instituce vypočítají a oznámí příslušným orgánům dodatečný odtok pro veškeré uzavřené smlouvy, podle jejichž smluvních podmínek dochází během 30 kalendářních dnů v důsledku podstatného zhoršení úvěrové kvality úvěrové instituce k dodatečnému odtoku likvidity nebo ke vzniku dodatečných potřeb kolaterálu. Úvěrové instituce oznámí tento odtok příslušným orgánům nejpozději při předložení zpráv podle článku 415 nařízení (EU) č. 575/2013. Pokud příslušné orgány považují takový odtok za podstatný ve vztahu k možnému odtoku likvidity úvěrové instituce, požadují, aby úvěrová instituce doplnila dodatečný odtok u těchto smluv odpovídající dodatečným potřebám kolaterálu nebo odtoku hotovosti v důsledku podstatného zhoršení úvěrové kvality úvěrové instituce, které odpovídá snížení externího úvěrového hodnocení o tři stupně. Úvěrová instituce na tento dodatečný kolaterál nebo odtok hotovosti použije sazbu odtoku ve výši 100 %. Úvěrová instituce rozsah tohoto podstatného zhoršení pravidelně přezkoumává s ohledem na relevantní aspekty smluv, které uzavřela, a výsledek svého přezkumu oznámí příslušným orgánům.

3.   Úvěrová instituce doplňuje dodatečný odtok odpovídající potřebám kolaterálu, který by byl výsledkem dopadu nepříznivého tržního scénáře na derivátové transakce úvěrové instituce, na její transakce financování a jiné smlouvy, jestliže jsou podstatné. Tento výpočet se provede v souladu s aktem v přenesené pravomoci, který má Komise přijmout podle čl. 423 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013.

4.   Úvěrové instituce zohlední odtok a přítok očekávaný během 30 kalendářních dnů v souvislosti s kontrakty uvedenými v příloze II nařízení (EU) č. 575/2013 na základě čisté hodnoty podle článku 21. V případě čistého odtoku vynásobí úvěrová instituce výsledek sazbou odtoku ve výši 100 %. Úvěrové instituce vyloučí z tohoto výpočtu ty požadavky na likviditu, které by vyplynuly z uplatnění odstavců 1, 2 a 3.

5.   Úvěrová instituce doplní dodatečný odtok odpovídající 100 % tržní hodnoty cenných papírů nebo ostatních aktiv prodaných nedávno, které budou doručeny v průběhu 30 kalendářních dnů, pokud nedrží cenné papíry k doručení nebo si je nepůjčila za podmínek, které vyžadují jejich navrácení až po uplynutí 30 kalendářních dnů, a cenné papíry nejsou součástí jejích likvidních aktiv. Je-li krátká pozice zajištěna transakcemi s financováním kolateralizovaných cenných papírů, předpokládá úvěrová instituce, že tyto krátké pozice budou drženy v průběhu celého období 30 kalendářních dnů a obdrží odtok 0 %.

6.   Úvěrová instituce doplní dodatečný odtok odpovídající 100 %:

7.   Vklady přijaté jako kolaterál se nepovažují za závazky pro účely článku 27 nebo 29, ale v příslušných případech podléhají ustanovením odstavců 1 až 6 tohoto článku.

8.   Úvěrové instituce předpokládají odtok ve výši 100 % u ztráty vyplývající z financování cenných papírů zajištěných aktivy, krytých dluhopisů a jiných strukturovaných nástrojů financování splatných do 30 kalendářních dnů, pokud se jedná o nástroje emitované samotnou úvěrovou institucí nebo účelovými subjekty nebo se jedná o jednotky pro speciální účel sponzorované úvěrovou institucí.

9.   Úvěrové instituce předpokládají odtok ve výši 100 % pro ztrátu vyplývající z financování obchodních cenných papírů zajištěných aktivy, účelových společností („conduits“), investičních cenných papírů a jiných takových nástrojů financování. Tato 100 % sazba odtoku se uplatní na splatnou částku nebo na výši aktiv, která by potenciálně mohla vrácena nebo u kterých může být požadována likvidita.

10.   U té části programů financování, na kterou se vztahují odstavce 8 a 9, úvěrové instituce, které jsou poskytovateli s nimi souvisejících likviditních příslibů, nemusejí splatný nástroj financování a likviditní příslib pro konsolidované programy započítávat dvakrát.

11.   U aktiv vypůjčených bez zajištění a splatných do 30 kalendářních dnů se předpokládá, že budou vyplacena v plné výši, což povede k 100 % odtoku likvidních aktiv, pokud úvěrová instituce nedrží tyto cenné papíry a pokud netvoří součást její rezervy v oblasti likvidity.

12.   V souvislosti s poskytováním makléřských služeb, pokud úvěrová instituce financuje aktiva jednoho klienta pomocí interního zápočtu vůči krátkým prodejům jiného klienta, takové transakce podléhají odtoku ve výši 50 % pro podmíněné závazky, jelikož v případě výběrů klientů může být úvěrová instituce povinna najít dodatečné zdroje financování, aby tyto pozice pokryla.

1.   Pro účely tohoto článku se za likviditní příslib považuje jakýkoli závazný, nevyčerpaný záložní příslib, který by byl využit k refinancování dluhových závazků zákazníka v situacích, kdy není takový zákazník schopen konvertovat tento dluh na finančních trzích. Jeho výše se vypočítá jako výše dluhu emitovaného zákazníkem, která dosud nebyla splacena a je splatná během 30 kalendářních dnů a která je tímto příslibem limitována. Část likviditního příslibu zajišťující dluh, který není splatná během 30 kalendářních dnů, se vyjme z působnosti definice příslibu. Jakákoli další kapacita příslibu se posuzuje jako závazný úvěrový příslib s příslušnou mírou čerpání stanovenou v tomto článku. Obecné nástroje pro poskytování provozního kapitálu podnikům se nebudou považovat za likviditní přísliby, nýbrž za úvěrové přísliby.

2.   Úvěrové instituce vypočítají odtok pro úvěrové a likviditní přísliby tak, že vynásobí částku úvěrových a likvidních příslibů odpovídajícími sazbami odtoku stanovenými v odstavcích 3 až 5. Odtok ze závazných úvěrových a likviditních příslibů se určí jako procentní podíl z maximální částky, která může být čerpána během 30 kalendářních dnů, bez jakéhokoli požadavku na likviditu, jenž by byl použitelný podle článku 23 na podrozvahové položky týkající se financování obchodu, a bez veškerého kolaterálu, který úvěrové instituci je nebo bude poskytnut, oceněného podle článku 9, za předpokladu, že tento kolaterál splňuje všechny tyto podmínky:

Pokud má úvěrová instituce k dispozici nezbytné informace, maximální částka, kterou lze čerpat v rámci úvěrových a likviditních příslibů, se určí jako maximální částka, která by mohla být čerpána, pokud by vlastní závazky protistrany byly splatné během 30 kalendářních dnů nebo pokud by měl být během tohoto období dodržen předem stanovený smluvní harmonogram čerpání.

3.   Maximální částka, kterou lze čerpat ze závazných nevyčerpaných úvěrových a likviditních příslibů během následujících 30 kalendářních dnů, se vynásobí sazbou 5 %, pokud je lze považovat za kategorii expozic z retailových vkladů.

4.   Maximální částka, kterou lze čerpat ze závazných nevyčerpaných úvěrových příslibů v průběhu 30 kalendářních dnů, se vynásobí sazbou 10 %, pokud jsou splněny tyto podmínky:

5.   Maximální částka, kterou lze čerpat ze závazných nevyčerpaných likviditních příslibů během následujících 30 kalendářních dnů, se vynásobí sazbou ve výši 30 %, pokud splňují podmínky uvedené v odst. 4 písm. a) a b), a sazbou výši 40 %, pokud jsou poskytnuty soukromým investičním podnikům.

6.   Závazná nevyčerpaná částka likviditního příslibu, který byl poskytnut sekuritizačním jednotkám pro speciální účel s cílem umožnit jim nákup jiných aktiv než cenných papírů od klientů, kteří nejsou finančními zákazníky, se vynásobí sazbou ve výši 10 % v takovém rozsahu, v jakém přesahuje objem aktiv nakupovaných v dané době od klientů a pokud maximální částka, kterou lze čerpat, je smluvně omezena na objem aktiv v dané době nakupovaných.

7.   Ústřední instituce systému nebo sítě uvedených v článku 16 vynásobí sazbou odtoku ve výši 75 % financování likvidity přislíbené členské úvěrové instituci, pokud tato členská úvěrová instituce může s tímto financováním likvidity zacházet jako s likvidním aktivem podle čl. 16 odst. 2. 75 % sazba odtoku se uplatní na závaznou výši jistiny likviditního financování.

8.   Úvěrová instituce vynásobí maximální částku, kterou lze čerpat z jiných závazných nevyčerpaných úvěrových a likviditních příslibů v průběhu 30 kalendářních dnů, odpovídající sazbou odtoku takto:

9.   Odchylně od odstavců 1 až 8 mohou úvěrové instituce, které byly zřízeny a jsou financovány ústřední nebo regionální vládou alespoň jednoho členského státu, uplatňovat postupy stanovené v odstavcích 3 a 4 v případě úvěrových a likviditních příslibů, které jsou poskytovány podpůrným věřitelům za výhradním účelem přímo nebo nepřímo financových podpůrných úvěrů, za předpokladu, že tyto úvěry splňují požadavky pro sazby odtoku uvedené v odstavcích 3 a 4.

Jsou-li tyto podpůrné úvěry poskytovány jako průchozí úvěry prostřednictvím jiné úvěrové instituce jakožto zprostředkovatele, mohou úvěrové instituce odchylně od čl. 32 odst. 3 písm. g) uplatňovat symetrický přítok a odtok.

Podpůrné úvěry uvedené v tomto odstavci jsou k dispozici pouze osobám, které nejsou finančními zákazníky, na nekonkurenční, neziskové bázi za účelem podpory cílů veřejné politiky Unie nebo ústřední nebo regionální vlády daného členského státu. Čerpání takových příslibů je možné pouze v návaznosti na přiměřeně očekávanou poptávku po podpůrných úvěrech a až do částky takové poptávky, za předpokladu, že jsou následně podány zprávy o využití poskytnutých finančních prostředků.

10.   Úvěrové instituce vynásobí sazbou 100 % veškeré odtoky likvidity vyplývající z jiných závazků splatných do 30 kalendářních dnů, než jsou závazky uvedené v článcích 23 až 31.

1.   Přítok likvidity se posuzuje za období 30 kalendářních dnů. Obsahuje pouze smluvní přítok z expozic, které nejsou po splatnosti a u kterých instituce nemá důvod v průběhu daných 30 dní očekávat neplnění.

2.   Přítoku likvidity se udělí sazba přítoku ve výši 100 %, včetně zejména následujících přítoků:

3.   Odchylně od odstavce 2 se na přítok stanovený v tomto odstavci vztahují tyto požadavky:

4.   Ustanovení odst. 3 písm. a) se nepoužije na peněžní částky splatné ze zajištěných půjček a transakcí na kapitálovém trhu, jak jsou definovány v čl. 192 bodech 2 a 3 nařízení (EU) č. 575/2013, které jsou zajištěny likvidními aktivy podle hlavy II, jak je uvedeno v odst. 3 písm. b). Přítok od uvolnění rezerv držených na oddělených účtech v souladu s regulačními požadavky na ochranu obchodních aktiv zákazníků se zohlední v plné výši za předpokladu, že tyto oddělené rezervy jsou drženy v likvidních aktivech definovaných v hlavě II.

5.   Odtok a přítok očekávaný během 30 kalendářních dnů z kontraktů uvedených v příloze II nařízení (EU) č. 575/2013 se započítá na základě čisté hodnoty podle článku 21 a vynásobí se sazbou 100 % v případě čistého přítoku.

6.   Úvěrové instituce nezohlední jakýkoli jiný přítok z likvidních aktiv uvedených v hlavě II než splatné platby z aktiv, které nejsou zohledněny v tržní hodnotě daného aktiva.

7.   Úvěrové instituce nezohlední přítok z jakýchkoli nových závazků, které přijmou.

8.   Úvěrové instituce zohledňují přítok likvidity, který obdrží ve třetích zemích, kde existují omezení převodu, nebo který je denominován v nesměnitelných měnách, pouze v rozsahu, v jakém odpovídá odtoku v dané třetí zemi nebo v dané měně.

1.   Úvěrové instituce omezí uznání přítoku likvidity na 75 % celkového odtoku likvidity vymezeného v kapitole 2, pokud není konkrétní přítok vyjmut podle odstavců 2, 3 nebo 4.

2.   Na základě předchozího souhlasu příslušného orgánu může úvěrová instituce plně nebo částečně vyjmout z limitu uvedeného v odstavci 1 tento přítok likvidity:

3.   S předchozím souhlasem příslušného orgánu mohou být specializované úvěrové instituce z limitu pro přítok vyjmuty, pokud jejich hlavní činností jsou leasingové a faktoringové služby, s výjimkou činností popsaných v odstavci 4, a pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 5.

4.   S předchozím souhlasem příslušného orgánu mohou úvěrové instituce podléhat limitu pro přítok ve výši 90 %, pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 5 a pokud je jejich hlavní činností:

5.   Úvěrové instituce uvedené v odstavci 3 mohou být z limitu pro přítok vyjmuty a úvěrové instituce uvedené v odstavci 4 mohou uplatnit vyšší limit 90 %, pokud splňují tyto podmínky:

Příslušné orgány informují orgán EBA o tom, které specializované úvěrové instituce byly vyjmuty nebo podléhají vyššímu limitu, spolu s odůvodněním. Orgán EBA zveřejní a vede seznam specializovaných úvěrových institucí, které byly vyjmuty nebo podléhají vyššímu limitu. Orgán EBA si může vyžádat podpůrnou dokumentaci.

6.   Výjimky stanovené v odstavcích 2, 3 a 4 po jejich schválení příslušným orgánem mohou být uplatněny na individuálním i na konsolidovaném základě podle čl. 2 odst. 3 písm. e).

7.   Úvěrové instituce určí výši čistého odtoku likvidity v rámci uplatňování limitu přítoku podle vzorce stanoveného v příloze II tohoto nařízení.

1.   Odchylně od čl. 32 odst. 3 písm. g) mohou příslušné orgány na základě individuálního posouzení povolit uplatnění vyšší sazby přítoku pro nevyčerpané úvěrové nebo likviditní přísliby, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

2.   Pokud jsou úvěrová instituce a úvěrová instituce, která je protistranou, usazeny v různých členských státech, mohou příslušné orgány upustit od podmínky stanovené v odst. 1 písm. d), pokud spolu s kritérii uvedenými v odstavci 1 jsou splněna následující další objektivní kritéria a) až c):

Příslušné orgány spolupracují a vzájemně projednávají relevantní otázky v souladu s čl. 20 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013, aby určily, zda jsou splněna další kritéria stanovená v tomto odstavci.

3.   Pokud jsou další kritéria stanovená v odstavci 2 splněna, je povoleno, aby příslušný orgán příjemce likvidity uplatnil preferenční sazbu přítoku až do výše 40 %. Souhlas obou příslušných orgánů je však vyžadován pro jakoukoli preferenční sazbu vyšší než 40 %, která se uplatní na symetrickém základě.

Pokud je povoleno uplatnění preferenční sazby přítoku vyšší než 40 %, příslušné orgány o výsledku postupu uvedeného v odstavci 2 informují orgán EBA. Příslušné orgány pravidelně přezkoumávají, zda podmínky takového vyššího odtoku jsou i nadále plněny.

1.   Aktiva emitovaná úvěrovými institucemi, na které poskytla záruku ústřední vláda členského státu, se považují za aktiva úrovně 1 pouze tehdy, pokud záruka:

2.   Pokud je ručitelem regionální vláda nebo místní orgán v členském státě, zaručené aktivum se považuje za aktivum úrovně 1 pouze tehdy, pokud expozice vůči takové regionální vládě nebo místnímu orgánu jsou posuzovány jako expozice vůči jejich ústřední vládě v souladu s čl. 115 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 a pokud záruka splňuje požadavky stanovené v odstavci 1.

3.   Aktiva uvedená v odstavcích 1 a 2 se i nadále považují za aktiva úrovně 1, dokud záruka zůstává v platnosti ve vztahu k příslušnému emitentovi nebo případně vůči jeho aktivům, čas od času vyměňovaným nebo nahrazovaným. Pokud se výše záruky ve prospěch emitenta nebo jeho aktiv zvýší kdykoli po datu 30. června 2014, aktiva se považují za likvidní aktiva do maximální výše záruky, která byla poskytnuta před uvedeným datem.

4.   Aktiva uvedená v tomto článku podléhají stejným požadavkům použitelným podle tohoto nařízení na aktiva úrovně 1, která představují pohledávky vůči ústředním nebo regionálním vládám, místním orgánům nebo subjektům veřejného sektoru podle čl. 10 odst. 1 písm. c), nebo aktiva jimi zaručená.

5.   Pokud se na úvěrovou instituci nebo její aktiva vztahuje záruční systém, považuje se za záruku pro účely tohoto článku tento celý systém.

1.   Prioritní dluhopisy, které emitovaly následující agentury pro správu znehodnocených aktiv zřízené členskými státy, se považují za aktiva úrovně 1 do 31. prosince 2023:

2.   Aktiva uvedená v odstavci 1 podléhají stejným požadavkům použitelným podle tohoto nařízení na aktiva úrovně 1, která představují pohledávky vůči ústředním nebo regionálním vládám, místním orgánům nebo subjektům veřejného sektoru podle čl. 10 odst. 1 písm. c), nebo aktiva jimi zaručená.

1.   Odchylně od článku 13 se sekuritizace emitované před 1. říjnem 2015 v případě, že podkladovými expozicemi jsou úvěry na obytné nemovitosti podle čl. 13 odst. 2 písm. g) bodu i), považují za aktiva úrovně 2B, pokud splňují všechny požadavky uvedené v článku 13 kromě požadavků na poměr výše úvěru k hodnotě nemovitosti nebo na poměr výše úvěru k výši příjmu stanovené v uvedeném čl. 13 odst. 2 písm. g) bodu i).

2.   Odchylně od článku 13 se sekuritizace emitované po 1. říjnu 2015 v případě, že podkladovými expozicemi jsou úvěry na obytné nemovitosti podle čl. 13 odst. 2 písm. g) bodu i), které nesplňují požadavky na průměrnou výši poměru úvěru k hodnotě nemovitosti nebo na poměr výše úvěru k výši příjmu stanovené v uvedeném bodu, považují za aktiva úrovně 2B do 1. října 2025 za předpokladu, že podkladové expozice zahrnují úvěry na obytné nemovitosti, na které se v okamžiku jejich poskytnutí nevztahovaly vnitrostátní právní předpisy upravující limity poměru výše úvěru k k výši příjmu a že tyto úvěry na obytné nemovitosti byly poskytnuty kdykoli před 1. říjnem 2015.

1.   V souladu s čl. 460 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 se zavede ukazatel krytí likvidity stanovený v článku 4 takto:

2.   V souladu s čl. 412 odst. 5 nařízení (EU) č. 575/2013 mohou členské státy nebo příslušné orgány požadovat, aby úvěrové instituce s vnitrostátním povolením nebo podskupiny takových úvěrových institucí plnily vyšší požadavek krytí likvidity až do úrovně 100 %, dokud nebude plně zaveden minimální standard ve výši 100 % v souladu s tímto nařízením.