1.   Platební agentury uvedené v čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č. 1306/2013 provádějící řízení a kontrolu výdajů poskytují, pokud jde o platby, které provádějí, a o sdělování a uchovávání informací, dostatečné záruky, že:

2.   Členské státy akreditují jako platební agentury úřady nebo subjekty, které splňují podmínky stanovené v odstavci 1. Aby mohla být platební agentura akreditována, musí mít navíc organizační strukturu a systém vnitřní kontroly splňující kritéria stanovená v příloze I (dále jen „akreditační kritéria“) týkající se

Členské státy mohou stanovit další akreditační kritéria s cílem zohlednit velikost, povinnosti a jiné specifické vlastnosti platební agentury.

1.   Je-li akreditována více než jedna platební agentura, rozhodne v souladu s čl. 7 odst. 4 nařízení (EU) č. 1306/2013 dotčený členský stát prostřednictvím formálního aktu na ministerské úrovni o akreditaci koordinačního subjektu poté, co se ujistí, že organizační uspořádání uvedeného subjektu nabízí dostatečnou záruku toho, že je schopen plnit úkoly podle uvedeného článku.

2.   Aby mohl být koordinační subjekt akreditován, musí mít fungující postupy zajišťující, že:

1.   Platební agentury uvedené v čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č. 1306/2013 zajišťují řízení a kontrolu operací spojených s intervenčními opatřeními veřejného skladování, za které jsou odpovědné, za podmínek stanovených v příloze II tohoto nařízení a případně v právních předpisech v různých odvětvích zemědělství, zejména na základě minimálních procentních podílů kontrol, které jsou v uvedené příloze stanoveny.

Z tohoto titulu mohou platební agentury své pravomoci delegovat na intervenční agentury, které splňují podmínky stanovené v oddílu 1.C přílohy I tohoto nařízení, nebo intervenovat prostřednictvím jiných platebních agentur.

2.   Aniž je dotčena jejich celková odpovědnost, pokud jde o veřejné skladování, mohou platební agentury nebo intervenční agentury:

Jestliže platební agentury svěří řízení skladovatelům, jak je uvedeno prvním pododstavci písm. a), mělo by toto řízení být prováděno v rámci smluv o skladování na základě závazků a obecných zásad vymezených v příloze III.

3.   Povinnosti platebních agentur v oblasti veřejného skladování jsou zejména tyto:

Pokud v některém členském státě zajišťuje správu účtů veřejného skladování u jednoho nebo více produktů více platebních agentur, konsoliduje se skladové účetnictví a finanční účty podle písmen a) a d) na úrovni členského státu předtím, než dojde k předání odpovídajících informací Komisi.

4.   Platební agentury činí veškerá opatření, aby zaručily:

5.   Platební agentury neprodleně informují Komisi:

Pokud dojde k situacím uvedeným v prvním pododstavci písm. a) a b), Komise přijme vhodné rozhodnutí:

6.   Platební agentury nesou veškeré finanční důsledky špatného uchovávání produktů, které jsou předmětem intervenčních opatření Unie, zejména vzniknou-li v souvislosti s nevhodnými metodami skladování. Aniž je dotčena možnost uplatnění nároků vůči skladovatelům, nesou platební agentury finanční odpovědnost za nedodržení svých závazků nebo povinností.

7.   Platební agentura trvale zpřístupňuje zástupcům Komise a osobám pověřeným Komisí účty veřejného skladování a všechny dokumenty, smlouvy a evidence vytvořené nebo obdržené v rámci intervence, a to buď elektronicky, nebo v sídle platební agentury.

1.   Platební agentury pořizují v průběhu každého účetního období u každého produktu, který je předmětem intervence Unie, inventární soupis.

Výsledky tohoto inventárního soupisu srovnají s účetními údaji. Zjištěné množstevní rozdíly a částky vyplývající z rozdílů v jakosti odhalených při kontrolách se zaúčtovávají podle pravidel přijatých podle čl. 46 odst. 6 písm. a) nařízení (EU) č. 1306/2013.

2.   Pro účely odstavce 1 odpovídají chybějící množství vyplývající z normálních skladovacích operací rozdílu mezi teoretickými zásobami uvedenými v účetním inventárním soupisu na straně jedné a mezi fyzickými zásobami zjištěnými na základě inventárního soupisu podle odstavce 1 nebo účetními zásobami přetrvávajícími po vyčerpání fyzických zásob na skladě na straně druhé. Na tato chybějící množství se vztahují přípustné odchylky vymezené v příloze IV.

1.   Co se týče Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF), podle výjimek uvedených v čl. 40 prvním pododstavci nařízení (EU) č. 1306/2013 a v souladu se zásadou proporcionality jsou výdaje uskutečněné po uplynutí platební lhůty způsobilé pro financování Unií za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 6 tohoto článku.

2.   Jestliže výdaje uhrazené po uplynutí lhůty představují maximálně 5 % výdajů uhrazených s dodržením splatností a lhůt, žádné snížení měsíčních plateb se neuplatňuje.

Jestliže výdaje uhrazené po uplynutí lhůty přesahují hranici 5 %, snižuje se každý další výdaj uhrazený se zpožděním podle těchto pravidel:

3.   Odchylně od odstavce 2 se pro přímé platby, na něž se vztahují stropy uvedené v článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 (15), uplatňují tyto podmínky:

Částky úhrad uvedené v čl. 26 odst. 5 nařízení (EU) č. 1306/2013 se pro ověření dodržování podmínky stanovené v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce nezohledňují.

4.   Komise použije jiné odstupňování, než jsou odstupňování stanovená v odstavcích 2 a 3, a/nebo nižší sazby pro snížení, popřípadě nulové sazby, jestliže se u některých opatření objeví zvláštní podmínky řízení, nebo když členské státy předloží oprávněná zdůvodnění.

Ustanovení prvního pododstavce se však neuplatní na výdaje překračující limit uvedený v odst. 3 písm. b).

5.   Kontrola dodržování splatnosti se v rámci měsíčních plateb provádí během rozpočtového roku dvakrát:

Případná překročení, ke kterým dojde v srpnu, září a říjnu, jsou zohledněna v rozhodnutí o schválení účetní závěrky uvedeném v článku 51 nařízení (EU) č. 1306/2013.

6.   Snížení podle uvedeného článku se použijí, aniž je tím dotčeno přijetí dalších rozhodnutí o schválení účetní závěrky, jak je uvedeno v článku 52 nařízení (EU) č. 1306/2013.

1.   V rozhodnutí o měsíčních platbách, které má být přijato podle čl. 18 odst. 3 nařízení (EU) č. 1306/2013, Komise uskuteční platbu zůstatku výdajů vykázaných každým členským státem, přičemž jsou tyto výdaje sníženy o částku účelově vázaných příjmů, které dotyčný členský stát zanesl do téhož výkazu výdajů. Toto vyrovnání odpovídá vybrání odpovídajících příjmů.

Položky závazků a položky plateb vytvořené účelově vázanými příjmy jsou uvolněny v okamžiku přidělení těchto příjmů do rozpočtových linií. Přidělení probíhá v momentě zaúčtování účelově vázaných příjmů, což je do dvou měsíců po přijetí výkazů předaných členskými státy v souladu s pravidly uvedenými v čl. 43 odst. 4 nařízení (EU) č. 1306/2013.

2.   Jestliže byly částky uvedené v čl. 43 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1306/2013 zadrženy před platbou podpory, které se týká nesrovnalost nebo nedbalost, jsou odečteny od odpovídajícího výdaje.

3.   Částky příspěvků Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), které byly v rámci dotyčného programu rozvoje venkova zpětně získány od příjemců během každého referenčního období, se ve výkazu výdajů za uvedené období odečtou od částky, kterou má EZFRV uhradit.

4.   Překračující nebo chybějící částky, které případně vyplynou ze schválení účetní závěrky provedeného v souladu s čl. 51 nařízení (EU) č. 1306/2013 a které mohou být znovu použity v rámci programu rozvoje venkova, se připočítávají k částce nebo se odečítají od částky příspěvku z EZFRV v prvním výkazu, který je sestaven po rozhodnutí o schválení účetní závěrky.

5.   Financování z EZZF se rovná výdajům vypočítaným na základě informací oznámených platební agenturou po odečtení případných příjmů vyplývajících z intervenčních opatření potvrzených elektronickým systémem zavedeným Komisí a zahrnutých platební agenturou do výkazu výdajů.

1.   Pokud jde o EZZF, jestliže rozpočet Unie není schválen na začátku rozpočtového roku, jsou měsíční platby uvedené v článku 18 nařízení (EU) č. 1306/2013 poskytnuty ve výši procentní sazby z výkazů výdajů obdržených od každého členského státu, která je stanovena pro každou kapitolu výdajů, při dodržení mezí podle článku 16 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012. Komise zohlední zůstatek, který nebyl členským státům uhrazen, v rozhodnutích o následných úhradách.

2.   Pokud jde o EZFRV, jestliže rozpočet Unie není schválen na začátku rozpočtového roku:

1.   Pozastavení plateb podle článku 42 nařízení (EU) č. 1306/2013 se uplatní v případě opatření uvedených v příloze V tohoto nařízení.

2.   Pokud jde o výdaje v rámci EZZF, uplatní se tyto sazby pro pozastavení plateb:

3.   Pokud jde o výdaje v rámci EZFRV, uplatní se tyto sazby pro pozastavení plateb:

1.   V souladu s čl. 106 odst. 4 nařízení (EU) č. 1306/2013, pokud jde o EZZF, používají členské státy, které nepřijaly euro, pro sestavování svých výkazů výdajů stejný směnný kurz, který použily pro platby příjemcům nebo pro obdržené příjmy v souladu s kapitolou V a s právními předpisy v různých odvětvích zemědělství. Pro rozhodnutí o schválení účetní závěrky podle článků 51 a 52 nařízení (EU) č. 1306/2013 použijí členské státy první směnný kurz stanovený Evropskou centrální bankou po datu přijetí uvedených rozhodnutí.

V jiných případech, než které jsou uvedeny v prvním pododstavci, zejména pokud jde o propagační programy schválené podle nařízení Rady (ES) č. 3/2008 (18), o propagační opatření v odvětví vína a o operace, pro které právní předpisy v různých odvětvích zemědělství neurčily rozhodnou skutečnost, použije se předposlední směnný kurz stanovený Evropskou centrální bankou před měsícem, v rámci kterého byly výdaje a účelově vázané příjmy vykázány.

2.   Pokud jde o programy rozvoje venkova, použijí členské státy, které nepatří do eurozóny, na vypracování svých výkazů výdajů v eurech u každé operace týkající se platby nebo zpětného získání předposlední směnný kurz stanovený Evropskou centrální bankou před měsícem, během kterého jsou operace zaznamenány do účtů platební agentury.

1.   Za účelem přijetí rozhodnutí podle čl. 52 odst. 1 nařízení (EU) č. 1306/2013, který upravuje částky, které mají být vyloučeny z financování Unií, rozlišuje Komise mezi částkami nebo jejich částmi označenými jako neoprávněně vynaložené částky a částkami, na jejichž stanovení byly použity opravy na základě extrapolace či paušální částky.

Aby Komise stanovila částky, které mohou být vyloučeny z financování Unií, použije v případě, že zjistí, že výdaje nebyly uskutečněny v souladu s právními předpisy Unie, a pokud jde o EZFRV, v souladu s platnými právními předpisy Unie a členských států, svá vlastní zjištění a zohlední informace získané od členských států během postupu schvalování souladu provedeného v souladu s článkem 52 nařízení (EU) č. 1306/2013.

2.   Komise založí rozhodnutí o vyloučení na určení neoprávněně vynaložených částek, pouze pokud tyto lze částky určit při vynaložení přiměřeného úsilí. Pokud Komise nemůže určit neoprávněně vynaložené částky při vynaložení přiměřeného úsilí, mohou členské státy ve lhůtách stanovených Komisí během postupu schvalování souladu předložit údaje týkající se ověřování uvedených částek na základě přezkoumání všech jednotlivých případů, u nichž mohl být zjištěn nesoulad. Ověřování se týká všech výdajů uskutečněných v rozporu s platnými právními předpisy a hrazených z rozpočtu Unie. Předložené údaje musí zahrnovat všechny jednotlivé částky, které jsou nezpůsobilé z důvodu uvedeného nesouladu.

3.   Pokud není možné určit neoprávněně vynaložené částky v souladu s odstavcem 2, může Komise stanovit částky, které mají být vyloučeny, použitím oprav na základě extrapolace. Aby mohla Komise určit příslušné částky, mohou členské státy ve lhůtách stanovených Komisí během postupu schvalování souladu předložit výpočet částky, která má být vyloučena z financování Unií, na základě statistické extrapolace výsledků kontrol provedených na reprezentativním vzorku těchto případů. Vzorek se vybere ze souboru, u něhož lze očekávat zjištěný nesoulad.

4.   Aby Komise zohlednila výsledky předložené členskými státy, jak je uvedeno v odstavcích 2 a 3, musí být schopna:

5.   Při uplatňování odstavce 3 mohou členské státy využít kontrolních statistik platebních agentur potvrzených certifikačním subjektem nebo posouzení vypracovaného takovým subjektem a týkajícího se míry chybovosti v souvislosti s jeho auditem uvedeným v článku 9 nařízení (EU) č. 1306/2013 za předpokladu, že:

6.   Jestliže nejsou splněny podmínky pro stanovení částek, které mají být vyloučeny z financování Unií, jak je uvedeno v odstavcích 2 a 3, nebo je povaha případu taková, že částky, které mají být vyloučeny, nemohou být určeny na základě uvedených odstavců, použije Komise vhodné opravy na základě paušální částky, přičemž vezme v úvahu povahu a závažnost porušení pravidel a svůj vlastní odhad rizika finanční újmy, jež byla Unii způsobena.

Míra opravy na základě paušální částky se stanoví s přihlédnutím zejména k druhu nesouladu, který byl zjištěn. Proto se rozlišuje mezi nedostatky v klíčových kontrolách a v kontrolách pomocných, a sice takto:

Pokud se v rámci téhož postupu schvalování souladu zjistí různé případy nesouladu, jež by měly jednotlivě za následek různé opravy na základě paušální částky, uplatní se pouze nejvyšší míra opravy na základě paušální částky.

7.   Při stanovení míry opravy na základě paušální částky Komise zvláště zohlední následující okolnosti prokazující větší závažnost nedostatků, které odhalují větší riziko vzniku ztráty pro rozpočet Unie:

8.   Pokud členský stát předloží určité objektivní skutečnosti, které nesplňují požadavky stanovené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, ale které prokazují, že maximální ztráta pro fondy představuje nižší částku, než jaká by vyplývala z uplatnění navrhované paušální částky, použije Komise při rozhodování o částkách, které mají být vyloučeny z financování Unií podle článku 52 nařízení (EU) č. 1306/2013, nižší paušální částku.

9.   Částky, které byly skutečně zpětně získány od příjemců a připsány fondu před příslušným datem a které Komise stanoví během postupu schvalování souladu, se odečtou od částky, kterou se Komise rozhodne vyloučit z financování Unií podle článku 52 nařízení (EU) č. 1306/2013.

1.   Příslušný orgán nemusí požadovat jistotu, je-li osoba odpovědná za plnění povinností:

2.   Příslušný orgán nemusí požadovat jistotu, pokud je výše zajištěné částky menší než 500 EUR. V takovém případě se dotyčná strana písemně zaváže k zaplacení částky ve stejné výši, jakou by činila jistota, pokud nesplní příslušnou povinnost.

Při uplatňování prvního pododstavce se hodnota jistoty vypočítá tak, aby v ní byly zahrnuty všechny příslušné povinnosti související se stejnou operací.

1.   Příslušný orgán odmítne přijetí jistoty, kterou považuje za nepřiměřenou nebo nedostatečnou nebo takové, která neposkytuje krytí po dostatečně dlouhou dobu, nebo vyžaduje její nahrazení.

2.   Při převodu hotovosti se jistota považuje za složenou až v okamžiku, kdy si je příslušný orgán jist, že má uvedenou částku k dispozici.

3.   Šek s částkou, jejíž zaplacení zaručuje finanční instituce uznaná pro tento účel členským státem příslušného orgánu, se považuje za složení hotovosti. Příslušný orgán nemusí předložit tento šek k výplatě, dokud se neblíží konec lhůty, po kterou je za něj ručeno.

Jiný šek než šek podle prvního pododstavce představuje jistotu pouze tehdy, je-li si příslušný orgán jist, že má uvedenou částku k dispozici.

4.   Všechny poplatky finančním institucím nese strana, která jistotu poskytuje.

5.   Straně poskytující jistotu v hotovosti se nevyplácejí žádné úroky.

1.   Jistoty se vyjadřují v eurech.

2.   V případě, kdy je jistota přijata v členském státě, který nepřijal euro, se částka jistoty v eurech převádí na příslušnou národní měnu v souladu s ustanoveními kapitoly V. Závazek odpovídající jistotě a veškeré zadržené částky v případě nesrovnalostí nebo porušení pravidel se nadále stanoví v eurech.

1.   Ručitel má oficiálně ohlášené místo pobytu v Unii nebo je zde usazen, a s výhradou ustanovení Smlouvy týkajících se volného pohybu služeb je schválen příslušným orgánem členského státu, ve kterém se jistota poskytuje. Ručitel se zavazuje písemnou zárukou.

2.   Písemná záruka obsahuje alespoň:

3.   Pokud již byla poskytnuta písemná bloková jistota, stanoví příslušný orgán postup, podle něhož se celá bloková jistota nebo její část přidělí na určitou konkrétní povinnost.

1.   Povinnost uvedená v čl. 66 odst. 1 nařízení (EU) č. 1306/2013 týkající se provedení určitého úkonu nebo zdržení se určitého úkonu je zásadním požadavkem pro cíle nařízení, které ho stanoví.

2.   Pokud povinnost není splněna a nebyla stanovena žádná lhůta pro její splnění, propadne jistota ve chvíli, kdy příslušný orgán zjistí, že nebyla splněna.

3.   Pokud splnění povinnosti podléhá určité lhůtě a povinnost byla splněna po uplynutí této lhůty, jistota propadne.

V takovém případě propadne 10 % jistoty neprodleně a dále se uplatní dodatečný procentní podíl zbývajícího zůstatku takto:

4.   Pokud je povinnost splněna včas a předložení důkazů o splnění podléhá pevně stanovené lhůtě, propadne jistota, kterou je povinnost kryta, za každý kalendářní den po uplynutí lhůty podle vzorce 0,2/stanovená lhůta ve dnech a s přihlédnutím k článku 25.

Pokud důkaz uvedený v prvním pododstavci spočívá v předložení použité nebo prošlé vývozní licence nebo v předložení důkazu o tom, že produkty opustily celní území Unie, propadá 15 % jistoty, pokud je uvedený důkaz předložen po uplynutí stanovené lhůty uvedené v prvním pododstavci, ale nejpozději 730. kalendářní den po uplynutí platnosti licence. Po uplynutí 730 kalendářních dnů propadá celá zbývající jistota.

Pokud důkaz uvedený v prvním pododstavci spočívá v předložení použité nebo prošlé vývozní licence se stanovením náhrady předem, propadá jistota takto:

5.   Částka jistoty, která má propadnout, se zaokrouhlí na nejbližší nižší celou částku v eurech nebo v příslušné národní měně.

1.   Jakmile je příslušným způsobem stanoveným ve zvláštních předpisech Unie prokázáno, že povinnost byla dodržena, nebo jistota částečně propadla v souladu s čl. 66 odst. 2 nařízení (EU) č. 1306/2013 a článkem 23 tohoto nařízení, jistota nebo případně její zbývající část se neprodleně uvolní.

2.   Jistota se na žádost částečně uvolní, pokud byl důkaz vyžadovaný k tomuto účelu poskytnut pro část množství produktu za předpokladu, že tato část není nižší než minimální množství uvedené v nařízení vyžadujícím jistotu nebo, pokud takové nařízení neexistuje, podle předpisů členských států.

3.   Pokud pro předložení nezbytných důkazů k uvolnění jistoty není stanovena žádná lhůta, činí tato lhůta 365 kalendářních dnů od uplynutí lhůty pro dodržení povinnosti, pro kterou byla jistota složena. Není-li lhůta pro dodržení povinnosti stanovena, činí lhůta pro předložení důkazů 365 kalendářních dnů ode dne, kdy byly splněny všechny povinnosti.

Lhůta podle prvního pododstavce nesmí přesáhnout 1 095 kalendářních dnů ode dne, kdy byla jistota přidělena ke konkrétní povinnosti.

1.   Celková propadlá částka nesmí překročit 100 % příslušné části zajištěné částky.

2.   Příslušný orgán může upustit od propadnutí částky nižší než 100 EUR za podmínky, že jsou podobná pravidla pro srovnatelné případy stanovena vnitrostátními právními nebo správními předpisy.

1.   Jistota se uvolní:

2.   Jestliže lhůta k prokázání nároku na konečné poskytnutí zálohy uplyne, aniž byl uvedený důkaz předložen, použije příslušný orgán neprodleně postup pro propadnutí jistoty.

Pokud tak však stanoví zvláštní předpisy Unie, může být tento důkaz předložen i po uplynutí lhůty proti částečnému vrácení jistoty.

1.   U částek týkajících se dovozů a vývozních dávek, které jsou v právních předpisech Unie v oblasti společné zemědělské politiky stanoveny v eurech a členskými státy použitelné v národní měně, se přepočítací koeficient výslovně rovná kurzu použitelnému podle čl. 18 odst. 1 nařízení (EHS) č. 2913/92.

2.   V případě vývozních náhrad stanovených v eurech a v případě cen a částek vyjádřených v eurech v rámci právních předpisů Unie v odvětví zemědělství, týkajících se obchodu se třetími zeměmi, je rozhodnou skutečností pro směnný kurz přijetí celního prohlášení.

3.   Pro výpočet paušální dovozní hodnoty ovoce a zeleniny uvedené v čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 543/2011 (20) je pro účely určení vstupní ceny uvedené v čl. 137 odst. 1 uvedeného nařízení rozhodnou skutečností pro směnný kurz v případě reprezentativních cen používaných k výpočtu uvedené paušální hodnoty a částky snížení podle čl. 134 odst. 3 uvedeného nařízení den, k němuž se tyto reprezentativní ceny vztahují.

1.   V případě produkčních náhrad stanovených právními předpisy Unie v eurech je rozhodnou skutečností pro směnný kurz den prohlášení o tom, že produkty byly dodány na místo určení, které je případně vyžadováno uvedenými právními předpisy. V případě, že se takové místo určení nepožaduje, je rozhodnou skutečností přijetí žádosti o platbu náhrady platební agenturou.

2.   Aniž jsou dotčeny články 30 až 33, je v případě podpory udělované v závislosti na množství produktu, který je uváděn na trh nebo určen ke zvláštnímu použití, rozhodnou skutečností pro směnný kurz první úkon, jímž je po převzetí produktů dotčeným hospodářským subjektem zajištěno jejich vhodné použití a jejž je povinné v zájmu udělení podpory provést.

3.   V případě podpory soukromého skladování je rozhodnou skutečností pro směnný kurz první den období, na něž se vztahuje podpora podle téže smlouvy.

4.   Pro jiné podpory, než které uvádějí odstavce 2 a 3 tohoto článku a články 30 a 31, je rozhodnou skutečností pro směnný kurz lhůta k podání žádostí.

1.   Rozhodnou skutečností pro směnný kurz je první den hospodářského roku, v němž se poskytuje podpora na:

2.   V případě podpor vyplácených na dobrovolnou nebo povinnou destilaci vedlejších produktů vinifikace podle článku 52 nařízení (EU) č. 1308/2013 je rozhodnou skutečností pro směnný kurz první den hospodářského roku, v němž je vedlejší produkt dodán.

3.   V případě investic uvedených v článku 50 nařízení (EU) č. 1308/2013 a inovací v odvětví vína uvedených v článku 51 nařízení (EU) č. 1308/2013 je rozhodnou skutečností pro směnný kurz 1. leden roku, v jehož průběhu je přijato rozhodnutí o poskytnutí podpory.

4.   V případě zelené sklizně podle článku 47 nařízení (EU) č. 1308/2013 je rozhodnou skutečností pro směnný kurz den, kdy zelená sklizeň proběhne.

1.   V případě podpory pro poskytování některých mléčných výrobků žákům uvedené v článku 1 nařízení Komise (ES) č. 657/2008 (21) je rozhodnou skutečností pro směnný kurz první den období, na něž se vztahuje žádost o podporu podle článku 11 uvedeného nařízení.

2.   V případě platby dávky uvedené v článku 1 nařízení Komise (ES) č. 595/2004 (22) je na dané dvanáctiměsíční období ve smyslu části II hlavy I kapitoly III nařízení Rady (EU) č. 1234/2007 (23) rozhodnou skutečností pro směnný kurz 1. duben, který následuje po příslušném období.

3.   V případě dopravních nákladů uvedených v čl. 30 odst. 3 nařízení Komise (EU) č. 1272/2009 (24) je rozhodnou skutečností pro směnný kurz den obdržení platné nabídky příslušným orgánem.

1.   V případě částek uvedených v příloze II nařízení (EU) č. 1305/2013, jakož i částek vztahujících se k opatřením schváleným podle nařízení (ES) č. 1698/2005, jejichž platby příjemcům jsou úkolem programů rozvoje venkova schválených podle nařízení (EU) č. 1305/2013, je rozhodnou skutečností pro směnný kurz den 1. ledna roku, v němž je přijato rozhodnutí o poskytnutí podpory.

Je-li však podle předpisů Unie platba částek uvedených v prvním pododstavci rozložena rovnoměrně na dobu několika let, je rozhodnou skutečností pro směnný kurz pro každou z ročních splátek 1. leden roku, k němuž je dotyčná splátka vyplacena.

2.   V případě částek uvedených v příloze IX bodě 2 písm. a) prováděcího nařízení Komise (EU) č. 543/2011, jejichž účelem je uhradit režijní náklady týkající se jmenovitě provozních fondů nebo operačních programů uvedených v článcích 32 a 33 nařízení (EU) č. 1308/2013, je rozhodnou skutečností pro směnný kurz 1. leden roku, k němuž se tyto náklady vztahují.

1.   V případě žádosti o schválení poskytnutí vnitrostátní finanční podpory podle článku 35 nařízení (EU) č. 1308/2013 je rozhodnou skutečností lhůta pro podání žádosti Komisi stanovená v čl. 92 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011.

2.   V případě uhrazení vnitrostátní finanční podpory Unií podle článku 95 nařízení (EU) č. 543/2011 je rozhodnou skutečností pro směnný kurz lhůta, ve které organizace producentů v souladu s čl. 69 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011 podají žádosti o podporu příslušným orgánům členských států.

1.   Pokud platební agentura akreditovaná v souladu s nařízením (EU) č. 1290/2005 přijme odpovědnost za výdaje, za něž předtím odpovědnost nenesla, je v souvislosti s novými odpovědnostmi akreditována do 1. ledna 2015.

2.   Opatření uvedená v příloze nařízení (ES) č. 1106/2010 nepodléhají systému kontroly stanovenému v hlavě V kapitole III nařízení (EU) č. 1306/2013 za účelem kontroly týkající se výdajů před rozpočtovým rokem 2014.

3.   Pokud se ve zvláštních právních předpisech odkazuje na zásadní, vedlejší nebo podřízené požadavky podle prováděcího nařízení Komise (EU) č. 282/2012, použije se čl. 23 odst. 2, 3 a 4 tohoto nařízení.

4.   Pro programy rozvoje venkova uvedené v článku 15 nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 platí, že:

5.   Pro účely uplatňování čl. 54 odst. 1 a 2 nařízení (EU) č. 1306/2013 se v případech, které byly nebo budou oznámeny Komisi za rozpočtové roky 2013 a 2014 podle čl. 6 písm. h) nařízení Komise (ES) č. 885/2006, rozpočtový rok prvotního zjištění nesrovnalosti ve smyslu článku 35 nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 nadále zohledňuje. V případech, kdy prvotní zjištění nesrovnalosti správním orgánem nebo soudem neproběhlo před 16. říjnem 2014, se použijí ustanovení čl. 54 odst. 1 a 2 nařízení (EU) č. 1306/2013.

Pokud jde o EZFRV, pro účely schvalování účetních závěrek v souladu s článkem 51 nařízení (EU) č. 1306/2013 se použijí ustanovení čl. 54 odst. 2 uvedeného nařízení počínaje schvalováním účetních závěrek za rozpočtový rok 2014.