21.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 151/9

(1)

Vztahy mezi Evropskou unií a Tuniskou republikou (dále jen „Tunisko“) se rozvíjejí v rámci evropské politiky sousedství. Dne 1. března 1998 vstoupila v platnost Evropsko-středomořská dohoda o přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Tuniskem na straně druhé (2) („dohoda o přidružení mezi EU a Tuniskem“). V rámci dohody o přidružení mezi EU a Tuniskem dokončilo Tunisko v roce 2008 odstraňování cel na průmyslové výrobky a stalo se tak první jihostředomořskou zemí, která otevřela oblast volného obchodu s Unií. Dvoustranný politický dialog a hospodářská spolupráce se dále rozvíjejí v rámci akčních plánů evropské politiky sousedství, přičemž poslední z nich, o němž se diskutuje, se má vztahovat na období 2013–2017.

(2)

Tuniské hospodářství bylo významně zasaženo domácími událostmi souvisejícími s děním v jižním Středomoří od konce roku 2010, známým jako „arabské jaro“, a následnými nepokoji v regionu, zejména v sousední Libyi. Tyto události a nepříznivá celosvětová hospodářská situace, zejména recese v eurozóně, jež je hlavním obchodním a finančním partnerem Tuniska, měly velmi negativní dopad na tuniské hospodářství, což vedlo ke zpomalení růstu a vytváření velkých schodků vnějšího a rozpočtového financování.

(3)

Po svržení prezidenta Ben Aliho, k němuž došlo dne 14. ledna 2011, se v Tunisku dne 23. října 2011 konaly první svobodné a demokratické volby. Od té doby funguje Národní ústavodárné shromáždění, a ačkoli politická transformace neprobíhá bez potíží, hlavní političtí činitelé společně usilují o pokračování reforem k vytvoření plně rozvinutého demokratického systému.

(4)

Ústava přijatá Národním ústavodárným shromážděním Tuniska zahrnuje určité pokroky v oblasti individuálních práv a svobod a rovnosti pohlaví, jež staví Tunisko na cestu k demokracii a právnímu státu.

(5)

Od začátku arabského jara deklarovala Unie při různých příležitostech svůj závazek podpořit Tunisko v jeho procesu hospodářských a politických reforem. Uvedený závazek byl znovu potvrzen v listopadu 2012 v závěrech ze zasedání Rady přidružení mezi Unií a Tuniskem. Politická a hospodářská podpora Unie pro proces reforem v Tunisku je v souladu s politikou Unie vůči regionu jižního Středomoří, jak je stanovena v rámci evropské politiky sousedství.

(6)

V souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu a Rady přijatým spolu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 778/2013/EU (3) by makrofinanční pomoc Unie měla být mimořádným finančním nástrojem účelově nevázané všeobecné podpory platební bilance, jejímž cílem je obnovit udržitelný stav vnějšího financování příjemce a jež by měla podporovat provádění programu politik, jehož součástí jsou důrazná opatření zaměřená na korekci a strukturální reformy určená ke zlepšení stavu platební bilance, zejména v průběhu trvání programu, a posílit provádění příslušných dohod a programů s Unií.

(7)

V dubnu roku 2013 tuniské orgány a Mezinárodní měnový fond (MMF) sjednaly tříletou dohodu o pohotovostním úvěru („program MMF“), který nemá preventivní povahu, ve výši 1 146 milionů zvláštních práv čerpání na podporu tuniského hospodářského ozdravného a reformního programu. Cíle programu MMF jsou v souladu s účelem makrofinanční pomoci Unie, kterým je zmírnění krátkodobých potíží v oblasti platební bilance, a provádění důrazných opatření zaměřených na korekci je v souladu s cílem makrofinanční pomoci Unie.

(8)

Na období 2011–2013 poskytla Unie na základě programu pravidelné spolupráce částku ve výši 290 milionů EUR ve formě grantů s cílem podpořit tuniský program hospodářských a politických reforem. Dalších 155 milionů EUR bylo na období 2011–2013 Tunisku přiděleno v rámci programu „Podpora pro partnerství, reformy a růst podporující začlenění“ (SPRING).

(9)

Vzhledem ke zhoršující se hospodářské situaci a hospodářskému výhledu požádalo Tunisko v srpnu 2013 o makrofinanční pomoc Unie.

(10)

Vzhledem k tomu, že Tunisko je země, na kterou se vztahuje evropská politika sousedství, je třeba je považovat za způsobilé pro získání makrofinanční pomoci Unie.

(11)

Vzhledem k tomu, že v platební bilanci Tuniska přetrvává výrazný schodek vnějšího financování přesahující výši prostředků poskytnutých MMF a jinými mnohostrannými institucemi, a to přesto, že Tunisko provádí důrazné programy hospodářské stabilizace a reforem, je poskytnutí makrofinanční pomoci Tunisku ze strany Unie (dále jen „makrofinanční pomoc Unie“) za stávajících výjimečných okolností považováno za vhodnou odpověď na žádost Tuniska o podporu hospodářské stabilizace ve spojení s programem MMF. Makrofinanční pomoc Unie by podpořila hospodářskou stabilizaci Tuniska a tuniský program strukturálních reforem a doplnila by zdroje, které jsou k dispozici v rámci finančního ujednání s MMF.

(12)

Makrofinanční pomoc Unie by se měla zaměřit na podporu obnovy udržitelného stavu vnějšího financování Tuniska a tím podpořit jeho hospodářský a sociální rozvoj.

(13)

Stanovení výše makrofinanční pomoci Unie vychází z úplného kvantitativního posouzení zbývajících potřeb vnějšího financování Tuniska a zohledňuje jeho schopnost financovat se z vlastních zdrojů, a to zejména z mezinárodních rezerv, které má k dispozici. Makrofinanční pomoc Unie by měla doplňovat programy a zdroje poskytnuté MMF a Světovou bankou. Při určování výše pomoci byly rovněž zohledněny očekávané finanční příspěvky od mnohostranných dárců a nutnost zajistit spravedlivé rozložení zátěže mezi Unii a ostatní dárce, jakož i dosavadní použití jiných unijních nástrojů vnějšího financování v Tunisku a přidaná hodnota celkového zapojení Unie.

(14)

Komise by měla zajistit, aby makrofinanční pomoc Unie byla po právní i obsahové stránce v souladu s hlavními zásadami, cíli a opatřeními, která byla přijata v jednotlivých oblastech vnější činnosti, a dalšími příslušnými politikami Unie.

(15)

Makrofinanční pomoc Unie by měla podporovat vnější politiku Unie vůči Tunisku. Útvary Komise a Evropská služba pro vnější činnost by během doby provádění makrofinanční pomoci měly úzce spolupracovat v zájmu koordinace vnější politiky Unie a zajištění její ucelenosti.

(16)

Makrofinanční pomoc Unie by měla posilovat oddanost Tuniska hodnotám sdíleným s Unií, včetně demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných, dodržování lidských práv, udržitelného rozvoje a snižování chudoby, jakož i jeho oddanost zásadám otevřeného a spravedlivého obchodu založeného na pravidlech.

(17)

Předpokladem poskytnutí makrofinanční pomoci Unie by mělo být, že Tunisko respektuje účinné demokratické mechanismy, včetně parlamentního systému více politických stran a právního státu, a zaručuje dodržování lidských práv. Kromě toho by specifické cíle makrofinanční pomoci Unie měly v Tunisku posílit účinnost, transparentnost a odpovědnost systémů řízení veřejných financí a prosazovat strukturální reformy zaměřené na podporu udržitelného růstu podporujícího začlenění, na vytváření pracovních příležitostí a fiskální konsolidaci. Komise by měla pravidelně sledovat plnění výše uvedeného předpokladu i dosahování těchto cílů.

(18)

V zájmu zajištění účinné ochrany finančních zájmů Unie souvisejících s makrofinanční pomocí Unie by Tunisko mělo přijmout vhodná opatření v oblasti prevence a potírání podvodů, korupce a jakýchkoli jiných nesrovnalostí souvisejících s touto pomocí. Kromě toho je třeba stanovit, aby Komise prováděla kontroly a Účetní dvůr audity.

(19)

Uvolněním makrofinanční pomoci Unie nejsou dotčeny pravomoci Evropského parlamentu a Rady.

(20)

Částky složené pro účely záruky potřebné pro poskytnutí makrofinanční pomoci by měly být v souladu s rozpočtovými prostředky stanovenými ve víceletém finančním rámci.

(21)

Makrofinanční pomoc Unie by měla řídit Komise. Komise by měla pravidelně informovat Evropský parlament a Radu o vývoji souvisejícím s makrofinanční pomocí a poskytovat jim příslušné dokumenty, aby mohly provádění tohoto rozhodnutí sledovat.

(22)

S cílem zajistit jednotné podmínky k provedení tohoto rozhodnutí by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (4).

(23)

Na makrofinanční pomoc Unie by se měly vztahovat podmínky v oblasti hospodářské politiky, jež budou stanoveny v memorandu o porozumění. V zájmu zajištění jednotných podmínek provádění a z důvodů účinnosti by Komise měla být zmocněna ke sjednání těchto podmínek s tuniskými orgány pod dohledem výboru složeného ze zástupců členských států v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. Podle uvedeného nařízení by se měl poradní postup obecně použít ve všech případech, kromě případů stanovených v uvedeném nařízení. Vzhledem k potenciálně významnému dopadu pomoci ve výši více než 90 milionů EUR je vhodné použít na operace přesahující tuto prahovou hodnotu přezkumný postup. Vzhledem k výši makrofinanční pomoci, kterou Unie Tunisku poskytuje, by měl být pro přijetí memoranda o porozumění nebo pro jakékoliv snížení, pozastavení či zrušení pomoci použit přezkumný postup,

a)

předpokladu stanoveného v článku 2;

b)

průběžných uspokojivých výsledků při provádění programu politik, který zahrnuje účinná opatření zaměřená na korekci a strukturální reformy podporovaná úvěrovou dohodou s MMF, která nemá preventivní povahu, a

c)

plnění podmínek v oblasti hospodářské politiky a finančních podmínek dohodnutých v memorandu o porozumění v souladu se zvláštním časovým rámcem.

a)

zajistí, aby Tunisko pravidelně kontrolovalo, že financování ze souhrnného rozpočtu Unie bylo použito řádně, přijímalo vhodná opatření pro předcházení nesrovnalostem a podvodům a v případě potřeby podniklo právní kroky s cílem vymoci veškeré finanční prostředky poskytnuté na základě tohoto rozhodnutí, které byly získány neoprávněně;

b)

zajistí ochranu finančních zájmů Unie, a to zejména stanovením zvláštních opatření v oblasti prevence a potírání podvodů, korupce a jakýchkoli jiných nesrovnalostí týkajících se makrofinanční pomoci Unie, v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 (9), nařízením Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (10) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (11);

c)

výslovně povolí Komisi i Evropskému úřadu pro boj proti podvodům nebo jejich zástupcům provádět kontroly, včetně kontrol a inspekcí na místě;

d)

výslovně povolí Komisi a Účetnímu dvoru provádět audity v průběhu období dostupnosti makrofinanční pomoci Unie a po jeho skončení, včetně auditů na základě dokladů a auditů na místě, jako například operačních hodnocení, a

e)

zajistí, že Unie bude mít nárok na předčasné splacení úvěru, pokud se prokáže, že Tunisko se v souvislosti s řízením makrofinanční pomoci Unie dopustilo jakéhokoli podvodu, korupce nebo jakéhokoli jiného protiprávního jednání poškozujícího finanční zájmy Unie.

a)

posoudí, jakého pokroku bylo v provádění makrofinanční pomoci Unie dosaženo;

b)

zhodnotí hospodářskou situaci a hospodářské vyhlídky Tuniska, jakož i pokrok dosažený při provádění politických opatření uvedených v čl. 3 odst. 1;

c)

uvede souvislost mezi podmínkami hospodářské politiky stanovenými v memorandu o porozumění, průběžnými výsledky Tuniska v hospodářské a fiskální oblasti a rozhodnutími Komise o uvolnění splátek makrofinanční pomoci Unie.