27.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 279/11


ROZHODNUTÍ č. R1

ze dne 20. června 2013

o výkladu článku 85 nařízení (ES) č. 987/2009

(Text s významem pro EHP a pro dohodu mezi ES a Švýcarskem)

2013/C 279/06

SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ,

s ohledem na čl. 72 písm. a) nařízení (ES) č. 883/2004 (1), podle něhož se správní komise zabývá všemi správními otázkami nebo otázkami výkladu vyplývajícími z ustanovení nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 (2),

s ohledem na čl. 84 odst. 2 a 4 nařízení (ES) č. 883/2004,

s ohledem na čl. 80 odst. 1 a čl. 85 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 987/2009,

v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 prvním pododstavci nařízení (ES) č. 883/2004,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Hlava IV kapitola III nařízení (ES) č. 987/2009 týkající se zpětného vymáhání dávek a odvodů byla původně založena na ustanoveních EU vztahujících se ke zpětnému vymáhání použitelnému v oblasti daňových předpisů, a to konkrétně na směrnici 76/308/EHS (3), jež byla následně nahrazena směrnicí 2008/55/ES (4).

(2)

V průběhu diskusí ve správní komisi vyvstala otázka, zda mají být náklady dožádaného subjektu spojené s vymáháním, které nemohou být vymoženy od dotyčné osoby, uhrazeny dožadujícím subjektem.

(3)

Podle čl. 84 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 se vykonatelná rozhodnutí soudních a správních orgánů, která se týkají vybírání příspěvků, úroků a jakýchkoli jiných poplatků nebo zpětného vymáhání poskytnutých dávek, které podle právních předpisů jednoho členského státu příjemci nenáležely, uznávají a vykonávají na základě žádosti příslušné instituce v jiném členském státě v mezích a podle postupů stanovených právními předpisy a jakýmikoli jinými postupy vztahujícími se na podobná rozhodnutí posledně uvedeného členského státu.

(4)

V návaznosti na nedávno přijatou směrnici 2010/24/EU (5) (o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření), která nahrazuje dřívější směrnici 2008/55/ES týkající se této problematiky, byl opětovně posouzen a vyjasněn přístup v oblasti daňových předpisů týkající se vymáhání nákladů dožádaného subjektu, jež nemohou být vymoženy od dotyčné osoby.

(5)

V souladu s čl. 85 odst. 1 nařízení (ES) č. 987/2009 vymáhá dožádaný subjekt od dotyčné fyzické nebo právnické osoby a ponechá si veškeré náklady spojené s vymáháním, které mu vznikly, podle právních předpisů členského státu dožádaného subjektu, které se vztahují na obdobné pohledávky.

(6)

V souladu s čl. 85 odst. 2 nařízení (ES) č. 987/2009 se vzájemná pomoc zpravidla poskytuje bezplatně, čímž se opětovně potvrzuje obecné pravidlo stanovené v čl. 76 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004. Proto je nezbytné stanovit rozsah vzájemné pomoci při přeshraničním vymáhání pohledávek.

(7)

Pokud je to možné, je žádoucí uvést výklad kapitoly III hlavy IV nařízení (ES) č. 987/2009 do souladu s pravidly a zásadami týkajícími se vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek souvisejících s daněmi a cly,

ROZHODLA TAKTO:

1.

Vzájemná pomoc se zpravidla poskytuje bezplatně. To znamená, že orgány členských států si vzájemně poskytují správní pomoc bezplatně. To se vztahuje pouze na náklady na činnosti vykonané samotným dožádaným subjektem.

2.

Náklady související s vymáháním jsou účtovány v souladu s právními a správními předpisy vztahujícími se na dožádaný subjekt a jsou zpravidla uhrazeny dlužníkem dodatečně k výši pohledávky.

3.

Nejprve se uhradí náklady spojené s vymáháním a teprve po jejich úhradě se uspokojuje pohledávka dožadujícího subjektu (pravidlo priority nákladů).

4.

V případech, kdy dožádaný subjekt nemůže náklady spojené s vymáháním vymoci přímo od dlužníka v důsledku vnitrostátních právních předpisů vztahujících se na dožádaný subjekt nebo proto, že částka vymožená od dlužníka neumožňuje uspokojení celé pohledávky včetně nákladů souvisejících s vymáháním, mohou být tyto náklady odečteny od vymožené částky a dožádaný subjekt předá dožadujícímu subjektu pouze zůstatek. Dožádaný subjekt předloží dožadujícímu subjektu důkazy o tom, že mu v průběhu postupu vymáhání tyto náklady vznikly.

5.

V případech kdy opatření k vymáhání pohledávky nevedou k vymožení částky, která by pokrývala alespoň náklady spojené s vymáháním, nebo byla opatření k vymáhání pohledávky zcela neúspěšná, avšak dožádanému subjektu vznikly náklady spojené s vymáháním odlišné od nákladů uvedených v odstavci 1, uhradí tyto náklady dožadující subjekt, pakliže se subjekty nedohodly na ujednáních o úhradě pro konkrétní případy nebo pokud se dožadující a dožádaný subjekt nedohodly na zřeknutí se náhrady takovýchto výdajů.

6.

V případech, kdy je zřejmé, že vymáhání představuje specifický problém nebo se týká velmi vysokých částek nákladů, které pravděpodobně nebude možné od dlužníka vymoci, mohou se dožadující a dožádaný subjekt dohodnout na ujednáních o úhradě specifických pro příslušný případ, a to pokud možno předem.

7.

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne zveřejnění.

předsedkyně správní komise

Anne McMANUS


(1)  Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 284, 30.10.2009, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 73, 19.3.1976, s. 18.

(4)  Úř. věst. L 150, 10.6.2008, s. 28.

(5)  Úř. věst. L 84, 31.3.2010, s. 1.