(1)

Na konci volebního období 2009–2014 pozbývá platnosti čl. 2 odst. 1 a 2 protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních.

(2)

Na konci volebního období 2009–2014 pozbývá platnosti čl. 19 odst. 1 Aktu o podmínkách přistoupení Chorvatské republiky a o úpravách Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(3)

Je nezbytné neprodleně naplnit znění ustanovené čl. 2 odst. 3 protokolu č. 36, a tudíž přijmout rozhodnutí uvedené v čl. 14 odst. 2 druhém pododstavci Smlouvy o Evropské unii, aby členské státy mohly včas přijmout nezbytná vnitrostátní opatření v souvislosti s konáním voleb do Evropského parlamentu na období 2014–2019.

(4)

V čl. 14 odst. 2 prvním pododstavci Smlouvy o Evropské unii se stanoví kritéria pro složení Evropského parlamentu, a sice že celkový počet zástupců občanů Unie nesmí překročit sedm set padesát poslanců, nepočítaje předsedu, přičemž toto zastoupení musí být poměrně sestupné s minimálním počtem šesti poslanců na členský stát a žádnému členskému státu nesmí být přiděleno více než devadesát šest míst.

(5)

V článku 10 Smlouvy o Evropské unii se stanoví mimo jiné, že fungování Unie je založeno na zastupitelské demokracii, že občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu a že členské státy jsou zastoupeny v Radě svými vládami, které jsou demokraticky odpovědné buď svým vnitrostátním parlamentům, nebo svým občanům. Ustanovení čl. 14 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii o složení Evropského parlamentu se tedy uplatňuje v širším institucionálním rámci stanoveném Smlouvami, do kterého patří i ustanovení o rozhodovacím procesu v Radě,

—

přidělení míst v Evropském parlamentu plně využije minimální a maximální počet, který Smlouva stanoví, aby rozdělení míst v Evropském parlamentu co nejlépe odráželo počty obyvatel členských států,

—

poměr mezi počtem obyvatel a počtem míst jednotlivých členských států před zaokrouhlením na celá čísla se liší v závislosti na lidnatosti státu tak, aby každý poslanec Evropského parlamentu z lidnatějšího členského státu zastupoval více občanů než poslanec z méně lidnatého státu a naopak, aby platilo, že čím je členský stát lidnatější, tím má nárok na více míst.