(1)

Rozhodnutím ze dne 12. května 2009 ve věci C 43/2008 (3) (dále jen „rozhodnutí z května 2009“) Komise s výhradami schválila záruku na pokrytí rizik z portfolia strukturovaných cenných papírů (dále jen „portfolio Phoenix“) v objemu 5 mld. EUR ve prospěch zemské banky Severního Porýní-Vestfálska WestLB AG (4) (dále jen „WestLB“), a to na základě plánu restrukturalizace předloženého dne 30. dubna 2009 (dále jen „plán restrukturalizace z dubna 2009“).

(2)

Dne 23. září 2009 oznámilo Německo Komisi dodatečnou podporu pro WestLB v podobě dočasné záruky na pokrytí rizik pro vybrané tranše portfolia Phoenix ve výši 6,4 mld. EUR a zavázalo se oznámit revidovaný restrukturalizační plán.

(3)

Rozhodnutím ze dne 7. října 2009 ve věci N 531/2009 (5) Komise rozhodla, že je dočasná záruka na pokrytí rizik slučitelná s vnitřním trhem jakožto podpora na záchranu.

(4)

Dne 10. prosince 2009 Německo oznámilo opatření na záchranu WestLB v podobě převodu aktiv na nově založenou agenturu Erste Abwicklungsanstalt (dále jen „EAA“). Toto opatření je v dalším textu označováno jako „první převod aktiv“. Současně Německo předložilo upravený plán restrukturalizace WestLB (dále jen „plán restrukturalizace z prosince 2009“). První převod aktiv nahradil opatření oznámené dne 23. září 2009, a rozhodnutí ze dne 7. října 2009 se tak stalo bezpředmětným.

(5)

Rozhodnutím ze dne 22. prosince 2009 ve věci C 40/2009 (6) (dále jen „rozhodnutí z prosince 2009“) Komise z důvodů finanční stability dočasně schválila první převod aktiv na dobu šesti měsíců. Týmž rozhodnutím Komise zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), neboť měla pochybnosti o slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem.

(6)

V prosinci 2009 Komise pověřila Société Générale, Bangert Research a profesora Wima Schoutense, aby zpracovali znalecké ocenění znehodnocených aktiv, které WestLB převedla na EAA.

(7)

Dne 1. února 2010 předložilo Německo připomínky k odůvodnění v rozhodnutí z prosince 2009.

(8)

Rozhodnutím ze dne 22. června 2010 ve věci N 249/2010 (7) (dále jen „rozhodnutí z června 2010“) Komise prodloužila dočasné schválení prvního převodu aktiv z důvodu finanční stability až do doby, kdy bude přijato konečné rozhodnutí o prvním převodu aktiv a o plánu restrukturalizace z prosince 2009.

(9)

Dne 29. října 2010 Komise předložila Německu podrobnou zprávu o ocenění aktiv, jež byla předmětem prvního převodu.

(10)

Dne 5. listopadu 2010 Komise vydala rozhodnutí o rozšíření formálního vyšetřovacího řízení, pokud jde o první převod aktiv ve věci C 40/2009 (8) (dále jen „rozhodnutí z listopadu 2010“). V tomto rozhodnutí Komise vyjádřila další pochybnosti o slučitelnosti prvního převodu aktiv s vnitřním trhem.

(11)

V listopadu 2010 německé orgány předložily své připomínky, které byly doplněny dne 21. prosince 2010. Připomínky od zúčastněných stran Komise neobdržela.

(12)

Dne 21. prosince 2010 Komise rozhodla odložit datum, ke kterému Westdeutsche ImmobilienBank AG (9) (dále jen „WestImmo“) měla přestat uzavírat nové obchody (10).

(13)

Dne 15. února 2001 Německo předložilo upravený plán restrukturalizace WestLB (dále jen „plán restrukturalizace z února 2011“).

(14)

Dne 15. dubna 2011 Německo předložilo Komisi zprávu o pokroku, kterou zpracoval správce převodu jmenovaný po rozhodnutí z května 2009, a nový restrukturalizační plán WestLB (dále jen „nový restrukturalizační plán“).

(15)

Dne 23. června 2011 dosáhli Bundesanstalt für Finanzmarktstabilisierung (Spolková agentura pro stabilizaci finančního trhu, dále jen „FMSA“), všichni akcionáři WestLB a EAA dohody o všech podstatných podrobnostech likvidace WestLB a sdílení nákladů mezi akcionáři (tato dohoda je dále označována jako „rámcová dohoda“) (11).

(16)

Dne 30. června 2011 Německo Komisi předložilo konečnou verzi nového restrukturalizačního plánu, který vychází z rámcové dohody (dále jen „plán restrukturalizace z června 2011“).

(17)

Dne 28. října 2011 Německo požádalo Komisi o odklad termínu, k němuž byla WestLB povinna zastavit uzavírání nových obchodů, do 29. února 2012 (splnění této povinnosti ukládá WestLB rozhodnutí z května 2009 k 1. lednu 2012). Tato žádost byla podána jako ochranné opatření pro případ, že by rozhodnutí z května 2009 nebylo do 1. ledna 2012 nahrazeno novým rozhodnutím.

(18)

Dne 28. října 2011 Německo předložilo podrobné informace o dalším opatření státní podpory pro WestLB v podobě druhého převodu aktiv na EAA (toto opatření je dále označováno jako „doplnění“).

(19)

Dne 21. listopadu 2011 Německo předložilo aktualizované údaje o plánu restrukturalizace z června 2011.

(20)

Dne 1. prosince 2011 Německo předložilo údaje o výši dočasného krátkodobého posílení likvidity, které může být WestLB poskytnuto až do 30. června 2012.

(21)

Dne 8. prosince 2011 předložilo Německo Komisi konečný seznam závazků.

(22)

Dne 13. prosince 2011 Německo potvrdilo záměr, podle nějž má být subjekt s názvem Verbundbank, který bude vyčleněn z WestLB v rámci její restrukturalizace, převzat hesensko-durynskou zemskou bankou Helaba Landesbank Hessen-Thüringen (dále jen „Helaba“).

(23)

Příjemcem podpory je WestLB, zemská banka Severního Porýní-Vestfálska se sídlem v Düsseldorfu. Jejími akcionáři jsou spořitelní sdružení Sparkassenverband Westfalen-Lippe (dále jen „SVWL“), spořitelní sdružení Rheinische Sparkassen- und Giroverband (dále jen „RSGV“; SVWL a RSGV jsou dále společně označovány jako „spořitelní sdružení“), spolková země Severní Porýní-Vestfálsko a obě regionální sdružení Landschaftsverband Rheinland a Landschaftsverband Westfalen-Lippe. Vkladem tichého společníka se na WestLB AG podílí Sonderfonds Finanzmarkstabilisierung (Zvláštní fond pro stabilizaci finančního trhu, dále jen „SoFFin“), který je řízen FMSA.

(24)

Hlavní finanční údaje WestLB jsou shrnuty v následující tabulce:

Tabulka č. 1

Hlavní finanční údaje o společnosti WestLB

(25)

WestLB, jež plní funkce ústřední banky spořitelen, funguje ve vztahu ke spořitelnám v Severním Porýní-Vestfálsku a Braniborsku, jež působí v regionálním měřítku, jako spojka s finančními trhy. Německým a zahraničním klientům, k nimž patří podniky, institucionální klienti i klientela z veřejného sektoru, nabízí širokou škálu produktů a služeb včetně úvěrů, individuálního strukturovaného financování, činností na kapitálovém trhu, správy majetku a provádění platebního styku.

(26)

Těžiště podnikatelské činnosti WestLB se v průběhu let změnilo. WestLB, jež byla původně omezena na funkce spořitelní žirocentrály, se postupem času přetvořila v investiční banku. Od roku 2001, kdy byly činnosti, jež WestLB prováděla ve veřejném zájmu, odděleny od činností, jež byly předmětem hospodářské soutěže, prošla tato banka již restrukturalizací (12).

(27)

Ke značným ztrátám a stoupajícím nárokům na kapitál vedly v nedávné minulosti rozsáhlé investice do strukturovaných cenných papírů, jež byly zčásti vypořádávány prostřednictvím účelových společností, které nebyly do roku 2007 zahrnovány do konsolidace. K tomuto vývoji došlo navzdory zmírnění účetních standardů v reakci na finanční krizi. Německo a akcionáři WestLB proto v roce 2008 poskytli bance záruku na pokrytí rizik z portfolia Phoenix (13) a v listopadu 2009 se dohodli na zřízení likvidační agentury EAA, na niž byla převedena aktiva v nominální hodnotě zhruba 77,5 mld. EUR a kapitál ve výši zhruba 3 mld. EUR.

(28)

V roce 2008 převedla WestLB na Phoenix Light, účelovou společnost s ručením omezeným založenou podle irského práva, portfolio strukturovaných cenných papírů, čímž ze své rozvahy vyčlenila cenné papíry (14) v celkové nominální hodnotě přibližně 23 mld. EUR. Uvedená účelová společnost byla zajištěna zárukami akcionářů WestLB, které byly sjednány dne 8. února 2008 ke krytí případného selhání do výše 5 mld. EUR (dále jen „záruka na pokrytí rizik pro portfolio Phoenix“). Tyto záruky byly schváleny rozhodnutím z května 2009 (15). Záruku na pokrytí rizik tvořily dvě samostatné záruky:

(29)

Dne 24. listopadu 2009 se Německo a akcionáři společnosti WestLB dohodli na podrobnostech zřízení likvidační agentury s názvem Erste Abwicklungsanstalt podle německého zákona o Fondu pro stabilizaci finančního trhu (Finanzmarktstabilisierungsfondsgesetz, dále jen „FMStFG“). Cílem tohoto kroku bylo vyčlenit portfolio s rizikovými pozicemi a nestrategickými obchodními činnostmi. Dne 11. prosince 2009 se akcionáři společnosti WestLB setkali a formálně schválili potřebná smluvní ujednání.

(30)

První opatření v podobě převodu aktiv (16) zahrnovalo kapitálovou injekci ve výši 3 mld. EUR, další záruky akcionářů společnosti WestLB a převod aktiv, který měl probíhat převážně formou odštěpení. Dále nebyla záruka na pokrytí rizik pro portfolio Phoenix v hodnotě 5 mld. EUR ukončena, nýbrž převedena na EAA. Pokud by k převodu této záruky nedošlo, potřebovala by EAA další kapitál v objemu 5 mld. EUR, aby mohla portfolio Phoenix převzít.

(31)

Předtím, než byla zřízena EAA, musel SoFFin vložit do WestLB kapitál ve výši 3 mld. EUR (dále jen „kapitálová injekce“). Tato kapitálová injekce byla provedena ve třech tranších: dne 23. prosince 2009 (672 mil. EUR), 4. ledna 2010 (1,5 mld. EUR) a 30. dubna 2010 (828 mil. EUR). Tento kapitál byl poskytnut formou nevypověditelného vkladu tichého společníka, jejž lze po 1. červenci 2010 přeměnit na kmenové akcie. V souladu s dohodou nesmí SoFFin držet ve společnosti většinu podílů.

(32)

Smluvní podmínky vkladu tichého společníka stanovují odměnu ve výši 10 % ročně v případě, že WestLB vykáže dostatečný zisk na konci roku podle HGB (17). Bude-li banka hospodařit se ztrátou, nebude vyplacena žádná odměna a tichý společník se bude stejně jako ostatní (pari passu) podílet na ztrátách. Od zmíněného vkladu tichého společníka hospodařila WestLB podle HGB buď se ztrátou (v roce 2009) nebo nevykázala žádný zisk (v roce 2010). V důsledku toho žádná odměna doposud vyplacena nebyla a tichý společník se podílel na ztrátách přibližně 1 milionem EUR.

(33)

Zřízení EAA doprovází záruka akcionářů WestLB k pokrytí dalších ztrát vzniklých z převedených aktiv. Podle FMStFG musí totiž všechny ztráty EAA, které přesahují převedený kapitál, uhradit akcionáři WestLB a FMSA.

(34)

Za tímto účelem poskytli akcionáři WestLB výslovnou záruku v celkové výši 1 mld. EUR, o kterou se dělí Severní Porýní-Vestfálsko (482 mil. EUR), sdružení spořitelen (501 mil. EUR) a obě regionální sdružení (17 mil. EUR). V souvislosti s případně nutnou úhradou dalších ztrát se dále akcionáři WestLB dohodli, že povinnost spořitelních sdružení RSGV a WLSGV uhradit další ztráty bude omezena na 4 mld. EUR. Vzhledem k záruce ve výši 501 milionů EUR, kterou tato spořitelní sdružení poskytla, je tedy účast RSGV a WLSGV na úhradě ztrát omezena na nejvýše 4,5 mld. EUR. Pro účely obstarání těchto 4 mld. EUR je RSGV a WLSGV umožněno vytvářet po dobu 25 let na tento závazek přiměřené rezervy. Případné ztráty, které budou překračovat vlastní kapitál EAA i dané záruky, budou hradit FMSA a Severní Porýní-Vestfálsko (18).

(35)

Převod toxických a nestrategických aktiv (a závazků) se uskutečnil ve dvou krocích. V prvním kroku byly cenné papíry (zejména mezaninové dluhopisy a další strukturované cenné papíry) v celkové účetní hodnotě přibližně 6,2 mld. EUR a závazky v účetní hodnotě přibližně 5,5 mld. EUR převedeny (19) na EAA formou odštěpení, jež bylo dne 23. prosince 2009 zapsáno do obchodního rejstříku. Ve druhém kroku byl zbytek odděleného portfolia ke dni 30. dubna 2010 na EAA odštěpen nebo synteticky převeden (20).

(36)

Transakce byla strukturována tak, aby WestLB profitovala ze zpětných účinků převodu. Účetní hodnota cenných papírů převedených dne 23. prosince 2009 byla stanovena k hospodářskému rozhodnému dni odštěpení (31. prosince 2008 /1. ledna 2009), zatímco účetní hodnota zbývající části portfolia převedené dne 30. dubna 2010 byla stanovena k hospodářskému rozhodnému dni odštěpení (31. prosince 2009 / 1. ledna 2010).

(37)

Portfolio obsahuje aktiva v nominální hodnotě 77 mld. EUR (účetní hodnota k 31. prosinci 2009 činila 68,117 mld. (21)), jež představují pestrou škálu úvěrových nástrojů, standardních dluhopisů s fixním výnosem (22), strukturovaných cenných papírů a derivátů. Portfolio dále obsahuje závazky, jež jsou předmětem mezitím zrušeného subsidiárního ručení zřizovatelů WestLB jakožto subjektu veřejného práva za její závazky vůči věřitelům („závazky zaručené zřizovatelem banky“) ve výši 22,1 mld. EUR (účetní hodnota v souladu se smlouvou o rozdělení („Spaltungsvertrag“)). Na EAA byly převedeny tři hlavní druhy aktiv:

Dále byla tato aktiva částečně předmětem derivátových obchodů (tj. s cenným papírem či úvěrem je spojen úrokový a/nebo měnový swap); některé čisté pozice CDS byly převedeny, a tvoří tak podíl derivátů na tomto portfoliu.

(38)

Zatímco některá aktiva, jejich emitenti, protistrany nebo dílčí trhy bylo možno hodnotit jako znehodnocené, resp. narušené, významné části aktiv se toto hodnocení netýká. Německo klasifikovalo 4,2 mld. EUR (přibližně 6 % všech aktiv) jako „likvidní“, což znamená, že tato aktiva nadále patří k fungujícím trhům (24).

(39)

V okamžiku založení EAA sestával kapitál této agentury z čistých aktiv v celkové výši 3,267 mld. EUR. Tato aktiva tvořil kapitál ve výši 3 ml. EUR a interní závazek plynoucí z úvěrových dluhopisů v portfoliu tranší European Super Senior, jenž činil 267 mil. EUR.

(40)

Pokud jde o správu aktiv, uzavřela EAA s WestLB tříletou smlouvu o poskytování služeb. Podle této smlouvy WestLB poskytuje EAA služby správy portfolia, jejichž hlavním cílem je celé portfolio postupně zlikvidovat a minimalizovat rizika. Zpočátku působila WestLB jako jediná protistrana EAA pro účely refinancování a derivátů.

(41)

Německo ocenilo obě části vyčleněného portfolia, první část k rozhodnému dni 30. září 2009, druhou část pak k 31. březnu 2010 (přehled je uveden v tabulce č. 2). Podle údajů Německa dosahovala skutečná ekonomická hodnota celkových aktiv 62,727 mld. EUR, tedy o 5,389 mld. EUR méně, než kolik činí jejich účetní hodnota (25). Tento výpočet potvrdila jak společnost Blackrock (26), tak Deutsche Bundesbank (27) jako dostatečně konzervativní. Pro účely ocenění poskytnuté státní podpory odečetlo Německo ze schodku skutečné ekonomické hodnoty (5,389 mld. EUR) počáteční kapitálové vybavení EAA (28) (3,267 mld. EUR, tedy rozdíl mezi účetní hodnotou aktiv a závazků). Výsledný čistý rozdíl mezi převodní a skutečnou ekonomickou hodnotou dosáhl 2,123 mld. EUR.

(42)

Stejně jako Německo se i Komise při výpočtu výše poskytnuté státní podpory zaměřila na čistý rozdíl mezi převodní a skutečnou ekonomickou hodnotou převedených aktiv a závazků (dále jen „převodní delta“).

(43)

Komise přezkoumala ocenění, jež Německo provedlo, za pomoci externích znalců, jmenovitě Société Générale, Bangert Research a profesora Wima Schoutense. Výsledek tohoto přezkumu, který je podrobně popsán rozhodnutí z listopadu 2010 (29), vedl k závěru, že při uplatnění obezřetného náhledu je ukazatel převodní delta o 1,606 mld. EUR vyšší, než uvádí Německo (5,389 mld. EUR). Jinými slovy je skutečná ekonomická hodnota o 6,949 mld. EUR nižší než hodnota převodní (30). Při zjišťování skutečné ekonomické hodnoty určitých dluhopisů, zejména na úrovni dílčích portfolií, zjistili znalci diference (jež v případě celého portfolia cenných papírů činily zhruba 600 mil. EUR). Tyto diference byly dány odlišným posouzením, pokud jde o funkční poruchy příslušných trhů. Znalci např. na rozdíl od WestLB vyhodnotili vícero trhů standardních dluhopisů jako fungující, a vzali proto tržní hodnotu těchto dluhopisů za skutečnou ekonomickou hodnotu. Za druhé byly v případě půjček, jež WestLB převedla, zjištěny rozdíly z důvodu závažných nesrovnalostí u ocenění ztrátovosti ze selhání (loss-given-default, LGD) (v objemu 1 mld. EUR v celém portfoliu úvěrů). Velké rozdíly byly zjištěny i u určitých subkategorií portfolia strukturovaných cenných papírů, jejich čisté dopady se však podle všeho vzájemně vyrovnávaly.

(44)

K doložení skutečnosti, že byl ukazatel převodní delta nižší než nula, Německo dále uvedlo položky, které je případně nutno odečíst, a další argumenty.

Následující tabulka, převzatá z rozhodnutí z listopadu 2010, shrnuje zjištěné výsledky v členění na dílčí portfolia.

Tabulka č. 2

Výsledky týkající se prvního převodu aktiv, uvedené v rozhodnutí z listopadu 2010

(45)

Plán restrukturalizace z června 2011 popisuje řádnou likvidaci společnosti WestLB, která si vyžádá řadu dalších opatření na záchranu. Německo plánuje za prvé převod zbývajících aktiv a závazků společnosti WestLB na EAA, za druhé náhradu kapitálu, převzetí provozních nákladů a nákladů na likvidaci WestLB, resp. jejího nástupce, který bude případně působit pod jinou obchodní firmou (dále jen „banka SPM“), a za třetí vhodná opatření k zajištění likvidity v průběhu transformace.

(46)

Plán restrukturalizace z června 2011 předpokládá, že budou z WestLB na EAA převedena všechna zbývající aktiva a závazky, včetně rizikových podrozvahových položek a derivátů (dále jen „druhý převod aktiv“). Všechna aktiva a závazky WestLB, která nebudou prodána třetí straně, ani se nestanou součástí Verbundbank, převezme k 30. červnu 2012 EAA (31). Po tomto převodu již WestLB nebude držet bankovní aktiva na vlastní riziko (s výjimkou investice do vlastního kapitálu banky SPM).

(47)

Poté, co bylo celkové portfolio projednáno s Komisí, k němu Německo na základě podrobných číselných údajů předložilo tyto informace:

Tabulka č. 3

Výsledky týkající se druhého převodu aktiv (v mld. EUR)

(48)

K tržní hodnotě aktiv a závazků, které budou předmětem druhého převodu aktiv na EAA, Německo uvedlo, že jsou tyto hodnoty v případě individuálního ocenění vyšší nežli hodnoty uvedené v tabulce 3. Německo zejména uvedlo, že individuální tržní hodnota aktiv činí [120–150] mld. EUR a individuální tržní hodnota závazků [120–150] mld. EUR. Německo argumentuje tím, že zbývající portfolio WestLB bylo prvním převodem aktiv již očištěno a že obsahuje pouze aktiva oceněná skutečně realizovatelnou hodnotou. Německo zejména potvrdilo, že portfolio obsahuje výlučně cenné papíry a deriváty, které byly oceněny příslušnou tržní hodnotou, resp. půjčky a další finanční nástroje, pro něž neexistují zavedené trhy, a které byly proto oceněny metodou diskontovaných peněžních toků. Portfolio obsahuje jen velmi málo cenných papírů (v hodnotě menší než 1 mld. EUR), které lze klasifikovat jako financování zahraničního státního dluhu nebo zahraniční státní cenné papíry.

(49)

Po konzultaci s Komisí však Německo uvedlo, že v případě určitých částí portfolia, a sice úvěrového portfolia a dalších srovnatelných nelikvidních aktiv v hodnotě zhruba [40–70] mld. EUR, je již vzhledem k rozsahu celkového portfolia nutno zohlednit portfoliový efekt. Pokud by totiž musela WestLB do 30. června 2012 kompletní portfolio skutečně prodat, stlačil by převis nabídky jednotlivé tržní hodnoty směrem dolů. Na základě získaných informací Německo argumentovalo tím, že v takovém případě by měla být tržní hodnota portfolia vypočtena jako tržní hodnota jednotlivých složek snížená o [2–5] %.

(50)

Podle plánu restrukturalizace z června 2011 by mohly být předmětem druhého převodu aktiv na agenturu EAA aktiva banky WestImmo, jejíž převod na EAA má zlepšit její uplatnitelnost na trhu. Činnost WestImmo se omezí na činnosti v oblasti dluhopisů Pfandbrief a její obchodní firma se změní na „Pfandbriefbank“ (jedná se o předběžný pracovní název). Pokud jde o realizaci tohoto záměru, mohlo by k vynětí velké části aktiv a závazků WestImmo a k jejich převodu na EAA dojít v prvním pololetí 2012. Toto vyčleněné portfolio („Carve-out-Portfolio“) bude dosahovat hodnoty zhruba [5–10] mld. EUR. Na úrovni dílčích portfolií bude obsahovat nezajištěné portfolio komerčních nemovitostí, portfolio s aktivy v Japonsku a portfolio s dluhopisy a hypotéčními úvěry fyzickým osobám v hodnotě [2–4] mld. EUR, které bylo převedeno na EAA již v rámci prvního syntetického převodu a aktuálně slouží jako zajištění ve sdružení dluhopisů Pfandbrief. Po tomto převodu bude WestImmo podstatně menší bankou, která bude zpočátku držet aktiva v hodnotě zhruba [16–23] mld. EUR. Pokud se nepodaří WestImmo do 30. června 2012 prodat, budou tato zbývající aktiva rovněž převedena na EAA. Tato aktiva tedy musí být zohledněna nad rámec částky uvedené v 51. bodu odůvodnění.

(51)

Vyčleněné portfolio, které Německo projednalo s Komisí a následně jej prezentovalo na základě podrobných číselných údajů, lze popsat následovně:

Tabulka č. 4

Ocenění aktiv banky WestImmo ve vyčleněném portfolio (v mld. EUR)

(52)

Německo podrobně vysvětlilo, proč lze ocenění aktiv ve vyčleněném portfoliu WestImmo pokládat za dostatečně konzervativní. Uvedlo, že i) zhruba třetinu portfolia tvoří krátkodobé pozice, ii) podkladové zajištění má solidní strukturu a iii) ocenění tohoto zajištění proběhlo nedávno.

(53)

WestLB dále plánuje WestImmo Pfandbriefbank do 30. června 2012 prodat. Pokud k prodeji nedojde, musela by být veškerá aktiva a závazky WestImmo převedena na EAA. Odhadovaná účetní hodnota upravená o riziko (včetně vyčleněného portfolia) dosahovala v červnu 2011 [20–26] mld. EUR. Toto portfolio tvoří převážně hypotéční úvěry na komerční nemovitosti a hypotéční úvěry fyzickým osobám. Podle vyjádření Německa byla velká část původního portfolia již při prvním převodu aktiv předmětem selekce pro účely doplnění, takže je zbývající část již sanována a její tržní hodnota odpovídá hodnotě účetní. Dále má být portfolio komerčních nemovitostí použito v prvé řadě na emisi dluhopisů Pfandbrief, a jeho tržní hodnota tedy postačuje k tomu, aby pokryla převodní hodnotu.

(54)

V neposlední řadě Německo v souvislosti s převodem aktiv WestImmo a s druhým převodem aktiv WestLB uvádí, že skutečná ekonomická hodnota aktiv patrně odpovídá hodnotě převodní.

(55)

Podle rámcové dohody převezme Severní Porýní-Vestfálsko k 30. červnu 2012 neomezené vlastnické právo k WestLB i plnou zodpovědnost za tuto banku. Vzhledem k tomu, že WestLB bude muset v rámci restrukturalizace splatit 1 miliardu EUR z vkladu tichého společníka, který do ní vložil fond SoFFin, bude muset být tato část kapitálu nahrazena. Severní Porýní-Vestfálsko přislíbilo, že za tímto účelem v souladu s rámcovou dohodou (33) vytvoří nový kapitálový nástroj v hodnotě 1 mld. EUR (dále jen „nový kapitálový nástroj pro banku SPM“).

(56)

Plán restrukturalizace z června 2011 prezentuje pro WestLB / banku SPM dva různé scénáře: tzv. základní scénář („Base Case“) a scénář alternativní („Bad Case“). Základní scénář počítá s tím, že ztráty z provozu a likvidace banky SPM za období pěti let (náklady na transformaci) včetně převzetí penzijních závazků dosáhnou celkem [3–6] mld. EUR. Alternativní scénář vychází z jiných předpokladů, pokud jde o redukci personálu, výši potřebných odpisů budov a investic do IT, penzijní závazky a další náklady na exit, a odhaduje tyto ztráty za pětileté období na celkem [4–7] mld. EUR. Neomezené vlastnické právo a plnou odpovědnost za WestLB převezme Severní Porýní-Vestfálsko. Jak základní, tak alternativní scénář počítá s tím, že kapitálový nástroj v hodnotě 1 mld. EUR, jejž dá Severní Porýní-Vestfálsko k dispozici, bude spotřebován. V případě alternativního scénáře by tato spolková země musela dát v souladu s rámcovou dohodou k dispozici další prostředky.

(57)

Plán restrukturalizace z června 2011 dále uvádí, že spořitelny, Severní Porýní-Vestfálsko a EAS budou po dobu restrukturalizace i nadále poskytovat likviditu, jako je tomu nyní. Bude-li během restrukturalizace až do 30. června 2012 zapotřebí další likvidity, budou se WestLB, vlastníci a EAA v souladu s rámcovou dohodou koordinovat v přijímání vhodných opatření k zajištění likvidity během transformační fáze. Podle údajů, jež Německo předložilo dne 1. prosince 2011, je čerpání takto dodatečně poskytnuté likvidity v případě zátěžového scénáře […].

(58)

Německo předložilo Komisi několik plánů restrukturalizace, jejichž předmětem jsou různé státní podpory a různé restrukturalizační koncepce. Z první série podkladů, která se týkala výlučně záruky na pokrytí rizik v hodnotě 5 mld. EUR, vzešel plán restrukturalizace z dubna 2009 (34).

(59)

Tento plán restrukturalizace z dubna 2009 (35) se opíral o dva klíčové prvky: o redukci bilanční sumy WestLB z 250 mld. EUR na 125 mld. EUR (včetně prodeje několika aktiv, např. WestImmo) a o přesměrování veškerých činností včetně snížení souvisejících rizik, po nichž by následoval prodej WestLB v rámci otevřené, transparentní a nediskriminační veřejné soutěže. Pokud by se prodej WestLB nepodařilo zrealizovat, musela by banka po roce 2011 zastavit sjednávání nových transakcí. Přestože akcionáři WestLB pověřili organizací prodeje fiduciárního správce a investiční banku a dne 30. září 2010 zahájili na prodej WestLB veřejnou soutěž, nebyly v rámci soutěže podány žádné nabídky, jež by akcionáři WestLB pokládali za ekonomicky přijatelné.

(60)

V prosinci 2009 (36) a v únoru 2011 byly předloženy další plány restrukturalizace. Plán z února 2011 předpokládal další redukci bilanční sumy banky na zhruba 80 mld. EUR, avšak žádné vracení podpory. V červnu 2011 pak byl oznámen definitivní plán restrukturalizace. Ohledně plánu z února 2011 Německo výslovně potvrdilo, že jej stahuje. Toto rozhodnutí se tedy zabývá výlučně plánem restrukturalizace z června 2011.

(61)

Plán restrukturalizace z června 2011 je založen na čtyřech hlavních záměrech:

(62)

Uvedený plán lze shrnout takto:

Tabulka č. 5

Základní struktura, jež má být pomocí plánu restrukturalizace z června 2011 vytvořena

Stávající struktura < 30. června 2011	Cílová struktura > 30. června 2012
WestLB Bilanční suma: 160 mld. EUR Rizikově vážená aktiva: 88,5 mld. EUR (2008, srv. tabulka 1) Vlastní kapitál: 4 mld. EUR Počet zaměstnanců: 4 400 Akcionáři: Severní Porýní-Vestfálsko 48 %, regionální svazy 2 %, spořitelny 50 %	Banka / holding SPM Bilanční suma: bude ještě potvrzena (aktiva převedená synteticky na EAA) Rizikově vážená aktiva: < 1 mld. EUR; Počet zaměstnanců: 4 400 , v roce 2016 v holdingu, resp. v provozní společnosti < 400 Vlastní kapitál: […] Akcionáři: Severní Porýní-Vestfálsko 100 %
WestImmo a další dceřiné společnosti WestLB	Dceřiná společnost = provozní společnost SPM Bilanční suma: bude ještě potvrzena (aktiva převedená synteticky na EAA) Počet zaměstnanců: viz holding
	Dceřiná společnost = servisní společnost SPM Bilanční suma: < 1 mld. EUR; Počet zaměstnanců: v roce 2016 nejvýše 1 000 Předmětem prodeje do roku 2016
	Převod Verbundbank na Helaba Bilanční suma: 40–45 mld. EUR Vlastní kapitál: 1 mld. EUR poskytnutá spořitelnami Počet zaměstnanců: ~ 400 Akcionáři: převod na Helaba
	Prodej aktiv do 30. června 2012 Zejména WestImmo (Pfandbriefbank) Bilanční suma WestImmo: [16–23] mld. EUR
EAA – Abwicklungsanstalt duben 2010 Nominální objem: 77,5 mld. EUR (říjen 2011): 53) Vlastní kapitál: 3 mld. EUR Akcionáři: Severní Porýní-Vestfálsko 48 %, regiony 2 %, spořitelní svazy 50 %	EAA (po doplnění) – Abwicklungsanstalt Bilanční suma: ~ [100–250] mld. EUR Vlastní kapitál: vlastní kapitál dle stavu v červnu 2012 a vlastní kapitál potřebný navíc na bezztrátovou likvidaci aktiv převedených k 30.6.2012 Akcionáři: Severní Porýní-Vestfálsko 48 %, regiony 2 %, spořitelní svazy 50 %

(63)

Obchodní činnosti Verbundbank budou vyčleněny a vytvoří jednotku, která zfúzuje s jinou bankou. Během řízení, jež vedlo k přijetí tohoto rozhodnutí, upustily spořitelny od svého původního záměru založit novou, samostatnou banku. Verbundbank bude působit jako poskytovatel služeb a ústřední banka spořitelen v Severním Porýní-Vestfálsku a Braniborsku a bude zaměstnávat zhruba 400 bývalých zaměstnanců WestLB. Po přechodné období bude moci od WestLB / banky SPM odebírat určité služby.

(64)

Verbundbank bude sledovat málo rizikový obchodní model. Své služby a produkty bude nabízet spořitelnám a jejich zákazníkům, středostavovské podnikové klientele, veřejným institucím a institucionálním klientům. Škála jejích produktů bude v podstatě omezena na podnikové financování a jednoduché produkty kapitálového trhu. Nejdůležitější finanční údaje Verbundbank budou představovat mj. rizikově vážená aktiva v hodnotě zhruba 8,3 mld. EUR a bilanční suma ve výši 40–45 mld. EUR. Zpočátku bude Verbundbank kapitalizována v objemu 1 mld. EUR, aby dosáhla podílu regulatorního vlastního kapitálu ve výši 12 %. Potřebný kapitál poskytnou spořitelní sdružení v Severním Porýní-Vestfálsku (50 %) a německé sdružení spořitelen a žirobank (Deutscher Sparkassen- und Giroverband, DSGV (50 %) (37). Její závazky budou tvořeny spořitelními vklady, dluhopisy, dluhopisy Pfandbrief a vklady institucionálních investorů. Největší část finančních prostředků poskytnou členové spořitelní finanční skupiny.

(65)

Po předložení plánu restrukturalizace z června 2011 ohlásila Helaba připravenost převzít činnosti Verbundbank. Dne 12. prosince 2011 vyvodila Helaba z pečlivého přezkumu vybraných aktiv a pasiv WestLB v zásadě pozitivní závěr. Svou připravenost k převzetí Verbundbank zopakovala tím, že její podílníci pověřili představenstvo, aby zahájilo konkrétní jednání o integraci činností Verbundbank do její vlastní činnosti (38). Spořitelní sdružení započala se začleňováním Verbundbank do Helaby či spořitelního sektoru poté, co se ukázalo, že by samostatně provozovaná Verbundbank dosahovala relativně nízké rentability a že by u rentability vlastního kapitálu bylo nutno počítat s rozmezím [2,0–3,0] % až [4,0–5,0] %. Nižší režijní náklady a synergie docílená integrací činností Verbundbank do Helaby či spořitelního sektoru by očekávanou rentabilitu zvýšily na přijatelnou úroveň.

(66)

Podle plánu restrukturalizace z června 2011 má být do 30. června 2012 (podpis smluv) prodáno co nejvíce částí WestLB, které nepřicházejí v úvahu pro odštěpení Verbundbank. Tento proces byl koordinován s probíhajícími prodeji, které již byly zahájeny s cílem splnit podmínky rozhodnutí z května 2009. Jedná se o […].

(67)

WestLB nabídla k prodeji větší jednotky, např. divize Podnikatelská klientela a strukturované financování a Kapitálové trhy, které představují významné zdroje jejích výnosů. Tyto divize sestávají z menších jednotek, např. úseků Corporates, Structured Finance, Equity Markets, Debt Markets či úseku Depozitní obchody, které lze koupit případně i včetně souvisejících platforem IT a příslušné infrastruktury.

(68)

Nabídky bude WestLB hodnotit mj. na základě těchto kritérií: kupní cena včetně mechanismů jejích úprav a upravovaných složek ceny, dopady prodeje na rozvahu a výsledovku WestLB, bezpečnost transakce (např. pokud jde o financování transakce a o zkušenost kupujícího se srovnatelnými postupy), právní aspekty transakce a doplnění EAA.

(69)

Všechna aktiva a závazky WestLB, které nebudou k 30. červnu 2012 prodány, resp. převedeny na Verbundbank, budou k uvedenému datu převedeny na EAA. Použitelný právní rámec (39) umožní následné doplnění EAA za předpokladu, že bude mj. k dispozici dostatek vlastního kapitálu, budou zveřejněna všechna rizika spojená s danými aktivy a bude předložen podrobný plán likvidace.

(70)

Metody, jež budou uplatněny na druhý převod aktiv, budou odpovídat metodám, které byly aplikovány již v prosinci 2009, resp. dubnu 2010 na obě první tranše v rámci prvního převodu aktiv WestLB na EAA. I v tomto případě bude upřednostněna metoda odštěpení. Pokud jde o související rizika, bude namísto fyzického převodu proveden převod syntetický pouze v případě, že nebude možné aplikovat jiné vhodné metody převodu, např. prodej či přistoupení k pohledávce, nebo s nimi budou spojena ekonomicky nepřijatelná rizika.

(71)

Převodem má být zaručeno, aby WestLB, resp. banka SPM jednak již nevykonávaly nové bankovní činnosti (s výjimkou těch, jež souvisejí s jejich funkcí servisní jednotky), jednak aby nebyly vystaveny na vlastní účet riziku ztrát vlivem zhoršení finanční pozice emitentů či tržnímu riziku, které je třeba podle aktuálně platné právní úpravy pokrýt regulatorní minimální výší kapitálu (40).

(72)

Pokud jde o ocenění aktiv a závazků, budou pro účely převodu použity rizikově upravené účetní hodnoty, tj. […].

(73)

Po 30. červnu 2012 již nebude WestLB provádět nové bankovní činnosti (s výjimkou těch, jež souvisejí s její funkcí servisní jednotky) a přestane působit pod obchodní firmou WestLB, kterou změní na SPM-Bank (předběžné pracovní označení). WestLB bude převedena na jednotku, která bude pro účely likvidace ekonomickým držitelem zbývajících položek, jež budou převedeny na EAA, a bude odpovídat za zbývající zaměstnance, a dále na servisní platformu, jež bude poskytovat výlučně služby v oblasti správy majetku.

(74)

[…].

(75)

Z banky SPM se stane v podstatě holdingová společnost (dále jen „holding / banka SPM“), která by měla mít dvě dceřiné společnosti: provozní společnost SPM a servisní společnost SPM (dále jen „servisní společnost“).

(76)

Aktiva, jež nebude z daňových, právních či regulatorních důvodů možno fyzicky převést na EAA, budou převedena pouze synteticky. Tato aktiva budou vykazována v rozvahách holdingu / banky SPM nebo provozní společnosti SPM, nikoli však v rozvaze servisní společnosti SPM.

(77)

Poté, co bude ukončeno doplňování, nebudou WestLB, resp. banka SPM již držet žádná rizikově vážená aktiva ke krytí rizika ztrát vlivem zhoršení finanční pozice emitentů a rizika tržního (41). Budou držet pouze rizikově vážená aktiva v relativně malém objemu, aby splnily regulatorní kapitálové požadavky ke krytí čistě operačních rizik (v hodnotě méně než 1 mld. EUR při výpočtu podle přístupu základního ukazatele) (42).

(78)

Provozní společnost SPM bude držet zbývající penzijní závazky vůči stávajícím i bývalým zaměstnancům WestLB. Hlavním úkolem holdingové / provozní společnosti SPM bude zredukovat do roku 2016 počet zaměstnanců ze stávajících zhruba 4 400 na 1 400 (z nichž bude 1 000 zaměstnáno v servisní společnosti) a zrušit pobočky a systémy, jež nebudou zcela nezbytné. Provozní společnost SPM bude poskytovat pouze základní služby, jež nebudou patřit k hlavnímu předmětu činnosti, např. údržbu budov a kanceláří.

(79)

V období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2014 bude servisní společnost předmětem vyčlenění, tak aby mohla poskytovat služby správy zbývajících aktiv a závazků WestLB. Převodem portfolií aktiv na EAA (a Verbundbank) vznikne potřeba poskytování služeb správy majetku, neboť obsluhu těchto portfolií nebudou moci samy zajistit ani EAA, ani Verbundbank. Servisní společnost bude EAA (a Verbundbank) tyto služby nabízet za tržní ceny. Všechna omezení podnikatelského modelu servisní společnosti (srv. též 80.–85. bod odůvodnění) přestanou platit v okamžiku prodeje této společnosti.

(80)

Holding SPM, resp. jeho dceřiné společnosti budou mít všechny bankovní licence, které budou ještě potřebovat k výkonu svých činností. Německo se nicméně zavázalo, že rozsah a počet těchto licencí omezí na minimum nutné k poskytování služeb správy majetku.

(81)

Významná část portfolií EAA je zaúčtována v zahraničních pobočkách a stejně bude nutno postupovat i v budoucnu. K 31. říjnu 2011 držela WestLB v New Yorku rizikové pozice v hodnotě zhruba [5–15] mld. EUR, v Londýně v hodnotě zhruba [15–25] mld. EUR a v Asii v hodnotě zhruba [5–10] mld. EUR. Fyzický převod těchto portfolií na EAA nebyl v době prvního převodu aktiv buď možný z daňových, právních či regulatorních důvodů nebo nebyl ekonomicky přijatelný (a nebude ani v budoucnu), takže by byl možný pouze převod syntetický. Tato aktiva bude držet holding SPM, resp. provozní společnost SPM, a to zčásti v zahraničních pobočkách či dceřiných společnostech. Německo prohlásilo, že pobočky ani dceřiné společnosti v zahraničí nelze uzavřít v bezprostřední budoucnosti, avšak zavázalo se, že holding, resp. provozní společnost SPM uzavře všechny zahraniční pobočky, resp. dceřiné společnosti do konce roku 2016, ledaže by takový krok neumožňovaly předpisy o bankovním dohledu.

(82)

Dále bude muset servisní společnost u těchto portfolií zajišťovat přiměřenou obsluhu. K tomu, aby si společnost zachovala svou odbornou kompetenci v oblasti správy majetku, bude provozovat pobočku v New Yorku a Londýně a zastoupení v Asii. V jedné z těchto zahraničních poboček bude zaměstnána zhruba třetina zaměstnanců, kteří mají pro servisní společnost pracovat. Komise tedy bere na vědomí, že banka SPM v návaznosti na prodej servisní společnosti nebude mít po roce 2016 již žádné pobočky a dceřiné společnosti v zahraničí, ledaže by jejich uzavření neumožňovaly předpisy o bankovním dohledu.

(83)

Servisní společnost bude nejen předmětem vyčlenění, nýbrž i následného prodeje, a to nejpozději v roce 2016. V zájmu jeho zjednodušení může banka SPM v letech 2012–2014 uzavírat smlouvy o obsluze portfolií třetích subjektů, tj. vykonávat činnosti pro třetí osoby, jejichž předmětem nebudou portfolia WestLB. Výnosy z těchto činností však nesmějí přesáhnout [40–60] % jejích celkových hrubých výnosů. Prodejem servisní společnosti přestane toto omezení platit.

(84)

Servisní společnost bude patrně docilovat mírné rentability obratu zhruba [8–12] %, která bude právě tak postačovat k tomu, aby byla společnost schopna působit na trhu (43). Jak vyplývá z propočtu zisků a ztrát, na jehož základě byla rentabilita této společnosti vyhodnocena, je třeba do roku 2016 dosáhnout výrazných úspor na nákladech (44).

(85)

Pro případ, že by banka SPM neprodala servisní společnost do 31. prosince 2016, zavázalo se Německo, že bude servisní společnost zlikvidována. V takovém případě by byly veškeré stávající smluvní závazky ukončeny k 31. prosinci 2017, kdy lhůta pro likvidaci servisní společnosti (v případě, že nebude prodána) končí.

(86)

Nad rámec plánu restrukturalizace z června 2011 předložilo Německo seznam závazků (viz příloha tohoto rozhodnutí), jež lze shrnout následovně:

(87)

Ve svém rozhodnutí z prosince 2009 vyjádřila Komise podle čl. 108 odst. 2 SFEU pochybnosti o tom, zdali jsou opatření na záchranu znehodnocených aktiv, jež byla předmětem posouzení v tomto rozhodnutí, slučitelná se sdělením Komise o nakládání se znehodnocenými aktivy v bankovním sektoru Společenství (46) (dále jen „sdělení o znehodnocených aktivech“). Podle názoru Komise dále nebylo přesvědčivým způsobem doloženo, že – na rozdíl od požadavku, jenž je zakotven ve sdělení Komise o návratu k životaschopnosti a hodnocení restrukturalizačních opatření ve finančním sektoru v současné krizi podle pravidel pro státní podporu (47) (dále jen „sdělení k restrukturalizaci“) – bude zajištěn návrat k životaschopnosti banky, přiměřené sdílení nákladů i zmírnění narušení hospodářské soutěže vyvolaného (dodatečnou) státní podporou.

(88)

Komise upozornila na to, že se nezabývá pouze touto novou státní podporou v rámci převodu aktiv na EEA, nýbrž že musí opětovně přezkoumat státní podporu, kterou schválila svým rozhodnutím z května 2009 (48).

(89)

Komise dále vyjádřila pochybnosti o tom, zdali spořitelní sdružení poskytla příspěvek přiměřené výše, neboť pro jejich závazky z opatření na záchranu aktiv platil určitý strop a kapitál potřebný ke zřízení EAA poskytlo výlučně Německo, nikoli tato sdružení (49).

(90)

Německu bylo uloženo předložit přepracovaný plán restrukturalizace, který by zohledňoval celkovou částku poskytnuté státní podpory a stanovil přiměřené protiplnění a dodatečnou komplexní restrukturalizaci.

(91)

Rozhodnutím z listopadu 2010 Komise zahájila formální vyšetřovací řízení, neboť vzrostly její pochybnosti, zdali byl první převod aktiv slučitelný se sdělením o znehodnocených aktivech a zdali byl plán restrukturalizace z prosince 2009 slučitelný s vnitřním trhem. Tento plán restrukturalizace neprokazoval přesvědčivým způsobem, že by dokázal zajistit návrat zvýhodněné banky k životaschopnosti a přiměřené sdílení nákladů a zmírnit narušení hospodářské soutěže vyvolané podporou.

(92)

V souvislosti s prvním převodem vyjádřila Komise zejména pochybnosti o tom, lze-li znehodnocená aktiva zachránit. Komise konstatovala existenci státní podpory, určila její výši a dospěla k závěru, že je tato podpora vzhledem ke své výši slučitelná se sdělením o znehodnocených aktivech pouze v případě, že bude vrácena nebo kompenzována další restrukturalizací podle bodu 41 sdělení o znehodnocených aktivech.

(93)

V rozhodnutí z listopadu 2010 Komise na základě posudku svých znalců odhadla výši státní podpory, jež byla spojena s prvním převodem, na zhruba 6,9 mld. EUR. Tato částka je dána rozdílem mezi převodní a tržní hodnotou příslušných aktiv (zhruba 11 mld. EUR) (50), který je upraven o původní vlastní kapitál EAA (cca. 3,3 mld. EUR) (51), o účetní hodnotu určitých úvěrových dluhopisů (zhruba 0,3 mld. EUR) (52) a o srážku za převod závazků zaručených zřizovatelem banky (zhruba 0,9 mld. EUR) (53).

(94)

Komise dále schválila ukazatel „převodní delta“ („Transfer-Delta“), tedy rozdíl mezi převodní a reálnou ekonomickou hodnotou aktiv a závazků, který vypočetli jí ustavení znalci. Podle názoru Komise činí tento ukazatel po odečtení příslušných faktorů vlastního kapitálu a úvěrů 3,4 mld. EUR (54). Pokud jde o portfolio cenných papírů, Komise konstatovala, že by k posouzení předmětných kategorií aktiv jakožto aktiv znehodnocených (55) bylo bývalo zapotřebí dalších důkazů, aby bylo možno dospět k závěru, že byly trhy těchto aktiv skutečně funkčně narušeny vlivem nedostatku kupujících a prodávajících. Komise dále na základě své rozhodovací praxe vyjádřila souhlas se znalci v tom, že diskontní faktory, jež WestLB použila při výpočtu reálné ekonomické hodnoty, byly příliš nízké, takže tato hodnota vyšla ve výpočtu jako příliš vysoká. Komise dále souhlasila se závěrem znalců, podle nějž byla reálná ekonomická hodnota úvěrového portfolia vzhledem k nedostatečně konzervativním předpokladům při odhadu ztrátovosti ze selhání (LGD) o zhruba 1 mld. EUR nižší, než na kolik ji odhadla WestLB. Komise konstatovala, že v souladu s její rozhodovací praxí byly tyto údaje porovnány na úrovni odvětví (56). Komise dále opětovně přezkoumala další prezentované odečítané položky, rozhodla však, že není důvod je zohledňovat při výpočtu reálné ekonomické hodnoty.

(95)

Komise dále vyjádřila pochybnosti o správě znehodnocených aktiv, za niž nadále odpovídá WestLB. Vzhledem k tomu, že EAA krátce po svém založení zaznamenala ztrátu ve výši 1 mld. EUR, vyvodila Komise závěr, že ztráty mohly vzniknout již v okamžiku převodu. Měla proto pochybnosti o tom, zdali předmětná aktiva spadají do oblasti působnosti bodu 32 sdělení o znehodnocených aktivech.

(96)

Komise ještě jednou vyzvala Německo, aby předložilo přepracovaný plán restrukturalizace, který by zohledňoval dodatečnou státní podporu WestLB a řešil nedostatky, na něž rozhodnutí poukazuje.

(97)

Německo nepopírá, že se v případě předmětných opatření jedná o státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(98)

Německo vyjadřuje výhrady vůči některým závěrům Komise, pokud jde o první převod aktiv na EAA.

(99)

Německo opakuje argumenty ze svého stanoviska z 1. února 2010 a tvrdí, že sdělení o znehodnocených aktivech není na první převod aktiv na EAA použitelné. WestLB podle něj převodem vlastního kapitálu na EAA přebírá též náklady, které jsou s opatřením na záchranu aktiv spojeny. Německo dále uvádí, že podle poznámky pod čarou č. 8 v 16. bodu odůvodnění rozhodnutí z května 2009 není toto sdělení použitelné, provádějí-li dané opatření veřejní podílníci, kteří jednají jako vlastníci.

(100)

Za druhé Německo uvádí, že se Komise dopustila chyb při oceňování převedených aktiv a při aplikaci škálovacích faktorů.

(101)

Německo tvrdí, že je Komise ve svém hodnocení celkově příliš konzervativní, a rozvádí následně jednotlivé aspekty kategorií aktiv „strukturované cenné papíry“, „další cenné papíry“ a „úvěrové portfolio“.

(102)

Podle Německa byla metoda ocenění portfolia „strukturovaných úvěrů“, kterou WestLB použila a Komise kritizovala, přijatelná pro Deutsche Bundesbank. Dále Německo poukázalo na skutečnost, že jím pověřená externí znalecká společnost BlackRock Solutions ocenila toto portfolio vyšší reálnou ekonomickou hodnotou než WestLB, což svědčí o tom, že WestLB zvolila dostatečně konzervativní přístup.

(103)

K portfoliu „dalších cenných papírů“ Německo uvádí, že největší oceňovací rozdíly jsou dány otázkou, zdali lze použít tržní hodnotu. Německo kritizuje přístup znalců Komise, kteří nedostatečně objasnili svůj závěr, podle nějž téměř všechna aktiva patřila k fungujícím trhům, zatímco WestLB navrhla ke zjištění případné funkční poruchy trhu použít svá vlastní (především podle likvidity orientovaná) kritéria. Svou kritiku dokládá Německo na státních dluhopisech, jež tvoří z portfolia cenných papírů velkou část; pokles cen, k němuž došlo koncem roku 2009, byl podle Německa známkou funkčně narušených trhů.

(104)

K ocenění „úvěrového portfolia“ Německo uvádí, že k vyvrácení hodnot, jež prezentovala WestLB, nelze stanovisko znalců Komise použít, mj. proto, že vzniklo bez přístupu k podrobné úvěrové dokumentaci. Německo konkrétně kritizuje nedostatečnou transparentnost, pokud jde o použité oceňovací parametry, obsahové rozpory a nadměrně konzervativní přístup znalců Komise. Podle Německa je třeba vycházet z parametrů, které používal v zátěžových testech Evropský výbor orgánů bankovního dohledu (CEBS), a nikoli z parametrů, jež určili znalci. Zvláštní kritice podrobuje Německo zátěžový scénář, v němž znalci Komise vycházejí ze 70 % pravděpodobnosti selhání a z 30 % ztrátovosti ze selhání.

(105)

Dále Německo reagovalo na výhrady ohledně možnosti záchrany daných aktiv. Uvedlo, že z první zprávy o hospodaření EAA (k 30. červnu 2010) nelze vyčíst žádné ztráty z portfolia. Výhrady Komise, že by mohl být odhad očekávaných ztrát ve struktuře EAA podhodnocen, Německo odmítá s tím, že se skutečný rozsah rezerv na rizika, jež EAA tvoří, řídí především portfoliem Phoenix. Rozsah této tvorby rezerv na rizika je o [0,5–1,5] mld. EUR nižší, než kolik odhaduje plán likvidace. Tvorba rezerv na rizika v EAA tedy není v rozporu s odhadem WestLB, pokud jde o očekávané ztráty.

(106)

Německo dále uvádí, že je v případě ocenění převedených portfolií nutno vzít v potaz položky, které je třeba odečíst, zejména pokud jde o i) převod závazků zaručených zřizovatelem banky, ii) budoucí peněžní toky, iii) přislíbené, avšak nečerpané úvěrové linky a iv) diskontování očekávaných ztrát.

(107)

K závazkům zaručeným zřizovatelem banky Německo uvádí, že převodem těchto závazků (57) na EAA přichází WestLB o ekonomický prospěch ve výši 882 mil. EUR a že je tuto skutečnost nutno zohlednit.

(108)

K budoucím peněžním tokům Německo uvádí, že převodem portfolií na EAA se WestLB vzdává budoucích peněžních toků (plateb úroků atd.) ve výši 880 mil. EUR a že je tuto okolnost nutno zohlednit.

(109)

Pokud jde o přislíbené, avšak nečerpané úvěrové linky, Německo uvádí, že je u převodu nečerpaných linek na EAA nutno provést opravu, neboť ve výpočtu reálné ekonomické hodnoty bylo přihlédnuto k potenciálnímu riziku s těmito linkami spojenému, zatímco jejich potenciální výnos nebyl do celkového ocenění zahrnut.

(110)

Ohledně diskontování očekávaných ztrát Německo uvádí, že by měly být diskontované očekávané ztráty použity jako východisko ocenění portfolií, neboť zásada obezřetnosti, která je s tímto přístupem v rozporu, byla již dostatečně uplatněna při výpočtu reálné ekonomické hodnoty.

(111)

K výhradám Komise, podle nichž mohla být spořitelním sdružením protiprávně poskytnuta dodatečná státní podpora, se Německo vyjádřilo následovně.

(112)

Za prvé poukázalo na to, že akcionáři WestLB, k nimž patří též spořitelní sdružení, nebyli povinni zakládat likvidační instituci. K jejímu založení došlo naopak na základě autonomního rozhodnutí vlastníků.

(113)

Za druhé poukazuje Německo na skutečnost, že FMStFG nestanoví neomezenou povinnost hradit ztráty. Podle tohoto zákona musí vlastníci komerčních bank ručit za rizika plynoucí z likvidačních agentur pouze do výše vlastních obchodních podílů. Německo uvádí, že podle FMStFG lze v zájmu zohlednění rozdílných finančních zdrojů rozdělit smlouvou povinnost k úhradě ztrát způsobem, který se liší od rozdělení ztráty v poměru podle vlastního kapitálu.

(114)

Podle názoru Německa nesou obě spořitelní sdružení při stávající povinnosti k úhradě ztrát v celkovém objemu 4,5 mld. EUR přiměřený díl nákladů.

(115)

Při posouzení podpory na restrukturalizaci ve prospěch WestLB je třeba zohlednit veškeré státní podpory, jež byly této bance poskytnuty od roku 2008, neboť podpory schválené po rozhodnutí z května 2009 byly určeny na proces restrukturalizace, jenž byl schválen týmž rozhodnutím. Vzhledem k výraznému navýšení objemu podpor a k změnám v plánu restrukturalizace je třeba všechny podpory podrobit opětovnému přezkumu na základě plánu restrukturalizace z června 2011.

(116)

Podle čl. 107 odst. 1 SFEU „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem“.

(117)

O státní podporu se jedná v případě opatření, jež splňuje všechny tyto podmínky: a) je financováno státem nebo ze státních prostředků, b) zvýhodňuje určitý podnik nebo odvětví výroby, c) narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž a d) mohlo by ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(118)

Komise setrvává na svém níže rozvedeném stanovisku, že jsou tyto podmínky splněny v případě všech předmětných opatření, přestože je zohledněna okolnost, že WestLB ukončí výkon svých bankovních činností. Tato banka bude totiž nadále vykonávat hospodářské činnosti (např. služby v oblasti správy majetku). Vzhledem k tomu, že tyto činnosti budou nadále vykonávány v mezinárodní konkurenci, mohla by daná opatření podle názoru Komise narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit též obchod mezi členskými státy (58).

(119)

Již ve svém rozhodnutí z května 2009 Komise konstatovala, že se v případě záruky na pokrytí rizik jedná o státní podporu. Německo upřesnilo, že tato záruka nadále platí pro podíl, jejž portfolio Phoenix převedené na EAA zaujímá na vlastním kapitálu.

(120)

Komise již ve svém rozhodnutí z prosince 2009 došla k závěru, že kapitálová injekce ve výši 3 mld. EUR představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(121)

Podle plánu restrukturalizace z června 2011 emituje spolková země Severní Porýní-Vestfálsko ve prospěch banky SPM nový kapitálový nástroj ve výši 1 mld. EUR, který nahradí část vlastního kapitálu WestLB (59), kterou má tato banka splatit fondu SoFFin. Vzhledem k tomu, že má tento nový kapitálový nástroj ve prospěch banky SPM nahrazovat kapitál, musí být též plně schopen uhradit ztráty, neboť regulační orgán by v opačném případě takovou transakci neschválil. Rovněž u tohoto nového nástroje se tedy jedná o kapitál. Tento kapitál poskytne Severní Porýní-Vestfálsko, takže se jedná o státní prostředky. Tento kapitálový nástroj bude překlenovat nedostatek kapitálu jediné banky, takže v případě banky SPM dojde k jejímu selektivnímu zvýhodnění. Vzhledem k tomu, že bude tato banka působit v hospodářském odvětví, v němž jsou zastoupeny podniky z jiných členských států, existuje riziko, že toto opatření naruší hospodářskou soutěž a ovlivní obchod mezi členskými státy. Jedná se tedy o státní podporu a tento závěr potvrzuje i rozbor podobných kapitálových opatření (60).

(122)

Podle plánu restrukturalizace z června 2011 převezme ztráty z provozování a likvidace banky SPM za období pěti let a dále všechny penzijní závazky spolková země Severní Porýní-Vestfálsko. V období, po něž bude banka SPM vykonávat operativní činnost, se počítá se ztrátami v celkové výši [3–6] mld. EUR (základní scénář), resp. [4–7] mld. EUR (alternativní scénář). Tyto ztráty je nutno uhradit […]. Závazek převzít ztráty banky SPM je tedy srovnatelný s kapitálovou injekcí v objemu [100–700] mil. EUR až [0,5–2,0] mld. EUR. Stejně jako nový kapitálový instrument emitovaný prospěch banky SPM pokrývá též toto další krytí ztrát nedostatek kapitálu banky a přináší jí selektivní zvýhodnění, neboť neexistují žádné indicie o tom, že by si banka mohla tento kapitál opatřit na trhu. Vzhledem k tomu, že tento kapitálový nástroj poskytne Severní Porýní-Vestfálsko, jedná se o státní prostředky. S ohledem na specifické rysy bankovního sektoru, jež jsou vysvětleny ve 118. bodu odůvodnění, by mohlo toto opatření narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Jedná se tedy o státní podporu.

(123)

Již ve svém rozhodnutí z prosince 2009 dospěla Komise k závěru, že opatření na záchranu aktiv v podobě zřízení likvidační agentury představuje státní podporu (61).

(124)

Komise souhlasí s Německem v názoru, že by se sdělení o znehodnocených aktivech nemělo na stávající případ použít. Odkazuje však na svou rozhodovací praxi, která zohledňuje též sdělení o znehodnocených aktivech, v němž Komise vysvětluje, jak je třeba opatření členských států na záchranu aktiv posuzovat z hlediska právní úpravy státních podpor podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU s tím, že je nutno vycházet z následujícího: „Znehodnocená aktiva jsou aktiva, v jejichž případě bankám hrozí ztráty. Podle názoru Komise se musí sdělení o znehodnocených aktivech použít na všechna podpůrná opatření, která se zaměřují na znehodnocená aktiva a skutečně pomáhají finanční instituci, jež je příjemcem podpory, neboť se podle uvedeného sdělení v případě opatření na záchranu aktiv jedná o opatření, jimiž mohou banky zabránit výraznému snížení hodnoty určitých kategorií aktiv.“  (62) Do této kategorie opatření spadá rovněž první převod, neboť WestLB díky němu nemusí nést důsledky úpravy hodnoty svých aktiv. Německo již dříve potvrdilo, že by WestLB nebyla mohla dále splňovat požadavky na regulatorní minimální kapitál, pokud by ji stát nebyl svým opatřením podpořil (63).

(125)

Pokud jde o dobu platnosti, je třeba sdělení o znehodnocených aktivech použít na převod aktiv. Komise připomíná, že je povinna použít právní předpisy a sdělení platné v okamžiku přijetí jejího rozhodnutí, a to bez ohledu na okamžik, v němž bylo dané opatření podpory koncipováno či oznámeno (64). V kontextu současné finanční krize Komise již podle sdělení o znehodnocených aktivech posuzovala opatření, jež byla oznámena před zveřejněním tohoto sdělení (65).

(126)

Tento přezkum Komise nezměnila, a to navzdory námitkám Německa, že Komise ve svém rozhodnutí z května 2009 ze sdělení o znehodnocených aktivech nevycházela. Přestože mohlo být nesprávné sdělení o znehodnocených aktivech tenkrát nepoužít, nemá Německo oprávněný důvod předpokládat, že by Komise postupovala stejně i nadále. V každém případě se rozhodnutí z května 2009 řídilo přístupem určovat výši podpory podle nominální hodnoty záruky, což v případě záruk za znehodnocená aktiva není nijak neobvyklé (66). Pokud by se však tentýž přístup uplatnil v této věci státní podpory, byla by výsledná výše státní podpory mnohem vyšší nežli státní podpora vypočtená podle sdělení o znehodnocených aktivech.

(127)

Nejdůležitějším aspektem tedy zůstává výpočet výše státní podpory. Podle bodu 39 sdělení o znehodnocených aktivech se bude v rámci opatření na záchranu aktiv jednat o státní podporu vždy, pokud ocenění převáděných aktiv přesahuje tržní cenu celého portfolia.

(128)

V rozhodnutí z listopadu 2010 provedla Komise předběžný výpočet výše státní podpory, kterou stanovila na 11 mld. EUR. Z této částky nebyly odečteny žádné položky. V této souvislosti provedla Komise za součinnosti znalců ocenění pravděpodobné tržní hodnoty aktiv, jež nebyla obchodována na trhu. Díky podrobné analýze portfolia a na základě podrobných údajů v závěrečném znaleckém posudku však byla Komise s to své ocenění zpřesnit.

(129)

Přehled o tržní hodnotě v členění podle dílčích portfolií udává tabulka 6:

Tabulka č. 6

Tržní hodnota aktiv, jež byla předmětem prvního převodu (v mld. EUR)

(130)

(131)

(132)

Očekávané kapitálové ztráty z dílčího portfolia s položkami European Super Senior, jež původně odhadla WestLB, jsou velmi konzervativní a dosti se blíží výpočtu tržní hodnoty. Reálnou ekonomickou hodnotu, kterou WestLB pro portfolio European Super Senior odvodila, tedy lze použít jako odhad tržní hodnoty (1,750 mld. EUR) (68). V případě portfolia Phoenix, u nějž se jedná o strukturované cenné papíry s komplikovanou kaskádovitou strukturou splácení („vodopádová struktura“), lze odhad tržní ceny provést následovně: Za prvé, tržní ocenění podkladového zajištění bylo odhadnuto na zhruba 54 % (12,375 mld. EUR). S přihlédnutím k disponibilní hotovosti (plus 1,325 mld. EUR) a k předpokládaným odtokům hotovosti (mínus zhruba 0,5 mld. EUR v případě náročného scénáře podobného tržnímu ocenění) lze tržní hodnotu odhadnout na zhruba 13,2 mld. EUR (69).

(133)

Výše státní podpory vyplývá z porovnání celkové částky (52,887 mld. EUR) s převodní hodnotou (68,116 mld. EUR). Výslednou hodnotu je následně nutno snížit o odečítané položky, tedy o i) vlastní kapitál EAA ve výši 3,267 mld. EUR uvedený v 93. bodu odůvodnění, ii) ušlé závazky zaručené zřizovatelem banky v objemu 882 mil. EUR a iii) 268 mil. EUR na základě převodu úvěrových dluhopisů v rámci struktury portfolia Phoenix. Státní podpora tedy činí 10,812 mld. EUR, tj. 15,229 mld. EUR – 4,417 mld. EUR.

(134)

Výše státní podpory zahrnuje též záruky za úhradu ztrát EAA, jež poskytli akcionáři WestLB (viz 33.–40. bod odůvodnění). Tyto záruky totiž nastupují na místo závazku, který přijala federace, když prostřednictvím EAA nabyla aktiva WestLB. Budiž připomenuto, že jsou podílníci podle FMStFG povinni uhradit federaci kompenzaci v případě budoucích ztrát. Toto ručení federace je interně nahrazeno ručením akcionářů WestLB. Tato skutečnost však nemá dopad na banku, která je příjemcem podpory. Pokud by byly tyto záruky posouzeny jakožto oddělený zdroj podpory, byla by tato plnění započtena nadvakrát. Záruky tedy nenavyšují rozsah státní podpory poskytnuté v rámci prvního převodu aktiv na EAA.

(135)

Druhý převod aktiv se týká potenciálního doplnění EAA všemi zbývajícími aktivy a závazky WestLB. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že je nyní jisté pouze to, že dojde k převodu vyčleněného portfolia WestImmo, zatímco převod aktiv a závazků Verbundbank a Pfandbriefbank je zvažován pouze jako možnost. Dále jsou k prodeji nabídnuta všechna oddělení a úseky WestLB, takže je přeci jen možné, že by související aktiva a závazky byly prodány ještě před 30. červnem 2012 za tržní cenu a nebyly by již předmětem převodu na EAA. Níže uvedené posouzení však vychází z opatrného předpokladu, že všechna zbývající aktiva a závazky budou k 30. červnu 2012 na EAA převedeny.

(136)

V případě WestImmo bude odštěpeno vyčleněné portfolio aktiv a závazků v objemu zhruba [5,3–6,9] mld. EUR (účetní hodnota zjištěná dle HGB) a bude následně převedeno na EAA. Jeho tržní ocenění bylo zjištěno podle údajů v tabulce 4. Číselné údaje, z nichž byla tržní hodnota určena, Komise přezkoumala s tím, že pokládá za přijatelné vysvětlení, proč lze tržní hodnotu pokládat za dostatečně konzervativní. V případě druhého převodu aktiv je tedy ohledně části, jež připadá na WestImmo, poskytnuta státní podpora ve výši [300–800] mil. EUR, která odpovídá rozdílu mezi hodnotou převodní a hodnotou tržní.

(137)

Pokud by se nepodařilo prodat WestImmo, z níž bude odštěpeno vyčleněné portfolio, jako Pfandbriefbank, nýbrž by ji bylo nutno převést na EAA, odpovídá převodní hodnota podle názoru Německa hodnotě tržní. Tento argument se jeví jako přijatelný, neboť Pfandbriefbank byla záměrně očištěna o znehodnocená aktiva.

(138)

V případě WestLB budou odštěpena aktiva a závazky v objemu zhruba [120–150] mld. EUR (účetní hodnota zjištěná dle HGB). Tržní hodnota portfolia je o [1,0–1,8] mld. EUR nižší než účetní hodnota podle HGB (viz tabulka 3 pod 47. bodem odůvodnění. U zbývajících aktiv a závazků WestLB Komise přezkoumala číselné údaje, jež byly použity ke stanovení jejich tržní hodnoty, a v tržním ocenění neshledala žádné rozpory. Komise připomíná, že WestLB byla během prvního převodu aktiv očištěna o znehodnocená aktiva, čímž došlo k rozsáhlému snížení kapitálových požadavků. Nepřekvapí tedy, že je kvalita portfolia, a tedy i jeho tržní hodnota mnohem vyšší nežli v případě prvního převodu. Komise proto akceptuje, že je tržní hodnota aktiv a závazků v portfoliu o [1,0–1,8] mld. EUR nižší nežli převodní hodnota (účetní hodnota zjištěná podle HGB) a že výše podpory, která v rámci druhého převodu aktiv připadá na část aktiv a závazků WestLB, tudíž odpovídá [1,0–1,8] mld. EUR.

(139)

Tržní hodnota aktiv v rámci druhého převodu je o celkem [1,3–2,6] mld. EUR nižší než jejich hodnota převodní. Výše podpory, jež připadá na druhý převod aktiv, tedy činí celkem [1,3–2,6] mld. EUR.

(140)

Jakmile budou na EAA převedena všechna aktiva WestLB, přejde na EAA odpovědnost za jejich financování. Do 30. června 2012 (tj. až do skutečného převodu) budou opatření k zajištění potřebné likvidity přijímat akcionáři WestLB a tím zajišťovat, aby se převod aktiv na EAA mohl uskutečnit. Tato opatření lze pokládat za nedílnou součást všeobecného likvidačního scénáře, neboť má pouze chránit transformační fázi v případě, že do 30. června 2012 dojde na trhu k turbulencím. Tento postup však současně představuje časově omezené zvýhodnění WestLB (70), které […]. Vzhledem k tomu, že se v případě akcionářů WestLB jedná o veřejnoprávní korporace a o podniky, které v konečném důsledku ovládá stát, a že tito akcionáři by během transformace museli rozhodovat o poskytování likvidity, jsou na toto opatření vynakládány státní prostředky. Jak již uvádí 118. bod odůvodnění, mohlo by takové zvýhodnění s ohledem na specifické rysy německého bankovního sektoru narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Lze tedy vyvodit, že poskytnou-li akcionáři WestLB v prvním pololetí 2012 bance likviditu, jedná se o státní podporu.

(141)

Podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU je Komise oprávněna prohlásit podporu za slučitelnou s vnitřním trhem, pokud má „napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu“. Komise si je vědoma toho, že celosvětová finanční krize může vážně narušit hospodářství členského státu a že jsou opatření na podporu bank vhodná k tomu, aby takovou poruchu napravila. Tento závěr potvrdilo sdělení Komise s názvem „Rekapitalizace finančních institucí během současné finanční krize: omezení podpory na nezbytné minimum a záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže (71) (dále jen „sdělení k rekapitalizaci“), jakož i sdělení o znehodnocených aktivech a sdělení k restrukturalizaci. Podle názoru Komise jsou předpoklady pro schválení státní podpory podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU vzhledem k novému tlaku na finančních trzích nadále splněny. Tento svůj názor potvrdila tím, že v prosinci 2010 přijala sdělení, kterým se prodloužila použitelnost pravidel pro poskytování státní podpory ve prospěch bank v souvislosti s finanční krizí do 31. prosince 2011 (72). Následně Komise použitelnost těchto pravidel prodloužila ještě jednou na období po 31. prosinci 2011 (73).

(142)

Správnost této analýzy z pohledu německého hospodářství potvrdila rozhodnutí, jimiž Komise schválila různá opatření spolkové vlády na boj proti finanční krizi, zejména v rozhodnutích o schválení a prodloužení balíčku na záchranu bank (74).

(143)

Nekontrolované zhroucení banky, jakou je WestLB, by mohlo přímo ovlivnit finanční trhy, a tím také celou ekonomiku členského státu. Vzhledem k současné křehkosti finančních trhů vychází Komise při přezkumu opatření podpory v bankovním sektoru i nadále z čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU.

(144)

Z důvodů uvedených ve 125. a 126. bodu odůvodnění je nutno první převod aktiv na EEA posoudit podle sdělení o znehodnocených aktivech. Toto posouzení slučitelnosti se soustředí na otázku, zdali se převod aktiv uskutečňuje za cenu, která je vyšší než tržní hodnota, aniž by byla současně překročena reálná ekonomická hodnota definovaná v bodu 40 sdělení o znehodnocených aktivech. Podle bodu 41 téhož sdělení je opatření podpory slučitelné s vnitřním trhem v případě, že převodní hodnota nepřekračuje reálnou ekonomickou hodnotu a že je převodní delta rovna nule. Předmětem následujícího posouzení bude nejprve výše převodní delty (viz 144.–159. bod odůvodnění). Není-li tento ukazatel roven nule, tj. překračuje-li reálnou ekonomickou hodnotu, musí být splacen nebo vymožen zpět (viz 161.–162. bod odůvodnění níže).

(145)

V souvislosti s prvním převodem aktiv zpochybnilo Německo výpočet reálné ekonomické hodnoty. Ve svém vyjádření se pokouší vyvrátit výpočet převodní delty provedený v rozhodnutí z listopadu 2010, podle nějž činí tento ukazatel 3,414 mld. EUR. Komise argumentaci Německa přezkoumala a dospěla k tomuto závěru:

(146)

Pokud jde o celkové ocenění za účelem zjištění reálné ekonomické hodnoty převáděných aktiv, trvá Komise na tom, že její ocenění nebylo nadmíru konzervativní a bylo provedeno v souladu s bodem 37 sdělení o znehodnocených aktivech. Podle tohoto ustanovení musí Komise sledovat správný a koherentní přístup k oceňování aktiv, včetně aktiv, která jsou komplexnější a méně likvidní, aby se předešlo nežádoucímu narušení hospodářské soutěže. Ve svém rozhodnutí z listopadu 2010 Komise uvedla, že je její přístup v souladu s běžnou rozhodovací praxí. Přístupy jiných orgánů, např. orgánů shromážděných v Evropském výboru orgánů bankovního dohledu (CEBS), jsou samozřejmě též možné, avšak pro stávající posouzení irelevantní.

(147)

Komise není ani nadále přesvědčena o tom, že přístup, jejž navrhla WestLB, je konformní s rozhodovací praxí na poli státních podpor. Komise konstatuje, že Deutsche Bundesbank reálnou ekonomickou hodnotu, kterou WestLB navrhla, nepotvrzuje, nýbrž podrobuje kritice jak metodu ocenění, tak parametry, jež WestLB použila (75). Tento kritický pohled Deutsche Bundesbank vyvrací tvrzení Německa, podle nějž je metoda ocenění WestLB v odborných kruzích uznávána. Komise proto setrvává na svém názoru, že se metoda ocenění WestLB odchyluje od běžné rozhodovací praxe (76).

(148)

Pokud jde o ocenění konkrétně, Komise v souvislosti s oceněním „strukturovaných cenných papírů“ konstatuje, že zde nedochází k výrazným odchylkám. Reálná ekonomická hodnota celé této kategorie aktiv, jak ji vypočetla Komise, se velmi blíží reálné ekonomické hodnotě, z níž vychází WestLB. Od konzervativních předpokladů odhlížela Komise vždy v případě, že by jimi bylo validováno či odmítnuto ocenění jednotlivých portfolií. Namísto toho podle doporučení svých znalců ještě jednou přezkoumala nadměrně opatrný přístup, jejž WestLB sledovala u dílčího portfolia „European Super Senior“. Komise prostudovala podrobný znalecký posudek, který se věnoval též nejdůležitějším podkategoriím aktiv (ABS CDO (77), jiné CDO (78), US RMBS (79), US CMBS (80), US ABS (81), EUR ABS (82) a Financials). Dospěla k závěru, že metody a závěry zde uvedené odpovídají jiným případům, např. těm, jež jsou citovány v rozhodnutí o zahájení řízení.

(149)

Za druhé, ve spojitosti s úvěrovým portfoliem Komise polemizuje s tvrzením Německa, podle nějž není znalecké ocenění dostatečně transparentní a je rozporuplné. Komise poukazuje na to, že poskytla vodítka ke vhodnosti určitých metod k určení reálné ekonomické hodnoty. Komise např. doporučila zopakovat ocenění (re-underwriting) úvěrového portfolia na základě velké namátkové kontroly a na této bázi posoudit vhodnost stávajících ratingových systémů, pravděpodobnosti selhání vypočtené s jejich pomocí (PD) a ztrátovosti ze selhání (LGD). Německo se tímto doporučením neřídilo. Komise dále zdůraznila, že v souladu s bodem 41 sdělení o znehodnocených aktivech musela při výpočtu ztrátovosti ze selhání a pravděpodobnosti selhání vycházet ze zátěžových scénářů, které spočívají na dostatečně konzervativních předpokladech. Podle její rozhodovací praxe se musí ocenění převáděných aktiv opírat o jejich reálnou ekonomickou hodnotu. Komise tedy potvrzuje svůj předchozí závěr, že je ocenění nutno upravit o zhruba 1 mld. ERU.

(150)

Za třetí, pokud jde o portfolio cenných papírů, souhlasí Komise s Německem v tom, že důvodem odchylek je předpoklad, zdali jsou příslušné trhy funkčně narušeny, či nikoli. Lze však položit i otázku, zdali může být tato část portfolia vůbec předmětem záchrany podle sdělení o znehodnocených aktivech. Bylo by možné argumentovat tím, že přestože lze uvažovat o jisté flexibilitě, kdy by byl bankám přiznán nárok na záchranu aktiv, jež nebyla primárně dotčena první fází finanční krize, nelze žádného programu na záchranu aktiv využít v případě aktiv, která není možné v okamžiku převodu pokládat za znehodnocená. Opatření na záchranu znehodnocených aktiv by nebylo podle této optiky možné pokládat za svého druhu časově neomezenou pojistku proti následkům recese. Na straně druhé by mohlo vyčlenění velkých portfolií v objemu několika miliard eur narušit právě na těchto trzích hospodářskou soutěž. Jako možnost vyhovět jak cíli zachování finanční stability, tak nutnosti zabránit narušení hospodářské soutěže upravuje sdělení o znehodnocených aktivech převod takových aktiv. Nicméně vzhledem k tomu, že trh těchto aktiv funguje (tj. není funkčně narušen), odpovídá reálná ekonomická hodnota zcela či přibližně hodnotě tržní.

(151)

WestLB zkoumá existenci fungujícího trhu podle kritéria, jež se opírá čistě o likviditu, zatímco Komise zastává názor (83), že by existence případné tržní poruchy měla být posouzena za pomoci srovnání s dobře fungujícím trhem daného aktiva. Na normálně fungujícím trhu se transakce uskutečňuje mezi kupujícím a prodávajícím, kteří jsou ochotni uzavřít smlouvu. Pojem kupujícího a prodávajícího ochotných uzavřít smlouvu implikuje, že se jedná o transakci dobrovolnou, která není sjednávána pod nátlakem.

(152)

Znalci Komise předložili transparentní kritéria pro normální fungující trh a Komise tato kritéria akceptovala (84). Zatímco přiměřená likvidita a nízké rozpětí nabídka/poptávka ukazují na fungující trh, neplatí nutně opak. Soukromě umístěný cenný papír solventního a stabilního emitenta totiž nemusí být nutně likvidní. V případě potřeby by však bylo možno snadno získat konkurenceschopnou tržní nabídku, která by se blížila tržnímu ocenění určenému na základě srovnatelných likvidních cenných papírů. Kritéria, která navrhla WestLB, jsou tedy z hlediska posouzení normálně fungujícího trhu pojata příliš úzce.

(153)

V tomto kontextu je třeba poznamenat, že chybná klasifikace aktiv, jež nejsou znehodnocena, nepředstavuje sama o sobě z hlediska určení reálné ekonomické hodnoty problém. Je-li použita vhodná metoda a kalibrace, pak se reálná ekonomická hodnota takovýchto položek zřejmě blíží hodnotě tržní. V případě fungujícího trhu by k hodnotě, která se blíží hodnotě tržní, měla vést každá metoda výpočtu reálné ekonomické hodnoty. Chybná klasifikace aktiv je tedy v podstatě svého druhu testem vhodnosti zvolené metody výpočtu a parametrů reálné ekonomické hodnoty.

(154)

K tvrzení Německa, že byly v roce 2009 funkčně narušeny určité trhy státních dluhopisů, Komise konstatuje, že v uvedené době byla naplněna kritéria fungujícího trhu. Naopak se koncem druhého čtvrtletí 2010 (85) a později vyskytly na jednotlivých dílčích trzích státních dluhopisů náznaky funkční poruchy, zejména s ohledem na intervence ECB a další zásahy na evropské úrovni. K 31. prosinci 2009 a 31. březnu 2010, jež při oceňování sloužily jako referenční termíny, však tyto okolnosti nepanovaly.

(155)

Komise proto setrvává na svém názoru, že WestLB buď použila nesprávnou metodu ocenění nebo při ocenění vycházela z nesprávných parametrů s tím důsledkem, že je jeho výsledek nutno upravit o zhruba 600 mil. EUR.

(156)

Závěrem je nutno konstatovat, že ocenění všech tří dílčích portfolií reálnou ekonomickou hodnotou, jež je prezentováno ve znaleckém posudku, Komise pokládá za správné a slučitelné se svou rozhodovací praxí. Rozdíl mezi převodní a reálnou ekonomickou hodnotou aktiv v portfoliu tedy podle názoru Komise činí 6,949 mld. EUR (86).

(157)

V rozhodnutí z listopadu 2010 vyjádřila Komise pochybnosti, zdali pro účely převodu přicházejí v úvahu všechna aktiva. Jako důkaz toho, že v případě některých aktiv vznikly již v době převodu ztráty, přestože tato aktiva nespadala do oblasti působnosti bodu 32 sdělení o znehodnocených aktivech, použila Komise údaje z první zprávy o hospodaření EAA. Německo však předložilo doplňující údaje a vysvětlilo jednak rozsah tvorby rezerv na rizika, kterou EAA provedla, jednak výši ztrát z aktiv převedených na tuto agenturu. Uvedené vysvětlení bylo přijatelné a rozptýlilo pochybnosti Komise. Z tohoto důvodu není u aktiv, jež nelze zachránit, třeba provádět žádné další úpravy.

(158)

Komise neakceptuje žádné další odečítané položky kromě těch, jež uznala již v rozhodnutí z listopadu 2010. Akceptovány byly rovněž kompenzační účinky kapitálové injekce (3,267 mld. EUR) a úvěrových dluhopisů (268 mil. EUR) (87) (srv. 44. bod odůvodnění tabulka 2). Komise dále Německo vyzvala, aby si k těmto kompenzačním účinkům vyžádalo stanovisko Deutsche Bundesbank a nechalo si regulátorem, např. právě německou centrální bankou, v souladu se sdělením o znehodnocených aktivech přezkoumat a potvrdit případné změny v ocenění portfolia. K tomuto přezkumu a potvrzení regulátorem však nedošlo.

(159)

K závazkům zaručeným zřizovatelem banky Komise konstatuje, že ocenění závazků samo o sobě není předmětem sdělení o znehodnocených aktivech. Musela tedy přezkoumat, jak postupovat v případě převodu, který, jako v daném případě, zahrnuje nejen aktiva, ale i závazky. Komise sice uznává, že převod závazků s nízkým rozpětím může představovat ekonomickou nevýhodu, nicméně musela vytvořit rovnováhu mezi sjednanými aktivy a závazky. Komise tedy při přezkumu celkové výše podpory sice přihlédla k účinkům závazků zaručeným zřizovatelem banky (srv. 133. bod odůvodnění), nicméně je toho názoru, že by při určování reálné ekonomické hodnoty zohledňovány být neměly.

(160)

Pokud jde o budoucí kladné hospodářské výsledky docílené z převedených aktiv, nepřipojuje se Komise k názoru Německa, nýbrž setrvává na svém stanovisku, že by od okamžiku převodu aktiv již nemělo být k budoucím ziskům přihlíženo. Tato metoda výpočtu reálné ekonomické hodnoty úvěrového portfolia je v souladu s rozhodovací praxí Komise (88).

(161)

Ohledně přislíbených, avšak nečerpaných úvěrových linek Komise potvrzuje, že jejich účetní hodnota skutečně může být nulová. Tato možnost však nevylučuje, že se přislíbená nečerpaná úvěrová linka negativně projeví na reálné ekonomické hodnotě. Není totiž vyloučeno, že dojde k jejímu čerpání, neboť mu nelze smluvně zabránit. Skutečnost, že dosud k čerpání nedošlo, tedy na reálné ekonomické hodnotě nemění nic dokonce ani v případě, že tyto položky mají nulovou účetní hodnotu.

(162)

K diskontování očekávaných ztrát Komise konstatuje, že jím WestLB jednoduše mění svůj vlastní koncept ocenění, a to bez podpory Deutsche Bundesbank. Německo se tím dostává do rozporu se svým vlastním odhadem reálné ekonomické hodnoty, vůči názoru Komise však neprezentuje žádné další protiargumenty.

(163)

Vzhledem k tomu, že byla reálná ekonomická hodnota akceptována a že je v souladu s body 40 a 41 sdělení o znehodnocených aktivech, nejsou podle názoru Komise z hlediska ocenění reálné ekonomické hodnoty relevantní ani očekávané ztráty, ani další z celkem tří Německem uplatněných odečítaných položek.

(164)

Pochybnosti, jež měla Komise k řádné správě znehodnocených aktiv v návaznosti na převod aktiv, byly rozptýleny. Komise měla výhrady vůči tomu, aby znehodnocená aktiva nadále spravovala WestLB, neboť banka by se měla obecně soustředit na nové činnosti a zamezit jakémukoli konfliktu mezi ukončovanou a novou činností. Nicméně vzhledem k tomu, že WestLB/banka SPM nebudou po 30. červnu 2012 vykonávat žádné nové bankovní činnosti, nýbrž pouze poskytovat služby v oblasti správy majetku, nejsou pochybnosti Komise již relevantní.

(165)

Závěrem lze konstatovat, že se pochybnosti Komise nepodařilo rozptýlit, a to navzdory zohlednění všech dalších potenciálních odečítaných položek a argumentů, jež Německo uvedlo. Komise tedy nadále uvažuje ukazatel převodní delta ve výši 3,414 mld. EUR.

(166)

Podle bodu 41 sdělení o znehodnocených aktivech musí banka v zájmu omezení narušení hospodářské soutěže, k němuž dochází tím, že jsou aktiva převáděna za cenu vyšší, než kolik činí hodnota pokládaná za přijatelnou kompenzaci selhání trhu, vrátit částku odpovídající ukazateli převodní delta. Nelze-li podporu získat zpět bezprostředně, mělo by k jejímu vrácení dojít postupně, např. za použití tzv. mechanismu claw-back. Není-li splacení podpory možné ani za pomoci uvedeného mechanismu, aniž by nastala technická insolvence, je třeba narušení hospodářské soutěže kompenzovat rozsáhlou restrukturalizací, jež může vést až k likvidaci (89).

(167)

Podle vlastních údajů v plánu restrukturalizace z února 2011 nebyla WestLB s to splatit ani oněch 3,4 mld. EUR, jež vyplývaly z prvního převodu aktiv na EAA, aniž by tím neohrozila svou životaschopnost. Možný by patrně nebyl ani prodej této banky v případě, že by tyto 3,4 mld. EUR musel Německu vracet potenciální kupec. Německo proto předložilo plán restrukturalizace z června 2011, jenž počítá s likvidací WestLB v horizontu 12 měsíců. Podle názoru Komise je likvidace WestLB dostatečná k tomu, aby bylo kompenzováno narušení hospodářské soutěže. S výhradou věrohodnosti plánu likvidace, jež bude posouzena v oddílu C, tedy Komise konstatuje, že státní podpora vyhovuje podmínkám sdělení o znehodnocených aktivech a je podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU slučitelná s vnitřním trhem.

(168)

Posouzení podle sdělení o znehodnocených aktivech je nutno v zásadě provést i u převodu druhé tranše. Podle názoru Komise by však výsledek takového posouzení již neměl vzhledem k plánu restrukturalizace z června 2011 žádný dopad. Případné další narušení hospodářské soutěže, které by bylo dáno ukazatelem převodní delta v souvislosti s druhou tranší, by totiž v každém případě omezila likvidace, s níž plán restrukturalizace z června 2011 počítá. V daném zvláštním případě tedy Komise zastává názor, že nakolik lze již celkovou výši podpory pokládat za slučitelnou s vnitřním trhem podle bodu 41 sdělení o znehodnocených aktivech, není nutné detailně posuzovat ocenění, tj. výpočet reálné ekonomické hodnoty.

(169)

Převod aktiv je tedy slučitelný s vnitřním trhem a odpovídá požadavkům bodu 41 sdělení o znehodnocených aktivech, neboť je potenciální narušení hospodářské soutěže omezeno likvidací WestLB.

(170)

Slučitelnost všech opatření podpory s vnitřním trhem musí Komise posoudit podle svých pokynů pro banky v době finanční krize, zejména podle sdělení k restrukturalizaci a sdělení pod názvem „Použití pravidel pro poskytování státní podpory na opatření přijatá ve vztahu k finančním institucím v souvislosti se současnou globální finanční krizí“ (90) (dále jen „sdělení o bankách“).

(171)

Plán restrukturalizace z června 2011 musí zajišťovat slučitelnost opatření podpory uvedených v tabulce 7 s vnitřním trhem.

(172)

Tato opatření jsou spojena s podporou v celkové výši [21,6–24,4] mld. EUR, a poměr podpory k rizikově váženým aktivům podle stavu k 31. prosinci 2009 tedy dosahuje [24,4–27,6] %. Tuto výši podpory je nutno pokládat za velmi významnou vzhledem k bilanční sumě příjemce podpory, a je tedy nutno provést rozsáhlou restrukturalizaci či likvidaci. Plán restrukturalizace musí dále zohledňovat další narušení hospodářské soutěže, k němuž dochází v důsledku státní podpory a priori neslučitelné s vnitřním trhem. Tato podpora má podobu ukazatele převodní delta. Navržená restrukturalizace či likvidace musí být takové povahy, aby toto narušení kompenzovaly.

(173)

Plán restrukturalizace z června 2011 splňuje kritéria sdělení k restrukturalizaci. Podle bodu 21 tohoto sdělení by se o řádné likvidaci či dražbě banky v obtížích mělo uvažovat vždy, když se banka nemůže hodnověrně vrátit k dlouhodobé životaschopnosti. Postup v případě řádné likvidace pak popisuje sdělení o bankách (91). Takovouto kontrolovanou likvidaci lze provádět v individuálních případech, kdy byla poskytnuta podpora na záchranu jednotlivé finanční instituce a kdy je zřejmé, že by restrukturalizace nebyla úspěšná.

(174)

Má-li být podpora na likvidaci slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, musí podle ustálené rozhodovací praxi Komise (92) splňovat tři obecné předpoklady:

(175)

Plán restrukturalizace z června 2011 předpokládá podle názoru Komise scénář řádné likvidace WestLB a opírá se o dohodu akcionářů banky o sdílení nákladů. Plán zohledňuje zejména skutečnost, že jsou již po dva roky neúspěšně hledány jiné, tržně zaměřené možnosti řešení pro WestLB, které by mohly být nákladově příznivější či méně škodlivé pro hospodářskou soutěž. Na straně druhé by mohla nekontrolovaná likvidace ohrozit finanční stabilitu. Řádnou likvidací lze toto riziko ošetřit lépe. Plán restrukturalizace z června 2011 Komisi umožňuje posoudit postup likvidace a potenciální důsledky státních opatření pro hospodářskou soutěž, která jsou s tímto postupem spojena.

(176)

Velmi důležitým kritériem pro posouzení určitého plánu jakožto scénáře likvidace je to, zdali banka zastaví veškeré bankovní činnosti a pokračuje pouze v činnostech na likvidaci stávajících portfolií, avšak neuzavírá nové transakce.

(177)

Ukončení bankovních činností by mělo být zajištěno mj. prodejem či převodem všech stávajících aktiv a závazků banky s tím důsledkem, že zůstane zachována jen zbytková struktura, pokud si takový postup žádá likvidace stávajících aktiv, a zejména zachování hodnoty při likvidaci portfolií banky.

(178)

Podle plánu restrukturalizace z června 2011 převede WestLB všechna svá bankovní aktiva na spořitelny nebo EAA. Ke 30. červnu 2012 tedy již nebudou v bance zbývat téměř žádné rizikově vážená aktiva. Německo se zavázalo, že zbytek banky již nebude nadále používat obchodní firmu „WestLB“, nýbrž se do nejvýše tří měsíců přejmenuje na „SPM-Bank“. Banka též nebude provádět žádné bankovní činnosti na vlastní účet, nýbrž bude působit pouze jako poskytovatel služeb pro EAA a v omezeném rozsahu též pro třetí osoby. Plán restrukturalizace tedy vymezil významné a nezvratné kroky, jež do 12 měsíců povedou ve většině původních oblastí činnosti WestLB k jejímu neodvolatelnému odchodu z tohoto trhu.

(179)

Za druhé je fáze likvidace v souladu s bodem 47 sdělení o bankách omezena na dobu nezbytně nutnou pro řádné provedení likvidace, tak aby se zamezilo nepřiměřenému narušení hospodářské soutěže. Likvidace WestLB sice potrvá několik let, avšak toto období lze za nezbytné minimum pokládat. Hospodářské soutěži bude vystavena pouze servisní společnost, jež bude nabízet omezený počet služeb v oblasti správy majetku pro třetí osoby. Německo se zavázalo, že tato servisní společnost bude nejpozději do 31. prosince 2016 prodána. Přechodné období do 31. prosince 2016 je nutné k tomu, aby vedení banky SPM mohlo provést reorganizaci a aby byla vyčleněna servisní společnost a sestavena alespoň krátká výsledovka s cílem přilákat potenciální investory. Sama banka SPM si ponechá odpovědnost za aktiva, jež nebude možno fyzicky převést na EAA, takže délka její existence bude záviset na době splatnosti těchto aktiv. Likvidace portfolií, při níž bude usilováno o zachování jejich hodnoty, by měla trvat do roku 2028 s tím, že ji nelze zkrátit. Funkce držitele aktiv však sama o sobě nepředstavuje hospodářskou činnost, a tedy nemá dopad na hospodářskou soutěž. V rámci snižování personálu banky SPM bude cílový počet 1 000 zbývajících zaměstnanců dosažen sice až po několika letech, tato skutečnost je však úměrná omezování činnosti banky SPM, neboť její reorganizace bude navzdory ukončení bankovní činnosti pracovně velmi náročná. Celkově lze konstatovat, že všechny tyto procesy budou realizovány v co nejkratších lhůtách.

(180)

Podle třetího kritéria by měla banka ukončit svou činnost na trhu, s výjimkou prodeje svých aktiv, a zajistit, aby z původní bankovní činnosti byla na trhu nadále vykonávána jen nepodstatná část.

(181)

Některé činnosti sdružené do činnosti Verbundbank převezme Helaba. Z hlediska rozvahy představují činnosti Verbundbank méně než 20 % bývalé bilanční sumy WestLB (portfolio Verbundbank odpovídá bilanční sumě maximálně 45 mld. EUR, kdežto bilanční suma WestLB dosahovala v roce 2008 288 mld. EUR). Pokud jde o počet zaměstnanců, Komise konstatuje, že u vyčleněné Verbundbank zůstane nadále zaměstnáno méně než 10 % bývalých zaměstnanců WestLB (zhruba 400 oproti 5 661 zaměstnancům WestLB v roce 2008). Dále je nutno zohlednit, že Verbundbank bude vyčleněna formou odštěpení aktiv a závazků, a že tedy nebude převáděna jako samostatná banka. Jelikož se tato transakce tedy netýká WestLB, nýbrž pouze malé části jejích aktiv a závazků, nelze ji pokládat za významný prodej této banky.

(182)

Komise nemá indicie o tom, že by nebyly naplněny podmínky bodu 49 sdělení o bankách, podle nichž by se měla transakce uskutečnit za tržních podmínek a za dotčená aktiva a závazky by měla být docílena co nejvyšší prodejní cena. Komise v této souvislosti konstatuje, že WestLB zorganizovala v minulosti neúspěšné řízení o prodeji, při němž usilovala o to, aby byla za všechna její aktiva a závazky co nejvyšší prodejní cena dosažena. Neobdržela však žádnou přijatelnou nabídku ke koupi. Hodnotu podniku tvořeného činnostmi Verbundbank, která zahrnuje aktiva, závazky a organizační strukturu se zhruba 400 zaměstnanci, dále v současnosti zkoumá několik externích auditorů na základě standardních metod ocenění. Německo se zavázalo, že bude hodnota tohoto podniku tvořeného činnostmi Verbundbank, které nepřevezme Helaba ani spořitelny, v souladu s rámcovou dohodou rovna nule. Na rozdíl od jiných postupů prodeje v případech likvidace (96) si prodej činností Verbundbank ze strany WestLB nevyžádá žádné dodatečné prostředky vyplácené státními subjekty. Komise tedy neshledává neoprávněnou výhodu pro právnickou osobu, jež bude přebírat činnosti Verbundbank, a vyvozuje tedy závěr, že prodejem těchto činností neobdrží podporu ani Helaba, ani spořitelny.

(183)

V daném případě jsou rovněž dodržena pravidla pro odprodej celé banky, která upravuje bod 17 a násl. sdělení k restrukturalizaci, přestože tato pravidla nejsou v daném případě vůbec použitelná (97). Podle uvedených pravidel je nutno splnit následující předpoklady: obnova životaschopnosti, sdílení nákladů a omezení případného narušení hospodářské soutěže. Prodej bance Helaba tyto předpoklady splňuje. Za prvé je Helaba nejspíše s to zaručit životaschopnost převedené banky. Verbundbank má totiž oproti ní samotné spíše nízkou bilanční sumu a počet zaměstnanců a životaschopnost podniku, jenž z převzetí vzejde, ovlivní jen málo. Na straně druhé povede převzetí zřejmě k úsporám nákladů, které hovoří proti tomu, aby byla Verbundbank pozitivně posouzena jako samostatná banka (98). Za druhé je zaručeno sdílení nákladů, neboť akcionáři WestLB nedocílí prodejem žádného výnosu, nýbrž naopak přijdou o kapitál, který do WestLB investovali. Za třetí se činnosti WestLB zredukují na méně než 20 % původního rozsahu, v kterémžto případě nepožaduje Komise v rámci své standardní rozhodovací praxe žádná další kompenzační opatření (99).

(184)

Komise dále nemá důvod předpokládat, že lze Verbundbank jakožto seskupení aktiv pokládat za ekonomického nástupce WestLB. Právním nástupcem WestLB není ani Helaba, ani není s WestLB ve významné míře funkčně totožná Verbundbank. Předpoklady, z nichž Komise vychází při zjišťování, zdali podnik pokračující ve výkonu činnosti původního podniku obdržel podporu, tedy nejsou v případě Helaby naplněny (100).

(185)

V neposlední řadě je též zaručeno, že podpora zůstane omezena na potřebné minimum. Zejména budou aktiva převedena na EAA pouze tehdy, nebude-li možné je prodat soukromým kupcům. Další kapitálová injekce do banky SPM je nutná k pokrytí nákladů na likvidaci. V neposlední řadě lze podporu likvidity chápat jako nedílnou součást likvidačního scénáře, neboť jejím smyslem je pouze poskytovat ochranu během přechodného období do 30. června 2012 v případě, že by na trhu došlo k turbulencím. Podpora likvidity tedy zaručuje, že se z řádné likvidace nestane před 30. červnem 2012 likvidace neřízená.

(186)

Druhá část posouzení se zaměřuje na sdílení nákladů. Podle bodu 46 sdělení o bankách je v souvislosti s likvidací nutné zejména dbát na to, aby se co nejvíce omezil morální hazard, zejména prostřednictvím vyloučení akcionářů a případně určitých typů věřitelů, pokud jde o získání prospěchu z jakékoliv podpory v souvislosti s řízenou likvidací. V případu Northern Rock (101) a HRE (102) bylo přiměřeného sdílení nákladů dosaženo zestátněním těchto finančních institucí. Jako v obou uvedených případech přijdou i v případu předmětném akcionáři o svůj veškerý kapitál vložený do účasti v bance. Kromě toho převezmou odpovědnost za divize, na něž se má WestLB rozdělit, akcionáři WestLB, resp. SoFFin. Tito akcionáři též poskytnou další kapitál s tím, že většinu hybridního kapitálu zajistí SoFFin.

(187)

Spořitelny vyslovily souhlas s tím, že převezmou odpovědnost za činnosti Verbundbank, a poskytnou pro tento účel kapitál. Severní Porýní-Vestfálsko deklarovalo připravenost nést většinu nákladů, tj. převzít všechny náklady na provoz a likvidaci banky SPM. SoFFin akceptoval, že ponese významnou část nákladů tím, že ve WestLB ponechá dvě třetiny ze svého vkladu tichého společníka, takže mu s velkou pravděpodobností jeho investice nebude splacena. Dohoda tedy celkově dostatečným způsobem zohledňuje jak schopnost jednotlivých stran nést určitou část zátěže, tak rozsah jejich dřívějšího vlivu na strategickou orientaci, správu a řízení banky.

(188)

Plán likvidace zaručuje, že bude narušení hospodářské soutěže, jež WestLB vyvolá, omezeno, neboť banka nejpozději k 30. červnu 2012 zmizí z trhu. Poté bude WestLB transformována v jednotku, jež nebude vykonávat bankovní činnosti a bude společně s EAA likvidovat aktiva.

(189)

Neúměrnému narušení hospodářské soutěže při likvidaci bude dále zabráněno tím, že bude zajištěno, aby WestLB ve své činnosti po 30. červnu 2012 pokračovala pouze po dobu nezbytnou k likvidaci a nezahajovala nové činnosti, nýbrž ty stávající postupně ukončovala. V daném případě bude tento princip realizován tím způsobem, že části bankovní licence, které nebude WestLB potřebovat pro držbu aktiv ani poskytování služeb v oblasti správy majetku, budou této bance co nejdříve, nejpozději však do 31. prosince 2012 odňaty.

(190)

Pokud jde o záměr banky SPM vyčlenit servisní společnost, jež bude třetím osobám poskytovat služby správy majetku, a tím konkurovat jiným poskytovatelům těchto služeb, Komise konstatuje, že je záměrem tohoto plánu snížit podíl státní podpory na kapitálu WestLB po datu 30. června 2012. Spolková země Severní Porýní-Vestfálsko, jež bude za banku SPM odpovědná, převzala z akcionářů WestLB největší část nákladů. Snížení provozních nákladů banky SPM poskytováním služeb pro třetí osoby tedy lze obhájit.

(191)

Mimoto jsou možnosti, jak by mohla servisní společnost narušit hospodářskou soutěž, omezeny díky několika závazkům, jež předložilo Německo. Za prvé bude moci vykonávat činnosti pro třetí osoby pouze jedna oddělená jednotka banky SPM, jejíž bankovní licence bude omezena na nezbytné minimum a jež má být nejpozději do 31. prosince 2016 prodána. Za druhé byl sestaven vyčerpávající seznam činností, jež přicházejí v úvahu jako služby, jež by mohla banka SPM poskytovat. V této souvislosti se Německo zavazuje vrátit nejpozději do 31. prosince 2012 všechny bankovní licence WestLB, jež nebudou zapotřebí k poskytování služeb správy majetku. Za třetí bude v průběhu restrukturalizace výrazně omezen počet zaměstnanců banky SPM, jenž v roce 2016 nepřekročí 1 000, tedy ani ne 20 % původního stavu 5 661 zaměstnanců WestLB v roce 2008. Za čtvrté nebude smět na činnosti pro třetí osoby, o nějž se bude moci servisní společnost banky SPM ucházet na trhu, připadat více než [40–60] % jejích hrubých výnosů, čímž bude tato obchodní perspektiva efektivně omezena. Za páté se Německo zavazuje, že banka SPM bude své služby správy majetku nabízet výlučně za tržní ceny a že oddělená jednotka bude své ceny určovat tak, aby celkově pokrývaly náklady. V neposlední řadě se Německo zavazuje provést likvidaci i servisní společnosti, jež bude obsluhovat portfolia třetích osob, pokud by se tuto společnost nepodařilo nejpozději do 31. prosince 2016 prodat. Kombinace těchto omezení je zárukou toho, že nadále vykonáván bude jen malý okruh původních činností a že riziko narušení hospodářské soutěže tak bude jen velmi nízké.

(192)

Servisní společnost bude navíc patrně dostatečně životaschopná. Jak vyplývá z podkladů, jež Německo předložilo, bude tato vyhlídka realistická zejména po úpravě […]. Budou-li provedena opatření k úspoře nákladů a posíleny podnikatelské vyhlídky, je možné, že servisní společnost přitáhne investory jednající v souladu s principy tržního hospodářství.

(193)

Závazky, jež Německo předložilo, jsou dostatečnou zárukou toho, aby banka SPM na trhu své služby nadále již nenabízela, pokud by se mělo ukázat, že její činnost nebude natolik rentabilní, jak se předpokládá, a pokud by se ji proto nepodařilo v roce 2016 prodat.

(194)

Z výše uvedených důvodů dospívá Komise k závěru, že plán restrukturalizace z června 2011 předpokládá scénář řádné likvidace WestLB, který vzhledem k závazkům uvedeným v příloze splňuje všechna příslušná kritéria podle sdělení k restrukturalizaci a sdělení o bankách, a tedy zajišťuje slučitelnost opatření uvedených v tabulce 7. Pochybnosti o slučitelnosti dodatečné podpory s vnitřním trhem, jež Komise vyjádřila v rozhodnutích o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, jsou tedy rozptýleny.

(195)

V rámci tohoto rozhodnutí musela Komise přihlédnout též k opatřením, jež byla realizována na základě rozhodnutí z května 2009. Toto rozhodnutí a plán restrukturalizace z dubna 2009, z nějž rozhodnutí vycházelo, se nezabývaly následně poskytnutou podporou. Uvedený plán nezaručoval ani životaschopnost, sdílení nákladů a omezení narušení hospodářské soutěže, jež jsou potřebné k tomu, aby byla pozdější podpora slučitelná s vnitřním trhem. Komise proto ve svých rozhodnutích z prosince 2009 a listopadu 2010 požadovala nový rozsáhlý plán restrukturalizace. Tento plán, jenž nahradil všechny dřívější plány, byl předložen v červnu 2011. Na jeho základě navíc nastoupila na místo restrukturalizace WestLB, jež byla doposud plánována, likvidace. Jak uvádí 194. bod odůvodnění, lze pomocí plánu restrukturalizace z června 2011 zaručit slučitelnost veškeré podpory, jež byla WestLB poskytnuta v letech 2008–2012. Rozhodnutí z května 2009 je tedy bezpředmětné a mělo by být zrušeno. Toto zrušení by mělo platit též pro všechny závazky a podmínky, jež byly v souvislosti s rozhodnutím z května 2009 předloženy.

(196)

Pochybnosti Komise dané tím, že se spořitelny dostatečně nepodílejí na sdílení nákladů a že z opatření na záchranu znehodnocených aktiv neúměrně profitují, jsou nyní rozptýleny.

(197)

Za prvé se nepodařilo prokázat, že by byly spořitelny povinny přispět na rekapitalizaci WestLB. Spořitelny žádný takový zvláštní závazek nepřijaly.

(198)

Za druhé Komise konstatuje, že spořitelny převzaly významnou část nákladů, čímž kompenzovaly omezení svého rizika ztrát na 4,5 mld. EUR. Povinnost spořitelen hradit případné ztráty v případě zrušení EAA sice byla poněkud zmírněna tím, že nyní platí pro ztráty do výše 4,5 mld. EUR. Spořitelny však nebyly povinny převádět aktiva na EAA a dostaly ve smlouvách prostor, aby ručení za ztráty interně upravily. Přesto nesou spořitelny od vydání rozhodnutí z prosince 2009 významnou část nákladů a přišly o veškerý kapitál, jež do WestLB investovaly. Touto otázkou již tedy není třeba se zabývat.

(199)

V neposlední řadě je nutno poukázat na skutečnost, že u žádného z členů spořitelních sdružení nelze konstatovat zvýhodnění, které by přesahovalo rámec likvidace WestLB. Zejména převod aktiv na banku Helaba a poskytnutí kapitálu pro tuto banku výměnou za podíly v ní lze pokládat za kroky, jež jsou součástí likvidace WestLB a byly sjednány pouze k jejímu účelu. I kdyby tato opatření představovala státní podporu, byla by tato podpora s ohledem na poskytnutí podpory likvidity ve prospěch WestLB slučitelná s vnitřním trhem,