27.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 299/5

(1)

Veřejně přístupné knihovny, vzdělávací zařízení a muzea, jakož i archivy, instituce pečující o filmové nebo zvukové dědictví a veřejnoprávní vysílací organizace usazené v členských státech se ve velkém měřítku zabývají digitalizací svých sbírek nebo archivů, aby vytvořily evropské digitální knihovny. Přispívají k uchování a šíření evropského kulturního dědictví, což je také důležité pro vytváření evropských digitálních knihoven, jako je Europeana. Technologie pro hromadnou digitalizaci tiskovin a pro vyhledávání a indexaci zvyšují výzkumnou hodnotu sbírek knihoven. Vytvoření velkých on-line knihoven usnadňuje nástroje pro elektronické vyhledávání a objevování, jež otvírají nové zdroje poznání pro výzkumné a akademické pracovníky, kteří by se jinak museli spokojit s tradičními a analogovými metodami vyhledávání.

(2)

Potřeba podporovat volný pohyb znalostí a inovací na vnitřním trhu je významnou složkou strategie Evropa 2020, jak je stanoveno ve sdělení Komise nazvaném „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“, která jako jednu ze svých vlajkových iniciativ zahrnuje vytvoření Digitální agendy pro Evropu.

(3)

Vytvoření právního rámce, který usnadní digitalizaci a šíření děl i dalších předmětů chráněných autorským právem či právy s ním souvisejícími, jejichž nositel není určen, nebo i když je určen, není nalezen, tzv. osiřelých děl, je klíčovým opatřením Digitální agendy pro Evropu, jak je uvedeno ve sdělení Komise nazvaném „Digitální agenda pro Evropu“. Tato směrnice je zaměřena na konkrétní problém právního vymezení statusu osiřelých děl a jeho důsledků, pokud jde o dovolené uživatele a dovolené užití děl nebo zvukových záznamů, jež jsou považovány za osiřelá díla.

(4)

Touto směrnicí nejsou dotčena zvláštní řešení, která byla v členských státech vyvinuta k zvládnutí problémů rozsáhlejší hromadné digitalizace, jako například v případě tzv. „děl na trhu nedostupných“. Takováto řešení zohledňují specifika různých typů obsahu a různých uživatelů a jsou založena na konsensu příslušných zainteresovaných subjektů. Tento přístup byl rovněž sledován v Memorandu o porozumění ohledně klíčových principů pro digitalizaci a zpřístupňování děl na trhu nedostupných, které bylo podepsáno dne 20. září 2011 zástupci evropských knihoven, autorů, vydavatelů a kolektivních správců práv a potvrzeno Komisí. Touto směrnicí není dotčeno toto memorandum o porozumění, které vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, že dobrovolné dohody uzavřené mezi uživateli, nositeli práv a kolektivními správci týkající se udělování licencí k užití děl na trhu nedostupných na základě principů v něm obsažených budou požívat dostatečné právní jistoty ve vnitrostátním a přeshraničním kontextu.

(5)

Autorské právo je hospodářským základem tvůrčího odvětví, protože podporuje inovace, tvorbu, investice a produkci. Hromadná digitalizace a šíření děl je tudíž prostředkem, jak chránit evropské kulturní dědictví. Autorské právo je důležitým nástrojem k zajištění toho, aby byla práce vykonaná v tvůrčím odvětví finančně ohodnocena.

(6)

Výlučná práva nositelů práv na rozmnožování jejich děl a jiných předmětů ochrany a jejich zpřístupňování veřejnosti, harmonizovaná podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (3), vyžadují předchozí souhlas nositele práv k digitalizaci a zpřístupnění díla nebo jiného předmětu ochrany veřejnosti.

(7)

V případě osiřelých děl takovýto předchozí souhlas s rozmnožováním nebo zpřístupněním veřejnosti nelze získat.

(8)

Rozdílné přístupy k uznávání statusu osiřelého díla v členských státech mohou představovat překážky bránící fungování vnitřního trhu, užití osiřelých děl a přeshraničnímu přístupu k těmto dílům. Tyto rozdílné přístupy mohou také vést k omezením volného pohybu zboží a služeb s kulturním obsahem. Proto je vhodné zajistit vzájemné uznávání tohoto statusu, neboť se tím umožní přístup k osiřelým dílům ve všech členských státech.

(9)

Společný přístup k určování statusu osiřelého díla a povolených způsobů užití osiřelých děl je zapotřebí zejména proto, aby se zajistila právní jistota na vnitřním trhu v souvislosti s užíváním osiřelých děl veřejně přístupnými knihovnami, vzdělávacími zařízeními a muzei, jakož i archivy, institucemi pečujícími o filmové a zvukové dědictví a veřejnoprávními vysílacími organizacemi.

(10)

Kinematografická nebo audiovizuální díla a zvukové záznamy obsažené v archivech veřejnoprávních vysílacích organizací nebo jimi vytvořené zahrnují osiřelá díla. Vzhledem ke zvláštnímu postavení vysílacích organizací jako výrobců zvukových záznamů a audiovizuálních materiálů a potřebě přijmout opatření k omezení výskytu osiřelých děl do budoucna je vhodné stanovit pro použití této směrnice ve vztahu k dílům a zvukovým záznamům obsaženým v archivech příslušných vysílacích organizací rozhodné datum.

(11)

Pro účely této směrnice by se u kinematografických a audiovizuálních děl a zvukových záznamů obsažených v archivech veřejnoprávních vysílacích organizací a jimi vytvořenými mělo mít za to, že zahrnují rovněž kinematografická a audiovizuální díla a zvukové záznamy, které si tyto organizace nechaly vyrobit ke svému vlastnímu výlučnému užití nebo k užití jinou koprodukční veřejnoprávní vysílací organizací. Kinematografická a audiovizuální díla a zvukové záznamy obsažené v archivech veřejnoprávních vysílacích organizací, které tyto organizace nevytvořily nebo si je nenechaly vyrobit, ale jež tyto organizace směly užívat v rámci licenční smlouvy, by neměly spadat do působnosti této směrnice.

(12)

Z důvodu mezinárodní zdvořilosti by se tato směrnice měla vztahovat pouze na díla a zvukové záznamy, které byly poprvé vydány na území některého členského státu, nebo nebyly-li vydány, které byly poprvé odvysílány na území některého členského státu, nebo nebyly-li vydány ani odvysílány, které byly se souhlasem nositelů práv zpřístupněny veřejnosti organizacemi oprávněnými podle této směrnice. V posledně uvedeném případě by se tato směrnice měla použít pouze tehdy, lze-li rozumně předpokládat, že by se nositelé práv nepostavili proti užití dovolenému na základě této směrnice.

(13)

Dříve, než lze dílo nebo zvukový záznam považovat za osiřelé dílo, mělo by být v dobré víře provedeno důsledné vyhledávání nositelů práv k tomuto dílu nebo zvukovému záznamu, včetně nositelů práv k dílům a dalším předmětům ochrany, které jsou vloženy či začleněny do tohoto díla nebo zvukového záznamu. Členské státy by měly mít možnost stanovit, že důsledné vyhledávání může být prováděno organizacemi uvedenými v této směrnici nebo jinými organizacemi. Tyto jiné organizace mohou za službu důsledného vyhledávání účtovat poplatky.

(14)

Je vhodné stanovit harmonizovaný přístup k tomuto důslednému vyhledávání, aby se zajistila vysoká úroveň ochrany autorského práva a práv s ním souvisejících v Unii. Důsledné vyhledávání by mělo zahrnovat nahlédnutí do zdrojů, které poskytují informace o dílech a jiných předmětech ochrany, stanovených v souladu s touto směrnicí členským státem, kde má být důsledné vyhledávání prováděno. V této situaci mohou členské státy využívat pokyny pro důsledné vyhledávání dohodnuté v rámci pracovní skupiny na vysoké úrovni o digitálních knihovnách zřízené jako součást iniciativy i2010: digitální knihovny.

(15)

Aby se zabránilo duplicitnímu vyhledávání, mělo by být důsledné vyhledání prováděno v členském státě, kde dílo nebo zvukový záznam byly poprvé vydány, nebo nebyly-li vydány, kde byly poprvé odvysílány. Důsledné vyhledávání by v případě kinematografických nebo audiovizuálních děl, jejichž výrobce má sídlo nebo obvyklé bydliště v určitém členském státě, mělo být prováděno v tomto členském státě. V případě kinematografických nebo audiovizuálních děl, jež byla vytvořena společně několika výrobci se sídlem v různých členských státech, by mělo být důsledné vyhledávání prováděno v každém z těchto členských států. Pokud jde o díla a zvukové záznamy, které nebyly ani vydány, ani odvysílány, ale které byly zpřístupněny veřejnosti organizacemi oprávněnými podle této směrnice se souhlasem nositelů práv, důsledné vyhledávání by mělo být prováděno v členském státě, kde je usazena organizace, která dílo nebo zvukový záznam veřejnosti se souhlasem nositelů práv zpřístupnila. Důsledné vyhledávání nositelů práv k dílům a jiným předmětům ochrany, které jsou vloženy nebo začleněny do díla nebo zvukového záznamu, by mělo být prováděno v členském státě, kde je prováděno důsledné vyhledávání díla nebo zvukového záznamu, jež obsahují vložená nebo začleněná díla nebo jiné předměty ochrany. Je třeba také konzultovat zdroje informací dostupné v dalších zemích v případě, že existují důkazy naznačující, že by v těchto dalších zemích mohly být nalezeny relevantní informace o nositelích práv. Z provedeného důsledného vyhledávání mohou být získány informace různé povahy, jako například záznam o vyhledávání a výsledek vyhledávání. Záznam o vyhledávání by měl být zdokumentován, aby příslušná organizace byla schopna řádně doložit, že vyhledávání bylo důsledné.

(16)

Členské státy by měly zajistit, aby příslušné organizace uchovávaly záznamy o důsledných vyhledáváních a aby se výsledky těchto vyhledávání, jež budou zahrnovat zejména zjištění, že určité dílo nebo zvukový záznam mají být považovány za osiřelé dílo ve smyslu této směrnice, jakož i informace o změně statusu a užití osiřelého díla těmito organizacemi, shromažďovaly a zpřístupnily široké veřejnosti, zejména tím, že příslušné informace budou zaznamenávány v on-line databázi. Zejména s ohledem na celoevropský rozměr a s cílem zabránit duplicitnímu vyhledávání je vhodné vytvořit jedinou on-line databázi Unie, jež bude obsahovat tyto informace, a transparentním způsobem ji zpřístupnit široké veřejnosti. To umožní, aby jak organizace provádějící důsledné vyhledávání, tak nositelé práv měli k těmto informacím snadný přístup. Databáze by také mohla hrát významnou úlohu při předcházení a zamezování možnému porušování autorských práv, zejména v případě změn statusu osiřelého díla u děl a zvukových záznamů. Podle nařízení (EU) č. 386/2012 (4), jsou Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (dále jen „úřad“) svěřeny určité úkoly a činnosti financované s využitím vlastních rozpočtových prostředků, jejichž cílem je usnadnit a podpořit činnosti vnitrostátních orgánů, soukromého sektoru a orgánů Unie v boji proti porušování práv duševního vlastnictví, včetně předcházení takovému porušování.

Mezi tyto úkoly patří podle čl. 2 odst. 1 písm. g) uvedeného nařízení zejména poskytování mechanismů, jež pomáhají zlepšovat on-line výměnu relevantních informací mezi příslušnými orgány členských států, a podpora spolupráce mezi těmito orgány. Je proto vhodné od úřadu očekávat, že vytvoří a bude spravovat evropskou databázi obsahující informace týkající se osiřelých děl podle této směrnice.

(17)

Jednotlivá díla a zvukové záznamy mohou mít několik nositelů práv a samy o sobě mohou zahrnovat jiná díla či předměty ochrany. Touto směrnicí by neměla být dotčena práva určených a nalezených nositelů práv. Pokud byl určen a nalezen alespoň jeden nositel práv, nemělo by být dílo nebo zvukový záznam považováno za osiřelé dílo. Organizacím oprávněným podle této směrnice by mělo být dovoleno užít dílo nebo zvukový záznam, u něhož jeden nebo více nositelů práv nebyli určeni nebo nalezeni, pouze pokud jim bylo uděleno svolení k rozmnožování a zpřístupnění veřejnosti podle článků 2 a 3 směrnice 2001/29/ES nositeli práv, kteří byli určeni a nalezeni, včetně nositelů práv k dílům a jiným předmětům ochrany, které jsou vloženy nebo začleněny do díla nebo zvukového záznamu. Nositelé práv, kteří byli určeni a nalezeni, mohou udělit toto svolení pouze ve vztahu k právům, jichž jsou sami nositeli, a to v případě, že se jedná o jejich vlastní práva nebo práva, která jim byla převedena, a neměli by mít možnost podle této směrnice udělit svolení k jakémukoli užití jménem nositelů práv, kteří nebyli určeni a nalezeni. Totéž platí i tehdy, přihlásí-li se původně neurčení nebo nenalezení nositelé práv a nárokují svá práva k dílu nebo zvukovému záznamu – v takovém případě mohou oprávněné organizace nadále pokračovat v oprávněném užívání díla nebo zvukového záznamu jen tehdy, pokud k tomu tito nositelé práv udělí podle směrnice 2001/29/ES souhlas ve vztahu k právům, jichž jsou sami nositeli.

(18)

Nositelé práv by měli být oprávněni ukončit status osiřelého díla v případě, že se přihlásí k nároku na svá práva k dílu nebo jinému předmětu ochrany. Nositelé práv, kteří ukončí status osiřelého díla u díla nebo jiného předmětu ochrany, by měli obdržet spravedlivou odměnu za užití jejich děl nebo jiných předmětů ochrany podle této směrnice, kterou stanoví členský stát, v němž se nachází organizace, jež osiřelé dílo užívá. Členské státy by měly mít možnost samy určit podmínky, za nichž může být tato odměna vyplacena, včetně její splatnosti. Pro účely určení možné výše přiměřené odměny by měl být brán náležitý zřetel mimo jiné na cíle členských států, pokud jde o podporu kultury, nekomerční povahu užití ze strany příslušných organizací ve snaze dosáhnout cílů spojených s jejich posláním ve veřejném zájmu, jako je podpora vzdělávání a šíření kultury, i na možnou újmu pro nositele práv.

(19)

Pokud dílo nebo zvukový záznam byly v důsledku nedbalého vyhledávání mylně považovány za osiřelé dílo, zůstávají v právních předpisech členských států v souladu s příslušným vnitrostátním a unijním právem k dispozici nápravná opatření pro případ porušení autorských práv.

(20)

S cílem podpořit vzdělávání a šíření kultury by členské státy měly stanovit i jiné výjimky nebo omezení než ty, jež jsou stanoveny v článku 5 směrnice 2001/29/ES. Tyto výjimky a omezení by měly určitým organizacím, zejména těm, jež jsou uvedeny v čl. 5 odst. 2 písm. c) směrnice 2001/29/ES a institucím pečujícím o filmové nebo zvukové dědictví, které působí na neziskovém základě, a rovněž veřejnoprávním vysílacím organizacím povolit rozmnožování a zpřístupňování osiřelých děl veřejnosti ve smyslu uvedené směrnice, za předpokladu, že takové užití naplňuje jejich poslání ve veřejném zájmu, jímž je zejména uchování, restaurování a zpřístupňování jejich sbírek za kulturními a vzdělávacími účely, včetně jejich digitálního shromažďování. Mezi instituce pečující o filmové nebo zvukové dědictví by pro účely této směrnice měly být zahrnuty organizace určené členskými státy ke shromažďování, katalogizaci, uchovávání a restaurování filmů a jiných audiovizuálních děl nebo zvukových záznamů, které tvoří součást jejich kulturního dědictví. Mezi veřejnoprávní vysílací organizace by pro účely této směrnice měly být zahrnuty vysílací organizace s veřejnoprávní funkcí, kterou svěřuje, definuje a upravuje členský stát. Výjimkami nebo omezeními stanovenými touto směrnicí s cílem povolit užití osiřelých děl nejsou dotčeny výjimky nebo omezení stanovené článkem 5 směrnice 2001/29/ES. Mohou se vztahovat pouze na určité zvláštní případy, které nejsou v rozporu s běžným způsobem užití díla nebo jiného předmětu ochrany a nejsou nepřiměřeně na újmu oprávněným zájmům nositelů práv.

(21)

V zájmu podpory digitalizace by mělo být oprávněným organizacím podle této směrnice umožněno vytvářet příjmy v souvislosti s užíváním osiřelých děl podle této směrnice k dosažení cílů spojených s jejich posláním ve veřejném zájmu, a to i v rámci dohod o spolupráci veřejného a soukromého sektoru.

(22)

V podpoře digitalizace evropského kulturního dědictví mohou hrát úlohu smluvní ujednání, čímž se rozumí, že veřejně přístupné knihovny, vzdělávací zařízení a muzea, jakož i archivy, instituce pečující o filmové nebo zvukové dědictví a veřejnoprávní vysílací organizace by měly mít možnost pro účely způsobů užití povolených podle této směrnice uzavírat dohody s obchodními partnery o digitalizaci a zpřístupňování osiřelých děl veřejnosti. Tato ujednání mohou zahrnovat i finanční příspěvky takových partnerů. Uvedené dohody by organizacím oprávněným podle této směrnice neměly ukládat žádná omezení, pokud jde o jejich užití osiřelých děl, a neměly by obchodním partnerům udělovat žádná práva k užití nebo kontrole užití osiřelých děl.

(23)

S cílem podpořit přístup občanů Unie k evropskému kulturnímu dědictví je také zapotřebí zajistit, aby osiřelá díla, která byla digitalizována a zpřístupněna veřejnosti v jednom členském státě, mohla být veřejnosti zpřístupněna i v ostatních členských státech. Veřejně přístupné knihovny, vzdělávací zařízení a muzea, jakož i archivy, instituce pečující o filmové nebo zvukové dědictví a veřejnoprávní vysílací organizace, které využívají osiřelé dílo ke splnění svého poslání ve veřejném zájmu, by měly mít možnost zpřístupnit osiřelé dílo veřejnosti v ostatních členských státech.

(24)

Touto směrnicí nejsou dotčena pravidla v členských státech upravující správu práv, jako jsou například rozšířené kolektivní licence, právní domněnky zastoupení či převodu, kolektivní správa nebo podobná pravidla či jejich kombinace, včetně pravidel týkajících se hromadné digitalizace.

(25)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zajištění právní jistoty v souvislosti s užíváním osiřelých děl, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jej být proto z důvodu potřebné jednotnosti pravidel, jež upravují užívání osiřelých děl, lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle,

a)

díla vydaná v podobě knih, odborných časopisů, novin, časopisů nebo jiných písemností obsažených ve sbírkách veřejně přístupných knihoven, vzdělávacích zařízení či muzeí, jakož i ve sbírkách archivů nebo institucí pečujících o filmové nebo zvukové dědictví;

b)

kinematografická nebo audiovizuální díla či zvukové záznamy obsažené ve sbírkách veřejně přístupných knihoven, vzdělávacích zařízení či muzeí, jakož i ve sbírkách archivů nebo institucí pečujících o filmové nebo zvukové dědictví; a

c)

kinematografická nebo audiovizuální díla a zvukové záznamy vyrobené veřejnoprávními vysílacími organizacemi do 31. prosince 2002 včetně a obsažené v jejich archivech,

a)

výsledky důsledného vyhledávání, které tyto organizace provedly a na jehož základě dospěly k závěru, že určité dílo nebo zvukový záznam jsou považovány za osiřelé dílo;

b)

užití osiřelých děl těmito organizacemi podle této směrnice;

c)

jakékoli změny statusu osiřelého díla podle článku 5 u díla či zvukového záznamu, které tyto organizace užívají;

d)

příslušné kontaktní informace dotyčné organizace.

a)

zpřístupněním osiřelého díla veřejnosti ve smyslu článku 3 směrnice 2001/29/ES;

b)

rozmnožováním ve smyslu článku 2 směrnice 2001/29/ES pro účely digitalizace, zpřístupnění, indexace, katalogizace, uchovávání nebo restaurování.