10.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 240/3

(1)

Unie při své činnosti respektuje odpovědnost členských států za stanovení jejich zdravotní politiky a za organizaci a poskytování zdravotních služeb a zdravotní péče.

(2)

Činností Unie nejsou dotčeny vnitrostátní předpisy o dárcovství nebo lékařském využití orgánů a krve.

(3)

Nařízení (ES) č. 883/2004 nestanoví řešení náhrady věcných dávek v nemoci pro žijícího dárce, pokud použitelné právní předpisy vztahující se na dárce vylučují nebo nestanoví náhradu nákladů a právní předpisy vztahující se na příjemce orgánu nekryjí náklady dárce.

(4)

Uznává se, že transplantace orgánů je nákladově efektivní léčbou, která přináší nesmírný prospěch pacientům a že dárcovství orgánů od žijících dárců musí být prováděno způsobem, který minimalizuje sociální rizika pro jednotlivé dárce.

(5)

Příslušná instituce daného příjemce orgánu by měla nalézt humanitární řešení ad hoc a poskytnout příjemci orgánu úhradu věcných dávek, jejichž potřeba nastala v souvislosti s přeshraničním dárcovstvím orgánů od žijícího dárce, jestliže příslušné právní předpisy vztahující se na žijícího dárce orgánu nestanoví úhrady žijícím dárcům nebo všeobecně za dárcovství orgánů od žijících dárců.

(6)

Žijící dárce musí být schopen učinit nezávislé rozhodnutí na základě všech důležitých informací a měl by být předem informován o krytí zdravotní péče, náhradě nákladů týkajících se přeshraničního dárcovství orgánů a možné kompenzaci ztráty příjmu peněžitými dávkami v nemoci,

1.

Příslušné instituce příjemce orgánu by při přípravě nebo povolování dárcovství živého orgánu pocházejícího od žijícího dárce pojištěného v jiném členském státě měly zvážit přístup žijícího dárce k systému zdravotní péče ve vztahu k problémům souvisejícím s procesem dárcovství;

2.

Příslušné instituce příjemce orgánu naleznou humanitární řešení a poskytnou danému dárci úhradu věcných dávek, jejichž potřeba nastala pro dárce v souvislosti s přeshraničním dárcovstvím orgánů od žijícího dárce, jestliže právní předpisy vztahující se na tohoto dárce mu neposkytují nárok na věcné dávky v nemoci;

3.

Příslušná instituce dárce poskytne peněžité dávky v nemoci podle právních předpisů, které uplatňuje, bez ohledu na to, ve kterém členském státě proběhlo darování orgánu nebo kdo byl příjemcem orgánu. Možná ztráta příjmu dárce spojená s dárcovstvím by měla být posuzována jako jakákoli jiná pracovní neschopnost v souladu s použitelnými právními předpisy vztahujícími se na dárce, neboť neexistuje důvod přistupovat k pracovní neschopnosti související s dárcovstvím orgánů odlišně od ostatních typů neschopnosti ze zdravotních důvodů.