2.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 143/7

(1)

V roce 2004 Komise přijala revidované Pokyny pro posuzování státní podpory v odvětví rybolovu a akvakultury (dále jen „pokyny“) (2). Dopisem ze dne 21. října 2004 a na základě bodu 5.2 těchto pokynů Komise požádala členské státy, mimo jiné Finsko, aby změnily své stávající režimy podpory tak, aby byly slučitelné s těmito novými pokyny nejpozději do 1. ledna 2005, a aby písemně potvrdily, že přijímají návrhy příslušných opatření, a to nejpozději do 15. listopadu 2004 (3).

(2)

V dopisech ze dne 15. listopadu 2004, 20. ledna 2005 a 14. června 2005 Finsko uvedlo, že nesouhlasí se změnou režimu podpor „systém pojištění v odvětví rybolovu“ s cílem uvést jej v soulad s těmito novými pokyny. Tento režim byl Komisi oznámen dopisem ze dne 27. dubna 1995 na základě čl. 144 písm. a) Smlouvy o přistoupení Finské republiky k Evropské unii a byl následně považován za existující podporu ve smyslu čl. 88 odst. 1 Smlouvy o ES (nyní článek 108 SFEU).

(3)

Dne 11. října 2005 proběhlo setkání, jehož se zúčastnili zástupci Komise a Finska. Dopisem ze dne 24. listopadu 2005 Finsko zaslalo dodatečné informace.

(4)

Pokyny byly znovu zrevidovány v roce 2008 (4) a Komise dopisy ze dne 15. dubna 2008 rovněž požádala členské státy, aby změnily své stávající režimy nejpozději do 1. září 2008 (5).

(5)

Finsko odpovědělo dopisem ze dne 30. května 2008, že je stále připraveno změnit svůj systém pojištění v odvětví rybolovu, jak bylo navrženo v roce 2005, ale ne v rozsahu, který vyžadují příslušná opatření. Dne 6. března 2009 proběhlo nové setkání, jehož se zúčastnili zástupci Komise a Finska.

(6)

Poslední žádost o informace Komise zaslala dne 1. října 2009 a uvedla v ní, že pokud Finsko nepřijme navrhovaná příslušná opatření, bude se Komise muset řídit postupem podle čl. 19 odst. 2 a čl. 4 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (6) a zahájit formální vyšetřovací řízení stanovené v čl. 108 odst. 2 SFEU. Finsko odpovědělo dopisem ze dne 18. listopadu 2009.

(7)

Jelikož Finsko nepřijalo v celém rozsahu tento návrh na změnu tohoto režimu, rozhodla Komise o zahájení uvedeného řízení. Uvedené rozhodnutí, které bylo zveřejněno v Úředním věstníku (7), bylo oznámeno dopisem ze dne 15. září 2010.

(8)

Finsko odpovědělo dopisem ze dne 15. listopadu 2010. Kromě toho po zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku Komise obdržela připomínky od tří zúčastněných stran: dva dopisy od dvou sdružení zastupujících finské profesionální rybáře, Suomen Ammatikalastajalitto SAKL ry (dopis ze dne 8. listopadu 2011) a Kalatalouden Keskusliitto (dopis ze dne 16. listopadu 2010) a dopis od šesti sdružení pojišťoven pro odvětví rybolovu nacházejících se ve Finsku (dopis ze dne 16. listopadu 2010). Kopie těchto dopisů byly zaslány finským orgánům dne 6. prosince 2010. Později se dne 13. ledna 2011 zástupci těchto sdružení setkali se zástupci útvarů Komise a poskytli doplňující dokumenty.

(9)

Jelikož Komise potřebovala určité vyjasnění informace obsažené v dopise ze dne 15. listopadu 2010, uskutečnilo se dne 4. dubna 2011 setkání se zástupci finských orgánů v prostorách Komise. Finské orgány zaslaly rovněž doplňující informace ve zprávách ze dne 13. dubna a 13. května 2011.

(10)

Jelikož z informací, které Finsko zaslalo, vyplývá, že je připraveno změnit režim tak, aby byl slučitelný s vnitřním trhem, Komise dopisem ze dne 6. července 2011 Finsko požádala, aby potvrdilo svůj oficiální závazek změnit právní předpisy, které jsou právním základem uvedeného režimu. Finsko kladně odpovědělo dopisem ze dne 19. září 2011.

(11)

Tento režim podpory se opírá o zákon č. 331 ze dne 23. července 1958, naposledy pozměněný zákonem č. 1236 ze dne 29. ledna 1999 (8). Finsko oznámilo tento režim Komisi hned po vstupu do Evropského společenství, a to na základě čl. 144 písm. a) Smlouvy o přistoupení Finska k Evropské unii. Od té doby se tento režim podpory považuje za existující podporu ve smyslu článku 88 Smlouvy o ES (nyní čl. 108 odst. 1 SFEU).

(12)

Příjemci tohoto režimu pojištění jsou rybářské podniky, které se ve Finsku trvale věnují rybolovné činnosti. Pojištění poskytuje šest sdružení pojišťoven pro odvětví rybolovu pokrývajících celé Finsko. Každé sdružení pokrývá vymezenou zeměpisnou oblast.

(13)

Podle článku 7 uvedených předpisů se rybářským sdružením vyplácí roční státní podpory představující část nároků, které sdružení zaplatilo v rámci pojistných smluv, na které se tyto právní předpisy vztahují. Podle článku 2 se mohou nároky týkat následujících škod:

(14)

V právních předpisech jsou rovněž popsány podmínky, které musí nároky splňovat, mají-li být vzaty v potaz. Pro posouzení Komise jsou zvláště důležité následující podmínky: pojištěné položky musí být dostatečně kvalitně vyrobené a plně provozuschopné; na žádost musí být zařízení pojištěno na plnou hodnotu; škoda musí být spolehlivě prokázána.

(15)

Dopisem ze dne 15. listopadu 2004 Finsko vysvětlilo, jak tento režim podpory funguje v souvislosti se škodami, které rybářské podniky utrpěly. Zaprvé se jedná o franšízu spojenou s výší způsobilého nároku, která odpovídá 25 % v případě škod nepřesahujících 504,56 EUR nebo maximálně 5 % v případě škod přesahujících tuto hodnotu; po odečtení této franšízy se získá částka vyrovnávací platby, kterou podniku vyplatí příslušné sdružení pro pojištění v odvětví rybolovu. Náhrada vyplacená sdružení pro pojištění v odvětví rybolovu ze strany státu se tedy rovná 40 % vyplacených náhrad, pokud výše škody nedosahuje 504,56 EUR, a 90 %, pokud tato částka přesahuje 504,56 EUR.

(16)

Finsko v dalším dopisu ze dne 24. listopadu 2005 navrhlo, aby tento režim byl změněn tak, aby státní podpora byla vyplacena pouze na vyrovnání škod způsobených zvláštními podmínkami ve Finsku, včetně podmínky, že ke škodě došlo severně od 59. rovnoběžky.

(17)

Finsko v dopise ze dne 15. listopadu 2004 popsalo, co považuje za zvláštní podmínky ve Finsku, pokud jde o rybolovné činnosti. Tyto podmínky jsou způsobené klimatickými podmínkami spolu s mimo jiné tvořením ledu, který může poškodit jak plavidla, tak i zařízení, a teplotami pod bodem mrazu, které mohou poškodit motor plavidla. Tyto zvláštní podmínky jsou ještě zesíleny faktory, jako je topografie moří Finska s mělkými vodami a nerovnoměrným mořským dnem v kompaktním souostroví; v těchto podmínkách jsou rizika ztroskotání související s bouřemi a proudy v mrazivých podmínkách spíše vysoká. Kromě toho zde žije početná populace tuleňů, kteří způsobují významné ztráty v odvětví rybolovu tím, že poškozují zařízení; škody na zařízení (tenatových sítí) mohou být také někdy způsobeny kormorány.

(18)

Od roku 2004 do roku 2009 je roční počet událostí, jež si vyžádaly vyrovnávací platbu, celková roční vyrovnávací platba vyplacená sdruženími pojišťoven pro odvětví rybolovu a zčásti uhrazená státem následující:

(19)

Platby uskutečněné sdruženími se týkají přibližně z 50 % zařízení, 45 % plavidel a 5 % ostatního zařízení.

(20)

Jak je uvedeno výše (9), byl tento režim Komisi oznámen v roce 1995 na základě čl. 144 písm. a) Smlouvy o přistoupení Finské republiky k Evropské unii a byl následně považován za existující podporu ve smyslu čl. 88 odst. 1 Smlouvy o ES. Pokyny, které se používaly do revize z roku 2004, obsahovaly specifické ustanovení o podpoře pro pojistné a na základě toho byl tento režim podpory považován za slučitelný s vnitřním trhem. Toto ustanovení bylo s revizí za rok 2004 vyškrtnuto.

(21)

Komise měla při zahájení tohoto řízení za to, že škody, na něž se vztahuje systém pojištění v odvětví rybolovu nelze považovat za způsobené mimořádnou událostí nebo přírodní katastrofou, ale spíše stálou a strukturální situací, tj. stálým a strukturálním kontextem, v jehož rámci je vykonávána rybolovná činnost ve finských vodách.

(22)

Z tohoto důvodu a v souladu s pokyny (10) měla Komise za to, že tato podpora je provozní podporou, která je v zásadě neslučitelná vzhledem k tomu, že má vliv na zvýšení obchodní likvidity podniků, které ji využívají, a že je poskytnuta, aniž by příjemcům ukládala jakékoli povinnosti.

(23)

Komise nepřijala argumenty finských orgánů, které tento režim podpor zdůvodňovaly tím, že jej kvalifikovaly jako službu obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU. Finsko neposkytlo žádné konkrétní argumenty zdůvodňující, že poskytnutí pojištění rybářským podnikům by mohlo být kvalifikováno jako služba uvedeného druhu, a Komise s ohledem na vlastnosti tohoto režimu neshledala důvod je takto kvalifikovat. Komise zejména zjistila, že sdružení pojišťoven pro odvětví rybolovu poskytují pojišťovací služby pouze určitým skupinám podniků, jejichž ekonomická činnost spočívá ve výrobě zboží prodávaného na trhu, tj. podniků, které jsou činné v odvětví rybolovu. Komise proto měla silné pochybnosti, že poskytování obchodního pojištění vybraným skupinám hospodářských subjektů může být považováno za služby obecného hospodářského zájmu.

(24)

Finské orgány připomněly hlavní vlastnosti fungování tohoto systému pojištění. Poskytly rovněž podrobný popis zvláštní podmínek, s nimiž se odvětví rybolovu ve Finsku vypořádává: specifické klimatické podmínky s ledem a tmou v zimě, topografie pobřežních vod s mělkými vodami a nerovnoměrným mořským dnem, existence početné populace tuleňů.

(25)

Poskytly rovněž informace o nedostatku nabídky na pokrytí pojištění odvětví rybolovu ze soukromého pojišťovnictví se stejnou úrovní krytí pro tento druh škod. Na podporu svého postoje k odpovědi připojily dopis finské konfederace finančního odvětví – Finanssialan Keskusliitto.

(26)

Kromě toho uvedly, že hodnota dovozu odpovídá 6,8 násobku hodnoty vývozu. V roce 2009 Finsko dovezlo 95 046 tun ryb v hodnotě 244,5 milionu EUR a vyvezlo 59 905 tun v hodnotě 36 milionů EUR. Pouze 30 % spotřebovávaných ryb pochází z Finska. Roční spotřeba finských ryb se od roku 2000 do roku 2009 snížila ze 6,1 na 4,5 kg, zatímco spotřeba dovezených ryb se zvýšila ze 6,6 na 11,2 kg. Podle finských orgánů z toho vyplývá, že tato státní podpora nemůže mít žádný negativní dopad na hospodářskou soutěž.

(27)

Finské orgány připomínají, že Komise ve svém rozhodnutí zahájit řízení poznamenala, že vypuštění ustanovení o poskytování podpory na pojistné v pokynech z roku 2004 znamená, že tento druh státní podpory již není dovolen. Finské orgány s uvedeným postojem nesouhlasí. Za prvé, tento režim pojištění má nadále plné opodstatnění z důvodu klimatických a zeměpisných podmínek ve finských vodách. Kromě toho byl tento režim v roce 2000 považován za slučitelný s vnitřním trhem, přestože taková podpora nebyla uvedena mezi podporami, které mohly být považovány za slučitelné s vnitřním trhem podle tehdy používaných pokynů z roku 1997 (11), v kontextu podobném tomu, který existoval od roku 2004 s pokyny z roku 2004 a 2008.

(28)

Finsko však v těchto vyjádřeních uvádí, že je připraveno změnit svůj režim takto:

(29)

Finsko se domnívá, že tato změna by se dala uskutečnit do 31. prosince 2012. Toto prodlení je nutné ze dvou důvodů: Za prvé nutností změnit stávající právní předpisy, které jsou v platnosti a tvoří právní základ tohoto režimu (zákon č. 331 ze dne 23. července 1958), a za druhé nutností ukončit stávající smlouvy v rámci stávajícího režimu. Nový systém pojištění v odvětví rybolovu by tedy vstoupil v platnost dne 1. ledna 2013.

(30)

Jak je uvedeno výše (12), finské orgány dopisem ze dne 19. září 2011 potvrdily svůj závazek změnit právní předpisy, které tvoří právní základ uvedeného režimu. Uvedly, že pokud Komise přijme své konečné rozhodnutí v rozumné lhůtě, budou moci předložit svému parlamentu návrh dostatečně brzy v roce 2012, aby zákon mohl nabýt účinnosti dne 1. ledna 2013. Zdůraznily však, že na zavedení nových pravidel bude nutné přechodné období, protože bude třeba změnit podmínky platných pojistných smluv. Pro tento účel mají za to, že by se tyto změny ve smlouvách mohly uskutečnit k 1. lednu 2014 a změněné podmínky na podporu poskytovanou pojistiteli by se mohly uplatňovat od uvedeného data.

(31)

Své připomínky Komisi zaslala dvě rybářská sdružení: Suoman Ammattikalastajaliitto a Katatalouden Keskuliitto. Podobně jako finské orgány, obě sdružení zdůraznila specifické podmínky rybolovu ve Finsku a nedostupnost nabídek pojištění na krytí škod. Jedno z nich (Suoman Ammattikalastajaliitto) poznamenalo, že Komise neposkytla žádný důkaz o tom, že by tento režim podpory mohl narušit hospodářskou soutěž mezi členskými státy, přičemž zejména uvedlo, že profesionální rybolov je v současnosti zdrojem jen 7 % spotřebovávaných ryb v zemi a že finský rybářský průmysl a trh s rybami proto závisí na dovozu ryb. Z tohoto důvodu toto sdružení považuje předběžné závěry uvedené v rozhodnutí o zahájení řízení za neopodstatněné.

(32)

Stanovisko finských orgánů podporují rovněž sdružení pojišťoven pro odvětví rybolovu. Poukazují na to, že rybářský průmysl ve Finsku čelí velmi specifickým klimatickým a zeměpisným podmínkám. Uvádějí, že tento systém pojištění se zavedl z nedostatku nabídky od soukromého pojistného sektoru, který nebyl ochoten krýt uvedená rizika rybolovu, jenž je činností okrajového významu. Kromě toho jsou sdružení pojišťoven pro odvětví rybolovu povinna pojistit všechny rybáře usazené v regionu jejich příslušnosti.

(33)

V čl. 107 odst. 1 SFEU je uvedeno, že „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak“.

(34)

Náhrada, kterou sdružení pojišťoven pro odvětví rybolovu vyplácí rybářským podnikům, zčásti pochází z peněz, které těmto sdružením poskytuje stát. Tyto peníze pocházejí ze státního rozpočtu. Jelikož tato náhrada podnikům odvětví rybolovu přináší finanční zvýhodnění, jde o odvětvové zvýhodnění prostřednictvím státních zdrojů.

(35)

V souladu s judikaturou Evropského soudního dvora už pouhý fakt, že se ve srovnání s jinými konkurenčními podniky posílí konkurenční postavení jednoho podniku v důsledku ekonomického zvýhodnění, kterého by jinak tento podnik v běžném podnikání nedosáhl, poukazuje na možné narušení hospodářské soutěže (13). Kromě toho podpora podniku, který svou činnost provozuje na otevřeném trhu v rámci Unie, by mohla narušit obchod mezi členskými státy (14).

(36)

Vzhledem k tomu, že se v Evropské unii obchoduje s produkty rybolovu ve velké míře, posiluje toto opatření postavení těchto podniků na trhu Unie a mohlo by proto narušit hospodářskou soutěž nebo hrozit jejím narušením a ovlivnit obchod v rámci Unie (15). Skutečnost, že dovoz je vyšší než vývoz nebo že většina spotřebovávaných ryb pochází z jiných zemí, není relevantní. Naopak prokazuje, že trh s produkty rybolovu ve Finsku je skutečně velmi otevřený, a naznačuje tak, že podpora finským podnikům posiluje jejich postavení vůči podnikům usazeným v jiných členských státech a narušuje nebo by mohla narušit hospodářskou soutěž. I skutečnost, že množství spotřebovávaných dovezených ryb vzrostlo ve srovnání s množstvím místních spotřebovávaných ryb v tomto ohledu nic nemění; mohlo by to jen naznačovat, že finské podniky neprovedly potřebné úpravy, aby se mohly přizpůsobit vývoji ekonomických podmínek na trhu s produkty rybolovu ve Finsku. V každém případě tyto podniky mají prospěch z podpory, která posiluje jejich postavení na vnitřním trhu vůči zahraničním podnikům.

(37)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze dospět k závěru, že podmínky čl. 107 odst. 1 jsou splněny a že náhrada vyplácená rybářským podnikům pocházející ze státního rozpočtu představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(38)

Cílem systému pojištění v odvětví rybolovu je pokrýt výdaje, které jsou částečně kryty pojistným. Sám o sobě nepředstavuje podporu na pojistné; jeho cílem není krýt část pojistného, ale krýt část nároků v případě náhrad, které podniky předkládají sdružením pojišťoven pro odvětví rybolovu.

(39)

Jelikož se však tyto nároky předkládají těmto sdružením, která musí uhradit způsobilou částku utrpěných škod, má Komise za to, že tato podpora se projeví snížením pojistného, které by rybářské podniky musely zaplatit, pokud by sdružení pojišťoven pro odvětví rybolovu neočekávala, že finanční prostředky dostanou od státu. Má tedy stejný dopad jako režim podpory na pojistné. Tento režim může být proto posuzován jako režim podpory na pojistné.

(40)

Komise nemůže souhlasit s názorem finských orgánů, podle nichž je situace v souvislosti s pokyny z roku 2004 a 2008 srovnatelná se situací v souvislosti s pokyny 1997, protože se ani v jedněch z nich nenacházelo ustanovení o podpoře na pojistné. Z vypuštění zvláštního ustanovení o uvedené podpoře v roce 2004, které bylo předtím zakotveno v pokynech z roku 2001 (16), vyplývá, že Komise při revizi v roce 2004 jasně usoudila, že se na takovou podporu už nemůže vztahovat výjimka ze zásady neslučitelnosti státní podpory s vnitřním trhem a že ji nelze považovat za slučitelnou s vnitřním trhem od vstupu pokynů z roku 2004 v platnost. Uvedené politické rozhodnutí se další revizí, tj. v pokynech z roku 2008, nezměnilo.

(41)

Celkový rámec, podle kterého Komise posuzuje státní podporu na pojistné, se navíc změnil. Komise tento režim státní podpory v roce 2000 (17) považovala za slučitelný s vnitřním trhem v případě náhrady, která vyplývá z „výjimečných podmínek specifických pro finské počasí a pobřežní oblasti“. Při odůvodnění svého rozhodnutí Komise odkázala na situaci v zemědělském sektoru, pro který rovněž v pokynech neexistovalo žádné ustanovení vztahující se na zemědělský sektor, v souvislosti s pojištěním proti přírodním katastrofám a výjimečnými pojištěními ale Komise obvykle rozhodovala kladně případ od případu. V roce 2000 Komise objasnila svou politiku v zemědělství i rybářství a v příslušných pokynech stanovila kritéria, která se mají při posuzování (18) takového druhu podpory dodržovat. Uvedená kritéria od té doby stále existují v pokynech pro odvětví zemědělství (19), zatímco v pokynech pro odvětví rybářství již neexistují. Zatímco Komise v odvětví zemědělství tedy stanovila přesná kritéria pro považování pojistného za slučitelné s vnitřním trhem, z pokynů pro odvětví rybářství byla uvedená kritéria vypuštěna. V případě odvětví rybolovu je tedy Komise nucena se vrátit k obecné zásadě neslučitelnosti státních podpor a posuzovat slučitelnost nebo neslučitelnost uvedeného druhu režimu na základě ustanovení, která se mohou uplatňovat.

(42)

Ze současných ustanovení lze použít odstavec 4.9, ve kterém se uvádí, že v zásadě nelze považovat za slučitelné opatření podpory, pro které neexistuje použitelné ustanovení v jiných odstavcích, ve kterých jsou uvedeny jednotlivé kategorie podpor, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem.

(43)

Výjimečně lze režim podpory považovat za slučitelný s vnitřním trhem, pokud členský stát prokáže, že režim splňuje různé zásady uvedené v pokynech a slouží cílům společné rybářské politiky.

(44)

Finsko ve své odpovědi na zahájení řízení předložilo konkrétní návrhy na změnu režimu restriktivním způsobem (20). Kromě toho odůvodnilo pokračování režimu tím, že na pojistném trhu není k dispozici možnost krýt značnou část těchto škod.

(45)

Finská konfederace finančního odvětví Finanssialan Keskusliitto ve svém dopise přiloženém k této odpovědi uznává, že by nemohla krýt všechny škody, jako je tomu momentálně v případě sdružení pojišťoven pro odvětví rybolovu. Šlo by jen o velmi částečné krytí a v některých případech, například při poškození zařízení, by nebylo možné vůbec. Pojišťovny nemohou tyto škody považovat za pojistitelné, nebo, pokud by je za pojistitelné považovaly, pojistné by převyšovalo rozumnou míru.

(46)

Z toho vyplývá, že sdružení pojišťoven pro odvětví rybolovu nemohou narušit hospodářskou soutěž, pokud jde o soukromé pojišťovny. Znamená to, že pokud jde o krytí těchto škod soukromými firmami ve Finsku, trh selhal.

(47)

Komise se domnívá, že opatření státní podpory, kterým se napravuje selhání trhu, lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem, pokud splňuje cíle společného zájmu. Jsou tak splněny požadavky, které jsou zmíněny v bodě 4.9 pokynů týkajících se dodržování zásad uvedených v pokynech a cílech společné rybářské politiky.

(48)

Cílem společné rybářské politiky je zajistit takové využívání živých vodních zdrojů, které zajistí udržitelné hospodářské, environmentální a sociální podmínky (21). Komise se domnívá, že režim pozměněný v souladu se změnami, které Finsko popsalo, by k zajištění takových podmínek přispěl. Při využívání těchto zdrojů by to spolu s uplatňováním pravidel ochrany a řízení umožnilo dále lovit za podmínek, které jsou specifické pro pobřežní vody Finska, včetně škod způsobených na vybavení (rybolovné sítě) tuleni a někdy kormorány. Přispělo by to k zajištění zdravých ekonomických, environmentálních a sociálních podmínek rybářským podnikům vypořádávajícím se při lovu v těchto vodách se zvláštními omezeními. Rovněž by to přispělo k zachování sociálně-ekonomické struktury dotyčných pobřežních společenství.

(49)

Komise kromě toho poznamenává, že pokud bude tento režim podpory změněn, v žádném případě nenabídne plnou náhradu dotčených škod. Současný systém, ve kterém se nejprve uplatní franšíza a pak jen částečná úhrada náhrady (22), zůstane zachován. Zůstává požadavek protihodnoty od příjemců tohoto režimu podpory podle bodu 3.3 pokynů.

(50)

Komise se konečně domnívá, že období, které Finsko považuje za nezbytné pro změnu režimu (23), je přijatelné. S ohledem na nezbytný legislativní postup je 1. leden 2013 rozumnou lhůtou po nabytí účinnosti právního předpisu, kterým se mění současný právní základ režimu. Kromě toho budou v té době platné pojistné smlouvy mezi rybářskými podniky a sdruženími pojišťoven pro odvětví rybolovu během roku 2012 obnoveny za podmínek, které platí k uvedenému datu, s uplynutím platnosti během roku 2013. Je namístě umožnit, aby tyto smlouvy platily až do uplynutí jejich platnosti na základě dohodnutých podmínek. V roce 2013 budou obnoveny v souladu s novými podmínkami, které se v té době budou uplatňovat. Konečná lhůta 31. prosince 2013 a nabytí účinnosti těchto upravených smluv následující den, tj. 1. ledna 2014, je proto oprávněná.

(51)

Vzhledem k výše uvedené analýze dospěla Komise k závěru, že „systém pojištění v odvětví rybolovu“ lze považovat za slučitelný s vnitřním trhem, pokud bude změněn v souladu s těmito zásadami:

(52)

Komise bere na vědomí závazek finských orgánů změnit právní základ uvedeného režimu podpory nejpozději do 1. ledna 2013, aby se podmínky pojistných smluv změnily nejpozději do 1. ledna 2014,

—

vyloučení plavidel lovících na otevřeném moři, což v praxi znamená vyloučení plavidel delších než 12 metrů,

—

způsobilost jen v případě škod utrpěných v pobřežních vodách Finska nebo jeho výhradním hospodářském prostoru

—

pouze krytí škod způsobených specifickými podmínkami ve Finsku, a tedy způsobených nepříznivými klimatickými nebo zeměpisnými podmínkami (led, sníh, silné bouře, útesy v mělkých vodách) nebo tuleni a kormorány, které utrpí plavidla a rybářská zařízení i dopravní a nákladní vozidla a jiné specifické vybavení používané k rybolovu v zimě.