21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/4

(1)

Dne 26. března 2010 schválila Evropská rada návrh Komise zahájit novou strategii pro zaměstnanost a růst, Evropa 2020, založenou na intenzivnější koordinaci hospodářských politik, které se zaměří na klíčové oblasti, v nichž je třeba přijmout opatření, aby se posílil evropský potenciál pro udržitelný růst a konkurenceschopnost.

(2)

Dne 13. července 2010 přijala Rada doporučení o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie (2010– 2014) a dne 21. října 2010 přijala rozhodnutí o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (2), které společně tvoří „integrované hlavní směry“. Členské státy byly vyzvány, aby vzaly integrované hlavní směry v úvahu v rámci svých vnitrostátních politik v oblasti hospodářství a zaměstnanosti.

(3)

Dne 12. ledna 2011 přijala Komise první roční analýzu růstu představující pro EU začátek nového cyklu správy ekonomických záležitostí a prvního evropského semestru, v němž se provádí integrovaná ex ante koordinace politiky, vycházející ze strategie Evropa 2020.

(4)

Dne 25. března března 2011 potvrdila Evropská rada priority pro fiskální konsolidaci a strukturální reformy (v souladu se závěry Rady ze dne 15. února a 7. března 2011 a v návaznosti na roční analýzu růstu vypracovanou Komisí). Zdůraznila, že je třeba se přednostně zaměřit na návrat ke zdravým rozpočtům a fiskální udržitelnosti, na snižování nezaměstnanosti prostřednictvím reforem trhu práce a na další úsilí o posílení růstu. Požádala členské státy, aby promítly tyto priority do konkrétních opatření, jež budou součástí jejich programů stability či konvergenčních programů a národních programů reforem.

(5)

Dne 25. března 2011 Evropská rada rovněž vyzvala členské státy účastnící se Paktu euro plus, aby představily své závazky včas tak, aby mohly být zahrnuty do jejich programů stability či konvergenčních programů a národních programů reforem.

(6)

Itálie předložila dne 6. května 2011 aktualizaci svého programu stability na období 2011-2014 za rok 2011 a svůj národní program reforem na rok 2011. Aby se vzaly v úvahu jejich vzájemné vazby, byly oba programy posuzovány současně.

(7)

Strukturální nedostatky postihly italskou ekonomiku dlouho před vypuknutím současné světové hospodářské a finanční krize. Průměrné tempo růstu reálného HDP mezi lety 2001 a 2007 se převážně kvůli stagnujícímu růstu produktivity pohybovalo kolem 1 %, což je pouze polovina průměru hodnot eurozóny. Vzhledem k tomu, že tento vývoj zasáhl celou zemi, nedošlo ke snížení velkých ekonomických rozdílů mezi jednotlivými regiony. Přestože ekonomika nebyla dotčena rozsáhlou vnitřní nerovnováhou v soukromém sektoru, světová krize ji vážně zasáhla. Zhroucení vývozu a následující snížení investic vedlo v období od druhého čtvrtletí roku 2008 až do druhého čtvrtletí roku 2009 k prudkému poklesu reálného HDP přibližně o 7 %. Prudký pokles HDP se odrazil také na výši hrubého veřejného dluhu, který v předchozích deseti letech postupně klesal: na konci roku 2010 tak hrubý veřejný dluh vzrostl na 119 %. Zaměstnanost klesala mnohem méně a míra nezaměstnanosti se v období let 2008–2009 díky vládou financovaným programům zaměřeným na snížení počtu odpracovaných hodin zvýšila pouze mírně. Ve druhé polovině roku 2009 se italská ekonomika začala díky zvyšujícímu vývozu pomalu zotavovat. Situace na trhu práce byla v roce 2010 stále nejistá a na konci roku se míra nezaměstnanosti ustálila na 8,5 %. Vzhledem k velmi vysoké míře veřejného zadlužení prováděla Itálie během krize přiměřenou a obezřetnou fiskální politiku, neuskutečnila žádné rozsáhlé fiskální stimulační opatření, a udržela tak schodek veřejných financí v letech 2009–2010 pod průměrnými hodnotami eurozóny.

(8)

Na základě posouzení aktualizovaného programu stability podle nařízení (ES) č. 1466/97 se Rada domnívá, že makroekonomický scénář, z něhož program vychází, je realistický. Cílem programu je snížit do roku 2012 schodek veřejných financí pod referenční hodnotu 3 % HDP, a to prostřednictvím dalšího omezování výdajů a pomocí dodatečných příjmů v důsledku důslednějšího dodržování daňových předpisů. Po odstranění nadměrného schodku je dalším bodem programu dosáhnout do konce programového období (2014) střednědobého cíle v podobě vyrovnaného stavu rozpočtu ve strukturálním vyjádření, a to také díky závazku dalšího omezování primárních výdajů. Program předpokládá, že míra veřejného zadlužení dosáhne maxima v roce 2011 a poté se bude současně s růstem primárních přebytků stále rychleji snižovat. V souladu s doporučením Rady v rámci postupu při nadměrném schodku se plánované průměrné roční fiskální úsilí v období 2010–2012 pohybuje nad úrovní 0,5 % HDP a předpokládané tempo úprav po roce 2012 značně převyšuje požadavky stanovené v Paktu o stabilitě a růstu. Dosažení plánovaného snížení schodku veřejných financí a míry veřejného dluhu bude vyžadovat přísné plnění rozpočtu, a má-li se zvýšit věrohodnost programu, je třeba získat více informací o plánovaných konsolidačních opatřeních na roky 2013 a 2014.

(9)

Dosažení trvalé a věrohodné konsolidace a přijetí strukturálních opatření na podporu růstu jsou pro Itálii vzhledem k velmi vysokému veřejnému zadlužení, jehož výše v roce 2011 činí přibližně 120 % HDP, klíčovými prioritami. Podle posledního hodnocení Komise jsou rizika spojená s dlouhodobou udržitelností veřejných financí střední. Pokud jde o období do roku 2012, závisí dosažení cílů v oblasti schodku veřejných financí stanovených v programu stability, a tedy odstranění nadměrného schodku do roku 2012, na plném provedení již přijatých opatření. Další kroky by bylo třeba podniknout například tehdy, pokud by příjmy získané v důsledku důslednějšího dodržování daňových předpisů nedosahovaly výše, se kterou se počítá v rozpočtu, nebo pokud by nastaly potíže při plánovaném omezování kapitálových výdajů. Pokud jde o období 2013–2014, nový tříletý rozpočtový rámec stanoví, že konkrétní opatření na podporu konsolidačního úsilí je třeba přijmout do října 2011. Přestože byl v posledních letech rozpočtový rámec výrazně posílen, mělo by zavedení vymahatelných výdajových stropů a další zlepšování rozpočtového dohledu na všech úrovních veřejné správy zlepšit fiskální disciplínu a posílit věrohodnost střednědobé rozpočtové strategie.

(10)

Navzdory relativně vysokému nárůstu pracovních míst v předkrizových letech vykazuje italský trh práce určité strukturální nedostatky. Pracovníci se smlouvami na dobu neurčitou jsou chráněni více než pracovníci s atypickými smlouvami. U první zmiňované skupiny podléhá propouštění přísnějším pravidlům a složitým postupům. U druhé zmiňované skupiny je třeba věnovat pozornost dynamice samostatné výdělečné činnosti, která může často zastírat vztahy pracovní podřízenosti. I přes nová opatření ad hoc, která byla během krize přijata s cílem rozšířit podporu příjmů a ochranu v nezaměstnanosti, je i nadále stávající systém dávek v nezaměstnanosti nejednotný. V roce 2010 dosáhla míra nezaměstnanosti mezi pracovníky do 25 let 27,8 %, přičemž nezaměstnanost u mladých lidí nebyla v rámci země rovnoměrně rozložená - v jižních regionech Itálie dosahovala ve srovnání se severními oblastmi dvojnásobku. Role učňovského a odborného vzdělávání by měla být dále posílena. V Itálii v současnosti neexistuje – bezesporu užitečný a potřebný – jednotný systém osvědčování dovedností a uznávání standardů odborné přípravy a profesních norem, který by byl uznáván na celém území, a zbytečná mnohočetnost regionálních systémů tak neusnadňuje mobilitu pracovních sil a dosažitelnost pracovních příležitostí v Itálii. Existuje prostor pro zlepšení účinnosti služeb zaměstnanosti, zvláště v regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti. Nakonec je třeba poznamenat, že vážným jevem v Itálii zůstává nehlášená práce.

(11)

S ohledem na stálý úbytek konkurenceschopnosti, ke kterému v Itálii dochází od konce devadesátých let, je důležité přizpůsobit vývoj mezd růstu produktivity; vyjednávání na úrovni podniků může v této souvislosti hrát významnou roli a může také pomoci při řešení regionálních rozdílností na trhu práce. Reforma rámce pro vyjednávání z roku 2009 zavedla mimo jiné možnost využití deregulačních doložek (jedná se o odchylky od mezd dohodnutých na národní úrovni pro určitý sektor). Tato možnost však dosud není široce využívána.

(12)

Míra zaměstnanosti žen je po celé zemi v průměru o více než 20 procentních bodů nižší než míra zaměstnanosti mužů, přičemž mezi regiony existují významné rozdíly. V jižních regionech byla v roce 2009 zaměstnána necelá třetina žen ve věku 20–64 let, a to jak kvůli relativně nízké míře aktivity, tak z důvodů vysoké nezaměstnanosti. Relativně vysoké zdanění práce snižuje atraktivitu zaměstnanosti, zvláště v případě osob představujících druhý zdroj rodinného rozpočtu, a má negativní dopad na poptávku po pracovních silách ze strany podniků. Aby se podpořila zaměstnanost žen, národní program reforem se odvolává na plán přijatý v roce 2010 za účelem koordinace úsilí všech úrovní veřejné správy na podporu dosažení souladu mezi pracovním a soukromým životem. Vláda nedávno zavedla daňové pobídky pro společnosti v regionech s vysokou nezaměstnaností, které přijímají znevýhodněné pracovníky, včetně těch, kteří pracují v odvětví nebo zaměstnání, které se vyznačuje výrazně nerovnovážným zastoupením žen a mužů. Program také vyhlašuje reformu daňového systému za účelem postupného přenesení daňového zatížení z práce na spotřebu, což by mohlo pomoci při zvyšování zaměstnanosti.

(13)

Ve srovnání se situací v EU obecně jsou náklady na podnikání v Itálii stále vysoké, zvláště v jižních regionech, a to navzdory nedávno přijatým opatřením na zlepšení podnikatelského prostředí a na podporu výkonnosti a odpovědnosti veřejné správy. Stále je třeba odstranit značné množství regulativních a administrativních překážek na trzích se zbožím a službami, zvláště u profesionálních služeb. V roce 2009 byl představen koncept zvláštního zákona o hospodářské soutěži (Legge annuale per il mercato e la concorrenza) jako legislativního nástroje na podporu hospodářské soutěže a ochrany spotřebitele, který však dosud nebyl přijat. Dlouhé postupy prosazování smluvního práva jsou další slabinou italského podnikatelského prostředí. Nebankovní financování růstu podniků je v Itálii stále poměrně řídkým jevem, zvláště pokud jde o malé a střední podniky. Především financování vlastního kapitálu a rizikový kapitál hrají stále omezenou roli, a to navzdory jejich potenciálu, pokud jde o podporu růstu velikosti podniků, expanzi na nové světové trhy a zlepšování správy a řízení společnosti.

(14)

Výdaje na výzkum a vývoj vzrostly v uplynulých deseti letech pouze mírně. Intenzita výzkumu a vývoje proto zůstává nízká, představuje přibližně 1,27 % HDP a pohybuje se hluboko pod průměrem EU (1,90 %). Tento rozdíl je způsoben především nízkou úrovní průmyslového výzkumu, jelikož intezita výzkumu a vývoje v podnikatelském sektoru představuje 0,64 % HDP ve srovnání s 1,23 % v EU-27. Intenzita rizikového kapitálu je také stále velmi nízká. Národní program reforem přináší řadu opatření, včetně dočasných daňových úlev pro společnosti investující do výzkumných projektů univerzit nebo subjektů veřejného sektoru. Cíl 1,53 % HDP stanovený pro intenzitu výzkumu a vývoje vyplývá z prognóz průměrného ročního růstu v období 2006-2008 a zohledňuje omezení fiskální stability země. V roce 2014 bude přezkoumán.

(15)

Itálie je třetím největším příjemcem prostředků z fondů politiky soudržnosti EU: obdržela přibližně 8 % z celkového rozpočtu vyhrazeného pro tuto politiku na období 2007–2013. V polovině programového období představuje skutečně využitý podíl fondů EU pouze 16,8 % a je mnohem nižší v jižních „konvergenčních“ regionech.

(16)

Itálie učinila v rámci Paktu euro plus řadu závazků. Národní program reforem zmiňuje některá nedávno přijatá opatření a v hrubých rysech nastiňuje plány pro budoucí reformu, která má v souladu se zásadami Paktu euro plus zlepšit udržitelnost veřejných financí a finanční stabilitu, posílit konkurenceschopnost a zvýšit zaměstnanost. Novým důležitým závazkem přijatým právě za účelem dosažení souladu se zásadami obsaženými v Paktu euro plus je úmysl vlády změnit ústavu, aby se posílila rozpočtová disciplína. Tyto skutečnosti byly posouzeny a vzaty v úvahu při tvorbě doporučení.

(17)

Komise posoudila program stability a národní program reforem, včetně závazků Itálie v rámci Paktu euro plus. Vzala v úvahu nejenom jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku Itálie, ale také jejich soulad s pravidly a pokyny EU, vzhledem k nutnosti posílit celkovou správu ekonomických záležitostí EU tím, že budou rozhodnutí členských států zahrnovat vstupy na úrovni EU. V této souvislosti má Komise za to, že italský plán konsolidace na období 2011–2014 je až do roku 2012 věrohodný; v období 2013–2014 by měl být podpořen konkrétními opatřeními zaměřenými na dosažení trvalého snižování velmi vysokého veřejného dluhu. Národní program reforem představuje komplexní soubor iniciativ ve všech oblastech strategie Evropa 2020, je však třeba učinit další opatření, která by pomohla vyřešit dlouhodobě existující strukturální nedostatky zdůrazněné krizí. Aby se podpořil italský potenciál růstu a vytváření pracovních příležitostí a vyrovnal rozdíl mezi jižní a severní Itálií, je třeba v období 2011-2012 podniknout další kroky zaměřené na lepší fungování trhu práce, otevření trhů se zbožím a službami větší konkurenci, zlepšení podnikatelského prostředí, posílení politiky výzkumu a inovací a podporu rychlejšího a lepšího využívání fondů soudržnosti EU.

(18)

Rada na základě tohoto posouzení a rovněž s ohledem na doporučení Rady podle čl. 126 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie ze dne 2. prosince 2009 přezkoumala aktualizaci italského programu stability za rok 2011 a její stanovisko (3) se odráží zejména v jejím doporučení v bodě 1 níže. S ohledem na závěry Evropské rady ze dne 25. března 2011 Rada přezkoumala národní program reforem Itálie,

1.

Provést plánovanou fiskální konsolidaci v letech 2011 a 2012 za účelem zajištění nápravy nadměrného schodku v souladu s doporučeními Rady v rámci postupu při nadměrném schodku, a dosáhnout tak snižování vysoké míry veřejného zadlužení. Na základě nedávno schválené legislativy plně využít jakéhokoliv neočekávaného pozitivního ekonomického či rozpočtového vývoje za účelem rychlejšího snižování schodku veřejných financí a veřejného dluhu a být připravena zabránit zhoršení rozpočtové kázně při plnění rozpočtu. Podpořit cíle na období 2013–2014 a plánované dosažení střednědobého cíle do roku 2014 konkrétními opatřeními do října 2011, jak je stanoveno v novém víceletém rozpočtovém rámci. Dále posílit tento rámec zavedením vymahatelných výdajových stropů a zlepšením dohledu na všech úrovních veřejné správy.

2.

Posílit opatření v boji proti segmentaci pracovního trhu, a to též přezkumem vybraných aspektů právních předpisů v oblasti ochrany zaměstnanců, včetně pravidel a postupů pro propouštění, a přezkumem stávajícího nejednotného systému dávek v nezaměstnanosti, s přihlédnutím k rozpočtovým omezením. Zvýšit úsilí v boji proti nehlášené práci. Učinit také opatření na podporu větší účasti žen na trhu práce zvýšením dostupnosti pečovatelských zařízení po celé zemi a poskytováním finančních pobídek nezatěžujících rozpočet pro osoby, které představují druhý zdroj rodinného rozpočtu, aby vstoupily na trh práce.

3.

V souladu s dohodou z roku 2009, která reformuje rámec pro kolektivní vyjednávání, a po konzultaci se sociálními partnery v souladu s vnitrostátními postupy přijmout další opatření, aby se zajistilo, že růst mezd bude lépe odrážet vývoj produktivity a místní a podnikové podmínky, včetně doložek umožňujících vyjednávání tímto směrem na úrovni podniků.

4.

Rozšířit proces otevírání odvětví služeb větší hospodářské soutěži, a to i v oblasti profesionálních služeb. Přijmout v roce 2011 zákon o hospodářské soutěži (Legge annuale per il mercato e la concorrenza) s přihlédnutím k doporučením antimonopolního úřadu. Zkrátit délku postupů prosazování smluvního práva. Posílit činnost na podporu přístupu malých a středních podniků na kapitálové trhy odstraněním překážek v právních předpisech a snížením nákladů.

5.

Zlepšit rámec pro investice soukromého sektoru do výzkumu a inovací rozšířením stávajících fiskálních pobídek, zlepšením podmínek pro rizikový kapitál a podporou inovativních schémat zadávání veřejných zakázek.

6.

Učinit opatření s cílem nákladově efektivního urychlení výdajů na podporu růstu spolufinancovaných z fondů politiky soudržnosti, aby se snížily přetrvávající rozdíly mezi regiony zlepšením správních kapacit a politické správy. Dodržet závazky učiněné v národním strategickém referenčním rámci, pokud jde o množství zdrojů a kvalitu výdajů.