15.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 242/1

(1)

Rada uložila nařízením (ES) č. 452/2007 (2) (dále jen „napadené nařízení“) konečná antidumpingová cla v rozsahu od 9,9 % do 38,1 % na dovoz žehlicích prken, též opěrných či samostatně stojících, s vyvíječem páry či bez něj a/nebo s vyhřívanou a odsávanou deskou, včetně rukávníků, a jejich základních součástí, tj. podpěr, desek a ramp na žehličku, pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a Ukrajiny.

(2)

Dne 12. června 2007 podal jeden spolupracující čínský vyvážející výrobce, konkrétně společnost Foshan Shunde Yongjian Housewares and Hardware Co. Ltd. (dále jen „Foshan Shunde“), u Tribunálu (Soudu prvního stupně před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost) návrh, v němž se domáhá zrušení nařízení (ES) č. 452/2007, pokud jde o jeho použití na navrhovatele (3).

(3)

Dne 29. ledna 2008 Tribunál návrh společnosti Foshan Shunde zamítl.

(4)

Dne 3. dubna 2008 podala společnost Foshan Shunde u Soudního dvora kasační opravný prostředek, v němž žádá, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu, a domáhá se zrušení nařízení (ES) č. 452/2007, pokud jde o jeho použití na navrhovatele.

(5)

Dne 1. října 2009 Soudní dvůr ve svém rozsudku ve věci C-141/08 P (dále jen „rozsudek Soudního dvora“) zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 29. ledna 2008. Ve svém rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že porušením čl. 20 odst. 5 základního nařízení došlo k zásahu do práva společnosti Foshan Shunde na obhajobu. Soudní dvůr proto zrušil napadené nařízení v rozsahu, ve kterém uvedené nařízení zavádí antidumpingové clo na dovoz žehlicích prken vyráběných společností Foshan Shunde.

(6)

Tribunál ve věci T-2/95 (4) (dále jen „věc IPS“) uznal, že v případech, kdy řízení sestává z několika administrativních kroků, neznamená zrušení jednoho z těchto kroků zrušení celého řízení. Antidumpingové řízení je příkladem takového řízení sestávajícího z více kroků. Proto ze zrušení napadeného nařízení ve vztahu k jedné straně neplyne zrušení celého postupu provedeného před přijetím uvedeného nařízení. V souladu s článkem 266 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou kromě toho orgány Unie povinny přijmout rozsudek Soudního dvora ze dne 1. října 2009. Z toho rovněž plyne možnost opravit ty prvky napadeného nařízení, které vedly k jeho zrušení, přičemž části, jež nebyly napadeny a jež nejsou dotčené rozsudkem Soudního dvora, se ponechají beze změn, jak bylo stanoveno ve věci C-458/98 P (5) (dále jen „odvolací věc IPS“). Je třeba poznamenat, že kromě zjištění o porušení čl. 20 odst. 5 základního nařízení zůstávají veškerá další zjištění učiněná v souvislosti s napadeným nařízením automaticky v platnosti v rozsahu, v jakém Soudní dvůr zamítl všechna tvrzení, která byla v této souvislosti učiněna.

(7)

Na základě rozsudku Soudního dvora ze dne 1. října 2009 bylo zveřejněno oznámení (6) o částečném opětovném zahájení antidumpingového šetření týkajícím se dovozu žehlicích prken pocházejících mimo jiné z ČLR. Opětovné zahájení bylo omezeno na provedení rozsudku Soudního dvora, pokud jde o společnost Foshan Shunde.

(8)

Komise o částečném opětovném zahájení šetření oficiálně vyrozuměla vyvážející výrobce, dovozce a uživatele, o nichž je známo, že se jich záležitost týká, zástupce země vývozu a výrobní odvětví Unie. Zúčastněné strany měly možnost se písemně vyjádřit a ve lhůtě uvedené v oznámení požádat o slyšení.

(9)

Všechny strany, které o to ve výše uvedené lhůtě požádaly a prokázaly, že existují zvláštní důvody, aby byly vyslechnuty, dostaly k vyslechnutí příležitost.

(10)

Svá stanoviska předložili dva vyvážející výrobci v ČLR (jedním z nich je přímo dotčená strana, tj. společnost Foshan Shunde), výrobní odvětví Unie a dva dovozci, kteří nejsou ve spojení.

(11)

Všechny dotčené strany byly informovány o základních skutečnostech a úvahách, z nichž vycházel záměr doporučit uložení konečných antidumpingových cel pro společnost Foshan Shunde. Byla jim poskytnuta lhůta, během níž mohly v reakci na tyto informace předložit svá stanoviska. Připomínky stran byly zváženy a v příslušných případech byla zjištění odpovídajícím způsobem upravena.

(12)

Připomíná se, že důvodem pro zrušení napadeného nařízení byla skutečnost, že Komise zaslala svůj návrh na uložení konečného antidumpingového cla Radě před uplynutím povinné desetidenní lhůty, stanovené v čl. 20 odst. 5 základního nařízení, pro obdržení stanovisek po poskytnutí konečných informací zúčastněným stranám.

(13)

Společnost Foshan Shunde uvedla, že rozsudek Soudního dvora nevyžaduje prováděcí opatření. Podle této společnosti je opětovné zahájení protiprávní, jelikož v základním nařízení není žádné konkrétní ustanovení, které takový přístup umožňuje, a protože by takové opětovné zahájení bylo v rozporu s patnáctiměsíční lhůtou pro dokončení šetření, stanovenou v čl. 6 odst. 9 základního nařízení, a s osmnáctiměsíční lhůtou stanovenou v čl. 5 odst. 10 antidumpingové dohody WTO. Společnost Foshan Shunde uvedla, že rozsudek ve věci IPS nemůže sloužit jako precedens, protože vycházel z nařízení Rady (EHS) č. 2423/88 ze dne 11. července 1988 o ochraně před dumpingovými nebo subvencovanými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského hospodářského společenství (7) (dále jen „staré základní nařízení“), v rámci něhož se povinné lhůty ještě neuplatňovaly. Společnost Foshan Shunde dále argumentovala, že pokud se Komise rozhodne provést rozsudek Soudního dvora, měla by tak učinit na základě svého konečného informačního dokumentu ze dne 20. února 2007 (kde bylo této straně přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství a nebyl u ní zjištěn dumping), a nikoli na základě opravených znění konečného informačního dokumentu ze dne 23. března 2007 (kde Komise potvrdila svá předběžná zjištění o nepřiznání zacházení jako v tržním hospodářství a o dumpingovém rozpětí 18,1 % pro společnost Foshan Shunde).

(14)

Druhý čínský vyvážející výrobce, společnost Zheijiang Harmonic Hardware Products Co. Ltd. (dále jen „Zheijiang Harmonic“) předložil řadu argumentů, které byly v zásadě shodné s argumenty společnosti Foshan Shunde, a sice že pro opětovné zahájení řízení neexistuje právní základ a že po uplynutí lhůt stanovených v základním nařízení a antidumpingové dohodě WTO není opětovné uložení antidumpingových cel podle zákona možné. Výrobce dále uvedl, že opětovné vydání opravených znění informačního dokumentu a přiznání lhůty na odpověď v souladu s čl. 20 odst. 5 základního nařízení nemůže napravit porušení práva na obhajobu společnosti Zheijiang Harmonic a nezákonné uložení cel. Výrobce závěrem zdůraznil, že Komise nemůže opětovně uložit antidumpingová opatření, která vycházejí z informací vztahujících se k roku 2005, tedy období více než čtyři roky před částečným opětovným zahájením šetření, jelikož by to nebylo v souladu s čl. 6 odst. 1 základního nařízení. Společnost Zheijiang Harmonic ještě uvedla, že Komise nemůže šetření opětovně zahájit, protože pozbyla své objektivity a nestrannosti, jelikož napadené nařízení navržené Komisí bylo Soudním dvorem částečně zrušeno.

(15)

Dva dovozci/výrobci z Unie, kteří nejsou ve spojení, nepředložili žádné informace a údaje o právní podstatě opětovného šetření, ale spíše zdůrazňovali svoji roli aktérů na trhu Unie s žehlicími prkny. Jeden z nich rovněž upozornil na dopad rozsudku Soudního dvora a následného částečného opětovného zahájení šetření na svou obchodní činnost.

(16)

Výrobní odvětví Unie uvedlo, že výrobci v Unii doplácejí na nesrovnalost zjištěnou Soudním dvorem, jelikož nejsou chráněni před dovozem, který byl shledán dumpingovým a působícím újmu. Výrobní odvětví Unie navrhlo, aby řízení pokračovalo od bodu, kde byla zjištěna nesrovnalost na straně Komise, tedy v době, kdy čínská společnost měla předložit své připomínky ohledně opravených znění konečného informačního dokumentu Komise ze dne 23. března 2007, aby byly připomínky čínské strany posouzeny a aby byl Radě zaslán nový návrh týkající se pouze společnosti Foshan Shunde, jehož cílem bude opětovné stanovení antidumpingového cla na dovoz žehlicích prken vyráběných společností Foshan Shunde. Výrobní odvětví Unie rovněž uvedlo, že podobný přístup byl použit v minulosti (tj. rozsudky ve věci IPS, v odvolací věci IPS a v nařízení Rady (ES) č. 235/2004 (8) přijatém na základě rozsudku Soudního dvora ve věci C-76/00 P Petrotub SA a Republica SA v. Rada). Tato strana dále tvrdí, že patnáctiměsíční lhůta stanovená v základním nařízení se nevztahuje na změnu nařízení, kterým se ukládají antidumpingová cla s cílem provést rozsudek Soudního dvora Evropské unie.

(17)

Připomíná se, že Soudní dvůr zamítl všechny věcné argumenty společnosti Foshan Shunde s odkazem na podstatu věci. Povinnost orgánů Unie se tudíž týká opravy té části administrativního postupu, kde v průběhu původního šetření došlo k nesrovnalosti.

(18)

Tvrzení, že zavedení lhůt v délce 15 a 18 měsíců na dokončení antidumpingových šetření nedovoluje Komisi uplatnit přístup použitý ve věci IPS, bylo shledáno neopodstatněným. Komise se domnívá, že v případě provedení rozsudku Soudního dvora Evropské unie není tato lhůta relevantní. Tato lhůta musí být dodržena pouze v případě dokončení původního šetření od data jeho zahájení k datu konečného opatření a nevztahuje se na žádné další opatření, které může být zavedeno například v důsledku soudního přezkumu. Dále se poznamenává, že jakýkoli jiný výklad by znamenal, že úspěšná žaloba ze strany výrobního odvětví Unie by neměla pro tuto stranu žádný praktický účinek, jestliže by se akceptovalo tvrzení, že uplynutí lhůty na dokončení původního šetření by neumožňovalo provést rozsudek Soudního dvora Evropské unie. To by bylo v rozporu se zásadou, že všechny strany by měly mít možnost využít účinného soudního přezkumu.

(19)

Dále se připomíná, že Tribunál ve svém rozsudku ve spojených věcech T-163/94 a T-165/94 (9) uvedl, že ani flexibilní lhůtu použitelnou podle starého základního nařízení nelze prodlužovat nad rozumnou míru a shledal, že šetření trvající více než tři roky je příliš dlouhé. To je v kontrastu s věcí IPS, kde k provedení rozsudku Soudního dvora došlo sedm let po zahájení původního šetření a rozhodnutí Soudního dvora nenaznačuje, že by lhůty představovaly problém.

(20)

Proto byl učiněn závěr, že se čl. 6 odst. 9 základního nařízení použije pouze na zahájení řízení a ukončení šetření zahájeného podle čl. 5 odst. 9 základního nařízení, a nikoli na částečné opětovné zahájení šetření, jehož cílem je provést rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie.

(21)

Tento závěr je v souladu s přístupem použitým při provádění zpráv rozhodčích panelů WTO a odvolacího orgánu, kde je akceptováno, že orgány mohou napravit nedostatky v nařízení, kterým se ukládají antidumpingová cla, s cílem řídit se zprávami orgánu pro řešení sporů, včetně případů týkajících se Unie (10). Aby bylo možné provést zprávy rozhodčího panelu WTO a odvolacího orgánu, bylo v těchto případech považováno za nutné přijmout zvláštní postupy, jelikož takové zprávy nemají v právním řádu Unie přímou použitelnost, na rozdíl od rozsudků vynesených Soudním dvorem, která přímo použitelná jsou.

(22)

Co se týče tvrzení předložených v souvislosti s použitím čl. 6 odst. 1 základního nařízení, poznamenává se, že porušení čl. 6 odst. 1 základního nařízení nebylo konstatováno, jelikož Komise nezahájila nové řízení, ale opětovně zahájila šetření původní s cílem provést rozsudek Soudního dvora.

(23)

Pokud jde o tvrzení, že společnost Foshan Shunde měla obdržet informační dokument ze dne 20. února 2007 a nikoli opravená znění informačního dokumentu ze dne 23. března 2007, poznamenává se, že v souladu s rozsudkem Soudního dvora by Komise měla tuto nesrovnalost v administrativním postupu napravit. Tato administrativní nesrovnalost spočívá pouze v tom, že společnost Foshan Shunde měla méně než deset dní na předložení připomínek k opraveným znění informačního dokumentu. Platnost předcházejících kroků původního šetření tudíž není rozsudkem Soudního dvora dotčena, a není proto třeba ji podrobit přezkumu v souvislosti se stávajícím částečným opětovným zahájením.

(24)

S ohledem na připomínky předložené stranami a jejich analýzu byl učiněn závěr, že provedení rozsudku Soudního dvora by mělo mít podobu opětovného zaslání společnosti Foshan Shunde a všem dalším zúčastněným stranám opravených znění konečného informačního dokumentu ze dne 23. března 2007, na jehož základě bylo navrženo opětovné uložení konečného antidumpingového cla na dovoz žehlicích prken vyráběných společností Foshan Shunde napadeným nařízením.

(25)

Na základě výše uvedeného byl rovněž učiněn závěr, že by měla Komise společnosti Foshan Shunde a všem dalším zúčastněným stranám poskytnout dostatek času na předložení připomínek k opraveným zněním konečného informačního dokumentu ze dne 23. března 2007 a poté jejich připomínky vyhodnotit s cílem rozhodnout, zda má Radě předložit návrh na opětovné uložení antidumpingového cla na dovoz žehlicích prken vyráběných společností Foshan Shunde na základě skutečností vztahujících se k původnímu období šetření.

(26)

Zainteresované strany byly informovány o základních skutečnostech a úvahách, z nichž vycházel záměr provést rozsudek Soudního dvora.

(27)

Všem zainteresovaným stranám byla poskytnuta příležitost předložit připomínky (v desetidenní lhůtě stanovené v čl. 20 odst. 5 základního nařízení). Jejich připomínky byly zváženy a v příslušných případech vzaty v úvahu, nebyly však takové, aby vedly ke změně výše uvedených závěrů.

(28)

Společnost Foshan Shunde a všechny další zúčastněné strany obdržely opravená znění konečného informačního dokumentu ze dne 23. března 2007, na jehož základě bylo navrženo opětovně uložit antidumpingové clo na dovoz žehlicích prken vyráběných společností Foshan Shunde na základě skutečností vztahujících se k původnímu období šetření.

(29)

Společnost Foshan Shunde a všechny další zúčastněné strany měly možnost k těmto opraveným zněním konečného informačního dokumentu předložit připomínky. Ústní i písemné argumenty, které strany poskytly, byly zváženy a v příslušných případech k nim bylo přihlédnuto. S ohledem na předložené připomínky lze konstatovat následující skutečnosti: Přístup, z něhož vychází toto nařízení, je založen na skutečnosti, že Soudní dvůr ve svém rozsudku zdůraznil, že čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení nelze vykládat tak, že zavazuje Komisi k tomu, aby Radě navrhovala konečná opatření, která by byla natrvalo stižena vadou, která vznikla při původním posuzování dotčených věcných kritérií uvedeného ustanovení (11). Ačkoli Soudní dvůr učinil tuto připomínku v souvislosti s vadou, která byla v této věci v neprospěch žalobce, je zřejmé, že uvedený výklad by měl být použit spravedlivým způsobem, z čehož vyplývá, že ani výrobní odvětví Unie nemůže být natrvalo stiženo vadou, která by byla v jeho neprospěch. Jak uvádí opravená znění konečného informačního dokumentu ze dne 23. března 2007, opravená znění zvláštního informačního dokumentu stejného data a dřívější dopisy Komise žalobci, na nichž se uvedené dokumenty zakládají, nelze společnosti Foshan Shunde přiznat status tržního hospodářství, jelikož její účetní postupy měly různé závažné nedostatky, a nebyly tudíž v souladu s mezinárodními účetními standardy. Toto porušení druhého kritéria čl. 2 odst. 7 nelze napravit statistikou, na níž se odkazuje v poslední větě bodu 12 rozsudku Soudního dvora. Přístup, který byl původně uvedený v konečném informačním dokumentu ze dne 20. února 2007, by proto měl být považován za chybu, kterou je třeba napravit. V zájmu ochrany výrobního odvětví Unie proti dumpingu by výsledné antidumpingové clo mělo být žalobci opětovně uloženo co nejdříve.

(30)

Po oznámení základních skutečností a úvah, na jejichž základě mělo být opětovné uložení konečných antidumpingových opatření doporučeno, navrhl jeden čínský vyvážející výrobce v souladu s čl. 8 odst. 1 základního nařízení cenový závazek. Nabídka tohoto závazku však nezajistila nápravu problémů již uvedených v 68. bodě odůvodnění napadaného nařízení, zejména nutnost stanovit smysluplné minimální dovozní ceny jednotlivých typů výrobku, které by mohly být Komisí náležitě sledovány a nebyly by doprovázeny vážným rizikem obcházení. Nabídka cenového závazku navíc zahrnovala buď jednu průměrnou minimální cenu, která se vztahovala pouze na jeden typ výrobku vyváženého do Unie, nebo několik minimálních dovozních cen založených opět na váženém průměru cen kombinací některých výrobků. Kromě toho byly všechny navrhované kombinace minimální dovozní ceny výrazně nižší než nejvyšší stanovené vývozní ceny. Na základě výše uvedených skutečností byl přijat závěr, že takový závazek není praktický, a proto jej nelze přijmout. Dotčená strana byla řádně informována a byla jí poskytnuta možnost vznést připomínky. Její připomínky však výše uvedený závěr nezměnily.

(31)

Tento postup nemá vliv na datum, kdy opatření uložená napadeným nařízením pozbudou platnosti na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení,