24.11.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 308/46

(1)

Smlouva o fungování Evropské unie ve svém článku 145 stanoví, že členské státy a Unie pracují na rozvoji koordinované strategie zaměstnanosti a zejména na podpoře kvalifikace, vzdělání a přizpůsobivosti pracovníků a schopnosti trhů práce reagovat na hospodářské změny, aby dosáhly cílů vymezených v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Členské státy považují podporu zaměstnanosti za záležitost společného zájmu a slaďují své odpovídající činnosti podle článku 148 Smlouvy o fungování EU v Radě, přičemž přihlížejí k vnitrostátním zvyklostem, které se týkají odpovědnosti sociálních partnerů.

(2)

Smlouva o EU v čl. 3 odst. 3 stanoví, že Unie směřuje k plné zaměstnanosti a bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podporuje sociální spravedlnost a ochranu, a upravuje iniciativy Unie zajišťující koordinaci sociálních politik členských států. Článek 8 Smlouvy o fungování EU stanoví, že při všech svých činnostech usiluje Unie o odstranění nerovností a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy. Článek 9 této smlouvy stanoví, že při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání.

(3)

Smlouva o fungování EU stanoví, že Rada přijme hlavní zásady zaměstnanosti a hlavní směry hospodářských politik, jež slouží jako vodítka pro politiky členských států.

(4)

Lisabonská strategie zahájená v roce 2000 vycházela z toho, že si EU s ohledem na celosvětovou konkurenci, technologické změny, výzvy v oblasti životního prostředí a stárnutí populace uvědomila potřebu zvýšit svoji zaměstnanost, produktivitu a konkurenceschopnost, a zároveň posílit sociální soudržnost. Lisabonská strategie byla obnovena v roce 2005 poté, co došlo k jejímu přezkumu v polovině období, z tohoto přezkumu vyplynulo, že je třeba se více zaměřit na růst a na větší počet a vyšší kvalitu pracovních míst.

(5)

Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost pomohla dosáhnout konsensu, pokud jde o hlavní směřování hospodářských politik a politik zaměstnanosti v EU. V rámci této strategie Rada přijala hlavní směry hospodářských politik a hlavní směry politik zaměstnanosti v rozhodnutí 2005/600/ES (5), které revidovala rozhodnutím 2008/618/ES (6). Těchto 24 hlavních směrů představovalo základ národních programů reforem a stanovilo klíčové makroekonomické a mikroekonomické reformní priority, jakož i priority reformy trhu práce v Unii jako celku. Ze zkušenosti však vyplývá, že priority stanovené těmito hlavními směry nebyly dostatečně jasné a jejich vzájemné vazby mohly být silnější. To omezilo jejich dopad na tvorbu vnitrostátních politik.

(6)

Finanční a hospodářská krize, která začala v roce 2008, způsobila významný úbytek pracovních míst, značný pokles potenciálního produktu a vedla k dramatickému zhoršení veřejných financí. V reakci na krizi však členským státům pomohl plán evropské hospodářské obnovy, částečně prostřednictvím koordinovaných fiskálních pobídek, přičemž euro působilo z hlediska makroekonomického jako stabilizační prvek. Krize tedy ukázala, že koordinace politik EU může přinést významné výsledky, pokud se bude posilovat a účinně provádět. Krize rovněž zdůraznila vzájemnou provázanost výkonnosti hospodářství a celkového stavu zaměstnanosti členských států.

(7)

Komise navrhla vytvořit pro další desetiletí novou strategii, „strategii Evropa 2020“, která Unii umožní vyjít z krize v silnější pozici a nasměrovat její hospodářství k inteligentnějšímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění, doprovázenému vysokou mírou zaměstnanosti, produktivity a sociální soudržnosti. Pět hlavních cílů, které jsou uvedeny v rámci příslušných hlavních směrů, představuje sdílené cíle, jež slouží jako vodítka pro opatření členských států – s ohledem na jejich příslušné výchozí pozice a vnitrostátní kontext – i pro opatření Unie. Členské státy by dále měly maximálně usilovat o dosažení vnitrostátních cílů a o odstranění překážek, jež brzdí růst.

(8)

Členské státy by měly v rámci komplexních „ústupových strategií“ přijímaných v souvislosti s hospodářskou krizí uskutečnit ambiciózní reformy, které zajistí makroekonomickou stabilitu, podporu většího počtu a vyšší kvality pracovních míst a udržitelnost veřejných financí, zlepší konkurenceschopnost a produktivitu, sníží makroekonomickou nerovnováhu a posílí výkonnost trhu práce. Ukončení fiskálních stimulů by mělo být prováděno a koordinováno v rámci Paktu o stabilitě a růstu.

(9)

Členské státy a Evropská unie by měly v rámci strategie Evropa 2020 provádět reformy zaměřené na „inteligentní růst“, tedy růst, jehož hybnou silou jsou znalosti a inovace. Reformy by se měly zaměřit na zvyšování kvality vzdělávání, zajištění přístupu ke vzdělání pro všechny a na zlepšování výsledků výzkumu a produktivity podniků a na další zlepšování regulačního rámce tak, aby se prosazovaly inovace a předávání znalostí v celé Unii. Reformy by rovněž měly podporovat soukromé podnikání, rozvoj malých a středních podniků (MSP) a napomáhat přerodu kreativních myšlenek v inovativní produkty, služby a postupy, které mohou vytvářet růst, kvalitní a udržitelná pracovní místa, územní, ekonomickou a sociální soudržnost a které mohou účinněji reagovat na evropské a celosvětové společenské výzvy. V této souvislosti má zásadní význam maximální využívání informačních a komunikačních technologií.

(10)

Politiky Unie a členských států, včetně jejich programů reforem, by se měly zaměřit na „udržitelný růst“. Udržitelný růst znamená vytvoření energeticky účinné, udržitelné a konkurenceschopné ekonomiky, která účinně využívá zdroje, spravedlivé rozdělování nákladů a přínosů a využívání vedoucího postavení Evropy ve vývoji nových postupů a technologií, včetně ekologických technologií. Členské státy a Unie by měly provádět reformy, které jsou zapotřebí ke snižování emisí skleníkových plynů a účinnému využívání zdrojů a které budou napomáhat při předcházení zhoršování stavu životního prostředí a ztrátě biologické rozmanitosti. Měly by rovněž zdokonalit podnikatelské prostředí, podněcovat tvorbu „zelených pracovních míst“ a pomáhat podnikům při modernizaci jejich průmyslové základny.

(11)

Politiky Unie a programy reforem členských států by se také měly zaměřit na „růst podporující začlenění“. Růst podporující začlenění znamená vytvoření soudržné společnosti, jejíž členové jsou schopni předjímat a zvládat změny, a aktivně se tak podílejí na životě společnosti a na fungování ekonomiky. Reformy členských států by proto měly zajistit přístup a příležitosti pro každého v průběhu života, a snížit tak chudobu a sociální vyloučení, a to prostřednictvím odstranění překážek omezujících účast na trhu práce, zejména pokud jde o ženy, starší pracovníky, mladé lidi, osoby se zdravotním postižením a legální migranty. Reformy by rovněž měly zajistit, aby z hospodářského růstu měli prospěch všichni občané a všechny regiony, a posílit růst zvyšující zaměstnanost spočívající v důstojné práci. Ústředním tématem programů reforem členských států by proto mělo být zajištění účinného fungování trhu práce, a to prostřednictvím investic do úspěšných přechodů na trhu práce, systémů vzdělávání a odborné přípravy, rozvoje vhodných dovedností, zvyšování kvality pracovních míst a boje proti segmentaci, strukturální nezaměstnanosti, nezaměstnanosti mladých lidí a neaktivitě při zajišťování odpovídající a udržitelné sociální ochrany a aktivního začleňování s cílem snižovat chudobu a předcházet jí, a to při věnování zvláštní pozornosti boji proti chudobě v důsledku nedostatečného odměňování v zaměstnání a snižování chudoby ve skupinách, které jsou nejvíce ohroženy sociálním vyloučením, včetně dětí a mladých lidí, a při současném dodržování dohodnuté fiskální konsolidace.

(12)

Předpokladem oživení růstu a zvládání demografických výzev je zvýšení zaměstnanosti žen. Zřetelné hledisko rovnosti žen a mužů jakožto součást všech příslušných politických oblastí má proto zásadní význam pro uskutečnění všech aspektů hlavních směrů v členských státech. Měly by být vytvořeny podmínky podporující nabídku přiměřených, dostupných a vysoce kvalitních služeb v oblasti péče o děti předškolního věku. Měla by být uplatňována zásada stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci.

(13)

Strukturální reformy Unie a členských států mohou účinně napomáhat růstu a zaměstnanosti, jestliže posilují konkurenceschopnost Unie ve světové ekonomice, otevírají nové příležitosti pro evropské vývozce a poskytují konkurenční přístup k důležitým dovozům. Reformy by proto měly zohlednit dopady na vnější konkurenceschopnost tak, aby se posílil evropský růst a podíl na otevřených a konkurenčně spravedlivých trzích po celém světě.

(14)

Strategie Evropa 2020 se musí opírat o integrovaný soubor evropských a vnitrostátních politik, které by členské státy a Unie měly provádět úplně a včas tak, aby docházelo k přelévání pozitivních účinků koordinovaných strukturálních reforem a zajistil se soustavnější příspěvek evropských politik k cílům této strategie. Hlavní směry jsou pro členské státy rámcem pro koncipování, provádění a monitorování vnitrostátních politik v kontextu celkové strategie EU. Hlavní cíle strategie Evropa 2020, vyjmenované pod příslušnými hlavními směry, by měly být pro členské státy vodítkem při vymezování jejich vlastních vnitrostátních cílů a všech dílčích cílů, a to při zohlednění jejich příslušných výchozích pozic a vnitrostátního kontextu a v souladu s jejich vnitrostátními rozhodovacími postupy. Při této činnosti mohou členské státy vycházet z ukazatelů vypracovaných Výborem pro zaměstnanost či případně Výborem pro sociální ochranu. Hlavní cíl v oblasti zaměstnanosti zaměřuje pozornost na snižování nezaměstnanosti zranitelných skupin včetně mladých lidí.

(15)

Politika soudržnosti a strukturální fondy patří mezi důležité prováděcí mechanismy pro dosažení priorit inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění v členských státech a jejich regionech. Evropská rada ve svých závěrech ze dne 17. června 2010 zdůraznila, že pro úspěch nové strategie Evropa 2020 je důležité podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost a rozvíjet infrastrukturu.

(16)

Při koncipování a provádění národních programů reforem s ohledem na tyto hlavní směry by členské státy měly zajistit účinné řízení politiky v oblasti zaměstnanosti. I když jsou tyto hlavní směry určeny členským státům, strategie Evropa 2020 by se podle potřeby měla provádět, monitorovat a vyhodnocovat ve spolupráci se všemi celostátními, regionálními i místními orgány, měla by intenzivně zapojovat parlamenty, jakož i sociální partnery a zástupce občanské společnosti, kteří se budou podílet na tvorbě národních programů reforem, na jejich provádění a celkové informovanosti o strategii.

(17)

Strategie Evropa 2020 se opírá o menší soubor hlavních směrů, které nahrazují původní soubor 24 směrů a zaměřují se na otázky zaměstnanosti a hlavní otázky hospodářské politiky provázaným způsobem. Hlavní směry politik zaměstnanosti členských států, které jsou uvedeny v příloze tohoto rozhodnutí, jsou vnitřně propojeny s hlavními směry hospodářských politik členských států a Unie uvedenými v příloze doporučení Rady ze dne 13. července 2010 o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie (7). Dohromady tvoří „integrované hlavní směry strategie Evropa 2020“.

(18)

Tyto nové integrované hlavní směry jsou v souladu se závěry Evropské rady. Členským státům poskytují jasná vodítka, pokud jde o definování národních programů reforem a provádění reforem s ohledem na jejich vzájemnou provázanost a v souladu s Paktem o stabilitě a růstu. Hlavní směry politik zaměstnanosti by měly být základem pro veškerá doporučení, která může Rada podat konkrétnímu členskému státu na základě čl. 148 odst. 4 Smlouvy o fungování EU, stejně jako pro doporučení podávaná konkrétnímu členskému státu na základě čl. 121 odst. 4 uvedené smlouvy, a tím pro vytvoření provázaného souboru doporučení. Hlavní směry politik zaměstnanosti by měly být rovněž podkladem pro přípravu společné zprávy o zaměstnanosti, kterou Rada a Evropská komise zasílají každoročně Evropské radě.

(19)

Výbor pro zaměstnanost a Výbor pro sociální ochranu by v souladu se svými příslušnými mandáty vyplývajícími ze Smlouvy měly sledovat pokrok, pokud jde o sociální hledisko a hledisko zaměstnanosti hlavních směrů politik zaměstnanosti. Při tom by měly vycházet především z činností v rámci otevřené metody koordinace v oblasti zaměstnanosti a sociální ochrany a sociálního začleňování. Výbor pro zaměstnanost by měl navíc udržovat těsné kontakty s ostatními příslušnými přípravnými orgány Rady, a to i v oblasti vzdělávání.

(20)

I když se tyto směry musí vypracovávat každý rok, měly by zůstat až do roku 2014 stabilní, aby bylo možné se zaměřit na jejich provádění,