7.3.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 63/6 |
NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 182/2009
ze dne 6. března 2009,
kterým se mění nařízení (ES) č. 1019/2002 o obchodních normách pro olivový olej
KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,
s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1), a zejména na čl. 113 odst. 1 písm. a) a čl. 121 písm. a) uvedeného nařízení ve spojení s článkem 4 uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Je žádoucí vyjasnit, že název, pod kterým se prodává olivový olej a olivový olej z pokrutin, má být jedním z označení stanovených v rámci společné organizace zemědělských trhů. Na etiketě by měly být rovněž uvedeny doplňkové údaje ke každé definované kategorii oleje, avšak ne nezbytně v blízkosti názvu, pod kterým se produkt prodává. Na etiketě u zboží obsahujícího olivový olej by se nemělo vyžadovat uvedení označení, a tedy ani uvedení doplňkových údajů. |
(2) |
Nařízení Komise (ES) č. 1019/2002 (2) zavedlo nepovinná pravidla označování původu olivového oleje, ačkoli cílem byl systém povinného označování původu extra panenského olivového oleje a panenského olivového oleje, aby byla zohledněna skutečnost, že v důsledku zemědělských tradic a místních postupů extrakce a míchání mohou mít tyto oleje v závislosti na jejich zeměpisném původu poměrně odlišnou chuť a jakost. Nepovinná pravidla, která se doposud uplatňují, prokazatelně nezabraňují dostatečně tomu, aby spotřebitel nebyl ohledně skutečných vlastností panenského oleje uveden v omyl. Kromě toho v roce 2002 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (3), stanovilo s použitelností od 1. ledna 2005 pravidla sledovatelnosti. Dosavadní zkušenosti hospodářských subjektů a správních orgánů v této věci hovoří ve prospěch povinného označování původu u extra panenského a panenského olivového oleje. |
(3) |
Významnou část extra panenského a panenského olivového oleje ve Společenství tvoří směsi olejů pocházejících z různých členských států a třetích zemí. Měla by být stanovena jednoduchá pravidla označování původu těchto směsí. Tato jednoduchá pravidla by umožnila zrušit dřívější ustanovení o označení „převažujícího původu“, jež se složitě uplatňují, obtížně kontrolují a mohou uvádět v omyl. |
(4) |
Mezinárodní rada pro olivový olej (IOC) nedávno při revizi metody pro organoleptické hodnocení panenského olivového oleje definovala určité pojmy označující organoleptické vlastnosti extra panenského a panenského olivového oleje, pokud jde o chuť a/nebo vůni. Použití těchto pojmů na etiketách extra panenského a panenského olivového oleje by se mělo týkat výhradně olejů, které byly hodnoceny podle příslušné metody analýzy. Je třeba zavést přechodná opatření pro některé hospodářské subjekty, které v současné době uvedené vyhrazené pojmy používají. |
(5) |
Několik členských států za účelem ochrany tradic a určitého stupně jakosti produkce na vnitrostátní úrovni ponechalo vnitrostátní právní předpisy zakazující produkci směsí olivového oleje s jinými oleji ze semen pro vnitřní spotřebu. Ustanovení nařízení (ES) č. 1019/2002 se nevztahují na tuňáka, kterého se týká nařízení Rady (EHS) č. 1536/92 ze dne 9. června 1992, kterým se stanoví společné obchodní normy pro konzervované pravé a nepravé tuňáky (4), ani na sardinky, kterých se týká nařízení Rady (EHS) č. 2136/89 ze dne 21. června 1989 o stanovení společných obchodních norem pro konzervované sardinky (5). Za účelem jasnosti by tyto aspekty měly být jednoznačně uvedeny v nařízení (ES) č. 1019/2002. |
(6) |
Nařízení (ES) č. 1019/2002 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno. |
(7) |
Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Nařízení (ES) č. 1019/2002 se mění takto:
1) |
V článku 1 se odstavec 1 nahrazuje tímto: „1. Aniž je dotčena směrnice 2000/13/ES a nařízení Rady (ES) č. 510/2006 (6), stanoví toto nařízení zvláštní normy uvádění na maloobchodní trh pro olivový olej a olivový olej z pokrutin ve smyslu bodu 1 písm. a) a b) a bodů 3 a 6 přílohy XVI nařízení (ES) č. 1234/2007. |
2) |
Článek 3 se mění takto:
|
3) |
Článek 4 se mění takto:
|
4) |
Článek 5 se mění takto:
|
5) |
Článek 6 se mění takto:
|
6) |
V čl. 8 odst. 2 se písmeno b) nahrazuje tímto:
|
7) |
V čl. 9 odst. 2 se první pododstavec nahrazuje tímto: „Pro účely ověřování údajů uvedených v článcích 4, 5 a 6 mohou dané členské státy zavést režim uznávání hospodářských subjektů, jejichž stáčírny se nacházejí na jejich území.“ |
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 1. července 2009.
Odchylně od druhého pododstavce mohou produkty, které byly v souladu s právními předpisy vyprodukovány a opatřeny etiketami ve Společenství před 1. červencem 2009 nebo před tímtéž dnem v souladu s právními předpisy dovezeny do Společenství a propuštěny do volného oběhu, být uváděny na trh až do vyčerpání zásob.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 6. března 2009.
Za Komisi
Mariann FISCHER BOEL
členka Komise
(1) Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.
(2) Úř. věst. L 155, 14.6.2002, s. 27.
(3) Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.
(4) Úř. věst. L 163, 17.6.1992, s. 1.
(5) Úř. věst. L 212, 22.7.1989, s. 79.
(6) Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.“
(7) Úř. věst. L 163, 17.6.1992, s. 1.
(8) Úř. věst. L 212, 22.7.1989, s. 79.“;