SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/138/ES

ze dne 25. listopadu 2009

o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II)

(Přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 a článek 55 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

OBSAH

HLAVA I

OBECNÁ PRAVIDLA PRO PŘÍSTUP K ČINNOSTI V PŘÍMÉM POJIŠTĚNÍ A ZAJIŠTĚNÍ A PRO JEJÍ VÝKON

KAPITOLA I

Předmět, oblast působnosti a definice

Oddíl 1

Předmět a oblast působnosti

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví pravidla týkající se:

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na pojišťovny poskytující přímé životní a neživotní pojištění a usazené nebo hodlající se usadit na území členského státu.

Vztahuje se rovněž na zajišťovny, které provozují pouze zajišťovací činnosti a které jsou usazeny na území členského státu nebo zamýšlejí se tam usadit, s výjimkou hlavy IV.

2.   Pokud jde o neživotní pojištění, vztahuje se tato směrnice na činnosti v odvětvích stanovených v části A přílohy I. Pro účely prvního pododstavce odstavce 1 neživotní pojištění zahrnuje asistenční služby poskytované osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo svůj domov nebo při pobytu mimo své bydliště. Spočívá v závazku poskytnout na základě předchozí úhrady pojistného okamžitě dostupnou pomoc osobě oprávněné podle asistenční smlouvy, jestliže se tato osoba dostane do nesnází v důsledku nahodilé události v případech a za podmínek uvedených ve smlouvě.

Tato pomoc může spočívat v poskytnutí peněžního nebo věcného plnění. Věcné plnění může být také poskytováno pomocí zaměstnanců a vybavení poskytovatele.

Pod činnost asistenčních služeb nespadá servis, údržba, doplňkové služby ani pouhé informace o poskytování pomoci nebo zprostředkování pomoci.

3.   Pokud jde o životní pojištění, vztahuje se tato směrnice na:

Oddíl 2

Vynětí z oblasti působnosti

Pododdíl 1

Obecně

Článek 3

Zákonné systémy

Aniž je dotčen čl. 2 odst. 3 písm. c), nevztahuje se tato směrnice na pojištění tvořící část zákonného systému sociálního zabezpečení;

Článek 4

Vynětí z oblasti působnosti z důvodu velikosti

1.   Aniž jsou dotčeny články 3 a 5 až 10, nevztahuje se tato směrnice na pojišťovnu, která splňuje všechny tyto podmínky:

2.   Pokud je kterákoliv z částek uvedených v odstavci 1 překročena ve třech po sobě následujících letech, použije se tato směrnice od čtvrtého roku.

3.   Odchylně od odstavce 1 se tato směrnice vztahuje na všechny podniky žádající o povolení provádět pojišťovací a zajišťovací činnosti, u nichž se očekává, že jejich hrubý roční výnos z předepsaného pojistného nebo hrubé technické rezervy bez částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek překročí během následujících pěti let částky uvedené v odstavci 1.

4.   Tato směrnice se přestane vztahovat na pojišťovny, u nichž orgán dohledu zjistil, že splňují tyto podmínky:

Pokud dotyčná pojišťovna vykonává činnost v souladu s články 145 až 149, odstavec 1 tohoto článku se nepoužije.

5.   Odstavce 1 a 4 nebrání žádnému podniku v tom, aby požádal o povolení nebo aby i nadále měl platné povolení podle této směrnice.

Pododdíl 2

Neživotní pojištění

Článek 5

Operace

Pokud jde o neživotní pojištění, nevztahuje se tato směrnice na tyto operace:

Článek 6

Asistenční služby

1.   Tato směrnice se nevztahuje na asistenční služby, které splňují všechny tyto podmínky:

2.   V případech uvedených v odst. 1 písm. b) bodech i) a ii) podmínka, že k nehodě nebo poruše musí dojít na území členského státu pojišťovny poskytující ochranu, neplatí, jestliže je oprávněná osoba členem instituce poskytující ochranu a jestliže havarijní služba na místě nebo převoz vozidla jsou poskytovány prostě proti předložení členské karty bez zaplacení jakékoli přirážky k pojistnému podobnou institucí v dotyčné zemi na základě dohody o vzájemnosti, nebo v případě Irska a Spojeného království, pokud asistenční služby poskytuje stejná instituce vykonávající činnost v obou státech.

3.   Tato směrnice se nevztahuje na operace uvedené v odst. 1 písm. b) bodě iii), jestliže dojde k nehodě nebo poruše na území Irska nebo v případě Spojeného království na území Severního Irska a vozidlo, případně i s řidičem a spolucestujícími, je přepraveno domů, do místa odjezdu nebo do původního cíle cesty na území kteréhokoli z těchto dvou států.

4.   Tato směrnice se nevztahuje na asistenční služby prováděné Automobilovým klubem Lucemburského velkovévodství, pokud k nehodě nebo poruše silničního vozidla došlo mimo území Lucemburského velkovévodství a asistenční služba spočívá v převozu vozidla, které mělo uvedenou nehodu nebo u něhož došlo k uvedené poruše, případně i s řidičem a spolucestujícími, domů.

Článek 7

Vzájemné pojišťovny

Tato směrnice se nevztahuje na vzájemné pojišťovny vykonávající činnosti neživotního pojištění, které uzavřely s jinou vzájemnou pojišťovnou dohodu poskytující plné zajištění pojistným smlouvám jimi vydaným nebo podle níž určitá pojišťovna přebírá za postupující pojišťovnu závazky vyplývající z těchto smluv. V tom případě se na přebírající pojišťovnu vztahuje tato směrnice.

Článek 8

Instituce

Tato směrnice se nevztahuje na následující instituce vykonávající činnosti neživotního pojištění, ledaže dojde ke změně jejich stanov nebo příslušných právních předpisů, pokud jde o rozsah jejich působnosti:

Pododdíl 3

Životní pojištění

Článek 9

Operace a činnosti

Pokud jde o životní pojištění, nevztahuje se tato směrnice na tyto operace a činnosti:

Článek 10

Subjekty, pojišťovny a instituce

Pokud jde o životní pojištění, nevztahuje se tato směrnice na následující subjekty, pojišťovny a instituce:

Pododdíl 4

Zajištění

Článek 11

Zajištění

Pokud jde o zajištění, nevztahuje se tato směrnice na zajišťovací činnosti, které provádí nebo plně zaručuje vláda členského státu, která tak jedná z důvodů závažného veřejného zájmu jako poslední instance v zajištění, včetně okolností, kdy tuto její roli vyžaduje taková situace na trhu, v níž nelze získat přiměřené obchodní krytí.

Článek 12

Zajišťovny ukončující svou činnost

1.   Zajišťovny, které do 10. prosince 2007 přestaly uzavírat nové zajišťovací smlouvy a výhradně spravují svůj stávající kmen zajistných smluv tak, aby mohly ukončit svoji činnost, nepodléhají této směrnici.

2.   Členské státy sestaví seznam dotyčných zajišťoven a zašlou jej všem ostatním členským státům.

Oddíl 3

Definice

Článek 13

Definice

Pro účely této směrnice platí tyto definice:

KAPITOLA II

Přístup k činnosti

Článek 14

Zásada povolení

1.   Přístup k přímé pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, na kterou se vztahuje tato směrnice, podléhá předchozímu povolení.

2.   O povolení uvedené v odstavci 1 musí u orgánů dohledu domovského členského státu žádat tyto subjekty:

Článek 15

Rozsah povolení

1.   Povolení podle článku 14 je platné pro celé Společenství. Umožňuje zde pojišťovnám a zajišťovnám provozovat činnost, přičemž se uvedené povolení vztahuje také na právo usazování a volný pohyb služeb.

2.   S výhradou článku 14 se povolení vydává na každé odvětví přímého pojištění uvedené v části A přílohy I nebo v příloze II. Týká se celého odvětví, ledaže si žadatel přeje krýt pouze některá rizika zařazená do tohoto odvětví.

Rizika zahrnutá v příslušném odvětví nesmějí být zahrnuta v žádném jiném odvětví s výjimkou případů uvedených v článku 16.

Povolení lze vydat pro dvě nebo více odvětví, pokud vnitrostátní právní předpisy členského státu povolují v těchto odvětvích vykonávat činnost současně.

3.   Pokud jde o neživotní pojištění, členské státy mohou vydávat povolení pro skupiny odvětví uvedených v části B přílohy I.

Orgány dohledu mohou omezit povolení požadované pro jedno z odvětví na činnosti uvedené v obchodním plánu uvedeném v článku 23.

4.   Pojišťovny spadající do působnosti této směrnice mohou provozovat asistenční činnost uvedenou v článku 6, pouze pokud jim bylo vydáno povolení pro odvětví 18 v části A přílohy I, aniž je dotčen čl. 16 odst. 1. V tom případě se tato směrnice na danou činnost vztahuje.

5.   Pokud jde o zajištění, povolení se vydává pro neživotní zajištění, životní zajištění nebo pro různé typy zajištění.

Žádost o povolení se posuzuje na základě obchodního plánu předloženého podle čl. 18 odst. 1 písm. c) a splnění podmínek pro udělení povolení stanovených členským státem, ve kterém se o povolení žádá.

Článek 16

Doplňková rizika

1.   Pojišťovna, které bylo vydáno povolení pro hlavní riziko zahrnuté do určitého odvětví nebo skupiny odvětví, jak je uvedeno v příloze I, může také pojišťovat rizika zahrnutá do jiného odvětví, aniž je k tomu třeba získat povolení, pokud jde o tato rizika, za předpokladu, že tato rizika splňují všechny tyto podmínky:

2.   Odchylně od odstavce 1 nelze rizika zahrnutá do odvětví 14, 15 a 17 v části A přílohy I považovat za doplňková rizika k jiným odvětvím.

Pojištění právní ochrany, jak je stanoveno v odvětví 17, však lze považovat za doplňkové riziko k odvětví 18, jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 1 a některá z těchto podmínek:

Článek 17

Právní forma pojišťovny nebo zajišťovny

1.   Domovský členský stát vyžaduje, aby každá pojišťovna nebo zajišťovna, která žádá o povolení podle článku 14, přijala některou z právních forem stanovených v příloze III.

2.   Členské státy mohou založit podniky ve veřejnoprávní formě za předpokladu, že tyto podniky budou mít za cíl provádět pojišťovací a zajišťovací operace za rovnocenných podmínek, za kterých vykonávají činnost soukromoprávní podniky.

3.   Komise může přijmout prováděcí opatření týkající se rozšíření seznamu forem stanovených v příloze III.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 18

Podmínky povolení

1.   Domovský členský stát vyžaduje, aby každá pojišťovna nebo zajišťovna, která žádá o povolení:

2.   Pojišťovna žádající o povolení k rozšíření své činnosti na jiná odvětví nebo o rozšíření povolení, které se vztahuje jen na některá rizika zařazená do jednoho odvětví, musí předložit obchodní plán podle článku 23.

Navíc musí prokázat, že disponuje použitelným kapitálem na krytí solventnostního kapitálového požadavku a minimálního kapitálového požadavku stanovenými v čl. 100 prvním pododstavci a v článku 128.

3.   Aniž je dotčen odstavec 2, pojišťovna provozující životní pojištění, která žádá o povolení rozšířit svou činnost na rizika uvedená v odvětvích 1 nebo 2 v části A přílohy I, jak je uvedeno v článku 73, prokáže:

4.   Aniž je dotčen odstavec 2, pojišťovna provozující neživotní pojištění pro rizika uvedená v odvětvích 1 nebo 2 v části A přílohy I, která žádá o povolení rozšířit svou činnost na rizika životního pojištění, jak je uvedeno v článku 73, prokáže:

Článek 19

Úzké propojení

Jestliže mezi pojišťovnou nebo zajišťovnou a jinými právnickými nebo fyzickými osobami existuje úzké propojení, vydají orgány dohledu povolení pouze tehdy, pokud tato propojení nebrání řádnému výkonu funkcí dohledu.

Orgány dohledu také odmítnou vydat povolení, pokud právní a správní předpisy třetí země vztahující se na jednu nebo více fyzických nebo právnických osob, se kterými má pojišťovna nebo zajišťovna úzké propojení, nebo potíže související s uplatňováním těchto předpisů brání řádnému výkonu dohledu.

Orgány dohledu požadují na pojišťovnách a zajišťovnách, aby jim neustále poskytovaly informace, které potřebují ke sledování toho, zda jsou trvale dodržovány podmínky uvedené v prvním pododstavci.

Článek 20

Sídlo pojišťovny a zajišťovny

Členské státy vyžadují, aby se skutečné sídlo pojišťovny nebo zajišťovny nalézalo v členském státě, ve kterém má pojišťovna nebo zajišťovna své sídlo zapsané v rejstříku.

Článek 21

Pojistné a zajistné podmínky a sazby pojistného a zajistného

1.   Členské státy nevyžadují předchozí schválení nebo pravidelné oznamování všeobecných a zvláštních pojistných nebo zajistných podmínek, sazeb pojistného nebo zajistného, technických podkladů používaných zejména pro výpočet sazeb pojistného nebo zajistného a technických rezerv nebo formulářů a jiných tiskopisů, které hodlá pojišťovna nebo zajišťovna používat při svých jednáních s pojistníky nebo cedujícími nebo retrocedujícími podniky.

Domovský členský stát však může pro životní pojištění a pro výhradní účel ověření souladu s vnitrostátními předpisy o zásadách pojistné matematiky vyžadovat pravidelné oznamování technických podkladů používaných pro výpočet sazeb pojistného a zajistného a technických rezerv. Uvedený požadavek nepředstavuje předběžnou podmínku pro povolení činnosti životní pojišťovny.

2.   Členské státy zachovají nebo přijímají nové předpisy o předchozím oznamování nebo schvalování zamýšleného zvýšení pojistných nebo zajistných sazeb pouze jako součást obecného systému kontroly cen.

3.   Členské státy mohou u pojišťoven, které žádají o povolení pro odvětví 18 v části A přílohy I nebo kterým již bylo vydáno, ověřovat jejich přímé nebo nepřímé lidské a materiální zdroje, včetně kvalifikace jejich lékařských týmů a kvality vybavení, které mají k dispozici pro plnění závazků vyplývajících z uvedeného odvětví.

4.   Členské státy mohou zachovat nebo přijmout právní a správní předpisy požadující schválení zakladatelské smlouvy a stanov nebo jakýchkoli jiných dokumentů, které jsou nezbytné pro běžné provádění dohledu.

Článek 22

Ekonomické potřeby trhu

Členské státy nepožadují, aby byla jakákoli žádost o povolení posuzována s ohledem na ekonomické potřeby trhu.

Článek 23

Obchodní plán

1.   Obchodní plán uvedený v čl. 18 odst. 1 písm. c) musí obsahovat údaje nebo podklady týkající se:

2.   Kromě požadavků uvedených v odstavci 1 obsahuje uvedený plán na první tři účetní období:

Článek 24

Akcionáři a společníci s kvalifikovanými účastmi

1.   Orgány dohledu domovského členského státu nesmějí pojišťovně nebo zajišťovně vydat povolení k výkonu pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, dokud jim není sdělena totožnost jejích akcionářů nebo společníků, ať přímých nebo nepřímých, ať fyzických nebo právnických osob, které mají v uvedené pojišťovně nebo zajišťovně kvalifikovanou účast, a výše této účasti.

Uvedené orgány odmítnou vydat povolení, pokud vzhledem k potřebě zajistit řádné a obezřetné řízení pojišťovny nebo zajišťovny nejsou spokojeny s kvalifikací akcionářů nebo společníků.

2.   Pro účely odstavce 1 se berou v úvahu hlasovací práva uvedená v článcích 9 a 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu (31) a podmínky týkající se jejich sčítání stanovené v čl. 12 odst. 4 a 5 zmíněné směrnice.

Členské státy neberou v úvahu hlasovací práva ani účasti, které investiční podniky nebo úvěrové instituce případně drží v důsledku upsání finančních nástrojů nebo umístění finančních nástrojů na základě pevného závazku převzetí, zahrnutého v bodě 6 oddílu A přílohy I směrnice 2004/39/ES, pokud tato práva nejsou vykonávána ani jinak využívána k zasahování do řízení emitenta a pokud jsou zcizena do jednoho roku od nabytí.

Článek 25

Odmítnutí vydat povolení

Každé rozhodnutí o odmítnutí vydat povolení musí být podrobně odůvodněno a oznámeno dotyčné pojišťovně nebo zajišťovně.

Každý členský stát učiní opatření, aby v případě odmítnutí vydat povolení bylo možné obrátit se na soud.

To musí být umožněno i v případech, kdy orgány dohledu nevyřídí žádost o povolení do šesti měsíců ode dne obdržení.

Článek 26

Předběžné konzultace s orgány ostatních členských států

1.   Před udělením povolení pojišťovně nebo zajišťovně je třeba konzultovat orgány dohledu jiných členských států, pokud je pojišťovna nebo zajišťovna kterýmkoli z těchto podniků:

2.   Před udělením povolení pojišťovně nebo zajišťovně je třeba konzultovat s orgány daného členského státu, které jsou odpovědné za dohled nad úvěrovými institucemi nebo investičními podniky, pokud je pojišťovna nebo zajišťovna kterýmkoli z těchto podniků:

3.   Dotyčné orgány uvedené v odstavcích 1 a 2 se vzájemně konzultují zejména při hodnocení vhodnosti akcionářů a způsobilost a bezúhonnosti všech osob, které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce a účastní se řízení jiného podniku ze stejné skupiny.

Vzájemně se informují o všech údajích týkajících se vhodnosti akcionářů a vhodnosti a řádnosti všech osob, které skutečně řídí pojišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce, majících význam pro ostatní příslušné orgány zúčastněné při vydávání povolení i při průběžné kontrole dodržování provozních podmínek.

KAPITOLA III

Orgány dohledu a obecná pravidla

Článek 27

Hlavní cíl dohledu

Členské státy zajistí, aby byly orgánům dohledu poskytnuty všechny prostředky a aby měly příslušné odborné znalosti, kapacitu a mandát, které jsou nezbytné k dosažení hlavního cíle dohledu, a to ochrany pojistníků a osob oprávněných k pojistnému plnění.

Článek 28

Finanční stabilita a procyklické účinky

Aniž je dotčen hlavní cíl dohledu stanovený v článku 27, členské státy zajistí, aby orgány dohledu při výkonu svých obecných povinností pečlivě zvážily potenciální dopady svých rozhodnutí na stabilitu dotyčných finančních systémů v Evropské unii, a to především v mimořádných situacích, a aby vzaly v úvahu informace dostupné v dané době.

V době výjimečných pohybů na finančních trzích vezmou orgány dohledu v potaz potenciální procyklické účinky svých opatření.

Článek 29

Obecné zásady dohledu

1.   Dohled je založen na perspektivním přístupu vycházejícím z rizik. Zahrnuje neustálé ověřování řádného výkonu pojišťovací nebo zajišťovací činnosti a dodržování ustanovení o dohledu pojišťovnami a zajišťovnami.

2.   Dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami zahrnuje vhodnou kombinaci kontrolních činností na dálku a inspekcí na místě.

3.   Členské státy zajistí, aby se požadavky stanovené v této směrnici uplatňovaly způsobem, který je přiměřený povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny.

4.   Komise zajistí, aby se v prováděcích opatřeních zohlednila zásada proporcionality, a zajistilo se tak přiměřené uplatňování této směrnice zejména u malých pojišťoven.

Článek 30

Orgány dohledu a oblast působnosti dohledu

1.   Finanční dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami, včetně dohledu nad činností, kterou vykonávají buď prostřednictvím poboček, nebo v rámci volného pohybu služeb, náleží do výhradní pravomoci domovského členského státu.

2.   Finanční dohled podle odstavce 1 zahrnuje ověřování veškeré činnosti pojišťovny a zajišťovny, její solventnosti, tvorby technických rezerv, jejích aktiv a použitelného kapitálu v souladu s předpisy nebo obvyklou praxí v domovském členském státě podle předpisů přijatých na úrovni Společenství.

Jestliže má dotyčná pojišťovna povolení krýt rizika zařazená v odvětví 18 v části A přílohy I, rozšiřuje se dohled na sledování technických prostředků, které má pojišťovna k dispozici pro provoz asistenčních služeb, k jejichž výkonu se zavázala, pokud právo domovského členského státu stanoví sledování těchto prostředků.

3.   Pokud mají orgány dohledu členského státu, ve kterém se nachází riziko, nebo členského státu závazku nebo v případě zajišťovny orgány dohledu hostitelského členského státu důvod domnívat se, že činnosti pojišťovny nebo zajišťovny mohou ovlivnit její finanční zdraví, informují o tom orgány dohledu domovského členského státu této pojišťovny nebo zajišťovny.

Orgány dohledu domovského členského státu pojišťovny nebo zajišťovny rozhodnou, zda pojišťovna nebo zajišťovna dodržuje obezřetnostní zásady stanovené v této směrnici.

Článek 31

Transparentnost a odpovědnost

1.   Orgány dohledu plní své úkoly transparentním a odpovědným způsobem s patřičným ohledem na ochranu důvěrných informací.

2.   Členské státy zajistí, aby byly zveřejňovány tyto informace:

Zveřejňování informací stanovené v prvním pododstavci, musí být dostatečné, aby umožnilo srovnání přístupů dohledu přijatých orgány dohledu různých členských států.

Zveřejňování informací se provádí v jednotném formátu a pravidelně se aktualizuje. Informace uvedené v prvním pododstavci písm. a) až e) jsou v každém členském státě přístupné na jednotné elektronické adrese.

3.   Členské státy stanoví transparentní postupy týkající se jmenování a odvolání členů řídících a správních subjektů svých orgánů dohledu.

4.   Komise přijme prováděcí opatření týkající se odstavce 2 a určí hlavní aspekty, o nichž se zveřejňují souhrnné statistické údaje, úpravu, strukturu, obsah a datum zveřejnění.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 32

Zákaz odmítnutí zajišťovacích smluv nebo retrocesních smluv

1.   Domovský členský stát pojišťovny neodmítne zajišťovací smlouvu uzavřenou se zajišťovnou nebo pojišťovnou povolenou v souladu s článkem 14 z důvodů přímo spojených s finančním zdravím této zajišťovny nebo této pojišťovny.

2.   Domovský členský stát zajišťovny neodmítne retrocesní smlouvu uzavřenou zajišťovnou se zajišťovnou nebo pojišťovnou povolenou v souladu s článkem 14 z důvodů přímo se týkajících finančního zdraví této zajišťovny nebo pojišťovny.

Článek 33

Dohled nad pobočkami usazenými v jiném členském státě

Členské státy stanoví, že pokud pojišťovna nebo zajišťovna, jíž bylo vydáno povolení v jiném členském státě, provozuje činnost prostřednictvím pobočky, mohou orgány dohledu domovského členského státu poté, co informují orgány dohledu hostitelského členského státu, samy nebo prostřednictvím osob jmenovaných pro uvedený účel na místě ověřovat informace nutné k zajištění finančního dohledu nad touto pojišťovnou nebo zajišťovnou.

Orgány dotyčného hostitelského členského státu se mohou uvedených ověřování účastnit.

Článek 34

Obecné pravomoci orgánů dohledu

1.   Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly pravomoc přijímat preventivní opatření a opatření k nápravě za účelem zajištění toho, aby pojišťovny a zajišťovny dodržovaly právní a správní předpisy, jež musí dodržovat v každém členském státě.

2.   Orgány dohledu mají pravomoc přijímat jakákoli nezbytná opatření, případně včetně opatření správní nebo finanční povahy, pokud jde o pojišťovny a zajišťovny a členy jejich správního, řídícího nebo kontrolního orgánu.

3.   Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly pravomoc požadovat všechny informace nezbytné pro provádění dohledu v souladu s článkem 35.

4.   Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly právo vypracovat, kromě výpočtu solventnostního kapitálového požadavku, případně nezbytné kvantitativní nástroje v rámci procesu kontroly orgánem dohledu k posouzení schopnosti pojišťoven a zajišťoven zvládat možné události nebo budoucí změny v hospodářských podmínkách, které by mohly mít nepříznivé účinky na jejich celkovou finanční situaci. Orgány dohledu mají pravomoc požadovat, aby pojišťovny a zajišťovny prováděly odpovídající testy.

5.   Orgány dohledu mají pravomoc provádět šetření na místě v prostorách pojišťoven a zajišťoven;

6.   Pravomoci orgánů dohledu se uplatňují včas a přiměřeně.

7.   Pravomoci ohledně pojišťoven a zajišťoven uvedené v odstavcích 1 až 5 jsou také dostupné, pokud jde o externě zajišťované činnosti pojišťoven a zajišťoven.

8.   Opatření uvedená v odstavcích 1 až 5 a 7 se vymáhají, a případně i soudním výkonem rozhodnutí.

Článek 35

Informace, které se poskytují pro účely dohledu

1.   Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny předkládaly orgánům dohledu informace, které jsou nezbytné pro účely dohledu. Tyto informace zahrnují přinejmenším informace nezbytné pro následující kroky při provádění procesu uvedeného v článku 36:

2.   Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly tyto pravomoci:

3.   Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 zahrnují:

4.   Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou v souladu s těmito zásadami:

5.   Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny měly vhodné systémy a struktury za účelem splnění požadavků stanovených v odstavcích 1 až 4, jakož i písemnou koncepci, schválenou správním, řídícím nebo kontrolním orgánem pojišťovny nebo zajišťovny a zajišťující průběžnou přiměřenost předkládaných informací.

6.   Komise přijme prováděcí opatření blíže určující informace uvedené v odstavcích 1 až 4 za účelem zajištění přiměřeného rozsahu sbližování, pokud jde o oznamování orgánům dohledu.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 36

Proces kontroly orgánem dohledu

1.   Členské státy zajistí, aby orgány dohledu přezkoumávaly a hodnotily strategie, procesy a postupy hlášení, které zavedly pojišťovny a zajišťovny za účelem splnění právních a správních předpisů přijatých podle této směrnice.

Přezkum a hodnocení zahrnou hodnocení kvalitativních požadavků týkajících se řídícího a kontrolního systému, posuzování rizik, jimž dotyčné pojišťovny a zajišťovny čelí nebo mohou čelit, a posuzování schopnosti uvedených pojišťoven a zajišťoven posuzovat tato rizika s ohledem na prostředí, v němž pojišťovny a zajišťovny vykonávají činnost.

2.   Orgány dohledu zejména přezkoumávají a hodnotí soulad s:

3.   Orgány dohledu zavedou přiměřené nástroje sledování, které jim umožňují zjistit zhoršující se finanční situaci v pojišťovně nebo zajišťovně a sledovat, jak je toto zhoršení napraveno.

4.   Orgány dohledu posuzují přiměřenost metod a postupů pojišťoven a zajišťoven, které mají určovat možné události nebo budoucí změny v hospodářských podmínkách, které by mohly mít nepříznivé účinky na celkovou finanční situaci dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny.

Orgány dohledu posuzují schopnost pojišťoven a zajišťoven odolat těmto možným událostem nebo budoucím změnám v hospodářských podmínkách.

5.   Orgány dohledu mají pravomoci nezbytné k tomu, aby mohly od pojišťoven a zajišťoven požadovat odstranění slabých stránek nebo nedostatků zjištěných v procesu kontroly orgánem dohledu.

6.   Přezkum, hodnocení a posouzení uvedené v odstavcích 1, 2 a 4 se provádějí pravidelně.

Orgány dohledu stanoví minimální četnost a rozsah těchto přezkumů, hodnocení a posuzování s ohledem na povahu, rozsah a komplexnost činností dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny.

Článek 37

Navýšení kapitálového požadavku

1.   V návaznosti na proces kontroly orgánem dohledu mohou orgány dohledu za výjimečných okolností uložit pojišťovně nebo zajišťovně navýšení kapitálového požadavku, a to v rozhodnutí s uvedením důvodů. Takto mohou rozhodnout pouze v těchto případech:

2.   V případech stanovených v odst. 1 písm. a) a b) se navýšení kapitálového požadavku vypočítá tak, aby pojišťovna nebo zajišťovna splňovala čl. 101 odst. 3.

V případech stanovených v odst. 1 písm. c) odpovídá navýšení kapitálového požadavku míře závažných rizik vyplývajících z nedostatků, které byly důvodem rozhodnutí orgánu dohledu o navýšení kapitálového požadavku.

3.   V případech stanovených v odst. 1 písm. b) a c) orgán dohledu zajistí, aby pojišťovna nebo zajišťovna vyvinula veškeré úsilí pro odstranění nedostatků, které vedly k uložení navýšení kapitálového požadavku.

4.   Navýšení kapitálového požadavku uvedené v odstavci 1 je kontrolováno orgánem dohledu alespoň jednou ročně a je zrušeno, jestliže pojišťovna odstranila nedostatky, které vedly k jeho uložení.

5.   Solventnostní kapitálový požadavek, včetně navýšení kapitálového požadavku, nahradí nepřiměřený solventnostní kapitálový požadavek.

Aniž je dotčen první pododstavec, solventnostní kapitálový požadavek zahrnuje navýšení kapitálového požadavku v souladu s odst. 1 písm. c) pro účely výpočtu rizikové přirážky uvedené v čl. 77 odst. 5.

6.   Komise přijme prováděcí opatření, která blíže určí okolnosti, za nichž lze uložit navýšení kapitálového požadavku, a metody výpočtu tohoto navýšení.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 38

Dohled nad externě zajištěnými funkcemi a činnostmi (outsourcingem)

1.   Aniž je dotčen článek 49, členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny, které si dávají externě zajišťovat určitou funkci nebo určitou pojišťovací nebo zajišťovací činnost, učinily všechny kroky nezbytné k zajištění splnění podmínek:

2.   Členský stát, v němž se nachází poskytovatel služeb, povolí orgánům dohledu pojišťovny nebo zajišťovny, aby samy nebo prostřednictvím osob, které pro tento účel jmenují, prováděly inspekce na místě v prostorách poskytovatele služeb. Orgán dohledu pojišťovny nebo zajišťovny o tom informuje příslušný orgán členského státu, v němž se nachází poskytovatel služeb, před provedením inspekce na místě. V případě subjektu, který nepodléhá takovému dohledu, je příslušným orgánem orgán dohledu.

Orgány dohledu členských států pojišťovny nebo zajišťovny mohou k provádění uvedených inspekcí na místě zmocnit orgány dohledu členského státu, v němž se nachází poskytovatel služeb.

Článek 39

Převod pojistného kmene

1.   Za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy vydají členské státy povolení pojišťovnám a zajišťovnám se sídlem na jejich území k převodu celého nebo části jejich pojistného kmene uzavřených buď v rámci práva usazování, nebo volného pohybu služeb na přebírající podnik usazený ve Společenství.

Takový převod lze povolit, pouze pokud orgány dohledu domovského členského státu přebírajícího podniku potvrdí, že po započtení převodu má přebírající podnik nezbytný použitelný kapitál na krytí solventnostního kapitálového požadavku uvedeného v čl. 100 prvním pododstavci.

2.   V případě pojišťoven se použijí odstavce 3 až 6.

3.   Pokud pobočka hodlá převést celý pojistný kmen nebo jeho část, je třeba konzultovat členský stát, v němž se nachází tato pobočka.

4.   Za okolností zmiňovaných v odstavcích 1 a 3 orgány dohledu domovského členského státu převádějící pojišťovny povolí převod po obdržení souhlasu od orgánů členských států, ve kterých byly smlouvy uzavřeny na základě práva usazování nebo volného pohybu služeb.

5.   Orgány členských států, které byly konzultovány, poskytnou stanovisko nebo souhlas orgánům domovského členského státu převádějící pojišťovny do tří měsíců od obdržení žádosti o konzultaci.

Nedodání odpovědi konzultovanými orgány v uvedené lhůtě se považuje za mlčky vyjádřený souhlas.

6.   Převod pojistného kmene povolený v souladu s odstavci 1 až 5 se zveřejňuje buď před udělením povolení, nebo po jeho udělení způsobem stanoveným vnitrostátními právními předpisy domovského členského státu nebo v členském státě, ve kterém se nachází riziko, nebo v členském státě závazku.

Tyto převody jsou bez dalšího účinné vůči pojistníkům, pojištěným osobám a všem ostatním osobám majícím práva nebo povinnosti vzniklé z převedených smluv.

Prvním a druhým pododstavcem tohoto odstavce není dotčeno právo členských států poskytnout pojistníkům možnost smlouvy v určité lhůtě po převodu zrušit.

KAPITOLA IV

Podmínky pro výkon činnosti

Oddíl 1

Odpovědnost správního, řídícího nebo kontrolního orgánu

Článek 40

Odpovědnost správního, řídícího nebo kontrolního orgánu

Členské státy zajistí, aby správní, řídící nebo kontrolní orgán pojišťovny nebo zajišťovny měl konečnou odpovědnost za to, že dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna dodržuje právní a správní předpisy přijaté podle této směrnice.

Oddíl 2

Řídící a kontrolní systém

Článek 41

Obecné požadavky v oblasti řízení a kontroly

1.   Členské státy požadují, aby všechny pojišťovny a zajišťovny měly účinný řídící a kontrolní systém, který umožňuje řádné a obezřetné řízení činnosti.

Uvedený systém zahrnuje přinejmenším adekvátní transparentní organizační strukturu s jasným rozdělením a přiměřeným oddělením povinností a účinným systémem pro zajištění předávání informací. Zahrnuje dodržování požadavků stanovených v článcích 42 až 49.

Řídící a kontrolní systém je předmětem pravidelného vnitřního přezkumu.

2.   Řídící a kontrolní systém je přiměřený povaze, rozsahu a komplexnosti činností pojišťovny nebo zajišťovny.

3.   Pojišťovny nebo zajišťovny mají písemnou koncepci, pokud jde přinejmenším o řízení rizik, vnitřní kontrolu, vnitřní audit a případně externí zajištění služeb nebo činností. Zajistí, aby byly tyto koncepce uskutečňovány.

Uvedené písemné koncepce se přezkoumávají alespoň jednou ročně. Podléhají předchozímu schválení správním, řídícím nebo kontrolním orgánem a upravují se s ohledem na jakoukoli významnou změnu v dotyčném systému nebo oblasti.

4.   Pojišťovny a zajišťovny přijmou vhodná opatření k zajištění kontinuity a řádného výkonu svých činností, včetně vypracování pohotovostních plánů. K tomuto účelu podnik používá vhodné a přiměřené systémy, zdroje a postupy.

5.   Orgány dohledu mají přiměřené prostředky, metody a pravomoci pro ověřování řídícího a kontrolního systému pojišťoven a zajišťoven a pro hodnocení vznikajících rizik zjištěných uvedenými pojišťovnami a zajišťovnami, které mohou mít vliv na jejich finanční zdraví.

Členské státy zajistí, aby měly orgány dohledu pravomoci nezbytné k tomu, aby mohly vyžadovat zlepšení a posílení řídícího a kontrolního systému za účelem zajištění dodržení požadavků stanovených v článcích 42 až 49.

Článek 42

Požadavky na způsobilost a bezúhonnost osob, které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce

1.   Pojišťovny a zajišťovny zajistí, aby všechny osoby, které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce, vždy splňovaly tyto požadavky:

2.   Pojišťovny a zajišťovny oznámí orgánu dohledu veškeré změny totožnosti osob, které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce, spolu se všemi informacemi potřebnými k posouzení, zda jakékoli nové osoby, které byly jmenovány, aby řídily pojišťovnu nebo zajišťovnu, jsou způsobilé a bezúhonné.

3.   Pojišťovny a zajišťovny učiní oznámení svému orgánu dohledu, pokud kterákoli osoba uvedená v odstavcích 1 a 2 byla nahrazena, protože již nesplňuje požadavky uvedené v odstavci 1.

Článek 43

Doklad o bezúhonnosti

1.   Požaduje-li členský stát od svých státních příslušníků, aby předložili doklad o tom, že jsou bezúhonní, že neprodělali úpadek, nebo obojí, přijme jako dostatečný doklad od státních příslušníků jiných členských států výpis ze soudního rejstříku nebo popřípadě rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem členského státu původu nebo předchozího pobytu, z kterého vyplývá, že jsou tyto požadavky splněny.

2.   Nevydává-li členský stát původu nebo posledního pobytu doklad uvedený v odstavci 1, může být nahrazen místopřísežným prohlášením nebo v členských státech, jejichž právo nezná institut místopřísežného prohlášení, čestným prohlášením učiněným dotyčným státním příslušníkem jiného členského státu před příslušným soudním nebo správním orgánem nebo před notářem členského státu původu nebo předchozího pobytu státního příslušníka jiného členského státu.

Tento orgán nebo notář vydá potvrzení o místopřísežném prohlášení nebo čestném prohlášení.

Prohlášení o neprodělání úpadku uvedené v prvním pododstavci lze učinit rovněž před příslušným profesním nebo oborovým sdružením příslušného členského státu.

3.   Doklady a prohlášení uvedené v odstavcích 1 a 2 nesmějí být při předložení starší tří měsíců.

4.   Členské státy určí orgány a subjekty příslušné k vydávání dokladů uvedených v odstavcích 1 a 2 a neprodleně o tom informují ostatní členské státy a Komisi.

Každý členský stát také sdělí ostatním členským státům a Komisi orgány nebo subjekty, kterým musí být předkládány doklady uvedené v odstavcích 1 a 2 na podporu žádosti o povolení výkonu činností uvedených v článku 2 na území uvedeného členského státu.

Článek 44

Řízení rizik

1.   Pojišťovny a zajišťovny musí mít účinný systém řízení rizik zahrnující strategie, procesy a postupy hlášení nezbytné pro neustálé zjišťování, měření, sledování, řízení a hlášení rizik, na jednotlivé a souhrnné úrovni, jimž jsou nebo by mohly být vystaveny, a jejich vzájemných závislostí.

Uvedený systém řízení rizik musí být účinný a dobře začleněn do organizační struktury a rozhodování pojišťovny nebo zajišťovny, a musí být brán náležitě na zřetel osobami, které skutečně podnik řídí nebo v něm zastávají jiné klíčové funkce.

2.   Systém řízení rizik se vztahuje na rizika, která budou zahrnuta do výpočtu solventnostního kapitálového požadavku, jak je stanoveno v čl. 101 odst. 4, jakož i na rizika, která nejsou zahrnuta nebo nejsou plně zahrnuta do jeho výpočtu.

Systém řízení rizik se vztahuje alespoň na tyto oblasti:

Písemná koncepce řízení rizik uvedená v čl. 41 odst. 3 zahrnuje koncepce týkající se tohoto odstavce druhého pododstavce písmen a) až f).

3.   Pokud jde o investiční riziko, pojišťovny a zajišťovny prokážou, že dodržují kapitolu VI oddíl 6.

4.   Pojišťovny a zajišťovny zavedou funkci řízení rizik, která je členěna tak, aby usnadnila provádění systému řízení rizik.

5.   Pro pojišťovny a zajišťovny, které používají částečný nebo úplný interní model schválený v souladu s články 112 a 113, se funkce řízení rizik vztahuje na tyto další úkoly:

Článek 45

Vlastní posouzení rizik a solventnosti

1.   Každá pojišťovna nebo zajišťovna jako součást svého systému řízení rizik provádí své vlastní posouzení rizik a solventnosti.

Toto posouzení zahrnuje alespoň:

2.   Pro účely odst. 1 písm. a) dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna zavede procesy, které jsou přiměřené povaze, komplexnosti a rozsahu rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny a které jí umožňují náležitě zjišťovat a posuzovat rizika, jimž čelí v krátkodobém a dlouhodobém výhledu a jimž je nebo by mohla být vystavena. Pojišťovna nebo zajišťovna prokáže metody použité v tomto posouzení.

3.   V případě uvedeném v odst. 1 písm. c), pokud se používá interní model, se provede posouzení spolu s opětovnou kalibrací, která mění interní riziková čísla na míru rizika a kalibraci solventnostního kapitálového požadavku.

4.   Vlastní posouzení rizik a solventnosti je nedílnou součástí obchodní strategie a neustále se zohledňuje v strategických rozhodnutích pojišťovny nebo zajišťovny.

5.   Pojišťovny nebo zajišťovny provádějí posouzení uvedené v odstavci 1 pravidelně a neprodleně po jakékoli významné změně ve svém rizikovém profilu.

6.   Pojišťovny a zajišťovny informují orgány dohledu o výsledcích každého vlastního posouzení rizik a solventnosti v rámci informací oznamovaných podle článku 35.

7.   Vlastní posouzení rizik a solventnosti neslouží k výpočtu kapitálového požadavku. Solventnostní kapitálový požadavek lze upravit pouze v souladu s články 37, 231 až 233 a 238.

Článek 46

Vnitřní kontrola

1.   Pojišťovny a zajišťovny zavedou účinný systém vnitřní kontroly.

Uvedený systém zahrnuje přinejmenším správní a účetní postupy, rámec vnitřní kontroly, vhodné mechanismy ohlašování na všech úrovních pojišťovny nebo zajišťovny a funkci zajišťování shody s předpisy (compliance function).

2.   Funkce zajišťování shody s předpisy zahrnuje poskytování poradenství správnímu, řídícímu nebo kontrolnímu orgánu ohledně dodržování právních a správních předpisů přijatých podle této směrnice. Zahrnuje rovněž posouzení dopadu veškerých změn v právním prostředí na operace dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny, jakož i určení a posouzení rizika nedodržení předpisů.

Článek 47

Vnitřní audit

1.   Pojišťovny a zajišťovny zřídí účinnou funkci vnitřního auditu.

Funkce vnitřního auditu zahrnuje hodnocení, zda jsou systém vnitřní kontroly a další prvky řídícího a kontrolního systému vhodné a efektivní.

2.   Funkce vnitřního auditu musí být objektivní a nezávislá na provozních funkcích.

3.   Veškerá zjištění a doporučení vnitřního auditu se oznamují správnímu, řídícímu nebo kontrolnímu orgánu, který stanoví, jaká opatření se přijmou ve vztahu ke každému ze zjištění a doporučení vnitřního auditu, a zajistí, aby byla tato opatření provedena.

Článek 48

Pojistněmatematická funkce

1.   Pojišťovny a zajišťovny zřídí účinnou pojistněmatematickou funkci, která:

2.   Pojistněmatematickou funkci vykonávají osoby, které mají znalosti pojistné a finanční matematiky, jež jsou přiměřené povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny, a které jsou schopné prokázat své příslušné zkušenosti na příslušné odborné a jiné úrovni.

Článek 49

Externí zajištění služeb nebo činností (outsourcing)

1.   Členské státy zajistí, aby pojišťovny nebo zajišťovny nadále plně odpovídaly za plnění všech svých povinností podle této směrnice, pokud si dávají externě zajišťovat funkce nebo jakékoli pojišťovací nebo zajišťovací činnosti.

2.   Externí zajištění rozhodujících nebo důležitých provozních funkcí nebo činností se neprovádí tak, aby vedlo k:

3.   Než si pojišťovny a zajišťovny dají externě zajistit rozhodující nebo důležité funkce nebo činnosti, uvědomí včas orgány dohledu a informují je i o jakémkoli následném závažném vývoji, pokud jde o uvedené funkce nebo činnosti.

Článek 50

Prováděcí opatření

1.   Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se blíže stanoví:

2.   Pokud je nezbytné zajistit přiměřené sbližování posouzení uvedeného v čl. 45 odst. 1 písm. a), může Komise přijmout prováděcí opatření s cílem blíže vymezit prvky tohoto posouzení.

3.   Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 3

Zveřejňování informací

Článek 51

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: obsah

1.   Členské státy zohlední informace požadované v čl. 35 odst. 3 a zásady stanovené v čl. 35 odst. 4 a požadují, aby pojišťovny a zajišťovny každoročně zveřejňovaly zprávu o své solventnosti a finanční situaci.

Tato zpráva obsahuje následující informace, a to buď v plném rozsahu, nebo prostřednictvím odkazů na povahou i rozsahem rovnocenné informace zveřejněné podle jiných právních nebo regulativních požadavků:

2.   Popis uvedený v odst. 1 písm. e) bodě i) zahrnuje analýzu veškerých významných změn ve srovnání s předešlým obdobím, o němž se podává zpráva, a vysvětlení veškerých významných rozdílů, pokud jde o hodnotu těchto prvků v účetní závěrce, a stručný popis převoditelnosti kapitálu.

Ze zveřejnění solventnostního kapitálového požadavku uvedeného v odst. 1 písm. e) bodě ii) jsou odděleně patrné částky vypočítané podle kapitoly VI oddílu 4 pododdílů 2 a 3 a jakékoli navýšení kapitálového požadavku podle článku 37 nebo dopad specifických parametrů, jejichž používání je od pojišťoven a zajišťoven požadováno v souladu s článkem 110, spolu se stručnou informací o jeho odůvodnění dotyčným orgánem dohledu.

Nicméně a aniž jsou dotčena jakákoli zveřejnění povinná na základě jiných právních nebo regulativních požadavků, členské státy mohou stanovit, i když je zveřejněn celkový solventnostní kapitálový požadavek podle odst. 1 písm. e) bodu ii), že navýšení kapitálového požadavku nebo dopad specifických parametrů, jejichž používání je od pojišťoven a zajišťoven požadováno v souladu s článkem 110, se nemusí zveřejňovat samostatně během přechodného období, které končí nejpozději dne 31. října 2017.

Zveřejnění solventnostního kapitálového požadavku je případně provázeno sdělením, že jeho konečná částka stále podléhá posouzení orgánem dohledu.

Článek 52

Informace pro výbor CEIOPS a jeho zprávy

1.   Členské státy požadují, aby orgány dohledu poskytovaly výboru CEIOPS každoročně tyto informace:

2.   Výbor CEIOPS zveřejňuje každoročně tyto informace:

3.   Výbor CEIOPS poskytuje Evropskému parlamentu, Radě a Komisi informace uvedené v odstavci 2 spolu se zprávou nastiňující stupeň sbližování dohledu v různých členských státech, pokud jde o použití navýšení kapitálového požadavku.

Článek 53

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: použitelné zásady

1.   Orgány dohledu povolí pojišťovnám nebo zajišťovnám nezveřejňovat informace v těchto případech:

2.   Jestliže nezveřejnění informací povolí orgán dohledu, pojišťovny a zajišťovny to uvedou ve své zprávě o solventnosti a finanční situaci a spolu s odůvodněním.

3.   Orgány dohledu povolí pojišťovnám a zajišťovnám využít zveřejnění informací učiněná na základě jiných právních nebo regulativních požadavků nebo odkázat na ně v té míře, v jaké tato zveřejnění informací odpovídají svou povahou a rozsahem informacím požadovaným podle článku 51.

4.   Odstavce 1 a 2 se nevztahují na informace uvedené v čl. 51 odst. 1 písm. e).

Článek 54

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: aktualizace a další informace sdělované z vlastního rozhodnutí

1.   V případě jakéhokoli důležitého vývoje, který významně ovlivňuje relevantnost informací zveřejňovaných podle článků 51 a 53, pojišťovny a zajišťovny sdělují vhodné informace o povaze a účincích tohoto vývoje.

Pro účely prvního pododstavce se za důležitý vývoj považuje přinejmenším:

V případech uvedených v druhém pododstavci písm. a) orgány dohledu požadují, aby dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna okamžitě zveřejnila částku nedodržování a rovněž podala vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně veškerých přijatých nápravných opatření. Pokud navzdory krátkodobému finančnímu plánu, který byl původně považován za reálný, nebylo vyřešeno nedodržování minimálního kapitálového požadavku do tří měsíců od jeho zjištění, sdělí se to na konci uvedeného období a rovněž podá vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně veškerých dalších nápravných opatření, jež byla přijata, a také veškerých dalších nápravných opatření, jež jsou plánována.

V případech uvedených v druhém pododstavci písm. b) orgány dohledu požadují, aby dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna okamžitě sdělila částku nedodržování a rovněž podala vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně veškerých přijatých nápravných opatření. Pokud navzdory ozdravnému plánu, který byl původně považován za reálný, nebylo vyřešeno nedodržování solventnostního kapitálového požadavku do šesti měsíců po jeho zjištění, sdělí se to na konci daného období a rovněž podá vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně veškerých dalších nápravných opatření, jež byla přijata, a také veškerých dalších nápravných opatření, jež jsou plánována.

2.   Pojišťovny a zajišťovny mohou zveřejňovat z vlastního rozhodnutí veškeré informace nebo podávat vysvětlení týkající se jejich solventnosti a finanční situace, jejichž zveřejnění nebo podání není již vyžadováno podle článků 51 a 53 a odstavce 1 tohoto článku.

Článek 55

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: koncepce a schválení

1.   Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny měly vhodné systémy a struktury za účelem splnění požadavků stanovených v článcích 51, 53 a čl. 54 odst. 1, jakož i písemnou koncepci zajišťující průběžnou přiměřenost veškerých informací zveřejňovaných v souladu s články 51, 53 a 54.

2.   Zpráva o solventnosti a finanční situaci podléhá schválení ze strany správního, řídícího nebo kontrolního orgánu pojišťovny nebo zajišťovny a zveřejňuje se pouze po tomto schválení.

Článek 56

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření blíže stanovující informace, které musí být zveřejňovány, a prostředky, jimiž se toho dosáhne.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 4

Kvalifikované účasti

Článek 57

Nabývání účastí

1.   Členské státy stanoví, že každá fyzická či právnická osoba nebo takové osoby jednající ve shodě (dále jen „navrhovaný nabyvatel“), které přijaly rozhodnutí buď přímo nebo nepřímo nabýt kvalifikovanou účast v pojišťovně nebo zajišťovně, nebo přímo nebo nepřímo takovou účast zvýšit, což by vedlo k tomu, že by účast na hlasovacích právech nebo na základním kapitálu, který drží, dosáhl jedné z prahových hodnot 20 %, 30 % nebo 50 % nebo ji překročil anebo že by se pojišťovna nebo zajišťovna stala jejich dceřiným podnikem (dále jen „navrhované nabytí“), to musí nejprve písemně oznámit orgánům dohledu dané pojišťovny nebo zajišťovny, ve které zamýšlejí nabýt nebo zvýšit kvalifikovanou účast, a uvést výši své zamýšlené účasti a významné informace, jak je uvedeno v čl. 59 odst. 4. Členské státy nemusí uplatňovat prahovou hodnotu 30 %, pokud v souladu s čl. 9 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/109/ES uplatňují prahovou hodnotu ve výši jedné třetiny.

2.   Členské státy stanoví, že každá fyzická či právnická osoba, která přijala rozhodnutí přímo nebo nepřímo zcizit kvalifikovanou účast v pojišťovně nebo zajišťovně, to musí nejprve písemně oznámit orgánům dohledu domovského členského státu a uvést výši své' účasti po zamýšleném zcizení. Tato osoba musí rovněž oznámit orgánům dohledu domovského členského státu každé rozhodnutí snížit svoji kvalifikovanou účast tak, že by účast na hlasovacích právech nebo na základním kapitálu, který drží, klesla pod 20 %, 30 % nebo 50 % anebo tak, že by pojišťovna nebo zajišťovna přestala být jejím dceřiným podnikem. Členské státy nemusí uplatňovat prahovou hodnotu 30 %, pokud v souladu s čl. 9 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/109/ES uplatňují prahovou hodnotu ve výši jedné třetiny.

Článek 58

Lhůta pro posouzení

1.   Orgány dohledu obratem a v každém případě do dvou pracovních dnů od obdržení oznámení podle čl. 57 odst. 1 a od případného následného obdržení informací uvedených v odstavci 2 písemně potvrdí jejich přijetí navrhovanému nabyvateli.

Orgány dohledu ve lhůtě nejvýše šedesáti pracovních dnů počínaje dnem písemného potvrzení o přijetí oznámení a všech dokumentů, které mají být podle požadavku členského státu k oznámení přiloženy na základě seznamu uvedeného v čl. 59 odst. 4, (dále jen „lhůta pro posouzení“) provedou posouzení stanovené v čl. 59 odst. 1 (dále jen „posouzení“).

Orgány dohledu uvědomí navrhovaného nabyvatele při potvrzení přijetí o konci lhůty pro posouzení.

2.   Pokud je to nutné, mohou orgány dohledu během lhůty pro posouzení, a nejpozději v její padesátý pracovní den, požádat o další informace nezbytné pro dokončení posouzení. Tato žádost je písemná a upřesňuje, které doplňující informace jsou třeba.

Na dobu mezi dnem žádosti orgánu dohledu o informace a obdržením odpovědi na tuto žádost od navrhovaného nabyvatele se lhůta pro posouzení staví. Stavení nepřesáhne dvacet pracovních dnů. Orgány dohledu mohou podle svého uvážení vznést jakoukoli další žádost o doplnění nebo objasnění informací, to však nesmí vést ke stavení lhůty pro posouzení.

3.   Orgány dohledu mohou prodloužit stavení lhůty pro posouzení podle odst. 2 druhého pododstavce až na 30 pracovních dnů, pokud

4.   Pokud se orgány dohledu po ukončení posuzování rozhodnou vyjádřit nesouhlas s navrhovaným nabytím, vyrozumí o tom písemně do dvou pracovních dnů a před uplynutím lhůty pro posouzení navrhovaného nabyvatele a své rozhodnutí zdůvodní. S výhradou vnitrostátního práva je možné náležité odůvodnění takového rozhodnutí na žádost navrhovaného nabyvatele zveřejnit. To nebrání členským státům, aby orgánu dohledu umožnily zveřejnit toto odůvodnění bez žádosti navrhovaného nabyvatele.

5.   Pokud orgány dohledu nevyjádří písemně nesouhlas s navrhovaným nabytím ve lhůtě pro posouzení, považuje se navrhované nabytí za schválené.

6.   Orgány dohledu mohou stanovit a v případě potřeby prodloužit maximální lhůtu pro dokončení navrhovaného nabytí.

7.   Členské státy nesmějí pro oznamování přímých nebo nepřímých nabytí hlasovacích práv nebo základního kapitálu orgánům dohledu a pro jejich schvalování těmito orgány stanovit požadavky přísnější, než jsou stanoveny v této směrnici.

8.   Komise přijme prováděcí opatření, která dále upřesní úpravy obezřetnostních kritérií stanovených v čl. 59 odst. 1 s cílem zohlednit budoucí vývoj a zajistit jednotné uplatňování článků 57 až 63.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 59

Posouzení

1.   S ohledem na možný vliv navrhovaného nabyvatele na pojišťovnu nebo zajišťovnu hodnotí orgány dohledu při posuzování oznámení uvedeného v čl. 57 odst. 1 a informací uvedených v čl. 58 odst. 2 za účelem zajištění řádného a obezřetného řízení pojišťovny nebo zajišťovny, v níž je navrhováno nabytí, vhodnost navrhovaného nabyvatele a finanční rozumnost navrhovaného nabytí podle všech těchto kritérií:

2.   Orgány dohledu mohou vyjádřit nesouhlas s navrhovaným nabytím pouze tehdy, pokud je to na základě kritérií stanovených v odstavci 1 důvodné nebo pokud informace předložené navrhovaným nabyvatelem nejsou úplné.

3.   Členské státy nestanoví žádné předběžné podmínky co do výše účasti, které je třeba dosáhnout, ani neumožňují svým orgánům dohledu posuzovat navrhované nabytí z hlediska hospodářských potřeb trhu.

4.   Členské státy zveřejní seznam informací, jež jsou nutné k provedení posouzení a jež je třeba poskytnout orgánům dohledu spolu s oznámením uvedeným v čl. 57 odst. 1. Požadované informace musí být přiměřené a musí odpovídat povaze navrhovaného nabyvatele a navrhovaného nabytí. Členské státy nepožadují informace, které pro obezřetnostní posuzování nemají význam.

5.   Bez ohledu na čl. 58 odst. 1, 2 a 3, pokud byly příslušnému orgánu oznámeny dva nebo více návrhů na nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti ve stejné pojišťovně nebo zajišťovně, přistupuje orgán dohledu k navrhovaným nabyvatelům nediskriminačním způsobem.

Článek 60

Nabytí regulovanými finančními podniky

1.   Orgány dohledu se při posuzování navzájem plně konzultují, pokud je navrhovaným nabyvatelem:

2.   Orgány dohledu si bez zbytečného prodlení vzájemně poskytují veškeré informace nutné nebo užitečné pro posouzení. K tomuto účelu si na požádání vzájemně sdělují veškeré užitečné informace a z vlastního podnětu sdělují veškeré podstatné informace. V rozhodnutí orgánu dohledu, který vydal povolení pojišťovně nebo zajišťovně, v níž je navrhováno nabytí, se uvedou veškeré názory nebo výhrady orgánu dohledu pověřeného dohledem nad navrhovaným nabyvatelem.

Článek 61

Informování orgánů dohledu pojišťovnou nebo zajišťovnou

Pojišťovna nebo zajišťovna neprodleně informuje orgán dohledu svého domovského členského státu o všech nabytích nebo prodejích účasti na svém základním kapitálu, které způsobí, že uvedené podíly překročí příslušnou hranici, která je uvedena v článku 57 a čl. 58 odst. 1 až 7, nebo pod ni klesnou.

Pojišťovna nebo zajišťovna také informuje alespoň jednou ročně uvedený orgán dohledu svého domovského členského státu o jménech akcionářů a společníků držících kvalifikovaný podíl a o výši těchto podílů, jak vyplývá například z informací obdržených na výročních valných hromadách akcionářů a společníků nebo z informací získaných na základě povinností pro společnosti kotované na burze cenných papírů.

Článek 62

Kvalifikované účasti, pravomoci orgánů dohledu

Členské státy požadují, aby v případech, kdy by vliv, který mají osoby uvedené v článku 57, mohl způsobit újmu řádnému a obezřetnému řízení pojišťovny nebo zajišťovny, přijal orgán dohledu domovského členského státu pojišťovny nebo zajišťovny, v níž se usiluje o kvalifikovanou účast nebo její zvýšení, vhodná opatření k ukončení uvedené situace. Tato opatření mohou například spočívat v soudních zákazech, sankcích proti ředitelům a vedoucím zaměstnancům nebo pozastavení výkonu hlasovacích práv spojených s akciemi vlastněnými danými akcionáři nebo společníky.

Podobná opatření se uplatňují na fyzické i právnické osoby, které nesplní oznamovací povinnost stanovenou v článku 57.

Pokud je účast získána přes nesouhlas orgánů dohledu, přijmou členské státy, bez ohledu na jakékoli další přijaté sankce, kterékoli z těchto opatření:

Článek 63

Hlasovací práva

Pro účely tohoto oddílu se berou v úvahu hlasovací práva uvedená v článcích 9 a 10 směrnice 2004/109/ES a podmínky týkající se jejich sčítání stanovené v čl. 12 odst. 4 a 5 zmíněné směrnice.

Členské státy neberou v úvahu hlasovací práva ani účasti, které investiční podniky nebo úvěrové instituce případně drží v důsledku upsání finančních nástrojů nebo umístění finančních nástrojů na základě pevného závazku převzetí, zahrnutého v bodě 6 oddílu A přílohy I směrnice 2004/39/ES, pokud tato práva nejsou vykonávána ani jinak využívána k zasahování do řízení emitenta a pokud jsou zcizena do jednoho roku od nabytí.

Oddíl 5

Profesní tajemství, výměna informací a podpora sbližování dohledu

Článek 64

Profesní tajemství

Členské státy zajistí, aby všechny osoby, které pracují nebo pracovaly pro orgány dohledu, jakož i auditoři nebo experti jednající jménem uvedených orgánů, byli povinni zachovávat profesní tajemství.

Aniž jsou dotčeny případy, na které se vztahuje trestní právo, nesmějí být žádné důvěrné informace, které uvedené osoby získaly při plnění svých povinností, prozrazeny žádné osobě ani orgánu, kromě informací v celkové nebo souhrnné formě, kde není možno identifikovat jednotlivé pojišťovny a zajišťovny.

Avšak v případech, kdy je na pojišťovnu nebo zajišťovnu vyhlášen konkurs nebo u ní byla nařízena nucená likvidace, mohou být v občanskoprávním nebo obchodním řízení sdělovány důvěrné informace, které se netýkají třetích osob zapojených do pokusů pojišťovnu nebo zajišťovnu zachránit.

Článek 65

Výměna informací mezi orgány dohledu členských států

Článek 64 nevylučuje výměnu informací mezi orgány dohledu různých členských států. Tyto informace podléhají povinnosti profesního tajemství stanovené v článku 64.

Článek 66

Dohody o spolupráci s třetími zeměmi

Členské státy mohou uzavírat dohody o spolupráci upravující výměnu informací s orgány dohledu třetích zemí nebo s orgány nebo subjekty třetích zemí definovanými v čl. 68 odst. 1 a 2 pouze tehdy, pokud informace, které mají být sděleny, podléhají profesnímu tajemství, které odpovídá alespoň zárukám uvedeným v tomto oddílu. Tato výměna informací musí být určena pro výkon dohledu uvedenými orgány nebo subjekty.

Pokud informace, které mají být sděleny členským státem třetí zemi, pocházejí z jiného členského státu, nesmějí být zveřejněny bez výslovného souhlasu orgánu dohledu tohoto členského státu a případně pouze pro účely, pro které tento orgán daly svůj souhlas.

Článek 67

Použití důvěrných informací

Orgány dohledu, které obdrží důvěrné informace podle článků 64 nebo 65, je mohou používat jen při plnění svých povinností a pro tyto účely:

Článek 68

Výměna informací s jinými orgány

1.   Články 64 a 67 nebrání:

Výměny informací uvedené v písmenech b) a c) se mohou uskutečňovat také mezi různými členskými státy.

Informace obdržené těmito orgány, subjekty a osobami podléhají povinnosti profesního tajemství stanovené v článku 64.

2.   Články 64 až 67 nebrání členským státům v tom, aby povolily výměnu informací mezi orgány dohledu a kterýmkoli z těchto orgánů a osob:

Členské státy, které použijí první pododstavec, vyžadují, aby byly splněny alespoň tyto podmínky:

Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům jména orgánů, osob a subjektů, které smějí obdržet informace podle prvního a druhého pododstavce.

3.   Články 64 až 67 nebrání členským státům v tom, aby s cílem posílení stability a integrity finančního systému, povolily výměnu informací mezi orgány dohledu a orgány nebo subjekty příslušnými pro odhalování a vyšetřování porušování práva společností.

Členské státy, které použijí první pododstavec, vyžadují, aby byly splněny alespoň tyto podmínky:

Pokud členský stát, orgány nebo subjekty uvedené v prvním pododstavci provádějí svůj úkol odhalování nebo vyšetřování s pomocí osob jmenovaných pro tento účel kvůli zvláštní způsobilosti těchto osob, avšak které nejsou zaměstnány ve veřejné správě, lze možnost výměny informací stanovené v prvním pododstavci rozšířit na tyto osoby za podmínek stanovených v druhém pododstavci.

Pro účely provádění druhého pododstavce písm. c) sdělí orgány nebo subjekty uvedené v prvním pododstavci orgánům dohledu, od nichž informace pocházejí, jména a přesné pověření osob, kterým mají být informace předány.

4.   Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům jména orgánů, osob nebo subjektů, které smějí obdržet informace podle odstavce 3.

Článek 69

Sdělování informací orgánům ústřední státní správy odpovědným za právní předpisy v oblasti financí

Články 64 a 67 nebrání členským státům v tom, aby na základě právních předpisů povolily sdělování určitých informací jiným orgánům své ústřední státní správy, které odpovídají za právní předpisy týkající se dohledu nad úvěrovými institucemi, finančními institucemi, investičními službami a pojišťovnami nebo zajišťovnami, a inspektorům působícím jménem uvedených orgánů.

Tyto informace je možné sdělit pouze tehdy, pokud je to nutné z důvodu obezřetnostního dohledu. Členské státy však zajistí, aby se informace obdržené podle článku 65 a čl. 68 odst. 1 a informace obdržené prostřednictvím ověřování na místě, které je uvedeno v článku 32, směly sdělovat pouze s výslovným souhlasem orgánu dohledu, od něhož informace pocházejí, nebo orgánu dohledu členského státu, ve kterém se ověřování na místě provádělo.

Článek 70

Předávání informací centrálním bankám a měnovým orgánům

Aniž je dotčen tento oddíl, orgán dohledu může předávat informace potřebné pro plnění svých úkolů:

Tyto orgány a subjekty mohou také sdělovat orgánům dohledu informace, které potřebují pro účely článku 67. Informace obdržené v této souvislosti podléhají povinnosti profesního tajemství stanovené v tomto oddílu.

Článek 71

Sbližování v oblasti dohledu

1.   Členské státy zajistí, aby byla v mandátech orgánů dohledu vhodně zohledněna dimenze Evropské unie.

2.   Členské státy zajistí, aby orgány dohledu při plnění svých povinností zohlednily sbližování v oblasti nástrojů dohledu a postupů dohledu při uplatňování požadavků právních a správních předpisů přijatých podle této směrnice. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby se orgány dohledu účastnily činnosti výboru CEIOPS podle rozhodnutí 2009/79/ES a řádně zohledňovaly jeho pokyny a doporučení uvedená v odstavci 3 tohoto článku.

3.   V případě potřeby poskytuje výbor CEIOPS právně nezávazné pokyny a doporučení, pokud jde o provádění ustanovení této směrnice a jejích prováděcích opatření, a to za účelem účinnějšího sbližování postupů dohledu. Kromě toho výbor CEIOPS podává pravidelně, a přinejmenším každé dva roky, Evropskému parlamentu, Radě a Komisi zprávu o pokroku, jehož bylo dosaženo při sbližování dohledu ve Společenství.

Oddíl 6

Povinnosti auditorů

Článek 72

Povinnosti auditorů

1.   Členské státy přinejmenším stanoví, aby osoby, kterým bylo vydáno povolení ve smyslu osmé směrnice Rady 84/253/EHS ze dne 10. dubna 1984, založené na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o schvalování osob pověřených prováděním povinného auditu účetních dokumentů (34), provádějící v pojišťovně nebo zajišťovně povinný audit uvedený v článku 51 čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS, článku 37 směrnice Rady 83/349/EHS nebo v článku 31 směrnice 85/611/EHS nebo jiný zákonem stanovený úkol, měly povinnost neprodleně oznámit orgánům dohledu jakoukoli skutečnost nebo rozhodnutí týkající se uvedené pojišťovny nebo zajišťovny, které zjistily při výkonu tohoto úkolu a které by mohly způsobit kterýkoli z následujících důsledků:

Osoby uvedené v prvním pododstavci musí rovněž oznámit jakékoli skutečnosti a rozhodnutí, které zjistí při plnění úkolu popsaného v prvním pododstavci v pojišťovně nebo zajišťovně mající úzké propojení vyplývající z řídícího vztahu s pojišťovnou nebo zajišťovnou, v níž uvedené osoby plní uvedený úkol.

2.   Sdělí-li osoby schválené ve smyslu směrnice 84/253/EHS v dobré víře orgánům dohledu jakékoliv skutečnosti uvedené v odstavci 1, nepovažuje se to za porušení omezení poskytování informací, jak je stanoví smlouva nebo právní či správní předpis, a u těchto osob nevzniká žádná odpovědnost.

KAPITOLA V

Provozování činnosti životního a neživotního pojištění

Článek 73

Výkon činnosti v životní a neživotním pojištění

1.   Pojišťovny nesmějí obdržet povolení k souběžnému provozování činností životního a neživotního pojištění.

2.   Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy stanovit, že:

Každá z těchto činností je však v souladu s článkem 74 spravována odděleně.

3.   Členské státy mohou stanovit, že pojišťovny uvedené v odstavci 2 musí dodržovat účetní pravidla pro životní pojišťovny pro veškeré jejich činnosti. Až do koordinace v tomto směru mohou členské státy také stanovit, že s ohledem na předpisy pro likvidaci se na činnosti týkající se rizik uvedených v odvětvích 1 a 2 v části A přílohy I provozované uvedenými pojišťovnami budou vztahovat pravidla pro činnosti životního pojištění.

4.   Pokud má neživotní pojišťovna finanční, obchodní nebo administrativní propojení s životní pojišťovnou, zajistí orgány dohledu domovských členských států, aby účetnictví dotyčných pojišťoven nebylo zkresleno dohodami mezi těmito pojišťovnami nebo jakýmkoli ujednáním, které by mohlo ovlivnit rozvrhování výdajů a příjmů.

5.   Pojišťovny, které v následujících dnech provozovaly souběžně činnosti životního i neživotního pojištění, na něž se vztahuje tato směrnice, mohou pokračovat v souběžném provozování těchto činností, pokud je každá z těchto činností v souladu s článkem 74 spravována odděleně:

Domovský členský stát může uložit pojišťovnám, aby ve lhůtě určené tímto členským státem ukončily souběžné provozování činností životního a neživotního pojištění, které provozovaly ke dnům uvedeným v prvním pododstavci.

Článek 74

Oddělená správa životního a neživotního pojištění

1.   Oddělená správa podle článku 73 je organizována tak, aby činnost životního pojištění byla oddělena od činnosti neživotního pojištění.

Příslušné zájmy pojistníků v životním a neživotním pojištění nesmějí být dotčeny, a zejména ze zisků životního pojištění mají prospěch pojistníci v životním pojištění, jako by životní pojišťovna provozovala pouze činnost životního pojištění.

2.   Aniž jsou dotčeny články 100 a 128, pojišťovny uvedené v čl. 73 odst. 2 a 5 vypočtou:

3.   Pojišťovny uvedené v čl. 73 odst. 2 a 5 kryjí odpovídající hodnotou položek použitelného primárního kapitálu alespoň:

Minimální finanční požadavky uvedené v prvním pododstavci, připadající na činnost životního pojištění a činnost neživotního pojištění, nesmějí být neseny druhou činností.

4.   Pokud jsou minimální finanční požadavky uvedené v odstavci 3 splněny a pokud je o tom orgán dohledu informován, pojišťovna může použít ke krytí solventnostního kapitálového požadavku uvedeného v článku 100 výslovně uvedené položky použitelného kapitálu, které jsou stále k dispozici, pro jednu nebo druhou činnost.

5.   Orgány dohledu analyzují výsledky činností životního i neživotního pojištění, aby zajistily, že jsou dodržovány požadavky odstavců 1 až 4.

6.   Účetnictví je třeba vést tak, aby byly odděleně patrné zdroje pro životní a pro neživotní pojištění. Celkové příjmy, zejména pojistné, platby zajistitelů, příjmy z investování, a výdaje, zejména pojistná plnění, doplnění technických rezerv, zajistné a provozní náklady na pojišťovací činnost, je třeba rozvrhnout podle původu. Položky společné oběma činnostem se účtují v souladu s metodami rozvrhování, které musí být schváleny orgánem dohledu.

Pojišťovny na základě svého účetnictví připraví finanční výkaz, v němž položky použitelného primárního kapitálu na krytí každého fiktivního minimálního kapitálového požadavku uvedeného v odstavci 2 jsou jasně určeny v souladu s čl. 98 odst. 4.

7.   Pokud výše použitelného primárního kapitálu připadajícího na jednu z činností nepostačuje na pokrytí minimálních finančních požadavků uvedených v odst. 3 prvním pododstavci, použijí orgány dohledu na činnost s nedostatečnou výší použitelného primárního kapitálu opatření stanovená v této směrnici bez ohledu na to, jaké jsou výsledky ve druhé činnosti.

Odchylně od odst. 3 druhého pododstavce mohou uvedená opatření zahrnovat povolení převodu výslovně uvedených položek použitelného primárního kapitálu z jedné činnosti do druhé.

KAPITOLA VI

Pravidla pro oceňování aktiv a závazků, technické rezervy, kapitál, solventnostní kapitálový požadavek, minimální kapitálový požadavek a investiční pravidla

Oddíl 1

Oceňování aktiv a závazků

Článek 75

Oceňování aktiv a závazků

1.   Není-li uvedeno jinak, členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny oceňovaly aktiva a závazky takto:

Při oceňování závazků podle písm. b) se nesmí provádět žádná úprava s ohledem na vlastní kreditní rating pojišťovny nebo zajišťovny.

2.   Komise přijme prováděcí opatření ke stanovení metod a předpokladů, které se použijí pro oceňování aktiv a závazků stanovených v odstavci 1.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 2

Pravidla pro technické rezervy

Článek 76

Obecná ustanovení

1.   Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny vytvořily technické rezervy pro své veškeré pojistné a zajistné závazky vůči pojistníkům a oprávněným osobám z pojistných nebo zajistných smluv.

2.   Hodnota technických rezerv musí odpovídat stávající částce, kterou by pojišťovny a zajišťovny musely vyplatit, pokud by okamžitě převedly své pojistné a zajistné závazky na jinou pojišťovnu nebo zajišťovnu.

3.   Při výpočtu technických rezerv se důsledně použijí informace poskytované finančními trhy, jakož i obecně dostupné údaje o upisovacích rizicích (soulad s trhem).

4.   Výpočet technických rezerv se provede obezřetně, spolehlivě a objektivně.

5.   Podle zásad uvedených v odstavcích 2, 3 a 4 a s ohledem na zásady uvedené v čl. 75 odst. 1 se výpočet technických rezerv provede v souladu s články 77 až 82 a 86.

Článek 77

Výpočet technických rezerv

1.   Hodnota technických rezerv se rovná součtu nejlepšího odhadu a rizikové přirážky uvedeným v odstavcích 2 a 3.

2.   Nejlepší odhad odpovídá pravděpodobnostmi váženému průměru budoucích peněžních toků s ohledem na časovou hodnotu peněz (očekávanou současnou hodnotu budoucích peněžních toků), přičemž se použije příslušná časová struktura bezrizikových úrokových měr.

Výpočet nejlepšího odhadu se zakládá na aktuálních a důvěryhodných informacích, jakož i reálných předpokladech, a provede se prostřednictvím přiměřených, použitelných a náležitých pojistněmatematických a statistických metod.

Při výpočtu nejlepšího odhadu se použije projekce peněžních toků, která zohlední veškeré nezbytné přírůstky a úbytky peněžních prostředků k vypořádání pojistných a zajistných závazků po dobu jejich trvání.

Nejlepší odhad se vypočte jako hrubý, tj. aniž by byly odečteny částky vymahatelné ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek. Uvedené částky se vypočítají odděleně podle článku 81.

3.   Výše rizikové přirážky musí být taková, aby se zajistilo, že hodnota technických rezerv bude odpovídat očekávané částce, kterou potřebují pojišťovny a zajišťovny na vyrovnání pojistných a zajistných závazků.

4.   Pojišťovny a zajišťovny ocení nejlepší odhad a rizikovou přirážku odděleně.

Pokud však lze budoucí peněžní toky v souvislosti s pojistnými a zajistnými závazky spolehlivě replikovat prostřednictvím finančních nástrojů, u nichž je možné sledovat spolehlivou tržní hodnotu, hodnota technických rezerv v souvislosti s těmito budoucími peněžními toky se určí na základě tržní hodnoty uvedených finančních nástrojů. V tomto případě se nevyžadují oddělené výpočty nejlepšího odhadu a rizikové přirážky.

5.   Pokud pojišťovny a zajišťovny oceňují nejlepší odhad a rizikovou přirážku odděleně, riziková přirážka se vypočte tak, že se určí náklady na obstarání použitelného kapitálu, které se rovnají solventnostnímu kapitálovému požadavku, jenž je nezbytný na podporu pojistných a zajistných závazků po dobu jejich trvání.

Sazba, která se použije pro určení nákladů na obstarání použitelného kapitálu (sazba nákladů na kapitál), musí být pro všechny pojišťovny a zajišťovny totožná a je pravidelně revidována.

Použitá sazba nákladů na kapitál se musí rovnat dodatečné sazbě přesahující příslušnou bezrizikovou úrokovou míru, již by zaplatila pojišťovna nebo zajišťovna, která drží použitelný kapitál podle oddílu 3, rovnající se kapitálovému solventnostnímu požadavku nezbytnému pro zabezpečení pojistných a zajistných závazků po dobu jejich trvání.

Článek 78

Další prvky zohledněné při výpočtu technických rezerv

Kromě článku 77 přihlédnou pojišťovny a zajišťovny při výpočtu technických rezerv k:

Článek 79

Oceňování finančních záruk a smluvních opcí zahrnutých do pojistných a zajistných smluv

Při výpočtu technických rezerv zohlední pojišťovny a zajišťovny hodnotu finančních záruk a veškerých smluvních opcí zahrnutých do pojistných a zajistných smluv.

Veškeré předpoklady pojišťoven a zajišťoven související s pravděpodobností, že pojistníci uplatní smluvní opce, včetně storna a odbytného, musí být reálné a musí být založeny na stávajících a důvěryhodných informacích. V uvedených předpokladech se explicitně či implicitně přihlédne k dopadu, který by mohly mít budoucí změny finančních podmínek i jiných než finančních podmínek na výkon uvedených opcí.

Článek 80

Rozčlenění

Při výpočtu technických rezerv rozčlení pojišťovny a zajišťovny své pojistné a zajistné závazky do rizikově homogenních skupin, a to přinejmenším podle druhu pojištění.

Článek 81

Částky vymahatelné ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek

Pojišťovny a zajišťovny musí při výpočtu částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek dodržovat články 76 až 80.

Při výpočtu částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek pojišťovny a zajišťovny přihlédnou k časovým rozdílům mezi náhradami a přímými platbami.

Výsledek uvedeného výpočtu se upraví tak, aby se v něm zohlednily očekávané ztráty dané selháním protistrany. Uvedená úprava se zakládá na posouzení pravděpodobnosti selhání protistrany a průměrné ztráty z tohoto selhání (ztráta ze selhání).

Článek 82

Kvalita údajů a použití aproximací, včetně individuálního přístupu, u technických rezerv

Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny zavedly vnitřní procesy a postupy, kterými se zabezpečí vhodnost, úplnost a přesnost údajů používaných pro výpočet technických rezerv.

Pokud za specifických okolností pojišťovny a zajišťovny nemají dostatečné údaje přiměřené kvality, aby na skupinu nebo podskupinu svých pojistných a zajistných závazků nebo na částky vymahatelné ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek použily spolehlivou pojistněmatematickou metodu, lze pro výpočet nejlepšího odhadu použít vhodné aproximace, včetně individuálního přístupu.

Článek 83

Porovnání se zkušenostmi

Pojišťovny a zajišťovny zavedou procesy a postupy, kterými zajistí, aby se nejlepší odhady a předpoklady, jež jsou základem pro výpočet nejlepších odhadů, pravidelně porovnávaly se zkušenostmi.

Pokud se porovnáním zjistí systematická odchylka mezi zkušenostmi a výpočty nejlepších odhadů, které uskutečnily pojišťovny nebo zajišťovny, dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna provede přiměřené úpravy používaných pojistněmatematických metod nebo vytvářených předpokladů.

Článek 84

Přiměřenost úrovně technických rezerv

Pojišťovny a zajišťovny doloží na žádost orgánů dohledu přiměřenost úrovně svých technických rezerv, jakož i použitelnost a náležitost uplatňovaných metod, a vhodnost použitých podkladových statistických údajů.

Článek 85

Navýšení technických rezerv

Pokud výpočet technických rezerv pojišťoven a zajišťoven není v souladu s články 76 až 83, mohou orgány dohledu na pojišťovnách a zajišťovnách požadovat navýšení technických rezerv tak, aby odpovídaly úrovni určené podle uvedených článků.

Článek 86

Prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví:

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 3

Kapitál

Pododdíl 1

Určení kapitálu

Článek 87

Kapitál

Kapitál je tvořen součtem primárního kapitálu uvedeného v článku 88 a doplňkového kapitálu uvedeného v článku 89.

Článek 88

Primární kapitál

Primární kapitál je tvořen těmito položkami:

Převyšující částka podle bodu 1 se sníží o výši vlastních akcií, které drží pojišťovna nebo zajišťovna.

Článek 89

Doplňkový kapitál

1.   Doplňkový kapitál je tvořen jinými položkami než základním kapitálem, které si lze vyžádat k absorbování ztrát.

Doplňkový kapitál může zahrnovat tyto položky, nejsou-li položkami primárního kapitálu:

V případě vzájemné pojišťovny nebo pojišťovny na bázi vzájemnosti s variabilními příspěvky může doplňkový kapitál rovněž zahrnovat jakékoli budoucí nároky, které uvedená pojišťovna nebo společnost může vznést vůči svým členům prostřednictvím výzvy k dodatečnému příspěvku během následujících dvanácti měsíců.

2.   Pokud byla položka doplňkového kapitálu zaplacena nebo k jejímu splacení byla podána výzva, považuje se za aktivum a přestává být součástí položek doplňkového kapitálu.

Článek 90

Schválení doplňkového kapitálu orgány dohledu

1.   Výše doplňkového kapitálu, ke kterému se přihlíží při určování kapitálu, podléhá předchozímu schválení orgány dohledu.

2.   Částka připsaná každé položce doplňkového kapitálu zohlední schopnost položky absorbovat ztrátu a vychází z obezřetných a reálných předpokladů. Pokud má položka doplňkového kapitálu pevnou jmenovitou hodnotu, její hodnota se rovná její jmenovité hodnotě, pokud tato hodnota náležitě odráží schopnost položky absorbovat ztrátu.

3.   Orgány dohledu schválí:

4.   Orgány dohledu budou při schvalování veškerých položek doplňkového kapitálu vycházet z posouzení:

Článek 91

Disponibilní bonusový fond

1.   Disponibilní bonusový fond se považuje za nerozdělené zisky, které nebyly určeny k rozdělení pojistníkům a oprávněným osobám.

2.   Pokud to umožňuje vnitrostátní právo, nepovažuje se disponibilní bonusový fond za pojistné a zajistné závazky, splňuje-li kritéria stanovená v čl. 94 odst. 1.

Článek 92

Prováděcí opatření

1.   Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví:

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

2.   Účasti ve finančních a úvěrových institucích podle odst. 1 písm. b) zahrnují:

Pododdíl 2

Zařazení kapitálu

Článek 93

Charakteristiky a rysy užité při zařazování kapitálu do tříd

1.   Položky kapitálu se zařazují do tří tříd. Zařazení těchto položek závisí na tom, zda patří mezi primární kapitál či doplňkový kapitál, a na tom, zda mají tyto charakteristiky:

2.   Při posuzování toho, do jaké míry má vlastní kapitál charakteristiky stanovené v odst. 1 písm. a) a b), a to jak v současnosti, tak i v budoucnosti, je náležitě zohledněna doba trvání položky, zejména zda má či nemá datum splatnosti. Pokud má položka kapitálu datum splatnosti, je zohledněna relativní doba trvání ve srovnání s trváním pojistných a zajistných závazků pojišťovny/zajišťovny (dostatečná doba trvání).

Mimoto se zvažují tyto rysy:

Článek 94

Hlavní kritéria pro zařazení do tříd

1.   Položky primárního kapitálu se zařadí do třídy 1, pokud mají z podstatné části charakteristiky stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. a) a b), přičemž se zohlední rysy stanovené v čl. 93 odst. 2.

2.   Položky primárního kapitálu se zařadí do třídy 2, pokud mají z podstatné části charakteristiky stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. b), přičemž se zohlední rysy stanovené v čl. 93 odst. 2.

Položky doplňkového kapitálu se zařadí do třídy 2, pokud mají z podstatné části charakteristiky stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. a) a b), přičemž se zohlední rysy stanovené v čl. 93 odst. 2.

3.   Do třídy 3 se zařadí jakékoli položky primárního nebo doplňkového kapitálu, které nespadají do odstavců 1 a 2.

Článek 95

Zařazení kapitálu do tříd

Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny zařazovaly položky kapitálu do tříd na základě kritérií stanovených v článku 94.

Za tímto účelem se pojišťovny a zajišťovny případně řídí seznamem položek kapitálu uvedeným v čl. 97 odst. 1 písm. a).

Pokud v uvedeném seznamu není zahrnuta některá položka kapitálu, pojišťovny a zajišťovny ji v souladu s prvním pododstavcem posoudí a zařadí. Uvedené zařazení podléhá schválení orgánu dohledu.

Článek 96

Zařazení specifických položek kapitálu v pojišťovnictví

Aniž je dotčen článek 95 a čl. 97 odst. 1 písm. a), pro účely této směrnice se použijí tato zařazení:

V souladu v čl. 94 odst. 2 druhým pododstavcem se do třídy 2 se zařazují jakékoli budoucí nároky, které vzájemné pojišťovny sdružení vlastníků lodí či pojišťovny vlastníků lodí na bázi vzájemnosti s variabilními příspěvky mohou vznést vůči svým členům prostřednictvím výzvy k dodatečným příspěvkům splatným před uplynutím následujících dvanácti měsíců a které nespadají pod první pododstavec bod 3, pokud mají do značné míry charakteristiky stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. a) a b), přičemž jsou zohledněny rysy stanovené v čl. 93 odst. 2.

Článek 97

Prováděcí opatření

1.   Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví:

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

2.   Komise pravidelně přezkoumává seznam uvedený v odst. 1 písm. a) a případně jej na základě tržního vývoje aktualizuje.

Pododdíl 3

Použitelnost kapitálu

Článek 98

Použitelnost a limity pro třídy 1, 2 a 3

1.   Pokud jde o dodržování solventnostního kapitálového požadavku, vztahují se na použitelné hodnoty položek třídy 2 a třídy 3 kvantitativní limity: Tyto limity musí zajistit, aby byla splněny alespoň tyto podmínky:

2.   Pokud jde o dodržování minimálního kapitálového požadavku, vztahují se na hodnotu položek primárního kapitálu zařazených do třídy 2 a použitelných na krytí minimálního kapitálového požadavku kvantitativní limity. Tyto limity musí minimálně zajistit, aby podíl položek třídy 1 na použitelném primárním kapitálu byl vyšší než polovina celkového použitelného primárního kapitálu.

3.   Použitelná výše kapitálu na krytí solventnostního kapitálového požadavku stanoveného v článku 100 se rovná součtu výše třídy 1, použitelné výše třídy 2 a použitelné výše třídy 3.

4.   Použitelná výše primárního kapitálu na krytí minimálního kapitálového požadavku stanoveného v článku 128 se rovná součtu výše třídy 1 a použitelné hodnoty položek primárního kapitálu zařazených do třídy 2.

Článek 99

Prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření, kterými se stanoví:

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 4

Solventnostní kapitálový požadavek

Pododdíl 1

Obecná ustanovení o solventnostním kapitálovém požadavku s využitím standardního vzorce nebo interního modelu

Článek 100

Obecná ustanovení

Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny měly v držení použitelný kapitál na krytí solventnostního kapitálového požadavku.

Solventnostní kapitálový požadavek se vypočítá podle standardního vzorce v pododdílu 2 nebo prostřednictvím interního modelu stanoveného v pododdílu 3.

Článek 101

Výpočet solventnostního kapitálového požadavku

1.   Solventnostní kapitálový požadavek se vypočte podle odstavců 2 až 5.

2.   Solventnostní kapitálový požadavek se vypočte za předpokladu, že pojišťovna nebo zajišťovna bude ve své činnosti pokračovat.

3.   Solventnostní kapitálový požadavek se kalibruje tak, aby se zajistilo, že bude přihlédnuto ke všem kvantifikovatelným rizikům, jimž je pojišťovna nebo zajišťovna vystavena. Vztahuje se na stávající smlouvy a na nové smlouvy, které budou podle očekávání sepsány v následujících dvanácti měsících. U stávajících smluv kryje tento požadavek pouze neočekávané ztráty.

Solventnostní kapitálový požadavek odpovídá hodnotě v riziku primárního kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny na hladině spolehlivosti 99,5 % v časovém horizontu jednoho roku.

4.   Solventnostní kapitálový požadavek kryje alespoň tato rizika:

Operační rizika uvedená v prvním pododstavci písm. f) zahrnují právní rizika a vylučují rizika vyplývající ze strategických rozhodnutí, jakož i rizika ztráty dobré pověsti.

5.   Pojišťovny a zajišťovny přihlédnou při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku k účinku technik snižování rizik, pokud budou úvěrová a jiná rizika vyplývající z použití daných technik odpovídajícím způsobem zohledněna v solventnostním kapitálovém požadavku.

Článek 102

Četnost výpočtu

1.   Pojišťovny a zajišťovny vypočítají solventnostní kapitálový požadavek alespoň jednou ročně a oznámí výsledek výpočtu orgánům dohledu.

Pojišťovny a zajišťovny drží použitelný kapitál, který kryje poslední oznámený solventnostní kapitálový požadavek.

Pojišťovny a zajišťovny musí průběžně sledovat výši použitelného kapitálu a solventnostního kapitálového požadavku.

Pokud se rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny podstatně odchyluje od předpokladů, z nichž vycházel poslední oznámený solventnostní kapitálový požadavek, dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna solventnostní kapitálový požadavek okamžitě přepočte a oznámí jej orgánům dohledu.

2.   Pokud existuje opodstatněná domněnka, že se od data posledního oznámení solventnostního kapitálového požadavku podstatně změnil rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny, orgány dohledu mohou dotyčnou pojišťovnu nebo zajišťovnu požádat, aby solventnostní kapitálový požadavek přepočítala.

Pododdíl 2

Solventnostní kapitálový požadavek standardní vzorec

Článek 103

Struktura standardního vzorce

Solventnostní kapitálový požadavek vypočtený podle standardního vzorce je součtem těchto položek:

Článek 104

Konstrukce základního solventnostního kapitálového požadavku

1.   Základní solventnostní kapitálový požadavek zahrnuje jednotlivé rizikové moduly, které jsou agregovány podle přílohy IV bodu 1.

Tento požadavek musí sestávat alespoň z těchto rizikových modulů:

2.   Pro účely odst. 1 písm. a), b) a c) se pojistné a zajistné operace přidělí upisovacímu rizikovému modulu, který nejlépe zohledňuje technickou povahu podkladových rizik.

3.   Celkový solventnostní kapitálový požadavek, který musí být v souladu se zásadami stanovenými v článku 101, se stanoví na základě korelačního koeficientu pro agregaci rizikových modulů podle odstavce 1, jakož i na základě kalibrace kapitálových požadavků ke každému rizikovému modulu.

4.   Každý rizikový modul podle odstavce 1 se kalibruje prostřednictvím hodnoty v riziku na hladině spolehlivosti 99,5 % v časovém horizontu jednoho roku.

Při konstrukci každého rizikového modulu se přihlédne k případným diverzifikačním efektům.

5.   Na všechny pojišťovny a zajišťovny se z hlediska základního solventnostního kapitálového požadavku a zjednodušených výpočtů stanovených v článku 109 použijí tytéž konstrukce a specifikace rizikových modulů.

6.   U katastrofických rizik lze pro výpočet modulů životních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik případně použít zeměpisnou specifikaci.

7.   Při výpočtu modulů životních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik mohou pojišťovny a zajišťovny, po schválení orgány dohledu, nahradit v konstrukci standardního vzorce podskupinu parametrů tohoto vzorce parametry specifickými pro danou pojišťovnu nebo zajišťovnu.

Tyto parametry se kalibrují na základě interních údajů dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny nebo údajů, které mají přímou spojitost s operacemi uvedené pojišťovny nebo zajišťovny s použitím standardizovaných metod.

Během schvalování ověří orgány dohledu úplnost, přesnost a vhodnost použitých údajů.

Článek 105

Výpočet základního solventnostního kapitálového požadavku

1.   Základní solventnostní kapitálový požadavek se vypočte podle odstavců 2 až 6.

2.   Modul neživotního upisovacího rizika zohlední riziko vyplývající ze závazků týkajících se neživotního pojištění v souvislosti s krytými riziky a postupy používanými při výkonu činnosti.

Přihlédne k neurčitosti výsledků pojišťoven a zajišťoven v souvislosti se stávajícími pojistnými a zajistnými závazky a s novými smlouvami, které budou podle očekávání sepsány v následujících dvanácti měsících.

Modul se vypočte podle přílohy IV bodu 2 jako kombinace kapitálových požadavků alespoň k těmto podmodulům:

3.   Modul životního upisovacího rizika zohlední riziko vyplývající ze závazků týkajících se životního pojištění v souvislosti s krytými riziky a postupy používanými při výkonu činnosti.

Modul se vypočte podle přílohy IV bodu 3 jako kombinace kapitálových požadavků alespoň k těmto podmodulům:

4.   Modul zdravotního upisovacího rizika zohlední riziko vyplývající ze závazků týkajících se zdravotního pojištění, ať je či není provozováno na podobném technickém základě jako životní pojištění, v souvislosti s krytými riziky a používanými postupy při výkonu činnosti.

Pokrývá alespoň tato rizika:

5.   Modul tržního rizika zohlední riziko vyplývající z úrovně nebo volatility tržních cen finančních nástrojů, které ovlivňují hodnotu aktiv a závazků pojišťovny nebo zajišťovny. Tento modul řádným způsobem zohlední strukturální nesoulad mezi aktivy a závazky, zejména z hlediska jejich trvání.

Modul se vypočte podle přílohy IV bodu 4 jako kombinace kapitálových požadavků alespoň k těmto podmodulům:

6.   Modul rizika selhání protistrany zohlední možné ztráty v nadcházejících dvanácti měsících dané neočekávaným selháním nebo zhoršením kreditního ratingu protistran a dlužníků pojišťoven a zajišťoven. Modul rizika selhání protistrany se vztahuje na smlouvy týkající se snižování rizika, jako je například zajištění, sekuritizace a deriváty, pohledávky za zprostředkovateli, jakož i veškeré jiné úvěrové expozice, na které se nevztahuje podmodul rizika kreditního rozpětí. Náležitě zohlední kolaterál nebo jiné zajištění v držení pojišťovny nebo zajišťovny nebo na její účet a rizika s tím spojená.

Pro každou protistranu platí, že v modulu rizika selhání protistrany se přihlédne k celkové expozici riziku protistrany dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny vůči uvedené protistraně nehledě na právní formu smluvních závazků vůči uvedené pojišťovně nebo zajišťovně.

Článek 106

Výpočet podmodulu akciového rizika: mechanismus symetrické úpravy

1.   Podmodul akciového rizika vypočtený podle standardního vzorce zahrnuje symetrickou úpravu akciového kapitálového požadavku určenou k pokrytí rizika vyplývajícího z výkyvů cen akcií.

2.   Symetrická úprava standardního akciového kapitálového požadavku, kalibrovaného v souladu s čl. 104 odst. 4, pokrývající riziko vyplývající z výkyvů cen akcií, vychází z funkce současné míry příslušného akciového indexu a váženého průměru tohoto indexu. Tento vážený průměr se vypočte za odpovídající časové období, které bude stejné pro všechny pojišťovny i pro zajišťovny.

3.   Symetrická úprava standardního akciového kapitálového požadavku pokrývající riziko vyplývající z výkyvů cen akcií nesmí vést k tomu, že bude uplatňován akciový kapitálový požadavek o více než 10 procentních bodů nižší nebo o více než 10 procentních bodů vyšší než standardní akciový kapitálový požadavek.

Článek 107

Kapitálový požadavek k operačnímu riziku

1.   Kapitálový požadavek k operačnímu riziku zohledňuje operační rizika, nejsou-li již zohledněna v rizikových modulech uvedených v článku 104. Uvedený požadavek se kalibruje podle čl. 101 odst. 3.

2.   Pokud jde o smlouvy týkající se životního pojištění, podle nichž nesou investiční riziko pojistníci, při výpočtu kapitálového požadavku k operačnímu riziku se přihlédne k částce ročních výdajů k uvedeným pojistným závazkům.

3.   Pokud jde o jiné pojistné a zajistné operace, než které jsou uvedeny v odstavci 2, při výpočtu kapitálového požadavku k operačnímu riziku se přihlédne k objemu uvedených operací z hlediska získaného pojistného a technických rezerv, které jsou drženy ve vztahu k uvedeným pojistným závazkům. V tomto případě nebude kapitálový požadavek k operačnímu riziku vyšší než 30 % základního solventnostního kapitálového požadavku vztahujícího se k uvedeným pojistným a zajistným operacím.

Článek 108

Úprava o schopnost technických rezerv a odložené daňové povinnosti absorbovat ztráty

Úprava o schopnost technických rezerv a odložené daňové povinnosti absorbovat ztráty uvedená v čl. 103 odst. 1 písm. c) odráží případnou náhradu za neočekávané ztráty prostřednictvím současného snížení technických rezerv či odložené daňové povinnosti nebo kombinací obou těchto postupů.

Uvedená úprava přihlédne k účinku snižování rizik prostřednictvím budoucích nezaručených podílů na zisku z pojistných smluv, mohou-li pojišťovny a zajišťovny prokázat, že snížení uvedených plnění lze použít na krytí případných neočekávaných ztrát. Účinek snižování rizik prostřednictvím budoucích nezaručených podílů na zisku nesmí být vyšší než součet technických rezerv a odložené daňové povinnosti vztahujících se k uvedeným budoucím nezaručený podílům na zisku.

Pro účely druhého pododstavce se hodnota budoucích nezaručených podílů na zisku za nepříznivých okolností porovná s hodnotou těchto podílů za předpokladů, z nichž vychází výpočet nejlepšího odhadu.

Článek 109

Zjednodušení standardního vzorce

Pojišťovny a zajišťovny mohou pro určitý podmodul nebo rizikový modul použít zjednodušený výpočet, pokud to odůvodňuje povaha, rozsah a komplexnost rizik, kterým jsou tyto pojišťovny nebo zajišťovny vystaveny, a pokud by bylo neúměrné požadovat po všech pojišťovnách a zajišťovnách provedení standardizovaného výpočtu.

Zjednodušené výpočty se kalibrují podle čl. 101 odst. 3.

Článek 110

Významné odchylky od podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního vzorce

Pokud není vhodné vypočítat solventnostní kapitálový požadavek podle standardního vzorce stanoveného v pododdílu 2 z toho důvodu, že se rizikový profil dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny podstatně odchyluje od podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního vzorce, mohou orgány dohledu prostřednictvím odůvodněného rozhodnutí na dotyčné pojišťovně nebo zajišťovně požadovat, aby při výpočtu modulů životních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik nahradily podskupinu parametrů tohoto vzorce parametry specifickými pro danou pojišťovnu nebo zajišťovnu, jak je uvedeno v čl. 104 odst. 7. Tyto parametry se vypočítají tak, aby bylo zajištěno, aby daná pojišťovna nebo zajišťovna dodržela ustanovení čl. 101 odst. 3.

Článek 111

Prováděcí opatření

1.   Aby se při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku podle standardního vzorce zajistilo stejné zacházení se všemi pojišťovnami a zajišťovnami nebo se přihlédlo k vývoji trhu, Komise přijme prováděcí opatření, kterými se stanoví:

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

2.   Komise může přijmout prováděcí opatření, kterými se stanoví kvantitativní limity a kritéria použitelnosti aktiv pro krytí rizik, která v dostatečné míře nekryje podmodul. Tato prováděcí opatření se použijí na aktiva kryjící technické rezervy, s výjimkou aktiv držených ve vztahu ke smlouvám týkajícím se životního pojištění, podle nichž nesou investiční riziko pojistníci. Tato opatření přezkoumává Komise se zřetelem k vývoji u standardního vzorce a na finančních trzích.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Pododdíl 3

Solventnostní kapitálový požadavek úplné a částečné interní modely

Článek 112

Obecná ustanovení o schvalování úplných a částečných interních modelů

1.   Členské státy zajistí, aby pojišťovny nebo zajišťovny mohly vypočítat solventnostní kapitálový požadavek podle úplného nebo částečného modelu, který schválily orgány dohledu.

2.   Pojišťovny a zajišťovny mohou použít částečné interní modely pro výpočet:

Konstrukci částečného modelu lze navíc uplatnit na celou činnost pojišťoven a zajišťoven nebo pouze na jednu nebo více větších oblastí jejich obchodní činnosti.

3.   Pojišťovny a zajišťovny předloží ve všech žádostech o schválení alespoň dokumentaci o tom, že interní model splňuje požadavky stanovené v článcích 120 až 125.

Pokud se žádost o schválení týká částečného interního modelu, přizpůsobí se požadavky stanovené v článcích 120 až 125 tak, aby zohlednily omezenou oblast působnosti modelu.

4.   Orgány dohledu rozhodnou o žádosti se všemi náležitostmi do šesti měsíců od obdržení.

5.   Orgány dohledu žádost schválí, pouze pokud jsou přesvědčeny, že systémy dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny pro určování, měření, sledování, řízení a oznamování rizik jsou přiměřené, a zejména, že interní model je v souladu s požadavky podle odstavce 3.

6.   Rozhodnutí odmítnout žádost o používání interního modelu musí orgány dohledu odůvodnit.

7.   Po obdržení schválení může být na základě odůvodněného rozhodnutí požadováno, aby pojišťovny a zajišťovny poskytly orgánům dohledu odhad solventnostního kapitálového požadavku určeného podle standardního vzorce uvedeného v pododdílu 2.

Článek 113

Zvláštní ustanovení ke schvalování částečných interních modelů

1.   Orgány dohledu schválí částečný interní model, pouze pokud je uvedený model v souladu s požadavky stanovenými v článku 112 a splňuje tyto dodatečné podmínky:

2.   Při posuzování žádosti o používání částečného interního modelu, který se vztahuje pouze na určité podmoduly daného rizikového modulu, na některé obchodní činnosti pojišťovny nebo zajišťovny v souvislosti s daným rizikovým modulem nebo na části těchto podmodulů i činností, orgány dohledu mohou požadovat, aby dotyčné pojišťovny a zajišťovny předložily reálný přechodový plán na rozšíření působnosti modelu.

V přechodovém plánu musí být stanoveno, jakým způsobem pojišťovny a zajišťovny zamýšlí rozšířit působnost modelu na jiné podmoduly nebo obchodní činnosti, aby se zajistilo, že se model v souvislosti s daným rizikovým modulem vztahuje na hlavní část jejich pojistných operací.

Článek 114

Prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví:

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 115

Koncepce změny úplných a částečných interních modelů

Na začátku schvalovacího procesu schválí orgány dohledu koncepci změny modelu dané pojišťovny nebo zajišťovny. Pojišťovny a zajišťovny mohou podle této koncepce svůj interní model změnit.

Koncepce musí zahrnovat specifikaci menších a větších změn interního modelu.

Větší změny interního modelu, jakož i změny koncepce, musí vždy podléhat předchozímu schválení orgány dohledu, jak je stanoveno v článku 112.

Menší změny interního modelu nemusí podléhat předchozímu schválení orgány dohledu, pokud jsou vypracovány v souladu s danou koncepcí.

Článek 116

Odpovědnost správních, řídících nebo kontrolních orgánů

Správní, řídící nebo kontrolní orgány pojišťoven a zajišťoven schválí žádost o schválení interního modelu podle článku 112 určenou orgánům dohledu, jakož i žádost o schválení jakýchkoli pozdějších větších změn uvedeného modelu.

Správní, řídící nebo kontrolní orgán odpovídá za zavedení systémů, které zajistí stálé a řádné fungování interního modelu.

Článek 117

Návrat ke standardnímu vzorci

Byla-li schválena žádost podle článku 112, pojišťovny a zajišťovny se k výpočtu celého nebo jakékoli části solventnostního kapitálového požadavku podle standardního vzorce stanoveného v pododdílu 2 vrátí jen za řádně zdůvodněných okolností a se souhlasem orgánů dohledu.

Článek 118

Nedodržování interního modelu

1.   Pokud po obdržení schválení k používání interního modulu od orgánů dohledu pojišťovny a zajišťovny přestanou dodržovat požadavky stanovené v článcích 120 až 125, neprodleně předloží orgánům dohledu plán, jak v přiměřené lhůtě obnoví dodržování požadavků, nebo prokáží, že nedodržování požadavků nemá zásadnější účinek.

2.   Pokud pojišťovny a zajišťovny neprovedou plán podle odstavce 1, orgány dohledu mohou požadovat, aby se pojišťovny a zajišťovny vrátily k výpočtu solventnostního kapitálového požadavku podle standardního vzorce uvedeného v pododdílu 2.

Článek 119

Významné odchylky od podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního vzorce

Pokud není vhodné vypočítat solventnostní kapitálový požadavek podle standardního vzorce stanoveného v pododdílu 2 z toho důvodu, že se rizikový profil dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny podstatně odchyluje od podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního vzorce, mohou orgány dohledu prostřednictvím odůvodněného rozhodnutí na dotyčné pojišťovně nebo zajišťovně požadovat, aby k výpočtu solventnostního kapitálového požadavku nebo jeho rizikových modulů použily interní model.

Článek 120

Kontrola používání

Pojišťovny a zajišťovny prokáží, že interní model je hojně používán a má významnou úlohu v jejich řídícím a kontrolním systému uvedeném v článcích 41 až 50, zejména pak v

Pojišťovny a zajišťovny navíc prokáží, že četnost výpočtu kapitálového solventnostního požadavku podle interního modelu je v souladu s četností, s níž svůj interní model používají pro jiné účely, na něž se vztahuje první pododstavec.

Správní, řídící nebo kontrolní orgán odpovídá za zajištění průběžné vhodnosti konstrukce a operací interního modelu a rovněž za to, aby interní model nadále vhodně zohledňoval rizikový profil dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny.

Článek 121

Normy statistické kvality

1.   Interní model, a zejména výpočet prognózy rozdělení pravděpodobnosti, z níž vychází, musí být v souladu s kritérii stanovenými v odstavcích 2 až 9.

2.   Metody používané k výpočtu prognózy rozdělení pravděpodobnosti musí být založeny na přiměřených, použitelných a náležitých pojistněmatematických a statistických metodách a být v souladu s metodami používanými pro výpočet technických rezerv.

Metody používané k výpočtu prognózy rozdělení pravděpodobnosti musí být založeny na stávajících a důvěryhodných informacích a na reálných předpokladech.

Pojišťovny a zajišťovny musí být schopny odůvodnit orgánům dohledu předpoklady, které jsou základem pro jejich interní model

3.   Údaje používané pro interní model musí být přesné, úplné a vhodné.

Pojišťovny a zajišťovny alespoň jednou ročně aktualizují soubory údajů, které používají při výpočtu prognózy rozdělení pravděpodobnosti.

4.   Pro výpočet prognózy rozdělení pravděpodobnosti není předepsána žádná zvláštní metoda.

Bez ohledu na zvolenou metodu výpočtu musí být kapacita interního modelu pro zařazování rizik dostatečná k tomu, aby zajistila jeho široké využití a významnou roli v systému správy pojišťoven a zajišťoven, zejména v jejich systému řízení rizik a rozhodovacích procesech, jakož i v postupech alokace kapitálu podle článku 120.

Interní model musí krýt všechna podstatná rizika, jimž jsou pojišťovny a zajišťovny vystaveny. Interní modely musí krýt alespoň rizika uvedená v čl. 101 odst. 4.

5.   Pokud jde o diverzifikační efekty, pojišťovny a zajišťovny mohou přihlédnout k těmto diverzifikačním efektům ve svém interním modelu v rámci jednotlivých kategorií rizik i mezi těmito kategoriemi, pokud orgány dohledu považují systém používaný pro měření uvedených diverzifikačních efektů za přiměřený.

6.   Pojišťovny a zajišťovny mohou ve svém interním modelu plně přihlédnout k účinku technik snižování úvěrového rizika, pokud jsou úvěrová rizika a jiná rizika vyplývající z použití daných technik odpovídajícím způsobem zohledněna v interním modelu.

7.   Pojišťovny a zajišťovny ve svém interním modelu přesně posoudí zvláštní rizika související s finančními zárukami a veškerými smluvními opcemi, jsou-li podstatná. Posoudí rovněž rizika související s opcemi pojistníka a smluvními opcemi pojišťoven a zajišťoven Za tímto účelem přihlédnou explicitně či implicitně k dopadu, který by mohly mít budoucí změny finančních i jiných než finančních podmínek na výkon uvedených opcí.

8.   Pojišťovny a zajišťovny mohou ve svém interním modelu přihlédnout k budoucím opatřením vedení, jejichž uskutečnění lze za určitých okolností odůvodněně očekávat.

V případě stanoveném v prvním pododstavci zohlední dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna dobu nezbytnou k provedení takových opatření.

9.   Pojišťovny a zajišťovny přihlédnou ve svém interním modelu ke všem platbám pojistníkům a oprávněným osobám, jež zamýšlejí provést, ať jsou uvedené platby smluvně zaručeny, či nikoli.

Článek 122

Kalibrační normy

1.   Pojišťovny a zajišťovny mohou pro účely konstrukce interního modelu použít jiné časové období nebo míru rizika než ty, které jsou stanoveny v čl. 101 odst. 3, pokud výstupy interního modelu mohou uvedené pojišťovny nebo zajišťovny používat pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku způsobem, který pojistníkům a oprávněným osobám poskytne úroveň ochrany odpovídající ustanovením článku 101.

2.   Je-li to reálné, pojišťovny a zajišťovny odvodí prostřednictvím metody hodnoty v riziku podle čl. 101 odst. 3 solventnostní kapitálový požadavek přímo z prognózy rozdělení pravděpodobnosti získané interním modelem.

3.   Pokud pojišťovny a zajišťovny solventnostní kapitálový požadavek nemohou odvodit přímo z prognózy rozdělení pravděpodobnosti získané interním modelem, orgány dohledu povolí, aby se v procesu výpočtu solventnostního kapitálového požadavku použily aproximace, pokud uvedené pojišťovny a zajišťovny mohou orgánům dohledu prokázat, že je pojistníkům poskytována úroveň ochrany odpovídající ustanovením článku 101.

4.   Orgány dohledu mohou na pojišťovnách a zajišťovnách požadovat, aby svůj interní model uplatnily na příslušná srovnávací portfolia za použití předpokladů založených spíše na externích než interních údajích, aby tak přezkoušely kalibraci interního modelu a ověřily, že jeho specifikace je v souladu s obecně přijímanou tržní praxí.

Článek 123

Připisování zisků a ztrát

Pojišťovny a zajišťovny alespoň jednou za rok přezkoumají v každém větším obchodním útvaru příčiny a zdroje zisků a ztrát.

Pojišťovny a zajišťovny prokáží, jak jsou v kategorizaci rizik zvolené v interním modelu vysvětleny příčiny a zdroje zisků a ztrát. V kategorizaci rizik a připisování zisků a ztrát se zohlední rizikový profil daných pojišťoven a zajišťoven.

Článek 124

Normy pro ověřování platnosti

Pojišťovny a zajišťovny pravidelně ověřují platnost modelu, a to v cyklech, které zahrnují sledování chování interního modelu, přezkum průběžné přiměřenosti jeho specifikace a poměřování jeho výsledků se zkušenostmi.

Proces ověřování platnosti modelu zahrnuje účinnou statistickou metodu pro ověřování platnosti interního modelu, kterým pojišťovny a zajišťovny orgánům dohledu prokazují, že jejich výsledné kapitálové požadavky jsou přiměřené.

Použitou statistickou metodou se testuje přiměřenost prognózy rozdělení pravděpodobnosti nejen vůči škodnímu průběhu, ale rovněž vůči veškerým souvisejícím podstatným novým údajům a informacím.

Proces ověřování platnosti modelu zahrnuje analýzu stability interního modelu, a zejména testování citlivosti výsledků interního modelu na změny klíčových podkladových předpokladů. Zahrnuje rovněž posouzení přesnosti, úplnosti a vhodnosti údajů používaných v interním modelu.

Článek 125

Dokumentační normy

Pojišťovny a zajišťovny podrobně zdokumentují konstrukci a fungování svého interního modelu.

Dokumentace musí být v souladu s články 120 až 124.

Dokumentace musí obsahovat nástin teorie, předpokladů, jakož i matematického a empirického základu interního modelu.

V dokumentaci se uvedou veškeré okolnosti, za nichž interní model nemůže účinně fungovat.

Pojišťovny a zajišťovny zdokumentují veškeré větší změny svého interního modelu, jak je stanoveno v článku 115.

Článek 126

Externí modely a údaje

Používání modelu nebo údajů získaných od třetí strany nelze považovat za důvod pro výjimku z jakýchkoli požadavků na interní model stanovených v článcích 120 až 125.

Článek 127

Prováděcí opatření

V zájmu harmonizovaného přístupu k používání interních modelů v celém Společenství a lepšího posuzování rizikového profilu a řízení činnosti pojišťoven a zajišťoven Komise přijme k článkům 120 až 126 prováděcí opatření.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 5

Minimální kapitálový požadavek

Článek 128

Obecná ustanovení

Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny měly v držení použitelný primární kapitál na krytí minimálního kapitálového požadavku.

Článek 129

Výpočet minimálního kapitálového požadavku

1.   Minimální kapitálový požadavek se vypočítá v souladu s těmito zásadami:

2.   S výhradou odstavce 3 se minimální kapitálový požadavek vypočítá jako lineární funkce skupiny nebo podskupiny těchto proměnných: technické rezervy pojišťovny nebo zajišťovny, předepsané pojistné nebo zajistné, kapitál v riziku, odložená daňová povinnost a administrativní náklady. Proměnné se ocení očištěné o zajištění.

3.   Aniž je dotčen odst. 1 písm. d), minimální kapitálový požadavek nesmí být nižší než 25 % ani vyšší než 45 % solventnostního kapitálového požadavku pojišťovny nebo zajišťovny vypočteného podle kapitoly VI oddílu 4 pododdílů 2 nebo 3, a to včetně veškerého navýšení kapitálového požadavku podle článku 37.

Členské státy svým orgánům dohledu umožní, aby po dobou, která končí nejpozději dne 31. října 2014, požadovaly od pojišťoven a zajišťoven uplatňování procentních hodnot uvedených v prvním pododstavci výhradně na jejich solventnostní kapitálový požadavek vypočtený podle kapitoly VI oddílu 4 pododdílu 2.

4.   Pojišťovny a zajišťovny vypočítají minimální kapitálový požadavek alespoň jednou za čtvrt roku a oznámí výsledek výpočtu orgánům dohledu.

Pokud je minimální kapitálový požadavek pojišťovny nebo zajišťovny dán některou z mezních hodnot uvedených v odstavci 3, poskytne tato pojišťovna nebo zajišťovna orgánu dohledu informace, které umožní řádně porozumět důvodům této situace.

5.   Do 31. října 2017 Komise poskytne Evropskému parlamentu a Evropskému výboru pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění zřízenému rozhodnutím Komise 2004/9/ES (35) zprávu o předpisech členských států a o postupech orgánů dohledu přijatých podle odstavců 1 až 4.

Zpráva se bude zejména zabývat použitím a dolní a horní mezní hodnotou uvedenou v odstavci 3 a problémy, s kterými se potýkají orgány dohledu a pojišťovny nebo zajišťovny při uplatňování tohoto článku.

Článek 130

Prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření, kterými se stanoví výpočet minimálního kapitálového požadavku uvedeného v článcích 128 a 129.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 131

Přechodná ujednání k dodržování minimálního kapitálového požadavku

Odchylně od článků 139 a 144, pokud pojišťovny a zajišťovny dodržují požadovanou míru solventnosti podle článku 28 směrnice 2002/83/ES, článku 16a směrnice 73/239/EHS nebo článku 37, 38 nebo 39 směrnice 2005/68/ES ke dni 31. října 2012, ale nedrží dostatečný použitelný primární kapitál na krytí minimálního kapitálového požadavku, musí dotyčné pojišťovny a zajišťovny zajistit soulad s článkem 128 do 31. října 2013.

Pokud dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna nezajistí soulad s článkem 128 ve lhůtě uvedené v prvním pododstavci, odejme se pojišťovně nebo zajišťovně povolení, s výhradou použitelných postupů stanovených vnitrostátními právními předpisy.

Oddíl 6

Investice

Článek 132

Zásada „obezřetného jednání“

1.   Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny investovaly veškerá svá aktiva v souladu se zásadou „obezřetného jednání“ stanovenou v odstavcích 2, 3 a 4.

2.   Pokud jde o celkové portfolio aktiv, pojišťovny a zajišťovny investují pouze do aktiv a nástrojů, jejichž rizika může dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna řádně určit, měřit, sledovat, řídit, kontrolovat a podávat o nich zprávy, a odpovídajícím způsobem je zohlednit při posuzování celkových potřeb solventnosti podle čl. 45 odst. 1 druhého pododstavce písm. a).

Veškerá aktiva, zejména aktiva na krytí minimálního kapitálového požadavku a solventnostního kapitálového požadavku, jsou investována tak, aby se zajistila bezpečnost, likvidita a ziskovost portfolia jako celku. Mimoto musí být umístění těchto aktiv takové, aby bylo zajištěno, že budou k dispozici.

Aktiva držená na krytí technických rezerv jsou rovněž investována způsobem, jenž je přiměřený povaze a trvání pojistných a zajistných závazků. Uvedená aktiva jsou investována v nejlepším zájmu všech pojistníků a oprávněných osob, přičemž je zohledněn případný politický cíl, jenž je zveřejněn v plném rozsahu.

Při střetu zájmů zajistí pojišťovny nebo subjekt, který řídí jejich portfolio aktiv, aby byla investice učiněna v nejlepším zájmu pojistníků a oprávněných osob.

3.   Aniž je dotčen odstavec 2, u aktiv držených ve vztahu k smlouvám týkajícím se životního pojištění, podle nichž nesou investiční riziko pojistníci, se použije druhý, třetí a čtvrtý pododstavec tohoto odstavce.

Pokud je pojistné plnění stanovené ve smlouvě přímo spojeno s hodnotou podílových listů v SKIPCP podle definice ve směrnici 85/611/EHS nebo s hodnotou aktiv obsažených ve vnitřním fondu vlastněném pojišťovnami, obvykle rozděleném do podílů, musí být technické rezervy vztahující se k tomuto pojistnému ohledně těchto plnění co nejvíce zastoupeny těmito podíly nebo v případě, kdy podíly nejsou stanoveny, těmito aktivy.

Pokud je pojistné plnění stanovené ve smlouvě přímo spojeno s indexem akcií nebo jinou referenční hodnotou, než jsou hodnoty uvedené v druhém pododstavci, musí být technické rezervy vztahující se k tomuto pojistnému plnění co nejvíce zastoupeny buď podíly, které mají představovat referenční hodnotu, nebo nejsou-li podíly stanoveny, zabezpečenými a obchodovatelnými aktivy, která co nejvíce odpovídají aktivům, na kterých je založena daná referenční hodnota.

Pokud pojistné plnění uvedené v druhém a třetím pododstavci zahrnuje záruku určitého výnosu z investic nebo nějaké jiné zaručené plnění, řídí se aktiva na krytí odpovídajících dodatečných technických rezerv odstavcem 4.

4.   Aniž je dotčen odstavec 2, použije se na ostatní aktiva, než na která se vztahuje odstavec 3, druhý až pátý pododstavec tohoto odstavce.

Použití derivátů je možné, pokud přispívají ke snižování investičních rizik nebo usnadňují efektivní správu portfolia.

Investice a aktiva, jejichž obchodování na regulovaném finančním trhu není povoleno, musí být udržovány na obezřetné úrovni,

Aktiva musí být náležitě diverzifikována tak, aby nedošlo k nadměrné závislosti na určitém aktivu, emitentovi nebo skupině podniků či zeměpisné oblasti ani k nadměrnému nahromadění rizika v portfoliu jako celku.

Investice do aktiv vydaných stejným emitentem nebo emitenty patřícími do stejné skupiny nesmí vystavit pojišťovnu nadměrné koncentraci rizik.

Článek 133

Svoboda investovat

1.   Členské státy nesmí na pojišťovnách a zajišťovnách požadovat, aby investovaly do určitých kategorií aktiv.

2.   Členské státy nesmí požadovat, aby investiční rozhodnutí pojišťovny nebo zajišťovny či jejího investičního správce podléhala jakékoli formě požadavků na předchozí schválení nebo pravidelné oznamování.

3.   Tímto článkem nejsou dotčeny požadavky členských států omezující druhy aktiv nebo referenční hodnoty, na něž se mohou vázat výhody vyplývající z pojistné smlouvy. Jakákoli taková pravidla se uplatní pouze v případě, kdy nese investiční riziko pojistník, který je fyzickou osobou, a nesmějí být více omezující než pravidla uvedená ve směrnici 85/611/EHS.

Článek 134

Umístění aktiv a zákaz zastavení aktiv

1.   Pokud jde o pojistná rizika nacházející se ve Společenství, členské státy nesmějí požadovat, aby aktiva držená na krytí technických rezerv k uvedeným rizikům byla umístěna v rámci Společenství nebo v určitém členském státě.

Kromě toho, pokud jde o částky ze zajistných smluv vymahatelné vůči pojišťovnám nebo zajišťovnám povoleným podle této směrnice nebo pojišťovnám nebo zajišťovnám, jejichž sídlo se nachází ve třetí zemi, u nichž se má za to, že jejich solventnostní režim odpovídá článku 172, členské státy nesmějí požadovat, aby byla aktiva představující uvedené vymahatelné částky umístěna v rámci Společenství.

2.   Je-li zajistitelem pojišťovna nebo zajišťovna povolená v souladu s touto směrnicí, nesmí členské státy zachovávat ani zavádět systém tvorby hrubých technických rezerv, který požaduje zastavení aktiv pro krytí dlužného zajistného a nezlikvidovaných zajistných událostí.

Článek 135

Prováděcí opatření

1.   Za účelem zajištění jednotného uplatňování této směrnice může Komise přijmout prováděcí opatření, jimiž se stanoví kvalitativní požadavky v těchto oblastech:

2.   S cílem zajistit provázanost mezi odvětvími a odstranit nesoulad mezi zájmy firem, které „mění“ úvěry na obchodovatelné cenné papíry a jiné finanční nástroje (původci), a zájmy pojišťoven nebo zajišťoven, které do těchto cenných papírů nebo nástrojů investují, přijme Komise prováděcí opatření, jimiž se stanoví:

3.   Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

KAPITOLA VII

Pojišťovny a zajišťovny v obtížích nebo protiprávním postavení

Článek 136

Zjišťování a oznamování zhoršující se finanční situace pojišťovny a zajišťovny

Pojišťovny a zajišťovny zavedou postupy ke zjišťování zhoršující se finanční situace a pokud k takovému zhoršení dojde, uvědomí o tom neprodleně orgány dohledu.

Článek 137

Nedodržování požadavku na technické rezervy

Pokud pojišťovna nebo zajišťovna nevyhoví požadavkům kapitoly VI oddílu 2, mohou jí orgány dohledu jejího domovského členského státu zakázat volné nakládání s aktivy poté, co svůj záměr sdělí orgánům dohledu hostitelského členského státu. Orgány dohledu domovského členského státu označí aktiva, jichž se mají tato opatření týkat.

Článek 138

Nedodržování solventnostního kapitálového požadavku

1.   Pojišťovny a zajišťovny informují neprodleně orgán dohledu, jakmile zjistí, že není dodržován solventnostní kapitálový požadavek, nebo existuje-li nebezpečí, že daný požadavek nebude dodržován v následujících třech měsících.

2.   Poté, co dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna zjistí, že nedodržuje solventnostní kapitálový požadavek, předloží do dvou měsíců orgánu dohledu ke schválení reálný ozdravný plán.

3.   Orgán dohledu požaduje po dotyčné pojišťovně nebo zajišťovně, aby přijala do šesti měsíců od doby, kdy zjistila nedodržování solventnostního kapitálového požadavku, nezbytná opatření k opětovnému stanovení úrovně použitelného kapitálu kryjícího solventnostní kapitálový požadavek nebo ke snížení svého rizikového profilu, aby se zajistilo dodržování solventnostního kapitálového požadavku.

Uvedenou lhůtu může orgán dohledu případně prodloužit o tři měsíce.

4.   V případě výjimečných poklesů na finančních trzích mohou orgány dohledu prodloužit lhůtu uvedenou v odst. 3 druhém pododstavci o odpovídající dobu s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům.

Dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna předloží každé tři měsíce svému orgánu dohledu zprávu o pokroku, v níž jsou přijatá opatření a dosažený pokrok s cílem opětovně dosáhnout úrovně použitelného kapitálu kryjícího solventnostní kapitálový požadavek nebo snížit svůj rizikový profil, aby bylo zajištěno dodržování solventnostního kapitálového požadavku.

Prodloužení podle prvního pododstavce se zruší, pokud ze zprávy o pokroku vyplývá, že nenastal žádný významný pokrok v úsilí o opětovné dosažení úrovně použitelného kapitálu kryjícího solventnostní kapitálový požadavek nebo snížit svůj rizikový profil, aby bylo zajištěno dodržování solventnostního kapitálového požadavku od data, kdy bylo zjištěno nedodržení solventnostního kapitálového požadavku, do data předložení zprávy o pokroku.

5.   Za výjimečných okolností, pokud se orgán dohledu domnívá, že se finanční situace dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny bude dále zhoršovat, může také omezit nebo zakázat volné nakládání s aktivy uvedené pojišťovny nebo zajišťovny. Tento orgán dohledu informuje orgány dohledu hostitelských členských států o veškerých podniknutých opatřeních. Uvedené orgány na žádost orgánu dohledu domovského členského státu přijmou stejná opatření. Orgán dohledu domovského členského státu označí aktiva, jichž se mají tato opatření týkat.

Článek 139

Nedodržování minimálního kapitálového požadavku

1.   Pojišťovny a zajišťovny neprodleně informují orgán dohledu, jakmile zjistí, že není dodržován minimální kapitálový požadavek, nebo existuje-li nebezpečí, že daný požadavek nebude dodržován v následujících třech měsících.

2.   Poté, co dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna zjistí, že nedodržuje minimální kapitálový požadavek, předloží do jednoho měsíce orgánu dohledu ke schválení reálný plán krátkodobého financování, jímž by se do tří měsíců od daného zjištění obnovily použitelný primární kapitál alespoň na úroveň minimálního kapitálového požadavku nebo jímž by se snížil rizikový profil, aby se zajistilo dodržování solventnostního kapitálového požadavku.

3.   Orgán dohledu domovského členského státu také může omezit nebo zakázat volné nakládání s aktivy pojišťovny nebo zajišťovny. Informuje o tom vhodným způsobem orgány dohledu hostitelských členských států. Uvedené orgány na žádost orgánu dohledu domovského členského státu přijmou stejná opatření. Orgán dohledu domovského členského státu označí aktiva, jichž se mají tato opatření týkat.

Článek 140

Zákaz volného nakládání s aktivy na území členského státu

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby mohly v případech podle článků 137 až 139 a čl. 144 odst. 2 v souladu s vnitrostátními právními předpisy zakázat volné nakládání s aktivy umístěnými na jejich území na žádost domovského státu pojišťovny nebo zajišťovny, který označí aktiva, jichž se taková opatření mají týkat.

Článek 141

Pravomoci orgánů dohledu za zhoršující se finanční situace

Aniž jsou dotčeny články 138 a 139, pokud se solventnost pojišťovny nebo zajišťovny dále zhoršuje, mají orgány dohledu pravomoc přijmout veškerá nezbytná opatření na ochranu zájmů pojistníků v případě pojistných smluv nebo závazků ze zajistných smluv.

Tato opatření musí být přiměřená, a tudíž zohledňovat úroveň zhoršení solventnosti dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny a dobu jeho trvání.

Článek 142

Ozdravný plán a plán financování

1.   Ozdravný plán uvedený v čl. 138 odst. 2 a plán financování uvedený v čl. 139 odst. 2 musí obsahovat alespoň tyto údaje nebo doklady:

2.   Pokud orgány dohledu požadovaly ozdravný plán podle čl. 138 odst. 2 nebo plán financování podle čl. 139 odst. 2 v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, zdrží se vydávání povolení podle článku 39, pokud mají za to, že jsou ohrožena práva pojistníků nebo plnění smluvních závazků zajišťovny.

Článek 143

Prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření, v nichž stanoví faktory, k nimž se přihlédne pro účely čl. 138 odst. 4, včetně maximální odpovídající doby, vyjádřené počtem měsíců, která musí být stejná pro všechny pojišťovny a zajišťovny ve smyslu čl. 138 odst. 4 prvního pododstavce.

Pokud je nutné zlepšit sbližování, Komise může přijmout prováděcí opatření, kterými se stanoví další specifikace k ozdravnému plánu uvedenému v čl. 138 odst. 2, k plánu financování uvedenému v čl. 139 odst. 2 a k článku 141, přičemž se patřičně snaží zamezit procyklickým účinkům.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 144

Odnětí povolení

1.   Orgán dohledu domovského členského státu může odejmout povolení vydané pojišťovně nebo zajišťovně v těchto případech:

Orgán dohledu domovského členského státu odejme povolení vydané určité pojišťovně nebo zajišťovně v případě, že daná pojišťovna nebo zajišťovna nedodržuje minimální kapitálový požadavek a orgán dohledu má za to, že předložený plán financování je zjevně nevhodný, nebo dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna nesplní schválený plán financování do tří měsíců od zjištění, že není dodržován minimální kapitálový požadavek.

2.   V případě odnětí nebo pozbytí platnosti povolení uvědomí orgán dohledu domovského členského státu o této skutečnosti orgány dohledu ostatních členských států, a ty přijmou příslušná opatření, aby zabránily pojišťovně nebo zajišťovně v zahájení nových operací na svých územích.

Orgán dohledu domovského členského státu, společně s těmito orgány, přijme veškerá nezbytná opatření na ochranu zájmů pojištěných osob, a zejména omezí volné nakládání s aktivy pojišťovny podle článku 140.

3.   Každé rozhodnutí o odnětí povolení musí být podrobně odůvodněno a oznámeno dotyčné pojišťovně nebo zajišťovně.

KAPITOLA VIII

Právo usazování a volný pohyb služeb

Oddíl 1

Usazování pojišťoven

Článek 145

Podmínky pro zřízení pobočky

1.   Členské státy zajistí, aby pojišťovna, která hodlá zřídit pobočku na území jiného členského státu, tento záměr oznámila orgánům dohledu domovského členského státu.

Každá trvalá přítomnost pojišťovny na území členského státu se pokládá za pobočku, a to i v případě, kdy tato přítomnost nemá formu pobočky, ale je pouze kanceláří vedenou vlastními zaměstnanci pojišťovny nebo osobou, která je sice nezávislá, avšak má trvalé zmocnění jednat za pojišťovnu podobným způsobem, jako by jednalo její zastoupení.

2.   Členské státy vyžadují, aby pojišťovna, která hodlá založit pobočku na území jiného členského státu, uvedla v oznámení podle odstavce 1 tyto údaje:

Pokud jde o Lloyd’s, nesmějí se pojištěné osoby v případě sporu v hostitelském členském státě vyplývajícího z přijatých závazků nacházet v nevýhodnějším postavení, než kdyby byl spor veden proti pojišťovně obvyklého typu.

3.   Pokud si neživotní pojišťovna přeje, aby její pobočka kryla rizika zařazená do odvětví 10 v části A přílohy I s vyloučením odpovědnosti dopravce, musí předložit prohlášení, že se stala členem národní kanceláře pojistitelů a garančního fondu hostitelského členského státu.

4.   Dojde-li ke změně ve kterémkoli z údajů oznámených podle odst. 2 písm. b), c) nebo d), zašle pojišťovna písemné oznámení o této změně orgánům dohledu domovského členského státu a členského státu, v němž se nachází uvedená pobočka, nejméně jeden měsíc před provedením změny tak, aby orgány dohledu domovského členského státu a orgány dohledu členského státu, v němž se nachází uvedená pobočka, mohly splnit své povinnosti podle článku 146.

Článek 146

Sdělování informací

1.   Pokud orgány dohledu domovského členského státu nemají, s přihlédnutím k zamýšlené činnosti, důvody pochybovat o přiměřenosti řídícího a kontrolního systému nebo finanční situaci pojišťovny nebo o způsobilosti a bezúhonnosti oprávněného zástupce podle článku 42, sdělí do tří měsíců po obdržení všech informací uvedených v čl. 145 odst. 2 tyto informace orgánu dohledu hostitelského členského státu, a zároveň o tom uvědomí dotyčnou pojišťovnu.

Orgán dohledu domovského členského státu také potvrdí, že pojišťovna kryje solventnostní kapitálový požadavek a minimální kapitálový požadavek vypočtený podle článků 100 a 129.

2.   Pokud orgány dohledu domovského členského státu odmítnou sdělit informace uvedené v čl. 145 odst. 2 orgánům dohledu hostitelského členského státu, sdělí důvody odmítnutí dotyčné pojišťovně do tří měsíců od obdržení všech dotyčných informací.

Toto odmítnutí nebo nečinnost lze napadnout u soudu v domovském členském státě.

3.   Dříve než pobočka pojišťovny zahájí svou činnost, musí orgán dohledu hostitelského členského státu do dvou měsíců od obdržení informací zmíněných v odstavci 1 uvědomit orgány dohledu domovského členského státu o podmínkách, za nichž musí být tato činnost v hostitelském členském státě vykonávána ve veřejném zájmu. Orgán dohledu domovského členského státu sdělí tyto informace dotyčné pojišťovně.

Pojišťovna může zřídit svou pobočku a zahájit svou činnost od okamžiku, kdy orgán dohledu domovského členského státu obdržel toto sdělení, nebo pokud orgán domovského státu žádné sdělení neobdržel, od okamžiku, kdy uplynula lhůta uvedená v prvním pododstavci.

Oddíl 2

Volný pohyb služeb poskytovaných pojišťovnami

Pododdíl 1

Obecná ustanovení

Článek 147

Předchozí oznámení domovskému členskému státu

Každá pojišťovna, která zamýšlí poprvé provozovat činnost v jednom nebo více členských státech v rámci volného pohybu služeb, to nejprve oznámí příslušným orgánům dohledu domovského členského státu a uvede povahu rizik nebo závazků, které hodlá krýt.

Článek 148

Oznámení domovským členským státem

1.   Do jednoho měsíce od oznámení stanoveného v článku 147 sdělí orgány dohledu domovského členského státu členskému státu nebo státům, na jejichž území pojišťovna zamýšlí vykonávat činnost v rámci volného pohybu služeb, tyto údaje:

Současně orgány dohledu domovského členského státu o tomto sdělení uvědomí dotyčnou pojišťovnu.

2.   Členské státy, na jejichž území neživotní pojišťovna hodlá v rámci volného pohybu služeb krýt rizika zařazená do odvětví 10 v části A přílohy I s vyloučením odpovědnosti dopravce, mohou požadovat, aby pojišťovna předložila tyto údaje:

3.   Pokud orgány dohledu domovského členského státu nesdělí údaje uvedené v odstavci 1 ve lhůtě stanovené tamtéž, vyrozumí v téže lhůtě pojišťovnu o důvodech svého odmítnutí.

Toto odmítnutí nebo nečinnost lze napadnout u soudu v domovském členském státě.

4.   Pojišťovna může zahájit činnost od data, ke kterému je uvědomena o sdělení uvedeném v odst. 1 prvním pododstavci.

Článek 149

Změny v povaze rizik nebo závazků

Každá změna, kterou pojišťovna zamýšlí provést v informacích uvedených v článku 145, podléhá postupu stanovenému v článcích 147 a 148.

Pododdíl 2

Odpovědnost z provozu motorových vozidel

Článek 150

Povinné pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel

1.   Pokud neživotní pojišťovna prostřednictvím pobočky v členském státě kryje riziko zařazené do odvětví 10 v části A přílohy I (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce), které se nachází v jiném členském státě, hostitelský členský stát musí na uvedené pojišťovně požadovat, aby se stala členem národní kanceláře a garančního fondu tohoto státu a podílela se na jejich financování.

2.   Finanční příspěvek uvedený v odstavci 1 lze poskytnout pouze na rizika spadající do odvětví 10 v části A přílohy I (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce) krytá v rámci poskytování služeb. Uvedený příspěvek se vypočte na stejném základě jako u neživotních pojišťoven kryjících uvedená rizika prostřednictvím provozovny v uvedeném členském státě.

Výpočet se provede podle přijatého pojistného za uvedené odvětví v hostitelském členském státě nebo počtu rizik, jež jsou v uvedeném odvětví v uvedeném tomto hostitelském státě kryta.

3.   Hostitelský členský stát může vyžadovat, aby se při poskytování pojistných služeb dodržovala v uvedeném členském státě pravidla o krytí zvýšených rizik, pokud se tato pravidla vztahují na neživotní pojišťovny usazené v tomto státě.

Článek 151

Nediskriminace osob uplatňujících nároky

Hostitelský členský stát musí na neživotní pojišťovně vyžadovat, aby zabezpečila, že osoby uplatňující nároky z událostí vzniklých na jeho území se nedostanou do méně výhodné situace v důsledku toho, že pojišťovna kryje riziko zařazené do odvětví 10 v části A přílohy I (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce) v rámci poskytování služeb, a nikoli prostřednictvím provozovny v uvedeném státě.

Článek 152

Zástupce

1.   Pro účely uvedené v článku 151 musí hostitelský členský stát na neživotní pojišťovně vyžadovat, aby ustanovila zástupce s bydlištěm nebo usazeného na jeho území, který bude shromažďovat všechny nutné informace o škodných případech a který bude mít dostatečné pravomoci pro zastupování pojišťovny ve vztahu k poškozeným osobám uplatňujícím nároky, včetně zmocnění k vyplácení částek odpovídajících nárokům na náhradu škody, i pravomoc zastupovat tuto pojišťovnu nebo případně dát ji zastupovat před soudy nebo orgány tohoto členského státu ve vztahu k těmto nárokům na náhradu škody.

Po tomto zástupci lze také požadovat, aby zastupoval neživotní pojišťovnu před orgány dohledu hostitelského členského státu při kontrole existence a platnosti pojistek pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel.

2.   Hostitelský členský stát nesmí na zástupci požadovat, aby jménem neživotní pojišťovny, která jej ustanovila, vykonával jiné činnosti, než jsou uvedeny v odstavci 1.

3.   Ustanovení zástupce samo o sobě neznamená otevření pobočky ve smyslu článku 145.

4.   Jestliže pojišťovna nejmenovala zástupce, mohou členské státy dát souhlas se jmenováním škodního zástupce jmenovaného v souladu s článkem 4 směrnice 2000/26/ES, který je zmocněn vykonávat funkce zástupce jmenovaného v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.

Oddíl 3

Pravomoci orgánů dohled u hostitelského členského státu

Pododdíl 1

Pojištění

Článek 153

Jazyk

Orgány dohledu hostitelského členského státu mohou požadovat, aby informace, které jsou oprávněny vyžadovat o činnosti pojišťoven působících na území uvedeného členského státu, jim byly dodány v úředním jazyce nebo úředních jazycích uvedeného státu.

Článek 154

Předchozí oznamování a předchozí schválení

1.   Hostitelský členský stát nesmí přijmout předpisy vyžadující předchozí schválení nebo pravidelné oznamování všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, sazeb pojistného, nebo v případě životního pojištění technických podkladů používaných zejména pro výpočet sazeb pojistného a technických rezerv, nebo formulářů a dalších dokladů, které pojišťovna hodlá používat při svých jednáních s pojistníky.

2.   Hostitelský členský stát může od pojišťovny, která hodlá vykonávat na jeho území pojišťovací činnost, požadovat pouze nepravidelné oznamování těchto podmínek a jiných písemností pro účely ověření toho, že jsou dodržovány vnitrostátní předpisy, přičemž tento požadavek nesmí zakládat předběžnou podmínku pro to, aby pojišťovna mohla vykonávat svou činnost.

3.   Hostitelský členský stát může zachovat nebo zavádět předběžné oznamování nebo schvalování zamýšleného zvýšení pojistných sazeb pouze jako součást obecného systému kontroly cen.

Článek 155

Pojišťovny nevyhovující právním předpisům

1.   Pokud orgány dohledu některého hostitelského členského státu dojdou k závěru, že pojišťovna s pobočkou na jeho území nebo tam provozující činnost v rámci volného pohybu služeb nevyhovuje právním předpisům platným v uvedeném členském státě, vyzvou ji, aby situaci napravila.

2.   Pokud daná pojišťovna neprovede nutná opatření, informují o tom orgány dohledu dotyčného členského státu orgány dohledu domovského členského státu.

Orgány dohledu domovského členského státu co nejdříve přijmou veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby dotyčná pojišťovna situaci napravila.

Orgány dohledu domovského členského státu informují o přijatých opatřeních orgány dohledu hostitelského členského státu.

3.   Pokud přes opatření učiněná domovským členským státem nebo proto, že se ukazuje, že uvedená opatření nejsou dostatečná nebo nebyla v uvedeném členském státě přijata, pojišťovna i nadále porušuje platné právní předpisy v hostitelském členském státě nebo se ukáže, že uvedená opatření nejsou dostatečná, mohou orgány dohledu hostitelského členského státu, po informování orgánů dohledu domovského členského státu, přijmout vhodná opatření k zabránění dalšího porušování předpisů nebo k jeho postihování, včetně, v nezbytném rozsahu, zabránění dalšímu uzavírání nových pojistných smluv touto pojišťovnou na území hostitelského členského státu.

Členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možné pojišťovnám doručovat právní dokumenty nutné pro takováto opatření.

4.   Odstavci 1, 2 a 3 nejsou dotčeny pravomoci dotyčných členských států přijmout v naléhavých případech vhodná opatření k zabránění nebo postihování porušování právních předpisů na jejich území. Uvedené pravomoci zahrnují možnost zabránit pojišťovnám v uzavírání nových pojistných smluv na jejich území.

5.   Odstavci 1, 2 a 3 není dotčena pravomoc členských států postihovat porušení předpisů na jejich územích.

6.   Jestliže pojišťovna, která se dopustí porušení právních předpisů, má provozovnu nebo vlastní majetek v dotyčném členském státě, mohou orgány dohledu tohoto členského státu v souladu s vnitrostátními právními předpisy uplatnit vnitrostátní správní sankce stanovené za uvedené porušení právních předpisů a vymáhat je vůči uvedené provozovně nebo majetku.

7.   Každé opatření přijaté podle odstavců 2 až 6 zahrnující omezení provozování pojišťovací činnosti musí být řádně odůvodněno a oznámeno dotyčné pojišťovně.

8.   Pojišťovny musí na vyžádání předkládat orgánům dohledu hostitelského členského státu všechny dokumenty od nich požadované pro účely odstavce 1 až 7, pokud tuto povinnost mají i pojišťovny se sídlem v tomto členském státě.

9.   Členské státy Komisi vyrozumí o počtech a typech případů, které byly odmítnuty podle článků 146 a 148, v nichž byla přijata opatření podle odstavce 4 tohoto článku.

Každé dva roky na základě těchto údajů informuje Komise Evropský výbor pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění.

Článek 156

Reklama

Pojišťovny se sídlem v členských státech mohou propagovat své služby prostřednictvím všech dostupných komunikačních prostředků v hostitelském členském státě při respektování pravidel pro formu a obsah této reklamy, přijatých z důvodu obecného zájmu.

Článek 157

Zdanění pojistného

1.   Aniž je dotčena další harmonizace, podléhá každá pojistná smlouva výhradně nepřímým daním a parafiskálním poplatkům z pojistného v členském státě, ve kterém se nachází riziko nebo v členském státě závazku.

Pro účely prvního pododstavce se stanoví, že movitý majetek umístěný v nemovitosti nacházející se na území členského státu, s výjimkou přepravovaného zboží, se považuje za riziko nacházející se v tomto členském státě, a to i tehdy, jestliže nemovitost a její obsah nejsou kryty stejnou pojistnou smlouvou.

V případě Španělska podléhá pojistná smlouva také zákonem stanoveným příplatkům ve prospěch konsorcia „Consorcio de Compesación de Seguros“ za výkon jeho funkcí vztahujících se k náhradě ztrát z mimořádných událostí, ke kterým dochází v tomto členské státě.

2.   Rozhodným právem pro smlouvy podle článku 178 této směrnice a nařízení (ES) č. 593/2008 zůstává nedotčen použitelný daňový režim.

3.   Každý členský stát uplatňuje na pojišťovny kryjící rizika nebo závazky nacházející se na jeho vlastním území své vnitrostátní předpisy pro opatření, která mají zajistit výběr nepřímých daní a parafiskálních poplatků splatných podle odstavce 1.

Pododdíl 2

Zajištění

Článek 158

Zajišťovny nevyhovující právním předpisům

1.   Pokud orgány dohledu členského státu dojdou k závěru, že zajišťovna s pobočkou na jeho území nebo tam provozující činnost v rámci volného pohybu služeb nevyhovuje právním předpisům platným v uvedeném členském státě, vyzvou ji, aby situaci napravila. Současně o tom informují orgány dohledu domovského členského státu.

2.   Pokud přes opatření učiněná domovským členským státem zajišťovna i nadále porušuje platné právní předpisy v dotyčném hostitelském členském státě nebo se ukáže, že uvedená opatření nejsou dostatečná, mohou orgány dohledu tohoto hostitelského členského státu, po informování orgánů dohledu domovského členského státu, přijmout vhodná opatření k zabránění dalšího porušování předpisů nebo k jeho postihování, včetně, v nezbytném rozsahu, zabránění dalšímu uzavírání nových zajistných smluv touto zajišťovnou na území hostitelského členského státu.

Členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možné zajišťovnám doručovat právní dokumenty nutné pro uvedená opatření.

3.   Každé opatření přijaté podle odstavce 1 a 2 zahrnující sankce nebo omezení provozování zajišťovací činnosti se odůvodní a oznámí dotyčné zajišťovně.

Oddíl 4

Statistické informace

Článek 159

Statistické informace o přeshraničních činnostech

Každá pojišťovna musí orgánu dohledu svého domovského členského státu sdělit výši pojistného, nákladů na pojistná plnění a provizí, nesnížené o zajištění, a to zvlášť podle operací prováděných v rámci práva usazování a operací prováděných v rámci volného pohybu služeb, podle jednotlivých členských států a takto:

V případě odvětví 10 v části A přílohy I, s vyloučením odpovědnosti dopravce, musí dotyčná pojišťovna rovněž informovat uvedený orgán dohledu o četnosti pojistných plnění a průměrné výši nákladů na pojistná plnění.

Orgány dohledu domovského členského státu sdělí údaje uvedené v prvním a druhém pododstavci v přiměřené lhůtě a v souhrnné formě orgánům dohledu každého dotyčného členského státu, který o to požádá.

Oddíl 5

Zacházení se smlouvami z poboček v likvidaci

Článek 160

Likvidace pojišťoven

Při likvidaci pojišťovny musí být závazky ze smluv uzavřených pobočkou nebo v rámci volného pohybu služeb splněny stejným způsobem jako závazky vyplývající z ostatních pojistných smluv uvedené pojišťovny bez rozlišování státní příslušnosti pojištěných osob a osob oprávněných k pojistnému plnění.

Článek 161

Likvidace zajišťoven

Při likvidaci zajišťovny musí být závazky ze smluv uzavřených pobočkou nebo v rámci volného pohybu služeb splněny stejným způsobem jako závazky vyplývající z ostatních zajistných smluv uvedené zajišťovny.

KAPITOLA IX

Pobočky usazené ve společenství a patřící pojišťovnám nebo zajišťovnám se sídlem mimo společenství

Oddíl 1

Přístup k činnosti

Článek 162

Zásady a podmínky pro vydání povolení

1.   Členské státy zajistí, aby přístup pojišťoven se sídlem mimo Společenství k činnostem uvedeným v čl. 2 odst. 1 prvním pododstavci podléhal úřednímu povolení.

2.   Členský stát může vydat povolení, jestliže pojišťovna splňuje alespoň tyto podmínky:

3.   Pro účely této kapitoly se „pobočkou“ rozumí každá trvalá přítomnost pojišťovny na území členského státu pojišťovny uvedené v odstavci 1, která v uvedeném členském státě získá povolení a vykonává pojišťovací činnost.

Článek 163

Obchodní plán pobočky

1.   Obchodní plán pobočky uvedený v čl. 162 odst. 2 písm. h) obsahuje:

2.   Kromě požadavků stanovených v odstavci 1 obsahuje obchodní plán pro první tři účetní období: