30.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 135/21

(1)

Podle článku 104 Smlouvy se členské státy vyvarují nadměrných schodků veřejných financí.

(2)

Pakt o stabilitě a růstu vychází z cíle zdravých veřejných financí, které jsou prostředkem pro posílení podmínek pro cenovou stabilitu a pro silný udržitelný růst, jenž bude přispívat k vytváření nových pracovních míst.

(3)

Postup při nadměrném schodku podle článku 104, jak je vymezen v nařízení Rady (ES) č. 1467/97 ze dne 7. července 1997 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku (1) (které je součástí Paktu o stabilitě a růstu), ukládá povinnost rozhodnout o existenci nadměrného schodku. Protokol o postupu při nadměrném schodku připojený ke Smlouvě obsahuje další ustanovení k provádění postupu při nadměrném schodku. Nařízení Rady (ES) č. 3605/93 (2) stanoví podrobná pravidla a definice pro použití ustanovení uvedeného protokolu.

(4)

V roce 2005 došlo k reformě Paktu o stabilitě a růstu, která se pokusila posílit jeho účinnost a ekonomické základy a zajistit dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Cílem reformy bylo zajistit, aby ve všech fázích postupu při nadměrném schodku byla plně zohledněna zejména hospodářská a rozpočtová situace. Tímto způsobem Pakt o stabilitě a růstu poskytuje rámec pro podporu vládních politik zaměřených na rychlý návrat ke zdravému stavu rozpočtů s přihlédnutím k hospodářské situaci.

(5)

Usoudí-li Komise, že v členském státě existuje nebo může vzniknout nadměrný schodek, je podle čl. 104 odst. 5 Smlouvy povinna předložit Radě stanovisko. Komise dospěla, vycházejíc ze své zprávy podle čl. 104 odst. 3 a s ohledem na stanovisko Hospodářského a finančního výboru podle čl. 104 odst. 4, k závěru, že v Řecku existuje nadměrný schodek. Komise proto dne 24. března 2009 předložila Radě stanovisko týkající se Řecka (3).

(6)

V čl. 104 odst. 6 Smlouvy se stanoví, že Rada zváží všechny připomínky, které dotčený členský stát případně učiní, předtím než po celkovém hodnocení rozhodne, zda nadměrný schodek existuje. V případě Řecka jsou závěry celkového zhodnocení následující.

(7)

Celkový schodek veřejných financí v Řecku dosáhl v roce 2007 výše 3,5 % HDP, a překročil tak referenční hodnotu stanovenou ve výši 3 % HDP. Podle průběžné prognózy útvarů Komise z ledna 2009 se celkový schodek veřejných financí, bez vlivu jednorázových opatření, v roce 2008 odhaduje na 3,6 % HDP (nebo 3,4 % HDP včetně jednorázových opatření). Tento odhad je založen na míře růstu reálného HDP dosahující 2,9 % v roce 2008 a zohledňuje nejnovější informace o provádění zákona o rozpočtu pro rok 2008. Na základě prognózy růstu reálného HDP ve výši 0,2 % a na základě obezřetného hodnocení zákona o rozpočtu pro rok 2009, který parlament schválil dne 21. prosince 2008, dosáhne podle průběžné prognózy útvarů Komise z ledna 2009 celkový schodek veřejných financí v roce 2009, bez vlivu jednorázových opatření, výše 4,4 % HDP (3,7 % včetně jednorázových příjmů). Na základě běžného předpokladu nezměněné politiky a za předpokladu, že jednorázová opatření nebudou již nadále uplatňována, se schodek na rok 2010 odhaduje ve výši 4,2 % HDP. Kritérium pro schodek stanovené ve Smlouvě tudíž není splněno.

(8)

Celkový hrubý veřejný dluh dosáhl v roce 2007 výše 94,8 % HDP a 94,6 % HDP v roce 2008, což výrazně převyšuje referenční hodnotu 60 % HDP stanovenou ve Smlouvě. Podle průběžné prognózy útvarů Komise z ledna 2009 se poměr celkového veřejného dluhu k HDP dále zvýší na 96,25 % v roce 2009 a 98,5 % HDP do roku 2010. Současné míry schodku a odhady střednědobého růstu nejsou slučitelné s poměrem dluhu k HDP přibližujícímu se úrovni pod 60 % HDP. Nelze se domnívat, že poměr dluhu k HDP se dostatečně snižuje a že se blíží referenční hodnotě uspokojivým tempem ve smyslu Smlouvy a Paktu o stabilitě a růstu.

(9)

Podle čl. 2 odst. 4 nařízení (ES) č. 1467/97 lze k „rozhodujícím faktorům“ u kroků vedoucích k rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku v souladu s čl. 104 odst. 6 přihlédnout pouze tehdy, jsou-li splněny současně dvě podmínky: schodek zůstane blízko referenční hodnoty a její překročení je jen dočasné. Tyto dvě podmínky nejsou v případě Řecka splněny. Rozhodující faktory nejsou tedy u kroků vedoucích k tomuto rozhodnutí zohledněny,