5.6.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 140/136

(1)

Konečným cílem Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), která byla jménem Evropského společenství schválena rozhodnutím Rady 94/69/ES (3), je dosáhnout stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zabránila nebezpečnému narušení klimatického systému lidskou činností.

(2)

Společenství zastává názor, který byl naposledy vyjádřen zejména Evropskou radou v březnu 2007, že za účelem dosažení tohoto cíle by celkový nárůst průměrné roční teploty při zemském povrchu neměl být vyšší než 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací, což znamená, že celkové emise skleníkových plynů by měly být do roku 2050 sníženy nejméně na 50 % úrovně roku 1990. Emise skleníkových plynů ve Společenství, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, by se měly snižovat i po roce 2020 v rámci činnosti, kterou Společenství vyvíjí jako příspěvek ke splnění tohoto globálního cíle v oblasti snižování emisí. Rozvinuté země, a tedy i členské státy Evropské unie, by měly nadále určovat směr a společně se zavázat, že své emise skleníkových plynů sníží do roku 2020 o 30 % v porovnání s úrovní roku 1990. Měly by tak učinit rovněž proto, aby společně snížily své emise do roku 2050 o 60 až 80 % v porovnání s úrovní roku 1990. K tomuto snižování emisí by měla přispívat všechna hospodářská odvětví, včetně mezinárodní námořní a letecké dopravy. Letecká doprava se na snižování emisí podílí díky svému zahrnutí do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (dále jen „systém Společenství“). Pokud členské státy do 31. prosince 2011 neschválí mezinárodní dohodu Mezinárodní námořní organizace, která by do svých cílů v oblasti snižování emisí zahrnula rovněž emise z mezinárodní námořní dopravy, nebo pokud Společenství do stejného dne neschválí žádnou takovou dohodu uzavřenou v rámci UNFCCC, měla by Komise předložit návrh na zahrnutí emisí z mezinárodní námořní dopravy do závazku Společenství v oblasti snížení emisí s cílem, aby navrhovaný akt vstoupil v platnost do roku 2013. Uvedený návrh by měl minimalizovat veškeré nepříznivé dopady na konkurenceschopnost Společenství a přihlížet rovněž k potenciálním přínosům pro životní prostředí.

(3)

Mimoto Evropská rada v březnu 2007 schválila za účelem dosažení tohoto cíle jako cíl Společenství 30 % snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 ve srovnání s úrovní roku 1990, což představuje jeho příspěvek k celosvětové a komplexní dohodě pro období po roce 2012, pokud se ke srovnatelnému snížení emisí zaváží další rozvinuté země a pokud hospodářsky vyspělejší rozvojové země přispějí úměrně své odpovědnosti a schopnostem.

(4)

Evropská rada v březnu 2007 zdůraznila, že Společenství je odhodláno přeměnit Evropu ve vysoce energeticky účinnou ekonomiku s nízkými emisemi skleníkových plynů, a rozhodla, že až do uzavření celosvětové a komplexní dohody pro období po roce 2012, a aniž je dotčen její postoj v mezinárodních jednáních, Společenství přijímá pevný nezávislý závazek dosáhnout do roku 2020 snížení emisí skleníkových plynů o nejméně 20 % ve srovnání s rokem 1990.

(5)

Klíčovým prvkem pro splnění požadavků stanovených tímto rozhodnutím členskými státy je zvyšování energetické účinnosti. Komise by proto měla pečlivě sledovat, jak pokračuje úsilí o splnění cíle snížit spotřebu energie o 20 % do 2020, a v případě nedostatečného pokroku by měla navrhnout další opatření.

(6)

Směrnice 2003/87/ES (4) vytvořila systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, který zahrnuje některá odvětví hospodářství. Aby bylo cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 20 % oproti úrovni roku 1990 dosaženo co nejhospodárněji, měla by ke snížení emisí přispět všechna odvětví hospodářství. Členské státy by proto měly zavést dodatečné politiky a opatření za účelem dalšího omezení emisí skleníkových plynů ze zdrojů, na které se nevztahuje směrnice 2003/87/ES.

(7)

Úsilí každého členského státu by mělo být určeno ve vztahu k úrovni jeho emisí skleníkových plynů, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, z roku 2005 s vyloučením emisí ze zařízení, která v 2005 již existovala, avšak byla do systému Společenství zahrnuta až na období 2006–2012. Roční emisní příděly platné na období 2013–2020 vyjádřené v tunách ekvivalentu oxidu uhličitého by měly být stanoveny na základě přehodnocených a ověřených údajů.

(8)

Úsilí členských států o snížení emisí by mělo být založeno na zásadě vzájemné solidarity a potřebě udržitelného hospodářského růstu na území Společenství při zohlednění relativního HDP na obyvatele v jednotlivých členských státech. Členským státům, které mají v současnosti relativně nízký HDP na obyvatele, a tudíž předpoklady k vysokému nárůstu HDP, by mělo být povoleno své emise skleníkových plynů oproti roku 2005 zvýšit, ale tyto členské státy by měly toto zvýšení omezit a přispět k nezávislému závazku Společenství v oblasti snížení emisí. Členské státy, které mají v současnosti relativně vysoký HDP na obyvatele, by měly své emise skleníkových plynů v porovnání s rokem 2005 snížit.

(9)

Aby bylo nadále zajištěno, že je podíl na úsilí při provádění nezávislého závazku Společenství v oblasti snížení emisí spravedlivě rozdělen mezi členské státy, nemělo by být po žádném členském státě vyžadováno snížení emisí skleníkových plynů v roce 2020 o více než 20 % oproti úrovni roku 2005 a žádnému členskému státu by nemělo být povoleno zvýšit emise skleníkových plynů v roce 2020 o více než 20 % oproti úrovni roku 2005. Ke snížením emisí skleníkových plynů by mělo dojít v období 2013–2020. Každému členskému státu by se mělo povolit přenést z následujícího roku množství odpovídající nejvýše 5 % jeho ročního emisního přídělu. Členskému státu, jehož emise nedosahují ročního emisního přídělu, by se mělo povolit přenést svůj přebytek snížení emisí do následujících let.

(10)

Aby bylo možno vyrovnávat rozdíly mezi jednotlivými členskými státy v nákladech na snížení, měly by mít členské státy možnost převést část svého ročního emisního přídělu na jiný členský stát prostřednictvím umožnění vyšší geografické pružnosti a jako prostředek ke zvýšení celkové nákladové efektivity souhrnného závazku Společenství. Transparentnost těchto převodů by měla být zajištěna prostřednictvím povinnosti oznamovat převody Komisi a povinnosti vést záznamy o nich v registrech obou zúčastněných členských států. Tyto převody se mohou uskutečnit oboustranně výhodným způsobem, například formou aukce, přes prostředníky na trhu nebo formou dvoustranných ujednání.

(11)

V Unii by mělo dojít k výraznému snížení emisí skleníkových plynů. Je třeba omezit používání kreditů z projektů a využívat je pouze jako doplněk činnosti na domácím poli. Unie je stále odhodlána průběžně zlepšovat mechanismus čistého rozvoje (CDM) a bude usilovat o jeho zkvalitnění i v rámci vhodných mezinárodních postupů. Je důležité, aby kredity z projektových činností využívané členskými státy představovaly skutečné, ověřitelné, dodatečné a trvalé snížení emisí, měly jednoznačný přínos z hlediska udržitelného rozvoje a neměly žádné významné nepříznivé dopady na životní prostředí a sociální dopady. Členské státy by měly rovněž informovat o kritériích kvality, jež uplatňují na využívání těchto kreditů.

(12)

Aby byla členským státům při provádění jejich závazků poskytnuta pružnost, aby byl podpořen udržitelný rozvoj ve třetích zemích, zejména rozvojových, a aby byla poskytnuta jistota investorům, mělo by Společenství nadále uznávat určité množství kreditů z projektů snižování emisí skleníkových plynů ve třetích zemích, než bude dosaženo nové mezinárodní dohody o změně klimatu (dále jen „mezinárodní dohoda o změně klimatu“). Členské státy by měly zajistit, že jejich politiky na nákup těchto kreditů zvýší spravedlivé zeměpisné rozšíření projektů, zejména díky zvyšování podílu certifikovaných snížení emisí (CER) zakoupených od nejméně rozvinutých zemí a malých ostrovních rozvojových zemí, a podpoří dosažení mezinárodní dohody o změně klimatu.

(13)

Členské státy by tudíž měly mít možnost používat kredity vydané za snížení emisí skleníkových plynů, kterých bylo dosaženo v období 2008–2012 a které jsou výsledkem projektů způsobilých pro použití v systému Společenství během uvedeného období. Členské státy by také měly mít možnost používat kredity vydané za snížení emisí skleníkových plynů, kterých bude dosaženo po období 2008–2012 a které jsou výsledkem projektů, jež byly zaregistrovány během období 2008–2012, a výsledkem typů projektů způsobilých pro použití v systému Společenství během uvedeného období.

(14)

V nejméně rozvinutých zemích bylo provedeno velmi málo projektů CDM. Společenství podporuje spravedlivé rozdělení projektů CDM, a to i prostřednictvím Globální aliance pro změnu klimatu, jak je stanoveno ve sdělení Komise ze dne 18. září nazvaném „Založení globální aliance pro změnu klimatu mezi Evropskou unií a chudými rozvojovými zeměmi, které jsou změnou klimatu nejvíce ohroženy“, a proto je vhodné zajistit přijatelnost kreditů z projektů, které se začnou uskutečňovat až po období 2008–2012 v nejméně rozvinutých zemích a které patří mezi projekty způsobilé pro použití v systému Společenství během uvedeného období. Tato přijatelnost by měla pokračovat buď do roku 2020, nebo do přijetí příslušné dohody se Společenstvím, podle toho, co nastane dříve.

(15)

Za účelem poskytnutí větší pružnosti členským státům a pro podporu udržitelného rozvoje v rozvojových zemích by mělo být členským státům umožněno používat dodatečné kredity z projektů vyplývajících z dohod uzavřených Společenstvím se třetími zeměmi. Bez mezinárodní dohody o změně klimatu, která určuje přidělené množství pro rozvinuté země, nemohou projekty společné realizace po roce 2012 pokračovat. Kredity za snížení emisí skleníkových plynů pocházející z těchto projektů by však měly být nadále uznávány prostřednictvím dohod se třetími zeměmi.

(16)

Je důležité, aby si členské státy zachovaly možnost používat kredity CDM, jelikož se tak napomůže zajištění trhu pro tyto kredity po roce 2012. Aby byl zajištěn tento trh a další snižování emisí skleníkových plynů na území Společenství, a tím podpořeno provádění cílů Společenství v oblastech obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti, energetické bezpečnosti, inovace a konkurenceschopnosti, navrhuje se povolit, aby členské státy až do uzavření mezinárodní dohody o změně klimatu ročně využily kredity za snížení emisí skleníkových plynů pocházející z projektů ve třetích zemích až do výše 3 % emisí každého členského státu, na které se nevztahuje směrnice 2003/87/ES v roce 2005, nebo v jiných členských státech. Členským státům by mělo být povoleno převést nevyužitou část tohoto množství na jiný členský stát. Některé členské státy se zápornou mezní hodnotou nebo s kladnou mezní hodnotou nejvýše 5 %, jak je stanoveno v tomto rozhodnutí, by měly mít povoleno vedle výše uvedených kreditů každoročně využívat dodatečné kredity do výše 1 % svých ověřených emisí za rok 2005 z projektů v nejméně rozvinutých zemích a malých ostrovních rozvojových zemích, za předpokladu splnění jedné ze čtyř podmínek stanovených v tomto rozhodnutí.

(17)

Tímto rozhodnutím by neměly být dotčeny přísnější cíle stanovené na úrovni členských států. Pokud členské státy omezují své emise skleníkových plynů, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, v rámci plnění přísnějšího cíle nad rámec povinností stanovený tímto rozhodnutím, neměla by se omezení používání kreditů za snížení emisí skleníkových plynů, která stanoví toto rozhodnutí, vztahovat na dodatečné snižování emisí k dosažení tohoto vnitrostátního cíle.

(18)

Ke zvýšení nákladové efektivity při dosahování vnitrostátních cílů, zejména v případě členských států s velmi náročnými cíli, mohou členské státy využít kredity pocházející z projektů na úrovni Společenství ve smyslu článku 24a směrnice 2003/87/ES.

(19)

Jakmile bude dosaženo mezinárodní dohody o změně klimatu, měly by členské státy přijímat kredity za snížení emisí pouze ze zemí, které uvedenou dohodu ratifikovaly, a podle společného přístupu.

(20)

Tím, že některá ustanovení tohoto rozhodnutí odkazují na přijetí mezinárodní dohody o změně klimatu Společenstvím, není dotčena možnost, aby tuto dohodu uzavřely i členské státy.

(21)

Po přijetí mezinárodní dohody o změně klimatu pro období po roce 2012 by se měly Společenství a jeho členské státy podle uvedené dohody podílet na financování měřitelných, vykazatelných, ověřitelných a vnitrostátní situaci odpovídajících opatření ke snížení emisí skleníkových plynů v rozvojových zemích, které uvedenou dohodu ratifikovaly, v souladu s cílem omezit celkový nárůst průměrné roční teploty při zemském povrchu na 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací.

(22)

Po přijetí mezinárodní dohody o změně klimatu pro období po roce 2012 by se měly Společenství a jeho členské státy podle uvedené dohody podílet na financování pomoci rozvojovým zemím, které uvedenou dohodu ratifikovaly, a zejména na financování pomoci poskytované společenstvím a zemím nejvíce ohroženým změnou klimatu, s cílem podpořit jejich strategie na přizpůsobení se a snižování rizik.

(23)

Pokud Společenství neschválí žádnou mezinárodní dohodu o změně klimatu do 31. prosince 2010, měla by Komise předložit návrh na začlenění emisí a jejich snižování v souvislosti s využíváním půdy, změnami využívání půdy a lesnictvím do závazku Společenství v oblasti snížení emisí, v souladu s harmonizovanými postupy, který bude založen na činnosti, která probíhá v rámci UNFCCC, přičemž je třeba zajistit trvalost a ekologickou vyváženost příspěvku využívání půdy, změn využívání půdy a lesnictví a zároveň důsledné monitorování a přesnou evidenci, s cílem aby navrhovaný akt vstoupil v platnost od roku 2013. Komise by měla posoudit, zda je třeba odpovídajícím způsobem upravit příspěvek jednotlivých členských států.

(24)

Pokrok v provádění závazků podle tohoto rozhodnutí by měl být každoročně vyhodnocen na základě zpráv podaných podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES ze dne 11. února 2004 o mechanismu monitorování emisí skleníkových plynů ve Společenství a provádění Kjótského protokolu (5). Každé dva roky by mělo být provedeno posouzení plánovaného pokroku a provádění tohoto rozhodnutí by mělo být komplexně vyhodnoceno v roce 2016.

(25)

Případné úpravy oblasti působnosti směrnice 2003/87/ES by měly být doprovázeny odpovídajícími úpravami maximálního množství emisí skleníkových plynů, na které se vztahuje toto rozhodnutí.

(26)

Po schválení mezinárodní dohody o změně klimatu Společenstvím by mezní hodnoty emisí členských států měly být přizpůsobeny tak, aby bylo dosaženo závazku Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů stanoveného v uvedené dohodě, při zohlednění zásady vzájemné solidarity mezi členskými státy a potřeby udržitelného hospodářského růstu ve Společenství. Množství kreditů z projektů snižování emisí skleníkových plynů ve třetích zemích, jež každý členský stát může využívat, by mělo být zvýšeno až o polovinu dodatečného úsilí o snížení emisí podle tohoto rozhodnutí.

(27)

Registry zřízené podle rozhodnutí č. 280/2004/ES a ústřední správce jmenovaný podle směrnice 2003/87/ES by se měli využívat k zajištění přesného vykonávání a zaúčtování všech transakcí učiněných při provádění tohoto rozhodnutí.

(28)

Vzhledem k tomu, že závazek Společenství v oblasti snížení emisí ukládá úkoly nejen vládám členských států, ale i orgánům místní a regionální samosprávy a dalším místním a regionálním fórům a organizacím prosazujícím určité myšlenky, měly by členské státy zajistit spolupráci mezi ústředními a místními orgány na různých úrovních.

(29)

Vedle jednotlivých členských států, vlád a organizací a orgánů na místní a regionální úrovni by se měli do plnění závazku Společenství v oblasti snížení emisí zapojit i účastníci trhu, včetně domácností a jednotlivých spotřebitelů, bez ohledu na úroveň emisí skleníkových plynů, které jim lze přičítat.

(30)

Členské státy by měly zajistit dostatek finančních prostředků na využití nových inovativních technik, které umožní průmyslovým provozovatelům vytvářet nová pracovní místa, čímž se zvýší konkurenceschopnost a podpoří uskutečňování cílů stanovených v Lisabonské strategii.

(31)

Jelikož zvyšování výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů přispívá ke snížení emisí skleníkových plynů zvláště významným způsobem, měly by o ně členské státy usilovat v souvislosti se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů (6).

(32)

Opatření nezbytná k provedení tohoto rozhodnutí by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7).

(33)

Zejména je třeba zmocnit Komisi ke stanovení ročních emisních přídělů v tunách ekvivalentu oxidu uhličitého pro období 2013–2020 a způsobů, jak usnadnit převody částí emisních přídělů mezi členskými státy a zvýšit transparentnost těchto převodů, a k přijetí opatření k provádění ustanovení souvisejících s registry a ústředním správcem. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto rozhodnutí jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(34)

Jelikož cílů tohoto rozhodnutí nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu jeho rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

1)

„emisemi skleníkových plynů“ emise oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4), oxidu dusného (N2O), částečně fluorovaných uhlovodíků (HFC), zcela fluorovaných uhlovodíků (PFC) a fluoridu sírového (SF6) z kategorií uvedených v příloze I vyjádřené ekvivalentem tun oxidu uhličitého podle rozhodnutí č. 280/2004/ES, s vyloučením emisí skleníkových plynů, na něž se vztahuje směrnice 2003/87/ES;

2)

„ročním emisním přídělem“ roční maximální povolené emise skleníkových plynů v období 2013–2020 uvedené v čl. 3 odst. 2.

a)

certifikovaná snížení emisí (CER) a jednotky snížení emisí (ERU), jak jsou stanoveny ve směrnici 2003/87/ES, vydané na základě snížení emisí do 31. prosince 2012, která byla způsobilá pro použití v systému Společenství během období 2008–2012;

b)

CER a ERU vydané na základě snížení emisí od 1. ledna 2013 z projektů, jež byly zaregistrovány před rokem 2013, které byly způsobilé pro použití v systému Společenství během období 2008–2012;

c)

CER vydaná na základě snížení emisí dosažených v projektech provedených v nejméně rozvinutých zemích, která byla způsobilá pro použití v systému Společenství v období 2008–2012, dokud tyto země neratifikují příslušnou dohodu se Společenstvím nebo do roku 2020, podle toho, co nastane dříve;

d)

dočasná CER (tCER) nebo dlouhodobá CER (lCER) z projektů zalesňování a obnovy zalesnění, pokud se členský stát, který v období 2008–2012 použil tCER nebo lCER ke splnění svých závazků podle rozhodnutí 2002/358/ES (8), zaváže, že bude tyto kredity před uplynutím jejich doby platnosti nadále nahrazovat tCER nebo lCER nebo jinými jednotkami platnými podle Kjótského protokolu a že bude tCER a lCER použité podle tohoto rozhodnutí před uplynutím jejich doby platnosti postupně nahrazovat tCER, lCER nebo jinými jednotkami, které mohou být použity pro splnění těchto závazků. V případě nahrazování pomocí tCER nebo lCER členský stát plynule nahrazuje rovněž tato nová tCER nebo lCER před uplynutím jejich doby platnosti, dokud nejsou nahrazena jednotkami s neomezenou platností.

a)

přímé náklady na celkový balíček podle posouzení dopadů provedeného Komisí, připojeného k balíčku prováděcích opatření k cílům Unie v oblasti změny klimatu a energií z obnovitelných zdrojů pro rok 2020, přesahují 0,70 % HDP;

b)

náklady k dosažení cíle skutečně přijatého pro daný členský stát jsou nejméně o 0,1 % HDP vyšší ve srovnání s nákladově efektivním scénářem podle posouzení dopadů provedeného Komisí uvedeného v písmenu a);

c)

více než 50 % celkových emisí, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, pro daný členský stát je způsobeno emisemi souvisejícími s dopravou nebo

d)

daný členský stát má v oblasti obnovitelných zdrojů energie do roku 2020 cíl, který překračuje cíl 30 % stanovený směrnicí 2009/28/ES.

a)

své roční emise skleníkových plynů, které jsou výsledkem provádění článku 3;

b)

používání, zeměpisné rozdělení a druhy kreditů použitých v souladu s článkem 5 a kritéria kvality, která jsou na ně uplatňována;

c)

předpokládaný pokrok při plnění svých povinností podle tohoto rozhodnutí včetně informací o vnitrostátních politikách a opatřeních a o vnitrostátních projekcích;

d)

informace o dalších plánovaných vnitrostátních politikách a opatřeních, jejichž cílem je snížit emise skleníkových plynů nad rámec závazků podle tohoto rozhodnutí a s ohledem na provádění mezinárodní dohody o změně klimatu uvedené v článku 8.

a)

rychlejší, účinnější, transparentnější a nákladově efektivnější monitorování, vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů;

b)

rozvoj odhadů členských států v oblasti emisí skleníkových plynů po roce 2020.

a)

od emisního přídělu členského státu na následující rok se odečte množství emisí v tunách ekvivalentu oxidu uhličitého, o které byl příděl překročen, vynásobené koeficientem snížení ve výši 1,08;

b)

vypracuje se plán nápravných opatření v souladu s odstavcem 2 tohoto článku;

c)

dočasně se pozastaví možnost dotčeného členského státu převést část svého emisního přídělu a práv nabytých na základě společné realizace/mechanismu čistého rozvoje na jiný členský stát, dokud tento členský stát nedosáhne souladu s čl. 3 odst. 2.

a)

opatření, která členský stát přijme pro splnění svých specifických závazků podle čl. 3 odst. 2, přičemž přednost mají domácí politiky a opatření a uskutečňování akcí Společenství;

b)

časový plán provedení těchto činností, který umožní každoroční hodnocení pokroku.

a)

povahu opatření dohodnutých na mezinárodních jednáních a povahu závazků v oblasti snížení emisí přijatých dalšími rozvinutými zeměmi, pokud jsou srovnatelné se závazky Společenství, a závazků hospodářsky vyspělejších rozvojových zemí přiměřeně přispět k dosahování těchto cílů úměrně své odpovědnosti a schopnostem;

b)

důsledky mezinárodní dohody o změně klimatu, a tedy i možnosti, které jsou zapotřebí na úrovni Společenství, aby bylo možné vyváženým, transparentním a spravedlivým způsobem pokročit k cíli 30 % snížení, přičemž je třeba vzít v úvahu práci vykonanou v rámci prvního kontrolního období Kjótského protokolu;

c)

konkurenceschopnost průmyslové výroby ve Společenství s ohledem na rizika přesunu zdrojů uhlíkových emisí;

d)

dopady mezinárodní dohody o změně klimatu na ostatní hospodářská odvětví Společenství;

e)

dopady na odvětví zemědělství Společenství, včetně rizik přesunu zdrojů uhlíkových emisí;

f)

vhodná ustanovení pro začlenění emisí a jejich snižování v souvislosti s využíváním půdy, změnami využívání půdy a lesnictvím ve Společenství;

g)

zalesňování, obnovu zalesnění, zamezení odlesňování a poškozování lesů ve třetích zemích v případě zavedení mezinárodně uznávaného systému zaměřeného na tuto oblast;

h)

potřebu dalších politik a opatření Společenství vzhledem k závazkům Společenství a členských států v oblasti snížení emisí skleníkových plynů.

a)

povolenek na emise skleníkových plynů nebo kreditů za snížení emisí skleníkových plynů vydaných podle článku 11 směrnice 2003/87/ES, které je výsledkem změny rozsahu zdrojů podle této směrnice v souladu s konečným schválením národních alokačních plánů na období 2008–2012 Komisí podle směrnice 2003/87/ES;

b)

povolenek nebo kreditů vydaných podle článků 24 a 24a směrnice 2003/87/ES ohledně snížení emisí v členském státě, na který se vztahuje toto rozhodnutí;

c)

povolenek na emise skleníkových plynů ze zařízení, která nejsou vyloučena ze systému Společenství v souladu s článkem 27 směrnice 2003/87/ES, po dobu, kdy jsou vyloučena.