(1)

Komise obdržela v dopise ze dne 23. září 2003 zaevidovaném dne 22. října 2003 oznámení o státních opatřeních ve prospěch Postabank és Takarékpénztár Rt., v současné době Erste Bank Hungary Nyrt. (dále jen „Postabank“ nebo „banka“). Maďarské orgány oznámily ve svém elektronickém dopise ze dne 23. ledna 2004 a zaevidovaném dne 26. ledna 2004 další opatření přijatá ve prospěch Postabank. Všechna opatření byla oznámena v rámci řízení o „přechodném mechanismu“ stanoveného v kapitole 3 přílohy IV aktu o přistoupení, který je součástí smlouvy o přistoupení k Evropské unii (dále jen „smlouva o přistoupení“).

(2)

Dne 30. dubna 2004 maďarské orgány jako doplnění tohoto oznámení předložily neodvolatelné jednostranné prohlášení Erste Bank z titulu kupce Postabank. Prohlášení podepsané dne 29. dubna 2004 stanovuje celkový nejvyšší limit částek hrazených v souvislosti s případnými nebo neznámými pohledávkami vyplývajícími ze sporů a poskytovaných Maďarskem kupci Postabank určených v dohodě o koupi akcií, a dále vymezení užšího rizika souvisejícího s neznámými pohledávkami.

(3)

Komise ve svém rozhodnutí ze dne 20. října 2004 uvedla, že většinu oznámených opatření nelze po přistoupení uplatnit a v souvislosti s jedním opatřením – závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky – zahájila řízení, jelikož nastaly závažné pochybnosti týkající se slučitelnosti opatření se společným trhem. Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (1). Komise požádala zúčastněné strany, aby předložily své připomínky.

(4)

Dne 25. listopadu 2004 předložily maďarské orgány své připomínky týkající se rozhodnutí o zahájení řízení, poté dne 15. dubna 2005 předložila své připomínky také Erste Bank. Komise postoupila připomínky předložené zúčastněnými stranami dále Maďarské republice, která tak získala možnost odpovědět. Připomínky Maďarska byly doručeny v dopise datovaném dnem 23. květen 2005. V měsíci červnu, červenci a říjnu roku 2005, dále v únoru, březnu, červnu, červenci a září roku 2008 obdržela Komise několik různých dopisů od maďarských úřadů a Erste Bank, ve kterých tito podložili své argumenty uvedené v dřívějších podáních dalšími vysvětleními.

(5)

Postabank založená v roce 1988 byla svou činností zaměřena na poskytování služeb drobným klientům a jako taková poskytovala komplexní bankovní služby. Na konci roku 2002 byla Postabank sedmou největší obchodní bankou v Maďarsku, pokud jde o její celkový stav prostředků, dosahoval její podíl na trhu 3,7 %.

(6)

Jelikož Postabank nedisponovala dostatečným kapitálem, maďarské orgány během času provedly mnohá finanční a regulační opatření v zájmu toho, aby byl obnoven adekvátní kapitálový index Postabank. Postabank hrozil v roce 1998 úpadek a maďarská vláda musela zakročit, aby významnou rekapitalizací (2) ve výši 152 miliard forintů banku zachránila, díky tomuto kroku se stát stal 99,9 % akcionářem banky. Cílem kapitálové injekce poskytnuté Postabank byla příprava Postabank na změnu její organizační struktury s úmyslem plánované privatizace v krátké době.

(7)

První pokus o privatizaci provedený v roce 2000 byl neúspěšný. Nakonec byla Postabank prodána v říjnu roku 2003 v rámci otevřeného nabídkového řízení, kdy byl většinový vlastnický podíl Postabank, který byl doposud v majetku státu, prodán Erste Bank der österreichischen Sparkassen AG (dále jen „Erste Bank“ nebo „kupující“), která svou nabídkou ve výši 101,3 miliardy HUF nabídla nejvyšší cenu ze všech podaných nabídek. Na základě oznámení a podání maďarských úřadů byla dle výkladu Komise Postabank prodána v průběhu otevřeného nabídkového řízení o dvou kolech bez rozdílů a podmínek účastníkovi nabídkového řízení nabízejícímu nejvyšší cenu. Dne 1. září 2004 byla Postabank sloučena s Erste Bank Hungary.

(8)

V průběhu nabídkového řízení nabídla maďarská vláda všem účastníkům nabídkového řízení stejné smluvní podmínky, včetně závazku poskytnout odškodnění pro případ právního sporu, který se vztahuje na platební závazky (3) vyplývající z případných nebo neznámých závazků v důsledku soudních sporů souvisejících s Postabank následujících po dni, kdy byla uzavřena dohoda o koupi akcií, nejvýše po dobu pěti let. Ve smyslu vysvětlení podaného maďarskými orgány se v průběhu privatizačního procesu jednoznačně prokázalo, že je nutné poskytnout závazek k odškodnění za neznámé pohledávky, jelikož bez tohoto závazku k náhradě škody by žádný z účastníků nabídkového řízení neposkytl nabídku; závazek k náhradě škody se tak stal nezbytnou podmínkou realizace privatizace.

(9)

Dne 29. dubna 2004 učinila Erste Bank neodvolatelné jednostranné prohlášení, ve kterém zúžila okruh závazků poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky vymezením rizikových kategorií, dále pak celkový horní limit snížila, z dřívější neomezené míry, na částku 200 miliard HUF. Jednostranné prohlášení učiněné Erste Bank a týkající se odškodnění za případné pohledávky vyplývající ze soudních sporů zajišťuje horní limit ve výši 350 miliard HUF, který byl Komisí prohlášen (4) za opatření, které nelze po přistoupení uplatnit.

(10)

Ve smyslu dohody o koupi akcií modifikované jednostranným prohlášením ze strany Erste Bank se podmínky odškodnění za neznámé pohledávky vyplývající ze soudních sporů a týkající se rozdělení rizika mezi prodávajícím a kupujícím upravují takto: Prodávající plní platební povinnost v souvislosti s níže uvedeným:

Povinnosti prodávajícího související se závazky za odškodnění vyplývající z neznámých pohledávek zanikají po uplynutí pěti let po splnění dohody o koupi akcií týkajících se takových pohledávek třetí strany, v souvislosti se kterými i) nebylo zahájeno soudní řízení nebo řízení rozhodčího soudu, nebo ii) nenastala bankovní povinnost stanovená písemným schválením prodávajícího.

(11)

Kapitola 3 přílohy IV aktu o přistoupení vymezuje „přechodný mechanismus“. Ten poskytuje právní rámec pro hodnocení režimů podpor a opatření pro individuální podpory realizovaných v nových členských státech před datem přistoupení a použitelných ještě po přistoupení.

(12)

Příloha IV čl. 3 odst. 1 stanoví, že níže uvedené režimy podpor a individuální podpory, které vstoupily v nových členských státech v platnost již před datem přistoupení a které jsou uplatňovány i po tomto datu, jsou posuzovány jako stávající podpora: a) podpory, které vstoupily v platnost před 10. prosincem 1994; b) podpory uvedené v seznamu připojeném ke smlouvě o přistoupení – prověřené Komisí; dále c) podpory, které Komise schválila v rámci tzv. přechodného mechanismu. Všechna taková opatření použitelná i po datu přistoupení, která představují státní podporu a nespadají do jedné z těchto tří kategorií, se považují za nové podpory; proto Komise disponuje plnou kompetencí zakázat používání opatření, stejně jako nařídit navrácení jakékoli částky vyplacené protiprávně po datu přistoupení. Použijí-li se pravidla pro státní podpory na budoucí účinky opatření, jež jsou nadále použitelná po přistoupení, není to spojeno se zpětnou účinností pravidel ES pro získání státní podpory a v každém případě to povoluje akt o přistoupení.

(13)

Podle názoru Komise k tomu, aby opatření bylo následovně po přistoupení považováno za použitelné, musí být prokázáno, že podpora v okamžiku udělení nemá za následek zisk navíc nebo takový zisk, který není v daném okamžiku přesně znám. Na druhé straně kompetence Komise, na jejichž základě může tato v rámci přechodného mechanismu provádět šetření, nelze uplatňovat v souvislosti s takovými opatřeními podpory, které byly s ohledem na dané částky bez dalších podmínek a s konečnou platností uděleny ještě před termínem přistoupení. Z tohoto hlediska je určujícím právně závazný akt, jehož prostřednictvím byla podpora příslušnými národními orgány udělena. Jednotlivá opatření jsou po datu přistoupení považována za použitelná, pokud přesná hospodářská účast státu není známa v okamžiku udělení podpory ani v okamžiku přistoupení.

(14)

Jak je uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení, pak v souvislosti se zárukami, respektive se závazkem k odškodnění k tomu, aby opatření nebylo po datu přistoupení již považováno za proveditelné, musí být splněny následující podmínky:

(15)

Komise na základě oznámení maďarských úřadů posoudila v souladu s pravidly ES o státní podpoře opatření, která jí byla oznámena, a dospěla k závěru, že většina z těchto opatření nespadá do oblasti působnosti přechodného mechanismu. Tato opatření skutečně následovně po přistoupení neobsahovala pro Maďarskou republiku další závazky, proto nebyla po datu přistoupení posuzována jako proveditelná (5).

(16)

Přesto Komise dne 20. října 2004 zahájila formální vyšetřovací řízení v souvislosti s jedním oznámeným opatřením – závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky. V tomto rozhodnutí Komise prohlásila, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky je uplatnitelný i po datu přistoupení. Komise usoudila, že toto opatření by mohlo představovat státní podporu a vyjádřila závažné pochybnosti týkající se slučitelnosti se společným trhem.

(17)

Maďarské orgány zastávají názor, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky představuje takové opatření (ne podpora), které nelze použít po přistoupení. Podle jejich tvrzení závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky splňuje všechny tři podmínky, na jejichž základě závazek k náhradě škody po datu přistoupení již není dle skutečností uvedených v odstavci 52 rozhodnutí Komise o zahájení řízení považován za použitelný.

(18)

Podle jejich názoru závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky nemůže být státní podporou, jelikož z aspektu svého charakteru je to závazek k náhradě škody, tzn. běžné obchodní ustanovení v rámci takových kupních smluv, které byly uzavřeny v průběhu otevřených a řízení a řízení konkursního charakteru. Tržní cena zaplacená za Postabank předem vylučuje podporu.

(19)

Dalším jejich argumentem je, že Komise nepřihlédla ke skutečnosti, že Postabank byla prodána v rámci otevřeného nabídkového řízení bez rozdílů a podmínek.

(20)

Prohlásili dále, že změna organizační struktury a privatizace Postabank jsou dva zcela samostatné procesy a nejedná se o jeden společný nerozdělitelný „balíček“, jak je uvedeno v analýze Komise, která dodatečně posuzuje opatření předcházející privatizaci. Privatizace Postabank nebyla součástí změny organizační struktury, jelikož Postabank do té doby opět nabyla své životaschopnosti. Proto závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky nepatří k řetězci provedených zásahů, požadavek na zmíněné odškodnění vyvstal až v průběhu privatizačního procesu. Posouzení změny organizační struktury a privatizace jako jednoho balíčku pak také přesahuje kompetence Komise, jelikož o mnohých elementech tohoto „balíčku“ sama Komise dle rozhodnutí o zahájení formálního řízení prohlásila, že nelze tyto po přistoupení použít, a z toho důvodu nemůže tyto Komise ani posuzovat.

(21)

Maďarské orgány dále prohlásily, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky sám o sobě nenarušuje hospodářskou soutěž, jelikož v průběhu privatizace byla zaplacena tržní cena, která obsahovala prostřednictvím zmíněného závazku poskytnout odškodnění také hodnotu pro Erste Bank. Závazkem poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky byla umožněna privatizace Postabank.

(22)

Maďarské orgány uvedly, že požadavek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky se ukázal jednoznačným v průběhu privatizačního procesu, jelikož žádný z účastníků nabídkového řízení nebyl ochoten Postabank koupit bez již zmíněné možnosti náhrady škody. Proto se tak stal nevyhnutelnou podmínkou realizace privatizace. Podle argumentace maďarských úřadů potencionální kupci – v průběhu hodnocení obchodu – nebyli v takové pozici, aby v plné míře posoudili riziko případných právních sporů vyplývajících z problematické minulosti Postabank, což se projevilo jako typický asymetrický informační problém. Stát z titulu prodávajícího provedl před privatizací v souvislosti s případnými právními spory obsáhlou analýzu rizik. Nebyly identifikovány další pohledávky a zdálo se velmi pravděpodobné, že jakákoli taková pohledávka by se objevila ještě před privatizačním řízením, vzhledem k tomu, že banka byla po roce 1998 podrobena různým finančním kontrolám a šetřením.

(23)

S přihlédnutím na veškeré soudní pohledávky došlo při uzavírání kupní dohody k jistému rozdělení rizika mezi maďarským státem jako prodávajícím a Erste Bank jako kupujícím, kdy kupující převzal veškeré případné závazky související se spory, které byly v průběhu, zatímco odpovědnost za případné nebo zatím neznámé pohledávky vyplývající ze soudních sporů převzal částečně, v omezené míře (v případě neznámých pohledávek do celkové výše 10 % z částky prvních 10 miliard HUF závazků předmětné banky, v případě případných pohledávek pak do celkové výše 50 % z částky prvních 4 miliard HUF). Návrhem možnosti společného sdílení rizika hodlal stát iniciativně působit na účastníky nabídkového řízení tím, že prodávající si byl jist tím, že státu nebude v důsledku dohody způsobena finanční škoda a takto měl stát v úmyslu zvýšit ochotu účastníků nabídkového řízení, aby při hodnocení banky udělili prémii.

(24)

Podle odhadů privatizačního poradce státu je v racionálním případě částka potenciálních závazků vyplývajících z neznámých pohledávek nulová, zatímco v nepříznivém případě může tato částka dosáhnout výše 5 miliard HUF. V nepříznivém případě byla odhadnutá teoretická pohledávka státu s ohledem na všechny (aktuální a neznámé) spory významně nižší, než rozdíl mezi 101 miliardami HUF prodejní ceny a příjmy, se kterými stát před privatizací počítal. Tato částka byla také významně nižší, než rozdíl mezi prodejní cenou nejvyšší doručenou indikativní nabídkou (6). Proto podle přesvědčení maďarských orgánů dosáhl stát díky poskytnutí závazku k náhradě škody v průběhu prodeje vyšší ceny, dále v plné míře jednal v souladu se zásadami soukromého investora tržního hospodářství.

(25)

Maďarské orgány dále prohlásily, že není nutné provádět záchrannou a restrukturalizační analýzu, jelikož závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky nepředstavuje státní podporu.

(26)

Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila názor, že dohoda o strategické spolupráci podepsaná v prosinci roku 2002 mezi Postabank a Maďarskou poštou upevňuje konkurenceschopnost Postabank na maďarském trhu a této zajišťuje také výhody prostřednictvím výhradní distribuce společně vytvořených nových produktů na poštách. Podle tvrzení maďarských úřadů si Komise mylně vykládá vztah mezi Maďarskou poštou a Postabank. Podle jejich názoru je dohoda o strategické spolupráci v plné míře dohodou obchodního charakteru, která nezajišťuje ani jedné ze stran žádné výhradní postavení.

(27)

Pokud by opatření bylo považováno za státní podporu, pak Maďarská republika nesouhlasí s pochybnostmi vyjádřenými Komisí (viz rozhodnutí o zahájení formálního řízení, bod č. 135–138) v souvislosti s tím, zda lze v tomto případě použít ustanovení čl. 45 odst. 2 Evropské dohody pro ověření opatření poskytnutých ve prospěch Postabank. Podle jejich tvrzení by Komise měla přihlédnout ke skutečnosti, že Maďarsko v době, kdy byla realizována opatření představující předmět posouzení, ještě nebylo členem EU. Podle jejich tvrzení maďarská vláda neměla dopustit, aby Postabank v roce 1998, v době svých největších potíží, kdy maďarský trh nebyl ještě stabilní, zkrachovala. Pokud by Postabank zbankrotovala, znamenalo by to – s přihlédnutím na její rozsah – příčinu značné finanční krize.

(28)

Erste Bank předložila podobné argumenty jako maďarské orgány. Erste Bank nesouhlasí s úsudky vyvozenými Komisí, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky představuje podporu neslučitelnou se společným trhem.

(29)

Erste Bank dále považuje za diskutabilní, že opatření je aplikovatelné i po datu přistoupení. Podle tvrzení banky je okruh uplatnění, částka a období závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky omezen. Veškeré potencionální pohledávky byly jednoznačně vymezeny ještě před přistoupením; z toho důvodu následovně po přistoupení z tohoto nemohly vzniknout žádné nové podpory.

(30)

Poukazuje dále, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky negeneruje výhody obchodního charakteru, ani nenarušuje hospodářskou soutěž, jelikož se jedná o jednu z běžných tržních normovaných podmínek používaných v případě řešení jistých rizik v rámci dohod o prodeji akcií, o závazku bylo dohodnuto v rámci nabídkového řízení, které zajišťuje, aby oproti takovému závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky byla zaplacena tržní cena a aby se tak neprojevily prvky podpory. Na základě judikatury posuzující privatizační záležitosti následovně po provedení otevřeného nabídkového bez rozdílů a podmínek bylo podle argumentů Erste Bank oprávněným očekáváním předpokládat, že prodej Postabank nezahrnoval státní podporu poskytnutou Erste Bank.

(31)

Kromě této záruky, která již sama o sobě může znamenat právní závazek, je závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky – vzhledem ke svému charakteru – takovým závazkem poskytnout náhradu škody, který nelze považovat za samostatné opatření, jelikož se vždy neoddělitelně váže k jisté kupní dohodě. Závazek poskytnout náhradu škody slouží jako ochrana hodnoty prostředků předaných během kupního procesu vůči takovým rizikům, která mohla vzniknout ještě v období před vlastním prodejem.

(32)

Erste Bank argumentuje dále tím, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky by měl být posuzován zcela nezávisle na opatřeních učiněných v minulosti, dále tím, že analýza testu soukromých investorů provedená Komisí nemůže posuzovat společně restrukturalizační opatření provedená ve prospěch Postabank ještě před datem přistoupení a vlastní privatizaci banky. Závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky není restrukturalizačním opatřením, ale závazkem poskytnout náhradu škody, jež tvoří nedílnou součást dohody o zakoupení akcií, která se však neváže k procesu restrukturalizace. Postabank byla v době privatizace životaschopná. Komise dále nemá kompetence zkoumat taková dřívější restrukturalizační opatření, která nelze po datu přistoupení dále používat. Přístup Komise, kdy jsou opatření neaplikovatelná po datu přístupu posuzována společně se závazkem poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky, tak i opatření učiněná v letech 1998–2002 pokládá za podporu, ačkoli Komise nedisponuje pravomocí tato prověřovat.

(33)

Erste Bank pro doplnění uvádí, že analýza testu soukromých investorů provedená Komisí je každopádně neúplná, jelikož nevěnuje pozornost likvidačním nákladům, ani příslušným maďarským bankovním předpisům, jejichž účelem je předcházet likvidačnímu procesu.

(34)

Podle stanoviska Erste Bank závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky nepředstavuje podporu, ani nelze tento po datu přistoupení použít, a proto není nutné provádět kontrolu slučitelnosti. Dále mimo jiné argumentuje také tím, že podkladem pro kontrolu slučitelnosti byla mylná domněnka, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky je restrukturalizačním opatřením a není součástí privatizace.

(35)

Erste Bank k tomuto dodává, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky nenarušuje hospodářskou soutěž, ani není příčinou vzniku obchodních výhod, jelikož vznikl v důsledku takového nabídkového řízení, v jehož průběhu byla Postabank prodána za tržní cenu. V každém případě by v souladu s judikaturou jakákoli z možných výhod zůstala u prodávajícího a nepřestoupila by na kupujícího. Proto se nejednalo o selektivní zvýhodnění obchodního charakteru ve prospěch Erste Bank (ani v souvislosti se závazkem poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky, ani jinak), jelikož stát by byl připraven Postabank prodat kterémukoli z dalších podnikatelských subjektů, který by nabídl nejvyšší cenu.

(36)

Erste Bank prohlašuje, že Komise nestanovila právní základ šetření za účelem použitelnosti a pro prokázání skutečnosti, že na základě čl. 88 odst. 2 Komise disponuje kompetencí prověřovat závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky, musí prokázat, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky je ve smyslu ustanovení uvedených v kapitole 3 přílohy IV aktu o přistoupení posuzován jako nová podpora. Uvádí dále, že Maďarsko nebylo v době provádění členem EU, a proto přímo nespadalo ani pod účinnost čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Komise není oprávněna uplatňovat předpisy vztahující se na státní podporu v takových případech, které byly uzavřeny před datem přistoupení, a proto tak nelze učinit ani v případě kupní dohody o akciích týkající se Postabank, která je z právního hlediska právoplatná, jelikož by toto bylo v rozporu se zásadou zákazu zpětné účinnosti. O požadavku týkajícím se skutečnosti, že musí být přesně definována rizika závazků k náhradě škody v zájmu toho, aby tyto nemohly být v době po přistoupení posuzovány jako použitelné, nemělo v době privatizace informace ani Maďarsko, ani Erste Bank.

(37)

Na základě výše uvedeného výkladu a rozhodnutí o zahájení řízení Komise posuzuje nejprve to, zda opatření představující předmět formálního vyšetřovacího řízení, tedy závazky poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky, lze po přistoupení používat na základě podmínek uvedených v odstavci 14. Otázka, zda je podpora „použitelná po přistoupení“ je oddělena od otázky, zda je opatření považováno za podporu či nikoli (v kterémkoli jiném daném, relevantním termínu), či zda se na toto vztahují jiné podmínky.

(38)

Neodvolatelné jednostranné prohlášení Erste Bank z titulu kupujícího Postabank podepsané dne 29. dubna 2004 – v souvislosti s neznámými pohledávkami – stanovuje Maďarsku horní hranici uvedenou v kupní dohodě o akciích a splatnou ve prospěch kupujícího ve výši 200 miliard HUF a dále stanovuje také užší vymezení rizika.

(39)

Přesto Komise navzdory určení celkové horní hranice a zúžení okruhu závazků poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky podotýká, že nebyl proveden záznam přesného vymezení závazků k odškodnění prostřednictvím maďarského státu za účelem usnadnění prodeje Postabank na úplný a závazný seznam, který byl v době přístupu uzavřen. Právě naopak, závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky znamená rozsáhlý závazek k odškodnění, vymezení tohoto není přesné a horní hranice je vysoká, navíc byl zaveden dodatečně. Proto závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky vytváří možnost k předložení dalších požadavků v neurčitém množství, než jak bylo jednoznačně stanoveno v době přistoupení, což je v rozporu s tím, co tvrdí maďarské orgány a Erste Bank.

(40)

Podle názoru Komise stanovení horní hranice bez toho, že by byly uvedeny (dle jednotlivých položek) jednotlivé události, které jsou důvodem pro závazek poskytnout záruku odškodnění za neznámé pohledávky, nespojuje vyplacení odškodnění po datu přistoupení s takovými konkrétními událostmi, které by byly ještě před termínem přistoupení identifikovány s konečnou platností a bez dalších podmínek. Finanční nárok státu je ve skutečnosti teoreticky omezen, avšak skutečnosti, které by byly důvodem pro případná vyplacení ze strany státu, nebyly stanoveny jednoznačně, jak vyplynulo již z formulace týkající se závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky, tzn., že přísluší za neznámé pohledávky. Omezení je tedy pouze zdánlivé, jelikož okruh uplatnění a případné konkrétní částky vyplatitelné po přistoupení se mohou měnit na základě podmínek, jejichž výklad byl proveden pouze v obecné rovině.

(41)

Zmíněné opatření je tedy se dvěma výjimkami kvalifikováno jako použitelné po přistoupení. Na základě výkladů poskytnutých orgány totiž dle úsudku Komise existují dva prvky, které splňují právě takové podmínky, na jejichž základě nejsou posouzeny jako použitelné po datu přistoupení.

(42)

Tyto dva prvky se vztahují na případné pohledávky ze strany společnosti Arthur Andersen Audit Könyvszakértő Korlátolt Felelősségű Társaság a/nebo Prudentia Könyvvizsgáló és Gazdasági Tanácsadó Korlátolt Felelősségű Társaság (nebo ze strany jejich koncesionářů, respektive právních nástupců) vůči Postabank nebo kterékoli z jejích významnějších dceřiných společností, v souvislosti s vypracováním auditu před rokem 2000, v celkové částce finančních pohledávek do výše 200 miliard HUF (uvedeno v jednostranném prohlášení Erste Bank ze dne 29. dubna 2004 v části „Určení rizika O“).

(43)

Komise podotýká, že tyto dva podnikatelské subjekty již Erste Bank oznámily, že vůči bance Erste Bank hodlají zahájit soudní spor za účelem odškodnění, a to v závislosti na výsledcích soudního řízení, které probíhá mezi maďarským státem a auditory Postabank v souvislosti s jejich úlohou z titulu auditora banky. Tyto pohledávky jsou v současné době považovány za případné pohledávky vyplývající ze soudních sporů. Společnost Arthur Andersen kromě výše uvedeného požadovala od Erste Bank také náhradu svých právních nákladů, které souvisejí se soudním sporem zahájeným maďarským státem.

(44)

Státní závazek poskytnout odškodnění za tyto dvě případné pohledávky splňuje všechny tři výše uvedené podmínky, a proto jej nelze považovat za použitelný i po datu přistoupení.

(45)

Erste Bank prohlašuje, že Komise neurčila právní základ šetření o použitelnosti a pro doložení skutečnosti, že Komise na základě čl. 88 odst. 2 disponuje kompetencí prošetřovat závazky poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky, musí prokázat, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky je ve smyslu ustanovení uvedených v kapitole 3 přílohy IV aktu o přistoupení posuzován jako nová podpora. Uvádí dále, že Maďarsko v době provádění opatření nebylo členem EU, a proto se na ně přímo nevztahovala ani účinnost čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(46)

Maďarská republika (stejně jako všechny státy, které tehdy byly kandidátskými zeměmi) byla jednak již v době před přistoupením vázána Evropskými dohodami, které – kromě jiného – prohlásily za neslučitelné s odpovídajícím chodem dohody veškeré státní podpory, které narušovaly hospodářskou soutěž prostřednictvím zvýhodnění jistých podniků nebo produkce jistého zboží, či znamenaly hrozbu, pokud se toto týkalo obchodování mezi Společenstvím a tehdejšími kandidátskými zeměmi (7). Kromě toho kapitola 3 přílohy IV přílohy smlouvy o přistoupení jako stávající podporu vymezuje tři kategorie opatření, tzn. i) opatření vstupující v účinnost před 10. prosincem 1994; ii) podpory – prošetřené Komisí – uvedené v seznamu přiloženém ke smlouvě o přistoupení; a iii) takové podpory, které Komise schválila v rámci tzv. přechodného mechanismu. Smlouva jednoznačně stanovuje, že veškerá opatření uplatňovaná po datu přistoupení, která jsou v podstatě státní podporou a nesplňují podmínky stávající podpory, jsou vzhledem k datu přistoupení považována za novou podporu.

(47)

Proto – na základě primárního práva EU – je jednoznačné, že Komise disponuje plnou kompetencí k prošetřování takových opatření poskytující podporu, která vstoupila v účinnost před přistoupením a jsou použitelná po přistoupení, a která nebyla po datu přistoupení posouzena jako stávající podpora. Komise je oprávněna taková opatření od 1. května 2004 považovat za „nové podpory“ a takto počínaje tímto dnem může zakázat použití takové podpory, dále je oprávněna nařídit vrácení částek vyplacených neoprávněně po přistoupení, pokud je přesvědčena, že je tato podpora neslučitelná se společným trhem. Uplatnění pravidel vztahujících se na státní podpory na budoucí vlivy takových opatření, která jsou použitelná po přistoupení a která dle skutečností uvedených ve smlouvě o přistoupení nesplňují podmínky pro udělení stávajících podpor, tedy neznamená zpětnou účinnost směrnic ES, které jsou platné pro státní podporu.

(48)

Dle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(49)

V rámci privatizace Postabank se maďarský stát (prostřednictvím ÁPV (8)) zavázal poskytnout kupujícímu Postabank takové odškodnění, které se vztahuje na veškeré platební závazky vyplývající z neznámých soudních pohledávek souvisejících s Postabank ve lhůtě nejméně pěti let následujících po uzavření dohody o koupi akcií. Jinými slovy řečeno, maďarský stát tímto způsobem učinil v zájmu umožnění prodeje Postabank finanční závazek na konto veřejných finančních zdrojů. Proto je zcela jednoznačné, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky zahrnuje státní zdroje.

(50)

Ve smyslu výše uvedených skutečností maďarské orgány a Erste Bank tvrdili ve svých připomínkách týkajících se rozhodnutí o zahájení řízení, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky nepředstavuje státní podporu, jelikož se jedná o typickou podmínku kupní smlouvy uzavřené v souladu s otevřeným nabídkovým řízením, dále protože tržní cena zaplacená za Postabank předem vylučuje podporu. Argumentováno bylo tím, že Komise měla použít zásadu soukromého investora tržního hospodářství a že by vyšetřovaná opatření, tzn. závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky, neměla posuzovat jako podporu, jelikož s přihlédnutím na závazek poskytnutí odškodnění za neznámé pohledávky, jež pro Erste Bank představoval hodnotu, byla zaplacena tržní cena. Tvrdili dále, že test soukromých investorů provedený Komisí nemůže posuzovat restrukturalizační opatření ve prospěch Postabank provedená před přistoupením společně s privatizací banky, jelikož závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky není restrukturalizačním opatřením, ale tvoří nedílnou součást dohody o koupi akcií.

(51)

V souladu se skutečnostmi uvedenými v rozhodnutí o zahájení řízení Komise není oprávněna prošetřovat opatření za účelem podpory, která na základě řízení uvedených ve čl. 88 nelze po datu přistoupení použít. Kompetence Komise, podle kterých je tato oprávněna vykonávat šetření v rámci přechodného mechanismu, nelze použít v souvislosti s takovými opatřeními za účelem podpory, která byla v souvislosti s příslušnou částkou přiznána s konečnou platností a bez dalších podmínek ještě v době před přistoupením. Komise oznámená restrukturalizační opatření poskytnutá ve prospěch Postabank – s výjimkou závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky – neshledala po přistoupení jako použitelná (9). Proto nejsou tato ani předmětem této analýzy.

(52)

Proto při posuzování jediného opatření použitelného i po datu přistoupení – tzn. závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky učiněný v roce 2003 – musí Komise prošetřit skutečnost, zda tehdejší postup maďarského státu – v souvislosti s rozhodnutím o zajištění závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky v době privatizace – odpovídal jednání soukromého investora. Proto Komise závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky posuzuje nezávisle na dřívějších opatřeních.

(53)

Posouzení prodeje Postabank by mělo být od dřívějších opatření odděleno také z toho důvodu, že restrukturalizace byla dokončena ještě před procesem privatizace. Komise poznamenává, že maďarský Nejvyšší kontrolní úřad vydal v dubnu roku 2003 zprávu, ve které bylo konstatováno, že změna organizační struktury Postabank byla úspěšně provedena a že činnost banky je opět řádná. Postabank byla v době privatizace životaschopná.

(54)

Takové oddělení opatření, která byla podrobena posouzení, by nebyla v rozporu s judikaturou (10) používanou v případě BP Chemicals, jelikož v uvedeném případě se jednalo o tři kapitálové injekce, které byly poskytnuty v průběhu jediného plynulého procesu restrukturalizace a „jejichž společným cílem bylo financování nutných restrukturalizačních opatření a obnova kapitálového základu roztříštěného v důsledku ztrát společnosti EniChem.“ V průběhu posuzování toho, zda by se tato tři opatření měla hodnotit jako jeden celek nebo zda by se poslední opatření mělo posuzovat zvlášť, Evropský soudní dvůr v této kauze za rozhodující považoval chronologii opatření, cíle a situaci podnikatelského subjektu, která byla aktuální v době vynesení jednotlivých rozhodnutí o kapitálových injekcích. V této záležitosti – bez posledního opatření – bylo likvidační řízení nezbytné. Naproti tomu se v tomto případě závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky pojil k prodeji Postabank a byl integrovanou součástí dohody o koupi akcií přesto, že restrukturalizace banky byla již úspěšně dokončena a více již nehrozilo likvidační řízení.

(55)

V souvislosti s hodnocením přístupu maďarských orgánů v roce 2003 prováděném dle zásady soukromého investora tržního hospodářství nutno podotknout, že Komise nezpochybňuje privatizační řízení Postabank a přiznává, že Postabank byla v rámci otevřeného nabídkového řízení prodána kupujícímu, který podával nejvyšší nabídku.

(56)

Tato skutečnost však ještě není dostačující podmínkou k tomu, abychom v tomto případě vyloučili existenci zvýhodnění.

(57)

Jednak v době uzavření dohody o koupi akcií byl závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky ještě neomezen. Když maďarská vláda Postabank prodala, poskytla kupujícímu Postabank závazek k odškodnění za neznámé pohledávky v neomezené míře a ze zdrojů pocházejících z veřejných financí. Komise zastává názor, že – ačkoli maďarský stát před zahájením privatizačního řízení s dostatečnou lustrací prošetřil možnost soudních sporů a pravděpodobnost vyplacení odškodnění v rámci závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky shledal za velmi minimální – obezřetný soukromý prodávající by v takovém případě neposkytl závazek k odškodnění v neomezené míře týkající se platebních povinností vyplývajících z neznámých soudních pohledávek ve lhůtě nejméně pěti let od uzavření dohody o prodeji akcií ani v takovém případě, kdy by závazek k odškodnění za neznámé pohledávky znamenal dosažení vyšší prodejní ceny, než jakou by prodávající získal v průběhu prodeje Postabank bez poskytnutí takového závazku. Podle mínění Komise by prodávající Postabank patřící do sféry tržního hospodářství alespoň do kupní smlouvy zakotvil limit, kterým by byla omezena míra případných plateb ve prospěch kupujícího vyplývajících ze závazku poskytnout náhradu škody. Prodávající patřící do sféry tržního hospodářství by neakceptoval takové riziko v neomezené míře, ani s vědomím toho, že pravděpodobnost vyplacení tak vysoké částky je velice nízká. Proto skutečnost, že závazek poskytnout náhradu škody byl v době privatizace učiněn v míře bez omezení, prokazuje, že stát nepostupoval jako běžný účastník tržního hospodářství.

(58)

Fakt, že Erste Bank učinila jednostranné prohlášení, ve smyslu kterého jsou případné platební povinnosti státu v rámci závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky omezeny hranicí 200 miliard HUF, nemění posudek ze strany Komise ohledně postupu maďarského státu. Skutečně, o šest měsíců později učiněné jednostranné prohlášení kupujícího nečiní závazek k odškodnění za neznámé pohledávky poskytnutý ze strany maďarského státu slučitelný se zásadou soukromého investora tržního hospodářství.

(59)

Tento závěr nemění ani skutečnost, že účastníci nabídkového řízení – kteří nedokázali v plné míře posoudit rizika případných právních sporů vyplývajících z problematické minulosti Postabank – byli toho názoru, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky je nezbytnou podmínkou privatizace. Bez učinění závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky by banka pravděpodobně zůstala ve státním vlastnictví. V takovém případě, pokud by v rámci závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky v budoucnu skutečně vyvstala případná pohledávka, by stát – pokud by postupoval v souladu se zásadou soukromého investora tržního hospodářství – byl povinen splnit pohledávky pouze do výše hodnoty uzavřeného obchodu, avšak ne v částce neomezené. Proto, pokud by stát postupoval dle zásady soukromého investora tržního hospodářství, nezavázal by se k odškodnění v neomezené míře.

(60)

Jinak, ačkoli bylo realizováno otevřené nabídkové řízení zajišťující všem účastníkům rovnoprávné zacházení, nelze tvrdit, že realizace prodeje proběhla za dodržení tržních podmínek. Závazek poskytnout náhradu škody se totiž vztahuje na neomezenou částku, a proto nabídky nemohly obsahovat odpovídající cenu této záruky. Jelikož nebylo možné stanovit hodnotu závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky v neomezené míře, v průběhu nabídkového řízení nemohla být ani řeč o „tržní ceně“, a proto nelze ani konstatovat, že nabídkové řízení probíhalo v souladu s tržními podmínkami.

(61)

Dle argumentace Erste Bank závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky negeneroval obchodní výhody, jelikož vznikl v důsledku nabídkového řízení a protože z jejich strany byla zaplacena tržní cena. V této souvislost poukazuje Erste Bank na několik rozhodnutí Komise (11). Erste Bank dále argumentovala tím, že pokud by některému podnikatelskému subjektu bylo poskytnuto zvýhodnění a prodej ze strany státu je realizován za tržní cenu, pak by zisk plynoucí z kteréhokoli zvýhodnění zůstal u prodávajícího a nepřecházel by na kupujícího; svůj argument podložila banka poukázáním na kauzu Banks (12) a Systems Microelectronic (13).

(62)

Komise podotýká, že v souvislosti s věcí Banks, na kterou Erste Bank poukazuje, vznikla všeobecná zásada, že pokud je otevřené nabídkové řízení prováděno za dodržení tržních podmínek, pak za řádných okolností není kupujícímu podnikatelského subjektu poskytnuta podpora. V tomto případě by však za obvyklých tržních podmínek Erste Bank nezískala odškodnění v neomezené míře, protože obezřetný prodávající pocházející z privátní sféry by neprodal Postabank takovým způsobem, že by se zavázal poskytnout neomezenou garanci k odškodnění za neznámé pohledávky. Závěrem, jelikož by se prodávající Postabank, který by pocházel z privátní sféry, nezavázal poskytnout neomezenou garanci k odškodnění za neznámé pohledávky, Erste Bank získala zvýhodnění hospodářského charakteru díky faktu, že Postabank koupila se současně státem poskytnutým závazkem k odškodnění za neznámé pohledávky.

(63)

Proto Komise zastává názor, že posouzení samotné skutečnosti poskytnutí závazku odškodnění za neznámé pohledávky neobstojí ve zkoušce prodeje v rámci tržního hospodářství.

(64)

V rozhodnutí o zahájení řízení zvažovala Komise opatření týkající se restrukturalizace a privatizace společně, jelikož v roce 1998 byla maďarskou vládou informována o tom, že bylo rozhodnuto o poskytnutí kapitálové injekce a že stát se takto v zájmu restrukturalizace a privatizace banky stává majitelem Postabank s 99,9 % podílem – tzn. zdá se, že proces restrukturalizace a privatizace byl společně propojen samotnými maďarskými orgány. Opatření za účelem podpory poskytnutá od prosince roku 1998 – částečně finančního, částečně regulačního charakteru – umožnila, aby banka byla dále schopna vykonávat svou činnost a dále usnadnila také proces privatizace.

(65)

Komise tedy i druhotně bude poskytnutí závazku k odškodnění za neznámé pohledávky, které bylo učiněno v době privatizace, posuzovat společně s dřívějšími opatřeními provedenými za účelem restrukturalizace, avšak vzhledem k tomu, že dříve konstatovala, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky sám o sobě představuje podporu, bude představovat podporu i tehdy, pokud je prověřování prováděno společně s dřívějšími opatřeními učiněnými za účelem restrukturalizace.

(66)

Pokud budeme v průběhu testu soukromého investora v rámci tržního hospodářství posuzovat všechna opatření současně, pak se výpočet nákladů, které nese stát, týká také veškerých opatření přijatých maďarskými orgány, jejichž prostřednictvím byl ještě před prodejem banky proveden proces restrukturalizace banky a dále se týká také takových opatření, o kterých bylo rozhodnuto v průběhu samotného prodeje. Celkovým výsledkem příslušných opatření je negativní prodejní cena ve výši přibližně 53,4 miliard HUF (tzn. téměř 211 milionů EUR), která byla získána zjednodušeným postupem, jež odečítá hodnotu státních opatření od počátku prosince roku 1998 ze skutečné prodejní ceny, která byla získána v průběhu privatizace. Tento výsledek nezahrnuje další náklady, které stát musí případně nést s přihlédnutím na závazky poskytnout náhradu škody, které byly učiněny v průběhu privatizace.

(67)

Komise podotýká, že pro maďarskou vládu od roku 1998 nikdy nebyla realizace „pozitivní“ ceny podmínkou pro obnovu životaschopnosti prostřednictvím privatizace, tzn. dosažení očekávané racionální návratnosti investice. To potvrzuje také zavedení opatření pro takové případy, kdyby v budoucnu nebyla přesně stanovena prodejní cílová cena.

(68)

Na tomto základě by v souladu s principem soukromého investora v rámci tržního hospodářství racionální investor, který vykonává svoji činnost v rámci obvyklých tržních podmínek, na čistě obchodním základě neposkytl souhlas, respektive by neučinil finanční závazek vůči Postabank, pokud by neměl konkrétní a racionální očekávání v souvislosti s tím, že bude schopen banku prodat za takovou cenu, která přesáhne celkovou částku veškerých finančních prostředků, které do této formou injekce vložil.

(69)

Dle výše uvedených skutečností Komise uznává, že Postabank byla v rámci otevřeného nabídkového řízení bez dalších podmínek prodána účastníkovi řízení, který nabídl nejvyšší cenu. Přesto však otevřené nabídkové řízení ne vždy vylučuje možnost státní podpory. Komise prohlásila: „… v souvislosti s argumenty německé vlády, podle kterých řízení uskutečněné v případě privatizace GS [Gröditzer Stahlwerke] bylo v souladu s požadavky otevřeného transparentního řízení bez dalších podmínek určených ve všeobecných principech privatizace, je dostačující prohlášení, že bez ohledu na právní hodnotu těchto zásad a při předpokladu důkladnosti této argumentace je to stále nedostačující k tomu, aby bylo možné zpochybnit konstatování, podle kterého privatizace GS realizovaná za negativní prodejní cenu nesplňuje test soukromého investora, a proto na sebe váže elementy státní podpory (14).“ Posuzujíce společně restrukturalizaci a privatizaci – tzn. částku státních opatření provedených před prodejem banky – pak z pohledu státu vzniká negativní cena.

(70)

Podle tvrzení Erste Bank není analýza testu soukromého investora provedená Komisí úplná, jelikož nezahrnuje likvidační náklady, ani relevantní maďarské bankovní směrnice, jejichž účelem je zabránit procesu likvidace.

(71)

Podle poznámky Komise je dle judikatury soudů Společenství zcela jednoznačné, že podmínku soukromého účastníka v rámci tržního hospodářství lze použít pouze v takovém případě, kdy má zákrok učiněný ze strany státu hospodářský charakter; nelze použít v takovém případě, kdy situace souvisí s vykonáváním veřejné moci (15). Ve skutečnosti bylo v tomto případě cílem státu ochránit stabilitu finančního systému, ne však takovým způsobem, jak by se zachoval soukromý investor snažící se dosáhnout co nejvyššího zisku.

(72)

Dále v průběhu vyhodnocení skutečnosti, zda je pro stát výhodnější realizovat likvidační řízení podnikatelského subjektu, než tento prodat, konstatovaly soudy Společenství, že je nutné jednoznačně rozlišit závazky, které má stát v pozici vlastníka akciového kapitálu podniku, respektive v pozici veřejného orgánu: za účelem posouzení podpory lze důkladně přihlédnout pouze k dříve uvedenému (16). Proto vylučujíce z výpočtů takové náklady, na které by soukromý investor nebral ohled, by likvidační řízení znamenalo pro stát menší výdaje, než proces restrukturalizace a privatizace společně.

(73)

Dle výše uvedeného Erste Bank argumentuje tím, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky neznamená zvýhodnění obchodního charakteru, protože vznikl v průběhu nabídkového řízení, a proto by zisk plynoucí z jakéhokoli zvýhodnění zůstal u prodávajícího a nepřestupoval by na kupujícího.

(74)

Jak jsme již konstatovali výše, byla by to pravda pouze v případě, kdyby otevřené nabídkové řízení bylo realizováno v rámci obvyklých tržních podmínek. Posledně uvedená podmínka však uskutečněna nebyla, jelikož soukromý prodávající by neposkytl závazek k odškodnění za neznámé pohledávky v neomezené míře. Soukromý investor by dále neprovedl opatření ve prospěch Postabank, protože celková výše opatření provedených po poskytnutí státní kapitálové injekce znamenala v konečném výsledku pro stát negativní prodejní cenu.

(75)

Dle výše uvedených skutečností tedy celkový souhrn státních opatření od prosince roku 1998, která byla přijata v ohledu s restrukturalizací a privatizací Postabank, a jejichž součástí je také závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky, v konečném efektu nesplňuje test soukromého investora, a proto poskytuje hospodářskou výhodu pro Postabank a Erste Bank, které byly dne 1. září 2004 sjednoceny.

(76)

Jelikož bylo konstatováno, že navzdory nabídkovému řízení znamenala záruka závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky pro Erste Bank zvýhodnění – protože žádný prodávající z privátní sféry by se nezavázal k poskytnutí neomezeného závazku za odškodnění – je toto opatření selektivní.

(77)

Na konci roku 2002 byla Postabank sedmou největší obchodní bankou v Maďarsku. V průběhu posuzovaného období byla banka neustále aktivně přítomna ve finančním oboru vystavenému intenzivní mezinárodní soutěži, mezi Maďarskem a Evropskou unií probíhalo obchodování a na maďarském bankovním trhu byly činné mnohé další banky z EU.

(78)

Podle judikatury (17), pokud státní podpora posílí situaci některého podnikatelského subjektu vůči ostatní konkurenci účastnící se obchodování v rámci Společenství, posuzují se tyto konkurenční podnikatelské subjekty jako subjekty ovlivněné podporou. Konstatovali jsme, že prostřednictvím závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky maďarský stát poskytl Erste Bank selektivní zvýhodnění. Můžeme tedy dojít k závěru, že toto selektivní zvýhodnění týkající se koupě Postabank posílilo situaci Erste Bank, a proto může případně ovlivnit obchodování v rámci Společenství a může narušovat hospodářskou soutěž.

(79)

V souhrnu lze prohlásit, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky – jelikož splňuje veškeré elementy čl. 87, odst. 1 – představuje v souladu se Smlouvou o ES státní podporu.

(80)

Na základě přechodného mechanismu disponuje Komise právní kompetencí vztahující se na zahájení řízení pouze v souvislosti s takovými opatřeními učiněnými za účelem podpory, která jsou posouzena jako použitelná i po datu přistoupení. Oznámený závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky je použitelný i po datu přistoupení a v souladu se Smlouvou o ES, čl. 87, odst. 1 tak představuje státní podporu. Proto je Komise povinna posoudit slučitelnost se společným trhem.

(81)

Smlouva o ES v čl. 87, odst. 2 a 3 stanovuje podmínky, dle kterých lze podporu považovat za slučitelnou nebo neslučitelnou se společným trhem.

(82)

Výjimky uvedené ve Smlouvě o ES, čl. 87, odst. 2 nelze použít v případě této záležitosti. Komise tak přihlédla zvláště k tomu, že cílem podpory poskytnuté v tomto případě nebyla náhrada škody způsobené v důsledku přírodních pohrom nebo jiných mimořádných událostí ve smyslu Smlouvy o ES, čl. 87, odst. 2, písm. b). Pojem výjimečné situace se nevztahuje na finanční ztráty způsobené na základě obchodních rozhodnutí hospodářských subjektů. Komise dále uvádí, že v Maďarsku nebyla všeobecná bankovní krize.

(83)

Podobným způsobem nelze podporu na základě čl. 87, odst. 3, písmene b) považovat za výjimku. V roce 2003 – v době poskytnutí záruky závazku k odškodnění za neznámé pohledávky – nebyla v maďarském bankovním sektoru zaznamenána krize na úrovni systému, která by vedla k vážnému narušení maďarské ekonomiky.

(84)

Na základě Smlouvy o ES, čl. 87, odst. 3, písm. c) je Komise oprávněna udělit svolení k poskytnutí státní podpory za účelem posílení rozvoje některých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(85)

Maďarské orgány oznámily většinu opatření učiněných v letech 1998 až 2002 ve prospěch Postabank jako restrukturalizační opatření, závazky poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky související s privatizací Postabank byly pak oznámeny zvlášť. Komise posuzuje, zda závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky lze považovat za slučitelný se společným trhem, ve smyslu Smlouvy o ES, čl. 87, odst. 3, písm. c) dle pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci.

(86)

Podmínky slučitelnosti podpory pro záchranu a restrukturalizaci stanovují pokyny Společenství dle Smlouvy o ES, čl. 87, odst. 3, písm. c). Aktuálně platné pokyny Společenství (18) (dále jako „pokyny z roku 2004)“ Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích, vstoupila v platnost dne 10. října 2004. Co se týče podpor poskytnutých za účelem záchrany a restrukturalizace podniků v obtížích, ještě v době před zveřejněním těchto pokynů, pak podmínky, za kterých je taková podpora posouzena jako slučitelná (19), jsou uvedeny v předcházejících pokynech Společenství (20) (dále jen „pokyny z roku 1999“) o státní podpoře. Dohoda o koupi akcií, která zahrnuje také závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky, byla podepsána 20. října 2003. Komise je tedy toho názoru, že z aspektu těchto okolností je nutné použít pokyny z roku 1999.

(87)

Podle pokynů z roku 1999 se podnik nachází v obtížích tehdy, pokud není schopen vlastními silami, respektive ani prostřednictvím využití zdrojů zajištěných jeho akcionáři nebo věřiteli, obnovit svoji činnost.

(88)

Komise je toho názoru, že problémy Postabank v letech 1997–1998 byly závažné a banka splňovala kritéria podniku nacházejícího se v obtížích, jelikož bez zákroku ze strany státu by nebyla schopna obnovit svoji činnost.

(89)

Avšak jak tvrdily maďarské orgány, závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky nebyl součástí procesu restrukturalizace, jelikož souvisel s prodejem banky a nutnost poskytnout závazek za účelem odškodnění vyvstala až v průběhu nabídkového řízení. Ve skutečnosti byl závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky učiněn jako součást privatizace v roce 2003. V té době však již kapitálová struktura a situace banky byla stabilní. Postabank získala zpět životaschopnost. Maďarský Nejvyšší kontrolní úřad vydal v dubnu roku 2003 zprávu, ve které bylo konstatováno, že změna organizační struktury Postabank byla úspěšně provedena a že činnost banky je opět řádná.

(90)

Na základě skutečnosti, že Postabank byla v roce 2003 již životaschopná, poskytnutí další restrukturalizační podpory již nebylo možné.

(91)

Komise je tedy toho názoru, že v době závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky v roce 2003 již nebylo možné Postabank posuzovat jako podnik nacházející se v obtížích, a tato proto ani nebyla oprávněna k poskytnutí podpory za účelem záchrany nebo další restrukturalizační podpory. Podporu tedy nebylo možné na základě pokynů pro záchranu a restrukturalizaci shledat jako slučitelnou.

(92)

Druhotné posouzení vyžaduje, aby závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky byl hodnocen společně s předcházejícími restrukturalizačními opatřeními jako součást jednoho restrukturalizačního a privatizačního procesu (viz výše uvedenou druhotnou argumentaci). Jak jsme již uvedli, Postabank v roce 2003 – kdy vzniklo rozhodnutí pojednávající o závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky – byla opět životaschopná.

(93)

V zájmu toho, abychom závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky mohli považovat za slučitelnou restrukturalizační podporu, musí být náhrada škody součástí takového, již dřívějšího plánu restrukturalizace, který byl realizován v době, kdy se podnik dostal do obtíží. Podmínkou poskytnutí restrukturalizační podpory je realizace plánu restrukturalizace, který – na základě reálných předpokladů vztahujících se na okolnosti výkonu činnosti v budoucnu – musí v racionálním termínu obnovit dlouhodobou životaschopnost podniku.

(94)

Plán restrukturalizace předložený maďarskými orgány byl vypracován dodatečně, za účelem oznámení podaného v roce 2004. V době předcházejících restrukturalizačních opatření neexistoval – z tohoto důvodu je jednoznačné, že nebyl vypracován takový plán restrukturalizace předepsaný pokyny pro záchranu a restrukturalizaci, který by závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky zasadil do rámce restrukturalizačního procesu.

(95)

Z toho vyplývá, že i kdybychom závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky posuzovali společně s ostatními opatřeními, pak bychom ve smyslu pokynů pro záchranu a restrukturalizaci závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky stejně nemohli shledat jako slučitelný, jelikož Postabank v době vynesení rozhodnutí o závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky nesplňovala kritéria podniku nacházejícího se v obtížích a výše uvedená záruka nebyla součástí již stávajícího plánu restrukturalizace.

(96)

Text Evropské dohody, čl. 45, odst. 2 zní: „Pokud jde o finanční služby, uvedené v příloze XVIa, tato dohoda se nedotýká práva stran přijímat opatření nezbytná pro provádění jejich měnové politiky nebo opatření, která jsou z důvodu opatrnosti přijímána za účelem zajistit ochranu investorů, vkladatelů, pojištěnců nebo osob, které jsou oprávněny ze svěřenectví, nebo opatření k zabezpečení, integrity a stability finanční soustavy. Tato opatření nebudou na základě státního občanství diskriminovat společnosti a státní občany druhé strany ve srovnání s vlastními společnostmi a státními občany.“

(97)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila Komise také závažné pochybnosti v souvislosti s tím, zda lze vůbec skutečnosti uvedené v Evropské dohodě, čl. 45, odst. 2 použít pro opatření státní podpory, jelikož tento odstavec je součástí kapitoly Evropské dohody pojednávající o usazování, zatímco opatření vztahující se na státní podporu jsou uvedena v článku 62 a následujících článcích Evropské dohody. Komise dále usoudila, že toto opatření lze uplatnit pro opatření vynesená případně některým orgánem finančního dozoru s všeobecným okruhem aplikace, a dále také, že v daném termínu nebyla v Maďarsku všeobecná bankovní krize.

(98)

Podle argumentace maďarských orgánů nemohla maďarská vláda dopustit, aby Postabank v roce 1998, v období svých nejzávažnějších těžkostí a v době nestability maďarského trhu, zkrachovala, dále by zhroucení Postabank – s přihlédnutím na její rozsah – mohlo způsobit značnou finanční krizi.

(99)

Přesto byl závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky učiněn v době, kdy Postabank již nebyla podnikem nacházejícím se v obtížích. Komise v každém případě zastává názor, že skutečnosti uvedené v Evropské dohodě, čl. 45, odst. 2 samy o sobě nevytvářejí právní základ k tomu, aby jakékoli opatření učiněné formou státní podpory považovala za slučitelné se společným trhem.

(100)

Shrnuto tedy, závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky představuje neslučitelnou státní podporu.

(101)

V rámci přechodného mechanismu, jsou jednání k němuž je Komise oprávněna, omezena na opatření použitelná po datu přistoupení, tzn. v tomto případě na závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky.

(102)

Navzdory argumentu, podle kterého byla cena tohoto opatření zahrnuta do kupní ceny, zastává Komise na základě výše uvedených úvah názor, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky znamená neslučitelnou podporu, a proto je správné ukončení platnosti závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky se zpětnou účinností ke dni 30. dubna 2004.

(103)

V praxi by ukončení uzavření se zpětnou účinností ke dni 30. dubna 2004 znamenalo vrácení částky pohledávek vyplacených následovně po tomto datu, které nepatří k pohledávkám, které nejsou použitelné po aktu přistoupení. Přesto vrácení finanční částky není nutné, jelikož v rámci závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky nebyly v podstatě žádné platby provedeny. To vše v plné míře vyplývá z podmíněného charakteru závazku za náhradu škody.

(104)

Komise by v zásadě měla požadovat vyrovnání poplatku za závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky za účelem toho, aby kompenzovala zvýhodnění způsobené opatřením.

(105)

Komise však souhlasí s argumentem, že takový požadavek na vyrovnání poplatku by mohl způsobit porušení zásady právní jistoty, vhledem ke zvláštním okolnostem, za kterých byly závazky k náhradě škody/garance v plném měřítku podmíněného charakteru – například závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky – poskytnuty. Přestože pojem „použitelné po přistoupení“ je objektivní, zvláštní podmínky vztahující se na závazek poskytnout náhradu škody nebyly pro maďarskou vládu ani pro Erste Bank jednoznačné a dopředu předvídatelné v době, kdy se tyto strany dohodly na závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky, tzn., když byla provedena privatizace Postabank. A proto, jelikož nebyly k dispozici jednoznačné a transparentní podmínky vztahující se na pojem použitelnosti závazku poskytnout náhradu škody po přistoupení, zúčastněné strany eventuelně nemohly předvídat, že závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky učiněný ještě v době před přistoupením bude po přistoupení považován za použitelný za takových podmínek, které byly charakteristické pro prodej Postabank.

(106)

Navzdory objektivnímu charakteru právního textu Smlouvy o přistoupení vykrystalizovaly pokyny Komise o použitelnosti po datu přistoupení v souvislosti se zárukami a závazky poskytnout náhradu škody až časem, tedy postupně. Smlouva o přistoupení byla podepsána dne 16. dubna 2003. Kapitola 3 přílohy IV této smlouvy neurčuje takové podmínky, které Komise používá v souvislosti s posuzováním použitelnosti po datu přístupu z aspektu takových podmíněných opatření, jako jsou například záruky a závazky poskytnout náhradu škody. Místo toho útvary Komise informovaly přistupující státy o podmínkách použitelnosti po datu přistoupení formou dopisů obsahujících sdělení týkající se pokynů.

(107)

Útvary Komise ve svém dopise ze dne 4. srpna 2003 adresovaném Stálému zastoupení Maďarské republiky při Evropské unii informovaly Maďarskou republiku v souvislosti s jednotlivými opatřeními podpory o výkladu Komise týkajícího se pojmu „použitelné po přistoupení“. Přesto se tento dopis nezabýval výhradně posuzováním závazku poskytnout náhradu škody ani nenařizoval vypracování přesného seznamu, tedy aby maďarské orgány přesně vymezily rizika a přiložily podrobný seznam uzavřený dnem přistoupení, aby takto byla splněna jedna z podmínek, na jejímž základě nelze po datu přistoupení k unii závazek poskytnout náhradu škody již považovat za aplikovatelný. Zdálo se, že dopis odeslaný útvary Komise podrobně popisuje pojem použitelnost po přistoupení a žádným způsobem nepoukazoval na požadavek uvedení přesného seznamu. Podrobný seznam je takové kritérium, které závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky ve své současné formě nesplňuje.

(108)

Erste Bank zakoupila Postabank dne 20. října 2003 a kupní dohoda zahrnovala závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky.

(109)

Následující pokyny vztahující se na zkoušku použitelnosti byly zpřístupněna prostřednictvím rozhodnutí Komise ze dne 28. ledna 2004 ve věci záležitosti České Spořitelny (CZ 14/03) a rozhodnutí Komise ze dne 16. prosince 2003 ve věci Komerční Banky (CZ 15/03). V těchto rozhodnutích Komise konstatovala, že jednotlivá opatření podpory jsou použitelná i po přistoupení, pokud v době udělení podpory není přesně známa ekonomická zainteresovanost státu. V žádné z těchto záležitosti nevyvstal požadavek přesně vymezit rizika a uvést tato v podrobném seznamu uzavřeném ke dni přistoupení v zájmu toho, aby příslušný závazek poskytnout náhradu škody po přistoupení nebyl posuzován jako použitelný.

(110)

Požadavek přesně vymezit rizika a uvést tato v podrobném seznamu uzavřeném ke dni přistoupení v zájmu toho, aby příslušný závazek poskytnout náhradu škody po přistoupení nebyl posuzován jako použitelný (tzn. požadavek vypracovat podrobný seznam), byl poprvé uveden v dopise odeslaném dne 19. března 2004 útvary Komise Maďarsku. Tento dopis zvlášť poukazuje na záležitost Postabank a obsahuje sdělení týkající se použitelnosti závazku poskytnout náhradu škody po přistoupení, zvláště z aspektu tří kritérií uvedených v odstavci 14 tohoto rozhodnutí a v odstavci 52 rozhodnutí o zahájení řízení, jak jsme v tomto rozhodnutí již dříve uvedli.

(111)

Proto v době vypracování kupní smlouvy Postabank z října roku 2003 zúčastněné strany – na rozdíl od ostatních opatření, jejichž výsledkem byly například jisté platební povinnosti – neměly z aspektu podmíněných záruk a závazku poskytnout náhradu škody vědomosti o všech podstatných podmínkách sloužících k určení použitelnosti po přistoupení. S přihlédnutím k tomuto se zdá být nelogickým vrátit částku takové podpory, která byla poskytnuta v období, kdy ještě nebyly zcela jednoznačné pokyny Komise týkající se podmínek použitelnosti závazku poskytnout náhradu škody po datu přistoupení a mohly vyvolat dokonce dojem dvojznačnosti.

(112)

Navíc byl pozitivní dopad závazku poskytnout náhradu škody ve velké míře kompenzován skutečností, že na trzích se vědělo o tom, že Komise provádí šetření. Závazek poskytnout náhradu škody nemohl vykazovat přílišný pozitivní vliv na finanční situaci banky. Vztahuje se výhradně na rizika sporů souvisejících s minulostí Postabank a neposkytuje takovou všeobecnou záruku, která by zajišťovala bezprostřední zvýhodnění pro získání kapitálu.

(113)

Vycházejíce z výše uvedených skutečností a s přihlédnutím na všechny okolnosti této záležitosti Komise nežádá o zaplacení poplatku za závazek poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky.

(114)

Na základě výše uvedeného dospěla Komise k závěru, že tu část závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky, který byl jednoznačně stanoven v době přistoupení, nelze po přistoupení uplatnit (tedy případné pohledávky ze strany dvou auditorských společností; případné pohledávky společností Arthur Andersen Audit a Prudentia vůči Postabank; dle skutečností uvedených v jednostranném prohlášení Erste Bank ze dne 29. dubna 2004 v části „Určení rizika O“).

(115)

Komise prohlašuje, další část závazku poskytnout odškodnění za neznámé pohledávky, který byl realizován Maďarskou republikou v souvislosti s Postabank a Takarékpénztár Rt./Erste Bank Hungary Nyrt. lze po přistoupení uplatnit a že tento představuje státní podporu neslučitelnou se společným trhem,