v rámci čl. 17 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen „směrnice o pracovní době“)

Prodloužení přechodných opatření pro pracovní dobu lékařů v rámci jejich vzdělávání v Maďarsku

Toto stanovisko je založeno na čl. 17 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES (1) o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen „směrnice o pracovní době“). Týká se sdělení podle uvedeného článku, kterým Maďarsko oznamuje své přání pokračovat v přechodných opatřeních týkajících se omezení pracovní doby pro lékaře v rámci jejich vzdělávání až do 31. července 2011.

Z první směrnice o pracovní době z roku 1993 byli lékaři v rámci jejich vzdělávání vyloučeni. Směrnice z roku 2000, kterou se mění směrnice z roku 1993, tuto situaci změnila a na lékaře v rámci jejich vzdělávání se nyní konsolidovaná směrnice o pracovní době vztahuje stejně jako na jiné pracovníky (2). Článek 6 směrnice stanoví, že průměrná délka pracovní doby včetně přesčasů by normálně neměla přesahovat 48 hodin týdně (3). Ustanovení čl. 17 odst. 5 směrnice o pracovní době však povolují přechodná opatření vztahující se na použití této maximální týdenní pracovní doby v případě lékařů v rámci jejich vzdělávání.

„ … Pokud jde o článek 6 (maximální průměrná týdenní pracovní doba 48 hodin), povolují se odchylky (vztahující se na lékaře v rámci jejich vzdělávání) na pětileté přechodné období od 1. srpna 2004.

Je-li to nezbytné, mohou členské státy získat doplňkovou lhůtu nepřesahující dva roky (od 1. srpna 2009), s přihlédnutím k obtížím při dodržování ustanovení o pracovní době v souvislosti s jejich odpovědností v oblasti organizace a poskytování zdravotních služeb a lékařské péče. Nejméně šest měsíců před koncem přechodného období uvědomí dotyčný členský stát Komisi a předloží jí své odůvodnění takovým způsobem, aby mohla po náležitých konzultacích zaujmout stanovisko v tříměsíční lhůtě od obdržení těchto informací. Nesouhlasíli členský stát se stanoviskem Komise, odůvodní své rozhodnutí. Sdělení a odůvodnění členského státu a stanovisko Komise se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a předá Evropskému parlamentu.

Členské státy mohou dále získat v nezbytných případech doplňkovou lhůtu jednoho roku s přihlédnutím ke zvláštním obtížím při dodržování povinností uvedených v (předchozím) pododstavci. Dodržují postup stanovený v uvedeném pododstavci.

Členské státy zajistí, aby v žádném případě počet týdenních pracovních hodin nepřesahoval průměr 58 hodin během prvních tří let přechodného období, průměr 56 hodin během následujících dvou let a průměr 52 hodin po zbývající období. …

Pokud jde o čl. 16 písm. b) (referenční období pro výpočet průměrné týdenní pracovní doby), povolují se odchylky (vztahující se na lékaře v rámci jejich vzdělávání) za předpokladu, že referenční období během první části přechodného období (2004–2007) nepřesahuje 12 měsíců a následně šest měsíců.“

Ustanovení čl. 17 odst. 5 dále stanoví, že zaměstnavatelé konzultují provádění veškerých přechodných opatření se zástupci zaměstnanců: „Zaměstnavatel včas konzultuje zástupce zaměstnanců za účelem, je-li to možné, dosažení dohody o opatřeních použitelných během přechodného období“. Taková dohoda musí respektovat omezení stanovená v čl. 17 odst. 5, ale může zejména stanovit opatření, která mají být přijata ke snížení týdenní pracovní doby na průměr 48 hodin před koncem přechodného období.

Tabulka: Shrnutí přechodných ustanovení pro lékaře v rámci jejich vzdělávání podle čl. 17 odst. 5

Dopisem ze dne 28. ledna 2009, zaevidovaným dne 3. února 2009, vnitrostátní orgány Maďarska sdělily útvarům Komise, že si na období dvou let od 1. srpna 2009 přejí využít možnosti zachovat podle čl. 17 odst. 5 zvláštní přechodná pravidla povolující průměrnou pracovní dobu pro lékaře v rámci jejich vzdělávání až 52 hodin týdně.

Po přijetí čl. 17 odst. 5 Komise prohlásila, že bude interpretovat pojem „po náležitých konzultacích“ použitý ve druhém pododstavci tohoto ustanovení tak, že by Komise měla před vydáním stanoviska k prodloužení přechodných opatření pro pracovní dobu lékařů v rámci jejich vzdělávání „konzultovat zaměstnavatele a zaměstnance na evropské úrovni a zástupce členských států…“. (7)

Útvary Komise náležitě konzultovaly sdělení obdržené od Maďarska se všemi členskými státy a evropskými sociálními partnery.

Obdržely odpovědi od osmi členských států (Bulharsko, Francie, Řecko, Litva, Lucembursko, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko). Žádný členský stát nevyslovil námitku proti tomu, aby Maďarsko využilo prodlouženého přechodného období.

Nebyla obdržena žádná odpověď týkající se Maďarska od evropských sociálních partnerů zastupujících zaměstnavatele.

Evropská konfederace odborových svazů (EKOS) v odpovědi na konzultaci uvedla, že příslušný maďarský odborový svaz zastupující lékaře a lékaře v rámci jejich vzdělávání (maďarské lékařské sdružení) souhlasí, že je třeba prodloužit přechodná opatření o další dva roky, jak žádají vnitrostátní orgány. Uznal rovněž potřebu získat čas na provedení nezbytných změn úpravy vzdělávání lékařů. Odborový svaz nicméně konstatoval, že ho vnitrostátní orgány dostatečně neinformovaly nebo s ním nebo s maďarskou lékařskou komorou dostatečně nekonzultovaly opatření týkající se prodlouženého přechodného období nebo otázku přezkumu vzdělávání lékařů.

Evropský parlament a Rada přijaly směrnici o pracovní době podle čl. 137 odst. 2 Smlouvy o ES, který stanoví opatření Společenství ke zlepšování pracovního prostředí k ochraně zdraví a bezpečnosti pracovníků. Hlavním účelem směrnice je stanovit minimální bezpečnostní a zdravotní požadavky na úpravu pracovní doby.

Z informací, které má k dispozici Komise, vyplývá, že vnitrostátní právní situace v Maďarsku je následující:

Podle názoru Komise by bylo velmi žádoucí poskytnout vnitrostátním orgánům prostor pro nové uspořádání systémů odborné přípravy a práce obecně, může-li takové nové uspořádání přispět k omezení délky pracovní doby lékařů, kteří souhlasí s neuplatněním uvedených ustanovení o omezení pracovní doby.

Vzhledem k reakcím obdrženým v rámci konzultací, zejména od dotčených sociálních partnerů, Komise soudí, že důvody uplatněné vnitrostátními orgány lze akceptovat jako platné.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby, Úř. věst. L 299, 18.11.2003, s. 9. Směrnice konsoliduje a zrušuje dvě starší směrnice, 93/104/ES a 2000/34/ES.

(2) Směrnice 2000/34/ES měla být, pokud jde o lékaře v rámci jejich vzdělávání, provedena do vnitrostátních právních předpisů do 1. srpna 2004.

(3) Podle článků 16, 17, 18 a 19 směrnice může být průměr vypočítán na základě „referenčního období“ nepřesahujícího 4 měsíce (základní pravidlo), 6 měsíců (na základě právních předpisů nebo kolektivní smlouvy, v případě stanovených činností, mezi něž se řadí činnosti lékařů v rámci jejich vzdělávání) nebo 12 měsíců (pouze na základě kolektivní smlouvy).

(4) Referenční období je maximální období, za které se může vypočítat průměrná týdenní pracovní doba.

(5) Ustanovení čl. 28 odst. 6 zákona LXXXIV z roku 2003 o některých aspektech činností v odvětví zdravotních služeb.

(6) Odvolávají se na rozhodnutí Soudního dvora ve věcech SIMAP (věc C-303/98), Jaeger (věc C-151/02), a Dellas (věc C-14/04).

(10) § 13 zákona o zdravotní péči z roku 2003, ve znění pozdějších předpisů z roku 2004 a 2007.