23.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 345/75

(1)

Evropská rada na zasedání v červnu roku 2004 požádala o přípravu souhrnné strategie pro posílení ochrany kritických infrastruktur. Komise na základě toho přijala dne 20. října 2004 sdělení o ochraně kritické infrastruktury při boji proti terorismu, které představuje návrhy, jak by se v Evropě měla zlepšit prevence, připravenost a schopnost reakce na teroristické útoky zasahující kritickou infrastrukturu.

(2)

Dne 17. listopadu 2005 přijala Komise zelenou knihu o Evropském programu na ochranu kritické infrastruktury (dále jen „Evropský program OKI“), která stanovila politické možnosti pro vytvoření tohoto programu a Výstražné informační sítě kritické infrastruktury. Odpovědi obdržené k zelené knize zdůraznily přidanou hodnotu rámce Společenství týkajícího se ochrany kritické infrastruktury. Byla uznána potřeba zvýšit schopnost ochrany kritické infrastruktury v Evropě a pomoci snížit zranitelnost kritických infrastruktur. Byla zdůrazněna důležitost klíčových zásad subsidiarity, proporcionality a komplementarity, jakož i dialogu se zúčastněnými subjekty.

(3)

Rada ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci vyzvala v prosinci roku 2005 Komisi, aby vypracovala návrh Evropského programu OKI, a rozhodla, že by měl být založen na řešení všech rizik, přičemž boj proti hrozbě terorismu je prioritou. V rámci tohoto přístupu by měly být v procesu ochrany kritické infrastruktury zohledněny hrozby způsobené člověkem, technologické hrozby a přírodní katastrofy, přednostně však hrozba terorismu.

(4)

Rada v dubnu roku 2007 přijala závěry o Evropském programu OKI, v nichž zopakovala, že konečnou odpovědnost za řízení opatření na ochranu kritické infrastruktury v rámci svých státních hranic nesou členské státy, přičemž uvítala úsilí Komise vytvořit evropský postup pro určování a označování evropské kritické infrastruktury (dále jen „EKI“) a posouzení potřeby zvýšit její ochranu.

(5)

Tato směrnice představuje první etapu přístupu krok za krokem, jehož cílem je určit a označit EKI a posoudit potřebu zvýšit jejich ochranu. Směrnice se proto soustředí na odvětví energetiky a dopravy a měla by být přezkoumána s ohledem na posouzení jejího dopadu a nutnost zahrnout do její oblasti působnosti další odvětví, mimo jiné odvětví informačních a komunikačních technologií.

(6)

Primární a konečnou odpovědnost za ochranu EKI nesou členské státy a vlastníci/provozovatelé těchto infrastruktur.

(7)

Ve Společenství existuje určitý počet kritických infrastruktur, jejichž narušení nebo zničení by mělo závažné přeshraniční dopady. To se může týkat přeshraničních účinků na více odvětví způsobených vzájemnou závislostí propojených infrastruktur. Takové EKI by měly být určeny a označeny společným postupem. Vyhodnocení bezpečnostních požadavků týkajících se těchto infrastruktur by mělo proběhnout v rámci společného minimálního přístupu. Dvoustranné systémy spolupráce mezi členskými státy v oblasti ochrany kritické infrastruktury tvoří dobře zavedený a účinný prostředek zacházení s přeshraničními kritickými infrastrukturami. Evropský program OKI by měl být založen na takové spolupráci. Informace týkající se označení určité infrastruktury za EKI by měly podléhat odpovídajícímu stupni utajení podle stávajících právních předpisů Společenství a členských států.

(8)

Jelikož různá odvětví mají v souvislosti s ochranou kritické infrastruktury specifické zkušenosti, odborné znalosti a požadavky, měl by být vyvinut a zaveden přístup Společenství k ochraně kritické infrastruktury, který by zohledňoval zvláštnosti jednotlivých odvětví a stávající odvětvová opatření, včetně stávajících opatření na úrovni Společenství, států nebo regionů a případně stávajících dohod o vzájemné přeshraniční pomoci mezi vlastníky/provozovateli kritických infrastruktur. Vzhledem k velmi významnému zapojení soukromého sektoru do dohledu a do zvládání rizik, plánů pro zachování kontinuity činností a obnovy po katastrofách je třeba, aby přístup Společenství podporoval plné zapojení soukromého sektoru.

(9)

Pokud jde o odvětví energetiky, a zejména způsoby výroby a přenosu elektřiny (ve vztahu k jejím dodávkám), rozumí se, že tam, kde je to považováno za vhodné, může výroba elektřiny zahrnovat přenosové součásti jaderných elektráren, avšak s vyloučením specificky jaderných prvků, na něž se vztahují příslušné právní předpisy v oblasti jaderné energie, včetně mezinárodních smluv a práva Společenství.

(10)

Tato směrnice doplňuje stávající odvětvová opatření na úrovni Společenství a členských států. Již zavedené mechanismy Společenství by měly být nadále využívány a budou přispívat k celkovému provádění této směrnice. Mělo by se zabránit duplicitě různých předpisů či ustanovení nebo rozporům mezi nimi.

(11)

U všech označených EKI by měly být zavedeny plány bezpečnosti provozovatele nebo rovnocenná opatření zahrnující určení důležitých prostředků, posouzení rizik a určení, výběr a stanovení priorit protiopatření a postupů. S cílem zabránit zbytečné práci a duplicitě by měl každý členský stát nejprve stanovit, zda vlastníci/provozovatelé označených EKI disponují příslušnými plány bezpečnosti provozovatele nebo rovnocennými opatřeními. Pokud tyto plány neexistují, měl by každý členský stát učinit nezbytné kroky a zajistit zavedení vhodných opatření. Záleží na každém členském státě, aby rozhodl o nejvhodnější podobě kroků týkajících se vypracování plánů bezpečnosti provozovatele.

(12)

Opatření, zásady a pokyny, včetně opatření Společenství, a systémy dvoustranné či vícestranné spolupráce, jež zajišťují plán podobný nebo rovnocenný plánu bezpečnosti provozovatele nebo zajišťují pozici styčného bezpečnostního úředníka či rovnocenné osoby, by měly být považovány za splňující požadavky této směrnice vztahující se na plán bezpečnosti provozovatele nebo styčného bezpečnostního úředníka.

(13)

Pro každou označenou EKI by měl být jmenován styčný bezpečnostní úředník s cílem usnadnit spolupráci a komunikaci s vnitrostátními orgány příslušnými pro ochranu kritické infrastruktury. S cílem zabránit zbytečné práci a duplicitě by měl každý členský stát nejprve stanovit, zda vlastníci/provozovatelé označených EKI již mají styčného bezpečnostního úředníka nebo rovnocennou osobu. Pokud styčného bezpečnostního úředníka nemají, měl by každý členský stát učinit nezbytné kroky a zajistit zavedení vhodných opatření. Záleží na každém členském státu, aby rozhodl o nejvhodnější podobě kroků týkajících se jmenování styčných bezpečnostních úředníků.

(14)

Účinné určení rizik, hrozeb a zranitelnosti v jednotlivých odvětvích vyžaduje komunikaci jak mezi vlastníky/provozovateli EKI a členskými státy, tak mezi členskými státy a Komisí. Každý členský stát by měl shromažďovat informace o EKI nacházejících se na jeho území. Komise by měla od členských států obdržet všeobecné informace týkající se zranitelnosti, hrozeb a rizik v odvětvích, ve kterých byly určeny EKI, včetně případů, kdy by příslušné informace o možném zdokonalení EKI a závislostech mezi odvětvími mohly být pro Komisi základem pro vytvoření konkrétních návrhů na zlepšení ochrany EKI tam, kde je to nutné.

(15)

S cílem umožnit zlepšení ochrany EKI mohou být vyvinuty společné postupy pro určování a klasifikaci zranitelnosti, hrozeb a rizik ohrožujících prostředky infrastruktury.

(16)

Vlastníkům/provozovatelům EKI by měl být zejména prostřednictvím příslušných orgánů členských států umožněn přístup k osvědčeným postupům a metodikám týkajícím se ochrany kritické infrastruktury.

(17)

Účinná ochrana EKI vyžaduje komunikaci, koordinaci a spolupráci na vnitrostátní úrovni i na úrovni Společenství. Toho lze nejlépe dosáhnout stanovením kontaktních míst pro záležitosti ochrany EKI v každém členském státě, přičemž tato kontaktní místa by měla koordinovat záležitosti ochrany EKI uvnitř členského státu i s ostatními členskými státy a s Komisí.

(18)

Aby bylo možné vyvíjet činnost v oblastech ochrany EKI, které vyžadují určitý stupeň utajení, je vhodné v rámci této směrnice zajistit soudržnou a bezpečnou výměnu informací. Je důležité, aby byly dodržovány předpisy pro utajení v souladu s platným vnitrostátním právem nebo s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (3), pokud jde o konkrétní skutečnosti o prostředcích kritické infrastruktury, které by mohly být zneužity k plánování a provádění činnosti s cílem způsobit zařízením kritické infrastruktury nepřijatelné následky. Utajované informace by měly být chráněny v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství a daného členského státu. Každý členský stát a Komise by měly respektovat příslušný stupeň utajení stanovený původcem dokumentu.

(19)

Sdílení informací týkajících se EKI by se mělo odehrávat v ovzduší důvěry a bezpečnosti. Ke sdílení informací je zapotřebí takového vztahu založeného na důvěře, aby společnosti a organizace věděly, že jejich citlivé a důvěrné údaje budou dostatečně chráněny.

(20)

Jelikož cílů této směrnice, totiž vytvoření postupu pro určování a označování EKI a společného přístupu k posouzení potřeby zvýšit ochranu těchto infrastruktur, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu opatření lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(21)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie,

a)

„kritickou infrastrukturou“ prostředky, systémy a jejich části nacházející se v členském státě, které jsou zásadní pro zachování nejdůležitějších společenských funkcí, zdraví, bezpečnosti, zabezpečení nebo dobrých hospodářských či sociálních podmínek obyvatel a jejichž narušení nebo zničení by mělo pro členský stát závažný dopad v důsledku selhání těchto funkcí;

b)

„evropskou kritickou infrastrukturou“ nebo „EKI“ kritická infrastruktura nacházející se v členských státech, jejíž narušení nebo zničení by mělo závažný dopad pro nejméně dva členské státy. Závažnost dopadu se posuzuje podle průřezových kritérií. To se vztahuje i na účinky způsobené meziodvětvovými závislostmi na jiných typech infrastruktury;

c)

„analýzou rizik“ zvážení relevantních scénářů hrozeb s cílem posoudit zranitelnost a možný dopad narušení nebo zničení kritické infrastruktury;

d)

„citlivými informacemi týkajícími se ochrany kritické infrastruktury“ konkrétní skutečnosti o kritické infrastruktuře, které by po zveřejnění mohly být zneužity k plánování a provádění činnosti s cílem narušit nebo zničit zařízení kritické infrastruktury;

e)

„ochranou“ všechny činnosti zaměřené na zajištění funkčnosti, nepřetržitosti a celistvosti kritické infrastruktury s cílem zabránit hrozbě, riziku nebo zranitelnosti, zmírnit je a neutralizovat;

f)

„vlastníky/provozovateli EKI“ subjekty odpovídající za investice do konkrétního prostředku, systému nebo jeho části, které jsou podle této směrnice označeny za EKI, nebo za jejich každodenní provoz.

a)

kritérium obětí (posuzováno podle možného počtu mrtvých či zraněných);

b)

kritérium ekonomického dopadu (posuzováno podle závažnosti hospodářské ztráty nebo zhoršení kvality výrobků či služeb, včetně případných dopadů na životní prostředí);

c)

kritérium dopadu na veřejnost (posuzováno podle dopadu na důvěru veřejnosti, fyzické strádání a narušení každodenního života, včetně ztráty nezbytných služeb).