22.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 133/66

(1)

Směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru (3) stanoví na úrovni Společenství pravidla pro smlouvy o spotřebitelském úvěru.

(2)

V roce 1995 předložila Komise zprávu o uplatňování směrnice 87/102/EHS a vedla rozsáhlé konzultace se zúčastněnými subjekty. V roce 1997 Komise předložila souhrnnou zprávu o reakcích na zprávu z roku 1995. V roce 1996 byla vypracována druhá zpráva o uplatňování směrnice 87/102/EHS.

(3)

Tyto zprávy a konzultace odhalily významné rozdíly mezi právními předpisy jednotlivých členských států v oblasti úvěrů pro fyzické osoby obecně a spotřebitelských úvěrů zvláště. Analýza vnitrostátních právních předpisů provádějících směrnici 87/102/EHS ukazuje, že z důvodu rozdílů v právní nebo hospodářské situaci na vnitrostátní úrovni používají členské státy vedle směrnice 87/102/EHS řadu nástrojů na ochranu spotřebitele.

(4)

Situace de facto a de iure vyplývající z těchto rozdílů mezi vnitrostátními právními úpravami vede v některých případech k narušení hospodářské soutěže mezi věřiteli ve Společenství a vytváří překážky na vnitřním trhu tam, kde členské státy přijaly různá kogentní ustanovení přísnější než ustanovení podle směrnice 87/102/EHS. To omezuje schopnost spotřebitele přímo využít postupně rostoucí dostupnost přeshraničních úvěrů. Tato narušení a omezení mohou mít opět následky, pokud jde o poptávku po zboží a službách.

(5)

V posledních letech došlo ke značnému vývoji v druzích úvěrů nabízených spotřebitelům a jimi využívaných. Objevily se nové úvěrové nástroje a jejich využití se dále rozvíjí. Stávající předpisy je proto nutné změnit a případně rozšířit jejich působnost.

(6)

V souladu se Smlouvou zahrnuje vnitřní trh prostor bez vnitřních hranic, v němž jsou zajištěny volný pohyb zboží a služeb a svoboda usazování. Pro podporu rozvoje přeshraničních aktivit je nezbytný vývoj průhlednějšího a efektivnějšího úvěrového trhu v prostoru bez vnitřních hranic.

(7)

Pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů je nezbytné zajistit harmonizovaný rámec Společenství v celé řadě klíčových oblastí. Právní předpisy Společenství zaměřené na budoucnost, schopné přizpůsobit se budoucím formám úvěrů a umožňující členským státům odpovídající stupeň pružnosti při jejich provádění by měly s ohledem na neustále se vyvíjející trh spotřebitelských úvěrů a vzrůstající mobilitu evropských občanů napomoci při zavedení moderní právní úpravy spotřebitelského úvěru.

(8)

Je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. Mělo by proto být možné, aby volný pohyb úvěrových nabídek probíhal za optimálních podmínek jak pro ty, kdo úvěr nabízejí, tak pro ty, kdo o něj žádají, a to s řádným přihlédnutím ke specifické situaci v jednotlivých členských státech.

(9)

Úplná harmonizace je nezbytná pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů ve Společenství a pro vytvoření skutečného vnitřního trhu. Členským státům by proto nemělo být povoleno zachovávat ani zavádět jiná vnitrostátní ustanovení, než která jsou stanovena v této směrnici. Toto omezení by se však mělo vztahovat pouze na ustanovení harmonizovaná tuto směrnicí. Kde tato harmonizovaná ustanovení nejsou, měly by mít členské státy i nadále možnost zachovávat nebo zavádět vnitrostátní právní předpisy. Členské státy tak mohou například zachovávat nebo zavádět vnitrostátní předpisy o společné a nerozdílné odpovědnosti prodávajícího nebo poskytovatele služeb a věřitele. Jiným příkladem této možnosti členských států by mohlo být zachování nebo zavedení vnitrostátních předpisů o zrušení kupní smlouvy nebo smlouvy o poskytnutí služby, jestliže spotřebitel uplatní své právo odstoupit od úvěrové smlouvy. V této souvislosti by mělo být členským státům dovoleno, aby u úvěrových smluv na dobu neurčitou stanovily minimální dobu mezi okamžikem, kdy věřitel požádá o splacení úvěru, a okamžikem, kdy musí být úvěr splacen.

(10)

Definice obsažené v této směrnici určují rozsah harmonizace. Povinnost členských států provést ustanovení této směrnice by se tedy měla omezovat na oblast její působnosti stanovenou uvedenými definicemi. Touto směrnicí by však nemělo být dotčeno uplatňování ustanovení této směrnice členskými státy v oblastech, které nespadají do oblasti její působnosti, je-li to v souladu s právem Společenství. Členské státy by tak mohly zachovat nebo zavést vnitrostátní právní předpisy, které odpovídají této směrnici nebo některým z jejích ustanovení, pro úvěrové smlouvy mimo oblast její působnosti, například na úvěrové smlouvy na částky nižší než 200 EUR nebo vyšší než 75 000 EUR. Členské státy by dále mohly uplatňovat ustanovení této směrnice na vázané úvěry, které nepokrývá definice smlouvy o vázaném úvěru stanovená v této směrnici. Ustanovení o smlouvách o vázaném úvěru by tedy mohla být uplatňována i na úvěrové smlouvy, které jen zčásti slouží k financování kupní smlouvy nebo smlouvy o poskytnutí služby.

(11)

V případě zvláštních úvěrových smluv, na které se vztahují pouze některá ustanovení této směrnice, by členským státům nemělo být povoleno přijímat vnitrostátní právní předpisy provádějící jiná ustanovení této směrnice. Členské státy by však měly mít i nadále možnost upravit ve svých vnitrostátních právních předpisech tyto druhy úvěrových smluv, pokud jde o jiné otázky neharmonizované touto směrnicí.

(12)

Smlouvy o průběžném poskytování služeb nebo o dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel po dobu poskytování nebo dodávání platí ve splátkách, se mohou od úvěrových smluv, na něž se vztahuje tato směrnice, značně lišit co do zájmů dotčených smluvních stran a způsobu a předmětu plnění. Proto by mělo být upřesněno, že takové smlouvy se pro účely této směrnice nepovažují za úvěrové smlouvy. Mezi tyto druhy smluv patří pojistná smlouva, kdy se pojištění platí v měsíčních splátkách.

(13)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na některé druhy úvěrových smluv, jako jsou debetní karty s odloženou splatností, podle jejichž podmínek musí být úvěr splacen do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky.

(14)

Úvěrové smlouvy týkající se poskytnutí úvěru zajištěného nemovitostí by měly být z oblasti působnosti této směrnice vyňaty. Tento druh úvěru má velmi specifickou povahu. Z oblasti působnosti této směrnice by měly být rovněž vyňaty úvěrové smlouvy, jejichž účelem je financování nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající či projektované budově. Úvěrové smlouvy by však neměly být z oblasti působnosti této směrnice vyňaty jen proto, že jejich účelem je obnova nebo zvýšení hodnoty stávající budovy.

(15)

Tato směrnice se použije nezávisle na tom, zde je věřitelem právnická nebo fyzická osoba. Nedotýká se však práva členských států omezit, v souladu s právem Společenství, poskytování spotřebitelského úvěru pouze na právnické osoby nebo na některé právnické osoby.

(16)

Některá ustanovení této směrnice by se měla použít na fyzické a právnické osoby (zprostředkovatele úvěru), které v rámci své živnosti, podnikání nebo povolání za úplatu předkládají nebo nabízejí úvěrové smlouvy spotřebitelům, pomáhají spotřebitelům prováděním přípravných prací pro uzavření úvěrové smlouvy nebo uzavírají úvěrové smlouvy se spotřebiteli jménem věřitele. Organizace, které umožní použití své totožnosti při propagaci úvěrových produktů, například úvěrových karet, a které mohou tyto produkty také doporučovat svým členům, by neměly být považovány za zprostředkovatele úvěru pro účely této směrnice.

(17)

Tato směrnice upravuje pouze některé povinnosti zprostředkovatelů úvěru ve vztahu ke spotřebitelům. Členské státy by proto měly mít i nadále možnost zachovávat nebo zavádět dodatečné povinnosti pro zprostředkovatele úvěru včetně podmínek, za nichž může zprostředkovatel úvěru získat odměnu od spotřebitele, který si vyžádal jeho službu.

(18)

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (4) by měli být spotřebitelé chráněni proti nekalým nebo zavádějícím praktikám, zejména pokud jde o poskytování informací věřitelem. Tato směrnice by však měla obsahovat zvláštní ustanovení o reklamách na úvěrové smlouvy a o určitých standardních informacích, které by měly být spotřebitelům poskytovány, aby jim bylo umožněno zejména srovnávat různé nabídky. Tyto informace by měly být poskytovány jasným, výstižným a zřetelným způsobem prostřednictvím reprezentativního příkladu. Není-li možné uvést celkovou výši úvěru, měl by se stanovit strop jako celková zpřístupněná částka, zejména pokud úvěrová smlouva dává spotřebiteli obecně volnost v čerpání, avšak stanoví omezení částky. Strop by měl vyjadřovat horní omezení částky úvěru, která může být spotřebiteli zpřístupněna. Kromě toho by měly mít členské státy i nadále možnost upravit ve svém vnitrostátním právu požadavky týkající se reklamy, která informace o nákladech úvěru neobsahuje.

(19)

Aby se mohli spotřebitelé rozhodovat na základě úplné znalosti věci, měli by před uzavřením úvěrové smlouvy získat přiměřené informace o podmínkách a nákladech úvěru a o svých povinnostech, přičemž by měli mít možnost vzít si tyto informace s sebou a posoudit je. Pro zajištění co největší průhlednosti a srovnatelnosti nabídek by tyto informace měly zahrnovat především roční procentní sazbu nákladů úvěru určovanou stejným způsobem v celém Společenství. Jelikož roční procentní sazba nákladů může být v této fázi uvedena pouze pomocí příkladu, měl by být tento příklad reprezentativní. Proto by měl odpovídat například průměrné délce trvání a celkové částce úvěru poskytnutého pro uvažovaný druh úvěrové smlouvy a případně koupenému zboží. Při určování reprezentativního příkladu by se mělo rovněž přihlédnout k četnosti určitých druhů úvěrových smluv na konkrétním trhu. Pokud jde o výpůjční úrokovou sazbu, četnost splátek a kapitalizaci úroků, měli by věřitelé používat svou obvyklou metodu výpočtu pro dotyčný spotřebitelský úvěr.

(20)

Celkové náklady úvěru pro spotřebitele by měly zahrnovat veškeré náklady, včetně úroku, provizí, daní, poplatků pro zprostředkovatele úvěru a veškerých poplatků, které musí spotřebitel zaplatit v souvislosti s úvěrovou smlouvou, s výjimkou nákladů na notáře. Otázka, zda věřitel skutečně zná náklady, by měla být posouzena objektivně se zohledněním požadavků náležité profesionální péče.

(21)

Úvěrové smlouvy, podle kterých se výpůjční úroková sazba pravidelně reviduje na základě změn referenční sazby uvedené v úvěrové smlouvě, by se neměly považovat za úvěrové smlouvy s pevnou výpůjční úrokovou sazbou.

(22)

Členské státy by měly mít i nadále možnost zachovávat nebo zavádět vnitrostátní předpisy zakazující věřiteli požadovat od spotřebitele v souvislosti s úvěrovou smlouvou otevření bankovního účtu nebo uzavření smlouvy o jiné doplňkové službě nebo požadovat zaplacení nákladů nebo poplatků souvisejících s takovými bankovními účty nebo jinými doplňkovými službami. V členských státech, v nichž jsou takové kombinované nabídky povoleny, by spotřebitelé měli být před uzavřením úvěrové smlouvy informováni o všech doplňkových službách, které jsou povinné pro získání úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek. Náklady na tyto doplňkové služby by měly být zahrnuty do celkových nákladů úvěru; nemůže-li však být výše těchto nákladů určena předem, měli by spotřebitelé v předsmluvní fázi obdržet přiměřené informace o existenci nákladů. Předpokládá se, že věřitel má znalosti o nákladech na doplňkové služby, které on sám nebo v zastoupení třetí osoby spotřebiteli nabízí, ledaže jejich výše závisí na zvláštních charakteristických rysech nebo situaci spotřebitele.

(23)

U zvláštních druhů úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto druhů smluv.

(24)

Spotřebitel musí před uzavřením úvěrové smlouvy obdržet podrobné informace bez ohledu na to, zda je do uvádění úvěru na trh zapojen zprostředkovatel úvěru či nikoliv. Proto by se měly požadavky na předsmluvní informace obecně vztahovat rovněž na zprostředkovatele úvěru. Jestliže však dodavatelé zboží a poskytovatelé služeb jednají jako zprostředkovatelé úvěru ve vedlejší činnosti, není vhodné je zatěžovat právní povinností poskytnout předsmluvní informace v souladu s touto směrnicí. Dodavatele zboží a poskytovatele služeb je možné například považovat za osoby jednající jako zprostředkovatelé úvěru ve vedlejší činnosti, když jejich činnost zprostředkovatele úvěru nepředstavuje hlavní cíl jejich živnosti, podnikání nebo povolání. V těchto případech je i nadále dosaženo dostatečné úrovně ochrany spotřebitele vzhledem k tomu, že věřitel je odpovědný za to, že spotřebitel obdrží úplné předsmluvní informace, a to buď od zprostředkovatele, dohodnou-li se tak věřitel a zprostředkovatel, nebo jiným vhodným způsobem.

(25)

Případnou závaznost informací poskytnutých spotřebiteli před uzavřením úvěrové smlouvy a obdobím, během něhož je věřitel těmito informacemi vázán, mohou upravit členské státy.

(26)

Členské státy by při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů měly přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Tato opatření mohou zahrnovat například informování a vzdělávání spotřebitelů, včetně upozornění na rizika spojených s prodlením při splátkách a s nadměrným zadlužením. Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů. Aniž jsou dotčena ustanovení o úvěrovém riziku směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (5), měli by mít věřitelé povinnost kontrolovat v jednotlivých případech úvěruschopnost spotřebitele. Za tímto účelem by jim mělo být dovoleno využívat informace poskytnuté spotřebitelem nejen během přípravy dané úvěrové smlouvy, ale i v průběhu dlouhodobého obchodního vztahu. Orgány členských států by mohly rovněž vydávat vhodné pokyny a obecné směry pro věřitele. Rovněž spotřebitel by měl jednat obezřetně a dodržovat své smluvní povinnosti.

(27)

I když mají být poskytnuty předsmluvní informace, může spotřebitel stále ještě potřebovat další pomoc při rozhodování o tom, která úvěrová smlouva z řady nabízených produktů nejlépe odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Proto by měly členské státy zajistit, aby věřitelé u úvěrových produktů, jež nabízejí spotřebiteli, takovou pomoc poskytovali. Příslušné předsmluvní informace a základní charakteristiky nabízených produktů by měly být případně spotřebiteli vysvětleny individuálně tak, aby mohl pochopit možné dopady těchto produktů na svou ekonomickou situaci. Tato povinnost poskytnout spotřebiteli pomoc by se případně měla vztahovat i na zprostředkovatele úvěru. Členské státy by mohly stanovit, kdy a v jakém rozsahu se mají takové informace spotřebiteli poskytovat, berouce v úvahu konkrétní okolnosti, za kterých je úvěr nabízen, potřebu pomoci spotřebiteli a povahu jednotlivých úvěrových produktů.

(28)

K posouzení úvěruschopnosti spotřebitele by měl věřitel rovněž vyhledávat v příslušných databázích; právní a faktické okolnosti mohou vyžadovat, aby se toto vyhledávání lišilo co do rozsahu. Aby se předešlo narušení hospodářské soutěže mezi věřiteli, mělo by se zajistit, aby věřitelé měli přístup do soukromých nebo veřejných databází týkajících se spotřebitelů v členském státě, ve kterém nejsou usazeni, za podmínek nevedoucích k diskriminaci oproti věřitelům v tomto členském státě.

(29)

Je-li rozhodnutí o zamítnutí žádosti o úvěr založeno na vyhledávání v databázi, měl by věřitel spotřebitele o této skutečnosti vyrozumět a sdělit mu údaje o použité databázi. Věřitel by však neměl být povinen podávat takovou informaci, pokud je to zakázáno jinými právními předpisy Společenství, například právními předpisy o praní peněz nebo financování terorismu. Tyto informace by dále neměly být poskytovány, pokud by to bylo v rozporu s veřejným pořádkem nebo s veřejnou bezpečností, například s předcházením trestným činům a jejich odhalováním, vyšetřováním nebo stíháním.

(30)

Tato směrnice neupravuje otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv. Členské státy proto v této oblasti smějí zachovávat nebo zavádět vnitrostátní předpisy, které jsou v souladu s právem Společenství. Členské státy mohou právně upravit nabídku na uzavření úvěrové smlouvy, zejména kdy má být předložena a jak dlouho je pro věřitele závazná. Je-li nabídka předložena ve stejný okamžik jako předsmluvní informace uvedené v této směrnici, měla by být obsažena ve zvláštním dokumentu, který může být připojen ke standardním evropským informacím o spotřebitelském úvěru, stejně jako veškeré dodatečné informace, jež si věřitel přeje spotřebiteli poskytnout.

(31)

Aby se spotřebitel mohl seznámit se svými právy a povinnostmi podle úvěrové smlouvy, měla by tato smlouva jasně a výstižně uvádět veškeré nezbytné informace.

(32)

K zajištění plné průhlednosti by měly být spotřebiteli poskytnuty informace o výpůjční úrokové sazbě, a to jak v předsmluvní fázi, tak při uzavírání úvěrové smlouvy. V průběhu smluvního vztahu by měl být spotřebitel dále informován o změnách pohyblivé výpůjční úrokové sazby a změnách plateb jimi způsobených. Tím nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, které nesouvisejí s informacemi pro spotřebitele a které stanoví podmínky nebo důsledky změn nesouvisejících s platbami, výpůjčními úrokovými sazbami a dalšími ekonomickými podmínkami úvěru, například pravidla o právu věřitele změnit výpůjční úrokovou sazbu pouze tehdy, pokud k tomu existuje opodstatněný důvod, nebo o právu spotřebitele ukončit platnost smlouvy v případě změny výpůjční úrokové sazby nebo jiné ekonomické podmínky úvěru.

(33)

Smluvní strany by měly mít právo obvyklým způsobem ukončovat platnost úvěrové smlouvy na dobu neurčitou. Je-li to dohodnuto v úvěrové smlouvě, měl by mít věřitel navíc právo pozastavit z objektivně opodstatněných důvodů právo spotřebitele na čerpání z úvěrové smlouvy na dobu neurčitou. Tyto důvody mohou zahrnovat například podezření na neoprávněné nebo podvodné použití úvěru nebo podstatně zvýšené riziko, že spotřebitel nebude schopen plnit svou povinnost úvěr splatit. Tato směrnice se nedotýká vnitrostátního smluvního práva upravujícího právo smluvních stran odstoupit od úvěrové smlouvy z důvodu jejího porušení.

(34)

S cílem sblížit postupy pro výkon práva na odstoupení od smlouvy v podobných oblastech je nezbytné upravit právo na odstoupení od smlouvy bez sankcí a bez povinnosti předložit zdůvodnění, a to za podmínek podobných podmínkám, které stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku (6).

(35)

Pokud spotřebitel odstoupí od úvěrové smlouvy, v souvislosti s níž obdržel zboží, zejména od koupě na splátky nebo od smlouvy o pronájmu nebo leasingové smlouvy předpokládající povinnost odkupu, neměly by být touto směrnicí dotčeny žádné právní předpisy členských států týkající se vrácení zboží nebo jakýchkoliv souvisejících otázek.

(36)

V některých případech již vnitrostátní právní předpisy stanoví, že spotřebiteli nelze zpřístupnit finanční prostředky před uplynutím určité lhůty. V těchto případech mohou spotřebitelé chtít zajistit, že koupené zboží nebo služby obdrží dříve. Proto mohou členské státy v případě smluv o vázaném úvěru výjimečně stanovit, že přeje-li si spotřebitel výslovně toto dřívější obdržení zboží nebo služeb, může být lhůta pro výkon práva na odstoupení od smlouvy zkrácena tak, aby odpovídala době, před jejímž uplynutím nelze zpřístupnit finanční prostředky.

(37)

V případě smluv o vázaném úvěru existuje mezi koupí zboží nebo služeb a úvěrovou smlouvou uzavřenou pro tento účel vzájemná závislost. Proto uplatní-li spotřebitel podle práva Společenství své právo odstoupit od kupní smlouvy, neměl by být nadále vázán smlouvou o vázaném úvěru. Tím by neměla být dotčena vnitrostátní právní úprava smlouvy o vázaném úvěru v případech, kdy byla kupní smlouva zrušena nebo kdy spotřebitel uplatnil své právo odstoupit od smlouvy podle vnitrostátního práva. Rovněž by neměla být dotčena práva spotřebitele podle vnitrostátních předpisů, z nichž vyplývá, že ve vztahu mezi spotřebitelem a dodavatelem zboží či poskytovatelem služeb nemůže být přijat žádný závazek ani nemůže být uskutečněna žádná platba, pokud spotřebitel nepodepsal úvěrovou smlouvu za účelem financování koupě daného zboží nebo služeb.

(38)

Za určitých podmínek by spotřebiteli mělo být umožněno uplatnit prostředky nápravy vůči věřiteli v případě problémů souvisejících s kupní smlouvou. Členské státy by však měly určit, v jakém rozsahu a za jakých podmínek musí spotřebitel uplatnit prostředky nápravy vůči dodavateli, zejména podat na něj žalobu, předtím, než je oprávněn uplatnit je vůči věřiteli. Tato směrnice by neměla zbavovat spotřebitele jejich práv zaručených vnitrostátními předpisy o společné a nerozdílné odpovědnosti prodávajícího nebo poskytovatele služeb a věřitele.

(39)

Spotřebitel by měl mít právo splnit své povinnosti před uplynutím lhůty stanovené v úvěrové smlouvě. V případě předčasného splacení, ať už částečného, nebo úplného, by věřitel měl mít nárok na odškodnění za náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru, a to s přihlédnutím k případným souvisejícím úsporám věřitele. Při stanovování metody výpočtu odškodnění je však důležité dodržovat několik zásad. Výpočet odškodnění, na něž má věřitel nárok, by měl být průhledný a srozumitelný spotřebiteli již v předsmluvní fázi a v každém případně v průběhu plnění úvěrové smlouvy. Metoda výpočtu by navíc měla být snadno použitelná pro věřitele a měla by usnadnit kontrolu odškodnění příslušnými orgány. Z těchto důvodů a s ohledem na to, že spotřebitelský úvěr není vzhledem k délce svého trvání a výši financován pomocí nástrojů dlouhodobého financování, by měl být strop pro výši odškodnění stanoven paušální sazbou. Tento přístup odráží zvláštní povahu úvěrů určených spotřebitelům a neměl by jím být dotčen možný odlišný přístup k dalším produktům, které jsou financovány pomocí nástrojů dlouhodobého financování, jakými jsou například hypoteční úvěry s pevnou úrokovou sazbou.

(40)

Členské státy by měly mít právo stanovit, že v případě předčasného splacení může věřitel uplatňovat nárok na odškodnění pouze tehdy, pokud částka splacená za dvanáct měsíců přesáhne hranici stanovenou členskými státy. Při stanovení této hranice, která by neměla být vyšší než 10 000 EUR, by členské státy měly zohlednit například průměrnou výši spotřebitelských úvěrů na svém trhu.

(41)

Postoupení práv věřitele podle úvěrové smlouvy by nemělo způsobit, že se spotřebitel ocitne v méně výhodné pozici. Spotřebitel by měl také být řádně vyrozuměn v případě, že je úvěrová smlouva postoupena třetí osobě. Pokud však původní věřitel po dohodě s postupníkem i nadále spravuje úvěr ve vztahu ke spotřebiteli, nemá spotřebitel žádný významný zájem na tom, aby byl o postoupení vyrozuměn. Proto by požadavek na úrovni EU, aby byl spotřebitel v těchto případech o postoupení vyrozuměn, nebyl přiměřený.

(42)

Členské státy by měly mít i nadále možnost zachovávat nebo zavádět vnitrostátní předpisy, které stanoví hromadné formy komunikace, pokud je to nezbytné pro účely související s efektivitou složitých operací, jakými jsou sekuritizace nebo likvidace aktiv, k nimž dochází při nucené správní likvidaci bank.

(43)

Na podporu vytvoření a fungování vnitřního trhu a zajištění vysokého stupně ochrany spotřebitelů v celém Společenství je nutné zajistit srovnatelnost informací týkajících se ročních procentních sazeb nákladů v rámci celého Společenství. I přes jednotný matematický vzorec pro výpočet roční procentní sazby nákladů stanovený směrnicí 87/102/EHS není tato sazba v rámci celého Společenství dosud plně srovnatelná. V jednotlivých členských státech se při výpočtu roční procentní sazby nákladů přihlíží k různým nákladovým faktorům. Tato směrnice by proto měla jasně a vyčerpávajícím způsobem definovat celkové náklady úvěru pro spotřebitele.

(44)

K zajištění průhlednosti a stability trhu by členské státy měly až do další harmonizace zajistit zavedení vhodných opatření pro regulaci věřitelů nebo dohled nad nimi.

(45)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Usiluje především o zajištění plného dodržování pravidel o ochraně osobních údajů, vlastnických právech, zákazu diskriminace, ochraně rodinného a profesionálního života a ochraně spotřebitele podle Listiny základních práv Evropské unie.

(46)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení společných pravidel pro některé aspekty právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelských úvěrů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(47)

Členské státy by měly stanovit pravidla týkající se sankcí za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice a zajistit jejich uplatňování. I když je volba sankcí i nadále na členských státech, měly by být stanovené sankce účinné, přiměřené a odrazující.

(48)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7).

(49)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí dodatečných předpokladů pro výpočet roční procentní sazby nákladů. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(50)

V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (8) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(51)

Z tohoto důvodu a s přihlédnutím k počtu změn, které musí být ve směrnici 87/102/EHS provedeny s ohledem na vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů, jakož i v zájmu zajištění jasnosti právních předpisů Společenství by měla být uvedená směrnice zrušena a nahrazena touto směrnicí,

a)

úvěrové smlouvy, které jsou zajištěny hypotékou nebo jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě na nemovitý majetek nebo které jsou zajištěny právem souvisejícím s nemovitým majetkem;

b)

úvěrové smlouvy, jejichž účelem je nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající nebo projektované budově;

c)

úvěrové smlouvy na celkovou výši úvěru nižší než 200 EUR nebo vyšší než 75 000 EUR;

d)

smlouvy o pronájmu nebo leasingové smlouvy, u kterých není stanovena povinnost odkupu předmětu smlouvy ani ve smlouvě samotné, ani v jiné samostatné smlouvě; má se za to, že povinnost existuje, pokud o tom rozhoduje jednostranně věřitel;

e)

úvěrové smlouvy ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce;

f)

úvěrové smlouvy, kde je úvěr poskytnut bez úroků a jakýchkoli jiných poplatků, a úvěrové smlouvy, podle jejichž podmínek musí být úvěr splacen do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky;

g)

úvěrové smlouvy, kde úvěr nabízí zaměstnavatel svým zaměstnancům jako vedlejší činnost bez úroků nebo s ročními procentními sazbami nákladů nižšími, než jsou sazby převažující na trhu, a které nejsou nabízeny obecně veřejnosti;

h)

úvěrové smlouvy, jež jsou uzavírány s investičními podniky vymezenými v čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů (9) nebo s úvěrovými institucemi vymezenými v článku 4 směrnice 2006/48/ES proto, aby investor mohl provést operaci v souvislosti s jedním nebo více nástroji uvedenými v oddíle C přílohy I směrnice 2004/39/ES, je-li investiční podnik nebo úvěrová instituce poskytující úvěr do této operace zapojen;

i)

úvěrové smlouvy, které jsou výsledkem urovnání dosaženého před soudem nebo jiným orgánem stanoveným zákonem;

j)

úvěrové smlouvy, které se vztahují k bezplatně odložené platbě stávajícího dluhu;

k)

úvěrové smlouvy, při jejichž uzavření se po spotřebiteli žádá, aby jako záruku složil věřiteli do úschovy nějakou věc, a v nichž je odpovědnost spotřebitele přísně omezena na tuto zastavenou věc;

l)

úvěrové smlouvy související s půjčkami poskytovanými omezenému okruhu veřejnosti na základě právního předpisu pro účely obecného zájmu a za nižších úrokových sazeb, než jaké převažují na trhu, nebo zcela bezúročně, nebo na základě jiných podmínek, jež jsou pro spotřebitele výhodnější než podmínky převažující na trhu, a za úrokových sazeb, které nejsou vyšší, než jaké převažují na trhu.

a)

je založena pro vzájemný prospěch svých členů;

b)

nevykazuje zisk ve prospěch jiných osob, než jsou její členové;

c)

plní společenské poslání požadované vnitrostátním právem;

d)

přijímá a spravuje úspory a poskytuje úvěrové zdroje pouze svým členům a

e)

poskytuje úvěr na základě roční procentní sazby nákladů, která je nižší než sazba převládající na trhu nebo která podléhá stropu stanovenému vnitrostátním právem,

a)

je pravděpodobné, že by tato ujednání mohla odvrátit případné soudní řízení týkající se tohoto prodlení, a

b)

spotřebitel by tím nepodléhal méně výhodným podmínkám, než byly stanoveny v původní úvěrové smlouvě.

a)

„spotřebitelem“ fyzická osoba, která při operacích, na něž se vztahuje tato směrnice, jedná za účelem nesouvisejícím s její živností, podnikáním nebo povoláním;

b)

„věřitelem“ fyzická nebo právnická osoba, která v rámci své živnosti, podnikání nebo povolání poskytuje nebo slibuje poskytnout úvěr;

c)

„úvěrovou smlouvou“ smlouva, na jejímž základě věřitel poskytuje nebo slibuje poskytnout spotřebiteli úvěr ve formě odložené platby, půjčky nebo jiné podobné finanční služby, s výjimkou smluv o průběžném poskytování služeb nebo dodávání zboží stejného druhu, kdy spotřebitel za tyto služby nebo zboží po dobu jejich poskytování nebo dodávání platí ve splátkách;

d)

„možností přečerpání“ výslovná úvěrová smlouva, na jejímž základě věřitel zpřístupňuje spotřebiteli finanční prostředky, které přesahují aktuální zůstatek na běžném účtu spotřebitele;

e)

„překročením“ mlčky uznané přečerpání, na jehož základě věřitel zpřístupňuje spotřebiteli finanční prostředky, které přesahují aktuální zůstatek na běžném účtu spotřebitele, nebo smluvenou možnost přečerpání;

f)

„zprostředkovatelem úvěru“ fyzická nebo právnická osoba, která nejedná jako věřitel a která v rámci své živnosti, podnikání nebo povolání za odměnu, která může mít peněžitou podobu anebo jakoukoli jinou dohodnutou finanční podobu,

g)

„celkovými náklady úvěru pro spotřebitele“ veškeré náklady, včetně úroku, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti s úvěrovou smlouvou a které jsou věřiteli známy, s výjimkou nákladů na notáře; náklady související s doplňkovými službami týkajícími se dané úvěrové smlouvy, zejména pojistné, jsou rovněž zahrnuty, pokud je navíc uzavření smlouvy o poskytnutí služby povinné pro získání úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek;

h)

„celkovou částkou splatnou spotřebitelem“ součet celkové výše úvěru a celkových nákladů úvěru pro spotřebitele;

i)

„roční procentní sazbou nákladů“ celkové náklady úvěru pro spotřebitele vyjádřené jako roční procento celkové výše úvěru, případně včetně nákladů podle čl. 19 odst. 2;

j)

„výpůjční úrokovou sazbou“ úroková sazba vyjádřená jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši úvěru;

k)

„pevnou výpůjční úrokovou sazbou“ skutečnost, že se věřitel a spotřebitel v úvěrové smlouvě dohodnou na jediné výpůjční úrokové sazbě po celou dobu trvání úvěrové smlouvy nebo na více výpůjčních úrokových sazbách stanovených pro dílčí období výhradně neměnnou konkrétní procentní hodnotou. Nejsou-li v úvěrové smlouvě stanoveny všechny výpůjční úrokové sazby, považuje se výpůjční úroková sazba za pevně stanovenou pouze pro dílčí období, pro která jsou výpůjční úrokové sazby stanoveny výhradně neměnnou konkrétní procentní hodnotou sjednanou při uzavření úvěrové smlouvy;

l)

„celkovou výší úvěru“ strop nebo souhrn všech částek, jež jsou dány k dispozici podle úvěrové smlouvy;

m)

„trvalým nosičem“ každý nástroj, který umožňuje spotřebiteli ukládat informace určené jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí použití, po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje reprodukci uložených informací v nezměněném stavu;

n)

„smlouvou o vázaném úvěru“ úvěrová smlouva, kde

a)

výpůjční úrokovou sazbu, pevnou, pohyblivou nebo obojí, spolu s údaji o veškerých poplatcích zahrnutých v celkových nákladech úvěru pro spotřebitele;

b)

celkovou výši úvěru;

c)

roční procentní sazbu nákladů; v případě úvěrové smlouvy druhu uvedeného v čl. 2 odst. 3 mohou členské státy rozhodnout, že roční procentní sazbu nákladů není třeba poskytnout;

d)

případnou dobu trvání úvěrové smlouvy;

e)

v případě úvěru ve formě odložené platby za konkrétní zboží nebo službu cenu v hotovosti a výši případné zálohy a

f)

případně celkovou částku splatnou spotřebitelem a výši jednotlivých splátek.

a)

druh úvěru;

b)

totožnost a poštovní adresu věřitele a případně totožnost a poštovní adresu zúčastněného zprostředkovatele úvěru;

c)

celkovou výši úvěru a podmínky jeho čerpání;

d)

dobu trvání úvěrové smlouvy;

e)

v případě úvěru ve formě odložené platby za konkrétní zboží nebo službu a smluv o vázaném úvěru dané zboží nebo službu a jeho cenu v hotovosti;

f)

výpůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a případně jakýkoli index nebo referenční sazbu použitelné pro počáteční výpůjční úrokovou sazbu, jakož i doby, podmínky a postupy pro změnu výpůjční úrokové sazby. Uplatňují-li se za různých okolností různé výpůjční úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech použitelných sazbách;

g)

roční procentní sazbu nákladů a celkovou částku splatnou spotřebitelem, ilustrovanou reprezentativním příkladem s uvedením veškerých předpokladů použitých pro výpočet této sazby; pokud spotřebitel informoval věřitele o jednom nebo více aspektech jím preferovaného úvěru, jako například o době trvání úvěrové smlouvy a celkové částce úvěru, musí věřitel tyto aspekty zohlednit; stanoví-li úvěrová smlouva různé způsoby čerpání s různými poplatky nebo výpůjčními úrokovými sazbami a použije-li věřitel předpoklad uvedený v části II písm. b) přílohy I, uvede, že jiné mechanismy čerpání uplatňované na tento typ úvěrové smlouvy mohou vést k vyšším ročním procentním sazbám nákladů;

h)

výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a případně způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými výpůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení;

i)

případné poplatky za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební operace a čerpání, ledaže je otevření účtu nepovinné, poplatky za používání platebních prostředků pro platební operace i čerpání a veškeré ostatní poplatky vyplývající z úvěrové smlouvy a podmínky, za nichž lze tyto poplatky změnit;

j)

případnou existenci nákladů, které má spotřebitel hradit při uzavření úvěrové smlouvy notáři;

k)

případnou povinnost uzavřít smlouvu o doplňkové službě související s úvěrovou smlouvou, zejména pojištění, je-li uzavření této smlouvy povinné pro získání úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek;

l)

úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb a podmínky pro její úpravu a veškeré případné poplatky z prodlení;

m)

upozornění na důsledky opomenutí plateb;

n)

případné požadované záruky;

o)

existenci nebo neexistenci práva na odstoupení od smlouvy;

p)

právo na předčasné splacení a informace o případném právu věřitele na odškodnění a o způsobu, kterým se toto odškodnění stanoví v souladu s článkem 16;

q)

právo spotřebitele být v souladu s čl. 9 odst. 2 okamžitě a bezplatně vyrozuměn o výsledku vyhledávání v databázích za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti;

r)

právo spotřebitele obdržet bezplatně na požádání kopii návrhu úvěrové smlouvy. Toto ustanovení se nepoužije, pokud v okamžiku žádosti není věřitel ochoten přistoupit k uzavření úvěrové smlouvy se spotřebitelem, a

s)

případně dobu, po kterou je věřitel předsmluvními informacemi vázán.

a)

druh úvěru;

b)

totožnost a poštovní adresu věřitele a případně totožnost a poštovní adresu zúčastněného zprostředkovatele úvěru;

c)

celkovou výši úvěru;

d)

dobu trvání úvěrové smlouvy;

e)

výpůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby, jakýkoli index nebo referenční sazbu použitelné pro počáteční výpůjční úrokovou sazbu, poplatky použitelné od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy a případně podmínky, za nichž lze tyto poplatky změnit;

f)

roční procentní sazbu nákladů, ilustrovanou reprezentativními příklady s uvedením veškerých předpokladů použitých pro výpočet této sazby;

g)

podmínky a postup pro ukončení platnosti úvěrové smlouvy;

h)

u úvěrových smluv podle čl. 2 odst. 3 případně poznámku, že spotřebitel může být kdykoli vyzván ke splacení plné výše úvěru;

i)

úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb, ujednání o její úpravě a případné poplatky z prodlení;

j)

právo spotřebitele být v souladu s čl. 9 odst. 2 okamžitě a bezplatně vyrozuměn o výsledku vyhledávání v databázích za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti;

k)

u úvěrových smluv podle čl. 2 odst. 3 informace o poplatcích použitelných od okamžiku uzavření těchto úvěrových smluv a případně podmínky, za nichž lze tyto poplatky změnit;

l)

případně dobu, po kterou je věřitel předsmluvními informacemi vázán.

a)

výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a případně způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými výpůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení, a

b)

právo na předčasné splacení a informace o případném právu věřitele na odškodnění a o způsobu, kterým se toto odškodnění stanoví.

a)

druh úvěru;

b)

totožnost a poštovní adresy smluvních stran a případně totožnost a poštovní adresu zúčastněného zprostředkovatele úvěru;

c)

dobu trvání úvěrové smlouvy;

d)

celkovou výši úvěru a podmínky čerpání;

e)

v případě úvěru ve formě odložené platby za konkrétní zboží nebo službu nebo u smluv o vázaném úvěru dané zboží nebo službu a jeho cenu v hotovosti;

f)

výpůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a případně jakýkoli index nebo referenční sazbu použitelné pro počáteční výpůjční úrokovou sazbu, jakož i období, podmínky a postupy pro změnu výpůjční úrokové sazby. Uplatňují-li se za různých okolností různé výpůjční úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech použitelných sazbách;

g)

roční procentní sazbu nákladů a celkovou částku splatnou spotřebitelem, vypočtené v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy; uvedeny musí být veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby;

h)

výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a případně způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými výpůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení;

i)

je-li zahrnuto umoření jistiny úvěrové smlouvy s pevně stanovenou dobou trvání, právo spotřebitele obdržet bezplatně na požádání kdykoliv za trvání úvěrové smlouvy výpis z účtu v podobě tabulky umoření.

Tabulka umoření uvádí dlužné platby a lhůty a podmínky vztahující se ke splacení těchto částek; obsahuje rozčlenění každé splátky ukazující umořování jistiny, úrok vypočítaný na základě výpůjční úrokové sazby a veškeré případné dodatečné náklady; pokud není úroková sazba stanovena nebo je podle úvěrové smlouvy možné dodatečné náklady měnit, musí tabulka umoření jasně a stručně uvádět, že údaje tabulky platí pouze do změny výpůjční úrokové sazby nebo dodatečných nákladů v souladu s úvěrovou smlouvou;

j)

mají-li být poplatky a úroky splaceny bez umoření jistiny, soupis uvádějící lhůty a podmínky pro splacení úroku a veškerých souvisejících opakujících se či jednorázových poplatků;

k)

popřípadě poplatky za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební operace a čerpání, ledaže je otevření účtu nepovinné, poplatky za používání platebních prostředků pro platební operace i čerpání a veškeré ostatní poplatky vyplývající z úvěrové smlouvy a podmínky, za nichž lze tyto poplatky změnit;

l)

úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy a podmínky pro její úpravu a veškeré případné poplatky z prodlení;

m)

upozornění na důsledky opomenutí plateb;

n)

případně upozornění, že jen nutné uhradit notářské poplatky;

o)

případné požadované záruky a pojištění;

p)

existenci nebo neexistenci práva na odstoupení od smlouvy, období, během něhož může být takové právo vykonáno, a jiné podmínky pro výkon tohoto práva, včetně informací o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok v souladu s čl. 14 odst. 3 písm. b), jakož i o částce úroku splatné za den;

q)

informace týkající se práv vyplývajících z článku 15 a podmínky pro uplatnění těchto práv;

r)

právo na předčasné splacení, postup předčasného splacení a informace o případném právu věřitele na odškodnění a o způsobu, kterým se toto odškodnění stanoví;

s)

postup, jenž má být použit při uplatnění práva na ukončení platnosti úvěrové smlouvy;

t)

zda existuje pro spotřebitele mechanismus mimosoudního urovnávání stížností a prostředků nápravy, a pokud ano, způsob přístupu k němu;

u)

případně další smluvní podmínky;

v)

případně název a adresu příslušného orgánu dozoru.

a)

druh úvěru;

b)

totožnost a poštovní adresy smluvních stran a případně totožnost a poštovní adresu zúčastněného zprostředkovatele úvěru;

c)

dobu trvání úvěrové smlouvy;

d)

celkovou výši úvěru a podmínky čerpání;

e)

výpůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a případně jakýkoli index nebo referenční sazbu použitelné pro počáteční výpůjční úrokovou sazbu, jakož i období, podmínky a postupy pro změnu výpůjční úrokové sazby, a uplatňují-li se za různých okolností různé výpůjční úrokové sazby, rovněž výše uvedené informace o všech použitelných sazbách;

f)

roční procentní sazbu nákladů a celkové náklady úvěru pro spotřebitele, vypočtené v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy; uvedeny musí být veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby podle čl. 19 odst. 2 ve spojení s čl. 3 písm. g) a i); členské státy mohou rozhodnout, že roční procentní sazbu nákladů není třeba poskytnout;

g)

upozornění, že spotřebitel může být kdykoli vyzván ke splacení plné výše úvěru;

h)

podmínky pro uplatnění práva odstoupit od úvěrové smlouvy a

i)

informace o poplatcích použitelných od okamžiku uzavření těchto úvěrových smluv a případně podmínky, za nichž lze tyto poplatky změnit.

a)

přesné období, na které se výpis z účtu vztahuje;

b)

částky a data čerpání;

c)

zůstatek z předchozího výpisu a jeho datum;

d)

nový zůstatek;

e)

data a výše plateb provedených spotřebitelem;

f)

použitou výpůjční úrokovou sazbu;

g)

veškeré poplatky, které byly uplatněny;

h)

případně minimální částku, která má být zaplacena.

a)

buď dnem uzavření úvěrové smlouvy, nebo

b)

dnem, kdy spotřebitel obdrží smluvní podmínky a informace v souladu s článkem 10, pokud tento den nastane později než den uvedený v písmenu a) tohoto pododstavce.

a)

aby účinky jeho odstoupení nastaly před uplynutím lhůty uvedené v odstavci 1, musí to spotřebitel oznámit věřiteli na základě informací poskytnutých věřitelem podle čl. 10 odst. 2 písm. p) způsobem, který je prokazatelný podle vnitrostátního práva. Má se za to, že lhůta pro oznámení byla dodržena, je-li toto oznámení, pokud je vyhotoveno na papíře nebo na jiném trvalém nosiči, jenž je věřiteli k dispozici a k němuž má přístup, odesláno před jejím uplynutím;

b)

musí spotřebitel zaplatit věřiteli jistinu a úrok z ní vzniklý ode dne, kdy byl úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena, bez zbytečného odkladu a nejpozději 30 kalendářních dnů po zaslání oznámení o odstoupení od smlouvy věřiteli. Úrok se vypočítá na základě dohodnuté výpůjční úrokové sazby. Věřitel nemá v případě odstoupení od smlouvy nárok na žádné jiné odškodnění od spotřebitele s výjimkou odškodnění za případné nevratné poplatky zaplacené věřitelem orgánu veřejné správy.

a)

pokud splacení bylo provedeno v rámci pojistné smlouvy určené k zajištění splacení úvěru;

b)

v případě přečerpání nebo

c)

pokud splacení bylo provedeno v období, pro které není stanovena pevná výpůjční úroková sazba.

a)

tento nárok na odškodnění může věřitel uplatňovat pouze tehdy, pokud předčasně splacená částka přesáhne hranici stanovenou vnitrostátním právem. Tato hranice nepřesáhne 10 000 EUR za kterékoli období dvanácti měsíců;

b)

věřitel může výjimečně uplatňovat vyšší odškodnění, pokud prokáže, že jeho ztráta z předčasného splacení přesahuje částku určenou podle odstavce 2.

Přesáhne-li odškodnění uplatněné věřitelem skutečně utrpěnou ztrátu, může spotřebitel požadovat odpovídající snížení.

V takovém případě ztráta zahrnuje rozdíl mezi původně sjednanou úrokovou sazbou a úrokovou sazbou, za kterou věřitel může půjčit předčasně splacenou částku na trhu v době předčasného splacení, s přihlédnutím k dopadu předčasného splacení na správní náklady.

a)

o překročení;

b)

o příslušné částce;

c)

o výpůjční úrokové sazbě;

d)

o všech použitelných sankcích, poplatcích nebo úrocích z prodlení.

a)

zprostředkovatel úvěru v reklamě a dokumentaci určené pro spotřebitele uváděl rozsah svých oprávnění, zejména zda pracuje výhradně s jedním nebo s více věřiteli nebo jako nezávislý makléř;

b)

má-li spotřebitel platit zprostředkovateli úvěru za jeho služby odměnu, byla spotřebiteli tato odměna sdělena a dohodnuta mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem úvěru písemně na papíře nebo na jiném trvalém nosiči před uzavřením úvěrové smlouvy;

c)

má-li spotřebitel platit zprostředkovateli úvěru za jeho služby odměnu, zprostředkovatel úvěru sdělil odměnu věřiteli pro účely výpočtu roční procentní sazby nákladů.