16.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 320/1

1)

usnesení Rady ze dne 14. února 2002 o prosazování jazykové rozmanitosti a studia jazyků (1), jež zdůraznilo, že znalost jazyků je jednou ze základních dovedností, kterou potřebuje získat každý občan, aby se mohl účinně podílet na životě evropské znalostní společnosti, a která tudíž usnadňuje začlenění do společnosti a sociální soudržnost;

2)

závěry Evropské rady ze zasedání v Barceloně konaného ve dnech 15. a 16. března 2002, které vyzývají k přijetí dalších opatření k lepšímu získávání základních dovedností, zejména obecným zavedením výuky dvou cizích jazyků od útlého věku (2);

3)

rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1983/2006/ES ze dne 30. prosince 2006 o Evropském roku mezikulturního dialogu (2008) (3);

4)

závěry Rady ze dne 19. května 2006 o Evropském ukazateli jazykových kompetencí (4), v nichž bylo znovu potvrzeno, že znalost cizích jazyků nejen pomáhá podporovat vzájemné porozumění mezi národy, ale je i předpokladem mobility pracovní síly a přispívá ke konkurenceschopnosti hospodářství Evropské unie;

5)

závěry Rady ze dne 22. května 2008 o pracovním plánu pro kulturu na období let 2008 až 2010 (5), ve kterých je zdůrazněn kulturní rozměr mnohojazyčnosti, a zejména její úloha, pokud jde o přístup ke kultuře, a její přispění k tvořivosti;

6)

závěry Rady ze dne 22. května 2008 o mezikulturních kompetencích, v nichž se uznává úloha studia jazyků a překladu při získávání mezikulturních kompetencí;

7)

závěry Rady ze dne 22. května 2008 o mnohojazyčnosti, v nichž se Komise mimo jiné vyzývá, aby do konce roku 2008 vypracovala návrhy komplexního rámce činnosti v oblasti mnohojazyčnosti.

—

sdělení Komise ze dne 18. září 2008 nazvané „Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek“ (6).

—

zelenou knihu Komise ze dne 3. července 2008 nazvanou „Migrace a mobilita: výzvy a příležitosti pro evropské vzdělávací systémy“ (7),

—

jazyková a kulturní rozmanitost je nedílnou součástí evropské identity; pro Evropu tato rozmanitost představuje společné dědictví, bohatství, výzvu i přínos,

—

mnohojazyčnost představuje významné mezioborové téma, které zahrnuje sociální, kulturní, hospodářskou, a tedy i vzdělávací oblast,

—

podpora méně používaných evropských jazyků je pro mnohojazyčnost významným přínosem,

—

za účelem podpory studia cizích jazyků a ocenění kulturních aspektů jazykové rozmanitosti na všech úrovních vzdělávání a odborné přípravy je třeba vykonat ještě mnoho práce, přičemž je rovněž třeba poskytovat lepší informace o rozmanitosti jazyků v Evropě a lépe tyto jazyky šířit po světě,

—

mnohojazyčnost má rovněž zvláštní význam při prosazování kulturní rozmanitosti, mimo jiné v oblasti sdělovacích prostředků a obsahu online, a mezikulturního dialogu v Evropě, jakož i s ostatními oblastmi světa; překlady hrají v tomto procesu zvláštní úlohu, neboť propojují jazyky a kultury a zpřístupňují díla a myšlenky široké veřejnosti,

—

jazyková rozmanitost v Evropě znamená přidanou hodnotu pro rozvoj hospodářských a kulturních vztahů mezi Evropskou unií a zbytkem světa,

—

mnohojazyčnost přispívá k rozvoji tvořivosti tím, že zpřístupňuje jiné způsoby myšlení, chápání světa a vyjadřování představ.

a)

zvyšovaly informovanost o přínosech jazykové rozmanitosti a studia jazyků mezi veřejností, a zejména mladými lidmi v počáteční fázi jejich obecného i odborného vzdělávání;

b)

poskytovaly migrantům, zejména mladým lidem, výuku jazyka hostitelské země jakožto prvku nezbytného pro úspěšné začlenění a pracovní uplatnění, přičemž je třeba respektovat jazyky jejich zemí původu.

a)

přičinily se o to, aby byla mladým lidem od nejútlejšího věku a dále v průběhu obecného vzdělávání až po odborné a vysokoškolské vzdělávání poskytována rozmanitá a vysoce kvalitní výuka jazyků a kulturních reálií, která jim umožní osvojit si nejméně dva cizí jazyky, což je důležitý faktor pro začlenění do znalostní společnosti;

b)

vynaložily úsilí s cílem prosadit, aby všichni mohli získávat jazykové dovednosti a pravidelně se v nich zdokonalovat, a to ve formálním, neformálním a informálním kontextu;

c)

usilovaly o rozšíření výběru jazyků, jež jsou vyučovány na různých úrovních vzdělávání, včetně uznaných jazyků, které jsou méně používány, s cílem umožnit žákům volbu jazyka například s ohledem na osobní zájmy či na zeměpisnou polohu;

d)

podporovaly studium a šíření evropských jazyků prostřednictvím využívání inovačních nástrojů, jako jsou digitální komunikační technologie a distanční učení, jakož i přístupů, jež jsou například založeny na vzájemné srozumitelnosti příbuzných jazyků;

e)

prosazovaly hodnocení studentů prostřednictvím uznávaných nástrojů, jako je společný evropský referenční rámec pro jazyky vytvořený Radou Evropy a jazykový pas Europass a případně Evropský ukazatel jazykových kompetencí;

f)

věnovaly zvláštní pozornost další odborné přípravě pedagogů vyučujících jazyky a rozšiřování jazykových dovedností u vyučujících obecně s cílem podpořit výuku nejazykových předmětů v cizím jazyce (CLIL – společná výuka předmětu a jazyka);

g)

posílily evropskou mobilitu a výměny mezi pedagogy vyučujícími jazyky s cílem dosáhnout toho, aby co největší počet z nich strávil určitou dobu v zemi, v níž se hovoří jazykem, jemuž vyučují;

h)

využily programu celoživotního učení a příslušných vnitrostátních režimů tak, aby byly všem cílovým skupinám, zejména mladým studentům a učitelům, poskytnuty příležitosti k mobilitě, jež jim mohou pomoci zlepšit jejich jazykové dovednosti, a využily iniciativ, jako je Evropská jazyková cena LABEL, pro vypracování materiálů pro studium a výuku jazyků.

a)

podporovaly výuku a studium celé škály jazyků s cílem pomoci podnikům, zejména malým a středním podnikům, rozšířit jejich přístup na trhy na celém světě, obzvláště na trhy nově vznikající;

b)

prosazovaly, aby se jazykové dovednosti více zohledňovaly při kariérním rozvoji zaměstnanců, zejména v malých a středních podnicích;

c)

případně využily evropské strukturální fondy s cílem poskytovat v rámci dalšího odborného vzdělávání a vzdělávání dospělých jazykové kurzy pro potřeby konkrétních zaměstnání;

d)

vyhodnotily a využívaly jazykové dovednosti občanů z rodin migrantů jako prostředky k posílení mezikulturního dialogu a hospodářské konkurenceschopnosti.

A.

V rámci stávajících politik a programů:

B.

zahájily debatu o dlouhodobém významu a dlouhodobé proveditelnosti zvláštního programu na podporu překladů, který bude schopen dostát kulturním, technologickým a odborným výzvám, které jsou s ním spojeny.

a)

posílily spolupráci mezi členskými státy, jakož i mezi jejich kulturními institucemi či jinými zastupujícími orgány ve třetích zemích, a prosazovaly jazyková partnerství a mezikulturní dialog se třetími zeměmi;

b)

co nejlépe využívaly potenciál evropských jazyků pro rozvoj kulturního a hospodářského dialog s ostatními částmi světa a posílení úlohy EU na mezinárodní úrovni;

c)

posílily spolupráci s vnitrostátními i mezinárodními organizacemi působícími v oblasti jazykového vzdělávání a jazykové a kulturní rozmanitosti, zejména s Radou Evropy a organizací UNESCO.

1)

podporovala členské státy v jejich úsilí za účelem dosažení cílů stanovených v tomto usnesení, a to tím, že bude plně využíváno možností skýtaných evropskou spoluprácí ve vzdělávání, v kultuře a v dalších příslušných oblastech politiky;

2)

v souvislosti s novým komplexním politickým rámcem pro mnohojazyčnost a v rámci svých pravomocí přijala opatření s cílem patřičně zohlednit jazykové potřeby občanů a orgánů, přičemž zvláštní pozornost by měla věnovat vztahům mezi evropskými orgány a veřejností;

3)

do poloviny roku 2011 předložila zprávu o provádění tohoto usnesení, a to ve spolupráci s členskými státy a se zvláštním důrazem na příklady osvědčených postupů;

4)

pravidelně posuzovala situaci v souvislosti s jazykovými dovednostmi v Evropě, zejména na základě veškerého stávajícího výzkumu prováděného členskými státy, společného evropského referenčního rámce pro jazyky a případně Evropského ukazatele jazykových kompetencí.