(1)

V březnu 2002 předložila společnost Huta Buczek (dále jen „TB-HB“) polským orgánům restrukturalizační program. Dne 7. května 2003 změnila společnost TB-HB název na Technologie Buczek S.A. (dále jen „TB“).

(2)

Dne 5. listopadu 2002 schválila polská Rada ministrů vnitrostátního programu restrukturalizace pro polský ocelářský průmysl do roku 2006 (dále jen „vnitrostátní program restrukturalizace“ nebo „VPR“). Tento program umožňuje zejména poskytnout v období od roku 1997 do roku 2006 polskému ocelářskému průmyslu státní podpory v souvislosti s jeho restrukturalizací v maximální výši 3,387 miliardy PLN (846 milionů EUR) (3).

(3)

VPR byl předložen EU a dne 25. března 2003 byl posouzen Komisí. Na základě tohoto posouzení Komise předložila návrh rozhodnutí Rady o prodloužení doby odkladu pro poskytování státních podpor v polském ocelářském průmyslu v rámci Evropské dohody (toto období původně trvalo pouze do roku 1997) do okamžiku přistoupení Polska k EU pod podmínkou, že příjemci dosáhnou do roku 2006 rentability, což Rada schválila rozhodnutím z července 2003 (4).

(4)

EU proto odchylně od svých pravidel (5) povolila Polsku poskytovat restrukturalizační podpory ocelářskému průmyslu. Toto ustanovení bylo obsaženo v protokolu č. 8 Smlouvy o přistoupení o restrukturalizaci polského ocelářského průmyslu (6). V tomto protokolu byl potvrzen souhlas s poskytováním státní podpory do konce roku 2003 pro osm podniků uvedených v příloze 1 protokolu č. 8, včetně společnosti TB-HB, a to v maximální výši 3,387 miliardy PLN.

(5)

Aby bylo zajištěno dodržení podmínek obsažených v protokolu, protokol č. 8 obsahuje podrobná ustanovení týkající se provedení a sledování. Polsko musí mimo jiné předkládat dvakrát ročně monitorovací zprávu a v letech 2003, 2004, 2005 a 2006 bylo provedeno nezávislé posouzení výsledků monitorování (7). V únoru 2004 a dubnu 2005 byly předloženy zprávy o činnosti společnosti TB. Tyto zprávy byly projednány s polskými orgány a příjemci a schváleny útvary Komise a polskými orgány.

(6)

V září 2005 společnost TB pozměnila svůj individuální obchodní plán (dále jen „IOP 2005“) a následně jej předložila Komisi společně s žádostí o schválení podle bodu 10 protokolu č. 8. Jelikož však podnik od té doby plán několikrát změnil a od roku 2006 se nachází v likvidaci, stala se tato žádost bezpředmětnou.

(7)

Po nezávislém posouzení, které bylo provedeno v roce 2005 a v němž byly zaznamenány rostoucí finanční závazky společnosti TB vůči veřejným věřitelům při současné neexistenci rentability, se útvary Komise obrátily na Polsko dopisy ze dne 29. března 2005, 1. srpna 2005 a 2. prosince 2005 s žádostí o poskytnutí doplňkových informací. Polsko odpovědělo dopisy ze dne 23. června 2005, 28. září 2005 a 14. února 2006.

(8)

Dopisem ze dne 7. června 2006 Komise Polsko informovala o svém rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES týkajícího se uvedeného opatření podpory.

(9)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (8). Komise zúčastněné strany vyzvala, aby předložily připomínky týkající se uvedeného opatření podpory.

(10)

Komise neobdržela žádné připomínky třetích stran.

(11)

Polské orgány odpověděly dopisy ze dne 18. září 2006, 2. října 2006 a 20. října 2006. Útvary Komise požádaly Polsko o doplňkové informace dopisy ze dne 6. listopadu 2006, 18. prosince 2006 a 15. března 2007. Polsko odpovědělo dopisy ze dne 24. listopadu 2006, 23. ledna 2007 a 23. května 2007. Dne 13. prosince 2006 se konala schůzka mezi polskými orgány a útvary Komise.

(12)

Společnost TB je polský výrobce ocelových trubek se sídlem v Sosnowci ve slezském vojvodství. Společnost až do roku 2006 vyráběla ocelové výrobky v závodě na výrobu svařovaných trubek a v závodě na výrobu trubek z vysoce legované oceli. Tyto výrobky jsou ocelovými výrobky ve smyslu pravidel Společenství pro státní podpory (9). Celková výrobní kapacita společnosti činí přibližně 60 tisíc tun (10). Závod na výrobu svařovaných trubek se skládá ze čtyř svařovacích linek (W 1.5 a W 2, které byly modernizovány v roce 1993 a v roce 2001, W 3, která byla uvedena do provozu v roce 1999, a W 4, která byla uvedena do provozu v roce 2003) a dvou linek pro podélné řezání pásů (jedna z nich byla uvedena do provozu v roce 2004). Do roku 2005 společnost mimoto uskutečňovala výrobu v závodě na výrobu hutních válců.

(13)

TB je akciovou společností, jejíž vlastní kapitál v roce 2004 činil přibližně 20 milionů PLN (5 milionů EUR). Většinovým akcionářem společnosti je Górnośląski Fundusz Restrukturyzacyjny S.A. (dále jen „GFR“), který vlastní přibližně 78,1 % akcií. Do 30. prosince 2005 byla hlavním akcionářem GFR společnost Eurofaktor S.A. (dále jen „EF“), která vlastnila 51,3 % akcií (akcionáři společnosti EF jsou soukromí investoři, např. Bonum Sp. z o.o. s 37,25 % akcií, ING TFI s 13,40 % akcií, Polmetal Sp. z o.o. s 11,31 % akcií, Stabilo Group Sp. z o.o. s 10,93 % akcií). Společnost EF poté prodala své podíly společnosti Stabilo Group Sp. z o.o. Menšinovým akcionářem GFR byla státní pokladna.

(14)

V současnosti má společnost TB čtyři dceřiné společnosti s významnou činností:

(15)

V roce 2002 vypracovala společnost TB-HB k překonání obtížné finanční situace individuální obchodní plán (dále jen „IOP 2002“). Jak bylo uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení, operativní restrukturalizační plán předpokládal, že se činnost podniku soustředí na výrobu svařovaných kalibrovaných trubek pro zvláštní použití vyrobených z ocelových pásů potahovaných hliníkem nebo galvanizovaných. Za tímto účelem byl plánován nákup vyššího počtu výrobních zařízení (11).

(16)

Celkem obchodní plán uváděl náklady na potenciální investice ve výši 25 milionů PLN. Kromě hlavních investic týkajících se výroby a zpracování trubek pro automobilový průmysl a linek na výrobu svařovaných trubek zahrnoval rovněž projekty týkající se vybavení počítači, modernizace jiných menších projektů a pořízení dlouhodobých aktiv. Žádoucí byly rovněž investice do oddělení válců, byly však vyhodnoceny jako nereálné, a proto byly odloženy.

(17)

V plánu se předpokládalo rovněž provedení programu snižování nákladů, včetně snížení počtu pracovníků z 532 na 407 osob. Za tímto účelem se pro období 2002–2006 předpokládaly celkové náklady ve výši 2 910 000 PLN. Konkrétně ke snížení počtu zaměstnanců o 161 osob se předpokládalo získání vnější veřejné podpory ve výši 823 000 PLN s čistým grantovým ekvivalentem ve výši 597 000 PLN. Kromě toho se předpokládala podpora ve výši 2,754 milionu PLN na výzkum a vývoj (dále jen „VaV“), včetně částky 1 250 000 PLN na rok 2002 představující 900 000 PLN v přepočtu na čistý grantový ekvivalent a částky 2 540 000 PLN na rok 2003 představující 1 854 000 PLN v přepočtu na čistý grantový ekvivalent (12).

(18)

Plánovaly se rovněž prostředky na finanční restrukturalizaci ve výši 8,411 milionu PLN v přepočtu na čistý grantový ekvivalent v podobě odpisu dluhu ve výši přibližně 3,392 milionu PLN (zejména závazků v souvislosti s daní z nemovitosti vůči městskému úřadu a v menším rozsahu vůči finančnímu úřadu a správě sociálního zabezpečení (dále jen „SSZ“) a změnu harmonogramu splátek dluhu ve výši 6,014 milionu PLN vůči SSZ a Státnímu fondu pro rehabilitaci osob s omezenou pracovní schopností (Państwowy Fundusz Rehabilitacji Osób Niepełnosprawnych, dále jen „PFRON“) ve výši 5,019 milionu PLN v přepočtu na čistý grantový ekvivalent (5,001 milionu PLN vůči SSZ a 18 000 PLN vůči PFRON). Cílem finanční restrukturalizace bylo vyhrazení prostředků na nákup materiálu a zachování výroby ve společnosti (13).

(19)

Restrukturalizační program předpokládal v zásadě tuto podporu:

Tabulka 1

Plánovaná státní podpora pro společnost TB na období 2002–2003

(20)

Restrukturalizační plán obsahoval rovněž informace, že v letech 1997–2001 společnost HB–TB získala státní podporu ve výši 4 422 411 PLN v přepočtu na čistý grantový ekvivalent. Většina této podpory představovala podporu na VaV (3 243 626 PLN). Podpora ve výši 196 800 PLN byla poskytnuta na ochranu životního prostředí, 132 240 PLN na vzdělávání a zbývající částka ve výši 849 746 PLN představovala podporu na „proces restrukturalizace“ a podporu „ad hoc“ (15).

(21)

Celkově byla na podporu společnosti TB vyhrazena a následně podle VPR a protokolu č. 8 povolena podpora ve výši 16 184 411 PLN.

(22)

Podle názoru nezávislého poradce činila státní podpora, kterou podnik získal v letech 2002–2003, pouze 2,235 milionu PLN (čistý grantový ekvivalent) (16). Z toho byla částka ve výši 2,045 milionu PLN vyhrazena na VaV a částka ve výši 190 400 PLN na restrukturalizaci zaměstnanosti (17).

(23)

Na základě IOP 2005 podnik mimoto získal rozpočtovou dotaci na restrukturalizaci zaměstnanosti na období 2004–2006 ve výši 877 000 PLN (18). Polské orgány objasnily, že vláda poskytla finanční prostředky na pomoc pro propuštěné pracovníky z ocelářského odvětví s cílem usnadnit jim nový vstup na trh práce prostřednictvím dalšího vzdělávání ke zvýšení kvalifikace nebo je podnítit k tomu, aby využili možnosti předčasného odchodu do důchodu, a to prostřednictvím částečné náhrady za nízké příjmy po předčasném odchodu do důchodu. Tato dotace byl přiznána na základě novely zákona ze dne 24. srpna 2001 o restrukturalizaci ocelářského průmyslu, která byla přijata v prosinci 2003 a upřesňovala, že jediným příjemcem podpory je zaměstnanec, zaměstnavatel je pouze zprostředkovatelem, který převádí prostředky z rozpočtu pro propuštěné pracovníky.

(24)

Restrukturalizace společnosti TB nepřinesla výsledky, jež se předpokládaly v restrukturalizačním plánu, a v roce 2006 skončila úpadkem podniku z níže uvedených důvodů:

(25)

Společnost TB nebyla schopna dosáhnout odepsání dluhů, jak se předpokládalo v IOP.

(26)

Odpis dluhů vůči SSZ, Městskému úřadu Sosnowiec a finančnímu úřadu ve výši 3 392 000 PLN měl být proveden na základě zákona ze dne 30. srpna 2002 o restrukturalizaci některých veřejných pohledávek podniků (dále jen „zákon ze dne 30.8.2002“) (19). Zákon zavedl možnost restrukturalizace veřejných pohledávek podniků v obtížné finanční situaci formou jejich odpisu. Podle zákona musel daný podnik podat žádost (spolu s restrukturalizačním programem) u každého orgánu veřejné správy, na jehož pohledávky se měla restrukturalizace vztahovat (dále rovněž „restrukturalizační orgán“).

(27)

Restrukturalizační orgán poté, co dospěl k závěru, že navrhovaný restrukturalizační program může zlepšit finanční situaci podniku, vydal tzv. rozhodnutí o podmínkách restrukturalizace spolu se seznamem pohledávek, na něž se restrukturalizace vztahuje. V případě, že podnik splnil všechny podmínky uvedené v rozhodnutí, tj. zaplacení restrukturalizačního poplatku, předložení restrukturalizačního programu a neexistence jiných nesplacených závazků, byl restrukturalizační orgán povinen vydat „konečné“ rozhodnutí o odpisu dluhů uvedených v rozhodnutí o podmínkách restrukturalizace (tzv. „rozhodnutí o ukončení restrukturalizace“).

(28)

Konečné rozhodnutí však mohlo být vydáno nejdříve rok po přijetí rozhodnutí o podmínkách restrukturalizace a k jeho vydání bylo nezbytné kladné stanovisko předsedy Úřadu na ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů (Urząd Ochrony Konkurencji i Konsumentów, dále jen „UOKiK“), co se týká slučitelnosti odpisu dluhů s pravidly státní podpory. V období po přijetí rozhodnutí o podmínkách restrukturalizace a před vydáním rozhodnutí o ukončení restrukturalizace musely být závazky, jež měly být odepsány, zaregistrovány jako dlužné částky. Mimoto z nich byl vypočten penalizační úrok. Komise má za to, že to mělo umožnit provést odpis dluhů teprve po zjištění, že podnik skutečně provádí restrukturalizační program.

(29)

Komise byla informována, že SSZ, Městský úřad Sosnowiec a Finanční úřad tento odpis závazků neprovedly.

(30)

Plán na odpis dluhu společnosti TB vůči Městskému úřadu Sosnowiec (závazky v souvislosti s daní z nemovitosti ve výši 2 964 000 PLN) UOKiK odmítl, jelikož žádost byla podána po dni 31. prosince 2003, přičemž protokol č. 8 zakazoval poskytování státní podpory ocelářským podnikům po tomto datu. Z toho důvodu dne 28. dubna 2004 UOKiK uvedl, že plánovaný odpis dluhu nelze schválit, jelikož by to bylo v rozporu s ustanoveními protokolu č. 8. Z týchž důvodů UOKiK vydal dne 6. února 2004 záporné stanovisko týkající se předpokládaného odpisu dluhu společnosti TB vůči PFRON.

(31)

Žádost společnosti TB o odpis dluhu vůči Finančnímu úřadu (163 000 PLN) zamítl Finanční úřad. Podle zákona ze dne 30.8.2002 k tomu mohlo dojít pouze v případě, že společnost nezaplatila „restrukturalizační poplatek“ (který činil 15 % hodnoty závazků, jež mají být odepsány) nebo kdyby podnik měl jiné nesplacené závazky vůči Finančnímu úřadu.

(32)

Jak vyplývá z obchodního plánu na rok 2005, z finančních důvodů nedošlo rovněž k restrukturalizaci závazků vůči SSZ (265 000 PLN). Jak bylo vysvětleno výše (bod (26)), k dosažení odpisu pohledávky na základě zákona ze dne 30.8.2002 musel podnik splatit ostatní veřejné pohledávky, na něž se nevztahovala restrukturalizace podle zákona ze dne 30.8.2002, či jejich splacení odložit. Proto IOP 2002 předpokládal rozložení dluhů ve výši 6 420 000 PLN na splátky. Komise proto vyvozuje závěr, že společnost TB nedospěla k dohodě se SSZ ohledně rozložení na splátky, nebo SSZ vydala rozhodnutí, jehož podmínky však společnost TB nedodržela.

(33)

V období 2001–2006 se veřejné závazky společnosti TB vůči SSZ, Městskému úřadu Sosnowiec, Finančnímu úřadu a PFRON zvýšily. Dluhy začaly růst v roce 2001 a dále se zvyšovaly až do prosince 2002. Po krátkém období stabilizace v období mezi únorem 2002 a listopadem 2003 dluh dále narůstal. Teprve v období od listopadu 2003 do října 2004 byl podnik znovu schopen dluhy splácet, pravděpodobně aby splnil požadavky zákona ze dne 30.8.2002 za účelem odpisu závazků. V listopadu 2004 však dluhy podniku začaly opět růst.

(34)

Na podzim 2004 po nepodařeném pokusu o odpis závazků měla společnost TB nesplacené závazky ve výši přibližně 20 milionů PLN. To bylo potvrzeno ve čtvrté polské monitorovací zprávě pro rok 2004 ze dne 8. března 2005, která obsahovala podrobný přehled těchto nesplacených částek:

Tabulka 2

Dluhy společnosti TB uvedené v polské monitorovací zprávě z března 2005

(35)

Koncem roku 2004 tudíž závazky společnosti TB vůči veřejným věřitelům dosáhly výše přibližně 20 milionů PLN. Polské orgány uvedly, že v roce 2004 se společnosti TB po prodeji zbytečného majetku podařilo splatit zhruba 5 milionů PLN (1,2 milionu PLN SSZ a 3,8 milionu PLN Městskému úřadu). Bez ohledu na to se ve zprávě uvádělo, že po roce 2004 dluh opět vzrostl a v lednu 2005 dosáhl výše 21,1 milionu PLN.

(36)

Polské orgány později výše uvedenou částku opravily na 20 761 milionů PLN koncem roku 2004. Dne 31.3.2005 se tato částka zvýšila na 22,43 milionu PLN a dne 30.6.2005 na 22,91 milionu PLN. Poté se podniku zřejmě podařilo prodat některá aktiva, díky čemuž do konce roku 2005 snížil své závazky na 20,87 milionu PLN. V polovině roku 2006 však zadlužení znovu vzrostlo na 22,11 milionu PLN a v srpnu 2006 (tj. v době ohlášení úpadku) dosáhlo výše 22,67 milionu PLN.

(37)

Jak vyplývá z informací, které Komise získala, v roce 2004 společnost TB nepředložila žádný komplexní restrukturalizační plán za účelem naplánování splacení dluhů.

(38)

Orgány veřejné zprávy, které byly věřiteli podniku, přijaly opatření k vymáhání svých pohledávek stanovená zákonem. Městský úřad Sosnowiec a SSZ například za účelem vymáhání svých pohledávek obstavily bankovní účty podniku. Tato opatření však nebyla účinná, jelikož veškeré finanční prostředky přicházející na tyto účty byly vyhrazeny na vyplácení mezd pracovníků.

(39)

Proto k vymáhání pohledávek dochází zejména zřízením břemen na nemovitostech a získáním práva k trvalému užívání pozemků. Mimoto bylo na Městský úřad podle § 66 daňového řádu převedeno vlastnictví některých aktiv.

(40)

Konkrétně vymáhání dluhu vůči SSZ se uskutečnilo zřízením hypoték ve výši 25 milionů PLN. SSZ má mimoto zástavy na výrobních aktivech v hodnotě přibližně 12 milionů PLN, přičemž zástava ve výši zhruba 9,5 milionu PLN je prvořadým zástavním právem (včetně prvořadého zástavního práva na svařovací lince W-3 v hodnotě více než 7 milionů PLN).

(41)

V květnu 2007 správce konkurzní podstaty zveřejnil seznam uznaných závazků společnosti TB v úpadku v celkové výši 63 milionů PLN. Tato částka zahrnuje veřejné závazky. Hlavním věřitelem je společnost EF, jejíž pohledávky činí 35,9 milionu PLN.

(42)

Společnost TB neprovedla plně svůj předpokládaný investiční plán ve výši 25 milionů PLN, na investice však vynaložila přibližně 10 milionů PLN a vyhradila určité dodatečné finanční prostředky na VaV.

(43)

Na základě svého IOB společnost TB realizovala některé investice. V roce 2003 a 2004 se investice soustředily na rozvoj výroby trubek pro automobilový průmysl. Proto v roce 2003 zadala nejprve vybudování linky pro svařování trub potahovaných hliníkem (v hodnotě 3 207 000 PLN) a v roce 2004 vybudování linky podélného řezání pásů, která umožňovala výrobu krátkých trubek (v hodnotě 733 000 PLN). Kromě toho došlo k modernizaci stávajících svařovacích linek (1 063 000 PLN) a některých budov (v hodnotě 1 379 000 PLN, včetně systému vytápění), které byly nezbytné pro výrobu pro automobilový průmysl. V období 2002–2005 bylo proto do činnosti pro automobilový průmysl investováno celkem 6,383 milionu PLN. Polské orgány potvrdily, že se všechny investice týkají majetku, který byl mezitím pronajat společnosti BA (20).

(44)

Na ostatní investice týkající se počítačových systémů, nákupu jiných kapitálových statků a jiných projektů byla vyhrazena částka ve výši zhruba 3,5 milionu PLN (21).

(45)

Navíc se na období 2005–2006 předpokládala dodatečná částka ve výši 12 až 13 milionů PLN, jejímž prostřednictvím mělo být urychleno zavedení výroby trubních prvků z chromu, s ohledem na něž bylo v roce 2006 plánováno pořízení nové svařovací linky (přibližně 6 milionů PLN), která však nebyla vybudována, jak Komise vyrozuměla.

(46)

Společnosti TB se nepodařilo překonat finanční potíže a nezískala žádné bankovní úvěry.

(47)

V době restrukturalizace nebyla společnost TB schopna získat od poskytovatelů úvěrů a místních finančních institucí finanční podporu (22). Ve skutečnosti již v roce 2003 banka omezila úvěrové nástroje nabízené této společnosti. Situace se zlepšila pouze díky tomu, že se objevil finanční investor (GFR), který odkoupil značný počet dluhopisů, jež byly následně přeměněny na dlouhodobé půjčky. V roce 2004 však již společnost TB nebyla schopna bankovní úvěr získat (23).

(48)

To souvisí se skutečností, že v období restrukturalizace nebyla společnost TB schopna dosáhnout rentability, a to navzdory velmi pozitivnímu vývoji na trhu.

(49)

Ve skutečnosti v roce 2003 (jak vyplývá z nezávislých finančních zpráv) prodej společnosti TB značně zaostával za cílovým prodejem ve výši 48 tisíc tun trubek a činil pouze 30 tisíc tun (24). Podnik se mimoto potýkal se sazbami uloženými na široké pásy válcované za tepla, hlavní výrobní surovinu, a nepodařenou strategií cenové propagace, jejímž výsledkem byly nižší příjmy. Proto v roce 2004 společnost skončila se zápornou provozní marží ve výši 5 milionů PLN (její obrat činil 92 milionů PLN). Podnik proto nevyhověl testu životaschopnosti, který provedla Komise. V souhrnné zprávě z ledna 2004 nezávislý poradce Komise dospěl k závěru, že společnost TB „vykonává obchodní činnost, přičemž se ve skutečnosti nachází v platební neschopnosti“ (25).

(50)

V roce 2004 se rovněž v třetí polské monitorovací zprávě ze září 2004 uvádí, že společnost TB měla nízkou finanční likviditu a finanční přebytek nemohl pokrýt splátky úvěru spolu s úroky, což vedlo k tomu, že existovalo vysoké riziko, že splátky úvěru nebudou uhrazeny včas (26). Čtvrtá polská zpráva pro rok 2004 obsahovala podrobné údaje o nesplacených závazcích (viz bod (34)) a informovala, že podnik nezískal podporu od finančních institucí, neprovedl plán snížení počtu zaměstnanců, ani nedosáhl plánované úrovně produktivity. Co se týká finanční situace podniku, byl vyvozen závěr, že „ze všech podniků, které patří do analyzované skupiny, má Technologie Buczek Sp. z o.o. [TB] nejvyšší riziko ztráty finanční likvidity. Toto riziko se nesníží dosažením čistého zisku z vykonávané hospodářské činnosti, jelikož to nevede k dodatečnému přílivu peněžních prostředků. […] Důvodem existence rizika je vysoká úroveň financování aktiv prostřednictvím závazků, včetně značné výše dlužných částek vůči veřejným institucím. Tato situace vyvolává neochotu vlastníků kapitálu investovat do podniku, což potvrzují potíže se získáním bankovního úvěru“.

(51)

Stanovisko polských orgánů potvrdila nezávislá monitorovací zpráva z května 2005 (27). Ve zprávě bylo uvedeno, že v roce 2004 navzdory růstu na trhu oceli a zvyšujících se cen oceli (ceny byly oproti předpokladům vyšší o 30 %) společnost TB zaznamenala zápornou provozní marži a prodej o 20 % nižší, než se plánovalo. Poradce proto dospěl k závěru, že „na základě výkonnosti podniku v roce 2003 a 2004 lze mít za to, že existuje vysoké riziko, že podnik do konce roku 2006 nedosáhne konkurenceschopnosti na trhu“ (28).

(52)

V září 2005 pátá polská zpráva potvrdila, že „společnost TB ztratila finanční likviditu“. Ve zprávě se rovněž zdůrazňovalo, že ztráta likvidity vyplývala z vyčlenění činnosti válcovny (29).

(53)

Společnost TB několikrát změnila vedení a obchodní strategii.

(54)

Společnost TB provedla různé strukturální změny v podniku. Vedení podniku bylo několikrát odvoláno: v roce 2003, v roce 2005 (v únoru a říjnu) a v roce 2006.

(55)

Koncem roku 2003, v září 2005 a počátkem roku 2006 změnila společnost TB svou restrukturalizační strategii. V IOP 2005 je strategie změněna omezením činnosti společnosti TB na ocelové trubky potahované hliníkem a trubky vyrobené z chromované oceli. Za tím účelem se plánovalo snížení počtu zaměstnanců na 267 osob. Aktualizovaný IOB společnosti TB zjevně ukládal povinnost ukončit výrobu neziskových bezešvých trubek z vysoce legované oceli a svařovaných trubek. Podnik rovněž zastavil výrobu svařovaných trubek z chromované oceli.

(56)

Jak uvedly polské orgány v dopise ze dne 14. února 2006, od roku 2006 měla společnost TB v úmyslu ukončit v roce 2007 výrobní proces a nadále chtěla působit pouze jako řídící společnost. Společnost TB měla založit nový podnik s cílem vytvořit přední polský podnik specializující se na výrobu hliníkových a chromovaných trubek pro automobilový průmysl. Za tímto účelem měl být založen samostatný podnik, jelikož „pokračující restrukturalizace aktiv a finančních prostředků společnosti TB […] neumožňuje dosáhnout finanční stabilizace, splacení rozpočtových nedoplatků a získání úvěru, který by umožnil přístup k levnějším zdrojům financování“ (30). Měly být využity svařovací linky W-4 a W-2 formou pronájmu od společnosti TB a současně měla být do tohoto podniku přemístěna veškerá pracovní síla (s výjimkou několika pracovníků, kteří měli společnost TB řídit). Z majetku společnosti TB byla vyčleněna rovněž potřebná infrastruktura. Zbývající svařovací stroje měly být poté prodány kvůli restrukturalizaci aktiv. S ohledem na skutečnost, že výroba měla být ukončena do konce roku 2006, Komise vyvozuje závěr, že nová restrukturalizační strategie ve skutečnosti znamenala likvidaci společnosti TB.

(57)

Mezitím dne 15. září 2006 společnost TB podala návrh na vyhlášení úpadku. Skupina TB v úpadku může dále vykonávat hospodářskou činnost. Činnost společnosti TB nyní spočívá v pronajímání aktiv dceřiným společnostem. Správce konkurzní podstaty plánuje prodej organizovaných částí podniku a do té doby vykonávání činnosti v oblasti pronájmu.

(58)

Společnost TB provedla restrukturalizaci skupiny a vyčlenila dvě ziskové oblasti činnosti, tj. výrobu válců z chromované oceli ve společnosti HB a činnost v oblasti výroby trubek z hliníkové a chromované oceli ve společnosti BA (viz bod 14).

(59)

Činnost společnosti TB v oblasti výroby válců nebyla považována za součást hlavní činnosti společnosti. Již v roce 2002 IOP uváděl, že by se do společnosti HB již nemělo investovat, že by však měla být vyčleněna.

(60)

Společnost HB byla založena v prosinci 2004 a její základní kapitál tehdy činil 100 000 PLN. V následujícím roce jeho hodnota vzrostla na 14 911 600 PLN v důsledku vložení aktiv dne 17. ledna 2005 ve výši 3 330 900 PLN, vložení kapitálu v únoru/březnu 2005 ve výši 3 850 000 PLN, dalšího vložení kapitálu v listopadu 2005 ve výši 1 830 700 PLN a vložení nehmotných aktiv dne 13. července 2006 v hodnotě 5 800 000 PLN.

(61)

Na základě tzv. švýcarské metody byla celková hodnota společnosti HB odhadnuta na 38 milionů PLN. Tržní hodnota podniku je proto značně vyšší než hodnota jeho akcií ve výši 14,9 milionu PLN. Společnost HB je zisková. Nemá nesplacené dluhy vůči veřejným institucím. Na přelomu června a července 2005 společnost HB odkoupila od společnosti TB nemovitosti a stroje za částku 9 450 013 PLN, jejichž hodnota byla odhadnuta na 10 430 194 PLN. Zástavní právo na aktivech zůstalo a společnost HB v souladu s polským právem (§ 112 zákona o daních) byla společným a nerozdílným dlužníkem spolu se společností TB, pokud jde o některé dluhy společnosti TB vůči SSZ.

(62)

Činnost společnosti BA byla obnovena v roce 2005 za účelem převzetí činnosti v oblasti hliníkových a chromovaných trubek. Za tím účelem byli pracovníci společnosti TB převedeni do společnosti BA a v červenci 2006 byl do podniku vložen kapitál ve výši 1 550 000 PLN. Společnost BA má mimoto v nájmu výrobní aktiva společnosti TB používaná k výrobě výfukových systémů pro potřeby automobilového průmyslu (včetně svařovacích linek W2 a W4 a linky pro podélné řezání pásů). Nájemní smlouva je uzavřena na dobu neurčitou a na základě této smlouvy společnost BA platí měsíčně částku 258 000 PLN plus DPH. Společnost BA má proto jednoznačně prospěch z realizovaných investic týkajících se těchto aktiv. V sedmé polské zprávě se uvádí, že společnost TB převedla na společnost BA výrobní kapacitu ve výši 20 tisíc tun (31).

(63)

V únoru 2004 podepsala společnost EF se společností TB smlouvu o poskytování faktoringových služeb. Aby bylo zajištěno dodržení smlouvy, byla provedena registrace zástav na podílech společnosti HB a BA. Takto se společnost EF stala největším věřitelem společnosti TB. Jelikož společnost EF byla pouze akcionářem GFR, nepovažují se nároky společnosti EF za kapitálové investice do společnosti TB.

(64)

Společnost TB v současnosti vlastní 51,2 % podílů společnosti BA. Zbývající podíly ve společnosti BA převzala společnost EF v rámci získání zástavy dne 20. července 2006 jakožto splacení dluhu. Toto splacení dluhu se uskutečnilo s nominální hodnotou podílů ve výši 7,2 milionu PLN.

(65)

Společnost EF jako věřitel předložila správci žádost o vyloučení 48,8 % podílů HB z konkurzní podstaty. Soudce však tuto žádost v září 2006 odmítl.

(66)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise dospěla k závěru, že restrukturalizace společnosti TB není v souladu s protokolem č. 8 a nadnesla tři otázky:

(67)

Komise uvedla, že za příjemce podpory považuje celou skupinu.

(68)

Polské orgány za prvé zpochybňují skutečnost, že podpora na restrukturalizaci byla zneužita. Polsko tvrdí, že restrukturalizační podporu nepředstavovala celá tato podpora.

(69)

Polské orgány za druhé poskytly určitá objasnění příslušných institucionálních věřitelů, SSZ, Městského úřadu Sosnowiec a PFRON, týkající se opatření v oblasti vymáhání dluhů s cílem zdůraznit, že se tyto instituce chovaly jako soukromí věřitelé.

(70)

Polsko za třetí reagovalo na pochybnosti Evropské komise týkající se podpory v oblasti restrukturalizace zaměstnanosti po roce 2003. Polsko objasnilo, že zákon ze dne 24. srpna 2001 o restrukturalizaci ocelářského průmyslu byl v prosinci 2003 pozměněn tak, aby podpora byla určena výhradně na pomoc propuštěným pracovníkům, přičemž hutě byly využity pouze jeho zprostředkovatelé pro převod finančních prostředků (viz bod (20)).

(71)

Polské orgány zastávají názor, že dceřiné společnosti TB lze považovat za odpovědné pouze v případě, pokud by skutečně měly z podpory prospěch. Mimoto uvádějí, že vložení kapitálu a aktiv bylo provedeno náležitě. Polské orgány rovněž podotýkají, že společnost HB není výrobcem oceli, a proto se na ni nevztahují ustanovení protokolu č. 8.

(72)

V bodě 1 protokolu č. 8 se stanoví, že „odchylně od článků 87 a 88 Smlouvy o ES se státní podpora poskytnutá Polskem pro účely restrukturalizace vymezeným částem polského ocelářského průmyslu považuje za slučitelnou se společným trhem“, pokud jsou mimo jiné splněny podmínky stanovené v uvedeném protokolu.

(73)

Doba odkladu pro poskytování restrukturalizační podpory pro polský hutnický průmysl v rámci Evropské dohody byla Radou prodloužena do doby přistoupení Polska k EU. Toto ustanovení bylo obsaženo v protokolu č. 8 Smlouvy o přistoupení Polska k EU. V zájmu dosažení tohoto cíle byly stanoveny časové rámce před přistoupením i poté. Přesněji, v období 1997–2003 bylo povoleno poskytnutí omezené výše podpory na restrukturalizační cíle a v období 1997–2006 byla další státní podpora určená na restrukturalizaci polského hutnictví zakázána. V tomto ohledu se jednoznačně liší od ostatních ustanovení Smlouvy o přistoupení, např. prozatímního mechanismu stanoveného v příloze IV („postup týkající se stávající podpory“), který se týká pouze státních podpor poskytnutých před přistoupením, pokud jsou tyto podpory „nadále použitelné“ po dni přistoupení. Protokol č. 8 lze proto považovat za lex specialis, který v záležitostech, jichž se týká, nahrazuje ostatní ustanovení Smlouvy o přistoupení (32).

(74)

Komise rovněž poznamenává, že oblast působnosti VPR a protokolu č. 8 není omezena na oblast působnosti přílohy 1 Smlouvy o ESUO. Protokol č. 8 se místo toho vztahuje rovněž na některá odvětví oceli, která Smlouva o ESUO nezahrnuje (33), zejména bezešvé trubky a velké svařované trubky. To je v souladu s definicí oceli ve smyslu pravidel Společenství pro státní podpory (34), jež byla závazná v době vstupu protokolu č. 8 v platnost. Tato definice vyplývá zejména z oblasti působnosti VPR provedeného protokolem č. 8. Polovinou příjemců v rámci konečného VPR jsou výrobci trubek, a to Huta Andrzej S.A. v úpadku, Huta Batory S.A. v úpadku, Huta Pokój, dceřiná společnost podniku Mittal Steel Poland (dříve PHS), a TB S.A. Protokol č. 8 se proto vztahuje rovněž na výrobce trubek, zejména na společnost TB.

(75)

Ačkoliv se články 87 a 88 Smlouvy o ES obvykle nevztahují na podporu poskytnutou před přistoupením, která po přistoupení není nadále použitelná, ustanovení protokolu č. 8 rozšiřují sledování státní podpory ve smyslu Smlouvy o ES na veškeré podpory poskytnuté na restrukturalizaci polského ocelářského průmyslu v období 1997–2006.

(76)

Po vstupu Polska do EU je možno přijmout rozhodnutí podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES, jelikož při neexistenci zvláštních ustanovení v protokolu č. 8 je nutno použít obvyklá pravidla a zásady. Proto se použije rovněž nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (dále jen „procesní nařízení“) (35).

(77)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES státní podpory, tj. veškeré podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(78)

Polsku bylo protokolem č. 8 povoleno poskytnout restrukturalizační podporu společnosti TB, která byla určena na realizaci jejího restrukturalizačního programu.

(79)

Poskytnutí podpory však bylo možné ve stanovené době, která skončila koncem roku 2003. Poté již Polsko nebylo oprávněno poskytovat restrukturalizační podporu na základě protokolu č. 8. Jakákoli podpora by proto porušovala bod 18 písm. c) protokolu č. 8, který zakazuje poskytnutí jakékoli dodatečné státní podpory pro ocelářský průmysl, konkrétně pro příjemce podpory uvedené v protokolu.

(80)

Polské orgány přesto po roce 2003 společnosti TB nadále poskytovaly nebo prodlužovaly nesplacené úvěry, což je nutno považovat za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(81)

Komise připomíná, že se čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES týká zásahů, které (v různých podobách) snižují obvyklé zatížení rozpočtu podniku a které ačkoliv nepředstavují dotace v přísném slova smyslu, mají stejnou povahu a stejný účinek. To bylo mnohokrát potvrzeno v případech, kdy veřejná instituce odpovědná za výběr příspěvků na sociální zabezpečení toleruje nezaplacení nebo opožděnou úhradu těchto příspěvků, jelikož toto chování prostřednictvím snížení zátěže spojené s běžným fungováním systému sociálního zabezpečení bezpochyby poskytuje podniku, který je příjemcem podpory, značnou konkurenční výhodu (36). Místo odložení splatnosti mohl veřejný věřitel požadovat okamžité splacení dlužných částek, jež mu náleží, a v případě nutnosti využít hypotéku zřízenou v jeho prospěch (37).

(82)

K zjištění existence výhody, kterou by bylo možno pro účely čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES považovat za státní podporu, musí Komise prokázat, že orgány veřejné správy jednaly jinak než hypotetický soukromý věřitel, který by se v možném rozsahu nacházel ve stejné situaci vůči dlužníkovi (38).

(83)

Na úvod Komise poznamenává, že samotná existence dřívější státní podpory pro podnik neumožňuje na základě ustálené judikatury soudů Společenství posuzovat případ z hlediska hypotetického soukromého věřitele, protože takovýto hypotetický věřitel by zjevně již dříve neakceptoval odpis původního dluhu, jelikož v opačném případě by to nepředstavovalo podporu (39). To platí zejména v případě restrukturalizace podniku, kdy obě opatření spadají do období restrukturalizace.

(84)

Neexistence aktualizovaného restrukturalizačního plánu neumožňuje provést posouzení z hlediska hypotetického soukromého věřitele. Rovněž v tomto případě by podle ustálené judikatury při posuzování dohody o restrukturalizaci dluhu z hlediska investora jednajícího podle tržních zásad tento investor požadoval komplexní aktualizaci restrukturalizačního plánu. Žádný soukromý věřitel nebo investor by restrukturalizaci bez takovéhoto plánu neakceptoval (40), jak tomu bylo v daném případě.

(85)

Dokonce ani na základě hypotetického restrukturalizačního plánu by žádný hypotetický investor neuzavřel dodatečnou dohodu o restrukturalizaci.

(86)

Komise nezpochybňuje skutečnost, že nevymáhání veřejných pohledávek, které byly způsobilé pro odepsání dluhu podle IOP/VPR, bylo po určitou dobu opodstatněné na základě mechanismů stanovených v zákoně ze dne 30.8.2002. Ve skutečnosti bylo vymáhání závazků, na něž se vztahovala restrukturalizace podle zákona ze dne 30.8.2002, zakázáno až do okamžiku ukončení restrukturalizačního procesu nebo jeho pozastavení z důvodů uvedených v zákoně. Komise mimoto bere v úvahu, že co se týká dodatečného zadlužení, na něž se restrukturalizace nevztahovala, věřitelé mohli počítat se zlepšením finanční situace společnosti TB v důsledku plánovaného odpisu dluhů, proto mohli mít důvody pro pozastavení vymáhání splacení dluhu až do okamžiku poskytnutí podpory na základě zákona ze dne 30.8.2002.

(87)

Je však zřejmé, že se restrukturalizace podle zákona ze dne 30.8.2002 nepodařila, přinejmenším částečně kvůli nedodržení ustanovení protokolu č. 8, jak je uvedeno v záporném stanovisku UOKiK (první stanovisko ze dne 6. února 2004), a částečně kvůli finančním problémům podniku, které společnosti TB neumožnily dodržet podmínky stanovené vnitrostátním právem. Komise má za to, že se informace o tomto neúspěchu musely dostat k hlavním veřejným věřitelům, např. SSZ, Městskému úřadu a Finančnímu úřadu, jelikož ti všichni se podíleli na původní restrukturalizaci dluhu. Stejně tak PFRON měl být varován stanoviskem UOKiK, které se týkalo dluhu společnosti TB vůči PFRON.

(88)

Od okamžiku neúspěchu předchozí dohody o restrukturalizaci lze očekávat zvláštní ostražitost ze strany soukromého investora, který by pečlivě prověřil hospodářskou situaci dlužníka (41). V souladu s tím by důkladné posouzení výhod vyplývajících z odložení splacení dluhu prokázalo, že by potenciální splacení nepřekročilo zajištěné vrácení prostředků plynoucí z možné likvidace podniku (42). Nová dohoda o odložení splátek by musela vyžadovat, aby restrukturalizace v každém případě vedla k rentabilitě podniku a aby se nesplacené částky nezvyšovaly, aby věřitel mohl v přiměřené lhůtě očekávat vrácení dlužných částek.

(89)

V případě společnosti TB bylo obnovení rentability koncem roku 2004 velmi sporné, jelikož podnik dosáhl v letech 2003 a 2004 záporné provozní marže, jak je uvedeno v bodě (49) až (51). Obrat společnosti nemohl pokrýt její náklady. Společnosti TB se mimoto nepodařilo využít růstu v ocelářském průmyslu, k němuž došlo v roce 2004. Veškeré signály týkající se vyhlídek společnosti TB na obnovení rentability byly proto negativní.

(90)

Vzhledem k tomu, že společnost TB ztratila platební způsobilost, zadlužení společnosti TB postupně rostlo. Od listopadu 2004 nebyla společnost TB navzdory procesu restrukturalizace schopna své dluhy nadále splácet. Proto by v rámci jakékoli hypotetické nové restrukturalizace dluhů nebylo možné přiměřené uhrazení nesplacených dluhů.

(91)

Vzhledem k tomu, že veřejní věřitelé, tj. Městský úřad, SSZ, PFRON a Finanční úřad, měli k dispozici dobré zajištění, měli možnost je přeměnit na peněžní hotovost v rámci kolektivního úpadkového řízení podle polského zákona o úpadku. Komise nemůže přijmout tvrzení SSZ, že neměla dobré zajištění, jelikož z informací předložených polskými orgány vyplývá, že ne-li všechny, pak přinejmenším značná část zástav byla prvořadým zástavním právem (viz bod (40)). Vzhledem k zhoršení situace podniku a snížení hodnoty jeho aktiv se využití tohoto zajištění zdálo z ekonomického hlediska smysluplnější než restrukturalizace (43).

(92)

I kdyby hypotetický restrukturalizační plán navrhoval určitou hypotetickou restrukturalizaci aktiv, takovýto návrh by neměl snižovat neochotu soukromých věřitelů, aby souhlasili s restrukturalizací. To vyplývá ze skutečnosti, že všechna aktiva podniku zadluženého tak, jako společnost TB, jsou obvykle zatížena zástavami, a proto pouze v malé míře zaručují jakékoliv příjmy v případě jejich prodeje. Přestože společnost v roce 2005 několikrát oznámila restrukturalizaci aktiv, nebyla schopna získat z jejich prodeje více než 5 milionů PLN v hotovosti.

(93)

Komise má za to, že v roce 2004 (a později) se společnost TB několikrát pokusila splatit část dluhů, poznamenává však, že tyto splátky jen v malé míře pokryly částky narostlých úroků (viz účinek splacení 5 milionů PLN v roce 2004 v tabulce v bodě (34)).

(94)

Pro úplnost je nutno zdůraznit, že plán ze září 2005 v žádném případě nepředstavoval vhodný základ pro další restrukturalizací dluhů. Vzhledem k tomu, že společnost měla být zlikvidována, je zřejmé, že by pokračující vykonávání činnosti nepřineslo další zisk a že likvidace byla jediným možným řešením. Plán ve skutečnosti uváděl, že SSZ mohla počítat pouze s částečným splacením dluhu. Tato platba měla plynout z restrukturalizace aktiv o hodnotě 20 milionů PLN do konce roku 2005, což se vzhledem k důvodům uvedeným v předchozím odstavci jevilo jako nereálné. Rovněž navrhované měsíční platby po roce 2005 ve výši 100 000 PLN závislé na platební schopnosti společnosti TB nebyly reálné, jelikož společnost TB již nevykonávala žádnou činnost.

(95)

Společnost TB naopak ve svém IOP 2005 přiznala, že v přesunu aktiv do společnosti BA spatřuje jedinou možnost, jak obnovit rentabilitu činnosti. To znamenalo nejen vyčlenění jediné ziskové činnosti (BA), nýbrž předurčovalo rovněž osud společnosti TB, tj. její likvidaci.

(96)

Komise zjistila, že by se hypotetický soukromý věřitel rozhodl pro vymáhání svých nároků již koncem roku 2004. V té době bylo zřejmé, že společnost TB není s to dostát předchozím dohodám o restrukturalizaci dluhů a že již nebude schopna platit své běžné závazky; současně nebyl předložen žádný aktualizovaný restrukturalizační plán, ani nebylo pravděpodobné, že by se podnik mohl stát ziskovým.

(97)

Polsko proto nevymáhalo částku ve výši 20,761 milionu PLN (ve čtvrté polské zprávě o restrukturalizaci byla uvedena částka 20,267 milionu PLN, tuto částku však Polsko později opravilo). To představuje provozní podporu pro podnik, aby mohl pokračovat v neefektivní činnosti, a tudíž výhodu poskytnutou ze státních prostředků, která může narušit hospodářskou soutěž, pokud narušuje obchod mezi členskými státy, není proto slučitelná se společným trhem ve smyslu článku 87 Smlouvy o ES.

(98)

V zájmu vyčíslení výše podpory je nutno simulovat hypotetický účinek nevymáhání dluhů. Vzhledem k tomu, že by se soukromý věřitel rozhodl vymáhat své nároky, představuje výhoda, která společnosti plyne z nevymáhání dluhů, celou částku nároků, které společnost nemusela zaplatit. Jinými slovy, společnost má k dispozici částku, kterou by vzhledem ke své finanční situaci nemohla získat na trhu. Pokud by stát vymáhal svoje nároky, společnost by nebyla schopna dlužnou částku uhradit a s největší pravděpodobností by vyhlásila úpadek. Nevymáhání dluhů proto mělo stejný účinek jako poskytnutí celé částky, která nebyla vymáhána, příjemci (44). Získaná výhoda se proto týká částky ve výši 20,761 milionu PLN poskytnuté ode dne 1. ledna 2005. Avšak vzhledem k tomu, že by hospodářský subjekt v tržním hospodářství vymáhal původní dluh, původní dluh již hypoteticky nemusí existovat, neměl by se proto brát v úvahu dvakrát.

(99)

Co se týká rozpočtových prostředků uvedených jako prostředky na restrukturalizaci zaměstnanosti, jež byly poskytnuty po roce 2004, pochybnosti Komise byly odstraněny. Tyto prostředky nelze považovat za státní podporu, jelikož (jak vysvětlily polské orgány), byly poskytnuty výhradně pro propuštěné pracovníky, jež nelze považovat za podnik, a takovéto platby se nemohou vztahovat na zaměstnavatele, jelikož jsou poskytnuty po propuštění pracovníků, aniž by se snížily ostatní závazky, jež musí podnik hradit v případě neexistence takovéto rozpočtové podpory.

(100)

Bod 18 písm. a) protokolu č. 8 Komisi opravňuje „přijmout vhodná opatření a požádat dotyčné společnosti, aby vrátily veškerou podporu poskytnutou v rozporu s podmínkami stanovenými v tomto protokolu […], pokud kontrola ukáže, že nebyly splněny podmínky v přechodných ustanoveních obsažených v tomto protokolu“.

(101)

Komise podotýká, že společnost TB nerealizovala zcela restrukturalizační plán, jak se výslovně uvádí v bodě 9 protokolu č. 8, a provedením různých opatření uvedených v bodě 56 přispěla k úpadku společnosti. Toto zjištění Polsko nezpochybňuje.

(102)

Společnost TB mimoto nesplnila několik orientačních cílů stanovených v bodě 9 protokolu č. 8:

(103)

Jelikož společnost TB nesplnila podmínky stanovené v protokolu č. 8 a neprovedla řádně IOP, byla restrukturalizační podpora zneužita a musí být vrácena.

(104)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise uvedla, že by jiné důvody slučitelnosti podpory s pravidly společného trhu mohly převážit nad skutečností, že restrukturalizační podpora byla zneužita. Za tímto účelem Komise poznamenala, že podle VPR byla poskytnuta nejen podpora na restrukturalizaci, nýbrž rovněž podpora jiného typu. Neúspěch restrukturalizace nemusí proto nutně znamenat, že byly zneužity veškeré tyto podpory (47), pokud lze prokázat, že jsou slučitelné se společným trhem podle jiných zásad týkajících se státních podpor (48).

(105)

Komise podotkla, že zásady státní podpory pro ocelářský průmysl byly až do dne 23. července 2002 stanoveny v rozhodnutí Komise č. 2496/96/ESUO ze dne 18. prosince 1996, kterým se stanoví pravidla Společenství pro státní podporu ocelářskému průmyslu (49) (dále jen „kodex podpory pro ocelářský průmysl“) (50). Jak vyplývá z praxe Komise v oblasti používání protokolu č. 8, Komise se v zásadě domnívá, že prostředky poskytnuté v souladu s jinými rámci, např. rámcem pro VaV, lze považovat za slučitelné se společným trhem, pokud Komise nemá vážné pochybnosti, co se týká jejich slučitelnosti s přílohou IV čl. 3 odst. 2 Smlouvy o přistoupení (51).

(106)

Za prvé, článek 2 kodexu podpory pro ocelářský průmysl stejně jako pravidla Společenství pro státní podpory povoluje poskytování podpory slučitelné s rámcem Společenství pro VaV. Dotace na VaV v rámci VPR poskytl Výbor pro vědecký výzkum a vztahoval se na ně program předsedy výboru ze dne 30. listopadu 2001 o kritériích a způsobech poskytování a výpočtu finančních prostředků vyčleněných ve státním rozpočtu na vědu, který Komise přijala jako stávající podporu v rámci opatření podpory PL č. 6 přílohy IV Smlouvy o přistoupení. V VPR byly „prostředky Výboru pro vědecký výzkum“ vymezeny jako „nástroje povolené veřejné podpory v podobě dotací na VaV“, což je zřetelně odlišuje od „restrukturalizačních nástrojů“ (52). VPR obsahující takovéto rozlišení byl schválen rozhodnutím Rady z července 2003. Komise se proto rozhodla, že s ohledem na podporu získanou z prostředků Výboru pro vědecký výzkum v období 1997–2003 podle přílohy IV Smlouvy o přistoupení nevznese námitky, proto tuto podporu považuje za podporu na VaV slučitelnou se zásadami společného trhu (53).

(107)

Jelikož podporu nazvanou v IOP podporou na VaV poskytl Výbor pro vědecký výzkum, je možno ji považovat za podporu slučitelnou se společným trhem. Komise navíc poznamenává, že Polsko bylo schopno prokázat, že tato podpora byla vyplacena pouze ve spojení s činností v oblasti VaV. To se týká podpory poskytnuté v roce 2002 a 2003 a podpory poskytnuté na VaV v období od roku 1997 do roku 2000.

(108)

V případě zbývající podpory na vzdělávání, restrukturalizaci zaměstnanosti a jiných forem podpory na restrukturalizaci Komise nezjistila žádná ustanovení kodexu podpory pro ocelářský průmysl ani pravidel Společenství pro státní podpory, na jejichž základě by tuto podporu bylo možno považovat za slučitelnou se zásadami společného trhu.

(109)

Za prvé, žádná část podpory nepředstavuje podporu na ochranu životního prostředí v souladu s pokyny Společenství (54). Polsko tvrdilo, že podpora označená v roce 1997 jako podpora na ochranu životního prostředí byla poskytnuta na ochranu životního prostředí, aniž však byly tyto cíle upřesněny. Ani skutečnost, že tato podpora byla poskytnuta z fondů vojvodství na ochranu životního prostředí a vodního hospodářství, nepostačuje k prokázání slučitelnosti podpory se společným trhem, jelikož tyto fondy jsou v VPR uvedeny výslovně jako příklad restrukturalizačního nástroje a na rozdíl od podpory na VaV nejsou zmíněny nezávisle na restrukturalizačních nástrojích (viz bod 106). Za druhé, tato podpora nebyla použita na uzavření výrobních kapacit (článek 4 kodexu podpory pro ocelářský průmysl), jelikož společnost TB neuzavřela žádný výrobní závod. Polské orgány se každopádně kromě podpory z fondů na ochranu životního prostředí neodvolaly na žádnou výjimku podle kodexu podpory pro ocelářský průmysl nebo pravidel Společenství, na jejímž základě by tato podpora mohla být uznána za slučitelnou se společným trhem.

(110)

Komise chce poukázat rovněž na skutečnost, že i kdyby byla určitá opatření považována za povolenou restrukturalizační podporu v rámci komplexního restrukturalizačního programu, který zajišťuje obnovení rentability, neprovedení celého restrukturalizačního plánu a neobnovení rentability v zásadě znamená neúspěch celého restrukturalizačního programu a neúčelnost veškerých prostředků vyhrazených na tento účel. Proto rovněž podpora, která byla na základě tohoto plánu poskytnuta dříve, ztrácí opodstatněnost, musí být proto následně uznána za neslučitelnou se společným trhem.

(111)

Polsko tvrdí, že podpora na restrukturalizaci zaměstnanosti byla slučitelná se společným trhem, jelikož její povolení bylo spojeno s jinými činiteli v přístupových jednáních. Toto Komise nezpochybňuje, podotýká nicméně, že takovéto tvrzení ohledně slučitelnosti neznamená, že by tato podpora byla slučitelná v případě neexistence restrukturalizačního projektu. Proto v případě neúspěchu restrukturalizace je nutno považovat rovněž individuální opatření, např. restrukturalizaci zaměstnanosti, za zneužité. Vzhledem k neexistenci jakýchkoliv informací, které by prokazovaly, že tato podpora byla slučitelná se společným trhem z jiných důvodů, ji Komise musí prohlásit za neslučitelnou.

(112)

Vzhledem ke skutečnosti, že se na zbývající podpory na vzdělávání, restrukturalizaci zaměstnanosti a jiná opatření podpory na restrukturalizaci nevztahuje žádná výjimka v rámci kodexu podpory pro ocelářský průmysl ESUO nebo pravidel Společenství pro státní podpory, považuje je Komise za nepovolenou restrukturalizační podporu, která podle protokolu č. 8 není slučitelná se společným trhem. Komise proto vyvozuje závěr o zneužití podpory označené jako podpora na restrukturalizaci ve výši 849 746 PLN, podpora na vzdělávání ve výši 132 240 PLN, podpora na ochranu životního prostředí ve výši 196 800 PLN a podpora zaměstnanosti ve výši 190 400 PLN, což dohromady činí 1 369 186 PLN.

(113)

Nevymáhání dluhů na konci roku 2004 představuje provozní podporu, která je jako taková neslučitelná se zásadami společného trhu. Tuto podporu nelze uznat jako restrukturalizační podporu ve smyslu protokolu č. 8, který kategoricky zakazuje jakoukoliv podporu po roce 2003, ani podle jakýchkoliv ustanovení čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES. Komise připomíná, že polské orgány nikdy netvrdily opak. Proto rovněž poskytnutí jakékoli podpory společnostem TB, BA a HB po dni přistoupení Polska k EU není slučitelné se zásadami společného trhu bez ohledu na to, zda příjemce (v tomto případě společnost HB) je či není výrobcem oceli.

(114)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyjádřila názor, že příjemcem podpory je skupina TB spolu se svými dceřinými společnostmi, s možnou výjimkou společnosti TB-ZPR. Důvodem je to, že společnosti HB a BA jsou jednoznačně součástí téhož hospodářského subjektu, tj. skupiny TB.

(115)

Co se týká nevymáhání dluhů, které dosáhly výše 20 761 643 milionů PLN, toto šetření potvrzuje, že z něho měly prospěch podniky ve skupině. Komise však takovéto výhody nemohla zjistit v případě společnosti ZPR a SAMKOL.

(116)

Na druhou stranu šetření prokázalo, že společnosti BA a HB měly z podpory prospěch. Provozní podpora nezůstala ve společnosti TB, jelikož nevymáhání dluhů společnosti TB umožnilo dále vykonávat hospodářskou činnost a provést vnitřní restrukturalizaci.

(117)

Restrukturalizační podpora a provozní podpora ve skutečnosti společnosti TB umožnily nejprve dokončit investice do výroby výfukových trubek pro automobilový průmysl v hodnotě přibližně 6,383 milionu PLN (viz bod (43)) (55), které se uskutečnily v letech 2003-2005 a které by nebyly možné, pokud by společnost TB musela řádně splácet své dluhy a podat dříve žádost o vyhlášení úpadku. Aktiva potřebná pro výrobu pro automobilový průmysl v současnosti používá společnost BA. I když si společnost BA tato aktiva od společnosti TB pouze najímá, musela by v případě, že by se tyto investice neuskutečnily, provést podobné investice sama. Mimoto tím, že si společnost BA aktiva najímá, se jednoduše vyhýbá vymáhání zástav spojených s těmito aktivy, jelikož má podobná práva jako vlastník s ohledem na skutečnost, že doba nájmu je neomezená. Společnost BA jednoznačně pokračuje v hlavní činnosti společnosti TB rozvinuté v rámci restrukturalizačního plánu společnosti TB s výrobními aktivy a pracovní silou společnosti TB jako člen skupiny TB.

(118)

Za druhé, převedení aktiv, pracovní síly a kapitálu na dceřiné společnosti (14,81 milionu PLN na společnost HB a 1,55 milionu PLN na společnost BA, viz bod (60) a bod (62)) bylo možné pouze vzhledem ke skutečnosti, že provozní podpora zabránila úpadku společnosti TB. Bez této podpory by dvě výše uvedené dceřiné společnosti pravděpodobně nebyly založeny a jistě by neměly možnost vykonávat činnost.

(119)

Navzdory skutečnosti, že společnosti BA, HB a TB jsou různými právnickými osobami, Komise potvrzuje existenci hospodářské kontinuity a s ohledem na vlastnickou strukturu předpokládá, že všechny tři podniky tvoří jeden podnik (56), jenž je nutno považovat za příjemce podpory (57).

(120)

Výše uvedené hodnocení týkající se získání výhody nemění skutečnost, že společnost TB získala výměnou za poskytnuté výhody určitou náhradu (např. podíly výměnou za navýšení kapitálu a nájemné na základě nájemní smlouvy), jelikož konečným vlastníkem všech aktiv zůstala (přímo či nepřímo) společnost TB a účelem těchto transakcí nebylo dosažení zisku, nýbrž se jednalo o vnitřní reorganizaci skupiny. Důležité je, že je výhoda přenesena v rámci skupiny, tj. je přeneseno konkurenční postavení společnosti TB, jež vzniklo díky podpoře narušující hospodářskou soutěž. To nemění skutečnost, že společnost TB vlastní podíly ve svých dceřiných společnostech (58). Komise by však nevyvodila tak dalekosáhlé závěry, aby považovala prodej aktiv společnosti TB ve prospěch společnosti HB za výhodu, pokud se tento prodej uskutečnil za přiměřenou cenu (59).

(121)

Na základě tohoto hodnocení skutečností a s ohledem na judikaturu soudů Společenství se Komise domnívá, že by se navrácení podpory, která není slučitelná se společným trhem, mělo s ohledem na skutečnou výhodu získanou v důsledku podpory požadovat od skupiny TB (60).

(122)

Komise však s polskými orgány nesouhlasí, že se tato věc týká výhradně původního adresáta nároků, jež nebyly vymáhány, a které proto představovaly podporu. V tomto případě by navrácení podpory bylo možno provést formou evidence nároků v konkurzní podstatě společnosti TB. Tuto možnost by bylo možno realizovat na základě ustálené judikatury, která uznává, že se likvidace podniku považuje za přijatelnou náhradu úplného navrácení podpory, jelikož cílem je odstranit podporu, a tohoto cíle lze dosáhnout v rámci řízení vedoucího k likvidaci společnosti (61).

(123)

Komise však konstatuje, že likvidace původního příjemce podpory z hlediska hospodářské soutěže nepostačuje v případě, že došlo k přenesení skutečné výhody plynoucí z poskytnutí podpory. V tomto případě by evidence nároků v konkurzní podstatě společnosti TB nepostačovala k odstranění konkurenční výhody plynoucí ze skutečné výhody poskytnuté podporou, kterou převzaly dceřiné společnosti TB. Pokud by navrácení podpory bylo požadováno pouze od společnosti TB, vedlo by to k prodeji dceřiných společností jako právních subjektů, neovlivnilo by to však jejich hospodářskou činnost jako takovou, jelikož tento prodej by neměl vliv na samotnou činnost, na finanční prostředky dceřiných společností a jejich operace.

(124)

Z hlediska hospodářské soutěže je proto jedinou přiměřenou možností navrácení podpory skutečnými příjemci. Proto se polské orgány musí obrátit především na dceřiné společnosti (a na skupinu pouze v případě, že by vrácení podpory dceřinými společnostmi nebylo možné). Toto řešení je v souladu s ustálenou judikaturou (62) týkající se podniků v úpadku, zejména s případem Seleco, jenž je založen na podobné skutkové podstatě, s ohledem na nějž však Komise měla za to, že by žádost o navrácení podpory měla být rozšířena na vyčleněný subjekt. Na rozdíl od případu Seleco však Komise nemá v úmyslu rozšířit možnost navrácení podpory, nýbrž hodlá pouze odstranit výhodu, která byla získána v rámci skupiny. Co se týká rozšíření možnosti navrácení podpory, důležitou otázkou je to, zda při vyčlenění subjektu došlo k přesunu prostředků z aktiv likvidovaného podniku (63), zatímco ve scénáři v rámci skupiny to není důležité, jak bylo uvedeno výše.

(125)

Soudy Společenství každopádně připouštějí, aby se navrácení podpory požadovalo od dceřiné společnosti, pokud byla skutečným příjemcem podpory (64), jak tomu je v daném případě. Soudní dvůr Evropských společenství mimoto povolil, aby Komise mohla vymáhat navrácení podpory mimo likvidační řízení s cílem zabránit riziku, že navrácení podpory ztratí smysl (65). Jak bylo vysvětleno v bodě 56, společnost TB záměrně převedla činnost týkající se ocelových výrobků pro automobilový průmysl na společnost BA, aby pokračovala v činnosti, jež využívala poskytnutou podporu (66). Komise to však považuje pouze za další důvod pro vymáhání podpory od jejího skutečného příjemce.

(126)

Na druhou stranu Komise není schopna zjistit, zda zneužitá restrukturalizační podpora, která byla poskytnuta před rokem 2004, byla využita ve prospěch dceřiných společností podniku TB, proto je nutno její navrácení vyžadovat od společnosti TB.

(127)

Komise vyvozuje závěr, že restrukturalizace společnosti TB nebyla provedena řádně a nepodařila se. Veškerou podporu poskytnutou společnosti TB na restrukturalizaci je proto nutno považovat za zneužitou podporu. Podpory slučitelné se společným trhem na základě toho, že byly poskytnuty jakožto podpory na VaV, jež byly na tento účel vynaloženy, nebyly zneužity.

(128)

Restrukturalizační podpora ve výši 1 369 186 PLN, kterou skupina TB získala v letech 1997-2003, není slučitelná s body 9 a 18 protokolu č. 8 Smlouvy o přistoupení a musí být navrácena podle bodu 18 protokolu č. 8.

(129)

Restrukturalizační podpora ve výši 20 761 643 PLN získaná koncem roku 2004 není slučitelná se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES a body 6 a 18 protokolu č. 8.

(130)

Jak bylo zmíněno výše, tato podpora se považuje za dotaci obdrženou dne 1. ledna 2005, kterou je nutno vrátit spolu s úroky, jak je uvedeno v bodě 133. Vzhledem k tomu, že tato podpora měla účinek podobající se odpisu dluhu, Komise by mohla uznat, aby polské orgány postupovaly při vymáhání navrácení podpory tak, jako kdyby byl původní dluh odepsán. Komise by mohla rovněž uznat, aby za účelem navrácení podpory nebyly vzaty v úvahu veškeré nové závazky TB, které vznikly po roce 2004, jelikož společnost TB v období od počátku roku 2005 do srpna 2006 současně uskutečnila určité splátky dluhů vůči veřejným věřitelům, které víceméně neutralizují závazky vzniklé po roce 2004 (67). Jak bylo uvedeno v bodě 36, celková výše dluhu společnosti TB po lednu 2005 nebyla nikdy nižší než 20,76 milionu PLN a v srpnu 2005 vzrostly dluhy společnosti TB vůči veřejným věřitelům na 22,7 milionu PLN.

(131)

Jak bylo zmíněno výše, při navrácení podpory je nutno přihlédnout k tomu, které podniky poskytnuté podpory skutečně použily. Co se týká částky ve výši 20 761 643 PLN, je nutno vzít v úvahu, že finanční prostředky ve výši 7,833 milionu PLN převzala společnost BA a finanční prostředky ve výši 14,81 milionu PLN převzala společnost HB (viz body 117 a 118). Jelikož součet těchto dvou částek ve výši 22,643 milionu PLN převyšuje částku obdržené podpory, celková částka, která má být navrácena, musí být přiměřeně snížena na celkovou výši podpory. Toto snížení musí být úměrné, to znamená, že společnost BA, která získala 34,6 % celkové zjištěné výhody, musí rovněž uhradit 34,6 % částky, jež má být navrácena (7 183 528 PLN), zatímco společnost HB musí vrátit zbývající 65,4 % (13 578 115 PLN).

(132)

Společnost TB musí mimoto vrátit zneužitou podporu ve výši 1 369 186 PLN, kterou obdržela před rokem 2002, jelikož nic nenaznačuje, že tato podpora byla přenesena na ostatní členy skupiny TB.

(133)

Částky, které budou vráceny, se zvýší o úroky vypočítané podle ustanovení prováděcího nařízení. Zvláště v čl. 9 odst. 4 prováděcího nařízení je stanoveno, že v případě, kdy chybí pětileté mezibankovní míry transakcí swap, může Komise v úzké spolupráci s dotčeným členským státem určit úrokovou míru pro navrácení státní podpory podle jiné metody a na základě dostupných informací. Vzhledem k tomu, že pro Polsko nebyly dostupné pětileté mezibankovní míry transakcí swap za období, jehož se přiznání podpory neslučitelné se zásadami společného trhu týká, použitá úroková míra pro vrácení podpory by měla vycházet z dostupné úrokové míry, která by měla být odpovídající pro uvedené období. Za tímto účelem je možno odkázat na stálou praxi mezi Polskem a Komisí (68),