9.5.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 119/37

(1)

Dne 12. listopadu 2003 byla Komise informována, že česká vláda přijala Usnesení k dokončení restrukturalizace českého ocelářského průmyslu – návrh řešení pro společnost Třinecké železárny, a. s. (dále jen „TŽ“). Usnesení naznačilo, že vláda plánuje poskytnout TŽ státní podporu přibližně ve výši 1,9 miliardy CZK (asi 67 milionů EUR) (2).

(2)

V daném usnesení česká vláda vyjádřila souhlas s následujícími transakcemi:

(3)

Usnesení rovněž uvádí, že obě transakce mohou nabýt platnosti teprve po obdržení kladného rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) vydaného po konzultaci s Evropskou komisí.

(4)

V dopise ze dne 26. listopadu 2003 si Komise vyžádala informace o výše zmíněných transakcích.

(5)

Dne 10. prosince 2003 a 7. ledna 2004 proběhla setkání českého předsedy vlády a ministra průmyslu a obchodu s komisařem pro hospodářskou soutěž. Bylo dohodnuto, že poslední tvrzení výše zmíněného usnesení bude respektováno (viz 3. bod odůvodnění).

(6)

Dne 20. února 2004 obdržela Komise popis všech projektů, pro které hodlá česká vláda poskytnout společnosti TŽ státní podporu. Dne 17. března 2004 proběhly v Bruselu odborné konzultace mezi útvary Komise a zástupci českých orgánů a dané společnosti.

(7)

Dne 29. března a 29. dubna 2004 zaslala Komise českým orgánům připomínky, ve kterých uvedla, že na základě poskytnutých informací nelze vyloučit, že plánovaná koupě akcií držených společností TŽ ve společnosti INH českou vládou by mohla přesáhnout tržní cenu, čímž by došlo k poskytnutí státní podpory výše zmíněné společnosti TŽ, a rovněž uvedla, že státní podpora, z níž by byly financovány různé projekty společnosti TŽ, se nezdá být slučitelná se stávajícími pravidly Společenství pro poskytování státní podpory.

(8)

Dne 22. a 30. dubna 2004 schválil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže státní podporu společnosti TŽ.

(9)

Dopisem ze dne 14. prosince 2004 informovala Komise Českou republiku, že se rozhodla zahájit ve věci uvedených opatření řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES, a požádala o určité informace.

(10)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily své připomínky k tomuto opatření. Neobdržela žádné připomínky.

(11)

Dopisy ze dne 31. ledna 2005, které byly zaevidovány dne 1. února 2005, odpověděla Česká republika na některé otázky vznesené v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

(12)

Dopisem ze dne 18. dubna 2005 požádala Komise o doplňující informace, které byly poskytnuty dopisem ze dne 16. května 2005, jenž byl zaevidován dne 18. května 2005.

(13)

Dopisem ze dne 4. července 2005 požádala Komise o opis některých dokumentů citovaných českými orgány, které byly zaslány dopisem ze dne 21. července 2005, jenž byl zaevidován dne 25. července 2005.

(14)

Elektronickou zprávou ze dne 10. srpna 2005 informovaly české orgány Komisi o nových skutečnostech.

(15)

Dopisem ze dne 28. září 2005 požádala Komise o další informace, které byly předloženy v průběhu schůzky s českými orgány dne 29. září 2005 a dopisem ze dne 18. října 2005, jenž byl zaevidován dne 19. října 2005.

(16)

Dopisem ze dne 15. prosince 2005 požádala Komise o další informace, které byly předloženy v dopise ze dne 20. března 2006, jenž byl zaevidován dne 21. března 2006. V tomto dopise české orgány uvedly, že nevyplatí podporu na uzavírání kapacit, jelikož společnost TŽ upravila svou obchodní strategii.

(17)

Dopisem ze dne 18. července 2006 požádala Komise o další informace, které byly předloženy v dopise ze dne 16. srpna 2006.

(18)

Dne 14. dubna 2004 přijala vláda České republiky usnesení, podle kterého zaplatí společnosti TŽ kupní cenu 1 250 CZK za akcii za 1 306 920 akcií společnosti INH, které TŽ vlastní a které představují 10,54 % základního kapitálu společnosti INH. Dne 22. dubna 2004 rozhodl ÚOHS, že tato transakce nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Transakce proběhla na konci téhož měsíce.

(19)

Dne 30. dubna 2004 povolil ÚOHS poskytnutí státní podpory ve prospěch společnosti TŽ ve formě převodu dluhopisů v celkové nominální hodnotě přibližně 576,7 milionu CZK (20 milionů EUR) na projekty v oblasti životního prostředí, výzkumu a vývoje, vzdělávání a uzavírání kapacit v období 2004–2006. Součástí toho byla podpora ve výši 44 088 300 CZK (1,5 milionu EUR) na vzdělávací projekty a 4 152 500 CZK (0,14 milionu EUR) na uzavírání kapacit.

(20)

Společnost TŽ byla privatizována v polovině 90. let a plně restrukturalizována bez státní podpory.

(21)

Hlavním předmětem činnosti TŽ je hutní (ocelářská) výroba s uzavřeným hutním výrobním cyklem. Kromě koksu, surového železa a oceli produkuje společnost zejména válcované výrobky, tj. bloky, bramy, sochory, válcovaný drát, betonářskou ocel, jemnou, střední a hrubou profilovou ocel. Společnost TŽ je také jediným výrobcem kolejnic v České republice.

(22)

Rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení se týkalo tří opatření přijatých státem ve prospěch TŽ, a to nákupu akcií, podpory na vzdělávání a podpory na uzavírání kapacit. Ostatní opatření obsahující podporu (výzkum a vývoj a ochrana životního prostředí) byla shledána v souladu s příslušnými pravidly, a nejsou předmětem současného řízení (4). Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila Komise pochybnosti, zda uvedená tři opatření provedená Českou republikou před přistoupením nepředstavují skrytou podporu na restrukturalizaci TŽ, což by bylo v rozporu s protokolem č. 2 smlouvy o přistoupení z roku 2003 (dále jen „protokol č. 2“).

(23)

V souvislosti s podporou na vzdělávání a na uzavírání kapacit měla Komise pochybnosti, zda splňuje všechny požadavky odpovídajících pravidel státní podpory Společenství platných v době poskytnutí podpory (5). Dokumenty předložené Komisi v únoru a březnu 2004 neobjasňovaly cíl a podmínky těchto dvou opatření obsahujících podporu. Nejasné informace uvedené v rozhodnutích ÚOHS neumožnily ověřit, zda tato podpora skutečně byla poskytnuta v souladu s příslušnými pravidly.

(24)

V souvislosti s nákupem akcií INH v držení TŽ měla Komise pochybnosti, zda by cena 1 250 CZK za akcii zaplacená státem byla přijatelná pro investora v podmínkách tržního hospodářství a zda neobsahuje podporu ve prospěch prodávajícího. V březnu 2004 totiž povolila česká Komise pro cenné papíry (KCP) společnosti INH odkoupit vlastní akcie kotované na burze za cenu 550 CZK. Ve svém podání pro KCP podložila společnost INH navrhovanou cenu odborným posudkem. Komise zjistila, že stát nevzal v úvahu mnohem nižší cenu schválenou KCP o několik týdnů dříve a souhlasil se zaplacením ceny vypočítané jeho vlastním odborným znalcem – společností KPMG.

(25)

Také název usnesení Vlády České republiky č. 1126 přijatého dne 12. listopadu 2003, který uváděl, že toto usnesení se týká „dokončení restrukturalizace ocelářského průmyslu – návrh řešení pro společnost Třinecké železárny, a. s.“, umocnil pochybnosti Komise.

(26)

Proto Komise rozhodla prošetřit, zda uvedená tři opatření nepředstavují skrytou podporu na restrukturalizaci pro výrobce oceli TŽ, a nejsou tak v rozporu s protokolem č. 2.

(27)

České orgány předložily Komisi opisy všech projektů TŽ na vzdělávání zaměstnanců v období 2004–2006, které posuzoval ÚOHS a na jejichž základě byla poskytnuta státní podpora. Dále podrobně vysvětlily všechny aktivity v rámci obecného i odborného vzdělávání a uvedly, jak podpora na vzdělávání zlepší a zvýší úroveň dovedností pracovníků společnosti, a tedy jejich schopnost profesního zařazení s ohledem na nové výzvy trhu.

(28)

Vzdělávací projekty, které měly být prováděny od roku 2004 do roku 2006, spočívají v komplexním vzdělávacím programu rozděleném do mnoha různých kurzů (osobní rozvoj, komunikace, marketing, školení v oblasti řízení, provádění auditů, nové technologie, inženýrství, jakost atd.). Celkové způsobilé náklady na tyto projekty činí […] (6) CZK. Celková podpora představuje 44 088 300 CZK (1,5 milionu EUR).

(29)

Ve svém dopise ze dne 20. března 2006 české orgány uvedly, že nevyplatí podporu na uzavírání kapacit ve výši 4 152 500 CZK (0,14 milionu EUR), která pokrývá část odstupného pro zaměstnance uzavřené pece, protože společnost TŽ změnila svou obchodní strategii.

(30)

České orgány tvrdí, že jednaly jako investor v podmínkách tržního hospodářství, když nezohlednily cenu 550 CZK schválenou KCP a následně se dohodly na ceně s prodávajícím – TŽ – pouze na základě jejich znaleckého posudku (posudek KPMG). Na podporu tohoto tvrzení předložily české orgány několik skutečností, mezi nimi i následující.

(31)

Za prvé prohlašují, že investor v podmínkách tržního hospodářství si je vědom, že zájmem společnosti (v tomto případě INH) při odkupu vlastních akcií je zaplatit co nejnižší cenu. Proto se v průběhu jednání o ceně akcií s prodávajícím racionální investor nebude domnívat, že cena navržená v rámci nabídky na odkoupení představuje tržní hodnotu.

(32)

Za druhé české orgány tvrdí, že ze skutečnosti, že cena navržená INH byla podložena znaleckým posudkem a schválena KCP, nelze vyvozovat, že představovala tržní hodnotu akcií:

(33)

Za třetí, kromě poslední úvahy české orgány uvádějí, že předtím, než KCP nakonec udělila v březnu 2004 svůj souhlas, již zamítla jedno podání INH a jedno LNM (většinový akcionář INH). V obou případech totiž znalecký posudek, který představoval základ navrhované ceny, vykazoval závažné nedostatky, pokud jde o předepsané náležitosti znaleckého posudku. Poté společnost INH učinila nové podání na základě odborného ocenění, které splňovalo všechny předepsané náležitosti. KCP již neměla důvod toto poslední podání zamítnout a následně je schválila. Podle českých orgánů by si investor v podmínkách tržního hospodářství předchozí dvojnásobné zamítnutí KCP vyložil jako potvrzení předpokladu, že se společnosti INH a LNM pokoušely prostřednictvím těchto nedostatků odhalených v posudku KCP podnik podhodnotit, aby za akcie, které plánovaly odkoupit, zaplatily co nejnižší cenu.

(34)

Za čtvrté české orgány uvádějí, že investor v podmínkách tržního hospodářství bude cenu 550 CZK považovat za podhodnocenou vzhledem ke skutečnosti, že odpovídá přehnaně nízkému ukazateli bonity (P/E). Tento index je výsledkem podílu ceny za akcii a čistého zisku na akcii. Na základě čistého zisku společnosti INH za rok 2003, který bylo možné odhadnout na počátku roku 2004, kdy byla transakce provedena, dává cena za akcii 550 CZK index P/E přibližně 1,25. Cena za akcii ve výši 1 250 CZK dává index P/E 2,8, který byl zcela na spodní hranici rozsahu indexu P/E, jenž lze pozorovat u výrobců oceli kotovaných na burze. Jinými slovy cena vypočítána znalcem společnosti INH odpovídala velmi nízkému ocenění společnosti, které se neshodovalo s oceněním podniků, které působily v daném období v ocelářském odvětví, na finančních trzích.

(35)

Na závěr české orgány uvádějí, že veřejná nabídka společnosti INH na odkup jejích akcií za cenu 550 CZK zůstala ve velké míře nevyslyšena. Většina dotčených investorů se rozhodla neprodávat své akcie za tuto cenu. Několik z nich dokonce podalo stížnosti, které se týkaly údajného porušení jejich práv.

(36)

Protokol č. 2 umožňuje poskytnutí státní podpory na restrukturalizaci českému ocelářskému průmyslu v souvislosti s jeho restrukturalizací v období mezi lety 1997 a 2003 maximálně ve výši 14 147 milionu CZK (453 milionů EUR). Protokol spojuje poskytnutí státní podpory s několika podmínkami, mj. s obnovením životaschopnosti a se závazkem snížit kapacitu.

(37)

Bod 1 protokolu č. 2 stanoví, že „odchylně od článků 87 a 88 Smlouvy o ES se státní podpora poskytnutá Českou republikou pro účely restrukturalizace vymezeným částem českého ocelářského průmyslu považuje za slučitelnou se společným trhem“, pokud jsou mimo jiné splněny podmínky stanovené v uvedeném protokolu.

(38)

Bod 3 protokolu č. 2 stanoví, že „státní podporu v rámci českého restrukturalizačního programu pro ocelářský průmysl lze poskytovat pouze společnostem uvedeným v příloze 1“. TŽ v příloze 1 zmíněny nejsou.

(39)

Poslední věta bodu 6 protokolu č. 2 zakazuje poskytnout českému ocelářskému průmyslu jakoukoliv další podporu pro účely restrukturalizace. Za tímto účelem dává bod 20 Komisi pravomoc učinit „přiměřená opatření vyžadující od kterékoli dotyčné společnosti, aby při porušení podmínek stanovených v tomto protokolu vrátila jakoukoli poskytnutou podporu“ v případě, že dohled nad restrukturalizací ukáže na porušení podmínek poskytnutím „dodatečné neslučitelné státní podpory ocelářskému průmyslu“.

(40)

Doba odkladu pro poskytování podpory na restrukturalizaci českému ocelářskému průmyslu podle Evropské dohody byla Radou prodloužena do 31. prosince 2006. Toto ujednání uznal protokol č. 2. Aby bylo možno tento cíl splnit, vztahuje se protokol na období před přistoupením i po něm. Přesněji řečeno, ujednání povolilo omezenou částku podpory na restrukturalizaci pro roky 1997–2003 a zakazuje jakoukoliv další státní podporu pro účely restrukturalizace českému ocelářskému průmyslu v letech 1997–2006. V tomto ohledu se zřetelně liší od jiných ustanovení smlouvy o přistoupení z roku 2003, jako je např. prozatímní mechanismus stanovený v příloze IV („existující podpora“), který se vztahuje pouze na státní podporu poskytnutou před přistoupením, pokud je „stále platná i po“ datu přistoupení. Na protokol č. 2 tedy může být nahlíženo jako na lex specialis, který v oblasti, jíž se dotýká, nahrazuje jakékoliv jiné ustanovení uvedené smlouvy o přistoupení.

(41)

V důsledku toho, ačkoliv by se články 87 a 88 Smlouvy o ES obvykle nevztahovaly na podporu poskytnutou před přistoupením, která není nadále použitelná po přistoupení, ustanovení protokolu č. 2 rozšiřují kontrolu státní podpory podle Smlouvy o ES na veškerou podporu poskytnutou před přistoupením za účelem restrukturalizace českého ocelářského průmyslu v letech 1997–2006.

(42)

Protokol č. 2 se nevztahuje na jiná opatření státní podpory poskytnutá českému ocelářskému průmyslu pro zvláštní účely, která lze prohlásit za slučitelná z jiných důvodů, jako je podpora na výzkum a vývoj, podpora na ochranu životního prostředí, podpora na vzdělávání, podpora na uzavírání kapacit atd. Tato opatření obsahující podporu nespadají do působnosti článků 87 a 88, jestliže byla poskytnuta před přistoupením a po přistoupení nejsou platná. V každém případě protokol neomezuje možnost poskytovat českým ocelářským společnostem jiné druhy podpory v souladu s právem Společenství. Samozřejmě neomezuje možnost přijímat opatření, která nejsou kvalifikována jako podpora, například vložení kapitálu v souladu se zásadou soukromého investora v podmínkách tržního hospodářství. Na druhou stranu opatření, které se týká českých ocelářských společností, které představuje státní podporu a které nelze považovat za slučitelné se společným trhem podle jiných pravidel, se považuje za podporu na restrukturalizaci – vzhledem k doplňujícímu charakteru této kvalifikace – nebo v každém případě za podporu související s restrukturalizací českého ocelářství, a bude se na ně tedy vztahovat protokol č. 2.

(43)

Komise tedy může v souladu se svou běžnou praxí a s bodem 20 protokolu č. 2 posoudit opatření ve formálním vyšetřovacím řízení stanoveném v čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES v případě, že má pochybnosti, že české orgány poskytly podporu ocelářským společnostem, která není slučitelná se společným trhem z jiného důvodu, než je restrukturalizace, a že Česká republika tedy nedodržuje protokol č. 2. Použije se rovněž nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 (7).

(44)

Subvence na vzdělávání ve prospěch TŽ představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Jsou financovány státem nebo ze státních prostředků. Tyto dodatečné finanční prostředky mohou narušit hospodářskou soutěž ve Společenství tím, že TŽ poskytují výhodu oproti konkurentům, kteří podporu nepobírají. A konečně, obchod mezi členskými státy v odvětví ocelářství, kde je TŽ nezanedbatelným hráčem, je značný, takže podpora pravděpodobně naruší obchod mezi členskými státy.

(45)

České orgány nevyplatí TŽ podporu na uzavírání kapacit, která pokrývá část odstupného pro zaměstnance uzavřené pece, v důsledku změny obchodní strategie TŽ. Společnost tedy neobdrží grant ve výši 4 152 500 CZK (0,146 milionu EUR), který jí byl podle podmínek přislíben. Toto opatření českých orgánů je tedy bezpředmětné.

(46)

Komise zhodnotí v pořadí, v jakém se objevují v předchozím oddíle „Připomínky České republiky“, skutečnosti předložené českými orgány s cílem podložit své tvrzení, že jednaly jako investor v podmínkách tržního hospodářství (8), když v rámci jednání s prodávajícím nezohlednily cenu 550 CZK předloženou INH a schválenou KCP.

(47)

Komise uznává první tvrzení českých orgánů, že investor v podmínkách tržního hospodářství i prodávající vědí, že zájmem společnosti (tj. INH v tomto případě) při odkupu vlastních akcií je zaplatit co nejnižší cenu. Proto v průběhu jednání o ceně akcií bude racionální investor i prodávající přistupovat k ceně navržené v rámci této nabídky na odkoupení s podezřením. Budou ji považovat za odraz tržní hodnoty, pouze jestliže bude tato cena podložena dalšími skutečnostmi. Například jestliže bude tato nabídka na odkoupení ukončena a setká se u investorů s úspěchem, což značí, že významné procento investorů je ochotno své akcie za tuto cenu prodat, bude investor v podmínkách tržního hospodářství obvykle brát tuto cenu v úvahu. V tomto případě byla však nabídka na odkoupení v době transakce stále otevřená a nebyly k dispozici žádné informace, které by naznačovaly, že by se jednalo o úspěch.

(48)

Pokud jde o druhé tvrzení českých orgánů, Komise zdůrazňuje, že je zapotřebí zhodnotit specifika případu. Za prvé, neexistovala žádná cena na burze, kterou by bylo možné použít jako jednoznačný a nezpochybnitelný odkaz na tržní hodnotu společnosti (9). Aby bylo možné společnost ocenit, bylo tedy nutné učinit prognózy budoucích peněžních toků nebo dividend a poté vypočítat jejich současnou hodnotu. Za druhé, oceňovaná společnost procházela rozsáhlou reorganizací. Stát společnost, kterou až donedávna kontroloval, prodal velké soukromé ocelářské skupině. Ta se zavázala společnost modernizovat a provést významné investice. Vzhledem k této dramatické změně ve společnosti a v jejím řízení nebylo možné považovat minulé finanční údaje za spolehlivé vodítko odhadu budoucích výsledků. Prognózy budoucích peněžních toků nebo dividend nebylo možné založit na dosavadním pozorovatelném vývoji. Závěrem lze říci, že ocenění společnosti záviselo na prognózách, pro něž nebylo možné použít žádný nezpochybnitelný základ. Komise souhlasí, že za těchto specifických okolností nelze ze skutečnosti, že cena navržená INH byla podložena znaleckým posudkem a schválena KCP, vyvozovat, že představovala tržní hodnotu akcií:

(49)

Komise uznává třetí skutečnost předloženou českými orgány, a to že investor v podmínkách tržního hospodářství by si předchozí dvojnásobné zamítnutí KCP vyložil jako potvrzení předpokladu, že se společnost INH a LNM (většinový akcionář INH, který je hnací silou této operace, neboť od INH získá akcie, jež společnost odkoupila zpět) pokoušely společnost INH podhodnotit, aby za akcie, které chtěly odkoupit, zaplatily co nejnižší cenu.

(50)

Pokud jde o čtvrté tvrzení českých orgánů, Komise zjistila, že v době přípravy odborných posudků objednaných INH a státem v prvním čtvrtletí roku 2004 nebyl zisk INH za celý rok 2003 ještě znám, nicméně jej bylo možné odhadnout na základě čísel za první čtvrtletí, která již byla známa. Odhady čistého zisku za celý rok 2003 uvedené v obou posudcích jsou tedy obdobné. Na základě čistého zisku předpokládaného za rok 2003 vyplývá z ceny za akcii ve výši 550 CZK index P/E přibližně 1,5. (České orgány vypočítaly index P/E 1,25 na základě skutečného zisku, který v té době nebyl znám a který se ukázal být větší, než oba odborní znalci prognózovali, a tedy i nižší index P/E.) Druhé číslo je velmi nízké. Investor v podmínkách tržního hospodářství ocení společnost takto nízkou cenou, pouze jestliže očekává výjimečně negativní vývoj čistých příjmů v budoucnu. Komise zjistila, že odborný znalec najatý INH se skutečně domnívá, že čistý zisk dosažený v roce 2003 je velmi výjimečný, a předpokládá, že zisky v nadcházejících letech klesnou o dvě třetiny. Jinými slovy, tento odborný znalec předpokládá pro léta následující po roce 2003 téměř úplný návrat k úrovni zisku v roce 2002 (0,9 miliardy CZK), kdy společnost INH stále trpěla špatným řízením a nedostatkem investic v důsledku toho, že ji vlastnil stát. Odborný znalec předpovídá malý růst tržeb a omezené snižování nákladů. Komise zjistila, že odborné ocenění zřetelně nevysvětluje, proč by společnost LNM, která převzala kontrolu nad INH na počátku roku 2003, nedokázala podnik restrukturalizovat, snížit provozní náklady a náklady na vstupy, vyvinout ziskovější výrobky a rozvinout obchodní vztahy. Oproti tomu cena 1 250 CZK vypočítaná odborným znalcem najatým státem, společností KPMG, dává index P/E 3 až 3,5. To je na spodní hranici rozpětí indexu P/E, jenž bylo možné v té době pozorovat na finančních trzích u výrobců oceli. V tomto nízkém indexu se projevuje opatrná prognóza vývoje zisku. KPMG tedy předvídá (omezený) pokles zisku po roce 2003. KPMG proto uznává, stejně jako odborný znalec najatý INH, příznivou situaci na trhu oceli v roce 2003 a její cyklickou povahu. KPMG však také předpokládá, že pod kontrolou LNM bude pokračovat provozní restrukturalizace bývalé státní společnosti, díky integraci do velké ocelářské skupiny budou nalezeny levnější zdroje vstupů a výroba se přeorientuje na výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Závěrem Komise souhlasí, že investor v podmínkách tržního hospodářství by cenu 550 CZK považoval za podhodnocenou vzhledem ke skutečnosti, že odpovídá výjimečně nízkému indexu P/E, což lze jen obtížně odůvodnit na základě očekávaného zlepšení finanční výkonnosti společnosti, kterou by bylo možné přiměřeně očekávat po její privatizaci a po investicích a restrukturalizačním programu zahájeném jejím novým soukromým akcionářem.

(51)

Komise dospěla k závěru, že kombinace čtyř předcházejících skutečností umožňuje vysvětlit, proč by v době vládního nákupu investor v podmínkách tržního hospodářství nemohl brát cenu 550 CZK navrženou INH v rámci odkupu a schválenou KCP vážně v úvahu a proč by nemohla tvořit seriózní vyjednávací nástroj, který by prodávajícího donutil snížit svou cenu. Jelikož neexistovala žádná jiná dostupná referenční cena, investor v podmínkách tržního hospodářství by tedy s prodávajícím jednal na základě ceny vypočítané jeho odborným znalcem (10). Jelikož cena zaplacená českou vládou je v cenovém rozpětí vypočítaném KPMG, byly tyto státní prostředky investovány způsobem přijatelným pro investora v podmínkách tržního hospodářství. Komise se tedy domnívá, že nákup akcií nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1. Komise chce zdůraznit, že tento závěr zcela závisí na zvláštních okolnostech tohoto případu.

(52)

A konečně, pokud jde o pátou skutečnost předloženou českými orgány, a to že veřejná nabídka společnosti INH na odkup jejích akcií za cenu 550 CZK zůstala do velké míry nereflektována, Komise uznává, že v době analyzované transakce toto ještě nebylo známo, a dochází tedy k závěru, že tento fakt nemůže odůvodnit, proč stát nevzal navrhovanou cenu v úvahu.

(53)

Jak vysvětlila v 42. a 43. bodě odůvodnění, Komise musí posoudit možnou slučitelnost opatření hodnoceného jako státní podpora s platnými nařízeními, aby zajistila, že nepředstavuje podporu pro restrukturalizaci, která je v rámci protokolu č. 2 zakázána.

(54)

Podpora na vzdělávání se posuzuje na základě nařízení Komise (ES) č. 68/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podpory na vzdělávání (11).

(55)

Rozdíl mezi odborným vzděláváním a obecným vzděláváním se řídí článkem 2 uvedeného nařízení. Odborné vzdělávání je v čl. 2 písm. d) uvedeného nařízení definováno jako vzdělávání, které zahrnuje výuku s přímým a zásadním vztahem k současnému nebo budoucímu postavení zaměstnanců v podniku přijímajícím podporu a poskytuje kvalifikace, které jsou nepřenositelné nebo přenositelné pouze v omezeném rozsahu do dalších podniků a pracovních oborů.

(56)

Obecné vzdělávání je v čl. 2 písm. e) nařízení (ES) č. 68/2001 definováno jako vzdělávání zahrnující výuku, která se nevztahuje pouze nebo zásadně na současné nebo budoucí postavení zaměstnanců v podniku přijímajícím podporu, ale která poskytuje kvalifikace ve větší míře přenositelné do ostatních podniků nebo pracovních oborů, a tak podstatně zlepšuje schopnost profesního zařazení zaměstnance.

(57)

Česká republika poskytla podrobné informace o navrhovaných vzdělávacích kurzech. Na základě těchto informací mohla Komise ověřit, že rozdíl mezi obecným a odborným vzděláváním uplatňovaný Českou republikou je ve shodě s článkem 2 nařízení (ES) č. 68/2001. Kurzy kvalifikované jako obecné vzdělávání se tedy týkají kvalifikací, jako je řízení, osobní rozvoj, komunikační, marketingové a auditorské dovednosti, které jsou ve velké míře přenositelné do jiných firem nebo pracovních oborů. Na tomtéž základě kurzy, které se týkají zejména výrobků, nových technologií, inženýrství, technických projektů, řízení životního prostředí, zlepšování jakosti, a měly tedy omezenou použitelnost na jiné funkce, byly kvalifikovány jako odborné vzdělávání v souladu s čl. 2 písm. d) uvedeného nařízení. Podle informací předložených Komisi byla podpora na vzdělávání nezbytná k dosažení stanovených cílů.

(58)

Čl. 4 odst. 7 nařízení (ES) č. 68/2001 definuje způsobilé náklady na vzdělávací projekt a požaduje, aby informace o nákladech byly transparentní a rozepsané na jednotlivé položky. Česká republika dodala Komisi podrobné informace o nákladech, které se týkají projektů, rozepsané na jednotlivé položky tak, aby bylo možné ztotožnit tyto náklady s náklady uvedenými v čl. 4 odst. 7 uvedeného nařízení. Bylo shledáno, že tyto informace jsou v souladu s požadavky čl. 4 odst. 7 uvedeného nařízení.

(59)

Dále bylo shledáno, že intenzita podpory použitá Českou republikou je ve shodě s maximální intenzitou podpory povolenou podle čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 68/2001. Intenzita navrhované podpory tedy odpovídá míře povolené podle nařízení pro odborné, respektive obecné vzdělávání ve vztahu k velkému podniku umístěnému v oblasti, která se kvalifikuje na regionální podporu podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES.

(60)

Závěrem lze říci, že podpora je v souladu s požadavky stanovenými v nařízení (ES) č. 68/2001.

(61)

Komise dospěla k závěru, že podpora na vzdělávání ve výši 44 088 300 CZK (1,55 milionu EUR) ve prospěch společnosti TŽ je v souladu s nařízením (ES) č. 68/2001.

(62)

Podpora na uzavírání kapacit ve výši 4 152 500 CZK (0,14 milionu EUR) nebude společnosti TŽ vyplacena, jelikož TŽ změnila svůj podnikatelský plán.

(63)

Nákup akcií INH v držení TŽ nepředstavuje státní podporu.

(64)

Tato tři opatření tedy nepředstavují skrytou podporu na restrukturalizaci pro TŽ, která by byla v rozporu s protokolem č. 2,