30.4.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 112/14

(1)

Dopisem ze dne 15. října 2004, zaevidovaným 25. října 2004, obdržela Komise stížnost týkající se údajné nezákonné státní podpory ve prospěch společnosti Frucona Košice, a.s. Stěžovatel zaslal doplňující informace dne 3. února 2005. Setkání se stěžovatelem se uskutečnilo dne 24. května 2005.

(2)

Komise na základě informací poskytnutých stěžovatelem požádala Slovensko dopisem ze dne 6. prosince 2004, aby ji o sporném opatření informovalo. Slovensko odpovědělo dopisem ze dne 4. ledna 2005, zaevidovaným dne 17. ledna 2005, ve kterém informovalo Komisi o možné nezákonné podpoře poskytnuté ve prospěch společnosti Frucona Košice, a.s., a požádalo Komisi o schválení této podpory jako podpory na záchranu společnosti ve finančních obtížích. Slovensko předložilo doplňující informace v dopise ze dne 24. ledna 2005, zaevidovaným dne 28. ledna 2005. Komise požádala o doplňující informace dopisem ze dne 9. února 2005, na který obdržela odpověď v dopise ze dne 4. března 2004, zaevidovaným dne 10. března 2005. Setkání se slovenskými orgány se uskutečnilo dne 12. května 2005.

(3)

Dopisem ze dne 5. července 2005 Komise informovala Slovensko, že se rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES, které se bude týkat uvedené podpory.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily připomínky k opatření.

(5)

Slovenské orgány předložily připomínky dopisem ze dne 10. října 2005, zaevidovaným 17. října 2005. Komise obdržela připomínky od jedné zúčastněné strany (od příjemce) v dopise ze dne 24. října 2005, zaevidovaným dne 25. října 2005. Postoupila je Slovensku, které dostalo příležitost reagovat; připomínky Slovenska byly obdrženy v dopise ze dne 16. prosince 2005, zaevidovaným dne 20. prosince 2005. Setkání s příjemcem, na kterém dostal příležitost se k záležitosti vyjádřit, se uskutečnilo dne 28. března 2006. Slovensko předložilo doplňující informace v dopise ze dne 5. května 2006 zaevidovaným dne 8. května 2006.

(6)

Příjemcem finanční podpory je společnost Frucona Košice, a.s. (dále jen „příjemce“), která v době předmětných událostí působila v oblasti výroby lihu a lihovin, nealkoholických nápojů, konzervovaného ovoce a zeleniny a octa. V současné době již příjemce nevyrábí líh a lihoviny. Působí však v oblasti velkoobchodu s lihem a lihovinami. Společnost se nachází v regionu způsobilém na poskytnutí regionální podpory podle čl 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES.

(7)

Příjemce v době předmětných událostí zaměstnával přibližně 200 osob. Příjemce ve svých připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení ve věci formálního zjišťování poskytl Komisi údaje o svém obratu (včetně spotřebních daní a DPH), které jsou uvedeny v následující tabulce.

Tabulka 1

Obrat v různých odvětvích výroby včetně spotřebních daní a DPH [SKK]

(8)

Tyto údaje se velmi liší od údajů, které Komise obdržela od slovenských orgánů a které byly uvedeny v rozhodnutí o zahájení řízení ve věci formálního zjišťování (5). Slovenské orgány v reakci na připomínky příjemce po zahájení řízení ve věci formálního zjišťování nevyslovily námitky proti přesnosti výše uvedených údajů. Podle slovenských orgánů příjemce splňuje kritéria na střední podnik.

(9)

Sporným opatřením je odpis daňového dluhu Daňovým úřadem Košice IV (dále jen „daňový úřad“) v rámci takzvaného vyrovnání s věřiteli. Tuto činnost upravuje zákon č. 328/91 o konkurzu a vyrovnání (dále jen „zákon o konkurzu“).

(10)

Vyrovnání s věřiteli (dále jen „vyrovnání“ nebo „vyrovnací řízení“) je řízení za dohledu soudu, jehož cílem je, podobně jako v případě konkurzního řízení, urovnat finanční situaci společností v úpadku (6). V konkurzním řízení společnost zanikne a její aktiva se buď prodají novému vlastníkovi, nebo se společnost zlikviduje. Narozdíl od toho ve vyrovnacím řízení společnost v úpadku pokračuje v činnosti beze změny vlastníka.

(11)

Vyrovnací řízení iniciuje společnost v úpadku. Jejím cílem je dosáhnout dohody s věřiteli (dále jen „vyrovnání“) v tom smyslu, že společnost v úpadku uhradí část svého dluhu a zbytek se odepíše. Tuto dohodu musí schválit soud vykonávající dohled.

(12)

Věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěné, například zástavním právem, vystupují jako oddělení věřitelé. Na to, aby byl návrh na vyrovnání přijat, musí všichni oddělení věřitelé hlasovat v jeho prospěch, zatímco v případě ostatních věřitelů stačí kvalifikovaná většina. Oddělení věřitelé hlasují jednotlivě a mají právo návrh vetovat.

(13)

Oddělení věřitelé mají privilegovanou pozici i v konkurzním řízení. Výnos z prodeje zajištěných aktiv v konkurzním řízení by měl být použit výhradně na splacení pohledávek oddělených věřitelů. Pokud není možné z tohoto prodeje pokrýt veškeré pohledávky oddělených věřitelů, zbývající části se zařadí do druhé skupiny k pohledávkám ostatních věřitelů. V druhé skupině se věřitelů uspokojují poměrným způsobem.

(14)

Podle zákona o konkurzu musí společnost, která žádá o vyrovnání s věřiteli, soudu předložit seznam opatření týkajících se reorganizace společnosti a průběžného financování činnosti společnosti po tomto vyrovnání.

(15)

Podle zákona č. 511/92 o správě daní a poplatků a o změnách v soustavě územních finančních orgánů (dále jen „zákon o správě daní“) má společnost možnost požádat daňové orgány o odklad platby daní. Z odložené částky se účtuje úrok a odložený dluh musí být zajištěný.

(16)

Zákon o správě daní upravuje i daňovou exekuci, jejíž cílem je uspokojit daňové pohledávky státu prodejem nemovitého majetku, movitého majetku nebo podniku jako celku.

(17)

Příjemce od listopadu 2002 do listopadu 2003 využil možnost odkladu svého závazku zaplatit spotřební daň z lihu, kterou umožňuje zákon o správě daní (7). Odložený dluh celkem dosáhl částky 477 015 759 SKK (12,6 milionů EUR). Než daňový úřad souhlasil s odkladem těchto plateb, zajistil v souladu se zákonem všechny své pohledávky aktivy příjemce. Slovenské orgány uvádějí, že hodnota těchto záruk na základě účetní evidence příjemce činila 397 476 726 SKK (10,5 milionů EUR). Příjemce však tvrdí, že hodnota těchto záruk představovala podle odhadu znalců z konce roku 2003 193 940 000 SKK (5 milionů EUR). Taková je podle příjemce hodnota zajištěných aktiv (movitého majetku, nemovitostí a pohledávek) vyjádřená v takzvaných znaleckých cenách.

(18)

Od 1. ledna 2004 změněný a doplněný zákon o správě daní omezil možnost žádat o odklad daně na jedenkrát ročně. Příjemce využil této možnosti v případě spotřební daně za prosinec 2003, která byla splatná v lednu 2004. Nebyl však schopen uhradit nebo odložit spotřební daň za leden 2004. V důsledku toho se příjemce stal společností v úpadku ve smyslu zákona o konkurzu. Přišel rovněž o licenci na výrobu a zpracování lihu.

(19)

Dne 8. března 2004 se příjemce obrátil na příslušný krajský soud s návrhem na vyrovnání. Krajský soud povolil vyrovnací řízení usnesením s 29. dubna 2004 poté, co zjistil, že jsou splněny všechny zákonné podmínky potřebné pro tato řízení. Na slyšení dne 9. července 2004 věřitelé hlasovali ve prospěch vyrovnání navrhnutého příjemcem. Vyrovnání bylo potvrzeno dne 14. července 2004 usnesením krajského soudu vykonávajícího dohled.

(20)

V srpnu 2004 se daňový úřad proti tomuto potvrzujícímu usnesení soudu odvolal. Nejvyšší soud usnesením z 25. října 2004 rozhodl, že odvolání není možné, a prohlásil usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno vyrovnání, za právoplatné a vykonatelné ode dne 23. července 2004. Později generální prokurátor proti usnesení krajského soudu podal návrh na zahájení mimořádného dovolacího řízení. Toto řízení stále probíhá u Nejvyššího soudu.

(21)

Věřitelé včetně daňového úřadu se dohodli s příjemcem na tomto vyrovnání: 35 % dluhu zaplatí příjemce do jednoho měsíce od nabytí platnosti dohody s věřiteli a zbývajících 65 % dluhu věřitelé odpustí. Se všemi věřiteli se proto nakládalo stejně. Konkrétní částky pro jednotlivé věřitele jsou uvedeny v následující tabulce.

Tabulka 2

Stav dluhů příjemce před vyrovnacím řízením a po něm [SKK]

(22)

Pohledávky daňového úřadu, které byly zahrnuty do vyrovnacího řízení, představovaly 640 793 831 SKK (16,86 milionů EUR) a byly tvořeny neuhrazenou spotřební daní za období od května 2003 do března 2004, DPH za období od ledna do dubna 2004 a připočtenými pokutami a úroky. Pohledávky odpuštěné daňovým úřadem činily 416 515 990 SKK (11 milionů EUR). Vyrovnání daňovému úřadu přineslo 224 277 841 SKK (5,86 milionů EUR).

(23)

Daňový úřad ve vyrovnacím řízení vystupoval jako oddělený věřitel a jako takový hlasoval samostatně ve prospěch vyrovnání. Privilegované postavení daňového úřadu bylo způsobeno tím, že některé jeho pohledávky, které byly předmětem vyrovnacího řízení, byly zajištěné v souvislosti s odkladem daňového dluhu příjemce v letech 2002 a 2003 (viz odstavec 17). Všichni ostatní věřitelé hlasovali ve prospěch navrhovaného vyrovnání. Jejich pohledávkami byly běžné nezajištěné obchodní pohledávky.

(24)

Příjemce ve svém návrhu na vyrovnání popsal v souladu s požadavky zákona o konkurzu reorganizační opatření týkající se výroby, distribuce a pracovních sil (včetně propuštění přebytečných zaměstnanců).

(25)

V organizační oblasti a v oblasti pracovních sil příjemce plánoval tato opatření: vytvoření univerzální výrobní skupiny pro všechny výrobní činnosti, reorganizaci svých dopravních prostředků vyřazením vozidel s nejnižší zůstatkovou hodnotou a reorganizaci obchodních činností. K těmto opatřením se mělo připojit propuštění 50 zaměstnanců v období od března do května 2004. Dalších 50 zaměstnanců mělo v tomtéž období pracovat s 60 % měsíční sazbou.

(26)

Pokud jde o výrobní a technickou oblast, příjemce uvedl, že jelikož společnost přišla o licenci na výrobu lihu, příslušné výrobní zařízení do dubna 2004 pronajme. Příjemce plánoval snížení nebo ukončení výroby některých nerentabilních nealkoholických nápojů a uvedl, že jakémukoli zavedení nového výrobku v této kategorii bude předcházet analýza ziskovosti jeho výroby.

(27)

Příjemce dále uvádí následující opatření: restrukturalizace nákladů, která by měla být důsledkem nižších výrobních nákladů, jelikož byla ukončena výroba lihu, a zrušení části vlastní dopravy společnosti; prodej starých zařízení do šrotu.

(28)

Příjemce plánoval i prodej administrativní budovy, prodejny a rekreační budovy, a uvedl možnost prodat nebo pronajmout výrobní zařízení na výrobu octa. Slovenské orgány v připomínkách k rozhodnutí zahájit řízení ve věci formálního šetření potvrdily, že prodej administrativní budovy, prodejny a rekreační budovy se neuskutečnil.

(29)

Příjemce plánoval intenzívní prodej svých zásob hotových výrobků (10).

(30)

Podle tohoto návrhu měl příjemce financovat vyrovnání z vlastních zdrojů (prodej zásob) ve výši [méně než 150] milionů SKK a prostřednictvím externího financování ve formě úvěru z obchodní banky ve výši 100 SKK. Podle informací předložených příjemcem v reakci na zahájení řízení ve věci formálního šetření byl splatný dluh nakonec pokryt příjmy z emise nových akcií (21 milionů SKK; 0,56 milionů EUR), příjmy z prodeje zásob ([méně než 150] milionů SKK; [méně než 3,9] milionů EUR) a díky dodavatelskému úvěru od společnosti Old Herold, s.r.o. ([70–130] milionů SKK; [1,8–3,4] milionů EUR). Splatnost faktur Old Herold, s.r.o., činila 40 dní, což podle příjemce byla vzhledem k jeho kritické situaci dlouhá doba. Tato delší splatnost umožnila příjemci shromáždit potřebnou hotovost.

(31)

Slovenské orgány Komisi informovaly po zahájení řízení ve věci formálního šetření, že zbývající dluh příjemce vůči daňovému úřadu ve výši 224 277 841 SKK byl dne 17. prosince 2004 uhrazen. Slovenské orgány potvrdily, že do ukončení řízení před Evropskou komisí pozastavily odepsání dluhu odsouhlasené ve vyrovnacím řízení.

(32)

Komise ve svém rozhodnutí zahájit řízení ve věci formálního šetření vyslovila pochybnosti o tom, že sporné odepsání daně nepředstavuje státní podporu. Komise dospěla k závěru, že postup daňového úřadu v rámci vyrovnacího řízení nesplňuje test věřitele v tržním hospodářství. Komise navíc usoudila, že daňový úřad byl v porovnání s ostatními věřiteli v právně odlišné situaci, jelikož vlastnil zajištěné pohledávky a měl možnost iniciovat daňovou exekuci. Komise vyslovila pochybnost, že vyrovnací řízení, v porovnání s konkurzním řízením nebo daňovou exekucí, vedlo pro stát k nejlepšímu možnému výsledku.

(33)

Komise dále vyslovila pochybnosti o slučitelnosti sporné podpory se společným trhem. Nejprve vyslovila pochybnosti, že je podporu možno považovat za slučitelnou jako podporu na záchranu, jak tvrdily slovenské orgány. Podporou na záchranu může být jen podpora likvidity ve formě úvěrových záruk nebo úvěrů. Sporné opatření je však odepsáním dluhu, což odpovídá nenávratnému grantu. Toto opatření navíc bylo uskutečněno bez příslibu, že do šesti měsíců od schválení opatření na záchranu příjemce předloží plán restrukturalizace nebo plán likvidace, nebo v celé výši splatí podporu.

(34)

Komise dále zkoumala slučitelnost sporného opatření jakožto pomoci na restrukturalizaci a vyslovila pochybnosti o splnění dvou hlavních podmínek: existence plánu restrukturalizace, který v přiměřené době zajišťuje návrat k dlouhodobé životaschopnosti, a omezení podpory na nezbytné minimum.

(35)

Příjemce kromě informací o skutkovém stavu uvedených v části II předložil tyto připomínky.

(36)

Příjemce tvrdí, že důvodem jeho finančních těžkostí na začátku roku 2004 byla změna zákona o správě daní, která omezila možnost požádat o odklad daní pouze na jedenkrát za rok. To byla pro příjemce významná změna, protože se podle svého vyjádření v předchozích letech na tuto možnost spoléhal.

(37)

Pokud jde o samotný případ, příjemce za prvé tvrdil, že Komise nemá pravomoc zkoumat sporné opatření, neboť toto opatření nabylo účinnosti před datem přistoupení a nebylo po přistoupení uplatitelné. Opatření údajně nabylo účinnosti před přistoupením, protože vyrovnací řízení bylo zahájeno 8. března 2004, tedy před vstupem Slovenské republiky do Evropské unie. Daňové úřady dále údajně v rámci jednání před zahájením vyrovnacího řízení daly najevo souhlas s navrhovaným vyrovnáním. V prosinci 2003 se uskutečnilo setkání s Daňovým ředitelstvím Slovenské republiky a daňový úřad zaslal dne 3. února 2004 příjemci dopis, ve kterém údajně potvrdil možnost postupu formou vyrovnání.

(38)

Příjemce dále tvrdil, že v případě, že Komise zastává názor, že má pravomoc jednat, nepředstavuje sporné opatření státní podporu, neboť je splněna zásada věřitele v tržním hospodářství.

(39)

Za prvé, příjemce tvrdí, že srovnání vyrovnacího řízení s daňovou exekucí je zavádějící, neboť zahájení prvního vylučuje nebo pozastavuje druhé. Daňový úřad proto nemohl zvolit daňovou exekuci. Příjemce dále tvrdí, že pokud by dobrovolně neinicioval vyrovnací řízení, měl by podle právních předpisů o platební neschopnosti za několik týdnů nebo měsíců zákonnou povinnost zahájit konkurzní nebo vyrovnací řízení.

(40)

Za druhé, příjemce tvrdí, že rozhodnutí státu vyhnout se konkurzu a namísto toho hledat řešení prostřednictvím vyrovnacího řízení bylo splněním testu věřitele v tržním hospodářství. Příjemce jako důkaz předkládá potvrzení dvou auditorů a jednoho konkurzního správce, že daňový úřad získá více a rychleji prostřednictvím vyrovnacího řízení, než pokud by se rozhodl pro konkurzní řízení. Příjemce předkládá i další materiály a statistiky, které mají potvrdit, že konkurzní řízení na Slovensku trvá průměrně 3–7 let a přináší jen velmi omezený výnos z prodeje aktiv (11).

(41)

Příjemce svou analýzu opírá o zprávu auditorské společnosti EKORDA ze dne 7. července 2004, kterou měl daňový úřad údajně k dispozici před hlasováním věřitelů dne 9. července 2004. Nebyl však předložen žádný důkaz, který by toto potvrzoval.

(42)

Podle zprávy společnosti EKORDA by příjmy z prodeje aktiv v případě konkurzu činily nanejvýš 204 milionů SKK (5,3 milionu EUR) a po odečtení různých poplatků ve výši 45 milionů SKK pouze 159 milionů SKK (4,2 milionu EUR). Příjemce sám opravil částku poplatků, které by bylo třeba odečíst (36 milionů SKK) a dospěl k částce 168 milionů SKK (4,4 milionu EUR). I kdyby daňový úřad jako jediný oddělený věřitel a jako největší věřitel získal z těchto příjmů většinu, stále by to bylo méně než to, co daňový úřad získal po vyrovnání.

(43)

Společnost EKORDA použila jako základ účetní hodnotu – k 31. březnu 2004 – základního majetku, zásob, hotovosti a upravených krátkodobých pohledávek, přičemž zohlednila jejich nedobytnost a nízkou bonitu. Společnost EKORDA upravila nominální hodnotu aktiv příjemce takzvaným koeficientem zpeněžení pro každou složku aktiv v případě prodeje v rámci konkurzního řízení (45 % u základního jmění, 20 % u zásob a krátkodobých pohledávek a 100 % u hotovosti).

(44)

Společnost EKORDA uvádí budoucí daňové příjmy z činnosti příjemce (12), ale i rozvoj zaměstnanosti v regionu a rozvoj potravinářského průmyslu na Slovensku jako velmi významné faktory ovlivňující rozhodnutí zachovat existenci příjemce.

(45)

Příjemce uvádí ještě další dvě zprávy. Auditorka Marta Kochová dospěla k závěru, že maximální příjem z prodej aktiv, které však nebyly ohodnocené, by činil 100 milionů SKK (2,6 milionu EUR), respektive po odečtení poplatků ve výši 22 milionů SKK pouze 78 milionů SKK (2 miliony EUR). Žádné další informace o této zprávě nebyly poskytnuty. Konkurzní správce paní Holovačová údajně uvádí, že podle jejího názoru je vyrovnací řízení pro věřitele obecně výhodnější než konkurz. Jedním z aspektů je skutečnost, že věřitel má zájem na tom, aby dlužník pokračoval v hospodářské činnosti (budoucí příjmy z obchodu a z daní).

(46)

Za třetí, příjemce tvrdí, že by se měly zohlednit dlouhodobé aspekty, například budoucí daňové příjmy. Judikatura vylučující společensko-politické aspekty z testu věřitele v tržním hospodářství (13) se údajně neuplatňuje, když veřejný orgán zohledňuje výpočet budoucích daňových příjmů. Podle příjemce je tu situace veřejného orgánu analogická se situací věřitele v tržním hospodářství, který je dodavatelem, který má zájem na přežití klienta. Příjemce potom poukazuje na judikaturu týkající se zásady investora v tržním hospodářství.

(47)

Příjemce dospěl k závěru, že test věřitele v tržním hospodářství byl splněn a sporné opatření nepředstavuje státní podporu.

(48)

Pokud by však Komise dospěla k jinému závěru, příjemce tvrdí, že sporné opatření je slučitelné jako podpora na restrukturalizaci. Tvrdí, že daňový úřad před souhlasem s vyrovnáním prověřil způsobilost obchodního plánu příjemce z hlediska obnovy dlouhodobé životaschopnosti. Absence formálního plánu restrukturalizace je podle vyjádření příjemce v situaci, kdy Komise posuzuje případ ex post, irelevantní, neboť Komise se již může přesvědčit, zda se příjemce skutečně stal životaschopným. Příjemce však též usuzuje, že v situaci posouzení ex ante je podrobný plán restrukturalizace nevyhnutelný. Příjemce dále krátce popisuje přijatá restrukturalizační opatření: zvýšení vlastního kapitálu, propuštění zaměstnanců, prodej zásob. Příjemce zastává názor, že zastavení výroby lihu a lihovin a pronájem výrobních aktiv společnosti Old Herold, s.r.o., vlastně představují restrukturalizační opatření. I když zastavení bylo původně vynucené ztrátou licence, příjemce po vyrovnání nepožádal o novou licenci.

(49)

Podle příjemce byl splněn i požadavek významnosti jeho příspěvku na restrukturalizaci.

(50)

Příjemce dále tvrdí, že skutečnost, že podniká v podporovaném regionu a je jedním z největších regionálních zaměstnavatelů, by se při uplatňování usměrnění vztahujících se na podporu na restrukturalizaci měla rovněž zohlednit.

(51)

Slovenské orgány v reakci na zahájení řízení ve věci formálního zjišťování vyslovily některé připomínky ke skutkovému stavu, které již byly uvedeny v části II.

(52)

Slovenské orgány potvrdily, že daňový úřad v době hlasování po vyrovnacím řízení nezohlednil aspekt státní podpory. Daňový úřad nepovažoval vyrovnání za formu státní podpory, a proto od příjemce nebylo požadováno předložení plánu restrukturalizace, který je odlišný od obchodního plánu předloženému soudu podle právních předpisů upravujících platební neschopnost.

(53)

V reakci na připomínky předložené příjemcem uvedly slovenské orgány následující připomínky.

(54)

Slovenské orgány by připomínky příjemce o průměrné délce konkurzního řízení a průměrném výnosu z prodeje aktiv v konkurzním řízení nevztahovaly na tento případ. Podle nich, vzhledem k malému počtu věřitelů a existenci majetku s kladnou likvidační hodnotou, která převyšuje sumu uhrazenou státu po vyrovnání, by se konkurzní řízení uskutečnilo v kratší než průměrné lhůtě a výnos daňového úřadu by byl vyšší než v případě vyrovnání. Slovenské daňové úřady vykonaly místní zjišťování ve společnosti dne 21. června 2004 a zjistily, že k 17. červnu 2004 měl příjemce hotovost ve výši 161,3 miliónu SKK, pohledávky ve výši 62,8 miliónu SKK, zásoby lihu a lihovin v hodnotě 84 miliónů SKK a neoběžný majetek s účetní hodnotou 200 miliónů SKK.

(55)

Slovenské orgány zastávají názor, že daňová exekuce byla pro daňový úřad skutečnou alternativou. Potvrzují, že daňový úřad měl možnost iniciovat takové řízení před zahájením vyrovnacího řízení, a to i v případě, že by soud odmítl potvrdit vyrovnání (protože daňový úřad by jako oddělený věřitel nehlasoval v jeho prospěch).

(56)

Slovenské orgány nesouhlasí s tvrzením příjemce, že jeho finanční těžkosti byly způsobeny změnou zákona o správě daní. Podle slovenských orgánů byly finanční těžkosti příjemce způsobeny finanční strategií využívání nepřímých daní při realizace své podnikatelské činnosti. Příjemce měl namísto toho prostě inkasovat daně od svých klientů a odevzdat je do státního rozpočtu.

(57)

Slovenské orgány nesouhlasí s tím, že setkání s Daňovým ředitelstvím Slovenské republiky v prosinci 2003 je důkazem o předběžném souhlasu daňového úřadu s vyrovnáním. Předložily dopis ze dne 6. června 2004 od Daňového ředitelství Slovenské republiky adresovaný jeho podřízenému daňovému úřadu, ve kterém Daňové ředitelství Slovenské republiky dává daňovému úřadu pokyn, aby nesouhlasil s vyrovnáním navrhovaným příjemcem, neboť není pro stát příznivé. Tento dopis se odvolával na jiný dopis všeobecnější povahy od ministra financí ze dne 15. ledna 2004 adresovaný jeho podřízenému Daňovému ředitelství Slovenské republiky, ve kterém mu dává pokyn, aby nesouhlasilo s takovými návrhy na vyrovnání s věřiteli, které by znamenaly odepsání daňových pohledávek daňovými úřady. Slovenské orgány dále interpretovaly dopis ze dne 3. února 2004, na který poukazoval příjemce (viz odstavec 37), jako jasně explicitně nesouhlasící s vyrovnáním ve výši 35 %.

(58)

Slovenské orgány tvrdí, že příjemce nezaplatil spotřební daně ve stanoveném odkladu od ledna 2001 do března 2004 a na své daňové povinnosti pravidelně uplatňoval odklad.

(59)

Podle slovenských orgánů výrazné rozdíly v odhadech dvou auditorských zpráv (viz odstavce 41 a 45) vzbuzují pochybnosti o důvěryhodnosti obou zpráv. Orgány mají pochybnosti zejména o koeficientu zpeněžení přiřazeném společností EKORDA oběžným aktivům. Tento koeficient by měl být vyšší než 20 %.

(60)

A nakonec podle slovenských orgánů příjemce nevypracoval realizovatelný plán restrukturalizace a opatření navrhovaná v souvislosti s vyrovnacím řízením nelze považovat za restrukturalizační opatření.

(61)

Vzhledem k tomu, že se část událostí vztahujících se k tomuto případu odehrála před vstupem Slovenské republiky do Evropské unie dne 1. května 2004, Komise nejprve musí určit, zda má v souvislosti se sporným opatřením pravomoc jednat.

(62)

Opatření, která byla uvedená v účinnost před přistoupením a nejsou uplatnitelná po přistoupení, nemůže Komise zkoumat ani na základě takzvaného dočasného mechanismu, který upravuje bod 3 přílohy IV Smlouvy o přistoupení, ani podle postupů stanovených v článku 88 Smlouvy o ES. Smlouva o přistoupení ani Smlouva o ES nevyžadují ani nezplnomocňují Komisi, aby taková opatření přezkoumala.

(63)

Na druhé straně opatření uvedená v účinnost po přistoupení jasně spadají podle Smlouvy o ES do pravomoci Komise. Pro určení doby, kdy bylo určité opatření uvedeno v účinnost, se jako relevantní kritérium používá právně závazný čin, kterým příslušný vnitrostátní orgán poskytuje podporu (14).

(64)

Příjemce v tomto případě tvrdil, že sporné opatření bylo uvedeno v účinnost před přistoupením a po přistoupení není uplatnitelné (viz odstavec 37).

(65)

Komise nemůže přijmout argumenty předložené příjemcem. Návrh na zahájení vyrovnacího řízení není činem orgánu poskytujícího podporu, ale činem příjemce. Rovněž usnesení soudu povolit vyrovnací řízení není činem orgánu poskytujícího podporu. Toto usnesení jen povolilo příjemci a jeho věřitelům pokračovat v jednání, ale evidentně nepředstavovalo vlastní poskytnutí podpory. Neexistuje důkaz, že by Daňové ředitelství Slovenské republiky bylo vyjádřilo souhlas se sporným opatřením na setkání v prosinci 2003. Naopak, slovenské orgány popřely jakýkoliv takový předběžný souhlas. Dopis ze dne 3. února 2004 otevřeně vyjadřuje odmítnutí přijmout návrh na vyrovnání ve výši 35 %.

(66)

Rozhodnutí příslušného orgánu odepsat část pohledávek bylo přijato dne 9. července 2004, kdy daňový úřad souhlasil s vyrovnáním navrženým příjemcem.

(67)

Vzhledem k této skutečnosti je otázka, zda je opatření uplatnitelné po přistoupení, bezpředmětná.

(68)

Komise proto dospěla k závěru, že má pravomoc posuzovat sporné opatření podle článku 88 Smlouvy o ES.

(69)

V čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES se uvádí, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(70)

Odepsání dluhu vůči veřejnému orgánu, jakým je daňový úřad, představuje formu použití státních prostředků. Opatření, které zvýhodňuje jeden individuální podnik, je selektivní.

(71)

Až do událostí, které měly za následek zahájení řízení v případě platební neschopnosti, příjemce působil na trhu s lihem a lihovinami, nealkoholickými nápoji a konzervovaným ovocem a zeleninou. V roce 2003 byl příjemce třetím výrobcem lihu a lihovin na Slovensku. Od ztráty licence na výrobu lihu a lihovin v březnu 2004 příjemce působí ve velkoobchodě s lihem a lihovinami vyráběnými jinou společností – Old Herold, s.r.o. – na výrobních zařízeních příjemce, které si od něj společnost Old Herold, s.r.o., pronajímá. Všechny oblasti, ve kterých příjemce podnikal před vyrovnacím řízením a ve kterých podniká v současnosti, patří do oblasti obchodu mezi členskými státy.

(72)

V rozhodnutí zahájit řízení ve věci formálního zjišťování Komise vyjádřila pochybnosti, zda dané opatření nenarušilo nebo nehrozilo narušením hospodářské soutěže tím, že poskytlo příjemci výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nebyl schopen získat. Jinými slovy, Komise má pochybnosti, zda se stát k příjemci choval jako věřitel v tržním hospodářství.

(73)

Zjistilo se, že vyrovnání obsahovalo stejné podmínky vyrovnání dluhu pro soukromé věřitele i pro daňový úřad. Věřitelem mělo být uhrazeno 35 % dluhu ve stanovené lhůtě, což příjemce skutečně splnil. Zbývajících 65 % bylo odepsáno.

(74)

Právní a ekonomická pozice daňového úřadu však byla před vyrovnáním v porovnání se soukromými věřiteli výhodnější. Proto je třeba přezkoumat, zda daňový úřad využil všechny pro něj dostupné prostředky na získání nejvyšší možné výše uspokojení svých pohledávek, jak by to učinil věřitel v tržním hospodářství

(75)

Na určení, zda byly kritéria pro věřitele v tržním hospodářství splněna, musí Komise zjistit, zda daňový úřad získal víc, když přijal podmínky vyrovnání navrženého příjemcem, v porovnání s možným výsledkem konkurzního řízení nebo daňové exekuce.

(76)

Slovenská republika stručně řečeno tvrdí, že podle jejího názoru dané opatření představuje státní podporu. Přiznává, že v době vyrovnání otázka státní podpory prostě nebyla zohledněna. Příjemce naopak tvrdí, že opatření nepředstavuje podporu, a předkládá uvedené dokumenty, zvláště zprávy dvou auditorů.

(77)

Komise zjistila na základě informací předložených příjemcem i slovenskými orgány následující skutečnosti o finanční situace příjemce v příslušném roce, a to v rozsahu relevantním na uplatnění testu věřitele v tržním hospodářství. Komise nemůže v účetní evidenci příjemce ověřit údaje k 31. březnu 2004 poskytnuté příjemcem, ani údaje k 17. červnu 2004 poskytnuté slovenskými orgány. Komise však nemá důvod pochybovat o žádných z těchto údajů.

Tabulka 3

Finanční situace příjemce v letech 2003–2004 [mil. SKK]

(78)

Komise nejprve přezkoumá důkazy předložené příjemcem na podporu jeho stanoviska, že konkurzním řízením by daňový úřad získal méně než vyrovnacím řízením. Vzhledem k tomu, že slovenské orgány ani příjemce nepředložily žádný výpočet v souvislosti s daňovou exekucí, Komise bude zkoumat, kolik by daňový úřad mohl získat při exekuci. Komise dále přezkoumá nepřímé důkazy předložené slovenskými orgány a příjemcem.

(79)

Komise zastává názor, že zpráva společnosti EKORDA nepředstavuje důvěryhodný základ pro porovnání navrženého vyrovnání s možným konkurzním řízením. Slovenské orgány se k těmto pochybnostem připojují.

(80)

Na začátku Komise konstatuje, že společnost EKORDA ve své zprávě ze dne 7. července 2004 (jen dva dny před setkáním věřitelů) použila pro své výpočty stav aktiv příjemce k 31. březnu 2004. Z tabulky 3 jasně vyplývá, že úroveň různých aktiv se po 31. březnu 2004 výrazně měnila. Především byla prodána značná část zásob, což vedlo ke zvýšení hotovosti. Tyto změny mají při uplatnění koeficientů zpeněžení společnosti EKORDA v rozsahu do 20 % pro zásoby a krátkodobé pohledávky po 100 % pro hotovost velký význam. Za předpokladu, že koeficienty zpeněžení stanovené společností EKORDA jsou správné a při použití metodiky používané společností EKORDA, následující tabulka uvádí, do jaké míry by byly výsledky výpočtů společnosti EKORDA odlišné, kdyby se opíraly o údaje z 28. dubna 2004 a ze 17. června 2004, tj. ještě stále před setkáním věřitelů dne 9. července 2004. Z těchto údajů rovněž vyplývá, že koeficienty zpeněžení navržené společností EKORDA jsou nerealistické.

Tabulka 4

Porovnání pravděpodobného výnosu z prodeje aktiv příjemce v konkurzním řízení [mil. SKK]

(81)

Je třeba uvést, že v obchodním plánu, který příjemce předložil soudu, byl naplánován prodej zásob za [méně než 150] miliónů SKK v období březen–květen 2004. Společnost EKORDA si proto musela být vědoma, že aktiva příjemce projdou po 31. březnu 2004 podstatnými změnami. Tuto skutečnost nezohlednila.

(82)

Pokud by společnost EKORDA vzala v úvahu účetní hodnotu aktiv příjemce ze dne 28. dubna 2004, dospěla by k závěru, že výnos získaný v konkurzu by byl vyšší (238 miliónů SKK; 6,3 miliónu EUR) než suma, kterou příjemce navrhoval ve vyrovnání (225 miliónů SKK; 5,93 miliónu EUR) (26). Tento závěr by byl ještě výraznější, pokud by se analýza realizovala v červnu 2004 (275 miliónů SKK; 7,2 miliónu EUR), ještě stále dostatečně včas na to, aby daňový úřad využil svého práva veta a odmítl návrh, což by znamenalo ukončení vyrovnacího řízení. Znovu upozorňujeme, že tyto výsledky byly získány za použití odhadů a metodiky, které používala společnost EKORDA.

(83)

Komise však nemůže přijmout metodiku, kterou použila společnost EKORDA, a předpoklady její analýzy nemůže považovat za důvěryhodné. Tento závěr ještě posilují pochybnosti vyjádřené slovenskými orgány a uvedené v odstavcích 55 a 60.

(84)

Společnost EKORDA v prvé řadě ve své zprávě nevysvětluje, jakým způsobem stanovila tři koeficienty zpeněžení. Slovenské orgány uvedly, že koeficient zpeněžení pro zásoby má být vyšší než 20 %.

(85)

Komise zjistila, že příjemce byl schopen získat v roce 2004 [méně než 150] miliónů SKK z prodeje svých zásob (viz odstavec 30). To je víc než [40–50] % účetní hodnoty zásob, kterou společnost EKORDA použila jako základ pro své hodnocení. To značně podporuje tvrzení, že koeficient zpeněžení ve výši 20 % byl příliš nízký. Vývoj rozvahy v roce 2004, pokud jde o zásoby, tento závěr podporuje. Kromě toho sám příjemce ve svém obchodním plánu odhadl výnos z prodeje zásob v období březen–květen 2004 na [méně než 110] miliónů SKK (viz odstavec 30). Společnost EKORDA tento odhad ignorovala. Na závěr, z povahy činností příjemce lze předpokládat, že zásoby byly tvořeny hotovými výrobky, které mohly být snadno prodány přímo distributorům nebo spotřebitelům, a ne polotovary, které vyžadují další zpracování.

(86)

Společnost EKORDA dále uplatnila dvojnásobnou úpravu v souvislosti s krátkodobými obchodními pohledávkami. Za prvé, upravila jejich účetní hodnotu o 40 % (účetní hodnota činila 166 miliónů SKK a hodnota, kterou Společnost EKORDA použila ve svých výpočtech, 98 miliónů SKK) a kromě toho použila nízký koeficient zpeněžení ve výši 20 %. Tato metodika je sporná. Lze akceptovat úpravu účetní hodnoty pohledávek na vyjádření jejich skutečné hodnoty v daném čase. Společnost EKORDA však neposkytuje žádné vysvětlení, proč by výnos v případě konkurzu/likvidace představoval jen jednu pětinu (20 miliónů SKK) sumy, o které sám příjemce předpokládal, že ji bude schopen získat od svých dlužníků (98 miliónů SKK).

(87)

Koeficient zpeněžení ve výši 45 % pro neoběžný majetek se též zdá být příliš nízký. Podle příjemce hodnota jeho aktiv za zastavených ve prospěch daňového úřadu činila 194 miliónů SKK (27). Tato hodnota je podle příjemce vyjádřená v cenách odhadnutých nezávislými znalci na přelomu roků 2003 a 2004. Podle názoru Komise by tato „znalecká cena“ měla obvykle vyjadřovat obecnou cenu aktiv, která vyjadřuje, za jakou cenu je v daném čase možno aktivum prodat. Společnost EKORDA neposkytuje žádné vysvětlení, proč by výnos z prodeje neoběžného majetku v konkurzu dosáhl pouze 45 % jejich účetní hodnoty 205 miliónů SKK (28), zatímco sám příjemce tato aktiva ohodnotil daleko výše.

(88)

K tvrzení příjemce, že by bylo těžké najít kupce, když je většina zastavených strojů a zařízení určena jen na výrobu lihu a lihovin, nealkoholických nápojů nebo konzervovaných výrobků, má Komise tyto dvě připomínky. Za prvé, je třeba uvést, že „znalecká cena“ zastavených nemovitostí činila 105 miliónů SKK, což je samo o sobě vyšší suma než celkový výnos předpokládaný společností EKORDA (92 miliónů SKK). Za druhé, ze skutečného vývoje společnosti vyplývá, že některá její aktiva našla uživatele rychle poté, co příjemce přišel o licenci na výrobu lihu a lihovin – Old Herold, s.r.o. Z tohoto důvodu se zdá, že existoval bezprostřední zájem konkurenta o tato výrobní aktiva.

(89)

Na důvěryhodnost zprávy společnosti EKORDA má dále vliv i způsob výpočtu různých poplatků souvisejících s konkurzním řízením, které by byly odpočítány z celkového výnosu z prodeje aktiv. Zatímco společnost EKORDA odpočítala na poplatky 45 miliónů SKK, příjemce ve svých předložených dokladech uvedl údaj 36 miliónů SKK a odhad auditorky paní Kochové je maximálně 22 miliónů SKK. Tyto rozdíly vzbuzují pochybnosti o přesnosti odhadů společnosti EKORDA, pokud jde o výši poplatků, a tím i pokud jde o výši výnosů, které mohly být získány v případě konkurzního řízení. Je třeba však upozornit, že vzhledem na situaci příjemce k 17. červnu 2004 by i u poplatků ve výši 36 miliónů SKK byl výnos v konkurzu v porovnání s navrhovaným vyrovnáním vyšší.

(90)

Na závěr Komise poznamenává, že slovenské orgány nepodporují tvrzení příjemce, že by daňový úřad měl zprávu společnosti EKORDA k dispozici před setkáním věřitelů dne 9. července 2004.

(91)

Pokud jde o zprávu paní Kochové, Komise ji nemůže posoudit, neboť ji nemá k dispozici. Z předložených informací není jasný, kdy a za jakým účelem byla tato zpráva vypracována a na jakých předpokladech a údajích se zakládá. Komise si však všimla, že závěry této auditorky se značně liší od závěrů společnosti EKORDA. Zpráva konkurzní správkyně paní Holovačové jen všeobecně konstatuje, že vyrovnací řízení je pro věřitele výhodnější než konkurz. Komise nemůže přijmout žádnou z těchto dvou zpráv jako důkaz na podporu nebo vyvrácení tvrzení příjemce, že byl splněn test věřitele v tržním hospodářství.

(92)

Na základě dostupných důkazů tedy Komise usuzuje, že prodej aktiv v konkurzním řízení by s veškerou pravděpodobností vedl pro věřitele příjemce k vyššímu výnosu. Vzhledem k tomu, že daňový úřad by byl uspokojen v první skupině jako oddělený věřitel a kromě toho by získal většinu výnosu rozděleného v druhé skupině (díky výše svých pohledávek v porovnání s jinými věřiteli), Komise zastává názor, že téměř celý výnos získaný v konkurzu by šel ve prospěch daňového úřadu.

(93)

Daňový úřad byl na rozdíl od soukromých věřitelů oprávněn zahájit z vlastního podnětu daňovou exekuci prodejem nemovitostí, strojů a zařízení, nebo společnosti jako celku. Komise považuje argument příjemce, že vyrovnací řízení chrání společnosti před daňovou exekucí, za irelevantní. Jak tvrdily slovenské orgány, daňová exekuce byla pro daňový úřad skutečnou alternativou, buď před zahájením vyrovnacího řízení, nebo po vetování navrhovaného vyrovnání daňovým úřadem. Je proto potřebné přezkoumat tuto možnost při uplatnění testu věřitele v tržním hospodářství. Příjemce neporovnává navrhované vyrovnání s možným výsledkem daňové exekuce.

(94)

Komise se ve své analýze opírá o údaje poskytnuté příjemcem i slovenskými orgány. V této souvislosti je třeba uvést, že slovenské orgány potvrdily, že zástava ve prospěch daňového úřadu představovala 397 miliónů SKK, jak se uvádí v rozhodnutí o zahájení řízení ve věci formálního zjišťování. Tato hodnota se údajně získala z účetní evidence příjemce. Příjemce na druhé straně tvrdí, že hodnota zastavených aktiv vyjádřená ve „znaleckých cenách“ je 194 miliónů SKK (viz odstavec 17). I když Komise nemusí zjišťovat, který údaj je správný, může vyvodit tyto závěry.

(95)

Za prvé, zástava byla protihodnotou odkladu daňového dluhu příjemce, kterou vyžaduje zákon o správě daní. Pokud hodnota aktiv příjemce ve skutečnosti dosahovala pouze poloviny hodnoty zástavy, jak uvádí znalecký posudek předložený příjemcem, znamená to, že zástavy požadované státem při těchto odkladech nebyly dostatečné. Za těchto okolností daňové odklady povolené daňovým úřadem mezi listopadem 2002 a listopadem 2003 v celkové výši 477 miliónů SKK tedy se vší pravděpodobností nesplňovaly test věřitele v tržním hospodářství. Vzhledem k tomu, že tyto daňové odklady nabyly účinnosti před dnem přistoupení a nejsou uplatnitelné po něm, Komise nemá pravomoc posuzovat slučitelnost těchto opatření se společným trhem. Pokud jde o tento případ, není rovněž tak potřebné, aby Komise zjišťovala, zda tato opatření představovala státní podporu. Když však už předcházející odklady představovaly státní podporu, nelze již poukazovat na zásadu věřitele v tržním hospodářství, když je takto odložený dluh později (zčásti) odepsán.

(96)

Za druhé, i kdyby se při výpočtu výnosů z daňové exekuce použila nižší hodnota předložená příjemcem, věřitel v tržním hospodářství by, pokud by měl takovou možnost, upřednostnil tuto exekuci před vyrovnacím řízením.

(97)

Při daňové exekuci může daňový úřad přímo prodat aktiva (pohledávky a jiná oběžná aktiva, movitý majetek, nemovitosti) dlužníka. V době, kdy daňový úřad hlasoval pro vyrovnání, měl příjemce zásoby v hodnotě 84 miliónů SKK, vymahatelné pohledávky ve výši 63 miliónů SKK a hotovost 161 miliónů SKK (viz odstavec 54). Je třeba poznamenat, že hodnota samotných oběžných aktiv (308 miliónů SKK; 8,1 miliónu EUR) by převýšila výnos získaný ve vyrovnání (225 miliónů SKK; 5,93 miliónu EUR). I v případě, že by pohledávky byly odečteny v celé výši (29), by samotná hodnota ostatních oběžných aktiv (245 miliónů SKK; 6,4 miliónu EUR) stále převyšovala výnos získaný ve vyrovnání. Kromě toho měl příjemce další, neoběžná, aktiva, jejichž hodnota činila přinejmenším 194 miliónů SKK.

(98)

Daňová exekuce by dále nepřinesla správní poplatky, které vznikají při konkurzním řízení. Jedná se o řízení, které zahájí a řídí samotný daňový úřad, dá se proto předpokládat, že by se realizovalo rychle.

(99)

Komise proto dospěla k závěru, že daňová exekuce aktiv příjemce by vedla k vyššímu výnosu než vyrovnání.

(100)

Komise bere v úvahu především dopis předložený slovenskými orgány, který zaslal ředitel Daňového ředitelství Slovenské republiky svému podřízenému, řediteli příslušného daňového úřadu (viz odstavec 57). Tento dopis je jasným důkazem, že Daňové ředitelství Slovenské republiky (které mělo předcházející přímé kontakty s příjemcem) bylo proti navrhovanému vyrovnání a vydalo místnímu daňovému úřadu jasný pokyn, aby nehlasoval pro toto vyrovnání. Důvodem uvedeným v dopise bylo, že navrhované vyrovnání „není výhodné“ pro stát.

(101)

Slovenské orgány též prokázaly, že existoval jasný pokyn pro daňové úřady vydaný na začátku roku 2004 ministerstvem financí, aby nepřijímaly vyrovnání v případech návrhů na odepsání pohledávek daňových úřadů (30). Toto nařízení bylo vydáno v souvislosti se změnou a doplněním zákona o správě daní z 1. ledna 2004 ve snaze zvýšit disciplínu, pokud jde o výběr daní.

(102)

Komise dále uvádí, že samotný daňový úřad se již 2. srpna 2004, tj. ani ne měsíc po souhlasu s vyrovnáním, proti tomuto vyrovnání odvolal.

(103)

Příjemce uvedl, že daňový úřad dal najevo souhlas s vyrovnáním ještě před tím, než příjemce zahájil řízení. Komise zastává názor, že důkazy předložené příjemcem naznačují pravý opak. Ředitel daňového úřadu v dopise ze dne 3. února 2004 příjemci píše, že i když v zásadě není proti uplatnění vyrovnacího řízení, nesouhlasí s návrhem příjemce na vyrovnání se splacením dluhu do výše 35 %.

(104)

Na základě tohoto důkazu může Komise vyvodit pouze jediný závěr, a to že slovenské orgány byly proti vyrovnání, které navrhoval příjemce, a byly proti ještě před zahájením vyrovnacího řízení dne 8. března 2004, před hlasováním věřitelů dne 9. července 2004 a i po schválení vyrovnání soudem.

(105)

Příjemce tvrdil, že by se měly zohlednit dlouhodobé aspekty, například pokračování daňových příjmů ve prospěch státu (viz odstavec 46).

(106)

Za prvé, je třeba zdůraznit, že test věřitele v tržním hospodářství je odlišný od testu investora v tržním hospodářství. Zatímco investor v tržním hospodářství je ve stavu, kdy rozhoduje, zda vstoupí do vztahu s příslušnou společností a bude se řídit dlouhodobou strategickou perspektivou získání přiměřeného výnosu ze své investice (31), „věřitel v tržním hospodářství“, který už je v obchodním nebo veřejnoprávním vztahu s platebně neschopnou společností, se bude snažit dosáhnout splacení dlužných sum (32) za co nejvýhodnějších podmínek z hlediska úrovně a lhůty splacení. Motivace hypotetického věřitele v tržním hospodářství a investora v tržním hospodářství proto bude odlišná. Judikatura proto definovala samostatné testy pro tyto dvě situace.

(107)

Za druhé, pokud jde o analogii s věřitelem–dodavatelem, je důležité uvést, že povaha pohledávek takového věřitele a pohledávek státu jsou podstatně odlišné. Protože vztahy dodavatele s platebně neschopnou společností mají výhradně smluvní základ, dodavatel by mohl ztrátou obchodního partnera skutečně utrpět. Pokud je platebně neschopná společnost zlikvidována nebo prodána, dodavatel bude muset hledat nového klienta nebo uzavřít smlouvu s novým vlastníkem. Riziko je vyšší, pokud je jeho závislost na platebně neschopné společnosti značná. Takový věřitel bude skutečně uvažovat do budoucnosti. Naproti tomu vztahy státu s platebně neschopnou společností se zakládají na veřejném právu, proto nejsou závislé na vůli stran. Každý nový vlastník, který přebere aktiva zlikvidované společnosti, bude automaticky povinen platit daně. Kromě toho stát není nikdy závislý na jednom daňovém poplatníkovi. Na závěr, nejdůležitějším argumentem je, že stát se při výběru daní nikdy neřídí výhledem na zisk a nejedná při tom komerčně a s komerčními pohnutky. Uvedená analogie proto není opodstatněná.

(108)

Komise zastává názor, že situaci státu v tomto případě nelze porovnávat se situací hypotetického investora v tržním hospodářství nebo situací hypotetického závislého věřitele v tržním hospodářství. Ztrátu budoucích daní proto nelze při uplatňování zásady věřitele v tržním hospodářství uplatňovat.

(109)

Z přehledu daní předloženého příjemcem vyplývá, že velká většina daní zaplacených příjemcem od roku 1995 byly nepřímé daně (spotřební daně a DPH). Vzhledem k tomu, že tyto daně platí koneční spotřebitelé, likvidace příjemce by neměla vliv na jejich výběr, neboť spotřebitelé by dále kupovali zdaněné výrobky (v tomto případě především lihoviny a líh) od jiných výrobců. Argument příjemce týkající se budoucí značné ztráty daní proto není hodnověrný.

(110)

Na základě uvedených důkazů Komise usuzuje, že v tomto případě nebyl splněn test věřitele v tržním hospodářství a stát poskytl příjemci výhodu, kterou by tento nebyl schopen v tržních podmínkách získat.

(111)

Komise proto zastává názor, že sporné opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(112)

Státní podpora poskytnutá příjemci se rovná částce dluhu odepsaného daňovým úřadem ve vyrovnacím řízení, tedy 416 515 990 SKK.

(113)

Primárním cílem opatření je poskytnout pomoc společnosti v obtížích. V takových případech je možno uplatnit výjimku podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, která umožňuje povolit státní podporu na usnadnění rozvoje určitých hospodářských odvětví, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, a pokud jsou splněny příslušné podmínky.

(114)

Z hlediska výrobního portfolia příjemce Komise hodnotila, zda se v tomto případě uplatňují zvláštní pravidla uplatnitelná pro zemědělské odvětví. Komise na základě informací o obratu příjemce předložených slovenskými orgány dospěla ve svém rozhodnutí o zahájení formálního zjišťování k závěru, že většina výrobků příjemce nejsou výrobky definované v příloze I Smlouvy o ES, proto se na ně neuplatňují obecná pravidla o státní podpoře.

(115)

Příjemce ve svých připomínkách k rozhodnutí o zahájení formálního zjišťování vyjádřil námitky vůči údajům o obratu poskytnutým dříve slovenskými orgány (viz tabulka 1), ale nevyjádřil námitky vůči rozhodnutí Komise opírat své hodnocení o obecná pravidla o státní podpoře. Bez snahy zjišťovat, zda údaje poskytnuté příjemcem jsou přesné (33), Komise ověřila, zda by uvedený závěr obstál při zohlednění nových údajů. Komise dospěla k závěru, že obrat příjemce tvoří výrobky, které nepatří mezi výrobky definované v příloze I Smlouvy o ES. Proto se na ně uplatňují obecná, ne odvětvová pravidla týkající se státní podpory.

(116)

Podpora na záchranu a restrukturalizaci společností v obtížích se v současnosti řídí pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (34) (dále jen „nové pokyny“), která nahrazují předcházející znění přijaté v roce 1992 (35) (dále jen „pokyny z roku 1999“).

(117)

V přechodných ustanoveních nových pokynů se stanoví, že pokyny se uplatňují na hodnocení jakékoli podpory na záchranu či restrukturalizaci poskytnutou bez schválení Komise (nezákonná podpora), pokud je část nebo celá podpora poskytnuta po 1. říjnu 2004, tedy po dni zveřejnění nových pokynů v Úředním věstníku Evropské unie (bod 104). Pokud však podpora byla nezákonně poskytnuta před 1. říjnem 2004, zjišťování se vede na základě pokynů platných v době, kdy byla podpora poskytnuta (bod 104).

(118)

Komise uvádí, že schválení vyrovnání daňovým úřadem bylo vystaveno dne 9. července 2004 a nabylo účinnosti dne 23. července 2004. Podpora byla proto nezákonně poskytnuta před 1. říjnem 2004. Uplatňují se tedy pokyny z roku 1999 uplatnitelné v době, kdy byla podpora poskytnuta.

(119)

Komise dospěla k závěru, že příjemce je střední podnik ve smyslu nařízení Komise (ES) č. 70/2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům (36).

(120)

Podnik se podle bodu 5 písm. c) pokynů z roku 1999 považuje za podnik v obtížích, pokud splňuje podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení.

(121)

Příjemce byl účastníkem vyrovnacího řízení, které se ve smyslu definice zákona o konkurzu může uplatňovat u nesolventních společností. Je proto oprávněn pro podporu na záchranu a podporu na restrukturalizaci.

(122)

Sporné opatření slovenské orgány původně popsaly jako podporu na záchranu. Podle pokynů z roku 1999 Komise vznesla pochybnosti o slučitelnosti podpory jako podpory na záchranu z důvodů uvedených v části III.

(123)

Slovenské orgány ani příjemce nevyslovili připomínky k těmto pochybnostem. Komisi v tomto ohledu nebyly předloženy žádné nové skutečnosti.

(124)

Vzhledem k tomu, že uvedené pochybnosti nebyly odstraněny, Komise dospěla k závěru, že podpora není slučitelná jako podpora na záchranu ve smyslu pokynů z roku 1999.

(125)

Komise vyslovila pochybnosti, zda podpora byla slučitelná jako podpora na restrukturalizaci ve smyslu pokynů z roku 1999 z důvodů uvedených v části III.

(126)

Komise uvádí, že slovenské orgány, na kterých spočívá důkazní břemeno a musí dokázat, že státní podpora je slučitelná se společným trhem, nepředložily žádné nové skutečnosti na podporu tohoto závěru. Komise řádně zohlednila připomínky předložené příjemcem.

(127)

Podle pokynů z roku 1999 musí poskytnutí podpory na restrukturalizaci souviset s a být podmíněno prováděním realizovatelného a uceleného plánu restrukturalizace na obnovu dlouhodobé životaschopnosti podniku. Členský stát se zavazuje k tomuto plánu, který musí být schválen Komisí. Neschopnost podniku realizovat plán se považuje za zneužití podpory.

(128)

Plán restrukturalizace musí příjemci umožnit obnovit dlouhodobou životaschopnost v přijatelném časovém rámci a na základě realistických předpokladů, pokud jde o podmínky budoucího fungování. Tento plán by měl popsat okolnosti, které způsobily obtíže podniku a uvést přiměřená opatření na řešení těchto obtíží. Restrukturalizační operace nemohou být omezeny na finanční pomoc určenou na vyrovnání dluhů a minulých ztrát bez toho, aby se zabývaly důvody způsobujícími tyto obtíže.

(129)

Pro společnosti, které se nacházejí v podporovaných oblastech, a pro malé a střední podniky pokyny z roku 1999 stanoví, že podmínky pro schvalování podpory mohou být méně přísné, co se týče provádění kompenzačních opatření a obsahu monitorovacích zpráv. Tyto okolnosti však takové společnosti nezbavují potřeby vypracovat plán restrukturalizace a členské státy závazku poskytnout podporu na restrukturalizaci pouze za podmínky provedení plánu restrukturalizace.

(130)

Po zahájení řízení ve věci formálního zjišťování slovenské orgány potvrdily, že obchodní plán, který byl příjemce povinen vypracovat jako podmínku pro zahájení vyrovnacího řízení, přezkoumal jen příslušný soud, tj. ne orgán poskytující podporu, a že soud ani daňový úřad provádění plánu nesledovaly.

(131)

Příjemce v rozporu s tímto tvrzením uvedl, že daňový úřad prostudoval způsobilost obchodního plánu obnovit dlouhodobou životaschopnost ještě před zahájením vyrovnání, tvrzení však nepodložil žádným důkazem.

(132)

Příjemce dále tvrdil, že absence plánu restrukturalizace není v situaci ex post hodnocení podpory Komisí relevantní, neboť Komise se již může přesvědčit, zda se příjemce stal skutečně životaschopným. Podle příjemce se formální plán restrukturalizace může vyžadovat pouze v případě hodnocení ex ante a jen na takové hodnocení se mohou uplatňovat pokyny z roku 1999.

(133)

Tato argumentace není správná. Pokyny z roku 1999 se uplatňují na hodnocení slučitelnosti jak oznámené, tak i nezákonné podporu. Při hodnocení vždy platí podmínka, že podpora na restrukturalizaci se váže na realizovatelný plán restrukturalizace. Komise musí vypracovat hodnocení na základě informací dostupných v době, kdy byla podpora poskytnuta.

(134)

Na závěr je možné vyvodit, že daňový úřad jako orgán poskytující podporu neměl příležitost vyhodnotit plán restrukturalizace a podmínit odepsání svých pohledávek jeho prováděním, které by bylo řádně monitorováno. Z toho vyplývá, že nebyla splněna první, formální, podmínka, která je v plné míře uplatnitelná i na hodnocení ex post.

(135)

Pokud jde o obsah obchodního plánu, slovenské orgány nepředložily žádné informace, které by odstranily pochybnosti Komise o tom, zda plán představuje skutečný plán restrukturalizace vyžadovaný podle pokynů z roku 1999.

(136)

Komise musí trvat na svém závěru, který uvedla v rozhodnutí o zahájení formálního zjišťování. Předložený obchodní plán je plán, který se zabývá jen akutním problémem příjemce, který se týkal růstu veřejného dluhu. Tento plán žádným způsobem neanalyzuje okolnosti, které vedly k obtížím příjemce, ani finanční situaci společnosti v té době a její finanční perspektivy. Vzhledem k tomu, že taková analýza chyběla, příjemce nenavrhl konkrétní kroky na řešení jednotlivých důvodů, které vedly k obtížím. Jediným opatřením, které je podrobně popsáno, je navrhovaná finanční restrukturalizace prostřednictvím vyrovnání s věřiteli.

(137)

V plánu se vůbec neuvádí navýšení vlastního kapitálu příjemce, které příjemce uvedl jako jedno z restrukturalizačních opatření. Žádné z údajů ve spise nenasvědčují tomu, že navýšení kapitálu společností Hydree Slovakia by mělo být považováno za opatření, které má zabezpečit, že příjemce v dlouhodobém časovém horizontu nebude opakovat svou strategii financování výroby prostřednictvím dluhu na DPH a spotřebních daních, která nakonec vedla k jeho obtížím. Slovenské orgány potvrdily, že navýšení kapitálu nijak nesnížilo riziko opakování finančních problémů. Tyto pochybnosti jsou silnější když uvážíme, že navýšení kapitálu představovalo 21 miliónů SKK a restrukturalizovaný dluh 644 miliónů SKK.

(138)

Samotné navýšení kapitálu není důkazem důvěry trhu v obnovení dlouhodobé životaschopnosti příjemce. Komise poznamenává, že příjemci se navzdory aktivnímu úsilí nepodařilo získat úvěr od soukromé banky.

(139)

Komise dále uvádí, že pronájem výrobních zařízení konkurentovi příjemce, společnosti Old Herold, s.r.o., bylo jasně vynuceno skutečností, že příjemce přišel o licenci na výrobu líhu a lihovin, a ne skutečností, že uvedená výroba by byla ztrátová, a tedy vyžadující restrukturalizaci. Je pravdou, že sám příjemce mohl po skončení vyrovnání požádat o novou licenci a neučinil tak. Komise však poznamenává, že příjemce nadále prodává výrobky vyráběné společností Old Herold na zařízeních příjemce a pod značkou příjemce, a dokonce plánuje zvýšit tento prodej, jak se uvádí ve výroční zprávě za období od 29. dubna 2004 do 30. prosince 2004. Pronájem těchto výrobních zařízení proto nelze považovat za restrukturalizační opatření, protože na základě všech dostupných důkazů nebylo potřebné tuto část výroby restrukturalizovat.

(140)

Pokud jde o zbývající opatření navrhovaná v obchodním plánu, pochybnosti Komise nebyly odstraněny. Tato opatření jsou prostě činnosti v rámci běžné obchodní činnosti, ne racionalizační opatření (prodej starých zařízení nebo vozidel). Dvě navrhovaná strukturální opatření (ukončení výroby nerentabilních nealkoholických výrobků a prodej některých nemovitostí) byla popsána velmi vágně, bez uvedení konkrétních výrobků a časového rámce. Slovenské orgány potvrdily, že nemovitosti určené k prodeji (administrativní budova, prodejna a rekreační budova) nebyly k 10. říjnu 2005 prodány, tj. že toto plánované opatření nebylo provedeno tak, jak bylo oznámeno.

(141)

Na základě absence formálního plánu restrukturalizace spolu s chybějící skutečnou analýzou obtíží, opatření potřebných na řešení těchto obtíží a tržních podmínek a perspektiv dospěla Komise k závěru, že obchodní plán předložený příjemcem není skutečným plánem restrukturalizace, který se vyžaduje v pokynech z roku 1999 (37). Pochybnosti Komise, že příjemce obnoví dlouhodobou životaschopnost, proto nebyly odstraněny.

(142)

Závěr Komise, že vzhledem k absenci skutečného plánu restrukturalizace její pochybnosti o dlouhodobé životaschopnosti přetrvávají, i sám o sobě postačuje k závěru, že podpora není slučitelná se společným trhem. Navzdory tomu Komise také posoudí další ústřední kritérium obsažené v pokynech z roku 1999, a to, že podpora musí být omezena jen na nutné minimum.

(143)

Podle bodu 40 pokynů z roku 1999 se musí výše a míra podpory omezit na úplné minimum, které by umožnilo uskutečnit restrukturalizaci vzhledem ke stávajícím finančním zdrojům příjemce. Příjemce by měl na restrukturalizaci poskytnout významný příspěvek z vlastních zdrojů.

(144)

Náklady na restrukturalizaci dosáhly 644 591 440 SKK (16,96 miliónu EUR), což představuje celkovou výši restrukturalizačních dluhů prostřednictvím vyrovnání. Příjemce zaplatil 35 % z této částky, což představuje 225 607 028 SKK (5,93 miliónu EUR).

(145)

Slovenské orgány neposkytly další vysvětlení k pochybnostem vysloveným v této souvislosti Komisí. Příjemce vysvětlil, jak financoval platbu dluhu zbývajícího po vyrovnání (viz odstavec 30). Podle příjemce jeho příspěvek představoval [méně než 300] miliónů SKK ([méně než 7,9] miliónu EUR).

(146)

Za prvé Komise uvádí, že zdroje dostupné pro příjemce převyšovaly částku dluhu zbývajícího po vyrovnání. To naznačuje, že podpora nebyla omezena na nutné minimum.

(147)

Co je však důležitější, Komise dospěla k závěru, že úvěr poskytnutý společností Old Herold nesplňuje podmínky vlastního příspěvku příjemce ve smyslu pokynů z roku 1999. Závazky představují trvalý zdroj financování činnosti podniku. Jsou to krátkodobé úvěry, které je však třeba splatit. Společnost má k dispozici dodatečné zdroje na restrukturalizaci pouze tehdy, jestliže se dodavatelé zaváží poskytnout delší splatnost plateb, než je běžná praxe. Takový odklad je signálem, že trh věří v realizovatelnost návratu k životaschopnosti.

(148)

Příjemce nijak neprokázal, že odklad platby společností Old Herold výrazně převyšoval běžnou obchodní praxi mezi příjemcem a jeho dodavateli. Splatnost 40 dní lze považovat za běžnou praxi, především vzhledem ke skutečnosti, že byla příjemci poskytnuta po vyrovnání. Příjemce proto už nebyl ve finančních obtížích. Hlavním účelem vyrovnání bylo právě pomoct příjemci z finančních problémů.

(149)

Komise proto dospěla k závěru, že tuto delší splatnost nelze považovat za příspěvek na restrukturalizaci pocházející z vnějších zdrojů.

(150)

Bez tohoto odkladu vlastní příspěvek příjemce ve smyslu pokynů z roku 1999 představuje [méně než 170] miliónů SKK ([méně než 4,5] miliónu EUR), odpovídá tedy [méně než 27] % restrukturalizačních nákladů.

(151)

Pokyny z roku 1999 neobsahovaly žádné mezní hodnoty, kdy se vlastní příspěvek příjemce považuje za významný.

(152)

S ohledem na praxi Komise při uplatňování pokynů z roku 1999 i vývoj smýšlení Komise v souvislosti s tímto kritériem, které vyvrcholilo v zavedení mezních hodnot v nových pokynech (38), Komise považuje příspěvek příjemce rovnající se [méně než 27] % za poměrně nízký. Takový příspěvek by mohl být přijatelný podle pokynů z roku 1999 pouze v případě, že by byly splněny všechny ostatní podmínky pro schválení podpory. Komise by přitom vzala v úvahu například to, zdali je příjemce činný v podporované oblasti, do jaké míry zdroje financování odráží důvěru trhu, kromě samotného příjemce a jeho akcionářů, v dlouhodobou životaschopnost společnosti, nebo jiné zvláštnosti daného případu.

(153)

Vzhledem k výše uvedenému Komise v tomto případě nemůže souhlasit, že příspěvek příjemce byl výrazný. Komise dospěla k závěru, že její pochybnosti, zdali vlastní příspěvek příjemce byl výrazný a zdali se podpora omezuje na nezbytné minimum, nebyly odstraněny.

(154)

Komise dospěla k závěru, že podpora není slučitelná se společným trhem jako podpora na záchranu ani jako podpora na restrukturalizaci. Kromě toho se na tento případ neuplatňuje žádná z výjimek uvedených ve Smlouvě o ES.

(155)

Komise dospěla k závěru, že Slovenská republika protiprávně poskytla odepsání daňového dluhu ve prospěch společnosti Frucona Košice, a.s., a porušila čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Tato podpora není slučitelná se společným trhem na základě žádné výjimky uvedené ve Smlouvě o ES.

(156)

Navzdory tomu, že byla realizace odepsání daňovým úřadem pozastavena do ukončení tohoto řízení před Komisí, dospěla Komise k závěru, že výhoda pro příjemce vznikla v okamžiku, kdy se daňový úřad rozhodl vzdát se části svých pohledávek, a tím poskytl příjemci podporu. Tímto okamžikem bylo nabytí účinnosti dohody s věřiteli dne 23. července 2004. Výhoda příjemce vůči konkurentům spočívala ve skutečnosti, že od něj daňový úřad nevymáhal své daňové pohledávky..

(157)

Aby byl obnoven stav ex ante, je třeba vymoci vrácení státní podpory,