6.2.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 32/23

(1)

Toto rozhodnutí je určeno společnosti Microsoft Corporation.

(2)

Společnost Microsoft Corporation porušila článek 82 Smlouvy o ES a článek 54 Dohody o EHP tím, že:

(3)

Operační systémy jsou softwarové produkty řídící základní funkce počítače. „Klientské osobní počítače“ („PC“) jsou nespecializované počítače navržené pro činnost jednoho uživatele; lze je propojovat do počítačových sítí.

(4)

Existuje rozdíl mezi i) operačními systémy pro tzv. „Intel-kompatibilní“ počítače a ii) operačními systémy pro počítače, které nejsou Intel-kompatibilní. „Intel-kompatibilní“ se v tomto kontextu vztahuje ke zvláštnímu druhu hardwarové architektury. „Portování“ (tj. přizpůsobení) operačního systému, který není Intel-kompatibilní (například Apple Macintosh) tak, aby běžel na Intel-kompatibilním hardwaru, je dlouhý a nákladný proces. Problematika zahrnutí operačních systémů pro Intel-kompatibilní a Intel-nekompatibilní PC do definice relevantního trhu může však zůstat otevřená, neboť rozdíly podstatně neovlivní posouzení tržní síly společnosti Microsoft.

(5)

Operační systémy tzv. handheldů, jako jsou osobní digitální asistenti („PDA“) nebo „inteligentní“ mobilní telefony a operační systémy pro servery, nelze v současné době považovat za konkurenční náhrady operačních systémů klientských PC.

(6)

Co se týká nahraditelnosti na straně nabídky, pak by se softwarový produkt, který v současné době není na trhu operačních systémů klientských PC, musel podstatně upravit, aby vyhověl specifickým požadavkům odběratelů na tomto trhu. To s sebou nese vývojové a zkušební procesy, které vyžadují značnou dobu (často více než jeden rok) a výdaje, a má to za následek podstatné obchodní riziko. A dále, jak bylo zjištěno při diskusi o dominantním postavení společnosti Microsoft na relevantním trhu, takový nový účastník by při vstupu překonával závažné překážky.

(7)

„Serverové služby na podporu pracovních týmů“ jsou základní služby využívané kancelářskými silami při jejich každodenní práci, hlavně sdílení souborů uložených na serverech, sdílení tiskáren a právo přístupu jako síťového uživatele „spravované“ centrálně oddělením informačních technologií jejich organizace. „Serverové operační systémy s podporou pracovních týmů“ jsou operační systémy navržené a uvedené na trh s cílem poskytovat tyto služby kolektivně poměrně malému počtu vzájemně propojených osobních počítačů tvořících malé až střední sítě.

(8)

Během svého šetření Komise shromáždila důkazy potvrzující, že služby na podporu pracovních týmů odběratelé považují za soubor služeb poskytovaných servery. Zejména je úzce propojeno poskytování přístupu k souborům a tisku na jedné straně a správní služby pro jednotlivce i skupinu na straně druhé: pokud by nebyla k dispozici dobrá administrace skupiny a jednotlivce, uživatel by neměl efektivní a bezpečný přístup ke sdílení souborů a tiskáren.

(9)

Servery na podporu pracovních týmů (servery, na kterých běží operační systém s podporou pracovních týmů) je nutno odlišit od high-end serverů, potřebných obecně k tomu, aby podporovaly „kritické“ úkoly, kterými jsou např. kontrola stavu zásob, rezervace letenek nebo bankovní transakce. Takové úkoly mohou vyžadovat podporu ukládání rozsáhlých souborů dat, potřebují maximální (často označovanou jako „absolutní“) spolehlivost a dostupnost (2). Tyto úkoly zajišťují drahé stroje (někdy označované jako „podnikové servery“) nebo mainframy. Naproti tomu jsou serverové operační systémy s podporou pracovních týmů obvykle instalovány na méně nákladných počítačích.

(10)

Avšak ne všechny low-endové servery se používají na podporu pracovní týmů. Mohou se například instalovat jako „okraje“ sítí, kde se specializují na obsluhu internetových stránek (3) či na dočasné ukládání webových stránek (cache) (4) nebo jako ochrana počítačů před vnějším ohrožením (firewall) (5), k odepření vstupu k hlavním službám na podporu pracovních týmů.

(11)

Dále by se mělo zdůraznit, že i když hlavní služby na podporu pracovních týmů tvoří správa souborů, tisku, skupiny a uživatelů, serverové operační systémy na podporu pracovních skupin lze použít ke spouštění aplikací, jako je tomu i u jiných operačních systémů. Tyto aplikace budou často úzce spojeny se správou skupiny a uživatelů. Jelikož serverové operační systémy s podporou pracovních týmů jsou zpravidla provozovány na levném hardwaru, nebudou tyto aplikace obecně vyžadovat extrémně vysokou spolehlivost.

(12)

Přehrávače médií jsou klientské softwarové aplikace, jejichž klíčovou funkcí je dekódovat, dekomprimovat a přehrát (a umožnit další zpracování) digitální audio a video soubory stažené nebo plynule přenášené přes internet (a jiné sítě), tzv. streaming. Přehrávače médií jsou dále schopné přehrávat audio a video soubory uložené na fyzických nosičích, jako jsou CD a DVD.

(13)

Co se týká nahraditelnosti poptávky, klasické přehrávače CD a DVD nelze považovat za náhradu za přehrávače médií, protože poskytují jen velmi omezenou podskupinu funkcí přehrávačů médií. Přehrávače médií závislé na patentovaných technologiích třetích stran, na rozdíl od WMP společnosti Microsoft, RealOne Player od RealNetwork a QuickTime Player firmy Apple, pravděpodobně neomezí chování třetích stran. Přehrávače médií, které nejsou schopny přijímat audio a video obsah plynule přenášený po internetu, netvoří náhradu záznamových přehrávačů médií, protože neplní zvláštní požadavky spotřebitele na zaznamenávání.

(14)

V oblasti nahraditelnosti na straně nabídky hrají významnou úlohu potřebné rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje, ochrana stávajících mediálních technologií prostřednictvím práv k duševnímu vlastnictví a nepřímé síťové efekty charakterizující trh; to vše vytváří překážky pro vývojáře jiných softwarových aplikací včetně jiných než záznamových přehrávačů médií.

(15)

Společnost Microsoft potvrdila, že má na trhu operačních systémů pro PC dominantní postavení.

(16)

Toto dominantní postavení charakterizuje podíl na trhu, který je od roku 1996 stabilně velmi vysoký (v posledních letech přes 90 %), a existence těžko překonatelných překážek vstupu. Tyto překážky vstupu jsou především spojeny s přítomností nepřímých síťových efektů. Popularita operačního systému pro PC u uživatelů se totiž odvozuje od oblíbenosti systému u dodavatelů PC aplikací, a ti pak v důsledku toho zaměřují své vývojářské úsilí na operační systém pro PC, který je u uživatelů nejpopulárnější. To vytváří samoposilující dynamiku chránící Windows jako de facto standard pro operační systémy pro PC („aplikační překážka vstupu“).

(17)

Komise usuzuje, že společnost Microsoft dosáhla na trhu serverových operačních systémů s podporou pracovních týmů dominantního postavení. Tento závěr se opírá především o následující zjištění:

(18)

Rozhodnutí dospělo k následujícím zjištěním.

(19)

Tyto zvláštní okolnosti vedou k závěru, že odmítnutí ze strany společnosti Microsoft je zneužitím dominantního postavení, což, pokud není objektivně zdůvodněno, je  neslučitelné s článkem 82.

(20)

Ve svém zdůvodnění uvedeného odmítnutí společnost Microsoft namítala, že předání informací a jejich využití soutěžiteli za účelem výroby slučitelných výrobků by se rovnalo předání licence na práva k duševnímu vlastnictví. Komise v tomto směru nezaujala stanovisko k platnosti obecných nároků společnosti Microsoft na duševní vlastnictví, které by bylo v každém případě možno zjistit jen případ od případu, kdyby společnost Microsoft připravila příslušné specifikace. Podle judikatury však zájem podniku na výkonu jeho práv k duševnímu vlastnictví sám o sobě nemůže sloužit jako objektivní důvod, pokud dochází k mimořádným okolnostem, jako je popsáno výše.

(21)

Komise šetřila, zda za zvláštních okolností tohoto případu zdůvodnění nabízené ze strany společnosti Microsoft převažuje nad těmito výjimečnými okolnostmi, a dospěla k závěru, že společnost Microsoft v tomto směru nepředložila žádné důkazy. Zejména žádost o poskytnutí příslušných informací nemohla vyústit v klonování produktů společnosti Microsoft. Komise rovněž vzala v úvahu, že informace podobné těm, jejichž sdělení společnost Microsoft odmítla, jsou v tomto výrobním odvětví zcela běžné.

(22)

Komise dále čerpala inspiraci ze závazku, jejž učinila před Komisí v roce 1984 firma IBM („závazek IBM“) (6), a ze softwarové směrnice z roku 1991 (7). Microsoft skutečně uznává, že závazek IBM a softwarová směrnice poskytují pro daný případ užitečné pokyny. Komise dospěla k závěru, že nařízení poskytování by v daném případě bylo podobné závazku IBM v tom směru, že by se vztahovalo jen na specifikace rozhraní. Komise dále usoudila, že zamítnutí v tomto případě bylo odmítnutím dodávat informace o interoperabilitě ve smyslu softwarové směrnice. V tomto směru Komise podtrhla, že softwarová směrnice omezuje výkon autorských práv k softwaru (včetně výkonu nedominantními podniky) ve prospěch interoperability a tím zdůrazňuje význam interoperability v softwarovém výrobním odvětví. Poznamenala dále, že softwarová směrnice jednoznačně stanoví, že se její ustanovení nedotýkají použití článku 82, zejména jestliže dominantní podnik odmítá dát k dispozici informace, které jsou pro interoperabilitu nezbytné.

(23)

Společnost Microsoft dále argumentovala, že odmítnutí poskytnout informace o interoperabilitě nemůže být zaměřeno na omezení hospodářské soutěže na trhu serverových operačních systémů s podporou pracovních týmů, protože společnost nemá žádné hospodářské pohnutky k prosazování takové strategie. Komise zdůvodnění společnosti Microsoft zamítla s poukazem na to, že vycházelo z ekonomického modelu, který v tomto případě neodpovídal skutečnostem případu a nebyl v souladu s názory, které vyjadřovali výkonní pracovníci společnosti Microsoft v interních firemních dokumentech získaných během šetření.

(24)

Rozhodnutí shledává, že Microsoft porušuje článek 82 Smlouvy tím, že WMP váže na operační systém pro PC (Windows). Své zjištění o zneužití svazování Komise opírá o čtyři prvky: i) Microsoft má na trhu operačních systémů pro PC dominantní postavení; ii) operační systém Windows PC a WMP jsou dva samostatné produkty; iii) Microsoft nedává odběratelům možnost pořídit si Windows bez WMP a iv) toto svazování brání hospodářské soutěži. Rozhodnutí dále odmítá argumenty společnosti Microsoft zdůvodňující svazování WMP.

(25)

Microsoft nepopírá své dominantní postavení na trhu operačních systémů pro PC.

(26)

Rozhodnutí Komise shledává, že záznamové přehrávače médií a operační systémy pro PC jsou dva samostatné produkty (čímž zamítá námitku společnosti Microsoft, že WMP je nedílnou součástí Windows). Rozhodnutí zaprvé stanoví, že i když Microsoft po nějakou dobu svazuje svůj přehrávač médií s Windows, existuje dnes zvláštní spotřebitelská poptávka po samotných přehrávačích médií a jasně odlišitelná poptávka po operačních systémech pro PC. Zadruhé, řada prodejců vyvíjí a dodává přehrávače médií samotné. Za třetí, společnost Microsoft sama vyvíjí a distribuuje verze svého WMP pro jiné operační systémy pro PC. A konečně, Microsoft propaguje WMP v přímé soutěži s přehrávači médií třetích stran.

(27)

Co se třetího svazujícího prvku týká, rozhodnutí uvádí, že Microsoft neposkytuje odběratelům možnost pořídit si Windows bez WMP. Výrobci PC musí pořizovat licenci na Windows s WMP. Pokud si do Windows přejí instalovat alternativní přehrávač médií, mohou tak učinit jen navíc k WMP. Tento bod platí, i jestliže uživatel koupí Windows v maloobchodě. Rozhodnutí považuje zdůvodnění společnosti Microsoft, že odběratelé nemusí za WMP platit nic navíc a že jej nemusí používat, za irelevantní v kontextu stanovení, zda existuje nátlak podle článku 82 Smlouvy.

(28)

Rozhodnutí dále vysvětluje, proč je svazování v tomto případě odpovědné za omezování hospodářské soutěže. Rozhodnutí stanoví, že svázání WMP s Windows dává společnosti Microsoft nepřekonatelnou všudypřítomnost jejího přehrávače médií v PC po celém světě. Příslušné důkazy ukazují, že jiné distribuční prostředky jsou druhořadé. Svázáním WMP a Windows Microsoft poskytovatelům obsahu a vývojářům softwaru, kteří podporují technologie Windows Media, nabízí možnost spolehnout se na monopol Windows a mít v dosahu takřka všechny uživatele PC po celém světě. Existují důkazy o tom, že podpora více mediálních technologií vyvolává dodatečné náklady. Samotná všudypřítomnost WMP vede poskytovatele obsahu a vývojáře softwaru k tomu, aby primárně spoléhali na technologii Windows Media. Následkem toho pak používání WMP upřednostňují i spotřebitelé, protože k danému produktu existuje větší množství doplňkového softwaru a obsahu. Toto svazování pak ve prospěch společnosti Microsoft posiluje a narušuje „síťové efekty“ a vážně tak podkopává konkurenční proces na trhu přehrávačů médií. Existují důkazy svědčící o tom, že používání WMP v důsledku svazování narůstá, přestože ostatní přehrávače médií jsou ze strany uživatelů po kvalitativní stránce hodnoceny výše. Tržní údaje o používání přehrávačů médií, používání formátu, stejně jako o obsahu nabízeném na internetových stránkách ukazují na trend ve prospěch používání WMP a formátů Windows Media, a to ke škodě hlavních soutěžících přehrávačů médií (a technologií přehrávačů médií). Rozhodnutí poukazuje na tento trend upřednostňující WMP a formát Windows Media, a také zdůrazňuje, že na základě judikatury Soudního dvora Komise nemusí prokazovat, že již došlo k omezení hospodářské soutěže nebo že existuje možnost odstranění veškeré hospodářské soutěže, aby stanovila zneužití vázaného obchodu. Jinak by antimonopolní zkoumání na některých softwarových trzích přišlo příliš pozdě, už jen jako důkaz dopadu na trh, až by se trh „podrobil“.

(29)

Rozhodnutí konečně projednává námitky společnosti Microsoft ospravedlňující svazování WMP, zejména údajnou efektivitu svázání WMP a Windows. S ohledem na údajnou efektivitu distribuce Komise odmítla vysvětlení společnosti Microsoft, že svazování snižuje transakční náklady pro spotřebitele, neboť zkracuje čas a omezuje chaos, který by vznikal v souvislosti s řadou standardních voleb u „přednastaveného“ osobního počítače. Přínos plynoucí z přehrávače médií instalovaného předem spolu s operačním systémem klientského PC nevyžaduje, aby přehrávač médií pro spotřebitele vybírala společnost Microsoft. Poptávku spotřebitelů po předem instalovaných přehrávačích médií dokáží zajistit výrobci PC. Rozhodnutí dále uvádí, že společnost Microsoft nepředložila žádnou technickou výhodu, která by dokazovala „integraci“ WMP jako podmínku. Vázání WMP naopak chrání společnost Microsoft před účinnou hospodářskou soutěží přicházející od potenciálně účinnějších prodejců přehrávačů médií, kteří by mohli ohrozit její postavení a snížit tak hodnotu talentu a kapitálu investovaného do inovací přehrávačů médií.

(30)

Rozhodnutí nařizuje společnosti Microsoft sdělit dosud zadržované informace a umožnit jejich využití pro vývoj kompatibilních produktů. Příkaz ke sdělení se omezuje na specifikace protokolu a na zajištění interoperability se základními rysy definujícími typickou síť pracovní skupiny. Nevztahuje se pouze na Sun, ale na každý podnik, který má zájem na vývoji produktů, jež vytvářejí konkurenční tlak na Microsoft na trhu serverových operačních systémů s podporou pracovních skupin. V rozsahu, ve kterém rozhodnutí může požadovat, aby se společnost Microsoft zdržela plného vynucování svých práv k duševnímu vlastnictví, by tento požadavek byl zdůvodněn potřebou ukončit zneužívání.

(31)

Podmínky, za nichž Microsoft sdělí informace a umožní jejich využití, musí být přiměřené a nesmí být diskriminační. Požadavek, aby podmínky stanovené společností Microsoft byly přiměřené a nediskriminační, se vztahuje zejména na odměnu, kterou by společnost Microsoft mohla za poskytnutí účtovat. Taková odměna by například neměla odrážet strategickou hodnotu vycházející z tržní síly společnosti Microsoft na trhu operačních systémů pro PC nebo na trhu serverových operačních systémů s podporou pracovních týmů. Microsoft dále nesmí zavádět omezení týkající se druhu výrobků, do nichž se specifikace smí zavádět, pokud by takové omezení znamenalo překážku soutěžit se společností Microsoft nebo by zbytečně omezovalo inovační schopnost příjemců informací. A konečně podmínky, které Microsoft hodlá nastolit do budoucna, musí být dostatečně předvídatelné.

(32)

Microsoft musí sdělit příslušné specifikace protokolu v přiměřeném časovém úseku, tedy jakmile bude mít ve svých výrobcích fungující a dostatečně stabilní implementace těchto protokolů.

(33)

Ohledně zneužití svazování ukládá rozhodnutí společnosti Microsoft, aby koncovým uživatelům a výrobcům originálního zařízení na prodej v EHP nabízela plně funkční verzi Windows, která neobsahuje WMP. Společnosti Microsoft zůstává zachováno právo nabízet Windows spolu s WMP.

(34)

Microsoft se musí vyvarovat použití jakýchkoliv prostředků, které by měly podobné následky jako svázání WMP s Windows, například vyhrazení výsadní interoperability Windows pro WMP pomocí selektivního přístupu na Windows API nebo podporováním WMP prostřednictvím Windows k neprospěchu výrobků soutěžitelů. Microsoft rovněž nesmí výrobcům originálního zařízení nebo uživatelům nabízet slevy podmíněné pořízením Windows spolu s WMP nebo de facto finančně či jinak omezovat svobodnou vůli výrobců originálního zařízení nebo uživatelů při volbě Windows bez WMP. Nesvázaná verze Windows nesmí být méně výkonná než verze Windows s WMP, přičemž se bere zřetel na funkčnost WMP, jenž samozřejmě nebude součástí nesvázané verze Windows.

(35)

Komise shledala, že porušování svou povahou představuje velmi vážné porušení článku 82 Smlouvy o ES a článku 54 Dohody o EHP.

(36)

Model umožňující využít pákového efektu k zajištění exkluzivity, který společnost Microsoft zavedla, má navíc výrazný dopad na trh serverových operačních systémů s podporou pracovních týmů a záznamových přehrávačů médií.

(37)

Pro posouzení závažnosti zneužití mají trhy operačních systémů pro klientská PC, serverových operačních systémů s podporou pracovních týmů a přehrávačů médií rozsah celého EHP.

(38)

Ve světle výše uvedených skutečností by úvodní částka pokuty uložené společnosti Microsoft odrážející závažnost porušování měla činit 165 732 101 EUR. Vzhledem k mimořádným ekonomickým možnostem (8) společnosti Microsoft, a aby se dosáhlo dostatečného odstrašujícího účinku pro Microsoft, byla částka zvýšena na dvojnásobek a dosáhla tak 331 464 203 EUR.

(39)

A konečně, základní částka pokuty se dále, s ohledem na dobu trvání porušování (pět a půl roku), zvyšuje o 50 %. Základní částka pokuty proto činí 497 196 304 EUR.

(40)

V souvislosti s tímto rozhodnutím neexistují žádné přitěžující ani polehčující okolnosti.