s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 93 této smlouvy,

2. Společný systém DPH je založen na zásadě, že se na zboží a služby uplatňuje všeobecná daň ze spotřeby v přesném poměru k ceně zboží a služeb, bez ohledu na počet plnění uskutečněných ve výrobním a distribučním procesu před stupněm, ve kterém je daň uplatněna.

Každé plnění podléhá DPH vypočítané z ceny zboží nebo služby podle sazeb platných pro toto zboží nebo tuto službu po odpočtu daně, kterou byly přímo zatíženy jednotlivé nákladové prvky tvořící cenu.

3. Za „výrobky podléhající spotřební dani“ se považují energetické výrobky, alkohol a alkoholické nápoje a zpracovaný tabák, vymezené platnými právními předpisy Společenství, avšak nepovažují se za ně plyn dodávaný prostřednictvím distribuční soustavy zemního plynu ani elektřina.

1. Odchylně od čl. 2 odst. 1 písm. b) bodu i) nejsou předmětem DPH tato plnění:

2. Ustanovení odst. 1 písm. b) se použije jen v případě, že jsou splněny tyto podmínky:

Prahová hodnota, která slouží jako referenční hodnota, sestává z celkové hodnoty zboží podle odst. 1 písm. b) pořízeného uvnitř Společenství, bez DPH, splatné nebo odvedené v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží.

3. Členské státy poskytnou osobám povinným k dani a právnickým osobám nepovinným k dani, jež splňují podmínky odst. 1 písm. b), možnost rozhodnout se pro obecný režim stanovený v čl. 2 odst. 1 písm. b) bodu i).

Členské státy stanoví prováděcí pravidla pro výkon volby podle prvního pododstavce, která se bude v každém případě vztahovat na období nejméně dvou kalendářních let.

1. Tato směrnice se nevztahuje na tato území, která jsou součástí celního území Společenství:

2. Tato směrnice se nevztahuje na tato území, která nejsou součástí celního území Společenství:

1. S ohledem na úmluvy a smlouvy uzavřené s Francií, se Spojeným královstvím a s Kyprem se Monacké knížectví, ostrov Man a výsostné oblasti Spojeného království v Akrotiri a Dhekelii nepovažují pro účely této směrnice za třetí země.

2. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby plnění pocházející z Monackého knížectví nebo pro ně určená byla považována za plnění pocházející z Francie nebo pro ni určená, aby plnění pocházející z ostrova Man nebo pro něj určená byla považována za plnění pocházející ze Spojeného království nebo pro ně určená a aby plnění pocházející z výsostných oblastí Spojeného království v Akrotiri a Dhekelii nebo pro ně určená byla považována za plnění pocházející z Kypru nebo pro něj určená.

Dospěje–li Komise k závěru, že články 6 a 7 nejsou nadále odůvodněné, zejména s ohledem na neutralitu hospodářské soutěže nebo vlastní zdroje, předloží v tomto smyslu vhodné návrhy Radě.

1. „Osobou povinnou k dani“ se rozumí jakákoliv osoba, která na jakémkoli místě vykonává samostatně ekonomickou činnost, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti.

„Ekonomickou činností“ se rozumí veškerá činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně těžební činnosti, zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných obdobných povolání. Za ekonomickou činnost se považuje zejména využívání hmotného nebo nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu z něj.

2. Kromě osob uvedených v odstavci 1 se za osobu povinnou k dani považuje každá osoba, která příležitostně dodá nový dopravní prostředek, jenž je odeslán nebo přepraven pořizovateli prodejcem nebo samotným pořizovatelem nebo na účet prodejce nebo pořizovatele mimo území členského státu, avšak na území Společenství.

Podmínka, aby byla ekonomická činnost vykonávána „samostatně“, jak stanoveno v čl. 9 odst. 1, vylučuje ze systému DPH zaměstnance a další osoby, váže–li je k zaměstnavateli pracovní smlouva nebo jiný právní svazek, který zakládá vztah zaměstnavatele a zaměstnance v oblasti pracovních podmínek a odměňování zaměstnance a odpovědnosti zaměstnavatele.

Po konzultaci s Poradním výborem pro daň z přidané hodnoty (dále jen „výbor pro DPH“) může každý členský stát považovat za jedinou osobu povinnou k dani osoby, které jsou usazeny na území tohoto členského státu a které jsou sice právně nezávislé, avšak navzájem jsou úzce propojeny finančními, hospodářskými a organizačními vazbami.

Členský stát, který využije možnost stanovenou v prvním pododstavci, může přijmout veškerá opatření potřebná k zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem na základě využití tohoto ustanovení.

1. Členské státy mohou za osobu povinnou k dani považovat každého, kdo příležitostně uskuteční plnění spočívající v některé z činností uvedených v čl. 9 odst. 1 druhém pododstavci, zejména pak některé z těchto plnění:

2. Pro účely odst. 1 písm. a) se „budovou“ rozumí jakákoliv stavba pevně spojená se zemí.

Členské státy mohou stanovit pravidla pro použití kritéria podle odst. 1 písm. a) na přestavbu budov a mohou vymezit pojem „pozemek k ní přiléhající“.

Členské státy mohou uplatnit jiná kritéria než první obydlení, jako například dobu uplynulou ode dne dokončení budovy do dne prvního dodání nebo dobu uplynulou ode dne prvního obydlení do dne následujícího dodání, pokud tyto doby nepřekračují v prvním případě dobu pěti let a v druhém dobu dvou let.

3. Pro účely odst. 1 písm. b) se „stavebním pozemkem“ rozumí jakýkoliv neupravený nebo upravený pozemek, který jako stavební pozemek vymezují členské státy.

1. Státy, kraje, obce a jiné veřejnoprávní subjekty se nepovažují za osoby povinné k dani v souvislosti s činnostmi nebo plněními, při nichž vystupují jako orgány veřejné moci, a to i tehdy, vybírají–li v souvislosti s těmito činnostmi nebo plněními poplatky, příspěvky či platby.

Uskutečňují–li takové činnosti nebo plnění, považují se však za osoby povinné k dani v souvislosti s těmito činnostmi či plněními, pokud by zacházení s nimi jako s osobami nepovinnými k dani vedlo k výraznému narušení hospodářské soutěže.

Veřejnoprávní subjekty se vždy považují za osoby povinné k dani, pokud uskutečňují činnosti uvedené v příloze I, nejsou–li tyto činnosti uskutečňovány v zanedbatelné míře.

2. Členské státy mohou činnosti veřejnoprávních subjektů, které jsou osvobozeny od daně podle článků 132, 135, 136, 371 a 374 až 377, čl. 378 odst. 2, čl. 379 odst. 2 a článků 380 až 390, považovat za činnosti, které tyto subjekty vykonávají jako orgány veřejné moci.

1. „Dodáním zboží“ se rozumí převod práva nakládat s hmotným majetkem jako vlastník.

2. Kromě plnění podle odstavce 1 se za dodání zboží považují tato plnění:

3. Členské státy mohou považovat za dodání zboží předání určitých stavebních prací.

1. Elektřina, plyn, teplo, chlazení a podobné se považují za hmotný majetek.

Použije–li osoba povinná k dani zboží, které tvoří součást jejího obchodního majetku, pro svou soukromou potřebu nebo pro potřebu svých zaměstnanců, přenechá–li toto zboží bez úplaty, popřípadě obecněji řečeno použije–li takové zboží k jiným účelům než pro účely svého podnikání, považuje se takové použití za dodání zboží za úplatu, pokud byla daň z dotyčného zboží nebo jeho části plně nebo zčásti odpočitatelná.

Je–li však zboží použito jako vzorky nebo jako dárky malé hodnoty pro účely podnikání, nepovažuje se to za dodání zboží za úplatu.

1. Za dodání zboží za úplatu se považuje přemístění zboží, které je součástí obchodního majetku osoby povinné k dani, touto osobou do jiného členského státu.

„Přemístěním do jiného členského státu“ se rozumí každé odeslání nebo přeprava movitého hmotného majetku osobou povinnou k dani nebo na její účet mimo území členského státu, v němž se majetek nachází, avšak uvnitř Společenství, pro účely jejího podnikání.

2. Za „přemístění do jiného členského státu“ se nepovažuje odeslání nebo přeprava zboží za účelem některého z těchto plnění:

3. Není–li nadále plněna některá z podmínek, které jsou předpokladem postupu podle odstavce 2, považuje se toto zboží za přemístěné do jiného členského státu. V takovém případě se má za to, že přemístění nastává v okamžiku, kdy dotyčná podmínka přestane být plněna.

Je–li převáděn souhrn majetku nebo jeho část za úplatu nebo bez úplaty nebo jako vklad do obchodní společnosti, mohou mít členské státy za to, že nedošlo k dodání zboží, a v takovém případě se nabyvatel považuje za právního nástupce převodce.

Členské státy mohou přijmout opatření nezbytá k tomu, aby zabránily narušení hospodářské soutěže v případech, kdy nabyvatel není osobou plně povinnou k dani. Mohou rovněž přijmout veškerá opatření potřebná k zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem na základě použití tohoto článku.

„Pořízením zboží uvnitř Společenství“ se rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník s movitým hmotným majetkem, který byl pořizovateli odeslán nebo přepraven prodávajícím nebo samotným pořizovatelem nebo na účet jednoho z nich do jiného členského státu než státu zahájení odeslání nebo přepravy zboží.

Je–li zboží pořízené právnickou osobou nepovinnou k dani odesláno nebo přepraveno z třetího území nebo třetí země a dovezeno touto právnickou osobou nepovinnou k dani do jiného členského státu než členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, považuje se toto zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu dovozu. Tento členský stát vrátí dovozci určenému nebo uznanému za osobu povinnou odvést daň podle článku 201 daň odvedenou při dovozu, jestliže dovozce prokáže, že pořízení tohoto zboží bylo předmětem DPH v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží.

Za pořízení zboží uvnitř Společenství za úplatu se považuje i případ, kdy osoba povinná k dani použije pro účely svého podnikání zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno touto osobou nebo na její účet z jiného členského státu, v němž dotyčná osoba dané zboží vyrobila, vytěžila, zpracovala, zakoupila nebo pořídila ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) nebo do nějž je tato osoba povinná k dani dovezla v rámci svého podnikání.

Za pořízení zboží uvnitř Společenství za úplatu se považuje použití zboží, které nebylo koupeno podle obecných pravidel zdanění na domácím trhu některého členského státu, ozbrojenými silami státu, který je stranou Severoatlantické smlouvy, pro jejich potřeby nebo pro potřeby civilních zaměstnanců, kteří je doprovázejí, pokud na dovoz tohoto zboží nelze vztáhnout osvobození od daně podle čl. 143 písm. h).

Členské státy přijmou opatření, aby zajistily, že za pořízení zboží uvnitř Společenství budou považována plnění, která by se považovala za dodání zboží, kdyby byla uskutečněna na jejich území osobou povinnou k dani, která jedná jako taková.

1. „Poskytnutím služby“ se rozumí každé plnění, které není dodáním zboží.

2. „Telekomunikačními službami“ se rozumějí služby vztahující se k přenosu, vysílání a příjmu signálů, slov, obrazů a zvuků nebo informací jakéhokoli druhu po drátě, radiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně souvisejícího převedení či postoupení práv na užívání zařízení pro takový přenos, vysílání či příjem, včetně poskytnutí přístupu do celosvětových informačních sítí.

Poskytnutí služby může mimo jiné spočívat v některém z těchto plnění:

2. Členské státy se mohou odchýlit od odstavce 1 za podmínky, že toto odchýlení nepovede k narušení hospodářské soutěže.

Aby členské státy zabránily narušení hospodářské soutěže, mohou po konzultaci s výborem pro DPH považovat za poskytnutí služby za úplatu poskytnutí služby osobou povinnou k dani pro účely jejího podnikání, pokud by daň z takové služby nebyla plně odpočitatelná, kdyby byla poskytnuta jinou osobou povinnou k dani.

Jestliže se osoba povinná k dani podílí na poskytnutí služby a jedná přitom vlastním jménem, avšak na účet jiné osoby, má se za to, že obdržela i poskytla tuto službu ona sama.

„Dovozem zboží“ se rozumí vstup zboží, které se nenachází ve volném oběhu ve smyslu článku 24 Smlouvy, do Společenství.

Kromě plnění podle prvního pododstavce se za dovoz zboží považuje vstup zboží, které se nachází ve volném oběhu, do Společenství z třetího území, které je součástí celního území Společenství.

Pokud zboží není odesláno ani přepraveno, je místem dodání místo, kde se zboží nachází v okamžiku, kdy se dodání uskutečňuje.

Pokud je zboží odesláno nebo přepraveno dodavatelem nebo pořizovatelem nebo třetí osobou, považuje se za místo dodání místo, kde se zboží nachází v okamžiku zahájení svého odeslání nebo přepravy pořizovateli.

Nachází–li se však místo zahájení odeslání nebo přepravy zboží na třetím území nebo v třetí zemi, má se za to, že se místo dodání zboží dovozcem, který je určen nebo uznán za osobu povinnou odvést daň podle článku 201, a místo případných následných dodání nacházejí v členském státě dovozu zboží.

1. Odchylně od článku 32 se za místo dodání zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno dodavatelem nebo na jeho účet z jiného členského státu než členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, považuje místo, kde se zboží nachází při ukončení odeslání nebo přepravy pořizovateli, jsou–li přitom splněny tyto podmínky:

2. Je–li dodávané zboží odesláno nebo přepraveno z třetího území nebo třetí země a dovezeno dodavatelem pořizovateli do jiného členského státu než členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, považuje se toto zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu dovozu.

1. Článek 33 se nevztahuje na dodání zboží, které je odesláno nebo přepraveno do téhož členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, jsou–li splněny tyto podmínky:

2. Členský stát, na jehož území se zboží nachází v okamžiku ukončení odeslání nebo přepravy pořizovateli, může snížit prahovou hodnotu podle odstavce 1 na částku 35 000 EUR nebo na ekvivalent této částky v národní měně, jestliže se obává, že by prahová hodnota ve výši 100 000 EUR vedla k vážnému narušení hospodářské soutěže.

Členské státy, které využijí možnost stanovenou v prvním pododstavci, přijmou opatření nezbytná k uvědomění příslušných orgánů veřejné moci v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží.

3. Komise předloží Radě co nejdříve zprávu o uplatňování zvláštní prahové hodnoty ve výši 35 000 EUR podle odstavce 2, doprovázenou v případě potřeby vhodnými návrhy.

4. Členský stát, na jehož území se zboží nachází v okamžiku zahájení odeslání nebo přepravy, poskytne osobám povinným k dani, které uskutečňují dodání zboží, na něž lze vztáhnout odstavec 1, možnost rozhodnout se, že se místo dodání určí podle článku 33.

Dotyčné členské státy stanoví prováděcí pravidla pro výkon volby podle prvního podstavce, která se bude v každém případě vztahovat na období nejméně dvou kalendářních let.

Články 33 a 34 se nevztahují na dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností, jak jsou vymezeny v čl. 311 odst. 1 bodech 1 až 4, ani na dodání použitých dopravních prostředků, jak jsou vymezeny v čl. 327 odst. 3, jež jsou předmětem daně podle příslušných zvláštních režimů.

Je–li zboží odeslané nebo přepravené dodavatelem, pořizovatelem nebo třetí osobou instalováno nebo smontováno dodavatelem nebo na jeho účet, ať již se zkušebním provozem nebo bez něj, považuje se za místo dodání místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno.

Je–li zboží instalováno nebo smontováno v jiném členském státě než v členském státě dodavatele, přijme členský stát, na jehož území se instalace nebo montáž uskutečňuje, veškerá opatření nezbytná k zamezení dvojího zdanění v tomto členském státě.

1. Pokud je zboží dodáváno na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy cestujících uskutečněného ve Společenství, považuje se za místo dodání místo zahájení přepravy cestujících.

2. Pro účely odstavce 1 se „úsekem přepravy cestujících uskutečněným ve Společenství“ rozumí úsek přepravy uskutečněný bez zastávky mimo Společenství mezi místem zahájení a místem ukončení přepravy cestujících.

„Místem zahájení přepravy cestujících“ se rozumí místo prvního plánovaného nastoupení cestujících ve Společenství po případném přerušení cesty mimo Společenství.

„Místem ukončení přepravy cestujících“ se rozumí poslední plánované místo vystoupení ve Společenství cestujících, kteří nastoupili na území Společenství před případným přerušením cesty mimo Společenství.

V případě zpáteční cesty se přeprava zpět považuje za samostatnou přepravu.

3. Komise předloží Radě co nejdříve zprávu doprovázenou v případě potřeby vhodnými návrhy týkajícími se místa zdanění při dodání zboží ke spotřebě na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku a při poskytnutí služeb, včetně restauračních služeb, cestujícím na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku.

Až do přijetí návrhů podle prvního pododstavce mohou členské státy osvobodit nebo nadále osvobozovat od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni dodání zboží ke spotřebě na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku, u něhož se místo zdanění určí podle odstavce 1.

1. V případě dodání plynu prostřednictvím distribuční soustavy zemního plynu nebo v případě dodání elektřiny obchodníku povinnému k dani se za místo dodání považuje místo, kde má tento obchodník povinný k dani sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, pro niž se zboží dodává, nebo nemá–li takové sídlo či provozovnu, místo, kde má bydliště, nebo místo, kde se obvykle zdržuje.

2. „Obchodníkem povinným k dani“ se pro účely odstavce 1 rozumí osoba povinná k dani, jejíž hlavní činností v souvislosti s nákupem plynu nebo elektřiny je následný prodej těchto produktů a jejíž vlastní spotřeba těchto produktů je zanedbatelná.

V případě dodání plynu prostřednictvím distribuční soustavy zemního plynu nebo v případě dodání elektřiny, na která se nevztahuje článek 38, se za místo dodání považuje místo, kde pořizovatel skutečně zboží využívá a spotřebovává.

Pokud pořizovatel skutečně nespotřebuje veškerý plyn nebo veškerou elektřinu nebo jejich část, považuje se nespotřebované zboží za využité a spotřebované v místě, kde má pořizovatel sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, pro niž se zboží dodává. Nemá–li pořizovatel takové sídlo či provozovnu, má se za to, že zboží využil a spotřeboval v místě, kde má bydliště, nebo v místě, kde se obvykle zdržuje.

Za místo pořízení zboží uvnitř Společenství se považuje místo, kde se zboží nachází při ukončení odeslání nebo přepravy pořizovateli.

Aniž je dotčen článek 40, má se za to, že se místo pořízení zboží uvnitř Společenství podle čl. 2 odst. 1 písm. b) bodu i) nachází na území členského státu, který vydal identifikační číslo pro DPH, pod nímž pořizovatel zboží pořídil, pokud pořizovatel neprokáže, že toto pořízení bylo předmětem daně podle článku 40.

Je–li pořízení zboží předmětem daně podle článku 40 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží poté, co bylo předmětem daně podle prvního pododstavce, základ daně se v členském státě, který vydal identifikační číslo pro DPH, pod nímž pořizovatel zboží pořídil, přiměřeně sníží.

Ustanovení čl. 41 prvního pododstavce se nepoužije a pořízení zboží uvnitř Společenství je předmětem daně podle článku 40, jestliže jsou splněny tyto podmínky:

Místem poskytnutí služby je místo, kde má poskytovatel sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z níž službu poskytl, a nemá–li takové sídlo či stálou provozovnu, místo, kde má bydliště, nebo místo, kde se obvykle zdržuje.

Místem poskytnutí služby zprostředkovatelem, který jedná jménem a na účet jiné osoby, kromě služeb podle článků 50 a 54 a čl. 56 odst. 1, je místo, kde se uskuteční základní plnění v souladu s touto směrnicí.

Je–li však příjemce, jemuž zprostředkovatel službu poskytl, identifikován pro účely DPH v jiném členském státě než ve státě, na jehož území se toto plnění uskutečnilo, má se za to, že se místo poskytnutí služby zprostředkovatelem nachází na území členského státu, který příjemci vydal identifikační číslo pro DPH, pod nímž mu byla služba poskytnuta.

Místem poskytnutí služby související s nemovitostí, včetně služeb realitních kanceláří a odhadců a služeb při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou služby architektů a stavebního dozoru, je místo, kde se nemovitost nachází.

Místem poskytnutí přepravní služby, kromě přepravy zboží uvnitř Společenství, je místo, kde se přeprava uskutečňuje, s přihlédnutím k pokrytým vzdálenostem.

Místem poskytnutí služeby přepravy zboží uvnitř Společenství je místo zahájení přepravy.

Pokud však je služba přepravy zboží uvnitř Společenství poskytnuta příjemci identifikovanému pro účely DPH v jiném členském státě než ve státě zahájení přepravy, má se za to, že se místo poskytnutí této služby nachází na území toho členského státu, který příjemci vydal identifikační číslo pro DPH, pod nímž mu byla služba poskytnuta.

„Přepravou zboží uvnitř Společenství“ se rozumí přeprava zboží, při níž se místo jejího zahájení a místo jejího ukončení nacházejí na území dvou různých členských států.

„Místem zahájení přepravy“ se rozumí místo, kde přeprava zboží skutečně začíná, bez ohledu na vzdálenost překonanou na místo, kde se zboží nachází.

„Místem ukončení přepravy“ se rozumí místo, kde přeprava zboží skutečně končí.

Za přepravu zboží uvnitř Společenství se považuje přeprava zboží, při níž se místo jejího zahájení a místo jejího ukončení nacházejí na území jednoho členského státu, je–li tato přeprava přímo vázána na přepravu zboží, při níž se místo jejího zahájení a místo jejího ukončení nacházejí na území dvou různých členských států.

Místem poskytnutí služby zprostředkovatelem, který jedná jménem a na účet jiné osoby, pokud zprostředkovává poskytnutí služby přepravy zboží uvnitř Společenství, je místo zahájení přepravy.

Je–li však příjemce, jemuž zprostředkovatel službu poskytl, identifikován pro účely DPH v jiném členském státě než ve státě zahájení přepravy, má se za to, že se místo poskytnutí služby zprostředkovatelem nachází na území členského státu, který příjemci vydal identifikační číslo pro DPH, pod nímž mu byla služba poskytnuta.

Členské státy nemusí uplatňovat daň na úsek přepravy zboží uvnitř Společenství, který se uskutečňuje přes vody, jež netvoří součást území Společenství.

Poskytnutí kulturních a podobných služeb, vedlejších přepravních služeb nebo služeb vztahujících se k movitému hmotnému majetku

Místem poskytnutí těchto služeb je místo, kde je služba skutečně vykonána:

Odchylně od čl. 52 písm. b) se má za to, že se místo poskytnutí služby, jejímž předmětem jsou vedlejší činnosti při přepravě zboží uvnitř Společenství, příjemci identifikovanému pro účely DPH v jiném členském státě než ve státě, na jehož území jsou tyto činnosti skutečně vykonány, nachází na území členského státu, který příjemci vydal identifikační číslo pro DPH, pod nímž mu byla služba poskytnuta.

Místem poskytnutí služby zprostředkovatelem, který jedná jménem a na účet jiné osoby, pokud zprostředkovává poskytnutí služby, jejímž předmětem jsou vedlejší činnosti při přepravě zboží uvnitř Společenství, je místo, kde jsou tyto vedlejší činnosti skutečně vykonány.

Je–li však příjemce, jemuž zprostředkovatel tuto službu poskytl, identifikován pro účely DPH v jiném členském státě než ve státě, na jehož území jsou vedlejší činnosti skutečně vykonány, má se za to, že se místo poskytnutí služby zprostředkovatelem nachází na území členského státu, který příjemci vydal identifikační číslo pro DPH, pod nímž mu byla služba poskytnuta.

Odchylně od čl. 52 písm. c) se má za to, že se místo poskytnutí služby, jejímž předmětem je ocenění movitého hmotného majetku nebo práce na tomto majetku, příjemci identifikovanému pro účely DPH v jiném členském státě než ve státě, na jehož území je tato služba skutečně vykonána, nachází na území členského státu, který příjemci vydal identifikační číslo pro DPH, pod nímž mu byla služba poskytnuta.

Odchylka podle prvního pododstavce se použije jen tehdy, je–li zboží odesláno nebo přepraveno z členského státu, ve kterém byla služba skutečně vykonána.

1. Místem poskytnutí následujících služeb příjemci usazenému mimo Společenství nebo osobě povinné k dani usazené ve Společenství, ale nikoliv ve stejné zemi jako poskytovatel, je místo, kde má příjemce sídlo své ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, pro kterou je služba poskytnuta, a nemá–li takové sídlo či stálou provozovnu, místo, kde má bydliště, nebo místo, kde se obvykle zdržuje:

2. Pokud poskytovatel služby a příjemce komunikují prostřednictvím elektronické pošty, neznamená to samo o sobě, že poskytnutá služba je elektronicky poskytovanou službou ve smyslu odst. 1 písm. k).

3. Ustanovení odst. 1 písm. j) a k) a odstavce 2 se použijí do 31. prosince 2006.

1. Je–li služba uvedená v čl. 56 odst. 1 písm. k) poskytnuta osobě nepovinné k dani, která je usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, v členském státě, osobou povinnou k dani, která má sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z níž poskytuje služby, mimo Společenství, nebo nemá–li takové sídlo nebo stálou provozovnu, která má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, mimo Společenství, je místem tohoto poskytnutí místo, kde je osoba nepovinná k dani usazena nebo kde má bydliště nebo kde se obvykle zdržuje.

K zamezení dvojího zdanění, nezdanění nebo narušení hospodářské soutěže mohou členské státy v souvislosti s poskytováním služeb uvedených v čl. 56 odst. 1 a rovněž v souvislosti s nájmem dopravních prostředků považovat

Toto ustanovení se však nevztahuje na službu uvedenou v čl. 56 odst. 1 písm. k), je–li poskytnuta osobě nepovinné k dani.

1. Členské státy uplatňují čl. 58 písm. b) na telekomunikační služby poskytnuté osobě nepovinné k dani, která je usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržují, v členském státě, osobou povinnou k dani, která má sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z níž poskytuje služby, mimo Společenství, nebo nemá–li takové sídlo či provozovnu, která má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, mimo Společenství.

2. Členské státy uplatňují čl. 58 písm. b) do 31. července 2006 na služby rozhlasového a televizního vysílání uvedené v čl. 56 odst. 1 písm. j), jsou–li poskytnuty osobě nepovinné k dani, která je usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, v členském státě, osobou povinnou k dani, která má sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z níž poskytuje služby, mimo Společenství, nebo nemá–li takové sídlo nebo stálou provozovnu, která má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, mimo Společenství.

Místem dovozu zboží je členský stát, na jehož území se zboží nachází při vstupu do Společenství.

Odchylně od článku 60, je–li zboží, které se nenachází ve volném oběhu, propuštěno při vstupu do Společenství do některého z režimů nebo dostane–li se do některé ze situací uvedených v článku 156 nebo je–li propuštěno do režimu dočasného použití s úplným osvobozením od daní při dovozu anebo do režimu vnějšího tranzitu, je místem dovozu členský stát, na jehož území se na toto zboží tyto režimy nebo situace přestanou vztahovat.

Obdobně je–li zboží, které se nachází ve volném oběhu, propuštěno při vstupu do Společenství do některého z režimů nebo dostane–li se do některé ze situací uvedených v článcích 276 a 277, je místem dovozu členský stát, na jehož území se na toto zboží tyto režimy nebo situace přestanou vztahovat.

Zdanitelné plnění je uskutečněno a daňová povinnost vzniká dodáním zboží nebo poskytnutím služby.

1. Dodání zboží jiné než dodání, jehož předmětem je nájem zboží na dobu určitou nebo prodej zboží s odložením platby podle čl. 14 odst. 2 písm. b), a poskytnutí služby, které vede k postupným vyúčtováním nebo postupným platbám, se považuje za uskutečněné uplynutím období, ke kterým se tato vyúčtování nebo tyto platby vztahují.

2. Členské státy mohou v některých případech stanovit, že se dodávání zboží a poskytování služeb, která probíhají po určitou dobu, považují za uskutečněná alespoň jednou ročně.

Má–li být platba provedena na účet ještě před dodáním zboží nebo poskytnutím služby, vzniká daňová povinnost z přijaté částky převzetím platby.

Odchylně od článků 63, 64 a 65 mohou členské státy stanovit, že v případě určitých plnění nebo určitých kategorií osob povinných k dani vzniká daňová povinnost v jednom z těchto okamžiků:

1. Pokud je v souladu s podmínkami stanovenými v článku 138 zboží odeslané nebo přepravené do členského státu jiného než státu zahájení odeslání nebo přepravy zboží dodáno osvobozené od daně, nebo pokud je zboží přemístěno osvobozené od daně do jiného členského státu osobou povinnou k dani pro účely jejího podnikání, vzniká daňová povinnost k patnáctému dni měsíce následujícího po měsíci, v němž se zdanitelné plnění uskutečnilo.

2. Odchylně od odstavce 1 vzniká daňová povinnost vystavením faktury podle článku 220, pokud byla tato faktura vystavena před patnáctým dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž se zdanitelné plnění uskutečnilo.

Zdanitelné plnění je uskutečněno okamžikem uskutečnění pořízení zboží uvnitř Společenství.

Pořízení zboží uvnitř Společenství se považuje za uskutečněné tehdy, kdy je za uskutečněné považováno dodání obdobného zboží na území příslušného členského státu.

1. Při pořízení zboží uvnitř Společenství vzniká daňová povinnost k patnáctému dni měsíce následujícího po měsíci, v němž se zdanitelné plnění uskutečnilo.

Zdanitelné plnění je uskutečněno a daňová povinnost vzniká okamžikem dovozu zboží.

1. Je–li zboží při vstupu do Společenství propuštěno do některého z režimů nebo dostane–li se do některé ze situací uvedených v článcích 156, 276 a 277 nebo do režimu dočasného použití s úplným osvobozením od daní při dovozu anebo do režimu vnějšího tranzitu, je zdanitelné plnění uskutečněno a daňová povinnost vzniká až tehdy, když se na zboží tyto režimy nebo situace přestanou vztahovat.

Je–li však dovážené zboží předmětem cla, zemědělských dávek nebo poplatků s rovnocenným účinkem zavedených v rámci některé společné politiky, je zdanitelné plnění uskutečněno a daňová povinnost vzniká tehdy, kdy nastane rozhodná událost pro vznik povinnosti zaplatit tyto poplatky.

2. Není–li dovážené zboží předmětem žádných poplatků podle odst. 1 druhého pododstavce, použijí členské státy k určení uskutečnění zdanitelného plnění a vzniku daňové povinnosti platné celní předpisy.

Pro účely této směrnice se „obvyklou cenou“ rozumí celá částka, kterou by za účelem získání dotyčného zboží nebo dotyčné služby musel pořizovatel nebo příjemce nacházející se na stejném obchodním stupni, na jakém se dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňuje, zaplatit v podmínkách volné hospodářské soutěže nezávislému dodavateli nebo poskytovateli na území členského státu, v němž je uvedené plnění předmětem daně, aby v daném okamžiku dotyčné zboží pořídil nebo službu přijal.

Nelze–li srovnatelné dodání zboží nebo poskytnutí služby zjistit, považují se za „obvyklou cenu“

Při dodání zboží nebo poskytnutí služby jiných, než jsou plnění uvedená v článcích 74 až 77, zahrnuje základ daně vše, co tvoří protiplnění, které dodavatel nebo poskytovatel získal nebo má získat od pořizovatele, příjemce nebo třetí osoby za takové dodání zboží nebo poskytnutí služby, včetně dotací přímo vázaných k ceně těchto plnění.

Pokud podle článků 16 a 18 osoba povinná k dani použije nebo poskytne zboží, které tvoří součást jejího obchodního majetku, nebo pokud si zboží ponechá osoba povinná k dani nebo její právní nástupce po ukončení výkonu zdanitelné ekonomické činnosti, je základem daně kupní cena zboží nebo podobného zboží, a pokud kupní cena neexistuje, nákladová cena stanovená k okamžiku použití, poskytnutí nebo ponechání si zboží.

Při poskytnutí služby spočívajícím v použití zboží, které tvoří součást obchodního majetku, pro soukromou potřebu nebo při bezúplatném poskytnutí služby uvedeném v článku 26 je základem daně výše celkových nákladů osoby povinné k dani na toto poskytnutí služby.

Při dodání zboží spočívajícím v přemístění do jiného členského státu je základem daně kupní cena zboží nebo podobného zboží, a pokud kupní cena neexistuje, nákladová cena stanovená k okamžiku přemístění.

Při poskytnutí služby osobou povinnou k dani pro účely jejího podnikání podle článku 27 je základem daně obvyklá cena poskytnuté služby.

Pro účely prvního pododstavce písm. b) mohou členské státy považovat výdaje zahrnuté do samostatné dohody za vedlejší výdaje.

Osoba povinná k dani musí prokázat skutečnou výši výdajů podle prvního pododstavce písm. c) a nesmí si odpočíst daň, která byla u těchto plnění uplatněna.

1. Za účelem zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem mohou členské státy přijmout opatření, aby při dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě, s níž má osoba povinná k dani rodinné nebo jiné úzké osobní vazby, organizační vazby a vlastnické, členské, finanční nebo právní vazby, jak je vymezují členské státy, byla základem daně obvyklá cena,

Pro účely prvního pododstavce lze za právní vazby považovat i vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nebo rodinou zaměstnance nebo jinými osobami se zaměstnancem úzce spojenými.

2. Pokud členské státy využijí možnost stanovenou v odstavci 1, mohou vymezit kategorie dodavatelů, poskytovatelů, pořizovatelů nebo příjemců, na které se tato opatření vztahují.

3. Členské státy oznámí výboru pro DPH zavedení vnitrostátních opatření přijatých podle odstavce 1, pokud se nejedná o opatření, která Rada povolila před 13. srpnem 2006 podle čl. 27 odst. 1 až 4 směrnice 77/388/EHS a která jsou nadále platná podle odstavce 1 tohoto článku.

Členské státy, které k 1. lednu 1993 nevyužívaly možnost uplatňování snížené sazby podle článku 98, mohou, rozhodnou–li se využít možnost stanovenou v článku 89, stanovit, že u dodání uměleckých děl podle čl. 103 odst. 2 je základ daně roven určitému podílu částky určené podle článků 73, 74, 76, 78 a 79.

Podíl uvedený v prvním pododstavci se stanoví tak, aby byla splatná daň rovna nejméně 5 % částky určené podle článků 73, 74, 76, 78 a 79.

Členské státy mohou stanovit ohledně dodání zboží nebo poskytnutí služby, že základ daně má zahrnovat cenu investičního zlata osvobozeného ve smyslu článku 346, které poskytl pořizovatel nebo příjemce za účelem zpracování a které v důsledku toho ztrácí svůj status investičního zlata osvobozeného od daně při dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby. Hodnota, která se použije, je obvyklá cena investičního zlata v okamžiku, kdy je toto zboží dodáno nebo služba poskytnuta.

Při pořízení zboží uvnitř Společenství je základ daně tvořen stejnými položkami, jaké se podle kapitoly 1 použijí ke stanovení základu daně při dodání stejného zboží na území dotyčného členského státu. Zejména v případě plnění, která se považují za pořízení zboží uvnitř Společenství podle článků 21 a 22, je základem daně kupní cena zboží nebo podobného zboží, a pokud kupní cena neexistuje, nákladová cena stanovená k okamžiku dodání.

1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby spotřební daň splatná nebo odvedená osobou, která si pořizuje uvnitř Společenství výrobek podléhající spotřební dani, byla zahrnuta do základu daně v souladu s čl. 78 prvním pododstavcem písm. a).

2. Jestliže je poté, co se pořízení zboží uvnitř Společenství uskutečnilo, pořizovateli vrácena spotřební daň odvedená v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží, základ daně se v členském státě, na jehož území se pořízení uskutečnilo, přiměřeně sníží.

Při dovozu zboží je základem daně celní hodnota stanovená podle platných předpisů Společenství.

2. Pro účely odst. 1 písm. b) se „prvním místem určení“ rozumí místo uvedené v nákladním listě nebo jiném přepravním dokladu, na jehož základě zboží vstupuje do členského státu dovozu. Není–li takový údaj k dispozici, považuje se za první místo určení místo prvního přeložení dováženého zboží v členském státě dovozu.

Bylo–li zboží dočasně vyvezeno ze Společenství a je dovezeno zpět poté, co bylo mimo Společenství opraveno, zpracováno, upraveno, sestaveno nebo přepracováno, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění toho, aby s tímto zbožím bylo pro účely DPH zacházeno stejným způsobem, jako kdyby byly tyto práce provedeny na jejich území.

Členské státy, které k 1. lednu 1993 nevyužívaly možnost uplatňování snížené sazby podle článku 98, mohou stanovit, že při dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností, jak jsou vymezeny v čl. 311 odst. 1 bodech 2, 3 a 4, je základ daně roven určitému podílu částky určené podle článků 85, 86 a 87.

Podíl uvedený v prvním pododstavci se stanoví tak, aby byla splatná daň při dovozu rovna nejméně 5 % částky určené podle článků 85, 86 a 87.

1. Je–li zaplacení ceny zrušeno nebo vypovězeno, je–li cena zcela nebo zčásti nezaplacena nebo je–li snížena po uskutečnění plnění, základ daně se přiměřeně sníží za podmínek stanovených členskými státy.

2. Členské státy se mohou odchýlit od odstavce 1 v případě celkového nebo částečného nezaplacení ceny.

1. Jsou–li položky potřebné pro stanovení základu daně při dovozu vyjádřeny v jiné měně než v měně členského státu, v němž je daň vyměřována, určí se směnný kurz v souladu s předpisy Společenství o výpočtu celní hodnoty.

2. Jsou–li položky potřebné pro stanovení základu daně při plnění jiném než dovozu zboží vyjádřeny v jiné měně než v měně členského státu, v němž je daň vyměřována, použije se jako směnný kurz poslední zaznamenaný prodejní kurz v okamžiku vzniku daňové povinnosti na nejreprezentativnějším devizovém trhu nebo trzích daného členského státu, nebo kurz určený odkazem na tento trh nebo tyto trhy způsobem stanoveným daným členským státem.

U některých plnění podle prvního pododstavce nebo u určitých kategorií osob povinných k dani však mohou členské státy používat směnný kurz, který byl stanoven podle platných předpisů Společenství o výpočtu celní hodnoty.

U nákladů na vratné obaly mohou členské státy přijmout jedno z těchto opatření:

U zdanitelného plnění se uplatňuje sazba platná v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění.

V následujících případech se však uplatňuje sazba platná v okamžiku vzniku daňové povinnosti:

1. U pořízení zboží uvnitř Společenství se uplatňuje sazba, která se uplatňuje na dodání téhož zboží na území členského státu.

2. S výhradou možnosti uplatňovat sníženou sazbu podle čl. 103 odst. 1 u dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností se u dovozu zboží uplatňuje ta sazba, která se uplatňuje u dodání téhož zboží na území členského státu.

V případě změny sazeb mohou členské státy v případech uvedených v článcích 65 a 66 provést úpravy s cílem zohlednit sazbu platnou v okamžiku dodání zboží nebo poskytnutí služby.

Členské státy mohou navíc přijmout veškerá vhodná přechodná opatření.

Členské státy uplatňují základní sazbu DPH, kterou stanoví každý členský stát jako procentní podíl ze základu daně a která je stejná pro dodání zboží i pro poskytnutí služby.

1. Od 1. ledna 2006 do 31. prosince 2010 nesmí být základní sazba nižší než 15 %.

2. Rada rozhodne v souladu s článkem 93 Smlouvy o výši základní sazby, která bude uplatňována po 31. prosinci 2010.

2. Snížené sazby se uplatňují pouze u dodání zboží a poskytnutí služeb těch kategorií, které jsou uvedeny v příloze III.

Snížené sazby se neuplatňují u služeb uvedených v čl. 56 odst. 1 písm. k).

3. Členské státy mohou při uplatňování snížených sazeb podle odstavce 1 na kategorie týkající se zboží použít k přesnému vymezení rozsahu dané kategorie kombinovanou nomenklaturu.

1. Snížené sazby se stanoví jako procentní podíl ze základu daně a nesmějí být nižší než 5 %.

2. Každá snížená sazba je stanovena tak, aby výše daně vyplývající z jejího uplatnění obvykle umožnila odpočet celé daně, pro niž byl přiznán nárok na odpočet podle článků 167 až 171 a článků 173 až 177.

Na základě zprávy Komise Rada počínaje rokem 1994 přezkoumává každé dva roky oblast působnosti snížených sazeb.

Rada může v souladu s článkem 93 Smlouvy rozhodnout o změnách v seznamu zboží a služeb v příloze III.

Do 30. června 2007 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě, na základě studie provedené nezávislou skupinou hospodářských odborníků, celkovou hodnotící zprávu o dopadu snížených sazeb uplatňovaných u místně poskytovaných služeb, včetně restauračních služeb, zejména z hlediska vytváření pracovních míst, hospodářského růstu a řádného fungování vnitřního trhu.

Členské státy mohou uplatňovat sníženou sazbu u dodání zemního plynu, elektřiny nebo dálkového vytápění, nevznikne–li tím nebezpečí narušení hospodářské soutěže.

Členský stát, který hodlá uplatňovat sníženou sazbu podle prvního pododstavce, o tom předem uvědomí Komisi. Komise rozhodne o tom, zda hrozí nebezpečí narušení hospodářské soutěže. Nepřijme–li Komise toto rozhodnutí do tří měsíců od uvědomění, má se za to, že nebezpečí narušení hospodářské soutěže nehrozí.

1. Členské státy mohou stanovit, že se snížená sazba, popřípadě jedna ze snížených sazeb, které uplatňují v souladu s články 98 a 99, uplatní rovněž u dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností vymezených v čl. 311 odst. 1 bodech 2, 3 a 4.

2. Členské státy, které využijí možnost stanovenou v odstavci 1, mohou uplatňovat sníženou sazbu rovněž u těchto dodání:

Rakousko může v obcích Jungholz a Mittleberg (Kleines Walsertal) uplatňovat druhou základní sazbu, která je nižší než odpovídající sazba uplatňovaná ve zbytku Rakouska, ale nikoli nižší než 15 %.

Portugalsko může u plnění uskutečněných v autonomních oblastech Azor a Madeiry a u přímého dovozu do těchto oblastí uplatňovat nižší sazby ve srovnání se sazbami, které se uplatňují na pevnině.

Rada může na návrh Komise jednomyslně povolit členským státům, aby nejdéle do 31. prosince 2010 uplatňovaly snížené sazby stanovené v článku 98 u služeb uvedených v příloze IV.

Snížené sazby lze uplatňovat u služeb nejvýše ve dvou kategoriích služeb uvedených v příloze IV.

Ve výjimečných případech může být členský stát zmocněn uplatňovat snížené sazby u služeb ve třech ze zmíněných kategorií.

Kromě toho musí existovat úzká vazba mezi snížením cen v důsledku snížení sazby a předvídatelným zvýšením poptávky a zaměstnanosti. Uplatňování snížené sazby nesmí být na újmu řádnému fungování vnitřního trhu.

Členský stát, který hodlá podle tohoto článku po 31. prosinci 2005 poprvé uplatnit sníženou sazbu u jedné nebo více služeb uvedených v článku 106, o tom uvědomí Komisi do 31. března 2006. V téže lhůtě jí sdělí veškeré příslušné údaje užitečné pro posouzení nových opatření, které hodlá zavést, zejména

Ustanovení této kapitoly se použijí do zavedení konečného režimu podle článku 402.

Členské státy, které k 1. lednu 1991 poskytovaly osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni nebo uplatňovaly snížené sazby nižší, než je minimální sazba stanovená v článku 99, mohou nadále toto osvobození poskytovat a tyto snížené sazby uplatňovat.

Osvobození od daně a snížené sazby podle prvního pododstavce musí být v souladu s právem Společenství a musely být přijaty v jasně vymezeném společenském zájmu a ve prospěch konečných spotřebitelů.

Za podmínek stanovených v čl. 110 druhém pododstavci může osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni nadále poskytovat

Jestliže by článek 110 způsobil v Irsku narušení hospodářské soutěže při dodávání energetických produktů určených k ohřevu a osvětlení, může Komise Irsko na základě zvláštní žádosti zmocnit k uplatňování snížené sazby u těchto dodání v souladu s články 98 a 99.

Nastane–li případ podle prvního pododstavce, podá Irsko žádost Komisi spolu se všemi nezbytnými informacemi. Nerozhodne–li Komise do tří měsíců od obdržení žádosti, má se za to, že Irsko bylo k uplatňování navržených snížených sazeb zmocněno.

Členské státy, které k 1. lednu 1991 v souladu s právními předpisy Společenství poskytovaly osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni nebo uplatňovaly snížené sazby nižší, než je minimální sazba stanovená v článku 99, u jiného zboží a služeb než těch, které jsou uvedeny v příloze III, mohou u dodání tohoto zboží nebo u poskytnutí těchto služeb uplatňovat sníženou sazbu nebo jednu ze dvou snížených sazeb uvedených v článku 98.

1. Členské státy, které byly k 1. lednu 1993 povinny zvýšit svou základní sazbu uplatňovanou k 1. lednu 1991 o více než 2 %, mohou u dodání zboží a poskytnutí služeb těch kategorií, které jsou uvedeny v příloze III, uplatňovat sníženou sazbu nižší, než je minimální sazba stanovená v článku 99.

Členské státy uvedené v prvním pododstavci mohou uplatňovat tuto sazbu i u restauračních služeb, dětského ošacení, dětské obuvi a bydlení.

2. Členské státy nemohou na základě odstavce 1 zavést osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni.

Členské státy, které k 1. lednu 1991 uplatňovaly sníženou sazbu u restauračních služeb, dětského ošacení, dětské obuvi a bydlení, mohou pokračovat v uplatňování uvedené sazby u dodání tohoto zboží nebo u poskytnutí těchto služeb.

Portugalsko může uplatňovat jednu ze dvou snížených sazeb uvedených v článku 98 u restauračních služeb za podmínky, že tato sazba není nižší než 12 %.

1. Pro účely článku 115 může Rakousko nadále uplatňovat sníženou sazbu u restauračních služeb.

2. Rakousko může uplatňovat jednu ze dvou snížených sazeb uvedených v článku 98 u pronájmu nemovitostí za účelem bydlení za podmínky, že tato sazba není nižší než 10 %.

Členské státy, které k 1. lednu 1991 uplatňovaly sníženou sazbu u dodání zboží a u poskytnutí služeb jiných než těch, které jsou uvedeny v příloze III, mohou uplatňovat sníženou sazbu nebo jednu ze dvou snížených sazeb podle článku 98 u dodání tohoto zboží nebo poskytnutí těchto služeb za podmínky, že tato sazba není nižší než 12 %.

První pododstavec se nevztahuje na dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností, jak jsou vymezeny v čl. 311 odst. 1 bodech 1 až 4, které jsou předmětem daně podle zvláštního režimu zdanění ziskové přirážky stanoveného v článcích 312 až 325 nebo zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou.

Pro účely článku 118 může Rakousko uplatňovat sníženou sazbu na vína vyrobená v zemědělském podniku vyrábějícím zemědělcem za podmínky, že tato sazba není nižší než 12 %.

Řecko může ve správních obvodech Lesbos, Chios, Samos, Dodekanésos a Kyklady a na ostrovech Thasos, Severní Sporady, Samothraké a Skyros uplatňovat sazby až o 30 % nižší než odpovídající sazby uplatňované v pevninské části Řecka.

Členské státy, které k 1. lednu 1993 považovaly plnění podle smlouvy o dílo za dodání zboží, mohou u plnění podle smlouvy o dílo uplatňovat sazbu uplatnitelnou na zboží po provedení díla.

Pro účely použití prvního pododstavce se „plněním podle smlouvy o dílo“ rozumí dodání zhotovitelem zákazníkovi movité věci vytvořené nebo sestavené zhotovitelem z materiálu nebo dílů, které mu zákazník k tomuto účelu svěřil, bez ohledu na to, zda zhotovitel sám obstaral nějakou část materiálu použitého ke zhotovení.

Členské státy mohou uplatňovat sníženou sazbu u dodání živých rostlin jiných květinářských produktů, včetně cibulí, kořenů a obdobných produktů, řezaných květin a ozdobného listoví, a u dodání palivového dříví.

Česká republika může do 31. prosince 2007 nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 5 %, u těchto plnění:

Estonsko může do 30. června 2007 nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 5 %, u dodání tepla fyzickým osobám, bytovým družstvům, společenstvím vlastníků, církvím, kongregacím a institucím nebo orgánům financovaným ze státních, místních nebo městských rozpočtů a u dodání rašeliny, topných briket, uhlí a palivového dříví fyzickým osobám.

1. Kypr může do 31. prosince 2007 nadále poskytovat osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni u dodání léčiv a potravin pro lidskou spotřebu s výjimkou zmrzliny, nanuků, mraženého jogurtu, šerbetu a podobných výrobků a s výjimkou pikantních pochutin (bramborové lupínky a tyčinky, křupky a podobné balené výrobky pro lidskou spotřebu bez další přípravy).

2. Kypr může nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 5 %, u poskytnutí restauračních služeb, a to do 31. prosince 2007 nebo do zavedení konečného režimu podle článku 402, podle toho, co nastane dříve.

Maďarsko může nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 12 %, u těchto plnění:

Malta může do 1. ledna 2010 nadále poskytovat osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni u dodání potravin pro lidskou spotřebu a léčiv.

1. Polsko může do 31. prosince 2007 poskytovat osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni u dodání některých knih a odborných časopisů.

2. Polsko může nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 7 %, u poskytnutí restauračních služeb, a to do 31. prosince 2007 nebo do zavedení konečného režimu podle článku 402, podle toho, co nastane dříve.

3. Polsko může do 30. dubna 2008 nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 3 %, u dodání potravin podle bodu l přílohy III.

4. Polsko může do 30. dubna 2008 nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 3 %, u dodání zboží a poskytnutí služeb obvykle určených k použití v zemědělské výrobě, vyjma investiční majetek, jako jsou stroje nebo budovy, podle bodu 11 přílohy III.

5. Polsko může do 31. prosince 2007 nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 7 %, u poskytnutí služeb, které nejsou poskytovány v rámci sociální politiky, pro stavbu, renovaci a přestavbu objektů určených pro bydlení nebo jejich částí, s výjimkou stavebních materiálů, a u dodání obytných budov nebo jejích částí před jejich prvním obydlením podle čl. 12 odst. 1 písm. a).

1. Slovinsko může nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 8,5 %, u přípravy jídel, a to do 31. prosince 2007 nebo do zavedení konečného režimu podle článku 402, podle toho, co nastane dříve.

2. Slovinsko může do 31. prosince 2007 nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 5 %, u provedení stavebních, renovačních a údržbových prací pro stavby určené k bydlení, které nejsou poskytovány v rámci sociální politiky, s výjimkou stavebních materiálů.

Slovensko může nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 5 %, u těchto plnění:

Osvobození od daně podle kapitol 2 až 9 se uplatňují, aniž jsou dotčeny jiné předpisy Společenství, a za podmínek, které členské státy stanoví k zajištění správného a jednoduchého uplatňování těchto osvobození a k zamezení veškerých daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem či zneužití daňového režimu.

2. Pro účely odst. 1 písm. o) mohou členské státy zavést jakákoli nezbytná omezení, zejména pokud jde o počet akcí nebo výši příjmů zakládajících nárok na osvobození od daně.

Členské státy mohou vázat v jednotlivých případech osvobození jiných než veřejnoprávních subjektů od daně podle čl. 132 odst. 1 písm. b), g), h), i), l), m) a n) na jednu či více z těchto podmínek:

Členské státy, které v souladu s přílohou E směrnice 77/388/EHS uplatňovaly k 1. lednu 1989 DPH na plnění podle čl. 132 odst. 1 písm. m) a n), mohou uplatnit podmínky podle písmene d) prvního odstavce i v případě, kdy je dodání tohoto zboží nebo poskytnutí těchto služeb veřejnoprávními subjekty osvobozeno od daně.

Dodání zboží nebo poskytnutí služby není osvobozeno od daně podle čl. 132 odst. 1 písm. b), g), h), i), l), m) a n),

2. Z osvobození od daně podle odst. 1 písm. l) jsou vyloučena tato plnění:

Členské státy mohou stanovit další vynětí z oblasti působnosti osvobození od daně podle odst. 1 písm. l).

1. Členské státy mohou poskytnout osobám povinným k dani možnost volby zdanění v případě těchto plnění:

1. Členské státy osvobodí od daně dodání zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno mimo jejich území, avšak uvnitř Společenství, prodávajícím nebo pořizovatelem nebo na účet jednoho z nich, uskutečněné pro jinou osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, která jedná jako taková, v jiném členském státě než ve státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží.

2. Kromě dodání podle odstavce 1 osvobodí členské státy od daně tato plnění:

1. Osvobození od daně podle čl. 138 odst. 1 se nevztahuje na dodání zboží uskutečněné osobou povinnou k dani, na kterou se vztahuje osvobození pro malé podniky podle článků 282 až 292.

Osvobození od daně se dále nevztahuje na dodání zboží osobám povinným k dani nebo právnickým osobám nepovinným k dani, jejichž pořízení zboží uvnitř Společenství není předmětem daně podle čl. 3 odst. 1.

2. Osvobození od daně podle čl. 138 odst. 2 písm. b) se nevztahuje na dodání výrobků podléhajících spotřební dani uskutečněné osobami povinnými k dani, na které se vztahuje osvobození pro malé podniky podle článků 282 až 292.

3. Osvobození od daně podle čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. b) a c) se nevztahuje na dodání zboží, které je předmětem daně podle zvláštního režimu zdanění ziskové přirážky podle článků 312 až 325 nebo zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou.

Osvobození od daně podle čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. c) se nevztahuje na dodání použitých dopravních prostředků vymezených v čl. 327 odst. 3, které je předmětem daně podle přechodného režimu pro použité dopravní prostředky.

Osvobození od daně vztahující se na pořízení zboží uvnitř Společenství

Každý členský stát přijme zvláštní opatření k zajištění toho, aby daň nebyla vybírána při pořízení zboží uvnitř Společenství uskutečněných na jeho území na základě článku 40, jsou–li splněny tyto podmínky:

Osvobození od daně vztahující se na poskytnutí některých přepravních služeb

Členské státy osvobodí od daně poskytnutí služby přepravy zboží uvnitř Společenství na ostrovy nebo z ostrovů, které tvoří autonomní oblasti Azory a Madeira, jakož i poskytnutí služby přepravy zboží mezi těmito ostrovy.

Členské státy osvobodí od daně poskytnutí služby vztahující se k dovozu zboží, je–li hodnota této služby zahrnuta do základu daně v souladu s čl. 86 odst. 1 písm. b).

1. V případě potřeby předloží Komise Radě neprodleně návrhy za účelem upřesnění oblasti působnosti osvobození od daně podle článků 143 a 144 a stanovení prováděcích pravidel k nim.

2. Do vstupu pravidel podle odstavce 1 v platnost mohou členské státy nadále používat platné vnitrostátní předpisy.

Členské státy mohou upravit své vnitrostátní předpisy, aby omezily narušení hospodářské soutěže, a zejména zamezily případům nezdanění nebo dvojího zdanění ve Společenství.

Členské státy mohou pro dosažení osvobození od daně uplatnit správní postupy, které považují za nejvhodnější.

3. Členské státy oznámí Komisi platné vnitrostátní předpisy, které nebyly dosud oznámeny, a předpisy, které přijmou podle odstavce 2, a Komise o nich uvědomí ostatní členské státy.

2. Osvobození od daně podle odst. 1 písm. c) se může uskutečnit v podobě vrácení daně.

1. Na dodání zboží podle čl. 146 odst. 1 písm. b), které má být odneseno v osobních zavazadlech cestujících, se osvobození od daně vztahuje jen při splnění těchto podmínek:

Členské státy však mohou osvobodit od daně i dodání s celkovou hodnotou nižší, než je částka uvedená v prvním pododstavci písm. c).

2. Pro účely odstavce 1 se „cestujícím, který není usazen ve Společenství,“ rozumí cestující, jehož bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, se nenachází ve Společenství. V takovém případě se „bydlištěm nebo místem, kde se obvykle zdržuje,“ rozumí místo zapsané jako takové v cestovním pase, průkazu totožnosti nebo jiném dokladu, který uznává za doklad o totožnosti členský stát, na jehož území je dodání uskutečňováno.

Vývoz se prokazuje fakturou nebo jiným dokladem sloužícím jako faktura, který je potvrzen celním úřadem výstupu ze Společenství.

Každý členský stát předá Komisi vzory razítek, která používá při vydávání potvrzení uvedených v druhém pododstavci. Komise sdělí tyto údaje správcům daně ostatních členských států.

Portugalsko může za mezinárodní přepravu považovat námořní a leteckou přepravu mezi ostrovy, které tvoří autonomní oblasti Azory a Madeira, a mezi těmito oblastmi a pevninou.

1. V případě potřeby předloží Komise Radě neprodleně návrhy za účelem upřesnění oblasti působnosti osvobození od daně podle článku 148 a stanovení prováděcích pravidel k nim.

2. Do vstupu pravidel podle odstavce 1 v platnost mohou členské státy omezit rozsah osvobození od daně poskytovaných podle čl. 148 písm. a) a b).

Osvobození od daně vztahující se na některá plnění považovaná za vývoz

Do přijetí jednotných daňových pravidel se osvobození od daně podle prvního pododstavce poskytuje v mezích stanovených hostitelským členským státem.

2. U zboží, jež není odesíláno nebo přepravováno z členského státu, v němž se dodání tohoto zboží uskutečňuje, a u poskytnutí služby se osvobození od daně může uskutečnit v podobě vrácení daně.

Členské státy osvobodí od daně poskytnutí služby zprostředkovatelem, který jedná jménem a na účet jiné osoby, zprostředkovává–li plnění uvedená v kapitolách 6, 7 a 8 nebo plnění uskutečňovaná mimo Společenství.

Osvobození od daně podle prvního pododstavce se nevztahuje na cestovní kanceláře, které poskytují jménem cestujícího a na jeho účet služby uskutečňované v jiných členských státech.

Osvobození od daně vztahující se na plnění související s mezinárodním obchodem

Pro účely tohoto oddílu se „jinými než celními sklady“ rozumějí u výrobků podléhajících spotřební dani prostory považované za sklady s daňovým dozorem pro účely čl. 4 písm. b) směrnice 92/12/EHS a u výrobků nepodléhajících spotřební dani prostory považované za takové členskými státy.

Aniž jsou dotčeny jiné daňové předpisy Společenství, mohou členské státy po konzultaci s výborem pro DPH přijímat zvláštní opatření s cílem osvobodit od daně všechna plnění uvedená v tomto oddíle nebo některá z nich, pokud nejsou zaměřena na konečné užití nebo spotřebu a pokud výše daně splatné při ukončení režimů nebo situací uvedených v tomto oddíle odpovídá výši daně, která by byla splatná, kdyby každé takové plnění bylo zdaněno na jejich území.

2. Místa uvedená v odstavci 1 jsou ta, která takto vymezují platné celní předpisy Společenství.

2. Členské státy nesmějí zavádět jiné režimy uskladnění než uskladnění v celním skladu pro zboží nepodléhající spotřební dani, pokud je toto zboží určeno k dodání na maloobchodním stupni.

1. Odchylně od čl. 157 odst. 2 mohou členské státy režim uskladnění v jiném než celním skladu zavést v těchto případech:

2. Využijí–li členské státy možnost osvobození od daně stanovenou v odst. 1 písm. a), přijmou opatření nezbytná k tomu, aby zajistily správné a jednoduché uplatňování tohoto osvobození a zabránily jakýmkoli daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem či zneužití daňového režimu.

3. Pro účely odst. 1 písm. a) se „bezdaňovou prodejnou“ rozumí zařízení umístěné na letišti nebo v přístavu, jež splňuje podmínky stanovené příslušnými orgány veřejné moci.

Členské státy mohou osvobodit od daně poskytnutí služby související s dodáními zboží uvedenými v článku 156, v čl. 157 odst. 1 písm. b) a v článku 158.

2. Využijí–li členské státy možnost stanovenou v odst. 1 písm. a) pro plnění uskutečněná v celních skladech, přijmou opatření nezbytná k zavedení režimů uskladnění v jiném než celním skladu, jež umožní použít odst. 1 písm. b) na stejná plnění týkající se zboží uvedeného v příloze V uskutečněná v takových jiných než celních skladech.

Členské státy mohou osvobodit od daně následující dodání zboží, jakož i poskytnutí služby s nimi související:

Využijí–li členské státy možnost stanovenou v tomto oddíle, přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby se na pořízení zboží uvnitř Společenství, má–li být toto zboží propuštěno do některého z režimů nebo dostat se do některé ze situací uvedených v článku 156, v čl. 157 odst. 1 písm. b) a v článku 158, vztahovaly stejné předpisy jako na dodání zboží, která se uskutečňují za stejných podmínek na jejich území.

Má–li skutečnost, že se na zboží přestane vztahovat režim nebo situace uvedená v tomto oddíle, za následek uskutečnění dovozu ve smyslu článku 61, přijme členský stát dovozu opatření nezbytná k zamezení dvojímu zdanění.

Plnění osvobozená od daně za účelem vývozu nebo v rámci obchodu mezi členskými státy

1. Členské státy mohou po konzultaci s výborem pro DPH osvobodit od daně následující plnění uskutečněná osobou povinnou k dani nebo pro osobu povinnou k dani, a to až do výše rovnající se hodnotě vývozu, který tato osoba uskutečnila během předcházejících dvanácti měsíců:

2. Využijí–li členské státy možnost osvobození od daně stanovenou v odstavci 1, osvobodí po konzultaci s výborem pro DPH od daně i plnění spojená s dodáními uskutečněnými osobou povinnou k dani za podmínek stanovených v článku 138, a to až do výše rovnající se hodnotě dodání, která tato osoba uskutečnila za stejných podmínek během předchozích dvanácti měsíců.

Členské státy mohou stanovit společnou maximální částku pro plnění, která osvobodí od daně podle článku 164.

V případě potřeby předloží Komise Radě neprodleně návrhy na společná pravidla pro uplatňování daně při plněních uvedených v oddílech 1 a 2.

Nárok na odpočet daně vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti z odpočitatelné daně.

Jsou–li zboží a služby použity pro účely zdaněných plnění osoby povinné dani, má tato osoba nárok ve členském státě, v němž tato plnění uskutečňuje, odpočíst od daně, kterou je povinna odvést, tyto částky:

Kromě odpočtu podle článku 168 má osoba povinná k dani nárok na odpočet daně podle uvedeného článku, jsou–li zboží a služby použity za účelem těchto jejích plnění:

Každá osoba povinná k dani, která je ve smyslu článku 1 směrnice 79/1072/EHS (8), článku 1 směrnice 86/560/EHS (9) a článku 171 této směrnice neusazená v členském státě, ve kterém uskutečňuje nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jež jsou předmětem DPH, má nárok na vrácení této daně, pokud jsou dané zboží nebo dané služby použity pro tyto účely:

1. Osobám povinným k dani neusazeným v členském státě, ve kterém uskutečňují nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jež jsou předmětem DPH, ale usazeným v jiném členském státě se daň vrací v souladu s prováděcími pravidly stanovenými směrnicí 79/1072/EHS.

Osoby povinné k dani uvedené v článku 1 směrnice 79/1072/EHS se rovněž považují pro účely použití uvedené směrnice za osoby povinné k dani neusazené v členském státě, ve kterém uskutečňují nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jež jsou předmětem DPH, jestliže v tomto členském státě uskutečňovaly pouze taková dodání zboží a poskytnutí služeb, u nichž byl v souladu s články 194 až 197 a článkem 199 za osobu povinnou odvést daň určen pořizovatel nebo příjemce.

2. Osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství se daň vrací v souladu s prováděcími pravidly stanovenými směrnicí 86/560/EHS.

Osoby povinné k dani uvedené v článku 1 směrnice 86/560/EHS se rovněž považují pro účely použití uvedené směrnice za osoby povinné k dani neusazené ve Společenství, jestliže v členském státě, ve kterém uskutečňují nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jež jsou předmětem DPH, uskutečňovaly pouze taková dodání zboží a poskytnutí služeb, u nichž byl v souladu s články 194 až 197 a 199 za osobu povinnou odvést daň určen pořizovatel nebo příjemce.

3. Směrnice 79/1072/EHS a 86/560/EHS se nevztahují na dodání zboží, která jsou nebo mohou být osvobozena od daně podle článku 138, pokud je takto dodané zboží odesláno nebo přepraveno pořizovatelem nebo na jeho účet.

1. Každá osoba považovaná za osobu povinnou k dani z toho důvodu, že příležitostně dodává nový dopravní prostředek za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. a), má v členském státě, v němž se dodání uskutečnilo, nárok na odpočet daně zahrnuté do kupní ceny nebo odvedené při dovozu tohoto dopravního prostředku nebo jeho pořízení uvnitř Společenství, a to až do výše nepřekračující výši daně, kterou by byla povinna odvést, kdyby toto dodání nebylo osvobozeno od daně.

Nárok na odpočet daně vzniká a může být uplatněn pouze v okamžiku dodání nového dopravního prostředku.

1. V případě zboží a služeb, které osoba povinná k dani používá jak pro plnění, u nichž je daň odpočitatelná podle článků 168, 169 a 170, tak i pro plnění, u nichž daň odpočitatelná není, je odpočitatelný jen podíl daně připadající na hodnotu prvního druhu plnění.

Odpočitatelný podíl se stanoví v souladu s články 174 a 175 pro všechna plnění uskutečněná osobou povinnou k dani.

Členské státy mohou do jmenovatele zahrnout celkovou výši dotací jiných než těch, které jsou přímo spojeny s cenou dodání zboží nebo poskytnutí služby podle článku 73.

2. Odchylně od odstavce 1 se z výpočtu odpočitatelného podílu vylučují tyto částky:

3. Pokud členské státy využijí možnost stanovenou v článku 191 a nepožadují opravu daně u investičního majetku, mohou do výpočtu odpočitatelného podílu zahrnout výnos z převodu tohoto majetku.

1. Odpočitatelný podíl se stanoví ročně a definuje se jako procentní podíl zaokrouhlený na celé procento nahoru.

2. Prozatímním ročním podílem je podíl vypočtený na základě plnění v předchozím roce. Neexistují–li plnění, z nichž by bylo možné vycházet, nebo jsou–li tato plnění svou výší zanedbatelná, určí odpočitatelný podíl prozatímně osoba povinná k dani pod dohledem správce daně na základě vlastního odhadu.

Členské státy však mohou nadále používat vlastní předpisy platné k 1. lednu 1979, nebo jde–li o členské státy, které přistoupily ke Společenství po tomto dni, ke dni svého přistoupení.

3. Odpočty daně provedené na základě prozatímního ročního podílu se opraví, jakmile se v průběhu následujícího roku stanoví konečný podíl.

Rada na návrh Komise jednomyslně rozhodne o tom, z jakých výdajů nelze daň odpočíst. V žádném případě nelze daň odpočíst z výdajů, které nejsou přísně provozními výdaji, jako například výdaje na luxusní zboží, na zábavu a reprezentaci.

Do vstupu ustanovení uvedených v prvním pododstavci v platnost mohou členské státy zachovat veškerá vyloučení obsažená ve svých vnitrostátních předpisech k 1. lednu 1979, nebo jde–li o členské státy, které přistoupily ke Společenství po tomto dni, ke dni svého přistoupení.

Po konzultaci s výborem pro DPH může každý členský stát z důvodů hospodářského cyklu zcela nebo zčásti vyloučit z režimu odpočtů veškerý nebo některý investiční majetek či jiný majetek.

S cílem zachovat stejné podmínky hospodářské soutěže mohou členské státy místo odmítnutí nároku na odpočet daně zdaňovat zboží, které osoba povinná k dani sama vyrobila nebo které nakoupila ve Společenství nebo i dovezla, a to takovým způsobem, aby tato daň nepřekročila výši daně, která by se uplatnila při pořízení obdobného zboží.

Pro uplatnění nároku na odpočet daně musí osoba povinná k dani splňovat tyto podmínky:

Osoba povinná k dani provede odpočet daně tak, že od celkové výše daně splatné za dané zdaňovací období odečte celkovou výši daně, u níž v průběhu téhož období vznikl nárok na odpočet daně, který je uplatňován podle článku 178.

Členské státy však mohou požadovat, aby v případě osob povinných k dani, které uskutečňují příležitostně plnění uvedená v článku 12, byl nárok na odpočet daně uplatněn pouze v okamžiku dodání.

Členské státy mohou povolit osobě povinné k dani, aby uplatnila odpočet daně, který nebyl proveden v souladu s články 178 a 179.

Členské státy mohou povolit osobě povinné k dani, která nemá fakturu vystavenou v souladu s články 220 až 236, aby uplatnila odpočet daně podle čl. 168 písm. c) při pořízení zboží uvnitř Společenství.

Členské státy stanoví podmínky a prováděcí pravidla k článkům 180 a 181.

Pokud za dané zdaňovací období výše odpočtu daně překročí výši splatné daně, mohou členské státy buď převést nadměrný odpočet daně do následujícího období, nebo vrátit daň v souladu s podmínkami, které samy stanoví.

Členské státy však mohou odmítnout vrácení nadměrného odpočtu daně nebo jeho převedení do dalšího období, jestliže je jeho výše zanedbatelná.

Počáteční odpočet daně se opraví, je–li vyšší nebo nižší, než na jaký měla osoba povinná k dani nárok.

1. Oprava se provede, zejména pokud se po podání přiznání k dani změní okolnosti zohledněné při výpočtu výše odpočtu, například byly–li zrušeny určité koupě nebo byla–li získána určitá snížení ceny.

2. Odchylně od odstavce 1 se oprava neprovádí u plnění, která zůstala zcela nebo zčásti nezaplacena, ani při zničení, ztrátě či krádeži majetku, které byly řádně doloženy nebo potvrzeny, ani při použití prostředků na dárky malé hodnoty a poskytnutí vzorků uvedených v článku 16.

Členské státy však mohou vyžadovat opravu u plnění, která zůstala zcela nebo zčásti nezaplacena, a u krádeží.

1. V případě investičního majetku se oprava rozloží na pět let včetně roku, kdy bylo zboží pořízeno nebo vyrobeno.

Členské státy však mohou při provedení opravy vycházet z období plných pěti let, počítáno od okamžiku, kdy bylo zboží poprvé použito.

U nemovitostí, které byly pořízeny jako investiční majetek, může být opravné období prodlouženo až na dvacet let.

2. Roční oprava se provede jen v rozsahu jedné pětiny daně, nebo bylo–li opravné období prodlouženo, v rozsahu odpovídajícího podílu daně uplatněné u investičního majetku.

Oprava podle prvního pododstavce se provádějí na základě změn poměru mezi nárokem na odpočet daně v následujících letech a nárokem na odpočet daně za rok, v němž bylo zboží pořízeno, vyrobeno, nebo případně poprvé použito.

1. Při dodání investičního majetku v průběhu opravného období se má za to, že je až do uplynutí opravného období využíván osobou povinnou k dani pro její ekonomickou činnost.

Ekonomická činnost se považuje za plně zdaněnou, je–li dodání investičního majetku zdaněno.

Ekonomická činnost se považuje za plně osvobozenou od daně, je–li dodání investičního majetku osvobozeno od daně.

2. Oprava podle odstavce 1 se provede jednorázově za celé opravné období, které dosud neuplynulo. Je–li však dodání investičního majetku osvobozeno od daně, mohou členské státy nevyžadovat opravu, je–li pořizovatelem osoba povinná k dani, která využívá daný investiční majetek výhradně k plněním, u nichž je daň odpočitatelná.

Pro účely použití článků 187 a 188 mohou členské státy přijmout tato opatření:

Pro účely článků 187, 188, 189 a 191 mohou členské státy považovat za investiční majetek služby, které mají povahu obdobnou povaze obvykle přisuzované investičnímu majetku.

Jestliže jsou důsledky uplatňování článků 187 a 188 v některém členském státě zanedbatelné, nemusí tento členský stát po konzultaci s výborem pro DPH tyto články uplatňovat s ohledem na celkový dopad daně v dotyčném členském státě a na potřebu zjednodušení administrativy za podmínky, že tím není narušena hospodářská soutěž.

Přejde–li osoba povinná k dani z běžného režimu DPH do některého zvláštního režimu nebo opačně, mohou členské státy přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, že tato osoba povinná k dani není neoprávněně zvýhodněna ani poškozena.

Daň je povinna odvést osoba povinná k dani uskutečňující zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou případů, kdy daň odvádí jiná osoba podle článků 194 až 199 a článku 202.

1. Uskutečňuje–li zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, mohou členské státy stanovit, že osobou povinnou odvést daň je pořizovatel nebo příjemce.

Daň je povinna odvést osoba identifikovaná pro účely DPH v členském státě, ve kterém je daň splatná, jíž je dodáno zboží za podmínek stanovených v článcích 38 a 39, pokud dodání uskutečňuje osoba povinná k dani, která není usazena v tomto členském státě.

Daň je povinna odvést osoba povinná k dani, která je příjemcem služby uvedené v článku 56, nebo osoba identifikovaná pro účely DPH v členském státě, ve kterém je daň splatná, která je příjemcem služby uvedené v článku 44, 47, 50, 53, 54 nebo 55, jestliže tuto službu poskytla osoba povinná k dani, která není usazena v tomto členském státě.

1. Daň je povinen odvést pořizovatel zboží, jestliže jsou splněny tyto podmínky:

2. Je–li za osobu povinnou odvést daň ustanoven daňový zástupce podle článku 204, mohou členské státy stanovit odchylku od odstavce 1 tohoto článku.

1. Jsou–li určitá plnění týkající se investičního zlata mezi osobou povinnou k dani, která je účastníkem vázaného trhu zlata, a jinou osobou povinnou k dani, která není účastníkem tohoto trhu, zdaněna podle článku 352, určí členské státy pořizovatele za osobu povinnou odvést daň.

Je–li pořizovatel, který není účastníkem vázaného trhu zlata, osobou povinnou k dani, která má povinnost být identifikována pro účely DPH v členském státě, v němž je daň splatná, jen z důvodu plnění uvedených v článku 352, splní prodávající daňové povinnosti pořizovatele jeho jménem v souladu s předpisy tohoto členského státu.

2. Pokud dodání zlata surového nebo ve formě polotovarů o ryzosti 325 tisícin nebo vyšší nebo dodání investičního zlata vymezeného v čl. 344 odst. 1 uskuteční osoba povinná k dani, která využila některé z možností stanovených v článcích 348, 349 a 350, mohou členské státy určit za osobu povinnou odvést daň pořizovatele.

3. Členské státy stanoví postupy a podmínky pro uplatňování odstavců 1 a 2.

1. Členské státy mohou stanovit, že osobou povinnou odvést daň je osoba povinná k dani, jíž je dodáno některé z dále uvedeného zboží nebo poskytnuta některá z dále uvedených služeb:

2. Využije–li členský stát možnost stanovenou v odstavci 1, může vymezit dodání zboží a poskytnutí služeb, na něž se vztahuje, a kategorie dodavatelů, poskytovatelů, pořizovatelů nebo příjemců, u nichž lze tato opatření uplatnit.

4. Členské státy informují výbor pro DPH o zavedení vnitrostátních opatření přijatých podle odstavce 1, pokud se nejedná o opatření, která Rada povolila před 13. srpnem 2006 v souladu s čl. 27 odst. 1 až 4 směrnice 77/388/EHS a která jsou nadále platná podle odstavce 1 tohoto článku.

Daň je povinna odvést osoba uskutečňující zdanitelné pořízení zboží uvnitř Společenství.

Při dovozu je povinna odvést daň osoba nebo osoby, které za osoby povinné odvést daň určí nebo uzná členský stát dovozu.

Daň je povinna odvést osoba, která způsobí, že se na zboží přestanou vztahovat režimy nebo situace uvedené v článcích 156, 157, 158, 160 a 161.

Daň z přidané hodnoty je povinna odvést každá osoba, která uvede tuto daň na faktuře.

1. Je–li podle článků 193 až 197 a článků 199 a 200 osobou povinnou odvést daň osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, mohou jí členské státy povolit, aby za osobu povinnou odvést daň ustanovila daňového zástupce.

Kromě toho, uskutečňuje–li zdanitelné plnění osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, a se zemí, ve které má tato osoba sídlo nebo v níž je usazena, neexistuje právní nástroj, který by upravoval vzájemnou pomoc rozsahem obdobnou té, jakou stanoví směrnice 76/308/EHS (10) a nařízení (ES) č. 1798/2003 (11), mohou členské státy přijmout předpisy, které stanoví, že osobou povinnou odvést daň je daňový zástupce ustanovený osobou povinnou k dani, která není usazena v tuzemsku.

Členské státy však nesmějí použít možnost uvedenou v druhém pododstavci na osobu povinnou k dani neusazenou ve Společenství, jak je definována v čl. 358 bodě 1, která se rozhodla pro zvláštní režim pro elektronicky poskytované služby.

2. Možnost podle odst. 1 prvního pododstavce je vázána na splnění podmínek a postupů, které stanoví každý členský stát.

V situacích uvedených v článcích 193 až 200, 202, 203 a 204 mohou členské státy stanovit, že za odvod daně ručí společně a nerozdílně jiná osoba než osoba povinná odvést daň.

Každá osoba povinná k dani, která je osobou povinnou odvést daň, zaplatí při podání přiznání k dani podle článku 250 čistou výši daně. Členské státy však mohou pro odvedení této daně určit jiný den nebo mohou požadovat předběžné splátky.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, které se podle článků 194 až 197 a článků 199 a 204 považují za osoby povinné odvést daň namísto osoby povinné k dani, která není usazena na jejich území, splnily povinnosti stanovené v tomto oddíle týkající se odvodu daně.

Členské státy rovněž přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, které podle článku 205 ručí společně a nerozdílně za odvod daně, tyto povinnosti pro odvod daně splnily.

Určí–li členské státy pořizovatele investičního zlata za osobu povinnou odvést daň podle čl. 198 odst. 1 nebo využijí–li v případě zlata surového nebo ve formě polotovarů nebo investičního zlata vymezeného v čl. 344 odst. 1 možnost stanovenou v čl. 198 odst. 2 a určí za osobu povinnou odvést daň pořizovatele, přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, že tato osoba splní povinnost týkající se odvodu daně v souladu s tímto oddílem.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby právnické osoby nepovinné k dani, které jsou osobami povinnými odvést daň při pořízení zboží uvnitř Společenství, na které se vztahuje čl. 2 odst. 1 písm. b) bod i), dodržovaly povinnost odvodu daně podle tohoto oddílu.

Členské státy přijmou pravidla upravující odvod daně z pořízení nových dopravních prostředků uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. b) bodě ii) uvnitř Společenství a z pořízení výrobků podléhajících spotřební dani uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. b) bodě iii) uvnitř Společenství.

Členské státy přijmou pravidla upravující odvod daně při dovozu zboží.

Členské státy mohou zejména stanovit, že daň splatná při dovozu zboží osobami povinnými k dani nebo osobami povinnými odvést daň, popřípadě určitými kategoriemi těchto osob, nemusí být odvedena v okamžiku dovozu za podmínky, že bude jako taková uvedena v přiznání k dani podaném podle článku 250.

Členské státy mohou osoby povinné k dani osvobodit od odvodu splatné daně, je–li její výše zanedbatelná.

1. Každá osoba povinná k dani oznámí zahájení, změnu nebo ukončení činnosti, kterou vykonává jako osoba povinná k dani.

Členské státy umožní a mohou i vyžadovat podávání těchto oznámení elektronickými prostředky v souladu s podmínkami, které stanoví.

2. Aniž je dotčen odst. 1 první pododstavec, oznámí každá osoba povinná k dani nebo právnická osoba nepovinná k dani, která uskutečňuje pořízení zboží uvnitř Společenství, jež nejsou předmětem daně podle čl. 3 odst. 1, že uskutečňuje tato pořízení, jestliže již přestaly být splňovány podmínky pro to, aby tato plnění nebyla předmětem DPH podle uvedeného článku.

1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby bylo následujícím osobám přiděleno osobní identifikační číslo:

2. Členské státy nejsou povinny přidělit osobní identifikační číslo pro účely daně určitým osobám povinným k dani, které uskutečňují příležitostně plnění uvedená v článku 12.

Osobní identifikační číslo pro DPH obsahuje předponu podle kódu ISO 3166 – alfa 2, podle níž lze určit vydávající členský stát.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, že jejich identifikační systémy umožní odlišit osoby povinné k dani uvedené v článku 214, a k zajištění správného uplatňování přechodného režimu zdanění plnění uskutečněných uvnitř Společenství uvedeného v článku 402.

Pro účely této kapitoly se „předáním nebo zpřístupněním elektronickými prostředky“ rozumí předání nebo zpřístupnění dat jejich příjemci za použití elektronických zařízení pro zpracování dat (včetně digitální komprese) a jejich uchovávání, a to po drátě anebo radiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky.

Členské státy pro účely této směrnice uznávají za faktury veškeré doklady nebo veškerá sdělení v papírové nebo elektronické podobě, jež splňují podmínky stanovené v této kapitole.

Za fakturu se považuje i každý doklad nebo sdělení, které mění původní fakturu a výslovně a jednoznačně na ni odkazuje.

Každá osoba povinná k dani musí zajistit, že buď ona sama, nebo pořizovatel či příjemce, anebo třetí osoba jejím jménem a na její účet vystaví fakturu v těchto případech:

1. Členské státy mohou osobám povinným k dani uložit povinnost vystavovat faktury za jiná dodání zboží nebo za jiná poskytnutí služeb, než jsou uvedena v článku 220, která uskuteční na jejich území.

Členské státy mohou v případě faktur podle prvního pododstavce uložit méně povinností, než je uvedeno v článcích 226, 230, 233, 244 a 246.

2. Členské státy mohou zprostit osoby povinné k dani povinnosti podle článku 220 vystavovat faktury za zboží nebo služby, které dodaly nebo poskytly na jejich území a které jsou na základě článků 110 a 111, čl. 125 odst. 1, článku 127, čl. 128 odst. 1, článků 132, 135, 136, 371, 375, 376 a 377, čl. 378 odst. 2, čl. 379 odst. 2 a článků 380 až 390 osvobozeny od daně, a to s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni i bez něj.

Členské státy mohou osobám povinným k dani, které dodávají zboží a poskytují služby na jejich území, stanovit lhůtu pro vystavení faktur.

Za několik samostatných dodání zboží nebo poskytnutí služeb lze za podmínek stanovených členskými státy, na jejichž území je zboží dodáno nebo služby poskytnuty, vystavit souhrnnou fakturu.

1. Fakturu za zboží dodané pořizovateli nebo službu poskytnutou příjemci osobou povinnou k dani může po předchozí dohodě mezi oběma stranami vystavit pořizovatel nebo příjemce, pokud existuje postup, podle kterého osoba povinná k dani, která zboží dodala nebo službu poskytla, přijme každou fakturu.

2. Členské státy, na jejichž území je zboží dodáno nebo služba poskytnuta, stanoví podrobnosti a podmínky pro uvedené předchozí dohody a postupy přijímání faktur mezi osobou povinnou k dani a pořizovatelem.

3. Členské státy mohou uložit osobám povinným k dani, které dodávají zboží nebo poskytují služby na jejich území, další podmínky pro vystavování faktur pořizovatelem nebo příjemcem. Mohou zejména požadovat, aby tyto faktury byly vystavovány jménem osoby povinné k dani a na její účet.

Podmínky uvedené v prvním pododstavci musí být vždy stejné bez ohledu na místo usazení pořizovatele nebo příjemce.

Členské státy mohou osobám povinným k dani, které dodávají zboží nebo poskytují služby na jejich území, uložit zvláštní podmínky pro případy, že třetí osoba nebo pořizovatel nebo příjemce, který vystavuje faktury, je usazen v zemi, se kterou neexistuje právní nástroj, který by upravoval vzájemnou pomoc rozsahem obdobnou té, jakou stanoví směrnice 76/308/EHS a nařízení (ES) č. 1798/2003.

Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení této směrnice, uvádějí se na fakturách vystavovaných podle článků 220 a 221 pro účely daně z přidané hodnoty povinně pouze tyto údaje:

Členské státy mohou od osob povinných k dani, které jsou usazeny na jejich území a dodávají zboží nebo poskytují služby na jejich území, vyžadovat uvedení identifikačního čísla pro DPH pořizovatele nebo příjemce uvedeného v článku 214 i v jiných případech, než jsou uvedeny v čl. 226 bodě 4.

Členské státy, na jejichž území je zboží dodáno nebo služba poskytnuta, mohou povolit, aby doklady nebo sdělení považovaná za fakturu podle článku 219 některé povinné údaje neobsahovaly.

Částky uvedené na faktuře lze vyjadřovat v jakékoli měně, je–li výše daně, jež má být odvedena, vyjádřena v měně členského státu, kde je zboží dodáno nebo služba poskytnuta, s využitím přepočtového mechanismu stanoveného v článku 91.

Pro účely kontroly mohou členské státy vyžadovat, aby byly faktury za zboží dodané nebo služby poskytnuté na jejich území a faktury, které obdrží osoby povinné k dani usazené na jejich území, přeloženy do jejich národního jazyka.

Faktury vystavené na základě oddílu 2 lze buď předávat na papíře, nebo pokud s tím jejich příjemce souhlasí, předávat nebo zpřístupňovat elektronickými postředky.

1. Faktury předané nebo zpřístupněné elektronickými prostředky členské státy přijímají pod podmínkou, že věrohodnost původu a neporušenost jejich obsahu jsou zaručeny jedním z těchto způsobů:

Faktury však lze předávat nebo zpřístupňovat i jinými elektronickými prostředky, s výhradou jejich přijímání členským státem nebo členskými státy, jichž se to týká.

2. Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. a) mohou dále členské státy požadovat, aby se zaručený elektronický podpis zakládal na kvalifikovaném osvědčení a byl vytvořen prostředky pro bezpečné vytváření podpisu ve smyslu čl. 2 bodů 6 a 10 směrnice 1999/93/ES.

3. Pro účely odst. 1 prvního podostavce písm. b) mohou dále členské státy za podmínek, které stanoví, požadovat předávání doplňkového souhrnného dokladu na papíře.

Členské státy nesmějí ukládat osobám povinným k dani, které dodávají zboží nebo poskytují služby na jejich území, žádné jiné povinnosti nebo náležitosti související s použitím systému elektronického předávání nebo zpřístupňování faktur.

Členské státy mohou stanovit zvláštní podmínky pro vystavování faktur elektronickými prostředky za zboží dodané nebo služby poskytnuté na jejich území ze země, se kterou neexistuje právní nástroj, který by upravoval vzájemnou pomoc rozsahem obdobnou té, jakou stanoví směrnice 76/308/EHS a nařízení (ES) č. 1798/2003.

V případě většího počtu faktur předávaných nebo zpřístupňovaných stejnému příjemci těchto faktur elektronickými prostředky mohou být údaje společné jednotlivým fakturám uvedeny pouze jednou, pokud jsou u každé faktury přístupné všechny informace.

Komise předloží do 31. prosince 2008 zprávu případně doprovázenou návrhem na změnu podmínek elektronické fakturace, aby byl vzat v úvahu budoucí technologický vývoj v této oblasti.

1. Po konzultaci s výborem pro DPH mohou členské státy za podmínek jimi určených stanovit, že s výhradou možností, které mohou členské státy využít podle článků 227, 228 a 231, nemusí faktury za zboží dodané nebo za služby poskytnuté na jejich území v následujících případech obsahovat některé z náležitostí stanovených v článcích 226 a 230:

3. Zjednodušení stanovené v odstavci 1 nelze použít u plnění uvedených v článcích 20, 21, 22, 33, 36, 138 a 141.

Jestliže členské státy využijí možnost stanovenou v čl. 272 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) a upustí od přidělení identifikačního čísla pro DPH osobám povinným k dani, které neuskutečňují žádné z plnění uvedených v článcích 20, 21, 22, 33, 36, 138 a 141, je třeba namísto tohoto identifikačního čísla, které nebylo dodavateli, poskytovateli, pořizovateli nebo zákazníkovi přiděleno, použít jiné číslo, zvané daňové registrační číslo, definované dotyčným členským státem.

Bylo–li osobě povinné k dani přiděleno identifikační číslo pro DPH, mohou členské státy, které využijí možnost stanovenou v čl. 272 odst. 1 prvním pododstavci písm. b), dále požadovat, aby faktura obsahovala

Pro účely této kapitoly se „uchováváním faktury elektronickými prostředky“ rozumí uchovávání dat prostřednictvím elektronických zařízení pro zpracování (včetně digitální komprese) a uchovávání dat, a to po drátě anebo radiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky.

Každá osoba povinná k dani vede účetnictví dostatečně podrobné k uplatnění daně a kontrole jejího uplatnění správcem daně.

1. Každá osoba povinná k dani vede seznam zboží, které odeslala či přepravila nebo které bylo odesláno či přepraveno na její účet z území členského státu zahájení odeslání nebo přepravy zboží, ale uvnitř Společenství, pro účely plnění spočívajících v práci na tomto zboží nebo v jeho dočasném používání, která jsou uvedena v čl. 17 odst. 2 písm. f), g) a h).

2. Každá osoba povinná k dani vede dostatečně podrobné účetnictví umožňující identifikaci zboží jí odeslaného z jiného členského státu osobou povinnou k dani identifikovanou pro účely DPH nebo na její účet v tomto jiném členském státě, v souvislosti s poskytnutím služby spočívající v ocenění nebo v práci na tomto zboží podle čl. 52 písm. c).

Každá osoba povinná k dani zajistí, že jsou uchovány kopie faktur, které sama vystavila nebo které vystavil pořizovatel nebo příjemce nebo třetí osoba jejím jménem a na její účet, a všechny faktury, které obdržela.

1. Pro účely této směrnice může osoba povinná k dani určit místo uchovávání všech faktur pod podmínkou, že faktury nebo informace uchovávané v souladu s článkem 244 zpřístupní bez zbytečného prodlení příslušným orgánům, kdykoli o to požádají.

2. Členské státy mohou požadovat, aby jim osoby povinné k dani usazené na jejich území oznámily místo uchovávání faktur, pokud je mimo jejich území.

Členské státy kromě toho mohou požadovat, aby osoby povinné k dani usazené na jejich území uchovávaly na jejich území faktury vystavené jimi samými, pořizovatelem nebo příjemcem nebo třetí osobou jejich jménem a na jejich účet, jakož i všechny faktury, které obdržely, pokud nejsou uchovány elektronickými prostředky zaručujícími plný přístup on–line k dotyčným údajům.

Věrohodnost původu a neporušenost obsahu uchovávaných faktur a jejich čitelnost musí být zaručeny po celou dobu uchovávání.

V případě faktur uvedených v čl. 233 odst. 1 druhém pododstavci nesmějí být údaje, které obsahují, měněny a musí zůstat čitelné po celou dobu uchovávání.

1. Každý členský stát určí období, po něž musí osoby povinné k dani zajistit uchovávání faktur za zboží dodané nebo služby poskytnuté na jeho území a faktury, které obdržely osoby povinné k dani usazené na jeho území.

2. Aby se zaručilo plnění podmínek stanovených v článku 246, může členský stát uvedený v odstavci 1 požadovat, aby byly faktury uchovávány v původní podobě, papírové nebo elektronické, ve které byly předány nebo zpřístupněny. Jsou–li faktury uchovávány elektronickými prostředky, může také požadovat, aby byla rovněž uchovávána data zaručující věrohodnost původu a neporušenost obsahu, jak je stanoveno v čl. 246 prvním pododstavci.

3. Členský stát uvedený v odstavci 1 může stanovit zvláštní podmínky zakazující nebo omezující uchovávání faktur v zemi, se kterou neexistuje právní nástroj, který by upravoval vzájemnou pomoc rozsahem obdobnou té, jakou stanoví směrnice 76/308/EHS a nařízení (ES) č. 1798/2003, a právo na přístup elektronickými prostředky, stahování a používání podle článku 249.

Členské státy mohou za podmínek, které stanoví, vyžadovat uchovávání faktur obdržených osobami nepovinnými k dani.

Právo na přístup k fakturám uchovávaným elektronickými prostředky v jiném členském státě

Uchovává–li osoba povinná k dani faktury, které vystavuje nebo přijímá, elektronickými prostředky zajišťujícími přístup on–line k údajům a nachází–li se místo uchovávání v jiném členském státě, než kde je usazena, jsou příslušné orgány členského státu, v němž je usazena, pro účely této směrnice oprávněny mít přístup k těmto fakturám pomocí elektronických prostředků, stahovat je a používat je v mezích stanovených předpisy členského státu, ve kterém je osoba povinná k dani usazena, a v rozsahu, ve kterém je tento stát potřebuje pro účely kontroly.

1. Každá osoba povinná k dani podá přiznání k dani z přidané hodnoty, které obsahuje všechny údaje potřebné k výpočtu splatné daně a k provedení odpočtu daně, včetně celkové hodnoty plnění vztahujících se k této dani a odpočtu a celkové hodnoty plnění osvobozených od daně, do té míry, do jaké je to nezbytné ke stanovení základu daně.

2. V souladu s jimi stanovenými podmínkami členské státy umožní podání přiznání k dani podle odstavce 1 elektronickými prostředky a mohou rovněž použití elektronických prostředků vyžadovat.

Kromě údajů uvedených v článku 250 uvádí přiznání k dani za dané zdaňovací období tyto údaje:

1. Přiznání k dani se podává ve lhůtě, kterou stanoví členské státy. Tato lhůta nesmí překročit dva měsíce od konce každého zdaňovacího období.

2. Zdaňovací období stanoví členské státy jako měsíční, dvouměsíční nebo tříměsíční.

Členské státy však mohou stanovit odlišná období s podmínkou, že nepřekročí jeden rok.

Švédsko může u malých a středních podniků uplatňovat zjednodušený postup, podle něhož mohou osoby povinné k dani, které uskutečňují zdanitelná plnění pouze v tuzemsku, podávat přiznání k dani tři měsíce po konci ročního zdaňovacího období pro přímé daně.

U dodání nových dopravních prostředků za podmínek stanovených čl. 138 odst. 2 písm. a), která uskuteční osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH pořizovateli neidentifikovanému pro účely DPH nebo která uskuteční osoba povinná k dani uvedená v čl. 9 odst. 2, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění toho, že prodávající sdělí veškeré údaje potřebné k uplatnění daně a kontrole jejího uplatnění správcem daně.

Určí–li členské státy pořizovatele investičního zlata za osobu povinnou odvést daň podle čl. 198 odst. 1 nebo využijí–li v případě zlata surového nebo ve formě polotovaru nebo investičního zlata vymezeného v čl. 344 odst. 1 možnost stanovenou v čl. 198 odst. 2 a určí–li za osobu povinnou odvést daň pořizovatele, přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, že tato osoba splní povinnosti ohledně podání přiznání k dani podle této kapitoly.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, které se podle článků 194 až 197 a článku 204 považují za osoby povinné odvést daň namísto osoby povinné k dani, která není usazena na jejich území, splnily povinnosti ohledně podání přiznání k dani podle této kapitoly.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby právnické osoby nepovinné k dani, které jsou osobami povinnými odvést daň při pořízeních zboží uvnitř Společenství uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. b) bodě i), splnily povinnosti ohledně podání přiznání k dani podle této kapitoly.

Členské státy stanoví pravidla pro podávání příznání k dani při pořízení nových dopravních prostředků uvnitř Společenství uvedeném v čl. 2 odst. 1 písm. b) bodě ii) a při pořízení výrobků podléhajících spotřební dani uvedeném v čl. 2 odst. 1 písm. b) bodě iii) uvnitř Společenství.

Členské státy mohou od osob, které uskutečňují pořízení nových dopravních prostředků uvnitř Společenství uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. b) bodě ii), vyžadovat, aby při podání přiznání k dani poskytly veškeré údaje potřebné k uplatnění daně a kontrole jejího uplatnění správcem daně.

Členské státy stanoví pravidla pro podávání přiznání k dani při dovozu zboží.

1. Členské státy mohou od osoby povinné k dani vyžadovat, aby podala přiznání obsahující údaje uvedené v článcích 250 a 251, které se týkají všech plnění uskutečněných v předchozím roce. Toto přiznání musí obsahovat veškeré údaje potřebné pro jakékoliv opravy.

2. V souladu s jimi stanovenými podmínkami umožní členské státy podání přiznání podle odstavce 1 elektronickými prostředky a mohou rovněž použití elektronických prostředků vyžadovat.

Každá osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH podává souhrnné hlášení všech pořizovatelů identifikovaných pro účely DPH, kterým dodala zboží za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. c), a všech osob identifikovaných pro účely DPH, kterým dodala zboží v rámci pořízení uvnitř Společenství uvedených v článku 42.

1. Souhrnné hlášení se vypracovává za každé kalendářní čtvrtletí ve lhůtě a postupem stanoveným členskými státy.

Členské státy však mohou stanovit, že souhrnné hlášení musí být podáváno měsíčně.

2. V souladu s jimi stanovenými podmínkami umožní členské státy podání souhrnného hlášení uvedeného v odstavci 1 elektronickými prostředky a mohou rovněž použití elektronických prostředků vyžadovat.

2. Hodnota uvedená v odst. 1 písm. d) se přiznává za kalendářní čtvrtletí, v jehož průběhu vznikla daňová povinnost.

Hodnota uvedená v odst. 1 písm. f) se přiznává za kalendářní čtvrtletí, v jehož průběhu je pořizovateli oprava oznámena.

1. V případě pořízení zboží uvnitř Společenství uvedených v článku 42 uvede osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH v členském státě, který jí přidělil číslo pro DPH, pod nímž uskutečila tato pořízení, jasně v souhrnném hlášení tyto údaje:

2. Hodnota uvedená v odst. 1 písm. c) se přiznává za kalendářní čtvrtletí, v jejichž průběhu vznikla daňová povinnost.

Odchylně od článků 264 a 265 mohou členské státy stanovit, že souhrnné hlášení musí uvádět další údaje.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, které se podle článků 194 a 204 považují za osoby povinné odvést daň namísto osoby povinné k dani, která není usazena na jejich území, splnily povinnost podat souhrnná hlášení podle této kapitoly.

Členské státy mohou od osob povinných k dani, které na jejich území uskutečňují pořízení zboží uvnitř Společenství a plnění, jež se za taková pořízení podle článků 21 a 22 považují, vyžadovat, aby podaly prohlášení obsahující podrobnosti o tomto pořízení, přičemž však tato prohlášení nemohou být požadována za dobu kratší než jeden měsíc.

Rada může na návrh Komise jednomyslně povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl zvláštní opatření uvedená v článcích 270 a 271 ke zjednodušení povinnosti podávat souhrnná hlášení podle této kapitoly. Tato opatření nesmějí ohrozit řádnou kontrolu plnění uvnitř Společenství.

Na základě povolení uvedeného v článku 269 mohou členské státy povolit osobám povinným k dani podávání ročního souhrnného hlášení, které uvádí identifikační čísla pro DPH v jiném členském státě pořizovatele, kterému osoba povinná k dani dodala zboží za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. c), splňuje–li daná osoba povinná k dani tyto tři podmínky:

Na základě povolení uvedeného v článku 269 mohou členské státy, které stanoví delší než tříměsíční délku zdaňovacího období, za které musí osoba povinná k dani podat přiznání k dani podle článku 250, povolit této osobě podání souhrnného hlášení za stejné období, splňuje–li tato osoba povinná k dani tyto tři podmínky:

1. Členské státy mohou zprostit tyto osoby povinné k dani některých nebo všech povinností uvedených v kapitolách 2 až 6:

Členské státy nesmějí zprostit osoby povinné k dani uvedené v prvním pododstavci písm. b) fakturačních povinností stanovených v článcích 220 až 236 a v článcích 238, 239 a 240.

2. Využijí–li členské státy možnost stanovenou v odst. 1 prvním pododstavci písm. e), přijmou opatření nezbytná k zajištění správného uplatňování přechodného režimu zdanění plnění uskutečněných uvnitř Společenství.

3. Členské státy mohou zprostit osoby povinné k dani jiné než osoby uvedené v odstavci 1 některých z účetních povinností uvedených v článku 242.

Členské státy mohou uložit další povinnosti, které považují za nezbytné k správnému výběru daně a k předcházení daňovým únikům, dostojí–li požadavku rovného zacházení s domácími plněními i plněními mezi členskými státy uskutečňovanými osobami povinnými k dani, a za podmínky, že tyto povinnosti nevedou při obchodu mezi členskými státy k formalitám spojeným s překračováním hranic.

Možnost stanovená v prvním pododstavci nemůže být využita k ukládání dodatečných fakturačních povinností nad povinnosti stanovené v kapitole 3.

Články 275, 276 a 277 se použijí na dovoz zboží nacházejícího se ve volném oběhu, které vstupuje do Společenství z některého třetího území, jež je součástí celního území Společenství.

Pro dovoz zboží uvedeného v článku 274 musí být splněny tytéž formality, jaké stanoví platné celní předpisy Společenství pro dovoz zboží na celní území Společenství.

Nachází–li se místo ukončení odeslání nebo přepravy zboží uvedené v článku 274 mimo členský stát, v němž vstoupilo do Společenství, nachází se toto zboží ve Společenství v režimu vnitřního tranzitu Společenství, jak je vymezen platnými celními předpisy Společenství, pokud bylo předmětem prohlášení, kterým bylo při vstupu do Společenství propuštěno do tohoto režimu.

Nachází–li se v okamžiku vstupu do Společenství zboží uvedené v článku 274 v některé ze situací, která by mu, kdyby bylo dovezeno ve smyslu čl. 30 prvního pododstavce, poskytovala nárok na některý z režimů nebo na některou ze situací uvedených v článku 156 nebo na režim dočasného použití s úplným osvobozením od daní při dovozu, přijmou členské státy opatření k zajištění toho, že zboží může zůstat ve Společenství za stejných podmínek, jaké jsou stanoveny pro použití těchto režimů nebo situací.

Články 279 a 280 se použijí na vývoz zboží nacházejícího se ve volném oběhu, které je odesláno nebo přepraveno z členského státu na třetí území, jež je součástí celního území Společenství.

Pro vývoz zboží uvedeného v článku 278 mimo území Společenství musí být splněny tytéž formality, jaké stanoví platné celní předpisy Společenství pro vývoz zboží mimo celní území Společenství.

V případě zboží, které je dočasně vyváženo mimo Společenství, aby bylo dovezeno zpět, přijmou členské státy opatření k zajištění toho, že se při zpětném dovozu do Společenství na toto zboží budou vztahovat stejné předpisy, jako kdyby bylo dočasně vyvezeno mimo celní území Společenství.

Členské státy, které by se mohly setkat s obtížemi při uplatňování běžného režimu DPH na malé podniky z důvodu jejich činnosti nebo struktury, mohou za podmínek a v mezích, které samy stanoví, a po konzultaci s výborem pro DPH uplatňovat zjednodušené postupy vyměřování a výběru daně, například režimy daňového paušálu, nemají–li za následek snížení daně.

Osvobození a úlevy podle tohoto oddílu se vztahují na dodání zboží a poskytnutí služeb malými podniky.

2. Členské státy mohou vyloučit z režimu podle tohoto oddílu jiná plnění než ta, která jsou uvedena v odstavci 1.

1. Členské státy, které využily možnost stanovenou v článku 14 směrnice Rady 67/228/EHS ze dne 11. dubna 1967 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Struktura a způsoby použití společného systému daně z přidané hodnoty (14) a zavedly osvobození od daně nebo odstupňované daňové úlevy, mohou tato osvobození a tyto úlevy, jakož i prováděcí pravidla k nim zachovat, jsou–li v souladu se systémem DPH.

2. Členské státy, které k 17. květnu 1977 poskytovaly osvobození od daně osobám povinným k dani, jejichž roční obrat byl menší než ekvivalent 5 000 evropských zúčtovacích jednotek v národní měně při směnném kurzu platném k uvedenému dni, mohou toto osvobození od daně zvýšit až na 5 000 EUR.

Členské státy, které uplatňovaly odstupňované daňové úlevy, nesmějí zvýšit horní mez odstupňovaných daňových úlev ani zavést příznivější podmínky pro poskytování těchto úlev.

Členské státy, které možnost stanovenou v článku 14 směrnice 67/228/EHS nevyužily, mohou poskytnout osvobození od daně osobám povinným k dani, jejichž roční obrat je nejvýše roven částce 5 000 EUR nebo ekvivalentu této částky v národní měně.

Členské státy uvedené v prvním pododstavci mohou poskytnout odstupňovanou daňovou úlevu osobám povinným k dani, jejichž roční obrat překračuje horní mez, kterou stanovily pro poskytnutí osvobození od daně.

Členské státy, které k 17. květnu 1977 poskytovaly osvobození od daně osobám povinným k dani, jejichž roční obrat byl roven ekvivalentu 5 000 evropských zúčtovacích jednotek v národní měně při směnném kurzu platném k uvedenému dni nebo vyšší než tento ekvivalent, mohou tuto mez zvýšit, aby zachovaly její reálnou hodnotu.

Členské státy, které přistoupily po 1. lednu 1978, mohou poskytnout osvobození od daně osobám povinným k dani, jejichž roční obrat je nejvýše roven ekvivalentu v národní měně následujících částek při kurzu platném ke dni jejich přistoupení:

Obrat, ke kterému se přihlíží pro účely použití režimu podle tohoto oddílu, sestává z těchto částek bez DPH:

Při výpočtu obratu se však nebere zřetel na převod hmotného nebo nehmotného investičního majetku podniku.

Osoby povinné k dani, které jsou osvobozeny od daně, nemají nárok na odpočet daně podle článků 167 až 171 a článků 173 až 177 ani tuto daň nemohou vykazovat na svých fakturách.

Osoby povinné k dani, které jsou způsobilé k osvobození od daně, se mohou rozhodnout buď pro běžný režim DPH, nebo pro zjednodušené postupy uvedené v článku 281. V tomto případě mají nárok na případnou odstupňovanou daňovou úlevu podle vnitrostátních právních předpisů.

S výhradou článku 281 se osoby povinné k dani, na něž se vztahuje odstupňovaná úleva, považují za osoby povinné k dani, na které se vztahuje běžný režim DPH.

Režim podle tohoto oddílu se používá až do dne, který určí Rada v souladu s článkem 93 Smlouvy a který nesmí nastat později než den vstupu konečného režimu uvedeného v článku 402 v platnost.

Každé čtyři roky od přijetí této směrnice podává Komise Radě zprávu o uplatňování této kapitoly, vycházející z informací získaných od členských států, doprovázenou v případě potřeby a s ohledem na nezbytnost zajistit dlouhodobé sbližování vnitrostátních předpisů návrhy, jejichž předmětem je

Rada rozhodne v souladu s článkem 93 Smlouvy, zda je zvláštní režim pro malé podniky v rámci konečného režimu nezbytný, a případně stanoví meze a společné prováděcí podmínky pro tento zvláštní režim.

2. Zpracovává–li zemědělec s pomocí prostředků běžně používaných v zemědělském, lesnickém nebo rybářském podniku produkty získané v zásadě vlastní zemědělskou výrobou, považuje se i toto zpracování za činnosti zemědělské výroby uvedené v příloze VII.

1. Jestliže by uplatnění běžného režimu DPH nebo zvláštního režimu podle kapitoly 1 pro zemědělce vedlo k obtížím, mohou pro ně členské státy uplatnit režim daňového paušálu, jehož účelem je náhrada daně zaplacené při nákupu zboží a služeb zemědělcům podléhajícím daňovému paušálu podle této kapitoly.

2. Každý členský stát může vyloučit z režimu daňového paušálu některé kategorie zemědělců a zemědělce, u kterých uplatňování běžného režimu DPH nebo zjednodušených postupů podle článku 281 nevede k administrativním obtížím.

3. Každý zemědělec podléhající daňovému paušálu se může rozhodnout v souladu s pravidly a podmínkami stanovenými daným členským státem pro použití běžného režimu DPH nebo pro použití zjednodušených postupů podle článku 281.

Členské státy stanoví v případě potřeby sazby paušální náhrady. Mohou stanovit pro lesnictví, pro různá pododvětví zemědělství a pro rybářství rozdílné sazby paušální náhrady.

Členské státy oznámí Komisi sazby paušální náhrady stanovené podle prvního pododstavce před jejich uplatněním.

Sazby paušální náhrady se stanoví na základě makroekonomických údajů, které se týkají výlučně zemědělců podléhajících daňovému paušálu, za předešlé tři roky.

Sazbu lze zaokrouhlit směrem nahoru nebo dolů na nejbližší polovinu procentního bodu. Členské státy mají rovněž možnost snížit tuto sazbu až na nulovou hodnotu.

Sazby paušální náhrady nesmějí vést k tomu, aby zemědělci podléhající daňovému paušálu získali celkem náhradu vyšší, než je DPH na vstupu.

Sazba paušální náhrady se uplatňuje na ceny bez DPH tohoto zboží a těchto služeb:

1. V případě dodání zemědělských produktů a poskytnutí zemědělských služeb uvedených v článku 300 členské státy stanoví, že paušální náhradu zaplatí pořizovatel nebo příjemce nebo orgány veřejné moci.

2. U dodání zemědělských produktů a poskytnutí zemědělských služeb jiných než těch, které jsou uvedeny v článku 300, se paušální náhrada považuje za zaplacenou pořizovatelem nebo příjemcem.

Má–li zemědělec podléhající daňovému paušálu nárok na paušální náhradu, nemá nárok na odpočet daně ohledně činností, na které se vztahuje tento režim daňového paušálu.

1. Pokud pořizovatel nebo příjemce povinný k dani zaplatí paušální náhradu v souladu s čl. 301 odst. 1, je za podmínek uvedených v článcích 167, 168 a 169 a v článcích 173 až 177 oprávněn postupem stanoveným členskými státy odpočíst výši této paušální náhrady od daně, kterou je v členském státě, ve němž svá zdanitelná plnění uskutečňuje, povinen odvést.

2. Členské státy nahradí pořizovateli nebo příjemci výši paušální náhrady, již zaplatil v souvislosti s některým z těchto plnění:

3. Členské státy stanoví způsob, jakým se uskuteční vrácení daně podle odstavce 2. Zejména mohou použít ustanovení směrnic 79/1072/EHS a 86/560/EHS.

Členské státy přijmou veškeré předpisy nezbytné ke kontrole řádného placení paušálních náhrad zemědělcům podléhajícím daňovému paušálu.

Uplatní–li členské státy tento režim daňového paušálu, přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, že u dodání zemědělských produktů mezi členskými státy za podmínek uvedených v článku 33 bude uplatňován týž způsob zdanění bez ohledu na to, zda dodání uskutečnil zemědělec podléhající daňovému paušálu nebo jiná osoba povinná k dani.

1. Členské státy uplatňují zvláštní režim DPH na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi v souladu s touto kapitolou, jednají–li cestovní kanceláře s cestujícími svým vlastním jménem a k uskutečnění cesty využívají dodání zboží a poskytnutí služeb jinými osobami povinnými k dani.

Tento zvláštní režim se nevztahuje na cestovní kanceláře, které vystupují jen jako zprostředkovatelé a na které se pro výpočet základu daně vztahuje čl. 79 první pododstavec písm. c).

2. Pro účely této kapitoly se za cestovní kanceláře považují též organizátoři turistických zájezdů.

Plnění uskutečňovaná cestovní kanceláří za podmínek uvedených v článku 306 v souvislosti s uskutečněním cesty se považují za jediné poskytnutí služby cestovní kanceláří cestujícímu.

Toto jediné poskytnutí služby se zdaní v tom členském státě, v němž má cestovní kancelář sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z níž službu poskytla.

Za základ daně a cenu bez DPH ve smyslu čl. 226 bodu 8 při jediném poskytnutí služby cestovní kanceláří se považuje přirážka cestovní kanceláře, tj. rozdíl mezi celkovou částkou bez DPH, kterou má zaplatit cestující, a skutečnými náklady cestovní kanceláře na zboží dodané a služby poskytnuté jinými osobami povinnými k dani, pokud tato plnění slouží k přímému prospěchu cestujícího.

Jsou–li plnění, jež cestovní kancelář svěřila jiným osobám povinným k dani, uskutečněna těmito osobami mimo Společenství, považuje se poskytnutí služby cestovní kanceláří za zprostředkovatelskou činnost osvobozenou od daně podle článku 153.

Jsou–li plnění uvedená v prvním pododstavci uskutečněna jak uvnitř Společenství, tak mimo ně, může být od daně osvobozena jen ta část služeb poskytnutých cestovní kanceláří, která se týká plnění uskutečněných mimo Společenství.

Daň z přidané hodnoty, kterou cestovní kanceláři účtují jiné osoby povinné k dani při plněních uvedených v článku 307, jež slouží k přímému prospěchu cestujícího, není v žádném členském státě nárok odpočitatelná ani navratitelná.

Zvláštní režim pro použité zboží, umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti

1. Pro účely této kapitoly a aniž jsou dotčeny jiné předpisy Společenství, se rozumí:

2. Členské státy nemusí za umělecká díla považovat předměty uvedené v části A bodech 5, 6 a 7 přílohy IX.

3. Smlouva, podle níž z prodeje přísluší provize, uvedená v odst. 1 bodě 7 musí stanovit, že pořadatel prodeje nabízí zboží k prodeji veřejnou dražbou vlastním jménem, ale na účet svého příkazce, a že vydá zboží vlastním jménem, ale na účet svého příkazce osobě, která podá nejvyšší nabídku a jíž je ve veřejné dražbě zboží přiřknuto.

1. Na dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností, která uskutečňují obchodníci povinní k dani, uplatňují členské státy zvláštní režim zdanění ziskové přirážky dosažené obchodníkem povinným k dani v souladu s tímto pododdílem.

2. Až do zavedení konečného režimu uvedeného v článku 402 se režim uvedený v odstavci 1 tohoto článku nepoužije na dodání nových dopravních prostředků uskutečněná za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. a).

Režim ziskové přirážky se uplatňuje na dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uskutečněná obchodníkem povinným k dani, pokud mu toto zboží bylo dodáno jednou z těchto osob:

Základem daně při dodáních zboží uvedených v článku 314 je zisková přirážka dosažená obchodníkem povinným k dani snížená o daň vztahující se k této ziskové přirážce.

Zisková přirážka obchodníka povinného k dani je rovna rozdílu mezi prodejní cenou účtovanou obchodníkem povinným k dani za zboží a kupní cenou.

1. Členské státy přiznají obchodníkům povinným k dani možnost rozhodnout se pro použití režimu ziskové přirážky na dodání tohoto zboží:

2. Členské státy stanoví pravidla pro výkon volby uvedené v odstavci 1, která se bude v každém případě vztahovat na období nejména dvou kalendářních let.

Využije–li obchodník povinný k dani možnost stanovenou v článku 316, stanoví se základ daně podle článku 315.

Při dodání uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností, které dovezl sám obchodník povinný k dani, je kupní cena, ke které se přihlédne při výpočtu ziskové přirážky, rovna základu daně při dovozu stanovenému podle článků 85 až 89 a zvýšenému o daň splatnou nebo odvedenou při dovozu.

1. Ke zjednodušení postupu výběru daně a po konzultaci s výborem pro DPH mohou členské státy stanovit, že u určitých plnění nebo určitých kategorií obchodníků povinných k dani se základ daně z dodání zboží podléhajících režimu ziskové přirážky stanoví pro každé zdaňovací období, za které musí obchodník povinný k dani podat přiznání k dani uvedené v článku 250.

V případě uvedeném v prvním pododstavci je základem daně při dodáních zboží, na která se uplatňuje stejná sazba daně, celková zisková přirážka dosažená obchodníkem povinným k dani snížená o výši daně vztahující se k této přirážce.

2. Celková zisková přirážka je rovna rozdílu mezi těmito dvěma částkami:

3. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby obchodníci povinní k dani uvedení v odstavci 1 nebyli neoprávněně zvýhodněni ani poškozeni.

Obchodník povinný k dani může na každé dodání, na které se vztahuje režim ziskové přirážky, použít běžný režim DPH.

1. Jestliže obchodník povinný k dani použije běžný režim DPH na dodání uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, jež sám dovezl, má nárok odpočíst od daně, kterou je povinen odvést, daň splatnou nebo odvedenou při dovozu tohoto zboží.

Jestliže obchodník povinný k dani použije běžný režim DPH na dodání uměleckého díla, které mu bylo dodáno jeho autorem nebo jeho právními nástupci nebo osobou povinnou k dani jinou, než je obchodník povinný k dani, má nárok odpočíst od daně, kterou je povinen odvést, daň splatnou nebo odvedenou z uměleckého díla jemu dodaného.

2. Nárok na odpočet daně vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti při dodání, u kterého se obchodník povinný k dani rozhodne pro použití běžného režimu DPH.

Uskutečňuje–li se za podmínek stanovených v článcích 146, 147, 148 a 151, je dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností, na něž se vztahuje režim ziskové přirážky, osvobozeno od daně.

Používá–li obchodník povinný k dani zboží za účelem jeho dodání, na které se vztahuje režim ziskové přirážky, nesmí odpočíst od daně, kterou je povinen odvést, tyto částky:

Osoba povinná k dani nesmí odpočíst od daně, kterou je povinna odvést, daň splatnou nebo odvedenou ze zboží, které jí dodal nebo dodá obchodník povinný k dani, podléhá–li dodání tohoto zboží obchodníkem povinným k dani režimu ziskové přirážky.

Obchodník povinný k dani, který používá jak běžný režim DPH, tak režim ziskové přirážky, musí ve svém účetnictví samostatně vykazovat plnění spadající pod tyto rozdílné úpravy v souladu s pravidly stanovenými členskými státy.

Obchodník povinný k dani nesmí na fakturách, které vystavuje, uvádět odděleně DPH z dodání zboží, na která používá režim ziskové přirážky.

Členské státy, které k 31. prosinci 1992 uplatňovaly na dodání použitých dopravních prostředků uskutečněná obchodníkem povinným k dani zvláštní režim zdanění jiný než režim ziskové přirážky, mohou pokračovat v uplatňování takového režimu až do zavedení konečného režimu uvedeného v článku 402, pokud tento režim vyhovuje nebo bude upraven tak, aby vyhovoval podmínkám stanoveným v tomto pododdíle.

1. Tento přechodný režim se uplatňuje na dodání použitých dopravních prostředků uskutečněné obchodníkem povinným k dani, a to podle režimu ziskové přirážky.

2. Tento přechodný režim se nepoužije na dodání nových dopravních prostředků uskutečněná za podmínek uvedených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. a).

3. Pro účely odstavce 1 se „použitými dopravními prostředky“ rozumějí pozemní vozidla, lodě a letadla podle čl. 2 odst. 2 písm. a), pokud jsou použitým zbožím a pokud nesplňují podmínky pro to, aby mohly být považovány za nové dopravní prostředky.

Daň splatná z každého dodání uvedeného v článku 327 je rovna výši daně, která by byla splatná, kdyby se na dodání vztahoval běžný režim DPH, snížené o výši daně, která se považuje za zahrnutou do kupní ceny dopravního prostředku obchodníkem povinným k dani.

Daň, která se považuje za zahrnutou do kupní ceny dopravního prostředku obchodníkem povinným k dani, se vypočte takto:

Daň splatná z každého dodání dopravních prostředků uvedeného v čl. 327 odst. 1, určená v souladu s článkem 328, nesmí být nižší než daň, která by byla splatná, kdyby se na toto dodání použil režim ziskové přirážky.

Členské státy mohou stanovit, že v případě, kdy se na dodání použije režim ziskové přirážky, nesmí být tato přirážka nižší než 10 % prodejní ceny ve smyslu čl. 312 odst. 1.

Osoba povinná k dani nesmí odpočíst od daně, kterou je povinna odvést, daň splatnou nebo odvedenou z použitých dopravních prostředků, které jí dodal obchodník povinný k dani, je–li na dodání tohoto zboží obchodníkem povinným k dani uplatněna daň podle tohoto přechodného režimu.

Obchodník povinný k dani nesmí na fakturách, které vystavuje, uvádět odděleně DPH z dodání zboží, na která používá tento přechodný režim.

1. Členské státy mohou uplatňovat zvláštní režim zdanění ziskové přirážky dosažené pořadatelem prodeje veřejnou dražbou v souladu s tímto oddílem při dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností, která uskutečnil tento pořadatel jednající vlastním jménem a na účet osob uvedených v článku 334 na základě smlouvy, podle níž mu z prodeje takového zboží při veřejné dražbě přísluší provize.

2. Režim stanovený v odstavci 1 se nepoužije na dodání nových dopravních prostředků uskutečněné za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. a).

Tento zvláštní režim se uplatňuje na dodání, které uskuteční pořadatel prodeje veřejnou dražbou jednající vlastním jménem na účet jedné z těchto osob:

Dodání zboží osobě povinné k dani, která je pořadatelem prodeje veřejnou dražbou, se považuje za uskutečněné okamžikem, kdy se uskuteční vlastní prodej tohoto zboží při dražbě.

Základem daně při každém dodání zboží uvedeném v tomto oddíle je celková částka, kterou podle článku 339 účtuje pořizovateli pořadatel prodeje veřejnou dražbou, snížená o

Čistá částka, kterou zaplatil nebo má zaplatit pořadatel prodeje veřejnou dražbou svému příkazci, je rovna rozdílu mezi dražební cenou zboží při veřejné dražbě a výší provize, kterou obdržel nebo má obdržet pořadatel prodeje veřejnou dražbou od svého příkazce na základě smlouvy, podle níž mu z prodeje přísluší provize.

Pořadatelé prodeje veřejnou dražbou, kteří dodávají zboží za podmínek stanovených v článcích 333 a 334, musí ve svém účetnictví uvádět jako průběžné položky tyto částky:

Pořadatel prodeje veřejnou dražbou musí pořizovateli vystavit fakturu, která odděleně uvádí

Faktura vystavená pořadatelem prodeje veřejnou dražbou nesmí uvádět žádnou DPH odděleně.

1. Pořadatel prodeje veřejnou dražbou, kterému bylo zboží předáno na základě smlouvy, podle níž mu z prodeje veřejnou dražbou přísluší provize, musí svému příkazci vystavit výkaz.

Výkaz vystavený pořadatelem prodeje veřejnou dražbou musí uvádět odděleně celkovou hodnotu plnění, tj. dražební cenu zboží sníženou o výši provize, kterou pořadatel prodeje veřejnou dražbou obdržel nebo má obdržet od příkazce.

2. Výkaz sestavený za podmínek stanovených v odstavci 1 slouží jako faktura, kterou musí příkazce, je–li osobou povinnou k dani, vystavit pořadateli prodeje veřejnou dražbou podle článku 220.

Členské státy, které uplatňují režim stanovený v tomto oddíle, jej použijí rovněž na dodání použitých dopravních prostředků, jak jsou vymezeny v čl. 327 odst. 3, které uskuteční pořadatel prodeje veřejnou dražbou vlastním jménem a na účet obchodníka povinného k dani na základě smlouvy, podle níž mu z prodeje tohoto zboží veřejnou dražbou přísluší provize, pokud by stejné dodání obchodníkem povinným k dani bylo předmětem daně v souladu s přechodným režimem pro použité dopravní prostředky.

Opatření za účelem zabránění narušení hospodářské soutěže a boje proti daňovým únikům

Členské státy mohou přijmout opatření týkající se nároku na odpočet daně k zamezení toho, aby obchodníci povinní k dani, na něž se vztahuje některý z režimů obsažených v oddíle 2, nebyli neoprávněně zvýhodněni ani poškozeni.

Rada může na návrh Komise jednomyslně povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl zvláštní opatření za účelem boje proti daňovým únikům tím, že stanoví, že daň splatná podle režimu ziskové přirážky nesmí být nižší než daň, která by byla splatná, kdyby byla zisková přirážka rovna určitému procentnímu podílu z prodejní ceny.

Procentní podíl z prodejní ceny se určí s ohledem na obvyklé ziskové přirážky uplatňované hospodářskými subjekty v daném oboru.

1. Pro účely této směrnice a aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, se „investičním zlatem“ rozumí:

2. Členské státy mohou z tohoto zvláštního režimu vyjmout malé zlaté pruty nebo destičky o hmotnosti nejvýše 1 g.

3. Pro účely této směrnice se má za to, že mince uvedené v odst. 1 bodě 2 nejsou prodávány z numismatického zájmu.

Počínaje rokem 1999 sdělí každý členský stát Komisi před 1. červencem každého roku, se kterými mincemi vyhovujícími kritériím uvedeným v čl. 344 odst. 1 bodě 2 je v tomto členském státě obchodováno. Před 1. prosincem každého roku zveřejní Komise úplný seznam těchto mincí v řadě C Úředního věstníku Evropské unie. U mincí uvedených ve zveřejněném seznamu se má za to, že splňují kritéria po celý rok, pro který je seznam zveřejněn.

Členské státy osvobodí od daně dodání, pořízení uvnitř Společenství a dovoz investičního zlata včetně investičního zlata zastoupeného osvědčeními, ať již fyzicky odděleného nebo ne, nebo obchodovaného na zlatých účtech, a to zejména půjčky a výměnné obchody (swapy) znějící na zlato, které jsou založeny na vlastnickém právu nebo pohledávce k investičnímu zlatu, jakož i plnění týkající se investičního zlata na základě termínových obchodů (futures a forwardů), které vedou k převodu vlastnického práva nebo pohledávky k investičnímu zlatu.

Členské státy osvobodí od daně služby poskytnuté zprostředkovateli, kteří jednají jménem a na účet jiné osoby, pokud zprostředkovávají dodání investičního zlata svému příkazci.

Členské státy přiznají osobě povinné k dani, která vyrábí investiční zlato nebo přeměňuje zlato na investiční zlato, možnost rozhodnout se pro zdanění dodání investičního zlata jiné osobě povinné k dani, které by jinak bylo osvobozeno od daně podle článku 346.

1. Členské státy mohou přiznat osobě povinné k dani, která v rámci své ekonomické činnosti obvykle dodává zlato určené k průmyslovým účelům, možnost rozhodnout se pro zdanění dodání zlatých prutů nebo destiček uvedených v čl. 344 odst. 1 bodě 1 jiné osobě povinné k dani, které by jinak bylo osvobozeno od daně podle článku 346.

Využil–li dodavatel možnost rozhodnout se pro zdanění podle článků 348 a 349, přiznají členské státy zprostředkovateli možnost rozhodnout se pro zdanění služeb uvedených v článku 347.

Členské státy stanoví pravidla pro výkon práv volby uvedených v tomto oddíle a sdělí je Komisi.

Každý členský stát může po konzultaci s výborem pro DPH uplatňovat DPH na zvláštní plnění týkající se investičního zlata, jež se uskutečňují v tomto členském státě mezi osobami povinnými k dani, které jsou účastníky vázaného trhu zlata v dotyčném členském státě, nebo mezi takovou osobou povinnou k dani a jinou osobou povinnou k dani, která účastníkem tohoto trhu není. Členský stát však nesmí uplatňovat DPH na dodání uskutečněná za podmínek stanovených v článku 138 ani na vývoz investičního zlata.

Členské státy, jež podle článku 352 zdaňují plnění mezi osobami povinnými k dani, které jsou účastníky vázaného trhu zlata, povolí za účelem zjednodušení odklad odvodu daně a zprostí osoby povinné k dani požadavků na účetnictví týkajících se DPH.

Je–li následující dodání investičního zlata uskutečněné osobou povinnou k dani osvobozeno od daně podle této kapitoly, je tato osoba povinná k dani oprávněna odpočíst tyto částky:

Osoby povinné k dani, které vyrábějí investiční zlato nebo přeměňují zlato na investiční zlato, mají nárok na odpočet daně jimi splatné nebo odvedené daně z dodání, pořízení uvnitř Společenství nebo dovozu zboží nebo poskytnutí služby spojeného s výrobou nebo přeměnou tohoto zlata, jako by bylo následné dodání tohoto zlata osvobozené od daně podle článku 346 zdaněno.

1. Členské státy zajistí, aby obchodníci s investičním zlatem vedli přinejmenším účetnictví o všech důležitých plněních uskutečněných s investičním zlatem a uchovávali doklady umožňující určit zákazníky zúčastněné na těchto plněních.

Obchodníci uchovávají údaje uvedené v prvním pododstavci po dobu nejméně pěti let.

2. Členské státy mohou přijmout povinnosti rovnocenné prováděcím opatřením k jiným právním předpisům Společenství, například směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (15), k dosažení souladu s požadavky odstavce 1.

3. Členské státy mohou stanovit přísnější povinnosti, zejména pokud jde o vedení zvláštní dokumentace nebo o zvláštní požadavky na účetnictví.

Zvláštní režim pro neusazené osoby povinné k dani, které poskytují elektronické služby osobám nepovinným k dani

Pro účely této kapitoly a aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, se rozumí:

Členské státy povolí použití tohoto zvláštního režimu neusazeným osobám povinným k dani poskytujícím služby elektronicky osobám nepovinným k dani, které jsou usazeny nebo mají bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržují, v členském státě. Tento režim se použije na všechny služby takto poskytnuté ve Společenství.

Neusazená osoba povinná k dani oznámí členskému státu identifikace zahájení činnosti, kterou vykonává jako osoba povinná k dani, její ukončení nebo takové její změny, které způsobí, že přestane splňovat podmínky pro použití tohoto zvláštního režimu. Toto oznámení se podává elektronickými prostředky.

1. Informace předložené neusazenou osobou povinnou k dani členskému státu identifikace při zahájení její zdanitelné činnosti musí obsahovat tyto identifikační údaje:

2. Neusazená osoba povinná k dani oznámí členskému státu identifikace veškeré změny předložených informací.

Členský stát identifikace přidělí neusazené osobě povinné k dani osobní identifikační číslo pro DPH a sdělí jí elektronickými prostředky identifikační číslo, které jí bylo přiděleno. Na základě informací použitých pro tuto identifikaci mohou členské státy spotřeby vést vlastní identifikační systémy.

Členský stát identifikace vymaže neusazenou osobu povinnou k dani z identifikačního registru, v těchto případech:

Neusazená osoba povinná k dani podá elektronickými prostředky členskému státu identifikace přiznání k dani za každé kalendářní čtvrtletí, a to i v případě, že žádná elektronická služba nebyla poskytnuta. Přiznání k dani se podává do dvaceti dnů po ukončení zdaňovacího období, za které se toto přiznání podává.

Přiznání k dani obsahuje identifikační číslo a pro každý členský stát spotřeby, kde je daň splatná, celkovou hodnotu, bez DPH, poskytnutých elektronických služeb za zdaňovací období, jakož i celkovou výši odpovídající daně. V přiznání k dani se rovněž uvedou příslušné sazby daně a celková splatná daň.

Členské státy, které nepřijaly euro, mohou požadovat, aby údaje v přiznání k dani byly vyjádřeny v jejich národní měně. Pokud byly při poskytnutí služby použity jiné měny, použije neusazená osoba povinná k dani pro vyplnění přiznání k dani směnný kurz platný poslední den zdaňovacího období.

2. Přepočet se provede podle směnných kurzů zveřejněných Evropskou centrální bankou pro uvedený den, nebo pokud není v uvedený den kurz zveřejněn, podle kurzu zveřejněného pro nejbližší následující den.

Odvod se provádí na bankovní účet vedený v eurech, který určí členský stát identifikace. Členské státy, které nepřijaly euro, mohou požadovat, aby byl odvod proveden na bankovní účet vedený v jejich vlastní měně.

Neusazená osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, neprovede žádný odpočet daně podle článku 168. Bez ohledu na čl. 1 odst. 1 směrnice 86/560/EHS je této osobě vrácena daň podle uvedené směrnice. Ustanovení čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 2 směrnice 86/560/EHS se nepoužijí na vrácení daně v souvislosti s elektronickými službami, na něž se vztahuje tento zvláštní režim.

1. Neusazená osoba povinná k dani vede o plněních v rámci tohoto zvláštního režimu záznamy. Tyto záznamy musí být dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně členského státu spotřeby umožnily určit, zda je přiznání k dani správné.

2. Záznamy uvedené v odstavci 1 musí být na žádost zpřístupněny členskému státu identifikace nebo členskému státu spotřeby v elektronické formě.

Záznamy se uchovávají po dobu deseti let od 31. prosince roku, ve kterém bylo plnění uskutečněno.

Členské státy, které k 1. lednu 1978 zdaňovaly plnění uvedená v části A přílohy X, mohou ve zdaňování těchto plnění pokračovat.

Členské státy, které k 1. lednu 1978 osvobozovaly od daně plnění uvedená v části B přílohy X, mohou v osvobození těchto plnění od daně pokračovat za podmínek platných v dotyčném členském státě k témuž dni.

Členské státy, které k 1. lednu 1978 uplatňovaly předpisy odchylující se od zásady okamžitého odpočtu stanovené v čl. 179 prvním pododstavci, mohou v uplatňování těchto předpisů pokračovat.

Členské státy, které k 1. lednu 1978 uplatňovaly předpisy odchylující se od článku 28 a čl. 79 prvního pododstavce písm. c), mohou v uplatňování těchto předpisů pokračovat.

Odchylně od článků 169 a 309 mohou členské státy, které k 1. lednu 1978 osvobozovaly od daně bez nároku na odpočet daně odvedené na předchozím stupni poskytnutí služeb cestovních kanceláří uvedených v článku 309, v osvobození těchto poskytnutí od daně pokračovat. Tato odchylka se použije rovněž na cestovní kanceláře jednající jménem cestujícího a na jeho účet.

Řecko může pokračovat v osvobození od daně u plnění uvedených v části B bodech 2, 8, 9, 11 a 12 přílohy X za podmínek platných v tomto členském státě k 1. lednu 1987.

Španělsko může pokračovat v osvobození od daně u poskytnutí služeb autorem, která jsou uvedena v části B bodě 2 přílohy X, a u plnění, která jsou uvedena v části B bodech 11 a 12 přílohy X, za podmínek platných v tomto členském státě k 1. lednu 1993.

Portugalsko může pokračovat v osvobození od daně u plnění uvedených v části B bodech 2, 4, 7, 9, 10 a 13 přílohy X za podmínek platných v tomto členském státě k 1. lednu 1989.

1. Rakousko může pokračovat ve zdaňování plnění uvedených v části A bodě 2 přílohy X.

2. Dokud stejná osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 31. prosinci 1994, může Rakousko za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u těchto plnění:

1. Finsko může pokračovat ve zdaňování plnění uvedených v části A bodě 2 přílohy X, dokud jsou stejná plnění zdaňována v některém z členských států, které byly členy Společenství k 31. prosinci 1994.

2. Finsko může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u poskytnutí služeb autorem, umělcem nebo výkonným umělcem, která jsou uvedena v části B bodě 2 přílohy X, a plnění, která jsou uvedena v části B bodech 5, 9 a 10 přílohy X, dokud stejná osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 31. prosinci 1994.

Švédsko může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u poskytnutí služeb autorem, umělcem nebo výkonným umělcem, která jsou uvedena v části B bodě 2 přílohy X, a u plnění, která jsou uvedena v části B bodech 1, 9 a 10 přílohy X, dokud stejná osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 31. prosinci 1994.

Česká republika může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u mezinárodní přepravy osob uvedené v části B bodě 10 přílohy X, dokud stejné osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 30. dubnu 2004.

Estonsko může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u mezinárodní přepravy osob uvedené v části B bodě 10 přílohy X, dokud stejné osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 30. dubnu 2004.

Kypr může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u těchto plnění:

Dokud stejná osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 30. dubnu 2004, může Lotyšsko za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u těchto plnění:

Litva může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u mezinárodní přepravy osob uvedené v části B bodě 10 přílohy X, dokud stejné osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 30. dubnu 2004.

Maďarsko může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u mezinárodní přepravy osob uvedené v části B bodě 10 přílohy X, dokud stejné osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 30. dubnu 2004.

Dokud stejná osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 30. dubnu 2004, může Malta za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u těchto plnění:

Polsko může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u mezinárodní přepravy osob uvedené v části B bodě 10 přílohy X, dokud stejné osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 30. dubnu 2004.

Slovinsko může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u mezinárodní přepravy osob uvedené v části B bodě 10 přílohy X, dokud stejné osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 30. dubnu 2004.

Slovensko může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u mezinárodní přepravy osob uvedené v části B bodě 10 přílohy X, dokud stejné osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 30. dubnu 2004.

Členské státy, které osvobodí od daně plnění uvedená v článcích 371, 375, 376 a 377, čl. 378 odst. 2, čl. 379 odst. 2 a v článcích 380 až 390, mohou poskytovat osobám povinným k dani možnost rozhodnout se pro zdanění těchto plnění.

Členské státy mohou stanovit, že v případě dodání budov a stavebních pozemků, které za účelem následného prodeje zakoupila osoba povinná k dani, jíž nevznikl při koupi nárok na odpočet daně, je základem daně rozdíl mezi prodejní a kupní cenou.

1. Aby Rada usnadnila přechod ke konečnému režimu podle článku 402, přezkoumá na základě zprávy Komise situaci s ohledem na odchylky uvedené v oddílech 1 a 2 a rozhodne v souladu s článkem 93 Smlouvy, zda mají být některé nebo všechny tyto odchylky zrušeny.

2. V konečném režimu bude přeprava osob zdaňována v členském státě zahájení přepravy vzhledem k tomu úseku cesty, který se uskuteční ve Společenství, v souladu s pravidly, která stanoví Rada v souladu s článkem 93 Smlouvy.

Zjednodušující opatření a opatření k zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem

Členské státy, které k 1. lednu 1977 uplatňovaly zvláštní opatření, jejichž cílem je zjednodušit výběr daně nebo zabránit určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem, mohou tato opatření zachovat s podmínkou, že je do 1. ledna 1978 oznámily Komisi a že zjednodušující opatřeníodpovídají požadavku stanovenému v čl. 395 odst. 1 druhém pododstavci.

1. Rada může na návrh Komise jednomyslně povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl zvláštní opatření odchylující se od této směrnice, jejichž cílem je zjednodušit postup výběru daně nebo zabránit určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem.

Opatření, jejichž cílem je zjednodušit postup výběru daně, smějí ovlivnit výši daňových příjmů členského státu vybranou na stupni konečné spotřeby pouze v zanedbatelném rozsahu.

2. Členský stát, který hodlá zavést opatření podle odstavce 1, podá Komisi žádost a poskytne jí veškeré potřebné údaje. Jestliže se Komise domnívá, že nemá k dispozici veškeré potřebné údaje, kontaktuje do dvou měsíců od obdržení žádosti dotyčný členský stát a upřesní, které dodatečné údaje požaduje.

Jakmile má Komise k dispozici všechny údaje, které jsou podle jejího názoru k posouzení žádosti potřebné, uvědomí o tom do jednoho měsíce členský stát, který žádost podal, a předá žádost v původním jazyce ostatním členským státům.

3. Do tří měsíců od uvědomení podle odst. 2 druhého pododstavce předloží Komise Radě příslušný návrh, anebo jí sdělí své námitky, pokud požadovaná odchylka takové námitky vyvolává.

4. Postup uvedený v odstavcích 2 a 3 musí být v každém případě ukončen do osmi měsíců od obdržení žádosti Komisí.

1. Rada může na návrh Komise jednomyslně povolit kterémukoli členskému státu, aby uzavřel s třetí zemí nebo s mezinárodní organizací dohodu, která obsahuje odchylky od této směrnice.

2. Členský stát, který hodlá uzavřít dohodu uvedenou v odstavci 1, podá Komisi žádost a poskytne jí veškeré potřebné údaje. Jestliže se Komise domnívá, že nemá k dispozici veškeré potřebné údaje, kontaktuje do dvou měsíců od obdržení žádosti dotyčný členský stát a upřesní, které dodatečné údaje požaduje.

3. Do tří měsíců od uvědomení podle odst. 2 druhého pododstavce předloží Komise Radě příslušný návrh, nebo jí sdělí své námitky, pokud požadovaná odchylka takové námitky vyvolává.

4. Postup uvedený v odstavcích 2 a 3 musí být v každém případě ukončen do osmi měsíců od obdržení žádosti Komisí.

Rada na návrh Komise jednomyslně přijímá opatření nezbytná k provedení této směrnice.

1. Zřizuje se Poradní výbor pro daň z přidané hodnoty (dále jen „výbor pro DPH“).

4. Kromě otázek, u nichž jsou podle této směrnice konzultace povinné, projednává výbor pro DPH záležitosti, které mu přednese předseda z vlastního podnětu nebo na žádost zástupce některého členského státu a které se týkají uplatňování předpisů Společenství o dani z přidané hodnoty.

Aniž jsou dotčena ostatní zvláštní ustanovení, určuje se ekvivalent částek, které jsou vyjádřeny v eurech, v národních měnách podle této směrnice za použití přepočítacího koeficientu eura k národním měnám platného k 1. lednu 1999. Členské státy, které přistoupily ke Společenství po tomto dni a které nepřijaly euro jako jednotnou měnu, použijí přepočítací koeficient platný ke dni jejich přistoupení.

Při přepočtu částek podle článku 399 na národní měny mohou členské státy zaokrouhlovat částky získané přepočtem nahoru nebo dolů až o 10 %.

Aniž jsou dotčeny jiné předpisy Společenství, nebrání tato směrnice tomu, aby si kterýkoli členský stát zachoval nebo zavedl daně z pojistných smluv a ze sázek a her, spotřební daně, kolkovné a obecně jakékoliv daně, dávky nebo poplatky, které nemají povahu daně z obratu, pokud výběr těchto daní, dávek nebo poplatků nevede při obchodu mezi členskými státy ke vzniku formalit spojených s překračováním hranic.

1. Režim zdanění obchodu mezi členskými státy podle této směrnice je přechodný a bude nahrazen konečným režimem založeným na zásadě zdaňování dodání zboží nebo poskytnutí služby v členském státě původu.

2. Rada po přezkoumání zprávy uvedené v článku 404 a poté, co shledá, že jsou splněny podmínky pro přechod ke konečnému režimu, přijme v souladu s článkem 93 Smlouvy předpisy nezbytné ke vstupu v platnost a fungování konečného režimu.

Rada přijme v souladu s článkem 93 Smlouvy vhodné směrnice doplňující společný systém DPH, zejména s cílem postupně omezovat nebo rušit odchylky od tohoto systému.

Každé čtyři roky od přijetí této směrnice předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování společného systému DPH v členských státech, a zejména o uplatňování přechodného režimu zdanění obchodu mezi členskými státy, kterou vypracuje na základě informací získaných od členských států, v případě potřeby doprovázenou návrhy týkajícími se konečného režimu.

Přechodná opatření použitelná v souvislosti s přistoupením k Evropské unii

Předpisy platné v okamžiku, kdy bylo zboží propuštěno do režimu dočasného použití s úplným osvobozením od daní při dovozu nebo do jednoho z režimů nebo situací uvedených v článku 156 nebo do režimu či situace podobných jednomu z těchto režimů nebo situací v některém z nových členských států, se nadále použijí až do okamžiku, kdy se tento režim nebo tato situace předstane na zboží vztahovat po dni přistoupení, jsou–li splněny tyto podmínky:

Předpisy platné v okamžiku, kdy bylo zboží propuštěno do celního režimu tranzitu, se nadále použijí až do okamžiku, kdy se na zboží přestane tento režim vztahovat po dni přistoupení, jsou–li splněny tyto podmínky:

1. Za dovoz zboží, u něhož je prokázáno, že se nacházelo ve volném oběhu v některém z nových členských států nebo ve Společenství, se považují tyto případy:

2. Kromě případu uvedeného v odstavci 1 se za dovoz zboží považuje použití zboží, které bylo osobě povinné k dani nebo osobě nepovinné k dani dodáno přede dnem přistoupení na území Společenství nebo některého z nových členských států, touto osobou po dni přistoupení na území členského státu, jsou–li splněny tyto podmínky:

V případech uvedených v čl. 408 odst. 1 je místem dovozu ve smyslu článku 61 členský stát, na jehož území se na zboží přestal vztahovat režim nebo situace, do něhož bylo propuštěno nebo do níž se dostalo přede dnem přistoupení.

1. Odchylně od článku 71 se dovoz zboží ve smyslu článku 408 uskuteční, aniž by se uskutečnilo zdanitelné plnění, jsou–li splněny tyto podmínky:

2. Podmínka stanovená v odst. 1 písm. c) se považuje za splněnou v těchto případech:

1. Zrušují se směrnice 67/227/EHS a 77/388/EHS, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států, pokud jde o lhůty pro provedení těchto směrnic ve vnitrostátním právu a pro jejich použitelnost uvedené v části B přílohy X.

2. Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XII.

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 2 odst. 3, článkem 44, čl. 59 odst. 1, článkem 399 a přílohou III bodem 18 k 1. lednu 2008. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů a srovnávací tabulku mezi nimi a touto směrnicí.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti upravené touto směrnicí.

(5) Směrnice Rady 69/169/EHS ze dne 28. května 1969 o harmonizaci právních a správních předpisů týkajících se osvobození od daní z obratu a spotřebních daní při dovozu v rámci mezinárodního cestovního ruchu (Úř. věst. L 133, 4.6.1969, s. 6). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2005/93/ES (Úř. věst. L 346, 29.12.2005, s. 16).

(6) Směrnice Rady 83/181/EHS ze dne 28. března 1983, kterou se vymezuje oblast působnosti čl. 14 odst. 1 písm. d) směrnice 77/388/EHS, pokud se jedná o osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu (Úř. věst. L 105, 23.4.1983, s. 38). Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 1994.

(7) Směrnice Rady 2006/79/ES ze dne 5. října 2006 o osvobození zboží dováženého v drobných zásilkách neobchodní povahy ze třetích zemí od daní (kodifikované znění) (Úř. věst. L 286, 17.10.2006, s. 15).

(8) Osmá směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku (Úř. věst. L 331, 27.12.1979, s. 11). Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(9) Třináctá směrnice Rady 86/560/EHS ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství (Úř. věst. L 326, 21.11.1986, s. 40).

(10) Směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření (Úř. věst. L 73, 19.3.1976, s. 18). Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

PŘÍLOHA XII

SROVNÁVACÍ TABULKA

Směrnice 67/227/EHS

Směrnice 77/388/EHS

Pozměňující směrnice

Jiné akty

Tato směrnice

Čl. 1 první pododstavec

Čl. 1 odst. 1

Čl. 1 druhý a třetí pododstavec

—

Čl. 2 první, druhý a třetí pododstavec

Čl. 1 odst. 2 první, druhý a třetí pododstavec

Články 3, 4 a 6

—

Článek 1

—

Čl. 2 bod 1

Čl. 2 odst. 1 písm. a) a c)

Čl. 2 bod 2

Čl. 2 odst. 1 písm. d)

Čl. 3 odst. 1 první odrážka

Čl. 5 bod 2

Čl. 3 odst. 1 druhá odrážka

Čl. 5 bod 1

Čl. 3 odst. 1 třetí odrážka

Čl. 5 body 3 a 4

Čl. 3 odst. 2

—

Čl. 3 odst. 3 první pododstavec první odrážka

Čl. 6 odst. 2 písm. a) a b)

Čl. 3 odst. 3 první pododstavec druhá odrážka

Čl. 6 odst. 2 písm. c) a d)

Čl. 3 odst. 3 první pododstavec třetí odrážka

Čl. 6 odst. 2 písm. e), f) a g)

Čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec první odrážka

Čl. 6 odst. 1 písm. b)

Čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec druhá odrážka

Čl. 6 odst. 1 písm. c)

Čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec třetí odrážka

Čl. 6 odst. 1 písm. a)

Čl. 3 odst. 4 první pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 7 odst. 1

Čl. 3 odst. 4 druhý pododstavec první, druhá a třetí odrážka

Čl. 7 odst. 2

Čl. 3 odst. 5

Článek 8

Čl. 4 odst. 1 a 2

Čl. 9 odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 4 odst. 3 písm. a) první pododstavec první věta

Čl. 12 odst. 1 písm. a)

Čl. 4 odst. 3 písm. a) první pododstavec druhá věta

Čl. 12 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 4 odst. 3 písm. a) druhý pododstavec

Čl. 12 odst. 2 třetí pododstavec

Čl. 4 odst. 3 písm. a) třetí pododstavec

Čl. 12 odst. 2 první pododstavec

Čl. 4 odst. 3 písm. b) první pododstavec

Čl. 12 odst. 1 písm. b)

Čl. 4 odst. 3 písm. b) druhý pododstavec

Čl. 12 odst. 3

Čl. 4 odst. 4 první pododstavec

Článek 10

Čl. 4 odst. 4 druhý a třetí pododstavec

Čl. 11 první a druhý pododstavec

Čl. 4 odst. 5 první, druhý a třetí pododstavec

Čl. 13 odst. 1 první, druhý a třetí pododstavec

Čl. 4 odst. 5 čtvrtý pododstavec

Čl. 13 odst. 2

Čl. 5 odst. 1

Čl. 14 odst. 1

Čl. 5 odst. 2

Čl. 15 odst. 1

Čl. 5 odst. 3 písm. a), b) a c)

Čl. 15 odst. 2 písm. a), b) a c)

Čl. 5 odst. 4 písm. a), b) a c)

Čl. 14 odst. 2 písm. a), b) a c)

Čl. 5 odst. 5

Čl. 14 odst. 3

Čl. 5 odst. 6 první a druhá věta

Čl. 16 první a druhý pododstavec

Čl. 5 odst. 7 písm. a), b) a c)

Čl. 18 písm. a), b) a c)

Čl. 5 odst. 8 první věta

Čl. 19 první pododstavec

Čl. 5 odst. 8 druhá a třetí věta

Čl. 19 druhý pododstavec

Čl. 6 odst. 1 první pododstavec

Čl. 24 odst. 1

Čl. 6 odst. 1 druhý pododstavec první, druhá a třetí odrážka

Čl. 25 písm. a), b) a c)

Čl. 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a b)

Čl. 26 odst. 1 písm. a) a b)

Čl. 6 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 26 odst. 2

Čl. 6 odst. 3

Článek 27

Čl. 6 odst. 4

Článek 28

Čl. 6 odst. 5

Článek 29

Čl. 7 odst. 1 písm. a) a b)

Čl. 30 první a druhý pododstavec

Čl. 7 odst. 2

Článek 60

Čl. 7 odst. 3 první a druhý pododstavec

Čl. 61 první a druhý pododstavec

Čl. 8 odst. 1 písm. a) první věta

Čl. 32 první pododstavec

Čl. 8 odst. 1 písm. a) druhá a třetí věta

Čl. 36 první a druhý pododstavec

Čl. 8 odst. 1 písm. b)

Článek 31

Čl. 8 odst. 1 písm. c) první pododstavec

Čl. 37 odst. 1

Čl. 8 odst. 1 písm. c) druhý pododstavec první odrážka

Čl. 37 odst. 2 první pododstavec

Čl. 8 odst. 1 písm. c) druhý pododstavec druhá a třetí odrážka

Čl. 37 odst. 2 druhý a třetí pododstavec

Čl. 8 odst. 1 písm. c) třetí pododstavec

Čl. 37 odst. 2 čtvrtý pododstavec

Čl. 8 odst. 1 písm. c) čtvrtý pododstavec

Čl. 37 odst. 3 první pododstavec

Čl. 8 odst. 1 písm. c) pátý pododstavec

—

Čl. 8 odst. 1 písm. c) šestý pododstavec

Čl. 37 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 8 odst. 1 písm. d) první a druhý pododstavec

Čl. 38 odst. 1 a 2

Čl. 8 odst. 1 písm. e) první věta

Čl. 39 první pododstavec

Čl. 8 odst. 1 písm. e) druhá a třetí věta

Čl. 39 druhý pododstavec

Čl. 8 odst. 2

Čl. 32 druhý pododstavec

Čl. 9 odst. 1

Článek 43

Čl. 9 odst. 2 návětí

—

Čl. 9 odst. 2 písm. a)

Článek 45

Čl. 9 odst. 2 písm. b)

Článek 46

Čl. 9 odst. 2 písm. c) první a druhá odrážka

Čl. 52 písm. a) a b)

Čl. 9 odst. 2 písm. c) třetí a čtvrtá odrážka

Čl. 52 písm. c)

Čl. 9 odst. 2 písm. e) první až šestá odrážka

Čl. 56 odst. 1 písm. a) až f)

Čl. 9 odst. 2 písm. e) sedmá odrážka

Čl. 56 odst. 1 písm. l)

Čl. 9 odst. 2 písm. e) osmá odrážka

Čl. 56 odst. 1 písm. g)

Čl. 9 odst. 2 písm. e) devátá odrážka

Čl. 56 odst. 1 písm. h)

Čl. 9 odst. 2 písm. e) desátá odrážka první věta

Čl. 56 odst. 1 písm. i)

Čl. 9 odst. 2 písm. e) desátá odrážka druhá věta

Čl. 24 odst. 2

Čl. 9 odst. 2 písm. e) desátá odrážka třetí věta

Čl. 56 odst. 1 písm. i)

Čl. 9 odst. 2 písm. e) jedenáctá a dvanáctá odrážka

Čl. 56 odst. 1 písm. j) a k)

Čl. 9 odst. 2 písm. f)

Čl. 57 odst. 1

Čl. 9 odst. 3

Čl. 58 první a druhý pododstavec

Čl. 9 odst. 3 písm. a) a b)

Čl. 58 první pododstavec písm. a) a b)

Čl. 9 odst. 4

Čl. 59 odst. 1 a 2

Čl. 10 odst. 1 písm. a) a b)

Čl. 62 body 1 a 2

Čl. 10 odst. 2 první pododstavec první věta

Článek 63

Čl. 10 odst. 2 první pododstavec druhá a třetí věta

Čl. 64 odst. 1 a 2

Čl. 10 odst. 2 druhý pododstavec

Článek 65

Čl. 10 odst. 2 třetí pododstavec první, druhá a třetí odrážka

Čl. 66 písm. a), b) a c)

Čl. 10 odst. 3 první pododstavec první věta

Článek 70

Čl. 10 odst. 3 první pododstavec druhá věta

Čl. 71 odst. 1 první pododstavec

Čl. 10 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 71 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 10 odst. 3 třetí pododstavec

Čl. 71 odst. 2

Čl. 11 část A odst. 1 písm. a)

Článek 73

Čl. 11 část A odst. 1 písm. b)

Článek 74

Čl. 11 část A odst. 1 písm. c)

Článek 75

Čl. 11 část A odst. 1 písm. d)

Článek 77

Čl. 11 část A odst. 2 písm. a)

Čl. 78 první pododstavec písm. a)

Čl. 11 část A odst. 2 písm. b) první věta

Čl. 78 první pododstavec písm. b)

Čl. 11 část A odst. 2 písm. b) druhá věta

Čl. 78 druhý pododstavec

Čl. 11 část A odst. 3 písm. a) a b)

Čl. 79 první pododstavec písm. a) a b),

čl. 87 písm. a) a b)

Čl. 11 část A odst. 3 písm. c) první věta

Čl. 79 první pododstavec písm. c)

Čl. 11 část A odst. 3 písm. c) druhá věta

Čl. 79 druhý pododstavec

Čl. 11 část A odst. 4 první a druhý pododstavec

Čl. 81 první a druhý pododstavec

Čl. 11 část A odst. 5

Článek 82

Čl. 11 část A odst. 6 první pododstavec první a druhá věta

Čl. 80 odst. 1 první pododstavec

Čl. 11 část A odst. 6 první pododstavec třetí věta

Čl. 80 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 11 část A odst. 6 druhý pododstavec

Čl. 80 odst. 1 první pododstavec

Čl. 11 část A odst. 6 třetí pododstavec

Čl. 80 odst. 2

Čl. 11 část A odst. 6 čtvrtý pododstavec

Čl. 80 odst. 3

Čl. 11 část A odst. 7 první a druhý pododstavec

Čl. 72 první a druhý pododstavec

Čl. 11 část B odst. 1

Článek 85

Čl. 11 část B odst. 3 písm. a)

Čl. 86 odst. 1 písm. a)

Čl. 11 část B odst. 3 písm. b) první pododstavec

Čl. 86 odst. 1 písm. b)

Čl. 11 část B odst. 3 písm. b) druhý pododstavec

Čl. 86 odst. 2

Čl. 11 část B odst. 3 písm. b) třetí pododstavec

Čl. 86 odst. 1 písm. b)

Čl. 11 část B odst. 4

Článek 87

Čl. 11 část B odst. 5

Článek 88

Čl. 11 část B odst. 6 první a druhý pododstavec

Čl. 89 první a druhý pododstavec

Čl. 11 část C odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 90 odst. 1 a 2

Čl. 11 část C odst. 2 první pododstavec

Čl. 91 odst. 1

Čl. 11 část C odst. 2 druhý pododstavec první a druhá věta

Čl. 91 odst. 2 první a druhý pododstavec

Čl. 11 část C odst. 3 první a druhá odrážka

Čl. 92 písm. a) a b)

Čl. 12 odst. 1

Čl. 93 první pododstavec

Čl. 12 odst. 1 písm. a)

Čl. 93 druhý pododstavec písm. a)

Čl. 12 odst. 1 písm. b)

Článek 93 druhý pododstavec písm. c)

Čl. 12 odst. 2 první a druhá odrážka

Čl. 95 první a druhý pododstavec

Čl. 12 odst. 3 písm. a) první pododstavec první věta

Článek 96

Čl. 12 odst. 3 písm. a) první pododstavec druhá věta

Čl. 97 odst. 1

Čl. 12 odst. 3 písm. a) druhý pododstavec

Čl. 97 odst. 2

Čl. 12 odst. 3 písm. a) třetí pododstavec první věta

Čl. 98 odst. 1

Čl. 12 odst. 3 písm. a) třetí pododstavec druhá věta

Čl. 98 odst. 2 první pododstavec,

čl. 99 odst. 1

Čl. 12 odst. 3 písm. a) čtvrtý pododstavec

Čl. 98 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 12 odst. 3 písm. b) první věta

Čl. 102 první pododstavec

Čl. 12 odst. 3 písm. b) druhá, třetí a čtvrtá věta

Čl. 102 druhý pododstavec

Čl. 12 odst. 3 písm. c) první pododstavec

Čl. 103 odst. 1

Čl. 12 odst. 3 písm. c) druhý pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 103 odst. 2 písm. a) a b)

Čl. 12 odst. 4 první pododstavec

Čl. 99 odst. 2

Čl. 12 odst. 4 druhý pododstavec první a druhá věta

Čl. 100 první a druhý pododstavec

Čl. 12 odst. 4 třetí pododstavec

Článek 101

Čl. 12 odst. 5

Čl. 94 odst. 2

Čl. 12 odst. 6

Článek 105

Čl. 13 část A odst. 1 návětí

Článek 131

Čl. 13 část A odst. 1 písm. a) až n)

Čl. 132 odst. 1 písm. a) až n)

Čl. 13 část A odst. 1 písm. o) první věta

Čl. 132 odst. 1 písm. o)

Čl. 13 část A odst. 1 písm. o) druhá věta

Čl. 132 odst. 2

Čl. 13 část A odst. 1 písm. p) a q)

Čl. 132 odst. 1 písm. p) a q)

Čl. 13 část A odst. 2 písm. a) první až čtvrtá odrážka

Čl. 133 první pododstavec písm. a) až d)

Čl. 13 část A odst. 2 písm. b) první a druhá odrážka

Čl. 134 písm. a) a b)

Čl. 13 část B návětí

Článek 131

Čl. 13 část B písm. a)

Čl. 135 odst. 1 písm. a)

Čl. 13 část B písm. b) první pododstavec

Čl. 135 odst. 1 písm. l)

Čl. 13 část B písm. b) první pododstavec body 1 až 4

Čl. 135 odst. 2 první pododstavec písm. a) až d)

Čl. 13 část B písm. b) druhý pododstavec

Čl. 135 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 13 část B písm. c)

Čl. 136 písm. a) a b)

Čl. 13 část B písm. d)

—

Čl. 13 část B písm. d) body 1 až 5

Čl. 135 odst. 1 písm. b) až f)

Čl. 13 část B písm. d) body 1 až 5 první a druhá odrážka

Čl. 135 odst. 1 písm. f)

Čl. 13 část B písm. d) bod 6

Čl. 135 odst. 1 písm. g)

Čl. 13 část B písm. e) až h)

Čl. 135 odst. 1 písm. h) až k)

Čl. 13 část C první pododstavec písm. a)

Čl. 137 odst. 1 písm. d)

Čl. 13 část C první pododstavec písm. b)

Čl. 137 odst. 1 písm. a), b) a c)

Čl. 13 část C druhý pododstavec

Čl. 137 odst. 2 první a druhý pododstavec

Čl. 14 odst. 1 návětí

Článek 131

Čl. 14 odst. 1 písm. a)

Čl. 140 písm. a)

Čl. 14 odst. 1 písm. d) první a druhý pododstavec

Čl. 143 písm. b) a c)

Čl. 14 odst. 1 písm. e)

Čl. 143 písm. e)

Čl. 14 odst. 1 písm. g) první až čtvrtá odrážka

Čl. 143 písm. f) až i)

Čl. 14 odst. 1 písm. h)

Čl. 143 písm. j)

Čl. 14 odst. 1 písm. i)

Článek 144

Čl. 14 odst. 1 písm. j)

Čl. 143 písm. k)

Čl. 14 odst. 1 písm. k)

Čl. 143 písm. l)

Čl. 14 odst. 2 první pododstavec

Čl. 145 odst. 1

Čl. 14 odst. 2 druhý pododstavec první, druhá a třetí odrážka

Čl. 145 odst. 2 první, druhý a třetí pododstavec

Čl. 14 odst. 2 třetí pododstavec

Čl. 145 odst. 3

Článek 15 návětí

Článek 131

Čl. 15 bod 1

Čl. 146 odst. 1 písm. a)

Čl. 15 bod 2 první pododstavec

Čl. 146 odst. 1 písm. b)

Čl. 15 bod 2 druhý pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 147 odst. 1 první pododstavec písm. a) a b)

Čl. 15 bod 2 druhý pododstavec třetí odrážka první část věty

Čl. 147 odst. 1 první pododstavec písm. c)

Čl. 15 bod 2 druhý pododstavec třetí odrážka druhá část věty

Čl. 147 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 15 bod 2 třetí pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 147 odst. 2 první a druhý pododstavec

Čl. 15 bod 2 čtvrtý pododstavec

Čl. 147 odst. 2 třetí pododstavec

Čl. 15 bod 3

Čl. 146 odst. 1 písm. d)

Čl. 15 bod 4 první pododstavec písm. a) a b)

Čl. 148 písm. a)

Čl. 15 bod 4 první pododstavec písm. c)

Čl. 148 písm. b)

Čl. 15 bod 4, druhý pododstavec první a druhá věta

Čl. 150 odst. 1 a 2

Čl. 15 bod 5

Čl. 148 písm. c)

Čl. 15 bod 6

Čl. 148 písm. f)

Čl. 15 bod 7

Čl. 148 písm. e)

Čl. 15 bod 8

Čl. 148 písm. d)

Čl. 15 bod 9

Čl. 148 písm. g)

Čl. 15 bod 10 první pododstavec první až čtvrtá odrážka

Čl. 151 odst. 1 první pododstavec písm. a) až d)

Čl. 15 bod 10 druhý pododstavec

Čl. 151 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 15 bod 10 třetí pododstavec

Čl. 151 odst. 2

Čl. 15 bod 11

Článek 152

Čl. 15 bod 12 první věta

Čl. 146 odst. 1 písm. c)

Čl. 15 bod 12 druhá věta

Čl. 146 odst. 2

Čl. 15 bod 13

Čl. 146 odst. 1 písm. e)

Čl. 15 bod 14 první a druhý pododstavec

Čl. 153 první a druhý pododstavec

Čl. 15 bod 15

Článek 149

Čl. 16 odst. 1

—

Čl. 16 odst. 2

Čl. 164 odst. 1

Čl. 16 odst. 3

Článek 166

Čl. 17 odst. 1

Článek 167

Čl. 17 odst. 2, 3 a 4

—

Čl. 17 odst. 5 první a druhý pododstavec

Čl. 173 odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. a) až e)

Čl. 173 odst. 2 písm. a) až e)

Čl. 17 odst. 6

Článek 176

Čl. 17 odst. 7 první a druhá věta

Čl. 177 první a druhý pododstavec

Čl. 18 odst. 1

—

Čl. 18 odst. 2 první a druhý pododstavec

Čl. 179 první a druhý pododstavec

Čl. 18 odst. 3

Článek 180

Čl. 18 odst. 4 první a druhý pododstavec

Čl. 183 první a druhý pododstavec

Čl. 19 odst. 1 první pododstavec první odrážka

Čl. 174 odst. 1 první pododstavec písm. a)

Čl. 19 odst. 1 první pododstavec druhá odrážka první věta

Čl. 174 odst. 1 první pododstavec písm. b)

Čl. 19 odst. 1 první pododstavec druhá odrážka druhá věta

Čl. 174 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 175 odst. 1

Čl. 19 odst. 2 první věta

Čl. 174 odst. 2 písm. a)

Čl. 19 odst. 2 druhá věta

Čl. 174 odst. 2 písm. b) a c)

Čl. 19 odst. 2 třetí věta

Čl. 174 odst. 3

Čl. 19 odst. 3 první pododstavec první a druhá věta

Čl. 175 odst. 2 první pododstavec

Čl. 19 odst. 3 první pododstavec třetí věta

Čl. 175 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 19 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 175 odst. 3

Čl. 20 odst. 1 návětí

Článek 186

Čl. 20 odst. 1 písm. a)

Článek 184

Čl. 20 odst. 1 písm. b) první část první věty

Čl. 185 odst. 1

Čl. 20 odst. 1 písm. b) druhá část první věty

Čl. 185 odst. 2 první pododstavec

Čl. 20 odst. 1 písm. b) druhá věta

Čl. 185 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 20 odst. 2 první pododstavec první věta

Čl. 187 odst. 1 první pododstavec

Čl. 20 odst. 2 první pododstavec druhá a třetí věta

Čl. 187 odst. 2 první a druhý pododstavec

Čl. 20 odst. 2 druhý a třetí pododstavec

Čl. 187 odst. 1 druhý a třetí pododstavec

Čl. 20 odst. 3 první pododstavec první věta

Čl. 188 odst. 1 první pododstavec

Čl. 20 odst. 3 první pododstavec druhá věta

Čl. 188 odst. 1 druhý a třetí pododstavec

Čl. 20 odst. 3 první pododstavec třetí věta

Čl. 188 odst. 2

Čl. 20 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 188 odst. 2

Čl. 20 odst. 4 první pododstavec první až čtvrtá odrážka

Čl. 189 písm. a) až d)

Čl. 20 odst. 4 druhý pododstavec

Článek 190

Čl. 20 odst. 5

Článek 191

Čl. 20 odst. 6

Článek 192

Článek 21

—

Článek 22

—

Článek 22a

Článek 249

Čl. 23 první pododstavec

Čl. 211 první pododstavec,

článek 260

Čl. 23 druhý pododstavec

Čl. 211 druhý pododstavec

Čl. 24 odst. 1

Článek 281

Čl. 24 odst. 2 návětí

Článek 292

Čl. 24 odst. 2 písm. a) první pododstavec

Čl. 284 odst. 1

Čl. 24 odst. 2 písm. a) druhý a třetí pododstavec

Čl. 284 odst. 2 první a druhý pododstavec

Čl. 24 odst. 2 písm. b) první a druhá věta

Čl. 285 první a druhý pododstavec

Čl. 24 odst. 2 písm. c)

Článek 286

Čl. 24 odst. 3 první pododstavec

Článek 282

Čl. 24 odst. 3 druhý pododstavec první věta

Čl. 283 odst. 2

Čl. 24 odst. 3 druhý pododstavec druhá věta

Čl. 283 odst. 1 písm. a)

Čl. 24 odst. 4 první pododstavec

Čl. 288 první pododstavec body 1 až 4

Čl. 24 odst. 4 druhý pododstavec

Čl. 288 druhý pododstavec

Čl. 24 odst. 5

Článek 289

Čl. 24 odst. 6

Článek 290

Čl. 24 odst. 7

Článek 291

Čl. 24 odst. 8 písm. a), b) a c)

Čl. 293 body 1, 2 a 3

Čl. 24 odst. 9

Článek 294

Čl. 24a první pododstavec první až desátá odrážka

Čl. 287 body 7 až 16

Čl. 25 odst. 1

Čl. 296 odst. 1

Čl. 25 odst. 2 první až osmá odrážka

Čl. 296 odst. 1 body 1 až 8

Čl. 25 odst. 3 první pododstavec první věta

Čl. 297 první pododstavec první věta a druhý pododstavec

Čl. 25 odst. 3 první pododstavec druhá věta

Čl. 298 první pododstavec

Čl. 25 odst. 3 první pododstavec třetí věta

Článek 299

Čl. 25 odst. 3 první pododstavec čtvrtá a pátá věta

Čl. 298 druhý pododstavec

Čl. 25 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 297 první pododstavec druhá věta

Čl. 25 odst. 4 první pododstavec

Čl. 272 odst. 1 první pododstavec písm. e)

Čl. 25 odst. 5 a 6

—

Čl. 25 odst. 7

Článek 304

Čl. 25 odst. 8

Čl. 301 odst. 2

Čl. 25 odst. 9

Čl. 296 odst. 2

Čl. 25 odst. 10

Čl. 296 odst. 3

Čl. 25 odst. 11 a 12

—

Čl. 26 odst. 1 první a druhá věta

Čl. 306 odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 26 odst. 1 třetí věta

Čl. 306 odst. 2

Čl. 26 odst. 2 první a druhá věta

Čl. 307 první a druhý pododstavec

Čl. 26 odst. 2 třetí věta

Článek 308

Čl. 26 odst. 3 první a druhá věta

Čl. 309 první a druhý pododstavec

Čl. 26 odst. 4

Článek 310

Čl. 26a část A písm. a) první pododstavec

Čl. 311 odst. 1 bod 2

Čl. 26a část A písm. a) druhý pododstavec

Čl. 311 odst. 2

Čl. 26a část A písm. b) a c)

Čl. 311 odst. 1 body 3 a 4

Čl. 26a část A písm. d)

Čl. 311 odst. 1 bod 1

Čl. 26a část A písm. e) a f)

Čl. 311 odst. 1 body 5 a 6

Čl. 26a část A písm. g) úvodní slova

Čl. 311 odst. 1 bod 7

Čl. 26a část A písm. g) první a druhá odrážka

Čl. 311 odst. 3

Čl. 26a část B odst. 1

Čl. 313 odst. 1

Čl. 26a část B odst. 2

Článek 314

Čl. 26a část B odst. 2 první až čtvrtá odrážka

Čl. 314 písm. a) až d)

Čl. 26a část B odst. 3 první pododstavec první a druhá věta

Čl. 315 první a druhý pododstavec

Čl. 26a část B odst. 3 druhý pododstavec

Článek 312

Čl. 26a část B odst. 3 druhý pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 312 body 1 a 2

Čl. 26a část B odst. 4 první pododstavec

Čl. 316 odst. 1

Čl. 26a část B odst. 4 první pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 316 odst. 1 písm. a), b) a c)

Čl. 26a část B odst. 4 druhý pododstavec

Čl. 316 odst. 2

Čl. 26a část B odst. 4 třetí pododstavec první a druhá věta

Čl. 317 první a druhý pododstavec

Čl. 26a část B odst. 5

Článek 321

Čl. 26a část B odst. 6

Článek 323

Čl. 26a část B odst. 7

Článek 322

Čl. 26a část B odst. 7 písm. a), b) a c)

Čl. 322 písm. a), b) a c)

Čl. 26a část B odst. 8

Článek 324

Čl. 26a část B odst. 9

Článek 325

Čl. 26a část B odst. 10 první a druhý pododstavec

Čl. 318 odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 26a část B odst. 10 třetí pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 318 odst. 2 písm. a) a b)

Čl. 26a část B odst. 10 čtvrtý pododstavec

Čl. 318 odst. 3

Čl. 26a část B odst. 11 první pododstavec

Článek 319

Čl. 26a část B odst. 11 druhý pododstavec písm. a)

Čl. 320 odst. 1 první pododstavec

Čl. 26a část B odst. 11 druhý pododstavec písm. b) a c)

Čl. 320 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 26a část B odst. 11 třetí pododstavec

Čl. 320 odst. 2

Čl. 26a část C odst. 1 návětí

Čl. 333 odst. 1,

článek 334

Čl. 26a část C odst. 1 první až čtvrtá odrážka

Čl. 334 písm. a) až d)

Čl. 26a část C odst. 2 první a druhá odrážka

Čl. 336 písm. a) a b)

Čl. 26a část C odst. 3

Článek 337

Čl. 26a část C odst. 4 první pododstavec první, druhá a třetí odrážka

Čl. 339 první pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 26a část C odst. 4 druhý pododstavec

Čl. 339 druhý pododstavec

Čl. 26a část C odst. 5 první a druhý pododstavec

Čl. 340 odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 26a část C odst. 5 třetí pododstavec

Čl. 340 odst. 2

Čl. 26a část C odst. 6 první pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 338 první pododstavec písm. a) a b)

Čl. 26a část C odst. 6 druhý pododstavec

Čl. 338 druhý pododstavec

Čl. 26a část C odst. 7

Článek 335

Čl. 26a část D návětí

—

Čl. 26a část D písm. a)

Čl. 313 odst. 2,

čl. 333 odst. 2

Čl. 26a část D písm. b)

Čl. 4 písm. a) a c)

Čl. 26a část D písm. c)

Článek 35,

čl. 139 odst. 3 první pododstavec

Čl. 26b část A první pododstavec bod i) první věta

Čl. 344 odst. 1 bod 1

Čl. 26b část A první pododstavec bod i) druhá věta

Čl. 344 odst. 2

Čl. 26b část A první pododstavec bod ii) první až čtvrtá odrážka

Čl. 344 odst. 1 bod 2

Čl. 26b část A druhý pododstavec

Čl. 344 odst. 3

Čl. 26b část A třetí pododstavec

Článek 345

Čl. 26b část B první pododstavec

Článek 346

Čl. 26b část B druhý pododstavec

Článek 347

Čl. 26b část C první pododstavec

Článek 348

Čl. 26b část C druhý pododstavec první a druhá věta

Čl. 349 odst. 1 a 2

Čl. 26b část C třetí pododstavec

Článek 350

Čl. 26b část C čtvrtý pododstavec

Článek 351

Čl. 26b část D odst. 1 písm. a), b) a c)

Čl. 354 písm. a), b) a c)

Čl. 26b část D odst. 2

Článek 355

Čl. 26b část E první a druhý pododstavec

Čl. 356 odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 26b část E třetí a čtvrtý pododstavec

Čl. 356 odst. 2 a 3

Čl. 26b část F první věta

Čl. 198 odst. 2 a 3

Čl. 26b část F druhá věta

Články 208 a 255

Čl. 26b část G odst. 1 první pododstavec

Článek 352

Čl. 26b část G odst. 1 druhý pododstavec

—

Čl. 26b část G odst. 2 písm. a)

Článek 353

Čl. 26b část G odst. 2 písm. b) první a druhá věta

Čl. 198 odst. 1 a 2

Čl. 26c část A písm. a) až e)

Čl. 358 body 1 až 5

Čl. 26c část B odst. 1

Článek 359

Čl. 26c část B odst. 2 první pododstavec

Článek 360

Čl. 26c část B odst. 2 druhý pododstavec první část první věty

Čl. 361 odst. 1

Čl. 26c část B odst. 2 druhý pododstavec druhá část první věty

Čl. 361 odst. 1 písm. a) až e)

Čl. 26c část B odst. 2 druhý pododstavec druhá věta

Čl. 361 odst. 2

Čl. 26c část B odst. 3 první a druhý pododstavec

Článek 362

Čl. 26c část B odst. 4 písm. a) až d)

Čl. 363 písm. a) až d)

Čl. 26c část B odst. 5 první pododstavec

Článek 364

Čl. 26c část B odst. 5 druhý pododstavec

Článek 365

Čl. 26c část B odst. 6 první věta

Čl. 366 odst. 1 první pododstavec

Čl. 26c část B odst. 6 druhá a třetí věta

Čl. 366 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 26c část B odst. 6 čtvrtá věta

Čl. 366 odst. 2

Čl. 26c část B odst. 7 první věta

Čl. 367 první pododstavec

Čl. 26c část B odst. 7 druhá a třetí věta

Čl. 367 druhý pododstavec

Čl. 26c část B odst. 8

Článek 368

Čl. 26c část B odst. 9 první věta

Čl. 369 odst. 1

Čl. 26c část B odst. 9 druhá a třetí věta

Čl. 369 odst. 2 první a druhý pododstavec

Čl. 26c část B odst. 10

Čl. 204 odst. 1 třetí pododstavec

Čl. 27 odst. 1 první a druhá věta

Čl. 395 odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 27 odst. 2 první a druhá věta

Čl. 395 odst. 2 první pododstavec

Čl. 27 odst. 2 třetí věta

Čl. 395 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 27 odst. 3 a 4

Čl. 395 odst. 3 a 4

Čl. 27 odst. 5

Článek 394

Čl. 28 odst. 1 a 1a

—

Čl. 28 odst. 2 úvodní věta

Článek 109

Čl. 28 odst. 2 písm. a) první pododstavec

Čl. 110 první a druhý pododstavec

Čl. 28 odst. 2 písm. a) druhý pododstavec

—

Čl. 28 odst. 2 písm. a) třetí pododstavec první věta

Čl. 112 první pododstavec

Čl. 28 odst. 2 písm. a) třetí pododstavec druhá a třetí věta

Čl. 112 druhý pododstavec

Čl. 28 odst. 2 písm. b)

Článek 113

Čl. 28 odst. 2 písm. c) první a druhá věta

Čl. 114 odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 28 odst. 2 písm. c) třetí věta

Čl. 114 odst. 2

Čl. 28 odst. 2 písm. d)

Článek 115

Čl. 28 odst. 2 písm. e) první a druhý pododstavec

Čl. 118 první a druhý pododstavec

Čl. 28 odst. 2 písm. f)

Článek 120

Čl. 28 odst. 2 písm. g)

—

Čl. 28 odst. 2 písm. h) první a druhý pododstavec

Čl. 121 první a druhý pododstavec

Čl. 28 odst. 2 písm. i)

Článek 122

Čl. 28 odst. 2 písm. j)

Čl. 117 odst. 2

Čl. 28 odst. 2 písm. k)

Článek 116

Čl. 28 odst. 3 písm. a)

Článek 370

Čl. 28 odst. 3 písm. b)

Článek 371

Čl. 28 odst. 3 písm. c)

Článek 391

Čl. 28 odst. 3 písm. d)

Článek 372

Čl. 28 odst. 3 písm. e)

Článek 373

Čl. 28 odst. 3 písm. f)

Článek 392

Čl. 28 odst. 3 písm. g)

Článek 374

Čl. 28 odst. 3a

Článek 376

Čl. 28 odst. 4 a 5

Čl. 393 odst. 1 a 2

Čl. 28 odst. 6 první pododstavec první věta

Čl. 106 první a druhý pododstavec

Čl. 28 odst. 6 první pododstavec druhá věta

Čl. 106 třetí pododstavec

Čl. 28 odst. 6 druhý pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 107 první pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 28 odst. 6 druhý pododstavec písm. d)

Čl. 107 druhý pododstavec

Čl. 28 odst. 6 třetí pododstavec

Čl. 107 druhý pododstavec

Čl. 28 odst. 6 čtvrtý pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 108 písm. a), b) a c)

Čl. 28 odst. 6 pátý a šestý pododstavec

—

Čl. 28a odst. 1 návětí

Čl. 2 odst. 1

Čl. 28a odst. 1 písm. a) první pododstavec

Čl. 2 odst. 1 písm. b) bod i)

Čl. 28a odst. 1 písm. a) druhý pododstavec

Čl. 3 odst. 1

Čl. 28a odst. 1 písm. a) třetí pododstavec

Čl. 3 odst. 3

Čl. 28a odst. 1 písm. b)

Čl. 2 odst. 1 písm. b) bod ii)

Čl. 28a odst. 1 písm. c)

Čl. 2 odst. 1 písm. b) bod iii)

Čl. 28a odst. 1a písm. a)

Čl. 3 odst. 1 písm. a)

Čl. 28a odst. 1a písm. b) první pododstavec první odrážka

Čl. 3 odst. 1 písm. b)

Čl. 28a odst. 1a písm. b) první pododstavec druhá a třetí odrážka

Čl. 3 odst. 2 první pododstavec písm. a) a b)

Čl. 28a odst. 1a písm. b) druhý pododstavec

Čl. 3 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 28a odst. 2 návětí

—

Čl. 28a odst. 2 písm. a)

Čl. 2 odst. 2 písm. a) body i), ii) a iii)

Čl. 28a odst. 2 písm. b) první pododstavec

Čl. 2 odst. 2 písm. b)

Čl. 28a odst. 2 písm. b) první pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 2 odst. 2 písm. b) body i), ii) a iii)

Čl. 28a odst. 2 písm. b) druhý pododstavec

Čl. 2 odst. 2 písm. c)

Čl. 28a odst. 3 první a druhý pododstavec

Čl. 20 první a druhý pododstavec

Čl. 28a odst. 4 první pododstavec

Čl. 9 odst. 2

Čl. 28a odst. 4 druhý pododstavec první odrážka

Čl. 172 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 28a odst. 4 druhý pododstavec druhá odrážka

Čl. 172 odst. 1 první pododstavec

Čl. 28a odst. 4 třetí pododstavec

Čl. 172 odst. 2

Čl. 28a odst. 5 písm. b) první pododstavec

Čl. 17 odst. 1 první pododstavec

Čl. 28a odst. 5 písm. b) druhý pododstavec

Čl. 17 odst. 1 druhý pododstavec a odst. 2 návětí

Čl. 28a odst. 5 písm. b) druhý pododstavec první odrážka

Čl. 17 odst. 2 písm. a) a b)

Čl. 28a odst. 5 písm. b) druhý pododstavec druhá odrážka

Čl. 17 odst. 2 písm. c)

Čl. 28a odst. 5 písm. b) druhý pododstavec třetí odrážka

Čl. 17 odst. 2 písm. e)

Čl. 28a odst. 5 písm. b) druhý pododstavec pátá, šestá a sedmá odrážka

Čl. 17 odst. 2 písm. f), g) a h)

Čl. 28a odst. 5 písm. b) druhý pododstavec osmá odrážka

Čl. 17 odst. 2 písm. d)

Čl. 28a odst. 5 písm. b) třetí pododstavec

Čl. 17 odst. 3

Čl. 28a odst. 6 první pododstavec

Článek 21

Čl. 28a odst. 6 druhý pododstavec

Článek 22

Čl. 28a odst. 7

Článek 23

Čl. 28b část A odst. 1

Článek 40

Čl. 28b část A odst. 2 první a druhý pododstavec

Čl. 41 první a druhý pododstavec

Čl. 28b část A odst. 2 třetí pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 42 písm. a) a b)

Čl. 28b část B odst. 1 první pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 33 odst. 1 písm. a) a b)

Čl. 28b část B odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 33 odst. 2

Čl. 28b část B odst. 2 první pododstavec

Čl. 34 odst. 1 písm. a)

Čl. 28b část B odst. 2 první pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 34 odst. 1 písm. b) a c)

Čl. 28b část B odst. 2 druhý pododstavec první a druhá věta

Čl. 34 odst. 2 první a druhý pododstavec

Čl. 28b část B odst. 2 třetí pododstavec první věta

Čl. 34 odst. 3

Čl. 28b část B odst. 2 třetí pododstavec druhá a třetí věta

—

Čl. 28b část B odst. 3 první a druhý pododstavec

Čl. 34 odst. 4 první a druhý pododstavec

Čl. 28b část C odst. 1 první odrážka první pododstavec

Čl. 48 první pododstavec

Čl. 28b část C odst. 1 první odrážka druhý pododstavec

Článek 49

Čl. 28b část C odst. 1 druhá a třetí odrážka

Čl. 48 druhý a třetí pododstavec

Čl. 28b část C odst. 2 a 3

Čl. 47 první a druhý pododstavec

Čl. 28b část C odst. 4

Článek 51

Čl. 28b část D

Článek 53

Čl. 28b část E odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 50 první a druhý pododstavec

Čl. 28b část E odst. 2 první a druhý pododstavec

Čl. 54 první a druhý pododstavec

Čl. 28b část E odst. 3 první a druhý pododstavec

Čl. 44 první a druhý pododstavec

Čl. 28b část F první a druhý pododstavec

Čl. 55 první a druhý pododstavec

Článek 28c část A návětí

Článek 131

Čl. 28c část A písm. a) první pododstavec

Čl. 138 odst. 1

Čl. 28c část A písm. a) druhý pododstavec

Čl. 139 odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 28c část A písm. b)

Čl. 138 odst. 2 písm. a)

Čl. 28c část A písm. c) první pododstavec

Čl. 138 odst. 2 písm. b)

Čl. 28c část A písm. c) druhý pododstavec

Čl. 139 odst. 2

Čl. 28c část A písm. d)

Čl. 138 odst. 2 písm. c)

Článek 28c část B návětí

Článek 131

Čl. 28c část B písm. a), b) a c)

Čl. 140 písm. a), b) a c)

Čl. 28c část C

Článek 142

Čl. 28c část D první pododstavec

Čl. 143 písm. d)

Čl. 28c část D druhý pododstavec

Článek 131

Čl. 28c část E bod 1 první odrážka, nahrazující čl. 16 odst. 1

—	odst. 1 první pododstavec

Článek 155

—	odst. 1 první pododstavec bod A

Čl. 157 odst. 1 písm. a)

—	odst. 1 první pododstavec bod B první pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 156 odst. 1 písm. a), b) a c)

—	odst. 1 první pododstavec bod B první pododstavec písm. d) první a druhá odrážka

Čl. 156 odst. 1 písm. d) a e)

—	odst. 1 první pododstavec bod B první pododstavec písm. e) první pododstavec

Čl. 157 odst. 1 písm. b)

—	odst. 1 první pododstavec bod B první pododstavec písm. e) druhý pododstavec první odrážka

Článek 154

—	odst. 1 první pododstavec bod B první pododstavec písm. e) druhý pododstavec druhá odrážka první věta

Článek 154

—	odst. 1 první pododstavec bod B první pododstavec písm. e) druhý pododstavec druhá odrážka druhá věta

Čl. 157 odst. 2

—	odst. 1 první pododstavec bod B první pododstavec písm. e) třetí pododstavec první odrážka

—

—	odst. 1 první pododstavec bod B první pododstavec písm. e) třetí pododstavec druhá, třetí a čtvrtá odrážka

Čl. 158 odst. 1 písm. a), b) a c)

—	odst. 1 první pododstavec bod B druhý pododstavec

Čl. 156 odst. 2

—	odst. 1 první pododstavec bod C

Článek 159

—	odst. 1 první pododstavec bod D první pododstavec písm. a) a b)

Čl. 160 odst. 1 písm. a) a b)

—	odst. 1 první pododstavec bod D druhý pododstavec

Čl. 160 odst. 2

—	odst. 1 první pododstavec bod E první a druhá odrážka

Čl. 160 písm. a) a b)

—	odst. 1 druhý pododstavec

Článek 202

—	odst. 1 třetí pododstavec

Článek 163

Čl. 28c část E bod 1 druhá odrážka, vkládající odstavec 1a do článku 16

—	odstavec 1a

Článek 162

Čl. 28c část E bod 2 první odrážka, doplňující čl. 16 odst. 2

—	odst. 2 první pododstavec

Čl. 164 odst. 1

Čl. 28c část E bod 2 druhá odrážka, vkládající druhý a třetí pododstavec do čl. 16 odst. 2

—	odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 164 odst. 2

—	odst. 2 třetí pododstavec

Článek 165

Čl. 28c část E bod 3 první až pátá odrážka

Čl. 141 písm. a) až e)

Čl. 28d odst. 1 první a druhá věta

Čl. 68 první a druhý pododstavec

Čl. 28d odst. 2 a 3

Čl. 69 odst. 1 a 2

Čl. 28d odst. 4 první a druhý pododstavec

Čl. 67 odst. 1 a 2

Čl. 28e odst. 1 první pododstavec

Článek 83

Čl. 28e odst. 1 druhý pododstavec první a druhá věta

Čl. 84 odst. 1 a 2

Čl. 28e odst. 2

Článek 76

Čl. 28e odst. 3

Čl. 93 druhý pododstavec písm. b)

Čl. 28e odst. 4

Čl. 94 odst. 1

Čl. 28f bod 1, nahrazující čl. 17 odst. 2, 3 a 4

—	odst. 2 písm. a)

Čl. 168 písm. a)

—	odst. 2 písm. b)

Čl. 168 písm. e)

—	odst. 2 písm. c)

Čl. 168 písm. b) a d)

—	odst. 2 písm. d)

Čl. 168 písm. c)

—	odst. 3 písm. a), b) a c)

Čl. 169 písm. a), b) a c),

čl. 170 písm. a) a b)

—	odst. 4 první pododstavec první odrážka

Čl. 171 odst. 1 první pododstavec

—	odst. 4 první pododstavec druhá odrážka

Čl. 171 odst. 2 první pododstavec

—	odst. 4 druhý pododstavec písm. a)

Čl. 171 odst. 1 druhý pododstavec

—	odst. 4 druhý pododstavec písm. b)

Čl. 171 odst. 2 druhý pododstavec

—	odst. 4 druhý pododstavec písm. c)

Čl. 171 odst. 3

Čl. 28f bod 2, nahrazující čl. 18 odst. 1

—	odst. 1 písm. a)

Čl. 178 písm. a)

—	odst. 1 písm. b)

Čl. 178 písm. e)

—	odst. 1 písm. c)

Čl. 178 písm. b) a d)

—	odst. 1 písm. d)

Čl. 178 písm. f)

—	odst. 1 písm. e)

Čl. 178 písm. c)

Čl. 28f bod 3, vkládající odstavec 3a do článku 18

—	odst. 3a první část věty

Článek 181

—	odst. 3a druhá část věty

Článek 182

Článek 28g, nahrazující článek 21

—	odst. 1 písm. a) první pododstavec

Článek 193

—	odst. 1 písm. a) druhý pododstavec

Čl. 194 odst. 1 a 2

—	odst. 1 písm. b)

Článek 196

—	odst. 1 písm. c) první pododstavec první, druhá a třetí odrážka

Čl. 197 odst. 1 písm. a), b) a c)

—	odst. 1 písm. c) druhý pododstavec

Čl. 197 odst. 2

—	odst. 1 písm. d)

Článek 203

—	odst. 1 písm. e)

Článek 200

—	odst. 1 písm. f)

Článek 195

—	odstavec 2

—

—	odst. 2 písm. a) první věta

Čl. 204 odst. 1 první pododstavec

—	odst. 2 písm. a) druhá věta

Čl. 204 odst. 2

—	odst. 2 písm. b)

Čl. 204 odst. 1 druhý pododstavec

—	odst. 2 písm. c) první pododstavec

Čl. 199 odst. 1 písm. a) až g)

—	odst. 2 písm. c) druhý, třetí a čtvrtý pododstavec

Čl. 199 odst. 2, 3 a 4

—	odstavec 3

Článek 205

—	odstavec 4

Článek 201

Článek 28h, nahrazující článek 22

—	odst. 1 písm. a) první a druhá věta

Čl. 213 odst. 1 první a druhý pododstavec

—	odst. 1 písm. b)

Čl. 213 odst. 2

—	odst. 1 písm. c) první odrážka první věta

Čl. 214 odst. 1 písm. a)

—	odst. 1 písm. c) první odrážka druhá věta

Čl. 214 odst. 2

—	odst. 1 písm. c) druhá a třetí odrážka

Čl. 214 odst. 1 písm. b) a c)

—	odst. 1 písm. d) první a druhá věta

Čl. 215 první a druhý pododstavec

—	odst. 1 písm. e)

Článek 216

—	odst. 2 písm. a)

Článek 242

—	odst. 2 písm. b) první a druhá odrážka

Čl. 243 odst. 1 a 2

—	odst. 3 písm. a) první pododstavec první věta

Čl. 220 bod 1

—	odst. 3 písm. a) první pododstavec druhá věta

Čl. 220 body 2 a 3

—	odst. 3 písm. a) druhý pododstavec

Čl. 220 body 4 a 5

—	odst. 3 písm. a) třetí pododstavec první a druhá věta

Čl. 221 odst. 1 první a druhý pododstavec

—	odst. 3 písm. a) čtvrtý pododstavec

Čl. 221 odst. 2

—	odst. 3 písm. a) pátý pododstavec první věta

Článek 219

—	odst. 3 písm. a) pátý pododstavec druhá věta

Článek 228

—	odst. 3 písm. a) šestý pododstavec

Článek 222

—	odst. 3 písm. a) sedmý pododstavec

Článek 223

—	odst. 3 písm. a) osmý pododstavec první a druhá věta

Čl. 224 odst. 1 a 2

—	odst. 3 písm. a) devátý pododstavec první a druhá věta

Čl. 224 odst. 3 první pododstavec

—	odst. 3 písm. a) devátý pododstavec třetí věta

Čl. 224 odst. 3 druhý pododstavec

—	odst. 3 písm. a) desátý pododstavec

Článek 225

—	odst. 3 písm. b) první pododstavec první až dvanáctá odrážka

Čl. 226 body 1 až 12

—	odst. 3 písm. b) první pododstavec třináctá odrážka

Čl. 226 body 13 a 14

—	odst. 3 písm. b) první pododstavec čtrnáctá odrážka

Čl. 226 bod 15

—	odst. 3 písm. b) druhý pododstavec

Článek 227

—	odst. 3 písm. b) třetí pododstavec

Článek 229

—	odst. 3 písm. b) čtvrtý pododstavec

Článek 230

—	odst. 3 písm. b) pátý pododstavec

Článek 231

—	odst. 3 písm. c) první pododstavec

Článek 232

—	odst. 3 písm. c) druhý pododstavec návětí

Čl. 233 odst. 1 první pododstavec

—	odst. 3 písm. c) druhý pododstavec první odrážka první věta

Čl. 233 odst. 1 první pododstavec písm. a)

—	odst. 3 písm. c) druhý pododstavec první odrážka druhá věta

Čl. 233 odst. 2

—	odst. 3 písm. c) druhý pododstavec druhá odrážka první věta

Čl. 233 odst. 1 první pododstavec písm. b)

—	odst. 3 písm. c) druhý pododstavec druhá odrážka druhá věta

Čl. 233 odst. 3

—	odst. 3 písm. c) třetí pododstavec první věta

Čl. 233 odst. 1 druhý pododstavec

—	odst. 3 písm. c) třetí pododstavec druhá věta

Článek 237

—	odst. 3 písm. c) čtvrtý pododstavec první a druhá věta

Článek 234

—	odst. 3 písm. c) pátý pododstavec

Článek 235

—	odst. 3 písm. c) šestý pododstavec

Článek 236

—	odst. 3 písm. d) první pododstavec

Článek 244

—	odst. 3 písm. d) druhý pododstavec první věta

Čl. 245 odst. 1

—	odst. 3 písm. d) druhý pododstavec druhá a třetí věta

Čl. 245 odst. 2 první a druhý pododstavec

—	odst. 3 písm. d) třetí pododstavec první a druhá věta

Čl. 246 první a druhý pododstavec

—	odst. 3 písm. d) čtvrtý, pátý a šestý pododstavec

Čl. 247 odst. 1, 2 a 3

—	odst. 3 písm. d) sedmý pododstavec

Článek 248

—	odst. 3 písm. e) první pododstavec

Článek 217, článek 241

—	odst. 3 písm. e) druhý pododstavec

Článek 218

—	odst. 4 písm. a) první a druhá věta

Čl. 252 odst. 1

—	odst. 4 písm. a) třetí a čtvrtá věta

Čl. 252 odst. 2 první a druhý pododstavec

—	odst. 4 písm. a) pátá věta

Čl. 250 odst. 2

—	odst. 4 písm. b)

Čl. 250 odst. 1

—	odst. 4 písm. c) první odrážka první a druhý pododstavec

Čl. 251 písm. a) a b)

—	odst. 4 písm. c) druhá odrážka první pododstavec

Čl. 251 písm. c)

—	odst. 4 písm. c) druhá odrážka druhý pododstavec

Čl. 251 písm. d) a e)

—	odstavec 5

Článek 206

—	odst. 6 písm. a) první a druhá věta

Čl. 261 odst. 1

—	odst. 6 písm. a) třetí věta

Čl. 261 odst. 2

—	odst. 6 písm. b) první pododstavec

Článek 262

—	odst. 6 písm. b) druhý pododstavec první věta

Čl. 263 odst. 1 první pododstavec

—	odst. 6 písm. b) druhý pododstavec druhá věta

Čl. 263 odst. 2

—	odst. 6 písm. b) třetí pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 264 odst. 1 písm. a) a b)

—	odst. 6 písm. b) třetí pododstavec třetí odrážka první věta

Čl. 264 odst. 1 písm. d)

—	odst. 6 písm. b) třetí pododstavec třetí odrážka druhá věta

Čl. 264 odst. 2 první pododstavec

—	odst. 6 písm. b) čtvrtý pododstavec první odrážka

Čl. 264 odst. 1 písm. c) a e)

—	odst. 6 písm. b) čtvrtý pododstavec druhá odrážka první věta

Čl. 264 odst. 1 písm. f)

—	odst. 6 písm. b) čtvrtý pododstavec druhá odrážka druhá věta

Čl. 264 odst. 2 druhý pododstavec

—	odst. 6 písm. b) pátý pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 265 odst. 1 písm. a) a b)

—	odst. 6 písm. b) pátý pododstavec třetí odrážka první věta

Čl. 265 odst. 1 písm. c)

—	odst. 6 písm. b) pátý pododstavec třetí odrážka druhá věta

Čl. 265 odst. 2

—	odst. 6 písm. c) první odrážka

Čl. 263 odst. 1 druhý pododstavec

—	odst. 6 písm. c) druhá odrážka

Článek 266

—	odst. 6 písm. d)

Článek 254

—	odst. 6 písm. e) první pododstavec

Článek 268

—	odst. 6 písm. e) druhý pododstavec

Článek 259

—	odst. 7 první část věty

Čl. 207 první pododstavec,

článek 256,

článek 267

—	odst. 7 druhá část věty

Čl. 207 druhý pododstavec

—	odst. 8 první a druhý pododstavec

Čl. 273 první a druhý pododstavec

—	odst. 9 písm. a) první pododstavec první odrážka

Čl. 272 odst. 1 první pododstavec písm. c)

—	odst. 9 písm. a) první pododstavec druhá odrážka

Čl. 272 odst. 1 první pododstavec písm. a) a d)

—	odst. 9 písm. a) první pododstavec třetí odrážka

Čl. 272 odst. 1 první pododstavec písm. b)

—	odst. 9 písm. a) druhý pododstavec

Čl. 272 odst. 1 druhý pododstavec

—	odst. 9 písm. b)

Čl. 272 odst. 3

—	odst. 9 písm. c)

Článek 212

—	odst. 9 písm. d) první pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 238 odst. 1 písm. a) a b)

—	odst. 9 písm. d) druhý pododstavec první až čtvrtá odrážka

Čl. 238 odst. 2 písm. a) až d)

—	odst. 9 písm. d) třetí pododstavec

Čl. 238 odst. 3

—	odst. 9 písm. e) první pododstavec

Článek 239

—	odst. 9 písm. e) druhý pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 240 body 1 a 2

—	odstavec 10

Článek 209, článek 257

—	odstavec 11

Článek 210, článek 258

—	odstavec 12 úvodní slova

Článek 269

—	odst. 12 písm. a) první, druhá a třetí odrážka

Čl. 270 písm. a), b) a c)

—	odst. 12 písm. b) první, druhá a třetí odrážka

Čl. 271 písm. a), b) a c)

Článek 28i, vkládající třetí pododstavec do čl. 24 odst. 3

—	odst. 3 třetí pododstavec

Čl. 283 odst. 1 písm. b) a c)

Čl. 28j bod 1, vkládající druhý pododstavec do čl. 25 odst. 4

—	odst. 4 druhý pododstavec

Čl. 272 odst. 2

Čl. 28j bod 2, nahrazující čl. 25 odst. 5 a 6

—	odst. 5 první pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 300 body 1, 2 a 3

—	odst. 5 druhý pododstavec

Článek 302

—	odst. 6 písm. a) první pododstavec první věta

Čl. 301 odst. 1

—	odst. 6 písm. a) první pododstavec druhá věta

Čl. 303 odst. 1

—	odst. 6 písm. a) druhý pododstavec první, druhá a třetí odrážka

Čl. 303 odst. 2 písm. a), b) a c)

—	odst. 6 písm. a) třetí pododstavec

Čl. 303 odst. 3

—	odst. 6 písm. b)

Čl. 301 odst. 1

Čl. 28j bod 3, vkládající druhý pododstavec do čl. 25 odst. 9

—	odst. 9 druhý pododstavec

Článek 305

Čl. 28k bod 1 první pododstavec

—

Čl. 28k bod 1 druhý pododstavec písm. a)

Čl. 158 odst. 3

Čl. 28k bod 1 druhý pododstavec písm. b) a c)

—

Čl. 28k body 2, 3 a 4

—

Čl. 28k bod 5

Čl. 158 odst. 2

Čl. 28l první pododstavec

—

Čl. 28l druhý a třetí pododstavec

Čl. 402 odst. 1 a 2

Čl. 28l čtvrtý pododstavec

—

Článek 28m

Čl. 399 první pododstavec

Článek 28n

—

Čl. 28o odst. 1 návětí

Čl. 326 první pododstavec

Čl. 28o odst. 1 písm. a) první věta

Čl. 327 odst. 1 a 3

Čl. 28o odst. 1 písm. a) druhá věta

Čl. 327 odst. 2

Čl. 28o odst. 1 písm. b)

Článek 328

Čl. 28o odst. 1 písm. c) první, druhá a třetí odrážka

Čl. 329 písm. a), b) a c)

Čl. 28o odst. 1 písm. d) první a druhý pododstavec

Čl. 330 první a druhý pododstavec

Čl. 28o odst. 1 písm. e)

Článek 332

Čl. 28o odst. 1 písm. f)

Článek 331

Čl. 28o odst. 1 písm. g)

Čl. 4 písm. b)

Čl. 28o odst. 1 písm. h)

Článek 35,

čl. 139 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 28o odst. 2

Čl. 326 druhý pododstavec

Čl. 28o odst. 3

Článek 341

Čl. 28o odst. 4

—

Čl. 28p odst. 1 první, druhá a třetí odrážka

Čl. 405 body 1, 2 a 3

Čl. 28p odst. 2

Článek 406

Čl. 28p odst. 3 první pododstavec první a druhá odrážka

Čl. 407 písm. a) a b)

Čl. 28p odst. 3 druhý pododstavec

—

Čl. 28p odst. 4 písm. a) až d)

Čl. 408 odst. 1 písm. a) až d)

Čl. 28p odst. 5 první a druhá odrážka

Čl. 408 odst. 2 písm. a) a b)

Čl. 28p odst. 6

Článek 409

Čl. 28p odst. 7 první pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 410 odst. 1 písm. a), b) a c)

Čl. 28p odst. 7 druhý pododstavec první odrážka

—

Čl. 28p odst. 7 druhý pododstavec druhá a třetí odrážka

Čl. 410 odst. 2 písm. a) a b)

Čl. 29 odst. 1 až 4

Čl. 398 odst. 1 až 4

Článek 29a

Článek 397

Čl. 30 odst. 1

Čl. 396 odst. 1

Čl. 30 odst. 2 první a druhá věta

Čl. 396 odst. 2 první pododstavec

Čl. 30 odst. 2 třetí věta

Čl. 396 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 30 odst. 3 a 4

Čl. 396 odst. 3 a 4

Čl. 31 odst. 1

—

Čl. 31 odst. 2

Článek 400

Čl. 33 odst. 1

Článek 401

Čl. 33 odst. 2

Čl. 2 odst. 3

Čl. 33a odst. 1 návětí

Článek 274

Čl. 33a odst. 1 písm. a)

Článek 275

Čl. 33a odst. 1 písm. b)

Článek 276

Čl. 33a odst. 1 písm. c)

Článek 277

Čl. 33a odst. 2 návětí

Článek 278

Čl. 33a odst. 2 písm. a)

Článek 279

Čl. 33a odst. 2 písm. b)

Článek 280

Článek 34

Článek 404

Článek 35

Článek 403

Článek 36 a 37

—

Článek 38

Článek 414

Příloha A část I body 1 a 2

Příloha VII bod 1 písm. a) a b)

Příloha A část I bod 3

Příloha VII bod 1 písm. c) a d)

Příloha A část II body 1 až 6

Příloha VII bod 2 písm. a) až f)

Příloha A části III a IV

Příloha VII body 3 a 4

Příloha A část IV body 1 až 4

Příloha VII bod 4 písm. a) až d)

Příloha A část V

Čl. 295 odst. 2

Příloha B úvodní slova

Čl. 295 odst. 1 bod 5

Příloha B první až devátá odrážka

Příloha VIII body 1 až 9

Příloha C

—

Příloha D body 1 až 13

Příloha I body 1 až 13

Příloha E bod 2

Příloha X část A bod 1

Příloha E bod 7

Příloha X část A bod 2

Příloha E bod 11

Příloha X část A bod 3

Příloha E bod 15

Příloha X část A bod 4

Příloha F bod 1

Příloha X část B bod 1

Příloha F bod 2

Příloha X část B bod 2 písm. a) až j)

Příloha F body 5 až 8

Příloha X část B body 3 až 6

Příloha F bod 10

Příloha X část B bod 7

Příloha F bod 12

Příloha X část B bod 8

Příloha F bod 16

Příloha X část B bod 9

Příloha F bod 17 první a druhý pododstavec

Příloha X část B bod 10

Příloha F bod 23

Příloha X část B bod 11

Příloha F bod 25

Příloha X část B bod 12

Příloha F bod 27

Příloha X část B bod 13

Příloha G body 1 a 2

Článek 391

Příloha H první pododstavec

Čl. 98 odst. 3

Příloha H druhý pododstavec úvodní věta

—

Příloha H druhý pododstavec body 1 až 6

Příloha III body 1 až 6

Příloha H druhý pododstavec bod 7 první a druhý pododstavec

Příloha III body 7 a 8

Příloha H druhý pododstavec body 8 až 17

Příloha III body 9 až 18

Příloha I návětí

—

Příloha I písm. a) první až sedmá odrážka

Příloha IX část A body 1 až 7

Příloha I písm. b) první a druhá odrážka

Příloha IX část B body 1 a 2

Příloha I písm. c)

Příloha IX část C

Příloha J úvodní slova

Příloha V úvodní slova

Příloha J

Příloha V body 1 až 25

Příloha K bod 1 první, druhá a třetí odrážka

Příloha IV bod 1 písm. a), b) a c)

Příloha K body 2 až 5

Příloha IV body 2 až 5

Příloha L první pododstavec body 1 až 5

Příloha II body 1 až 5

Příloha L druhý pododstavec

Čl. 56 odst. 2

Příloha M písm. a) až f)

Příloha VI body 1 až 6

Čl. 1 bod 1 druhý pododstavec směrnice 89/465/EHS

Čl. 133 druhý pododstavec

Článek 2 směrnice 94/5/ES

Článek 342

Čl. 3 první a druhá věta směrnice 94/5/ES

Čl. 343 první a druhý pododstavec

Čl. 4 odst. 2 směrnice 2002/38/ES

Čl. 56 odst. 3,

čl. 57 odst. 2,

článek 357

Článek 5 směrnice 2002/38/ES

—

Příloha VIII část II bod 2 písm. a) aktu o přistoupení Řecka

Čl. 287 bod 1

Příloha VIII část II bod 2 písm. b) aktu o přistoupení Řecka

Článek 375

Příloha XXXII část IV bod 3 písm. a) první a druhá odrážka aktu o přistoupení Španělska a Portugalska

Čl. 287 body 2 a 3

Příloha XXXII část IV bod 3 písm. b) první pododstavec aktu o přistoupení Španělska a Portugalska

Článek 377

Příloha XV část IX bod 2 písm. b) první pododstavec aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Článek 104

Příloha XV část IX bod 2 písm. c) první pododstavec aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Čl. 287 bod 4

Příloha XV část IX bod 2 písm. f) první pododstavec aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Čl. 117 odst. 1

Příloha XV část IX bod 2 písm. g) první pododstavec aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Článek 119

Příloha XV část IX bod 2 písm. h) první pododstavec první a druhá odrážka aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Čl. 378 odst. 1

Příloha XV část IX bod 2 písm. i) první pododstavec první odrážka aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

—

Příloha XV část IX bod 2 písm. i) první pododstavec druhá a třetí odrážka aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Čl. 378 odst. 2 písm. a) a b)

Příloha XV část IX bod 2 písm. j) aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Čl. 287 bod 5

Příloha XV část IX bod 2 písm. l) první pododstavec aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Čl. 111 písm. a)

Příloha XV část IX bod 2 písm. m) první pododstavec aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Čl. 379 odst. 1

Příloha XV část IX bod 2 písm. n) první pododstavec první a druhá odrážka aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Čl. 379 odst. 2

Příloha XV část IX bod 2 písm. x) první odrážka aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Článek 253

Příloha XV část IX bod 2 písm. x) druhá odrážka aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Čl. 287 bod 6

Příloha XV část IX bod 2 písm. z) první pododstavec aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Čl. 111 písm. b)

Příloha XV část IX bod 2 písm. aa) první pododstavec první a druhá odrážka aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska

Článek 380

Protokol č. 2 k aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska týkající se Åland

Čl. 6 odst. 1 písm. d)

Příloha V odst. 5 bod 1 písm. a) aktu o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska z roku 2003

Článek 123

Příloha V odst. 5 bod 1 písm. b) aktu o přistoupení z roku 2003

Článek 381

Příloha VI odst. 7 bod 1 písm. a) aktu o přistoupení z roku 2003

Článek 124

Příloha VI odst. 7 bod 1 písm. b) aktu o přistoupení z roku 2003

Článek 382

Příloha VII odst. 7 bod 1 první a druhý pododstavec aktu o přistoupení z roku 2003

Čl. 125 odst. 1 a 2

Příloha VII odst. 7 bod 1 třetí pododstavec aktu o přistoupení z roku 2003

—

Příloha VII odst. 7 bod 1 čtvrtý pododstavec aktu o přistoupení z roku 2003

Čl. 383 písm. a)

Příloha VII odst. 7 bod 1 pátý pododstavec aktu o přistoupení z roku 2003

—

Příloha VII odst. 7 bod 1 šestý pododstavec aktu o přistoupení z roku 2003

Čl. 383 písm. b)

Příloha VIII odst. 7 bod 1 písm. a) aktu o přistoupení z roku 2003

—

Příloha VIII odst. 7 bod 1 písm. b) druhý pododstavec aktu o přistoupení z roku 2003

Čl. 384 písm. a)

Příloha VIII odst. 7 bod 1 třetí pododstavec aktu o přistoupení z roku 2003

Článek 384 písm. b)

Příloha IX odst. 8 bod 1 aktu o přistoupení z roku 2003

Článek 385

Příloha X odst. 7 bod 1 písm. a) podbody i) a ii) aktu o přistoupení z roku 2003

Čl. 126 písm. a) a b)

Příloha X odst. 7 bod 1 písm. c) aktu o přistoupení z roku 2003

Článek 386

Příloha XI odst. 7 bod 1 aktu o přistoupení z roku 2003

Článek 127

Příloha XI odst. 7 bod 2 písm. a) aktu o přistoupení z roku 2003

Čl. 387 písm. c)

Příloha XI odst. 7 bod 2 písm. b) aktu o přistoupení z roku 2003

Čl. 387 písm. a)

Příloha XI odst. 7 bod 2 písm. c) aktu o přistoupení z roku 2003

Čl. 387 písm. b)

Příloha XII odst. 9 bod 1 písm. a) aktu o přistoupení z roku 2003

Čl. 128 odst. 1 a 2

Příloha XII odst. 9 bod 1 písm. b) aktu o přistoupení z roku 2003

Čl. 128 odst. 3, 4 a 5

Příloha XII odst. 9 bod 2 aktu o přistoupení z roku 2003

Článek 388

Příloha XIII odst. 9 bod 1 písm. a) aktu o přistoupení z roku 2003

Čl. 129 odst. 1 a 2

Příloha XIII odst. 9 bod 1 písm. b) aktu o přistoupení z roku 2003

Článek 389

Příloha XIV odst. 7 první pododstavec aktu o přistoupení z roku 2003

Čl. 130 písm. a) a b)

Příloha XIV odst. 7 druhý pododstavec aktu o přistoupení z roku 2003

—

Příloha XIV odst. 7 třetí pododstavec aktu o přistoupení z roku 2003

Článek 390

	Kód KN	Popis zboží
1)	0701	Brambory
2)	0711 20	Olivy
3)	0801	Kokosové ořechy, para ořechy a kešú ořechy
4)	0802	Ostatní skořápkové ovoce
5)	0901 11 00	Nepražená káva
	0901 12 00	Nepražená káva
6)	0902	Čaj
7)	1001 až 1005	Obiloviny
	1007 až 1008	Obiloviny
8)	1006	Nezpracovaná rýže
9)	1201 až 1207	Zrna, olejnatá semena (včetně sójových bobů) a olejnaté plody
10)	1507 až 1515	Rostlinné oleje a tuky a jejich frakce, též rafinované, ale chemicky neupravené
11)	1701 11	Surový cukr
	1701 12	Surový cukr
12)	1801	Kakaové boby, též ve zlomcích, surové nebo pražené
13)	2709	Minerální oleje, též surové, propan a butany
	2710
	2711 12
	2711 13
14)	Kapitoly 28 a 29	Chemikálie volně ložené
15)	4001	Kaučuk, v primárních formách nebo v deskách, listech nebo pásech
	4002
16)	5101	Vlna
17)	7106	Stříbro
18)	7110 11 00	Platina, palladium, rhodium
	7110 21 00
	7110 31 00
19)	7402	Měď
	7403
	7405
	7408
20)	7502	Nikl
21)	7601	Hliník
22)	7801	Olovo
23)	7901	Zinek
24)	8001	Cín
25)	ex 8112 92	Indium
	ex 8112 99	Indium

Směrnice	Lhůta pro provedení
Směrnice 67/227/EHS	1. leden 1970
Směrnice 77/388/EHS	1. leden 1978
Směrnice 78/583/EHS	1. leden 1979
Směrnice 80/368/EHS	1. leden 1979
Směrnice 84/386/EHS	1. červenec 1985
Směrnice 89/465/EHS	1. leden 1990
	1. leden 1991
	1. leden 1992
	1. leden 1993
	1. leden 1994 pro Portugalsko
Směrnice 91/680/EHS	1. leden 1993
Směrnice 92/77/EHS	31. prosinec 1992
Směrnice 92/111/EHS	1. leden 1993
	1. leden 1994
	1. říjen 1993 pro Německo
Směrnice 94/4/ES	1. duben 1994
Směrnice 94/5/ES	1. leden 1995
Směrnice 94/76/ES	1. leden 1995
Směrnice 95/7/ES	1. leden 1996
	1. leden 1997 pro Německo a Lucembursko
Směrnice 96/42/ES	1. leden 1995
Směrnice 96/95/ES	1. leden 1997
Směrnice 98/80/ES	1. leden 2000
Směrnice 1999/49/ES	1. leden 1999
Směrnice 1999/59/ES	1. leden 2000
Směrnice 1999/85/ES	—
Směrnice 2000/17/ES	—
Směrnice 2000/65/ES	31. prosinec 2001
Směrnice 2001/4/ES	1. leden 2001
Směrnice 2001/115/ES	1. leden 2004
Směrnice 2002/38/ES	1. červenec 2003
Směrnice 2002/93/ES	—
Směrnice 2003/92/ES	1. leden 2005
Směrnice 2004/7/ES	30. leden 2004
Směrnice 2004/15/ES	—
Směrnice 2004/66/ES	1. květen 2004
Směrnice 2005/92/ES	1. leden 2006
Směrnice 2006/18/ES	—
Směrnice 2006/58/ES	1. červenec 2006
Směrnice 2006/69/ES	1. leden 2008
Směrnice 2006/98/ES	1. leden 2007