20.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 100/26

(1)

V dopise ze dne 18. listopadu 2002, který byl zaevidován téhož dne (dále jen „oznámení“), vyrozuměla Francie Komisi o svém úmyslu podpořit finančně opravnu lodí společnosti Compagnie Marseille Réparation (CMR). Případ byl zaevidován pod číslem N 728/02.

(2)

V dopise ze dne 13. prosince 2002 požádala Komise Francii o doplňující informace. Francie jí odpověděla dopisem ze dne 6. března 2003, který byl zaevidován dne 7. března 2003.

(3)

V dopise ze dne 13. května 2003 informovala Komise Francii o svém rozhodnutí zahájit ve věci oznámených opatření řízení uvedené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy. Případ byl zaevidován pod číslem C 34/03.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit toto řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby ke zmíněným opatřením vyjádřily své připomínky.

(5)

Francie předložila své připomínky v dopise ze dne 31. července 2003, který byl zaevidován dne 4. srpna 2003. Žádná zúčastněná třetí strana se neohlásila.

(6)

Francie předložila doplňující informace v dopise ze dne 2. října 2003, který byl zaevidován dne 3. října 2003, a v dopise ze dne 10. října 2003, který byl zaevidován téhož dne. Komise položila Francii další doplňující dotazy v dopise ze dne 21. listopadu 2003, na který Francie odpověděla dopisem ze dne 29. prosince 2003, který byl zaevidován dne 8. ledna 2004, a dopisem ze dne 29. ledna 2004, který byl zaevidován téhož dne. Komise položila další dotazy v dopise ze dne 10. května 2004, na něž Francie odpověděla dopisem ze dne 29. června 2004, který byl zaevidován téhož dne.

(7)

Příjemcem finanční podpory je společnost CMR se sídlem v Marseille, zabývající se opravou lodí. Společnost CMR byla založena dne 20. června 2002, aby převzala aktiva loděnic s názvem Compagnie Marseille de Réparations (CMdR), které se ocitly v úpadku.

(8)

V minulosti zajišťovaly opravu lodí v přístavu Marseille tři firmy, Marine Technologie, Travofer a CMdR. V roce 1996 zaměstnávaly tyto firmy celkem zhruba 430 osob (z toho 310 připadalo na CMdR, 70 na Marine Technologie a 50 na Travofer). V roce 1996 se společnost CMdR dostala do obtíží a byla nucena ohlásit úpadek. Zatímco probíhalo konkurzní řízení, zahájila vláda restrukturalizační plán s cílem pomoci společnosti CMdR uhradit náklady spojené s předčasným odchodem do důchodu a rekvalifikační dovolenou části zaměstnanců, dokud společnost neobdrží nabídku k převzetí. Podle Francie byl tento plán financován z veřejných zdrojů.

(9)

V roce 1997 převzala firmu CMdR italská společnost Marinvest, která ji posléze v červenci 2000 prodala britské skupině Cammell Laird. Ve stejné době převzala společnost Cammell Laird také ostatní dva provozovatele na opravu lodí v Marseille, společnosti Marine Technologie a Travofer. Společnost Cammell Laird hodlala tyto tři společnosti reorganizovat v rámci jediného podniku, který by tvořila firma CMdR, a přejít z opravy lodí na přestavbu lodí.

(10)

V době od července 2000 do července 2002 se počet zaměstnanců firmy CMdR výrazně snížil z důvodu takzvaných „azbestových odchodů“, tj. odchodů zaměstnanců kontaminovaných azbestem do důchodu. Vzhledem k chystané restrukturalizaci nebyli tito zaměstnanci nahrazeni novými. Aktivity společnosti CMdR byly v důsledku toho omezeny, nicméně firma i nadále pokračovala ve své činnosti, tj. opravování lodí, až do vyhlášení úpadku.

(11)

Poté, co se firma Cammell Laird ocitla roku 2001 v úpadku, dostala se společnost CMdR do obtíží. Dne 31. července 2001 zahájil obchodní soud v Marseille proti společnosti CMdR řízení o nucené správě.

(12)

Společnost CMR, která vznikla dne 20. června 2002, předložila obchodnímu soudu v Marseille nabídku k převzetí firmy CMdR, a soud schválil plán prodeje dne 20. června 2002.

(13)

Proto v rámci konkurzního řízení s firmou CMdR odkoupila společnost CMR její aktiva za cenu 1 001 EUR (tj. symbolické jedno euro za aktiva společnosti a 1 000 EUR za zboží na skladě). Informace uvedené v účetní rozvaze firmy CMR ukazují, že svou činnost zahájila v roce 2002 bez jakýchkoli dluhů.

(14)

Francie na počátku uváděla, že společnost CMR převzala rovněž probíhající práce.

(15)

Kromě toho v souladu s francouzskými právními předpisy v oblasti sociálního zabezpečení týkajícími se prodeje obchodních aktivit (článek L 122-12, druhý pododstavec Zákoníku práce) byla společnost CMR povinna převzít veškeré pracovní smlouvy a zachovat stejné podmínky kvalifikace, mezd a počtu služebních let. Dále musela společnost CMR převzít jednak platové závazky vzniklé před převzetím firmy v celkové výši 500 000 EUR, spojené s „azbestovými odchody“, a jednak dlužné mzdy (placené dovolené) v celkové výši 620 000 EUR, přičemž tyto dva údaje odpovídají údajům, které na počátku stanovila Francie.

(16)

Francie informovala Komisi, že v březnu 2003 zaměstnávala společnost CMR ve výrobě 100 lidí, oproti průměrným 184 zaměstnancům v předchozích pěti letech.

(17)

Společnost CMR vlastní pět akcionářů, z nichž jeden zastává funkci generálního ředitele.

(18)

Podle Francie vyžaduje obnova životaschopnosti sektoru opravy lodí v Marseille, aby byla ve společnosti CMR zavedena série interních opatření. Za tímto účelem byl vypracován pětiletý obchodní plán.

(19)

Společnost CMR zřejmě zdědila po společnosti CMdR určitý počet nákladů („azbestové odchody“, mzdy (placené dovolené)) a obtíže, např. ztrátu klientely v sektoru opravy lodí v marseilleském přístavu. Tato ztráta byla zřejmě důsledkem politiky společnosti Cammell Laird, která se soustředila na přestavbu lodí na úkor opravy lodí. Z tohoto důvodu Francie tvrdí, že společnost CMR musí být restrukturalizována. Francie uznává, že potřebám a možnostem trhu opravy lodí odpovídá existence jediné firmy na opravu lodí v Marseille (tj. CMR).

(20)

Obchodní plán, který Francie označuje jako restrukturalizační plán, počítá s vyřešením problémů společnosti CMR pomocí série opatření. Nejprve bude obrácena předchozí strategie společnosti Cammell Laird, spočívající v přechodu od opravy lodí k přestavbě lodí, a firma CMR se znovu vrátí ke své tradiční činnosti, jíž je oprava lodí. Dále uskuteční opatření, která popisuje Francie následovně: snížení strukturálních nákladů, příprava podporovaná počítačem, posílení odpovědností řídicího týmu a managementu, přísné řízení subdodavatelů, rozvoj víceúkolových kapacit. A konečně firma uskuteční určité investice a věnuje mimořádnou pozornost vzdělávání a specializaci zaměstnanců.

(21)

Jakmile společnost opět upevní svou pozici na trhu, bude moci usilovat rovněž o přilákání vlastníků technicky složitějších lodí (jako jsou např. lodě pro okružní plavby, osobní lodě a lodě na převoz plynu), kteří nesídlí v Marseille a pro něž není cena jediným kritériem zvažovaným při přidělování zakázky.

(22)

Francie předložila dvě verze obchodního plánu společnosti CMR. Oznámení bylo založeno na plánu, který zahrnoval možnost vysokého provozu s obratem 30 milionů EUR v roce 2006, zatímco druhý, opatrnější plán (dále jen „nízká hypotéza“), byl vypracován na žádost obchodního soudu v Marseille (v tomto plánu je obrat omezen na 20 milionů EUR ročně od třetího roku až do konce obchodního plánu). Na základě toho bylo změněno hodnocení provozu společnosti, jehož nová verze je uvedena v tabulce 1.

Tabulka 1

Předpokládaný provoz společnosti CMR (nízká hypotéza) (4)

(23)

Podle Francie vychází obchodní plán z obratu společností zabývajících se opravováním lodí v Marseille předtím, než se skupina Cammell Laird ocitla v roce 2000 v obtížích, a dále pak na schopnosti společnosti CMR dosáhnout za dva roky podobných výsledků. Francie dále zdůrazňuje, že projekt zohledňuje i stagnaci počtu klientů v okamžiku převzetí a že u nízké hypotézy je zvolen ještě opatrnější přístup.

(24)

Náklady na realizaci obchodního plánu s použitím nízké hypotézy, tj., jak uvádí Francie, náklady na restrukturalizaci, jsou uvedeny v 1. části tabulky 2 níže.

(25)

Za náklady na restrukturalizaci považuje Francie rovněž náklady spojené s „azbestovými odchody“ a s dlužnými mzdami (placené dovolené), které společnosti vznikly před převzetím. Tyto náklady jsou uvedeny v 2. části tabulky 2, přičemž uvedené údaje vycházejí z upravených údajů, které Francie předložila ve svém dopise ze dne 29. ledna 2004.

Tabulka 2

Uváděné náklady na restrukturalizaci společnosti CMR

(26)

Celkový součet nákladů, které jsou považovány za nezbytné k zahájení provozu společnosti CMR, tedy činí 3 649 494 EUR.

(27)

Podle Francie bude částka 3 649 494 EUR, kterou potřebuje společnost CMR, financována z půjček a dotací udělených z veřejných a soukromých zdrojů v souladu s tabulkou 3. Francie přijala předběžné rozhodnutí udělit společnosti CMR státní podporu dne 3. května 2002, tedy ještě předtím, než společnost CMR vznikla a než převzala aktiva společnosti CMdR. Právně závazné rozhodnutí o poskytnutí podpory bylo přijato dne 26. června 2002.

Tabulka 3

Finanční opatření spojená s restrukturalizací společnosti CMR

(28)

Francouzská vláda udělí společnosti CMR částku 1 600 000 EUR ve formě bezúročné půjčky. Francie půjčce přidělila čistý grantový ekvivalent ve výši 404 640 EUR, založený na referenční sazbě Komise pro rok 2002, tj. 5,06 %. Francie uvádí, že podmínky vyplacení této půjčky mohou odpovídat údajům v tabulce 4. V září 2003 byla společnosti CMR vyplacena částka 800 000 EUR.

Tabulka 4

Podmínky vyplacení půjčky společnosti CMR a jejího splacení

(29)

Zastupitelstvo regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur, okresní rada departmentu Bouches-du-Rhône a město Marseille zaplatí společnosti CMR po 630 000 EUR ve formě dotace. Od září 2003 byla veškerá finanční pomoc od místní samosprávy (1 890 000 EUR) vyplacena a použita na pokrytí ztrát společnosti za prvních šest měsíců její činnosti (2002).

(30)

Podpora ze soukromých zdrojů byla vyplacena ve formě kapitálového vkladu akcionářů společnosti CMR (610 000 EUR) a bankovních půjček (1 830 000 EUR). K bankovním půjčkám nebyly ze strany bank požadovány žádné zvláštní záruky s výjimkou následujících. Část aktiv společnosti CMR je financována pomocí leasingu, tj. zůstává majetkem bank až do splacení půjčky. Další část aktiv společnosti CMR byla zatížena hypotékou, což znamená, že by společnost CMR mohla přijít o svůj majetek ve prospěch bank, pokud by půjčka nebyla splacena za sjednaných podmínek. Banka, která půjčku poskytla, je družstevní bankou v rámci skupiny Banque populaire.

(31)

Podle vyjádření Francie prošel francouzský sektor opravy lodí za posledních dvacet let řadou restrukturalizací, neboť v něm nastalo silné zhoršení. V Marseille se společnosti zabývající se opravou lodí dostaly do obtíží, neboť nevzaly v úvahu nepříznivý vývoj trhu. Francie prohlašuje, že udržování tří firem na opravu lodí v Marseille (Marine Technologie, Travofer a CMdR) do roku 2002, kdy je převzala skupina Cammell Laird, neodpovídalo kapacitě trhu. Existence jediné společnosti na opravu lodí v Marseille však podle Francie potřebám trhu odpovídá.

(32)

Pokud jde o počet zaměstnanců společnosti CMR, pracovalo v březnu 2003 v sektoru výroby 100 zaměstnanců, zatímco v uplynulých pěti letech byl jejich průměrný počet 184. Tento pokles souvisel rovněž s „azbestovými odchody“ (30 osob). Francie nicméně upozorňuje, že tito lidé budou nahrazeni novými, pokud bude mít společnost CMR potřebu přijímat další zaměstnance.

(33)

Francie nicméně upřesňuje, že kapacity společnosti CMR byly sníženy díky uzavření starého objektu firmy Marine Technologie a objektu společnosti Travofer, které byly vráceny přístavu Marseille a k opravování lodí se již využívat nebudou.

(34)

V rozhodnutí o zahájení formálního šetření (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) vyjádřila Komise názor, že zmíněná opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Tato opatření byla následně hodnocena v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1540/98 ze dne 29. června 1998 o nových pravidlech pro podpory poskytované na stavbu lodí (7) (dále jen „nařízení o stavbě lodí“) a s pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (8) (dále jen „pokyny pro restrukturalizaci“).

(35)

Komise v rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila pochybnosti ohledně možnosti povolení zmíněných finančních opatření jakožto podpory na restrukturalizaci, vzhledem k tomu, že společnost CMR je podle všeho nově vzniklou společností, která vzešla z likvidace firmy CMdR, a s ohledem na bod 7 pokynů pro restrukturalizaci, které uvádí, že nově vzniklá společnost nemá nárok na podporu určenou na záchranu či restrukturalizaci, i kdyby se na počátku nacházela v obtížné finanční situaci.

(36)

Dále Komise pochybovala o tom, zda, i kdyby společnost CMR mohla být považována za přijatelnou jako příjemce restrukturalizační podpory, by byla splněna ostatní kritéria nezbytná k povolení podpory na restrukturalizaci.

(37)

Komise především uvedla, že Francie nepopsala strukturální obtíže, které měla restrukturalizace vyřešit, a spokojila se pouze s prohlášením, že obtíže společnosti CMR byly převážně důsledkem úpadku společnosti CMdR. Proto Komise vyjádřila pochybnost, zda společnost CMR má ve skutečnosti takové strukturální obtíže, a v důsledku toho pochybovala také o tom, zda je obchodní plán společnosti CMR uzpůsoben tak, aby zaručoval, že společnost CMR bude v přiměřené lhůtě opět životaschopná.

(38)

Kromě toho Komise pochybovala o tom, zda skutečně dochází ke snížení kapacit, které vyžaduje článek 5 nařízení o stavbě lodí. Uvedla, že Francie neposkytla přesnější informace o počtu zaměstnanců, které firma CMR skutečně převzala, a že podle všeho značně vzroste subdodavatelská činnost.

(39)

Komise pochybovala také o tom, že je podpora úměrná nákladům a výhodám restrukturalizace. Komise přitom vycházela z informace, že náklady na restrukturalizaci činí 3 649 494 EUR a finanční pomoc z veřejných a soukromých zdrojů činí celkem 5 930 000 EUR. Financování je tudíž vyšší, než jsou uváděné potřeby restrukturalizace.

(40)

V souvislosti s úměrností podpory upozorňuje rozhodnutí o zahájení řízení také na problém určení čistého grantového ekvivalentu půjčky udělené společnosti CMR státem s tím, že v souladu s oznámením Komise o metodě stanovování referenčních úrokových sazeb a diskontních sazeb (9) lze referenční sazbu zvýšit v situacích, kdy hrozí obzvlášť velké riziko (např. v případě podniku v obtížích), a že v takovýchto případech může navýšení dosáhnout 400 základních bodů, a někdy dokonce i více. Komise tudíž pochybovala o tom, jestli lze celkovou půjčku považovat za podporu.

(41)

Opět v souvislosti s úměrností podpory vyjádřila Komise pochybnost o tom, zda lze všechny náklady považovat za náklady na restrukturalizaci, přičemž zmínila zejména náklady spojené se vzděláváním zaměstnanců subdodavatelů společnosti CMR.

(42)

V odpovědi na rozhodnutí o zahájení řízení a v rámci doplňujících informací, které následně dodala, připojila Francie následující připomínky a údaje.

(43)

Pokud jde o pochybnosti ohledně toho, zda je společnost CMR přípustná jako příjemce podpor na restrukturalizaci, Francie upozorňuje, že navzdory skutečnosti, že společnost CMR je nově vzniklou společností, nacházela se od začátku v obtížích. Ačkoli uznává, že převzetí lidských zdrojů a materiálů představuje pro novou společnost potenciálně výhodu, Francie trvá na tom, že tyto prostředky představují rovněž výrazné břemeno. Trvá tedy na svém počátečním stanovisku, že ačkoli společnost CMR je novou společností, je srovnatelná s již existující společností nacházející se v obtížích.

(44)

Francie dále potvrzuje, že společnost CMR zahájila svou činnost bez jakýchkoli dluhů. Podle francouzské legislativy o nucené správě společností se může společnost nacházející se v obtížích předtím, než ohlásí úpadek, pokusit o stabilizaci své situace pomocí dohody s věřiteli, a to za pomoci nuceného správce jmenovaného obchodním soudem. Společnost CMdR požádala o jmenování takového nuceného správce. Pod jeho kontrolou byly ukončeny veškeré probíhající práce a všichni věřitelé byli vyplaceni. Pokus o stabilizaci situace společnosti CMdR však skončil neúspěchem, a v důsledku snížení jejích aktiv a nedostatku zakázek ohlásila nakonec dne 31. července 2001 úpadek. Proto v okamžiku převzetí již společnost CMdR neměla žádné dluhy.

(45)

Dále bylo upřesněno, že v rozporu s původním tvrzením Francie dokončila společnost CMdR všechny své probíhající práce ještě před ohlášením úpadku a že jedním z důvodů pro ohlášení úpadku byla právě skutečnost, že neměla žádné zakázky (viz bod odůvodnění 44).

(46)

Pokud jde o pochybnosti ohledně životaschopnosti plánu na restrukturalizaci společnosti CMR, upřesnila Francie několik prvků tohoto plánu. Společnost CMR znovu zahájí opravy lodí, kterých společnost CMdR zanechala ve prospěch přestavby lodí. Pracovníky, kteří odešli v rámci „azbestových odchodů“, hodlá částečně nahradit mladými, kvalifikovanějšími pracovníky, a vyvine bezprecedentní úsilí pro vzdělání svých zaměstnanců. Počítá dále se zavedením přepočítání pracovní doby na rok v rámci legislativy omezující pracovní týden na 35 hodin a s harmonizací různých statutů jednotlivých pracovníků. Dále modernizuje své zařízení a pracovní postupy, zlepší bezpečnostní podmínky a vypracuje plán kvality ISO 9001. Tato opatření, která se uskuteční vedle těch, která byla původně oznámena, umožní podle Francie zaručit v přiměřené lhůtě společnosti CMR životaschopnost.

(47)

Francie dále uvedla, že průchodnost plánu zaručují i realistické obchodní hypotézy, které jsou založeny na skutečné činnosti společností zabývajících se opravou lodí v Marseille předtím, než se staly součástí skupiny Cammell Laird. Dále Francie uvádí, že společnost CMR uzavřela se svými zaměstnanci dohodu zaručující sociální smír na pracovišti. A konečně upozorňuje také na to, že provozní příjmy společnosti CMR v roce 2002 a v prvním pololetí roku 2003 dokazují, že společnost bude se vší pravděpodobností životaschopná od roku 2003, jak je uvedeno v plánu restrukturalizace.

(48)

Pokud jde o potřebu zabránit jakémukoli narušení hospodářské soutěže, poukazuje Francie na to, že snížení kapacit opravy lodí je garantováno uzavřením ostatních dvou opraven lodí v Marseille (Marine Technologie a Travofer).

(49)

Francie v této souvislosti dále ujišťuje, že loděnice na opravu lodí v severní části Středozemního moře se spíše vzájemně doplňují a ve skutečnosti si nekonkurují.

(50)

Francie dále potvrzuje, že společnost CMR představuje malý či střední podnik ve smyslu čl. 2 písm. b) nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům (10).

(51)

Konečně Francie upřesňuje, že společnost CMR převzala 132 zaměstnanců společnosti CMdR a že 58 osob společnost v období 2002–2004 opustí z důvodů vystavení azbestu.

(52)

Pokud jde o úměrnost zmíněných opatření, upřesňuje Francie, že částka 5 930 000 EUR pomoci z veřejných a soukromých zdrojů pokrývá na jedné straně náklady na restrukturalizaci (3 649 494 EUR) a na druhé straně část potřeb společnosti v podobě provozního kapitálu, které s restrukturalizací nesouvisejí.

(53)

Francie vysvětluje, že se domnívá, že náklady na vzdělávání subdodavatelů jsou součástí nákladů na restrukturalizaci. V této souvislosti Francie uvádí, že řadu činností nezbytných pro fungování společnosti CMR provádí specializované externí společnosti. Tyto společnosti, které se jakožto subdodavatelé musejí potýkat s problémy sektoru opravy lodí v Marseille, nejsou schopny financovat vzdělávání svých zaměstnanců. Proto se společnost CMR postará o toto financování sama jakožto dodavatel mající plnou odpovědnost vůči vlastníku lodi.

(54)

Současně se žádostí o podporu na restrukturalizaci požádala Francie Komisi také o posouzení slučitelnosti zmíněných finančních opatření se společným trhem, a to přímo na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy v případě, že by podpora nebyla slučitelná s pokyny pro restrukturalizaci. Francie zdůrazňuje, že stavba lodí představuje činnost nezbytnou pro dobré fungování přístavu Marseille, tj. je nezbytná pro přijímání lodí, údržbu lodí nezbytnou pro fungování přístavu i pro služby spojené s námořní bezpečností a služby související s cestovním ruchem (oprava sportovních lodí). Francie dále upozorňuje, že zachování opravy lodí v Marseille je v zájmu Společenství, neboť se shoduje se společnou dopravní politikou, která podporuje námořní dopravu. Konečně Francie zdůrazňuje historické a strategické důvody, které ospravedlňují zachování opravy lodí v přístavu Marseille.

(55)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.“

(56)

Za prvé, dotace ve výši 1 600 000 EUR udělená společnosti CMR francouzským státem představuje finanční zvýhodnění poskytnuté ze státních prostředků. Navíc se kritérium státních prostředků vztahuje také na hospodářské zvýhodnění poskytnuté regionální nebo místní samosprávou členských států. Proto je první kritérium pro použití čl. 87 odst. 1 Smlouvy splněno také v souvislosti s dotacemi (částka 630 000 EUR za každý ze samosprávných orgánů) poskytnutými společnosti CMR regionem Provence-Alpes-Côte d'Azur, departmentem Bouches-du-Rhône a městem Marseille.

(57)

Za druhé, jelikož zmíněné dotace byly určeny konkrétní společnosti, tj. společnosti CMR, je splněno i kritérium selektivity, které je další podmínkou pro použití čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(58)

Za třetí, ony tři finanční podpory poskytnuté regionálními a místními samosprávami a bezúročná půjčka poskytnutá francouzskou vládou poskytují společnosti CMR hospodářské zvýhodnění, které by v soukromém sektoru nezískala. Tato opatření mohou proto ze své podstaty narušit hospodářskou soutěž.

(59)

Za čtvrté, kritérium, že opatření musí ovlivňovat obchod, je splněno skutečností, že příjemce vykonává hospodářskou činnost související s obchodem mezi členskými státy. To platí pro činnost opravy lodí, kterou společnost CMR vykonává. V tak citlivém sektoru, jakým je oprava lodí, lze předpokládat přinejmenším potenciální dopad na obchod. Tento předpoklad tvoří v podstatě základ pro udržitelnou politiku uplatňovanou s ohledem na zvláštní pravidla pro státní podpory poskytované v sektoru stavby lodí. Tato pravidla se plně vztahují i na opravu lodí, která se řídí stejnými principy jako stavba lodí. Navíc vzhledem ke své zeměpisné poloze je společnost CMR alespoň potenciálně konkurentem pro opravny lodí v Itálii a ve Španělsku.

(60)

Komise proto dochází k závěru, že všechny finanční podpory z veřejných prostředků poskytnuté společnosti CMR, tak jak jsou popsány v 1. části tabulky 3, představují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(61)

Komise dále upozorňuje, že Francie nesplnila povinnost, která jí přísluší podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy, aby plánovaná opatření neprováděla dříve, než řízení dospěje ke konečnému rozhodnutí (ustanovení s odkladným účinkem). Podpora je proto považována za nezákonnou.

(62)

Vzhledem k tomu, že společnost CMR provozuje svou činnost v sektoru opravy lodí, spadají podpory, které jí jsou na její činnost poskytnuty, do oblasti působnosti zvláštních pravidel pro státní podpory určené na stavbu lodí. Od 1. ledna 2004 tvoří tato pravidla součást rámce pro státní podporu na stavbu lodí (11), a nahrazují tak pravidla zavedená nařízením o stavbě lodí. Nicméně v souladu s oznámením Komise o určení pravidel pro hodnocení nezákonných státních podpor (12) se nezákonné podpory, tj. podpory udělené v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy, hodnotí podle základních kritérií stanovených v nástroji, který platí v den jejich poskytnutí. V tomto případě proto platí nařízení o stavbě lodí. V zájmu vyčerpávajícího přístupu je nutno upřesnit, že ať už Komise uplatní nařízení o stavbě lodí, nebo rámec pro státní podporu na stavbu lodí, který toto nařízení nahradil (13), nemá to žádný vliv na závěry hodnocení slučitelnosti, neboť základní kritéria pro hodnocení podpor na záchranu nebo restrukturalizaci, regionálních podpor a podpor na vzdělávání se nijak neliší (14).

(63)

Francie požádala Komisi, aby posoudila slučitelnost zmíněných finančních opatření se společným trhem přímo na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, a zdůraznila přitom, že oprava lodí představuje činnost nezbytnou pro dobré fungování přístavu velikosti marseilleského.

(64)

Komise v prvé řadě poznamenává, že kdyby byly opravářské služby nabízené společností CMR pro fungování přístavu skutečně nezbytné, měly by být v principu zajišťovány z vlastních prostředků přístavu, a nebylo by k tomu zapotřebí státních podpor. Navíc Komise povoluje část podpory jakožto regionální investiční podporu, a bere proto v úvahu existující problémy v regionu.

(65)

Kromě toho nařízení o stavbě lodí tvoří specifický a vyčerpávající soubor pravidel pro daný sektor, v tomto případě pro opravu lodí, a vůči Smlouvě je ve vztahu lex specialis. Povolení podpory přímým použitím Smlouvy by bylo v rozporu s cíli, kvůli nimž byla specifická a omezující pravidla pro daný sektor zavedena.

(66)

Komise proto nemůže hodnotit zmíněnou podporu přímo na základě Smlouvy.

(67)

Článek 2 nařízení o stavbě lodí stanoví, že podpory poskytované na stavbu lodí lze považovat za slučitelné se společným trhem pouze tehdy, jsou-li v souladu s ustanoveními řečeného nařízení.

(68)

Podle Francie je cílem zmíněné podpory podpořit restrukturalizaci činností společnosti CMR. V souladu s článkem 5 nařízení o stavbě lodí mohou být podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků působících v sektoru opravy lodí za výjimečných okolností považovány za slučitelné se společným trhem, pokud jsou v souladu s ustanoveními pokynů pro restrukturalizaci a zvláštními podmínkami definovanými ve zmíněném článku 5.

(69)

Komise proto zkoumala, zda byla splněna kritéria uvedená v pokynech pro restrukturalizaci.

(70)

Má-li být podnik podle pokynů pro restrukturalizaci přijatelný jako příjemce podpor na restrukturalizaci, musí být možné považovat jej za podnik nacházející se v obtížích ve smyslu uvedených pokynů. Přestože Společenství nemá žádnou přesnou definici podniku v obtížích, Komise za podnik v obtížích považuje podnik, který není schopen z vlastních zdrojů nebo finančních prostředků, které získá od vlastníků/akcionářů nebo věřitelů, zamezit ztrátě, která by jej bez vnějšího zásahu ze strany orgánů veřejné moci v krátkodobém nebo střednědobém výhledu téměř jistě odsoudila k ukončení podnikatelské činnosti (bod 4 pokynů pro restrukturalizaci). Obtíže podniku se projevují např. rostoucími ztrátami, snížením obratu, nárůstem zásob, příliš vysokou kapacitou, snížením peněžního toku, rostoucím zadlužením, postupným nárůstem finančních nákladů a oslabením či snížením, ne-li dokonce úplnou ztrátou hodnoty čistých aktiv.

(71)

Bod 7 pokynů pro restrukturalizaci však stanoví, že nově vytvořený podnik nemá nárok na podpory na restrukturalizaci, i když je jeho počáteční finanční situace nejistá. To platí zejména v případě, že nový podnik vzejde z likvidace dříve existujícího podniku, nebo při převzetí jeho aktiv.

(72)

Vyloučení nově vzniklých společností z nároku na podpory na restrukturalizaci vychází z principu, že vznik nového podniku musí být výsledkem rozhodnutí vycházejícího ze situace na trhu. Společnost proto nesmí vzniknout tehdy, jestliže nemá šanci vykonávat na daném trhu svou činnost, nebo jinými slovy, není-li od začátku kapitalizovaná a životaschopná.

(73)

Nová společnost nemá nárok na podpory na restrukturalizaci vzhledem k tomu, že i kdyby zjevně čelila obtížím spojeným se založením firmy, nemohly by to být obtíže uvedené v pokynech pro restrukturalizaci. Takové obtíže, popsané v bodu odůvodnění 70, jsou spojeny s historií společnosti, neboť vycházejí z jejího fungování. Nová společnost by proto ze své podstaty nemohla být s těmito obtížemi konfrontována.

(74)

Nová společnost může naopak čelit ztrátám spojeným se zahájením činnosti, neboť musí financovat investice a provozní náklady, které na začátku nemohou být hrazeny z příjmů z jejích aktivit. Tyto náklady jsou ovšem spojeny se zahájením činnosti firmy, a nikoli s její restrukturalizací. Nemohou být proto financovány z podpor na restrukturalizaci, aniž by připravovaly tyto podpory o jejich specifický účel a jejich omezený dosah.

(75)

Toto omezení oblasti působnosti pokynů pro restrukturalizaci se vztahuje na nové podniky vzešlé z likvidace starších podniků nebo z převzetí jejich aktiv. V takovém případě nová společnost v principu nepřebírá dluhy svých předchůdců, což znamená, že nemusí čelit obtížím popsaným v pokynech pro restrukturalizaci.

(76)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila Komise pochybnost, zda společnost CMR může čerpat podpory na restrukturalizaci, když se jeví jako nově vzniklá společnost.

(77)

V tomto ohledu Komise uvádí, a Francie to připouští, že společnost CMR představuje novou právnickou osobu s vlastní právní subjektivitou, odlišnou od právní subjektivity společnosti CMdR.

(78)

Kromě toho se Komise domnívá, že společnost CMR představuje nový ekonomický subjekt, odlišný od společnosti CMdR. Je pravda, že společnost CMR nadále vykonává ekonomickou aktivitu stejného typu jako firma CMdR (oprava lodí). Nelze z toho však dovozovat, že společnost CMR představuje stejný ekonomický subjekt jako firma CMdR. Komise se naopak domnívá, že převzetí znamenalo přerušení kontinuity mezi starými a novými aktivitami, přestože společnost CMR převzala aktiva a obchod, a zároveň i zaměstnance a určité závazky spojené s legislativou sociálního zabezpečení, a přestože působí ve stejném sektoru jako firma CMdR. Důkazem tohoto přerušení kontinuity je i skutečnost, že převzetí firmy neznamenalo zároveň převzetí dluhů z předchozích aktivit. Společnost CMR se proto nenacházela ve stejné finanční situaci jako CMdR. V této souvislosti je nutné upřesnit, že důvody této situace, tj. buď skutečnost, že se předchůdce zhostil svých dluhů, nebo že žádné dluhy neexistovaly, nehrají v tomto případě žádnou roli. Skutečnou situaci společnosti CMR v okamžiku, kdy zahájila svou činnost, je možné označit za nový začátek. Přerušení kontinuity dokazuje rovněž skutečnost, že nebyla převzata žádná probíhající práce. Veškeré probíhající práce byly dokončeny a dodavatelé vyplaceni ještě předtím, než firma CMdR ohlásila úpadek.

(79)

Je proto třeba vyvodit závěr, že společnost CMR je ve skutečnosti novou společností.

(80)

Francie tento závěr ve skutečnosti nezpochybňuje. Uvádí však, že ačkoli jde o novou firmu, nachází se společnost CMR v obtížích, které umožňují přirovnat ji k již existující společnosti, neboť příčinou těchto obtíží bylo převzetí zaměstnanců a nákladů na sociální zabezpečení související s touto existující společností.

(81)

K tomuto argumentu Komise uvádí, že společnost CMR nevykazuje charakteristiky podniku nacházejícího se v obtížích ve smyslu pokynů pro restrukturalizaci, jak jsou popsány v bodu odůvodnění 70. Musí se prostě potýkat s běžnými náklady založení podniku a s běžnými ztrátami založení, které jsou dány tím, že tento investiční projekt je teprve v začátcích.

(82)

Náklady spojené se zahájením obchodní činnosti jsou nevyhnutelné a nesouvisejí s historií společnosti. Společnost CMR by musela stejný typ nákladů hradit i tehdy, kdyby se její akcionáři rozhodli vytvořit společnost zcela nezávislou na předchozích aktivitách opravy lodí, což by nevyhnutelně přinášelo náklady spojené se zahájením činnosti, zejména v souvislosti s nákupem strojů, najmutím a vyškolením personálu atd.

(83)

Komise se konkrétně domnívá, že převzetí zaměstnanců, za neměnných podmínek kvalifikace, mezd a služebních let a určitých závazků v oblasti sociálního zabezpečení (dlužné částky za placené dovolené, „azbestové odchody“) byly prostě jen právním důsledkem francouzské legislativy v oblasti sociálního zabezpečení (15) (v tomto ohledu srovnatelné s legislativou řady jiných zemí), s níž byl investor obeznámen. Jinými slovy, toto převzetí představovalo jednu z podmínek převzetí aktiv. Navíc měl investor vzít při stanovení kupní ceny v úvahu všechny náklady spojené s převzatými aktivy.

(84)

Komise dále uvádí, že zaměstnanci převzatí společností CMR tvoří součást převzatých aktiv, a nikoli náklad či závazek. Toto převzetí by ve skutečnosti mělo společnosti CMR usnadnit vstup na trh, neboť ji osvobodilo od nákladů na najmutí a vyškolení nových zaměstnanců.

(85)

Francie dále uvádí, že společnost CMR představuje podnik v obtížích z toho důvodu, že vykonává stejný typ činnosti jako firma CMdR a protože je nucena dodržet závazky sociálního zabezpečení plynoucí z příslušných francouzských zákonů, které představují závazek zděděný od společnosti CMdR.

(86)

A konečně Francie upozorňuje, že potíže firmy CMdR byly spojeny s povahou činnosti, kterou provozovala. Zároveň však uvádí, že existence jediné společnosti zabývající se opravou lodí v Marseille odpovídá potřebám trhu. Je zřejmé, že společnost CMR je od uzavření společností Marine Technologie a Travofer v podstatě jedinou společností nabízející opravu lodí svého druhu v Marseille. Proto by skutečnost, že společnost CMR provozuje aktivity opravy lodí, neměla být příčinou finančních obtíží a vyžadovat restrukturalizaci.

(87)

Nakonec Komise uvádí, že společnost CMR nepřevzala od firmy CMdR pasiva, která by potvrzovala, že pokračuje ve stejné činnosti opravy lodí. Společnost CMR je nově vzniklá společnost, která se navíc nenachází v obtížích ve smyslu pokynů pro restrukturalizaci. Komise se domnívá, že finančním potížím, s kterými se může společnost CMR potýkat, by více vyhovovaly investiční podpory.

(88)

Podle praxe, kterou se Komise řídí od roku 1999, kdy vstoupily v platnost pokyny pro restrukturalizaci, se společnost považuje za „nově vzniklou“ po dobu prvních dvou let od svého vzniku. V tomto ohledu Komise uvádí, že společnost CMR vznikla dne 20. června 2002 jakožto nová společnost. Právně závazné rozhodnutí udělit společnosti CMR podporu bylo vydáno 26. června 2002, tj. v období dvou let od jejího vzniku.

(89)

Komise z toho dovozuje, že společnost CMR nemůže čerpat podpory na restrukturalizaci. V následujících bodech odůvodnění Komise posuzuje, zda mohly informace předložené Francií rozptýlit ostatní pochybnosti, které Komise vyjádřila v rozhodnutí o zahájení řízení, a sice zda podpora splňuje další podmínky vztahující se na podpory na restrukturalizaci. Závěry Komise ohledně těchto podmínek platí v případě, že by společnost CMR nebyla nová společnost, ale společnost nacházející se ve finančních obtížích, a tudíž způsobilá čerpat podpory na restrukturalizaci.

(90)

V zájmu úplnosti Komise uvádí, že zmíněná opatření nelze kvalifikovat jako podporu na záchranu podniku. Pravidlo pro způsobilost pro čerpání podpory na záchranu podniku je stejné jako pravidlo pro podpory na restrukturalizaci. V souladu s bodem 7 pokynů pro restrukturalizaci jsou nové společnosti z nároku na podpory na záchranu podniku vyloučeny. Proto společnost CMR jakožto nově vzniklá společnost, která se nenachází v obtížích ve smyslu pokynů pro restrukturalizaci, nemůže čerpat tento typ podpory.

(91)

Podle pokynů pro restrukturalizaci musí být podmínkou udělení podpory zavedení restrukturalizačního plánu, který by společnosti umožňoval stát se v přiměřené lhůtě opět dlouhodobě životaschopnou na základě realistických předpokladů ohledně budoucích provozních podmínek tak, aby se podnik mohl postavit na vlastní nohy. Tohoto cíle je nutné dosáhnout především pomocí interních opatření, zejména zanechání aktivit, které by i po restrukturalizaci byly strukturálně deficitní.

(92)

Komise měla pochybnosti, protože Francie nepopsala, jaké strukturální obtíže měla restrukturalizace řešit, ale spokojila se pouze s prohlášením, že obtíže společnosti CMR jsou především důsledkem úpadku firmy CMdR. Proto Komise pochybovala, zda se společnost CMR v takových obtížích skutečně nachází a zda je obchodní plán schopen vrátit jí životaschopnost.

(93)

Francie vysvětlila, že obtíže společnosti CMR byly způsobeny obchodní politikou společnosti Cammell Laird, která se pokusila přeorientovat společnosti v Marseille z opravy lodí na přestavbu lodí. Výsledkem této změny orientace byla ztráta tradiční klientely v sektoru opravy lodí. Francie tuto skutečnost ilustrovala prohlášením, že firma CMdR i nadále vykonávala aktivity opravy lodí, byť jen v omezené míře, a že v okamžiku, kdy přestala fungovat, neměla už vůbec žádné zakázky.

(94)

Komise z toho dovozuje, že obtíže, kterým musela společnost CMR čelit, spočívají v samotné situaci panující na trhu opravy lodí, která se vyznačuje snížením poptávky a nutností obnovit důvěryhodnost této činnosti, kterou politika předchozího provozovatele poškodila.

(95)

Komise z toho dále usuzuje, že obchodní plán, který Francie oznámila, by mohl v přiměřené lhůtě obnovit životaschopnost společnosti CMR. Domnívá se však, že nejvhodnějším nástrojem k řešení tohoto typu obtíže je investiční podpora.

(96)

Komise rovněž pochybuje, zda CMR realizuje skutečné a nezvratné snížení svých kapacit tak, jak to vyžaduje čl. 5 odst. 1 druhý pododstavec nařízení o stavbě lodí.

(97)

Toto snížení musí být ve vztahu k výši poskytnuté pomoci, přičemž je nutné, aby uzavřená zařízení byla v minulosti pravidelně využívána pro stavbu, opravu nebo přestavbu lodí, a to až do dne oznámení podpory, a tato zařízení musejí zůstat uzavřena po dobu alespoň deseti let ode dne schválení podpory Komisí. Kromě toho nebude vzato v úvahu snížení kapacit uskutečněné v jiných společnostech téhož členského státu, pokud neplatí, že plánovaná snížení kapacit podniku přijímajícího podporu není možné uskutečnit, aniž je ohrožena životaschopnost restrukturalizačního plánu. Konečně potřebný rozsah snížení kapacit se určuje podle objemu produkce po dobu pěti let před restrukturalizací.

(98)

Za prvé, pokud jde o argument Francie, že snížení kapacity se uskuteční díky uzavření ostatních dvou opraven lodí v Marseille (Marine Technologie a Travofer), Komise se domnívá, že v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení o stavbě lodí nelze brát takováto uzavření v úvahu, pokud se týkají jiných podniků, než je příjemce podpory, s výjimkou případů, kdy snížení kapacity nelze provést bez ohrožení životaschopnosti plánu na restrukturalizaci.

(99)

V tomto případě představují firmy Marine Technologie a Travofer právní subjekty odlišné od společnosti CMR a jejich uzavření je výsledkem události nezávislé na této společnosti, konkrétně úpadku jejich mateřské společnosti Cammell Laird. Navíc Francie nepotvrdila, že by snížení kapacity ohrozilo obchodní plán společnosti CMR.

(100)

Proto Komise nemůže tento argument uznat jako důkaz snížení kapacity společnosti CMR.

(101)

Za druhé byla zmíněna řada dalších bodů, které by mohly mít význam při řešení otázky nežádoucího narušení hospodářské soutěže (viz body odůvodnění 48 až 51).

(102)

Komise si v prvé řadě všímá, že pokyny pro restrukturalizaci v principu vyjímají malé a střední podniky z povinnosti uložené příjemcům podpory, jež spočívá ve zmírnění nepříznivých důsledků podpory pro konkurenty, pokud není uvedeno jinak v pravidlech pro státní podpory v určitém sektoru. Takováto pravidla se v tomto případě nacházejí v nařízení o stavbě lodí, které s takovouto výjimkou pro malé a střední podniky nepočítá.

(103)

Stejně tak není rozhodující ani skutečnost, že ostatní podniky zabývající se opravou lodí v daném regionu si se společností CMR nekonkurují. Nařízení o stavbě lodí předpokládá, že podpory na restrukturalizaci poskytnuté v tomto sektoru mají dopad na hospodářskou soutěž, a neumožňuje žádné odchylky na základě konkrétní situace na trhu, na rozdíl od bodu 36 pokynů pro restrukturalizaci. Příjemce je povinen učinit opatření, která mu umožní snížit svou kapacitu, a sice v míře uzpůsobené poskytnuté podpoře. Tato přísnější pravidla pro stavbu lodí jsou odůvodněna příliš vysokou kapacitou, kterou se tento sektor vyznačuje. Oprava lodí se jakožto podobně citlivý sektor řídí stejnými pravidly a principy jako stavba lodí, a to ze stejných důvodů přílišné kapacity.

(104)

Konečně Komise poznamenává, že společnost CMdR měla v roce 1996, tedy v době, kdy začaly její obtíže, 310 zaměstnanců. V okamžiku převzetí aktiv firmy CMdR společností CMR zde bylo zaměstnáno 132 osob. Toto snížení počtu zaměstnanců tudíž proběhlo v rámci firmy CMdR, ještě před udělením podpory na restrukturalizaci společnosti CMR. Nelze jej tedy považovat za opatření na zmírnění narušení hospodářské soutěže.

(105)

Pokud jde o argument, že by se kapacity snížily v důsledku „azbestových odchodů“, nejnovější informace ukazují (leden 2004), že tyto odchody se budou v období 2002–2004 týkat 58 osob. Je však zřejmé, že alespoň část těchto pracovníků bude nahrazena novými (podle dopisu z 6.3.2003 půjde o 30 osob).

(106)

Ani všechny tyto údaje nedokázaly rozptýlit pochybnosti Komise o tom, zda společnost CMR realizovala skutečné a nezvratné snížení svých kapacit v poměru k poskytnuté podpoře. I kdyby však společnost CMR mohla čerpat podporu jakožto podnik nacházející se v obtížích, nebyla by tato podpora slučitelná s nařízením o stavbě lodí.

(107)

Podle pokynů pro restrukturalizaci musí být částka a míra podpory přísně omezena na minimum potřebné na restrukturalizaci v závislosti na finančních možnostech firmy. Příjemci podpory musejí výrazně přispět na plán restrukturalizace z vlastních prostředků nebo pomocí vnějšího financování získaného za tržních podmínek.

(108)

Komise měla pochybnost, zda byla tato podmínka splněna, jelikož dostupné finanční prostředky ze soukromých i veřejných zdrojů byly vyšší než uvedené potřeby. Francie na to odpověděla, že celková částka veřejných a soukromých podpor, tedy 5 930 000 EUR, pokrývala jednak náklady na restrukturalizaci (3 649 494 EUR), a jednak část potřeb v rámci provozního kapitálu, který přesahoval potřeby spojené s restrukturalizací.

(109)

V této souvislosti Komise vznesla otázku určení čistého grantového ekvivalentu půjčky poskytnuté společnosti CMR. Oznámení Komise o metodě stanovování referenčních úrokových sazeb a diskontních sazeb stanoví, že referenční sazbu lze navýšit jen v situacích, kdy hrozí obzvlášť velké riziko. Komise dovozuje, že kdyby měla společnost CMR obtíže vyžadující restrukturalizaci, což je argument obhajovaný Francií, s nímž Komise nesouhlasí, pak by skutečně hrozilo obzvlášť velké riziko. Žádný soukromý věřitel by společnosti CMR neposkytl půjčku za takových podmínek, tj. bezúročně a bez jakéhokoli zajištění. Úhrnná výše částky tudíž představuje podporu. Celková částka podpory tudíž činí 3 490 000 EUR.

(110)

Uváděné potřeby financování spojené s restrukturalizací činí 3 649 494 EUR. Jelikož podpora činí 3 490 000 EUR, tvoří podpora ze soukromých zdrojů čerpaná příjemcem na restrukturalizaci 159 494 EUR. Příspěvek příjemce tudíž není vysoký, což je v rozporu s požadavkem pokynů pro restrukturalizaci.

(111)

Komise z toho dovozuje, že i kdyby společnost CMR byla podnikem v obtížích, který má nárok čerpat podporu na restrukturalizaci, nebylo by splněno kritérium úměrnosti a podpora by tudíž nebyla slučitelná s pokyny pro restrukturalizaci.

(112)

V rozhodnutí o zahájení řízení posuzovala Komise zmíněná opatření s ohledem na pokyny pro restrukturalizaci přijaté v roce 1999. Francie tento přístup v odpovědi na uvedené rozhodnutí nezpochybnila. Je třeba uvést, že nařízení o stavbě lodí odkazuje ve svém článku 5 na pokyny Společenství pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích z roku 1994 (16) (dále jen „pokyny pro restrukturalizaci z roku 1994“), které byly v roce 1999 nahrazeny novými pokyny pro restrukturalizaci. Komise se však domnívá, že i kdyby byly použity pokyny pro restrukturalizaci z roku 1994, výše uvedená argumentace by se nijak nelišila. Za prvé, nově vzniklá společnost nemůže být ze své podstaty podnikem nacházejícím se v obtížích. Ačkoli se pokyny pro restrukturalizaci z roku 1994 vyjadřují méně explicitně, jsou zejména v definici podniku v obtížích jasně určeny k záchraně a restrukturalizaci již existujících společností, a nikoli nově vzniklých podniků. Za druhé, kritérium omezení podpory na minimum existovalo již v pokynech pro restrukturalizaci z roku 1994 (17), a v tomto případě není splněno.

(113)

Podpora by proto nebyla slučitelná ani při uplatnění pokynů pro restrukturalizaci z roku 1994.

(114)

Podmínky slučitelnosti regionálních investičních podpor se společným trhem jsou uvedeny v článku 7 nařízení o stavbě lodí. Za prvé, opatření se musejí týkat regionu uvedeného v čl. 87 odst. 3 písm. a) nebo c) Smlouvy. Za druhé, míra podpory nesmí přesáhnout strop stanovený tímto nařízením. Za třetí, musí se jednat o opatření na podporu investic určených k modernizaci loděnic za účelem zvýšení produktivity stávajících zařízení. Za čtvrté, podpora nesmí být spojena s finanční restrukturalizací loděnic. Za páté, podpora musí být omezena na podporu výloh způsobilých ve smyslu pokynů k vnitrostátní regionální podpoře (18) (dále jen „regionální pokyny“).

(115)

Oblast Marseille je zónou, která má nárok na podpory podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy. V souladu s nařízením o stavbě lodí a podle mapy regionálních podpor schválené Komisí nesmí míra podpor pro tento region přesáhnout 12,5 % čisté hodnoty (19).

(116)

V souladu s bodem 4.5 regionálních pokynů jsou výlohy způsobilé pro podporu vyjádřeny jako jednotný soubor výloh na následující investice: pozemky, budovy a zařízení. V souladu s bodem 4.6 těchto pokynů mohou způsobilé výlohy zahrnovat rovněž určité kategorie nehmotných investic.

(117)

V dopise z 29. června 2004 popsala Francie investice společnosti CMR, které mají nárok na regionální podporu: zásoby, investice do zařízení a budov. Protože pokrývají provozní náklady, nemají výlohy spojené se zásobami nárok na podporu počátečních investic. Komise v tabulce 5 popisuje výlohy, které považuje za způsobilé čerpat podporu počátečních investic.

Tabulka 5

Výlohy (20) způsobilé čerpat regionální investiční podporu

(118)

Komise uznává, že tyto investice přispívají k naplňování cílů obchodního plánu společnosti CMR, jak jsou popsány v bodu odůvodnění 20, a tedy i k modernizaci loděnice za účelem zvýšení její produktivity. Tyto investice navíc tvoří jednotný soubor výloh: investice do budov (bod 5 tabulky 5) a investice do zařízení (body 1 až 4 tabulky 5).

(119)

Celkové výlohy způsobilé čerpat regionální investiční podpory tedy činí 421 108 EUR (401 152 EUR v aktualizované hodnotě, základní rok 2002, diskontní sazba 5,06 %).

(120)

Maximální přijatelná míra podpory je 12,5 % čisté hodnoty (což v tomto případě představuje 18,9 % hrubé hodnoty (21). Přípustná podpora proto činí 75 737 EUR.

(121)

Komise dochází k závěru, že podpora poskytnutá společnosti CMR může být částečně povolena jako podpora počátečních investic do výše 75 737 EUR.

(122)

Komise si všimla, že určité výlohy, které společnost CMR uvádí ve svém obchodním plánu, souvisejí se vzděláváním. Podpora byla v tomto případě poskytnuta po vstupu v platnost nařízení Komise (ES) č. 68/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podpory na vzdělávání (22) (dále jen „nařízení o podporách na vzdělávání“).

(123)

Nařízení o podporách na vzdělávání bylo přijato Komisí, kterou k tomu opravňovalo nařízení Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. května 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory (23). Nařízení o podporách na vzdělávání pozměňuje jakožto pozdější legislativa nařízení o stavbě lodí, které samo o sobě s možností poskytnutí podpor na vzdělávání v sektoru stavby lodí nepočítá. Nařízení o podporách na vzdělávání stanoví v článku 1, že se vztahuje na podpory na vzdělávání poskytnuté ve všech sektorech, což znamená, že platí rovněž v sektoru stavby lodí.

(124)

Nařízení o podporách na vzdělávání stanoví, že jednotlivé podpory jsou slučitelné se společným trhem tehdy, jestliže splňují všechny podmínky stanovené tímto nařízením, tedy jestliže nepřesahují maximální přípustnou míru podpory a jestliže pokrývají náklady způsobilé podle čl. 4 odst. 7 tohoto nařízení.

(125)

Francie popsala potřeby vzdělávání společnosti CMR jako specifické vzdělávání pro 20 zaměstnanců společnosti CMR ročně a pro 50 zaměstnanců subdodavatelů společnosti CMR ročně. Komise si všímá, že článek 2 nařízení o podporách na vzdělávání definuje specifické vzdělávání jako vzdělávání, které zahrnuje výuku s přímým a zásadním vztahem k současnému nebo budoucímu postavení zaměstnanců v podniku přijímajícím podporu, tj. společnosti CMR. Zaměstnanci subdodavatelů společnosti CMR nejsou školeni ve vztahu k postavení ve společnosti CMR, a nemohou tudíž čerpat podporu na vzdělávání poskytnutou této společnosti. Kromě toho neposkytla Francie Komisi žádnou záruku, že část podpory určená na školení u subdodavatelů společnosti CMR bude v úplnosti převedena na tyto subdodavatele a že společnost CMR bude pouhým prostředníkem této podpory. Z tohoto důvodu nemůže Komise považovat tuto podporu za podporu nepřímo udělenou subdodavatelům společnosti CMR. Jelikož Francie neodpověděla na dotaz Komise ohledně rozdělení výloh na vzdělávání mezi zaměstnance společnosti CMR a zaměstnance dodavatelů společnosti CMR, určí Komise způsobilé výlohy úměrným způsobem.

(126)

Celkové náklady na vzdělávání uváděné Francií činí 896 000 EUR. Výlohy na 20 zaměstnanců společnosti CMR činí tedy úměrně 256 000 EUR. Komise se domnívá, že tyto výlohy mohou čerpat podporu na vzdělávání.

(127)

V souladu s článkem 4 nařízení o podporách na vzdělávání nesmí být míra podpory u projektů specifického vzdělávání v případě malých a středních podniků působících v regionech, jež mají podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy nárok na regionální podpory, vyšší než 40 %.

(128)

Proto činí celková částka podpor na vzdělávání 102 400 EUR.

(129)

Komise dochází k závěru, že podpora poskytnutá společnosti CMR může být částečně povolena jako podpora na vzdělávání do výše 102 400 EUR.

(130)

Komise došla k závěru, že Francie nezákonně poskytla podporu ve výši 3 490 000 EUR v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Na základě hodnocení této podpory Komise dovozuje, že tato podpora je jakožto podpora na restrukturalizaci společnosti CMR neslučitelná se společným trhem, neboť nesplňuje podmínky stanovené nařízením o stavbě lodí a pokyny pro restrukturalizaci. Komise se však domnívá, že tato podpora je částečně slučitelná se společným trhem jakožto regionální investiční podpora ve smyslu článku 7 nařízení o stavbě lodí a jakožto podpora na vzdělávání ve smyslu nařízení o podporách na vzdělávání. Rozdíl mezi již vyplacenou částkou (3 490 000 EUR) a slučitelnou částkou (75 737 EUR + 102 400 EUR = 178 137 EUR), tj. 3 311 863 EUR, musí být vrácen,

a)

75 737 EUR je slučitelných se společným trhem jakožto regionální investiční podpora podle čl. 87 odst. 3 písm. e) Smlouvy,

b)

102 400 EUR je slučitelných se společným trhem jakožto podpora na vzdělávání podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy,

c)

3 311 863 EUR je neslučitelných se společným trhem.