4.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 58/29

(1)

Na základě nařízení (ES) č. 1013/97 schválila Komise svým rozhodnutím ze dne 6. srpna 1997 (4) podporu na restrukturalizaci ve prospěch španělských státních loděnic ve výši přibližně 1,9 miliard EUR. V souladu se zmíněným nařízením bylo podmínkou pro schválení podpory neposkytnutí žádné další podpory pro restrukturalizační účely.

(2)

Prostřednictvím tisku se Komise dozvěděla o tom, že v letech 1999 až 2000 došlo k různým transakcím, které se týkaly španělských civilních státních loděnic. Dopisy ze dne 27. ledna a 29. března 2000 si Komise vyžádala informace k této záležitosti. Španělsko neodpovědělo na žádný z dopisů.

(3)

Na základě rozhodnutí ze dne 12. července 2000 Komise zahájila vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES (dále jen „zahájení“) ohledně transakce, na jejímž základu státní holdingová společnost „Sociedad Estatal de Participaciones Industriales“ (SEPI) odkoupila jako samostatné podniky obě dvě loděnice Juliana a Cádiz a továrnu na motory Manises od akciové společnosti „Astilleros Españoles S.A.“. Španělské orgány byly o tomto rozhodnutí informovány dopisem Komise ze dne 1. srpna 2000.

(4)

Španělsko předložilo své připomínky k zahájení řízení prostřednictvím dopisů ze dne 18. května a 24. září 2001. Také informovalo Komisi o tom, že se společnost SEPI v červenci 2000 rozhodla sloučit všechny státní španělské loděnice do jedné skupiny.

(5)

Dne 28. listopadu 2001 se Komise rozhodla rozšířit řízení stanovené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES (dále jen „první rozšíření“) o doplňkové transakce mezi společností SEPI a Bazán na straně jedné a společností AESA a Bazán na straně druhé uskutečněné za účelem vzniku nové skupiny IZAR. Dopisem ze dne 28. listopadu 2001 informovala Komise Španělsko o rozšíření řízení a vyžádala si příslušné informace, aby mohla posoudit charakter podpory obsažený v daných transakcích. Dopisem ze dne 29. listopadu 2002 Komise vysvětlila, že pro účely správného posouzení potřebuje výroční závěrky předmětných loděnic a společnosti AESA, jakož i jakoukoliv další dokumentaci, která by doložila, jak byl v okamžiku změny vlastníků proveden odhad ceny podniků.

(6)

Dopisem ze dne 31. ledna 2002 předložilo Španělsko své připomínky ohledně prvního rozšíření řízení. Komise připomněla Španělsku dopisem ze dne 28. února 2002, že dosud neposlalo výroční zprávy podniků. Španělsko poskytlo více informací prostřednictvím dopisů ze dne 29. července 2002, nicméně tyto informace nezahrnovaly požadované výroční zprávy.

(7)

Protože Španělsko neposkytlo výroční zprávy, Komise se dne 12. srpna 2002 rozhodla zaslat výzvu k poskytnutí informací podle čl. 10 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (5) a vyzvala Španělsko, aby zaslalo požadované informace. Španělsko bylo informováno dopisem ze dne 12. srpna 2002. Komise zdůraznila, že pokud neobdrží požadované informace, přijme konečné rozhodnutí, které bude vycházet z dostupných informací, jež v danou chvíli má k dispozici. Dopisem ze dne 16. října 2002 Španělsko odpovědělo na výzvu, ale neposkytlo požadované výroční zprávy.

(8)

Dne 27. května 2003 Komise rozhodla o dalším rozšíření řízení stanoveného v čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES (dále jen „druhé rozšíření“) za účelem zahrnout do něj státní podporu, kterou právě odhalila a která se jevila jako nezákonná, vzhledem k transakcím mezi společností SEPI a společností AESA a jejími loděnicemi. Dopisem ze dne 27. května 2003 Komise informovala Španělsko o rozšíření řízení a požádala o veškeré informace k dané věci, aby mohla posoudit podezřelou podporu. Dopisem ze dne 10. července 2003 Španělsko odpovědělo na druhé rozšíření. Prostřednictvím dopisů ze dne 16. října a 11. listopadu 2003 si Komise vyžádala další vysvětlení. Španělsko odpovědělo dopisem ze dne 25. listopadu 2003 a poslalo další informace prostřednictvím dopisu ze dne 14. dubna 2004.

(9)

Po zahájení řízení obdržela Komise připomínky Dánska prostřednictvím dopisu ze dne 18. prosince 2000 a po prvním rozšíření také připomínky Spojeného království prostřednictvím dopisu ze dne 22. února 2002. Po druhém rozšíření zaslala dopisem ze dne 24. září 2003 své připomínky loděnice Royal Van Lent Shipyard, stejného dne byly obdrženy připomínky strany, která požádala o anonymitu, a připomínky skupiny IZAR byly obdrženy prostřednictvím dopisu ze dne 6. října 2003. Tyto připomínky byly odeslány Španělsku prostřednictvím dopisů ze dne 14. února 2001, 6. března 2002 a 13. října 2003. Španělsko sdělilo své připomínky prostřednictvím dopisů ze dne 14. března 2001, 4. dubna 2002 a 10. listopadu 2003. Dne 14. listopadu 2003 podala skupina IZAR odvolání (6) proti Komisi před Soudem prvního stupně a požádala o zrušení druhého rozšíření řízení.

(10)

Dotyčnými podniky jsou: Astilleros Españoles S.A. (AESA), E.N. Bazán de Construcciones Navales Militares S.A. („Bazán“), IZAR Construcciones Navales („IZAR“), Astilleros de Cádiz S.R.L. („Cádiz“), Astilleros de Puerto Real S.R.L. („Puerto Real“), Astilleros de Sestao S.R.L. („Sestao“), Astilleros de Sevilla S.R.L. („Sevilla“), Juliana Constructora Gijonesa S.A. („Juliana“), Fábrica de motores diésel de Manises S.A. („Manises“) a Astilleros y Talleres del Noroeste („Astano“, které později změnily své jméno na „Fene“).

(11)

Od roku 1998 patří všechny španělské státní loděnice do struktury státní holdingové společnosti s názvem SEPI. Před rokem 1998 všechny civilní loděnice, kromě Astano, kterou již vlastnil SEPI přímo, byly nezávislými podniky v držení společnosti AESA, pobočky SEPI. Společnost AESA neprováděla přímé aktivity v oblasti stavby lodí, nýbrž byla závislou společností, která aktivně řídila své loděnice. SEPI byl také majitelem Bazánu, podniku, který původně zahrnoval tři vojenské loděnice (ne jako nezávislé podniky). Začátkem roku 1998 byla vlastnická struktura státních loděnic následující:

(12)

V prvním kole transakcí (dále jen „převod 1“) dne 28. prosince 1999 koupil SEPI loděnice Cádiz a Juliana a podnik na lodní motory Manises od společnosti AESA za cenu 15 300 000 EUR (7). Loděnice Barreras a Astander byly privatizovány a nejsou již předmětem současného řízení. To vedlo ke změnám a vzniku následující struktury:

(13)

V červenci 2000 se SEPI rozhodl sloučit všechny státní loděnice do jedné skupiny. Fúze proběhla ve dvou hlavních operacích. V první („převod 2“) skupina vojenských loděnic Bazán, vlastnictví SEPI, koupila od AESY všechny tři loděnice, které zůstávaly v jejím držení (Puerto Real, Sestao, Sevilla), každou z nich za jednu pesetu.

(14)

V druhé operaci („převod 3“) koupil Bazán tři loděnice (Juliana, Cádiz a Astano) a továrnu na dieselové motory v Manises přímo od SEPI, také každou z nich za jednu pesetu. Všechny podniky byly rozpuštěny a znovu sloučeny v Bazánu, který změnil jméno na IZAR. Současná struktura loděnic je následující:

(15)

Při zahájení šetření Komise prohlásila, že měla pochybnosti, zda převod 1, při kterém SEPI zaplatil společnosti AESA cenu, která, jak se později ukázalo, dosáhla částky 60 milionů EUR za všechny tři podniky – Juliana, Cádiz a Manises, nepředstavoval státní podporu.

(16)

Také byly pochybnosti o tom, zda taková podpora byla slučitelná s principy společného trhu, neboť se zdálo, že odporuje rozhodnutí Komise z roku 1997, kterým byl schválen poslední balíček podpory na restrukturalizaci ve prospěch státních loděnic, a tudíž šlo o neslučitelnou podporu na restrukturalizaci, viz první odrážka druhého pododstavce čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 1540/98. Toto zjištění se zakládalo hlavně na následujících argumentech:

(17)

Především se „prodej“ nezdál být opravdovou operací, nýbrž spíše kapitálovým vkladem, který umožnil společnosti AESA a loděnicím, které jí i nadále patřily (Puerto Real, Sevilla a Sestao), aby fungovala dál.

(18)

Za druhé, vzhledem k jejímu předchozímu chování a jejím, jak se zdá, slabým výsledkům, se zdálo nepravděpodobné, že nějaký obchodní investor bude ochoten koupit loděnice ve stavu, v jakém byly.

(19)

Dne 25. listopadu 2001 se Komise rozhodla rozšířit řízení o převody 2 a 3, provedené za účelem sloučení všech státních španělských loděnic do jedné skupiny. Při rozšíření vyšetřování Komise zjistila, že existovalo blízké spojení s transakcemi, které se odehrály mezi lety 1999 a 2000 a které ve svém výsledku vedly k vytvoření skupiny pro všechny státní loděnice. Proto se řízení muselo rozšířit o všechny transakce, které vedly k fúzi, aby bylo možné posoudit kompletně a správně možnou státní podporu civilním loděnicím, která byla obsažena v různých transakcích skupiny SEPI.

(20)

V tomto kontextu Komise zdůraznila, že kapitálový vklad do podniků ve vlastnictví státu musí být proveden za tržních podmínek, aby byla vyloučena existence státní podpory. Z toho důvodu měla Komise pochybnosti, zda cena prodeje, to jest 1 peseta za každou loděnici a 1 peseta za továrnu na motory, může být považována za tržní cenu, a zda tedy ekonomická výhoda vyplývající ze státní podpory nebyla udělena skupině IZAR prostřednictvím uvedených transakcí.

(21)

Protože komunitární nařízení v této věci nedovolovala další záchrannou podporu na restrukturalizaci ve prospěch civilních státních loděnic, Komise měla pochybnosti, zda tyto transakce jsou slučitelné s principy společného trhu.

(22)

Ve svém následujícím šetření Komise odhalila, že v roce 1999 SEPI půjčil 194 400 000 EUR všem třem podnikům, Cádiz, Juliana a Manises, které právě koupil. Protože se zdá, že tyto půjčky byly poskytnuty podnikům v krizi, Komise se domnívala, že mohly představovat státní podporu.

(23)

Kromě toho Komise zjistila, že AESA přijala 18. července 2000 kapitálový vklad od SEPI ve výši 252 400 000 EUR, který mohl představovat státní podporu. Bylo ověřeno, že loděnice Puerto Real, Sestao a Sevilla obdržely téměř současně kapitálové vklady od AESA prakticky ve stejné výši. Tento kapitálový vklad od AESA do jejích tří loděnic se konal o dva dny dříve, než byly převedeny na společnost Bazán.

(24)

A konečně se zdálo, že Bazán dostal kompenzaci za ztrátu ve výši 68 200 000 EUR za to, že koupil loděnice Astano, Cádiz, Juliana a Manises. Proto si Komise položila otázku, jestli společnost SEPI vložila kapitál do všech čtyř podniků v souvislosti s jejich převedením na Bazán.

(25)

Na základě této nové informace, přímo spojené s převody, které vedly k vytvoření skupiny IZAR dne 27. května 2003, se Komise rozhodla rozšířit řízení, protože měla pochybnosti o tom, zda tyto půjčky a kapitálové vklady jsou slučitelné s principy společného trhu.

(26)

Konečně je také patrné, že při druhém rozšíření vyšetřovacího řízení Komise zdůraznila, že v případě, že by se potvrdily pochybnosti týkající se udělení dodatečné podpory, by podle vyjádření rozhodnutí, kterým bylo zahájeno toto řízení, bylo možné se domnívat, že podpora udělená v roce 1997 pro další restrukturalizaci španělských státních loděnic je neslučitelná s tržními zásadami, a musí být vrácena.

(27)

Při zahájení řízení obdržela Komise připomínky Dánska, které se domnívalo, že transakce mezi AESA a SEPI má být považována za nezákonný kapitálový vklad, který porušuje balíček podpory dohodnutý v roce 1997 pro AESA. Dánsko proto podpořilo rozhodnutí Komise zahájit řízení.

(28)

Kromě toho Dánsko také uvedlo, že vzhledem k tomu, že Bazán v roce 1998 obdržel podporu za podmínky, že ukončí obchodní stavbu lodí, koupě několika loděnic ze strany Bazánu nerespektovala zmíněnou podmínku. A konečně, Dánsko uvedlo, že dánské loděnice trpěly konkurencí španělských loděnic, které dostaly státní podporu.

(29)

Komise obdržela připomínky ze strany Spojeného království ohledně rozšíření řízení. Spojené království sdílí pochybnosti Komise o tom, zda restrukturalizace státních loděnic ve Španělsku je slučitelná s tržnímu zásadami. Především vyslovuje obavu ohledně vypořádání dluhů státního podniku AESA, které podle Spojeného království byly v okamžiku transakce značné. Spojené království se domnívá, že přeskupit obchodní a loďařské skupiny do jedné společnosti IZAR dává větší možnosti pro možné neplnění norem týkajících se státní podpory.

(30)

Podle Spojeného království je široce sdíleným názorem mezi britskými průmyslníky stanovisko, že španělské loděnice dostávají důležité loďařské a transformační zakázky nikoliv díky své vlastní konkurenceschopnosti, nýbrž kvůli podpůrným opatřením, ze kterých mají výhody. Tvrdí, že existují konkrétní případy, kdy se těmto loděnicím přidělila zakázka v soutěži, do které se přihlásily také britské loděnice, a to za podmínek, při kterých nebylo jasné, zda se jedná o normální obchodní podmínky. Také se domnívá, že se využívají neustálé změny v osobě vlastníka schodkových loděnic jako mechanismus, který umožňuje nepřetržitě dotovat toto odvětví, a tím oddalovat restrukturalizaci, která je nutná.

(31)

Komise obdržela připomínky od tří stran. Jedna strana, která žádala anonymitu, vydala společné stanovisko k tomuto případu a k věci státní podpory C 38/03 (ex NN 10/03) (8). Tvrdí, že skupina IZAR se věnuje stavbě, opravě, údržbě a transformaci výletních lodí, především luxusních jachet, a zdůrazňuje, že podpora, která je předmětem zkoumání, vytvořila vážné pokřivení trhu výletních lodí, a že se zařízení vojenských loděnic IZARU v Cartageně a San Fernandu používají za tímto účelem. Další stanovisko, také společné pro tuto záležitost a pro C 38/03, obdržela Komise od Royal van Lent Shipyard Royal BV, která se věnuje konstrukci obrovských jachet. Podnik tvrdí, že podpora udělená španělskou vládou během posledních let velmi poškodila mnohé konkurenty na tomto trhu.

(32)

Komise také obdržela stanovisko skupiny IZAR, které uvádí, že prostředky poskytnuté společností SEPI nemohou být považovány za státní zdroje. Co se týče půjčky ve výši 194 400 000 EUR, kterou poskytl SEPI společnosti AESA, IZAR tvrdí, že se nejednalo o novou půjčku, ale pouze o převzetí půjčky ze strany SEPI, kterou AESA už předtím poskytla svým loděnicím. Pokud jde o kapitálový vklad 254 400 000 EUR, poskytnutý společností SEPI společnosti AESA, IZAR tvrdí, že k tomu došlo v září 2000, to znamená ve chvíli, kdy AESA nevlastnila žádnou loděnici, a proto není možné jej považovat za podporu loděnicím. Pokud jde o krytí ztrát ve výši 68 200 000 EUR ze strany SEPI vůči IZARU, tvrdí IZAR, že k tomu nikdy nedošlo, jak vyplývá z jeho výroční zprávy, a dodává, že byla aplikována nesprávná právní norma, a že není právně opodstatněné vracet jakoukoliv podporu poskytnutou španělským státním loděnicím v roce 1997.

(33)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení Španělsko vysvětlilo, že částka, kterou společnost SEPI zaplatila společnosti AESE za obě loděnice a továrnu na motory, byla znatelně nižší, než ta, která je uvedena ve spisu o zahájení řízení. Skutečná cena za všechny tři podniky činila 15 300 000 EUR (a nikoliv uvedených 60 milionů), rozdělených následujícím způsobem: 8 054 000 za Cádiz; 5 235 000 za Julianu a 2 013 000 za Manises.

(34)

Španělsko kromě toho také předložilo Komisi vysvětlení, proč podle jeho názoru převod č. 1 nepředstavoval státní podporu. Hlavním argumentem je, že transakce se uskutečnily za účelem přípravy privatizace všech tří podniků. Vzhledem k tomu, že SEPI je odborníkem na privatizaci, bylo třeba převést všechny tři podniky na SEPI. Nicméně se velmi brzy ukázalo, že nebylo možné najít nějakého zainteresovaného kupce. To byl důvod pozdějšího převodu zmíněných podniků na Bazán.

(35)

Vzhledem k tomu, že záměrem transakcí bylo připravit všechny tři podniky k privatizaci, domnívá se Španělsko, že SEPI nemusel vystupovat a jednat jako tržní hráč, když kupoval podniky, ale pouze zaplatit rozumnou cenu, a za takových okolností vypadala účetní hodnota jako optimální řešení.

(36)

Po prvním rozšíření řízení předalo Španělsko Komisi následující zdůvodnění toho, proč podle něj nedošlo ke státní podpoře v případech převodů 1 a 2, to znamená, proč byla cena jedné pesety za podnik správná.

(37)

Podle Španělska se SEPI jako 100 % akcionář všech dotyčných podniků choval tržně, když se rozhodl reorganizovat celé odvětví stavby lodí sloučením do jedné skupiny za účelem využití společné synergie. Také bylo třeba zvýšit kapacitu vojenské výroby, vzhledem k velkému množství zakázek a očekávanému budoucímu navýšení v tomto odvětví.

(38)

Španělsko také zdůraznilo, že neexistoval žádný vztah mezi první skupinou transakcí, kterých se účastnily AESA a SEPI, a druhou skupinou, která vedla k vytvoření IZARU. První transakce byly zaměřeny na privatizaci všech tří podniků, zatímco ty druhé směřovaly k vytvoření silné skupiny španělského loďařství.

(39)

Španělsko tvrdí, že to, že se cena za stejné podniky (Cádiz, Juliana a Manises) v krátkém období změnila z 15 300 000 na 3 pesety, pouze dokazuje, že obě transakce sledovaly rozdílné cíle.

(40)

Převod loděnic na Bazán, se všemi jejich aktivy a pasivy, neposkytuje žádnou výhodu žádné loděnici. Kromě toho také Španělsko tvrdí, že v těchto transakcích nebyly použity veřejné zdroje.

(41)

Španělsko také odůvodňuje, že ačkoliv by se mohla prokázat nějaká výhoda pro Bazán při převodu 2, vojenská podstata Bazánu vyvolává pochybnosti o správnosti použití čl. 88 odst. 2 Smlouvy vzhledem k výjimce stanovené v článku 296 Smlouvy o ES.

(42)

V připomínkách se také uvádí, že cena stanovená v určité interní transakci ve skupině nemusí nutně vycházet z tržních cen. Dodává, že u transakcí byly stanovené ceny (1 peseta) zcela rozumné a odrážely hodnotu dotyčných loděnic. Tržní investor by nezaplatil víc a použít cenu rovnající se účetní hodnotě by nebylo bývalo v dané situaci vhodné.

(43)

Španělsko zdůrazňuje jako všeobecný princip, že reorganizace činností v rámci téže skupiny nepostihuje konkurenční situaci nového, nedávno vytvořeného podniku nebo situaci podniků, které do něho patří. V této věci se Španělsko odvolalo na jurisdikci Soudního dvoru Evropského společenství, konkrétně na jeho rozsudky ve věci 61/79, Denkavit Italiana (9), ve věci C-387/92, Banco Exterior de España (10) a ve věci C-200/97, Ecotrade a Altiformi (11).

(44)

Na podporu, v případě, že se Komise domnívá, že cena je příliš nízká, a proto představuje podporu Bazánu/IZARU, se Španělsko dovolává rozhodnutí Komise (12) ze dne 27. června 1994, ve kterém se praví, že ačkoliv zaplacená cena za převod jedné automobilové továrny mezi společnostmi Treuhand byla pravděpodobně příliš nízká, je to irelevantní, protože se jednalo o interní transakci Treuhandu.

(45)

Kromě toho Španělsko prohlašuje, že neexistovala žádná rozumná tržní cena, a proto Komise nemohla určit kontroverzní státní podporu, jak vyžaduje nařízení (ES) č. 659/1999, judikatura a praxe samotné Komise.

(46)

Kromě toho Španělsko poskytlo informace o účetní hodnotě postižených loděnic a o možných ekonomických rizicích pro každou z nich. Rizika byla rozdělena do tří skupin: ekonomické riziko u existujících zakázek, ekonomické riziko z důvodu sníženého využití kapacity a další ekonomická rizika (obchodní, pracovní a daňové). Španělsko tvrdí, že použitím účetní hodnoty jako reference a odpočtem vypočítaných rizik odráží cena 1 pesety za podnik skutečnou hodnotu, a proto nedošlo k žádnému zvýhodnění kupce Bazánu/IZARU (viz tabulka 1).

Tabulka 1

Účetní hodnoty a rizika ve vztahu k jednotlivým transakcím v červenci 2000

(47)

V reakci na dánské stanovisko Španělsko prohlásilo, že komentáře Dánska ohledně podpory Bazánu nepostihují toto řízení a netýkají se dané věci. Španělsko kromě toho odmítlo tvrzení, že transakce mezi společnostmi AESA a SEPI představují podporu; podle něj neobsahovaly žádný neodůvodněný tok fondů. A konečně Španělsko tvrdí, že problémy, kterým čelí dánské loděnice, nejsou dány konkurencí španělských loděnic, ale nezákonnou konkurencí korejskou.

(48)

Ohledně připomínek ze strany Spojeného království, Španělsko vyjádřilo své překvapení k tvrzení o křížových subvencích mezi vojenskou a civilní produkcí, protože, jak uvádí, Spojené království má mnoho loděnic se smíšenou civilní a vojenskou výrobou. Také odmítá nařčení, že by se španělské loděnice obohatily jakýmkoliv způsobem nepovoleným Evropskou komisí.

(49)

Po druhém rozšíření řízení předložilo Španělsko Komisi následující argumenty ke zdůvodnění, proč se podle jeho názoru nejednalo o státní podporu při poskytování půjček a kapitálových vkladů analyzovaných Komisí.

(50)

Především Španělsko tvrdí, že společnost SEPI jednala jako soukromý investor v tržním hospodářství, které usiluje o dosažení co největších zisků, a že Komise nedokázala, že by prostředky společnosti SEPI pocházely od státu, nebo že by bylo možné mu je přiřknout.

(51)

Ohledně půjček poskytnutých ze strany společnosti SEPI podnikům Cádiz, Juliana a Manises, Španělsko prohlašuje, že když 22. prosince 1999 na sebe společnost SEPI vzala péči o všechny tři podniky, měly dluhy vůči AESA ve výši: 120 800 000 EUR (Cádiz), 47 200 000 EUR (Juliana) a 24 100 000 EUR (Manises). SEPI tyto závazky vůči AESA převzala. Není tedy možné se domnívat, že šlo o další podporu loděnicím. Kromě toho uplatněné úrokové sazby byly obdobné jako sazby tržní. (MIBOR + 8 bodů).

(52)

Pokud jde o kapitálový vklad ve výši 254 400 000 EUR ze strany společnosti SEPI společnosti AESA, Španělsko prohlašuje, že za prvé kapitál nebyl vložen dne 18. července 2000, jak je uvedeno ve spisu o zahájení řízení, ale v září téhož roku. Tehdy AESA nevyvíjela žádnou činnost, protože předtím prodala poslední loděnice společnosti Bazán. Zmíněný vklad tudíž nemohl vyvolat žádnou deformaci konkurenčního trhu a byl určen na organizaci řádného ukončení činnosti AESY. Španělsko se v této věci odvolává na rozsudek Soudního dvora ve věci C-303/88, ENI-Lanerossi (14).

(53)

Ohledně podezřelých kapitálových vkladů do společností Astano, Cádiz, Juliana a Manises, Španělsko sděluje, že výroční zpráva společnosti IZAR za rok 2000 zahrnuje ztráty ve výši 68 200 000 EUR, které přisuzuje na vrub akvizice všech čtyř loděnic. Podle Španělska nedošlo k žádné podpoře ze strany společnosti SEPI loděnicím předtím, než byly převedeny na Bazán.

(54)

Španělsko kromě toho předkládá četné argumenty proti tvrzení, že by část podpory povolené v roce 1997 byla neslučitelná s tržními zásadami v případě, že by Komise prohlásila, že se státním španělským loděnicím poskytlo více nezákonné podpory.

(55)

V reakci na stanoviska třetích stran, Španělsko naprosto souhlasí s vyjádřením skupiny IZAR. Ohledně problému výstavby luxusních jachet, zmiňovaném jinými stranami, Španělsko uvádí, že tyto lodě nejsou předmětem nařízení (ES) č. 1540/98, a že tudíž není třeba brát tato stanoviska v úvahu. Kromě toho tyto luxusní jachty staví IZAR bez jakékoliv státní podpory a podíl IZARU na světovém trhu v tomto sektoru je zanedbatelný (méně než […] %). Také je odmítnuto stanovisko, že by se uskutečnila část takzvaných investic do loděnic San Fernando a Cartagena.

(56)

V souladu s čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES je jakákoli podpora udělená jakoukoli formou členským státem nebo prostřednictvím státních zdrojů, která narušuje nebo hrozí narušit hospodářskou soutěž zvýhodněním určitých podniků nebo výroby určitého zboží, pokud ovlivňuje obchodování mezi členskými státy, neslučitelná se společným trhem. Podle zavedené judikatury Soudního dvoru platí, že kritérium postižení obchodu je splněno tehdy, když podnik přijímající podporu provádí hospodářskou činnost, která zahrnuje obchod mezi členskými státy.

(57)

V souladu s čl. 87 odst. 3 písm. e) Smlouvy o ES se mohou považovat za slučitelné se společným trhem ty kategorie podpory obsažené v rozhodnutí, které na návrh Komise schválí kvalifikovanou většinou Rada. Na základě této premisy přijala Rada dne 29. června 1998 nařízení (ES) č. 1540/98, které bylo platné od 1. ledna 1999 do 31. prosince 2003, jež se uplatňuje na veškerou nezákonnou podporu poskytnutou během uvedeného období, v souladu se sdělením Komise o stanovení pravidel pro posouzení nezákonné státní podpory (15).

(58)

Stavba lodí je hospodářskou činností, která představuje obchod mezi členskými státy. Proto se na podporu poskytnutou loďařskému průmyslu vztahuje čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(59)

Komise vychází z toho, že podle nařízení (ES) č. 1540/98 představuje pojem „stavba lodí“ stavbu obchodních lodí na samopohon, určených pro plavbu po moři. Komise se kromě toho domnívá, že článek 2 uvedeného nařízení deklaruje, že podpora poskytnutá pro stavitele lodí, na opravu a přestavbu těchto lodí, může být slučitelná pouze se společným trhem, pokud splňuje ustanovení nařízení. To platí nejen pro podporu poskytnutou podnikům, které takové činnosti přímo vyvíjejí, ale také se to vztahuje na společnosti, které vyvíjejí aktivity s touto činností spojené.

(60)

V srpnu 1997 v souladu s nařízením (ES) č. 1013/97 schválila Komise výjimečně balíček podpory na restrukturalizaci španělských státních loděnic s cílem, aby koncem roku 1998 mohly být tyto loděnice znovu životaschopné. Včetně podpor schválených dříve dosáhl balíček celkové výše 318 000 milionů peset (1 900 milionů EUR).

(61)

Když Rada vydala svůj souhlas, zároveň zdůraznila jedinou a konečnou povahu balíčku podpory. Španělská vláda se zavázala k tomu, že loděnice nedostanou žádnou jinou podporu na restrukturalizaci, záchranu, kompenzaci ztrát nebo privatizace. Toto se odrazilo v podmínkách stanovených v rozhodnutí Komise, která schválila podporu a také zdůraznila v první odrážce druhého pododstavce čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 1540/98, že není možné poskytnout žádnou jinou podporu na záchranu nebo restrukturalizaci takovému podniku, kterému by již taková podpora byla udělena v souladu s nařízením (ES) č. 1013/97.

(62)

To znamená, že jakákoliv podpora, která přesahuje podporu povolenou původním rozhodnutím Komise ze srpna 1997, je neslučitelná se společným trhem, ledaže by byla schválena na základě jiného právního základu.

(63)

Komise konstatuje, že loděnice Sestao, Puerto Real, Sevilla, Cádiz a Juliana v onu danou chvíli stavěly nebo opravovaly lodě, a že se proto na činnost těchto podniků vztahuje zmíněné nařízení. Manises a Fene (dřívější Astano) mohou být považovány za společnosti s činností, která má vztah k činnostem výše uvedeným. Kromě toho Komise konstatuje, že společnosti AESA a IZAR jako mateřské společnosti nebo vlastníci několika loděnic spadají do působnosti článku 1 nařízení (ES) č. 1540/98. To odpovídá linii, kterou Komise sledovala v předchozích rozhodnutích o státních španělských loděnicích, zvláště ve svém rozhodnutí schválit podporu v roce 1997 a ve svém rozhodnutí (16) z roku 1999, ve kterém prohlásila za neslučitelný akt podpory ze strany SEPI ve prospěch společnosti AESA.

(64)

Jak je řečeno výše, tento případ se týká tří různých převodů podniků mezi různými společnostmi a možné podpoře spojené s těmito převody. Posouzení bude provedeno s přihlédnutím k okolnostem každého ze tří převodů. Proto není možné otázky spojené se zahájením řízení a jeho dvojím rozšířením projednávat odtrženě.

(65)

Při zahájení řízení a jeho rozšíření Komise předpokládala, že společnost SEPI jednala jménem státu, to jest, že její chování v jednotlivých transakcích bylo možné přisoudit státu. Španělsko napadlo toto tvrzení a uvedlo, že SEPI funguje nezávisle a tudíž za jeho chování stát nenese odpovědnost. V každém případě, podle stanoviska Španělska jednal SEPI jako tržní investor a fondy, které poskytl, nemohou být tudíž považovány za státní podporu.

(66)

Komise připomíná, že SEPI je společnost v držení státu, přímo závislá na ministerstvu financí a proto je považována za státní podnik ve smyslu směrnice Komise 2000/52/ES (17), kterou se mění směrnice Komise 80/723/EHS (18), protože vzhledem k vlastníkovi nebo finanční účasti může veřejná státní moc vykonávat přímo či nepřímo své dominantní postavení v SEPI.

(67)

Soudní tribunál stanovil, kdy je třeba chápat, že prostředky jsou považovány za státní zdroje a prohlásil, že dokonce, i když částky příslušející zmíněnému opatření nebyly trvale převzaty státní pokladnou, fakt, že jsou stále pod státní kontrolou a proto k dispozici příslušným státním orgánům, je dostatečný, aby tyto prostředky byly považovány za státní (rozsudek Soudního dvora ve věci C-83/98, P. France/Ladbroke Racing a Komise  (19)). Tuto judikaturu lze použít i na případ společnosti SEPI.

(68)

Soudní dvůr ve svém rozsudku (ve věci C-482/99, Stardust Marine (20)), shrnul kritéria, kdy přísluší přiřknout státu poskytnutí státní podpory na základě opatření přijatém státním podnikem. Podle Soudního dvoru je toto možné vyvodit ze souboru indicií vyplývajících z okolností případu a z kontextu, v jakém bylo zmíněné opatření přijato.

(69)

Příklady indicií uvedených Soudním dvorem jsou: integrace státního podniku do struktury státních veřejných institucí, povaha jeho činností a jejich vykonávání na trhu za normálních podmínek trhu se soukromými operátory, právní charakter podniku (veřejnoprávní společnost na straně jedné, která zároveň podléhá právu soukromých obchodních společností), intenzita dohledu vykonávaná státními orgány při jejím řízení a správě nebo jakýkoliv jiný důkaz, který prokáže podíl veřejné moci na přijetí opatření nebo nepravděpodobnost, že takový podíl neexistuje, se zřetelem také na dopad opatření, jeho obsah nebo podmínky, které zahrnuje.

(70)

SEPI je podnikem se zvláštním právním statutem, neboť například jeho výroční zprávy není možné konzultovat ve státním španělském obchodním rejstříku. Podnik je řízen správní radou složenou z velké části tajemníky státu a dalšími osobami úzce svázanými se státní správou a vládou. Mezi jeho aktivity patří především privatizace státních podniků, což je jedna z činností velmi úzce spjatá s věcí veřejnou. Kromě toho společnost SEPI v minulosti jednala v souvislosti s loděnicemi takovým způsobem, který lze označit jako postup v zájmu státu, například poskytnutí části podpory na restrukturalizaci schválené v roce 1997 a nezákonné podpory v roce 1998 (21). Také je možné pozorovat, že SEPI poskytuje státní podporu v jiných oblastech, například v těžbě kamenného uhlí (22).

(71)

Z předcházejících bodů 66 a 67 je možné dovodit, že prostředky společnosti SEPI jsou vlastně státními zdroji. Kromě toho se v bodech 68–70 vysvětluje, že udělení fondů podnikům loďařského sektoru musí být přisuzováno státu, jestliže jsou poskytovány za podmínek, které nejsou v souladu s tržními ekonomickými zásadami.

(72)

Hlavní princip, který lze aplikovat na případ finančních transakcí mezi státem a státními podniky, je takzvaný princip investora v tržním hospodářství. Vzhledem k tomu, že prostředky společnosti SEPI jsou státními prostředky, je zásadní to, že společnost SEPI v obchodních transakcích se svými pobočkami z odvětví stavby lodí (ať se jedná o podniky s hospodářskými aktivitami nebo o společnosti, v jejichž portfoliu takové podniky jsou) jedná zcela podle zásady investora v tržním hospodářství.

(73)

Princip investora v tržním hospodářství je vysvětlen podrobně ve sdělení Komise, určeném členským státům, o použití článků 92 a 93 Smlouvy o ES článku 5 směrnice Komise 80/723/EHS určené veřejným podnikům z odvětví výroby (23). Soudní dvůr také například ve svém rozsudku (ve věci C 40/85, (Boch) (24) stanovil, že správná forma pro určení, zda opatření představuje státní podporu či nikoliv, je aplikace kritéria, do jaké míry mohl podnik získat za stejných podmínek prostředky na soukromých kapitálových trzích, a zvláště pak zda za podobných okolností by býval mohl upsat zmíněný kapitál soukromý akcionář, vždy se zřetelem na to, zda bylo možné obdržet zisk a bez ohledu na jakýkoliv prvek sociální, regionální nebo oborové politiky.

(74)

Komise nevylučuje možnost, že prostředky poskytnuté společností SEPI nemusejí obsahovat prvky podpory, pokud se SEPI přidrží principu tržního investora. Proto se u každé transakce posuzované Komisí bude hodnotit, zda SEPI jednal v souladu s touto zásadou, či nikoliv.

(75)

Španělsko kromě jiného uvádí, že transakce ve skupině SEPI nemusejí odpovídat tržním podmínkám a odvolává se na případy, kdy Komise nevyžadovala, aby se transakce v rámci skupiny uskutečňovaly za tržních podmínek.

(76)

Komise se domnívá, že ačkoliv v určitých velmi specifických případech je možné přijmout, že se podniky v rámci státní skupiny převádějí za nekomerčních podmínek, není možné s tímto postupem souhlasit v případě, že jsou převáděny státní fondy do podniků, které soutěží s jinými podniky na společném trhu.

(77)

Dne 28. prosince 1999 koupil SEPI od AESY všechny tři podniky, Juliana, Cádiz a Manises. Existují dva aspekty, které je třeba vyhodnotit, aby se stanovilo, zda existovala v tomto převodu státní podpora. Prvním problémem je, zda kupní cena zaplacená společností SEPI společnosti AESA je cenou tržní, a druhým, zda půjčky poskytnuté SEPI podnikům, které koupil, respektovaly princip tržního investora.

(78)

Za prvé, je možné konstatovat, že Španělsko informovalo Komisi o tom, že zaplacená cena za všechny tři podniky činila 15 302 000 EUR a nikoliv 60 milionů EUR, jak je uvedeno ve spisu k zahájení řízení. Španělsko předtím tvrdilo, že 15 302 000 EUR, zaplacených společností SEPI za všechny tři podniky, odpovídalo účetní hodnotě v okamžiku transakce, avšak v poslední fázi vyšetřování ji informovalo, že se jednalo o účetní hodnotu k předchozímu nespecifikovanému datu z roku 1999.

(79)

Kromě toho Španělsko tvrdí, že společnost SEPI nemusela platit tržní cenu, protože koupila všechny tři loděnice za účelem jejich privatizace. Nicméně klasifikace opatření, jakým je státní podpora, nezávisí na jejím cíli, ale na jejím účinku. To, že loděnice byly koupeny za předpokládaným účelem (privatizace), nevylučuje charakter státní podpory v transakci. Kromě toho, máme-li na zřeteli, že SEPI je společností státní, je třeba zopakovat, že finanční transakce mezi SEPI a podniky, které konkurují na společném trhu, by se měly vždy zakládat na tržních principech.

(80)

Komise shledala, že společnosti SEPI se nepodařila privatizace všech tří podniků. Naopak, podniky byly prodány v červenci 2000 Bazánu, pobočce SEPI, to znamená sedm měsíců po prodejní transakci, a to každý z nich za 1 pesetu.

(81)

Výroční zprávy postižených podniků ukazují, že účetní hodnota každého z podniků jednotlivě na konci roku 1999, tři dny po prodejní transakci, byla schodková a podniky vykazovaly celkové záporné saldo – 40 646 000 EUR, které rozděleno na jednotlivé podniky činilo: Cádiz –13 745 000 EUR, Juliana – 18 679 000 EUR, Manises – 8 222 000 EUR).

(82)

Podle toho, co bylo uvedeno výše, Španělsko kromě jiného také v červenci 2000 ocenilo tržní hodnotu všech tří podniků, když byly převedeny na Bazán. Španělsko tvrdí, že v onu chvíli se tržní hodnota rovnala účetní hodnotě minus nepředvídatelné odhadnuté ztráty, nezahrnuté do rozvahy podniků. Rizika spočívala například v možných ztrátách vzniklých u lodí v procesu výstavby a nákladech odvozených z aktivit slabších než obvykle. Ačkoliv tyto faktory se mohou v průběhu času změnit, je rozumné připustit, že se výrazným způsobem nezměnily během sedmi měsíců. Pro všechny tři podniky odhadlo Španělsko v červenci 2000 celková rizika na částku 25 300 000 EUR.

(83)

Proto Komise dochází k závěru, že 28. prosince 1999 zaplatila společnost SEPI 15 302 000 EUR za tři podniky, které měly zápornou účetní hodnotu minus 40 646 000 EUR tři dny poté, plus nepředvídatelné ztráty (rizika), které o sedm měsíců poději byly odhadnuty na 25 300 000 EUR. Z toho je možné dojít k závěru, že SEPI zaplatil víc než tržní cenu za podniky. Jakákoliv částka, která překročí tržní cenu, musí být považována za státní podpory prodejci, to znamená společnosti AESE.

(84)

V žádosti o poskytnutí informací z července 2002 si Komise vyžádala všechny dokumenty, které by mohly osvětlit odhad ceny podniků v okamžiku převodu vlastnictví. Španělsko neposkytlo k této transakci žádnou informaci, a proto Komise může při kalkulaci vycházet pouze z tržní hodnoty a opírat se o informace, které má k dispozici.

(85)

Tržní hodnota by v tomto případě odpovídala účetní hodnotě minus finanční rizika. Vzhledem k nedostatku informací není Komise schopna vypočítat přesnou hodnotu finančních rizik. Aby nedošlo k přecenění těchto rizik, Komise se rozhodla postupovat opatrně a předpokládá, že finanční rizika jsou nulová. Proto by za současných okolností bylo dobré použít jako určitý opatrný odhad tržní hodnoty ten nejlepší přibližný odhad hodnoty účetní.

(86)

Nejlepší ocenění, které je k dispozici, to znamená účetní hodnota k datu transakce, to jest k 28. prosince 1999, je účetní hodnota k 31. prosinci 1999, což je záporná hodnota minus 40 646 000 EUR. Vezmeme-li tuto částku jako základ, tržní hodnota všech tří podniků by nepřekročila tuto částku.

(87)

Opíráme-li se tedy o poskytnuté informace, je možné dojít k závěru, že společnost AESA prodala SEPI za 15 302 000 EUR tři podniky, jejichž hodnota byla nanejvýš minus 40 646 000 EUR, což znamená pro AESU zisk minimálně 55 948 000 EUR.

(88)

Shrnuto: tuto otázku je možné uzavřít s tím, že zaplacení částky 15 302 000 EUR za všechny tři podniky, Cádiz, Juliana a Manises, společností SEPI není v souladu s principem tržního investora. Z toho vyplývá, že zisk 55 948 000 EUR pro společnost AESA představuje státní podporu. Po prodeji vlastnila AESA ještě další tři loděnice, které se věnují civilnímu loďařství. Tato státní podpora byla nezákonná, protože nebyla ohlášena Komisi a není slučitelná s principy společného trhu, protože nemohla být autorizována jako restrukturalizační podpora, ani podpora jiného druhu.

(89)

Výroční zprávy z let 1998 a 1999 společnosti AESA a podniků, které vlastnila, uvádějí, že pokračování všech operací záviselo na finanční podpoře příslušného akcionáře, to znamená SEPI ve prospěch AESY a AESY ve prospěch loděnic. Na základě této informace Komise dochází k závěru, že podpora, poskytnutá společností SEPI společnosti AESA v této transakci, se převedla na všechny tři podniky ještě ve vlastnictví AESY (Sestao, Sevilla a Puerto Real). V rozhodnutí Komise (25) o státní nekalé podpoře poskytnuté SEPI společnosti AESA v roce 1998, později potvrzené Soudním dvorem (26), dospěla Komise k závěru, že státní podpora poskytnutá společnosti AESA měla povahu státní podpory pro její činnosti v průmyslu stavby lodí.

(90)

Při druhém rozšíření řízení Komise shledala, že SEPI poskytl všem třem podnikům, Juliana, Cádiz a Manises, půjčky ve výši 194 400 000 EUR během roku 1999. Komise měla podezření, že by se mohlo jednat o státní podporu těmto podnikům.

(91)

S ohledem na fakta byla situace následující: tyto tři loděnice (Juliana, Cádiz a Manises) měly kumulovaný dluh vůči společnosti AESA ve výši 192 100 000 EUR. Když SEPI na sebe vzal péči o tyto tři podniky, poskytl jim také zálohu ve výši 192 100 000 EUR (Cádiz: 120,8 milionů, Juliana 47,2 mil., Manises 24,1 mil.), která byla použita pro vrácení půjček společnosti AESA. Tyto půjčky byly poskytnuty s úrokovou sazbou rovnající se MIBOR plus 8 bodů. Současně SEPI na sebe převzal úvěr ve výši 192 100 000 EUR od společnosti AESA. Rozdíl mezi těmito 192 100 000 EUR a 194 400 000 EUR uváděnými při druhém rozšíření řízení (2 100 000 EUR) je dán malými půjčkami poskytnutými loděnicím již předtím ze strany společnosti SEPI.

(92)

Z hlediska státní podpory se ocenění musí soustředit na transakci, jejíž prostřednictvím byly státní prostředky ze státu přesunuty na příjemce, to znamená na půjčku ve výši 192 100 000 EUR, poskytnutou SEPI třem podnikům: Juliana, Cádiz a Manises. Předpokládá se, že rozdíl 2 100 000 EUR mezi touto částkou a částkou 194 400 000 EUR, deklarovanou při druhém rozšíření řízení, není státní podporou, protože se nestanovilo, kdy a jak byly tyto peníze poskytnuty.

(93)

Aspekt, který je třeba vyhodnotit, je shodný s tím, který stanovil Soudní dvůr ve věci 40/85 (Boch), a sice, zda za podobných podmínek by soukromý akcionář takové půjčky poskytl, s přihlédnutím k reálné možnosti zisku a bez ohledu na sociální a regionální politiku a daný obor. Proto je na místě otázka, jaký zisk z investovaného kapitálu by soukromý investor, dokonce i kdyby přijal rozhodnutí týkající se celé skupiny, očekával v normálním tržním hospodářství. Soudní tribunál rovněž potvrdil, že nevhodnější metodou pro stanovení, zda půjčka představuje státní podporu, je určit, do jaké míry by podnik mohl získat potřebné částky na soukromých kapitálových trzích, což se nazývá zkouška soukromého investora (27).

(94)

Výroční zprávy podniků Juliana, Cádiz a Manises jasně ukazují, že tyto tři podniky se nacházely v krizi. Každý z nich měl negativní účetní hodnotu na konci roku 1998 a v roce 1999 zaznamenaly ztráty. Auditor také ve své zprávě, jak za rok 1998, tak za rok 1999, prohlásil, že podniky potřebovaly podporu svých akcionářů, aby mohly pokračovat ve svém fungování. Kromě toho nic nenasvědčovalo, že by se těžká finanční situace loděnic měla zlepšit.

(95)

Z těchto důvodů je možné stanovit, že všechny tři podniky by nebyly schopné získat půjčky na soukromých trzích. To znamená, že tyto půjčky neprošly tzv. zkouškou soukromého investora. Ze stejných důvodů SEPI nemohl čekat vrácení půjček i s úroky. Poskytnutí takových prostředků ze strany SEPI ve prospěch loděnic nerespektovalo tudíž princip soukromého investora a půjčky poskytnuté všem třem podnikům mají charakter státní podpory. Tato státní podpora byla nezákonná, protože nebyla oznámena Komisi a není slučitelná se společným trhem, protože nemůže být schválena jako podpora na restrukturalizaci, ani jakákoliv jiná podpora.

(96)

Podle Španělska byly půjčky ve výši 192 100 000 EUR i s úroky vráceny skupinou IZAR společnosti SEPI dne 12. září 2000, když v onu dobu skupina IZAR převzala společnosti Juliana, Cádiz a Manises a tyto podniky rozpustila. Proto byla ona nezákonná podpora získána zpět. Nicméně Komise navrhuje použít tuto informaci v dalším vyšetřování ve věci státní podpory C 38/03, které se týká toho, do jaké míry byly kapitálové vklady ze strany společnosti SEPI do skupiny IZAR pro civilní loďařství výhodné a co mu přinesly.

(97)

Dne 2. července 2000 prodala AESA společnosti Bazán všechny tři loděnice, které jí zůstaly: Puerto Real, Sestao a Sevilla (28).

(98)

Je třeba posoudit dvě záležitosti, které hrály roli při přijetí rozhodnutí rozšířit řízení za účelem určit, zda šlo o státní podporu. Za prvé je to otázka, zda kupní cena zaplacená skupinou IZAR společnosti AESA byla tržní, a za druhé, zda vklad 252 425 000 EUR od společnosti SEPI ve prospěch společnosti AESA respektoval princip tržního investora.

(99)

Dne 18. července 2000 se společnost SEPI rozhodla poskytnout společnosti AESA částku 252 425 000 EUR jako kapitál, dva dny předtím, než společnost AESA prodala své loděnice (Sestao, Sevilla a Puerto Real) společnosti Bazán. Tato částka byla převedena v září 2000. Španělsko tvrdí, že vzhledem k tomu, že kapitál byl poskytnut v září 2000, tedy poté, co společnost AESA již prodala své loděnice, nemohl poškodit konkurenci v oblasti odvětví výroby lodí.

(100)

Podle výroční zprávy společnosti AESA z roku 2000 realizovala tato společnost vklady ve výši 309 milionů EUR do svých třech loděnic předtím, než byly prodány společnosti Bazán/IZAR. Výroční zprávy těchto tří loděnic ukazují, že kapitál byl poskytnut formou prominutí dluhu. Španělsko potvrdilo, že společnost AESA „upravila“ dluhy loděnic za účelem prodeje Bazánu, aby „odrážely lépe hodnotu loděnic“, ale neposkytlo žádná čísla.

(101)

Po prominutí dluhu prodala společnost AESA podniky za 1 pesetu každý z nich společnosti Bazán. Prodejní transakce znamenala pro společnost AESA účetní ztrátu ve výši 198 milionů EUR. Společně s ostatními vedlejšími aktivitami v oblasti stavby lodí činily v roce 2000 celkové ztráty společnosti AESA 271 milionů EUR. Bez kapitálového vkladu společnosti SEPI by vlastní prostředky společnosti AESA byly v červených číslech, tedy ztráta 259 milionů EUR na konci roku 2000, a společnost by musela být likvidována podle platné obchodní legislativy o právnických osobách.

(102)

Se zřetelem k výše uvedenému je třeba posoudit, zda by soukromý akcionář za obdobných podmínek byl ochoten vložit kapitál, a zda by mohl očekávat přijatelnou míru ziskovosti z investovaného kapitálu.

(103)

Na první místě je evidentní, že AESA nemohla produkovat žádný přijatelný zisk z kapitálu, protože použila fondy ke krytí nákladů spojených s umořením dluhů svých loděnic a ke ztrátě následně vzniklé z prodeje těchto loděnic společnosti Bazán. Kromě toho AESA je skupinou podniků, které nevyvíjejí žádnou jinou činnost, a proto není schopná produkovat své vlastní zisky. Je také možné vyloučit, že by příjemci těchto opatření, tedy loděnice ve vlastnictví společnosti Bazán/IZAR, produkovaly přijatelný zisk, a to vzhledem k jejich výsledkům v posledních letech a k nedostatku restrukturalizačních opatření.

(104)

Proto je možné věc uzavřít s tím, že kapitálový vklad společnosti SEPI do společnosti AESA nerespektoval zásadu tržního investora a představuje státní podporu.

(105)

Je třeba vyzvednout ten aspekt, že AESA při umoření dluhů svých loděnic ve výši 309 milionů EUR vylepšila svoji finanční situaci o stejnou částku. To také znamená, že jelikož umoření dluhu společnosti AESA neznamenalo žádnou platbu v podobě hotovostních peněz, rozhodnutí SEPI ze dne 18. července 2000, vložit do AESY 252 425 000 EUR, i když částka byla vyplacena až v září 2000, umožnilo společnosti AESA umořit okamžitě dluhy, aniž by musela vyhlásit sama na sebe konkurz.

(106)

Z hlediska státní podpory byla podpora udělena na základě rozhodnutí společnosti SEPI ze dne 18. července 2000 o vložení kapitálu, protože toto rozhodnutí bylo předběžnou podmínkou, aby AESA mohla zmírnit dluhy loděnic. Posledním článkem v řetězci a příjemcem této podpory byly loděnice, pro které účinek operace spočíval v tom, že umořily své dluhy vůči AESA.

(107)

Umoření dluhu společnosti AESA zlepšilo finanční situaci postižených loděnic o 309 milionů EUR. Nicméně Komise posuzuje pouze vklad prostředků SEPI, který v této transakci činil 252 425 000 EUR. Tato státní podpora byla nezákonná, neboť nebyla oznámena Komisi a je neslučitelná se společným trhem, protože tím nemohla být předem autorizována jako restrukturalizační podpora, ani jako žádný jiný typ podpory.

(108)

I když je možné dospět k závěru, že nebyl respektován princip investora v tržním hospodářství, Španělsko se také dovolává práva na vložení kapitálu pro zajištění řádného uzavření podniku, s odvoláním na rozhodnutí v případu Lanerossi (29). Komise se domnívá, že nelze akceptovat argument Španělska ze dvou důvodů.

(109)

Za prvé, rozhodnutí ve věci Lanerossi není v tomto případě relevantní a nelze jej na tento případ vztáhnout, protože všechny tři loděnice, které se obohatily z kapitálového vkladu díky prominutí dluhu, stále fungují a s jejich uzavřením se v okamžiku poskytování podpory ani zdaleka nepočítalo.

(110)

Pokud by se španělský argument posuzoval z hlediska ukončení činnosti AESA namísto uzavření jejích posledních třech loděnic, je patrné, že postup pro uzavření AESY se dal do pohybu teprve v polovině roku 2002. Kromě toho soudní tribunál potvrdil rozsudek ve věci Lanerossi, ve kterém se praví, že když kapitálová injekce nemá na zřeteli žádnou perspektivu rentability, ani dokonce v dlouhodobém časovém horizontu, je takovou injekci třeba považovat za státní podporu. Tak je tomu v tomto případě, protože nelze očekávat, že SEPI někdy dostane zpět kapitál poskytnutý civilním podnikům v loďařství prostřednictvím AESY. A konečně je třeba uvést, že náklady na uzavření AESY podle toho, co tvrdí Španělsko, spočívají v nákladech především sociálních, spojených z restrukturalizací civilních loděnic, ke které došlo mezi lety 1994 a 1998. Jakákoliv jiná podpora pro pokrytí těchto nákladů by znamenala porušení rozhodnutí Komise z roku 1997, kterým se autorizovala podpora na restrukturalizaci.

(111)

Otázka, zda kupní cena představovala státní podporu skupiny IZAR, byla nastolena při prvním rozšíření řízení, dne 28. listopadu 2001. Důvod, pro který se státní podpora mohla poskytnout tímto způsobem, je ten, že poté, co společnost AESA prodala své loděnice společnosti Bazán, byla prázdnou společností, která prakticky nevyvíjela žádnou činnost. Proto mohlo být pro španělské státní orgány pokušením zajistit si, aby se převedla co největší možná část aktiv ze společnosti AESA na její loděnice, a potažmo tedy na podnik, který se v budoucnu měl starat o civilní loděnice, to jest na Bazán. Také je evidentní, že pravděpodobnost, že by tržní hodnota každého ze tří podniků byla naprosto stejná, tedy jedna peseta, je velmi malá.

(112)

Během řízení poskytlo Španělsko informaci v tom smyslu, že účetní hodnoty podniků byly 91 100 000 EUR (Sestao); 37 800 000 EUR (Sevilla) a 68 800 000 EUR (Puerto Real), což dohromady činí 197 700 000 EUR. Kromě toho Španělsko tvrdí, že tržní hodnota jednotlivých loděnic byla: […] EUR; […] a […] EUR, což dohromady činí […] EUR.

(113)

Podle toho, co bylo vysvětleno výše, nebyla 1 peseta za loděnici zcela evidentně tržní cenou a teoreticky znamenala čistý zisk pro společnost Bazán/IZAR ve výši […] EUR, za předpokladu, že španělský odhad tržní hodnoty je správný.

(114)

Protože se však neupřesnilo, že by tento zisk pro společnost Bazán/IZAR přímo zahrnoval prostředky od SEPI nebo od státu, Komise se nedomnívá, že by cena jedné pesety za loděnici mohla posloužit ke stanovení, zda došlo k poskytnutí státní podpory kupci, tedy společnosti Bazán/IZAR.

(115)

Všechny čtyři podniky (Astano, Cádiz, Juliana a Manises) prodal SEPI Bazánu dne 20. července 2000 za jednu pesetu každý z nich. Při prvním rozšíření vyšetřování vyjádřila Komise své pochybnosti o tom, zda tato cena byla tržní, a pokud ne, zda by se mohlo jednat o poskytnutí státní podpory společnosti Bazán/IZAR. Při druhém rozšíření vyšetřovacího řízení se Komise pozastavila nad tím, že tyto podniky měly celkovou účetní hodnotu zápornou; její výše byla menší než 68 200 000 EUR. Protože Komise nebyla schopná stanovit, zda tato částka byla zahrnuta do výroční zprávy společnosti Bazán/IZAR jako ztráta, měla pochyby o tom, zda SEPI vložil tuto částku do všech čtyř podniků kvůli jejich převodu na Bazán.

(116)

Pokud jde o účetní hodnoty, Španělsko informovalo Komisi v tom smyslu, že celková účetní hodnota převáděných podniků je záporná a činí v okamžiku transakce 68 200 000 EUR. Zdá se však, že tato částka byla vskutku zaúčtována do výroční zprávy 2000 společnosti Bazán/IZAR jako ztráta, opačně k tomu, co se připustilo v druhém rozšíření řízení (30).

(117)

Co se týče ceny, Španělsko poskytlo věrohodnou informaci, která ukazuje, že tržní cena každého ze čtyř podniků byla záporná. Proto je možné dospět k závěru, že cena nebyla příliš nízká, a proto neobsahovala státní podporu společnosti Bazán/IZAR.

(118)

Protože se potvrdily pochybnosti o nových nezákonných státních podporách poskytnutých státním loděnicím, musí Komise zvážit na základě závěrů druhého rozšíření vyšetřovacího řízení, zda část restrukturalizační podpory poskytnuté v roce 1977 bude považována za neslučitelnou s tržními zásadami a bude vrácena.

(119)

V této věci se Komise domnívá, že s ohledem na připomínky Španělska a skupiny IZAR v souvislosti s tímto řízením neexistují důvody považovat část podpory na restrukturalizaci schválené a povolené v roce 1997 za neslučitelnou. Důvod je ten, že s přihlédnutím k rozhodnutí (31), kterým byla schválena podpora v roce 1997, právo Komise vyžádat si vrácení povolené podpory v roce 1997 vypršelo s poslední kontrolní zprávou (32), dne 13. října 1999. Proto podpora schválená v roce 1997 se stala podporou existující ihned po vypršení kontrolního období.

(120)

Loděnice, které jsou příjemcem a mají prospěch z nezákonné podpory udělené dříve, jsou nyní ve vlastnictví skupiny IZAR a tato nezákonná podpora by proto měla být uhrazena a vrácena skupinou IZAR. Změna vlastníka loděnic, ze společnosti AESA nebo SEPI na IZAR, neznamená, že navrácení podpory patří předchozímu vlastníkovi postižených podniků. Důvodem je skutečnost, že podniky byly převedeny na IZAR nikoliv za tržních podmínek a v otevřených a transparentních soutěžích, nýbrž způsobem reorganizace podniků v rámci stejné skupiny SEPI, za symbolickou cenu. Soudní dvůr nařídil ve svých dvou nedávných rozsudcích (33), že jakmile budou podniky koupeny za konkurenčních nediskriminačních podmínek a za tržní cenu (to jest za nejvyšší cenu, kterou bude soukromý investor ochoten zaplatit v normálních tržních podmínkách za podniky ve stavu, ve kterém se budou nacházet), zvláště poté, co získaly státní podpory, bude faktor podpory hodnocen za tržní cenu a zahrnut do kupní ceny. Pouze za takových podmínek nemohou být podniky, které vyhrály v soutěžích, považovány za příjemce určité výhody ve vztahu k jiným operátorům na trhu. Proto na nich není možné chtít, aby vrátily zmíněnou podporu. Z popisu skutečností v tomto případě je evidentní, že tyto podmínky nenastaly. Kromě toho ve společných kauzách C-328/99 a C-399/00 Itálie a SIM 2 Multimedia SpA/ Komise  (34), bod 38, Soudní dvůr zdůraznil, že skutečnost, že akcionář prodá třetí osobě podíly v určitém podniku, který je příjemcem nezákonné podpory, nepostihuje platnost pravidla, jež stanoví povinnost vrácení podpory. V tomto případě Bazán/IZAR, vlastnictví státní skupiny SEPI, koupil podíly v podnicích, které také tvořily část skupiny SEPI a zrušil je jako právní osoby. Jako následník loděnic, které předtím byly z právního hlediska nezávislé (jako akciové společnosti), je IZAR nyní příjemcem a musí vrátit podporu poskytnutou těmto loděnicím.

(121)

V případě, že kapitálový vklad do loděnic by byl považován za podporu Bazánu, Španělsko namítá, že tato podpora by byla v souladu s článkem 296, a proto mimo dosah norem o státní podpoře, protože Bazán byl v okamžiku akvizice loděnic vojenským podnikem.

(122)

Ustanovení čl. 296 odst. 1 písm. b) stanoví, že: „Každý členský stát může učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi; tato opatření nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na společném trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.“ Již ve svém rozhodnutí (35) o podpoře na restrukturalizaci ve prospěch KSG Komise prohlásila, že: „Naopak, když nějaké opatření shodující se s definicí státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1, postihuje vojenskou výrobu, stejně jako obchodní nebo výrobu obojího druhu, nelze jej zcela ospravedlnit na základě článku 296. Komise nesdílí názor nizozemských a španělských orgánů, že na základě vojenských hledisek je opatření plně ošetřeno článkem 296, neboť má jasný dopad v oblasti hospodářské soutěže nevojenských odvětví. Taková interpretace evidentně neodpovídá obsahu článku.“

(123)

Toto rozhodnutí kromě jiného praví, že: „…je proto jasné, že opatření postihlo skutečně podmínky komercializace obchodních výrobků. Proto v souladu s obvyklou praxí musí Komise zvážit a vyhodnotit opatření a mít přitom na zřeteli pravidla o státní podpoře, pokud by narušovaly nebo ohrožovaly hospodářskou soutěž na trzích s výrobky neuvedenými v článku 296.“

(124)

Komise zjistila, že společnost Bazán, který nyní vystupuje pod jménem IZAR, dnes vyvíjí aktivity v oblasti vojenského a civilního loďařství. Podpora poskytnutá loděnicím koupeným společností Bazán byla přímo a výlučně vázána na stavbu civilních lodí. S ohledem na výsledky tohoto případu a rozhodnutí o KSG Komise kromě toho konstatuje, že výroba civilních lodí je předmětem článku 87 Smlouvy a nemůže být vyloučena a opírat se o článek 296 jenom proto, že podnik, který koupil loděnice, tedy Bazán, se v okamžiku akvizice věnoval výlučně vojenské produkci.

(125)

Rozhodnutí zahájit řízení ve věci C 38/03 (ex NN 10/03) obsahuje v odstavcích 44 a následujících několik kritérií, která musejí být splněna, aby bylo možné použít článek 296 Smlouvy o ES. Ačkoliv španělské orgány znají dobře tyto požadavky, nepředložily Komisi žádný důkaz o tom, že by výše popsaná opatření byla určena na podporu výroby vojenských zařízení.

(126)

Není možné seriózními argumenty zpochybnit, že civilní loděnice potřebovaly obrovské kapitálové injekce, aby přežily. Pouhý fakt, že byly prodány podniku, který se věnuje stavbám lodí, nemění podstatu loděnic, a fakt, že se jedná o majetek podniku, který také vyvíjí lodní aktivity, jim nepřisuzuje vojenský charakter. Kromě toho poskytování informací o těchto loděnicích nemůže být přece v protikladu se základními zájmy Španělska. V tomto případě Španělsko jednoduše neposkytlo žádné věrohodné vysvětlení o tom, jak by mohly být postiženy jeho životní zájmy v oblasti bezpečnosti a také neposkytlo žádnou podstatnou informaci.

1.

společnost SEPI koupila od společnosti AESA všechny tři podniky, Cádiz, Juliana a Manises, dne 28. prosince 1999 za cenu o 55 948 000 EUR vyšší, než je cena tržní, což v důsledku znamenalo obohacení zbývajících loděnic společnosti AESA: Sestao, Sevilla a Puerto Real;

2.

společnost SEPI poskytla půjčky ve výši 192 100 000 EUR všem třem podnikům v krizi: Cádiz, Juliana a Manises, dne 28. prosince 1999;

3.

společnost SEPI provedla v září 2000 kapitálový vklad ve výši 252 425 000 EUR do společnosti AESA, což v důsledku znamenalo obohacení všech tří podniků: Sestao, Sevilla a Puerto Real.