Rámcové rozhodnutí Rady 2003/80/SVV

ze dne 27. ledna 2003

o trestněprávní ochraně životního prostředí

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 29, čl. 31 písm. e) a čl. 34 odst. 2 písm. b) uvedené smlouvy,

s ohledem na podnět Dánského království [1],

s ohledem na stanoviska Evropského parlamentu [2],

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Unie je znepokojena růstem trestných činů týkajících se životního prostředí a jejich účinků, které se stále častěji šíří za hranice států, v nichž jsou tyto trestné činy páchány.

(2) Tyto trestné činy ohrožují životní prostředí, a proto vyžadují přísný postih.

(3) Trestné činy proti životnímu prostředí představují problém, kterému čelí všechny členské státy společně, a proto by měly v rámci trestního práva přijmout společná opatření k ochraně životního prostředí [3].

(4) Evropská komise předložila v březnu 2001 návrh směrnic Evropského parlamentu a Rady o trestněprávní ochraně životního prostředí [4] na základě čl. 175 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství.

(5) Rada považuje za vhodné začlenit do tohoto rámcového rozhodnutí řadu věcných ustanovení, která jsou obsažena v návrhu směrnice, zejména těch, která vymezují jednání, která mají členské státy zavést jako trestné činy ve svém vnitrostátním právu.

(6) Evropský parlament vydal své stanovisko k navrhované směrnici dne 9. dubna 2002. Evropská komise předložila v říjnu 2002 pozměněný návrh směrnice na základě čl. 250 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství. Rada nepovažovala za nezbytné změnit z tohoto důvodu předložené rámcové rozhodnutí.

(7) Rada uvedený návrh posoudila, dospěla však k závěru, že potřebné většiny pro jeho přijetí Radou nelze dosáhnout. Tato většina usoudila, že uvedený návrh překračuje pravomoci udělené Společenství Smlouvou o založení Evropského společenství a že uvedených cílů lze dosáhnout přijetím rámcového rozhodnutí na základě hlavy VI Smlouvy o Evropské unii. Rada rovněž usoudila, že toto rámcové rozhodnutí, založené na článku 34 Smlouvy o Evropské unii, je vhodným nástrojem, kterým má být uložena členským státům povinnost stanovit trestní sankce. Pozměněný návrh předložený Komisí neumožnil Radě změnit její postoj v této věci.

(8) Za trestné činy proti životnímu prostředí by měly být odpovědné nejen fyzické, ale také právnické osoby.

(9) Členské státy by měly zavést rozsáhlé pravomoci ve vztahu k uvedeným trestným činům tak, aby bylo fyzickým a právnickým osobám zabráněno uniknout trestnému stíhání na základě toho, že trestný čin nebyl spáchán na jejich území.

(10) Dne 4. listopadu 1998 přijala Rada Evropy Úmluvu o trestněprávní ochraně životního prostředí, která byla vzata v úvahu v ustanoveních tohoto nástroje,

PŘIJALA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí se rozumí:

a) "protiprávním" porušující zákon, správní předpis nebo rozhodnutí přijatý příslušným orgánem, včetně těch, které provádějí závazná ustanovení práva Společenství zaměřená na ochranu životního prostředí;

b) "vodou" všechny druhy podzemní i povrchové vody včetně vody jezer, potoků, řek, oceánů a moří;

c) "právnickou osobou" každý subjekt mající tento status podle platných vnitrostátních předpisů, s výjimkou státu nebo jiných subjektů veřejného práva jednajících při výkonu veřejné moci a s výjimkou organizací mezinárodního práva veřejného.

Článek 2

Úmyslné trestné činy

Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zavedení těchto trestních činů ve svém vnitrostátním právu:

a) vypouštění, emise nebo uvolňování množství látek nebo ionizujícího záření do vzduchu, půdy nebo vody, které způsobují smrt nebo vážná poškození zdraví osob;

b) protiprávní vypouštění, emise nebo uvolňování množství látek nebo ionizujícího záření do vzduchu, půdy nebo vody, které způsobují nebo mohou způsobit jejich trvalé nebo podstatné zhoršení nebo smrt anebo vážné poškození zdraví kterékoli osoby anebo podstatné poškození chráněných památek a jiných chráněných objektů, majetku a zdraví zvířat nebo rostlin,

c) protiprávní nakládání s odpady, jejich zpracování, ukládání, přeprava, vývoz a dovoz, včetně nebezpečných odpadů, které způsobují nebo mohou způsobit smrt nebo vážné poškození zdraví kterékoli osoby anebo podstatné zhoršení kvality vzduchu, půdy a vody a zdraví zvířat anebo rostlin;

d) protiprávní provozování továrny, v níž je prováděna nebezpečná činnost, která způsobuje nebo může způsobit mimo továrnu smrt nebo vážné poškození zdraví kterékoli osoby anebo podstatné zhoršení kvality vzduchu, půdy a vody a zdraví zvířat anebo rostlin;

e) protiprávní výroba, zpracování, ukládání, použití, doprava, vývoz nebo dovoz jaderných materiálů nebo jiných nebezpečných radioaktivních látek, které způsobují nebo mohou způsobit smrt nebo vážné poškození zdraví kterékoli osoby anebo podstatné zhoršení kvality vzduchu, půdy a vody a zdraví zvířat anebo rostlin;

f) protiprávní držení, odchyt, poškozování a usmrcování chráněných druhů volně žijící zvěře a planě rostoucích rostlin nebo obchodování s nimi či s jejich částmi, alespoň jsou-li podle vnitrostátních právních předpisů ohroženy vymizením;

g) protiprávní obchod s látkami poškozujícími ozón,

jsou-li spáchány úmyslně.

Článek 3

Nedbalostní trestné činy

Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zavedení trestných činů vyjmenovaných v článku 2 ve svém vnitrostátním právu, jsou-li spáchány z nedbalosti nebo alespoň z hrubé nedbalosti.

Článek 4

Účastenství a návod

Každý člen přijme nezbytná opatření k zajištění trestnosti účastenství na jednání uvedeném v článku 2 a návodu k němu.

Článek 5

Sankce

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby jednání uvedená v článcích 2 a 3 bylo možno trestat účinnými, přiměřenými a odrazujícími trestními sankcemi, které zahrnují, alespoň v závažných případech, tresty odnětí svobody, pro které je možné vydání.

2. Sankce uvedené v odstavci 1 mohou být doprovázeny dalšími sankcemi nebo opatřeními, zejména pro fyzické osoby zákazem provozování činnosti, která vyžaduje úřední povolení nebo souhlas nebo která spočívá v založení, správě nebo řízení podniku či nadace, jestliže skutečnosti, které vedly k jejímu odsouzení ukazují, že je zde zřejmé riziko pokračování v trestné činnosti.

Článek 6

Odpovědnost právnických osob

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že právnické osoby lze činit odpovědnými za jednání uvedená v článcích 2 a 3, která v jejich prospěch spáchá jakákoli osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu dotyčné právnické osoby, která v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě:

a) oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu nebo

b) pravomoci činit rozhodnutí jménem této právnické osoby nebo

c) pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby,

jakož i za účast na spáchání jednání uvedených v článcích 2 a 3 nebo návod k nim za pokus spáchání takových jednání.

2. Kromě případů stanovených v odstavci l přijme každý členský stát opatření nezbytná k zajištění odpovědnost právnických osob v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožnil spáchání jednání uvedených ve článcích 2 a 3 ve prospěch právnické osoby osobou jí podřízenou.

Odpovědnost právnické osoby podle odstavců l a 2 nevylučuje trestní stíhání fyzických osob pro spáchání jednání uvedených v článcích 2 a 3, návodu k nim nebo účastenství na nich.

Článek 7

Sankce ukládané právnickým osobám

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby právnickou osobu odpovědnou podle článku 6 bylo možné postihnout účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi, které zahrnují pokuty trestní nebo jiné povahy a mohou zahrnovat i jiné sankce, například:

a) zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo podpory;

b) dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodní činnosti;

c) uložení soudního dohledu;

d) zrušení rozhodnutím soudu;

e) povinnost přijmout zvláštní opatření k zamezení důsledků podobného jednání, jako to, které založilo trestní odpovědnost.

Článek 8

Příslušnost

1. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k založení své příslušnosti ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 2 a 3 a spáchaným:

a) zcela nebo zčásti na jeho území, i když účinky tohoto jednání se projeví zcela na jiném místě;

b) na palubě lodi nebo letadla registrovaných v tomto státě nebo plujících pod jeho vlajkou;

c) ve prospěch právnické osoby se sídlem na jeho území;

d) jedním z jeho státních příslušníků, jestliže je čin trestný podle trestního práva místa spáchání, nebo toto místo nespadá do žádné pravomoci.

2. S výhradou článku 9 může každý členský stát rozhodnout, že nebude uplatňovat nebo bude uplatňovat pouze ve zvláštních případech pravidla o příslušnosti podle:

a) odst. 1 písm. c);

b) odst. 1 písm. d).

Článek 9

Vydávání a trestní stíhání

1. a) Každý členský stát, který podle svých právních předpisů dosud nevydává své státní příslušníky, přijme opatření nezbytná k založení své soudní pravomoci ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 2 a 3, pokud byly spáchány jeho státními příslušníky mimo jeho území.

b) Každý členský stát, jehož státní příslušník je podezřelý ze spáchání trestného činu uvedeného v článcích 2 a 3 v jiném členském státě a který nevydá tuto osobu dotyčnému členskému státu pouze z důvodu její státní příslušnosti, předloží tuto věc svým příslušným orgánům za účelem případného trestního stíhání. Aby se mohlo uskutečnit trestní stíhání, předají se spisy, informace a předměty týkající se daného trestného činu postupem podle čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o vydávání. Dožadující členský stát bude pak vyrozuměn o zahájeném trestním řízení a jeho výsledku.

2. Pojem "státní příslušník" členského státu se pro účely tohoto článku vykládá v souladu s prohlášením učiněným dotyčným členským státem podle čl. 6 odst. 1 písm. b) a c) Evropské úmluvy o vydávání ze dne 13. prosince 1957.

Článek 10

Provedení

1. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím do 27. ledna 2005.

2. Znění předpisů, kterými se v jejich vnitrostátním právu zavádějí povinnosti vyplývající z tohoto rámcového rozhodnutí, sdělí členské státy generálnímu sekretariátu Rady a Komisi do 27. dubna 2005. Na základě těchto údajů a písemné zprávy předložené Komisí prověří Rada nejpozději do 27. ledna 2006, do jaké míry dosáhly členské státy souladu s tímto rámcovým rozhodnutím.

Článek 11

Místní působnost

Toto rámcové rozhodnutí se vztahuje na Gibraltar.

Článek 12

Nabytí účinku

Toto rámcové rozhodnutí nabývá účinku dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 27. ledna 2003.

Za Radu

předseda

G. Papandreou

[1] Úř. věst. C 39, 11.2.2000, s. 4.

[2] Stanoviska ze dne 7. července 2000 (Úř. věst. C 121, 24.4.2001, s. 494) a dne 9. dubna 2002 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

[3] Viz také příloha.

[4] Úř. věst. C 180 E, 26.6.2001, s. 238.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

Rada bere na vědomí, že Rakousko hodlá dosáhnout souladu s čl. 2 písm. f) a g) pro méně závažné případy a s článkem 3 tak, že stanoví účinné, přiměřené a odrazující sankce přestupkového práva.

--------------------------------------------------