Sdělení Komise

Pokyny o použitelnosti článku 81 Smlouvy o ES na dohody o horizontální spolupráci

(2001/C 3/02)

(Text s významem pro EHP)

1. ÚVOD

1.1 Účel

1. Tyto pokyny stanovují zásady pro posuzování dohod o horizontální spolupráci podle článku 81 Smlouvy. Spolupráce má "horizontální povahu", jestliže dohodu nebo jednání ve vzájemné shodě uzavřou společnosti působící na trhu na stejné úrovni (úrovních). Ve většině případů se horizontální spolupráce rovná spolupráci mezi soutěžiteli. Zahrnuje například takové oblasti jako výzkum a vývoj, výrobu, nákup nebo obchodní využití.

2. Horizontální spolupráce může vést k problémům hospodářské soutěže. Je tomu tak například v případě, jestliže se strany spolupráce dohodnou na pevných cenách nebo objemu výroby, rozdělení trhů, nebo jestliže spolupráce stranám umožňuje udržet si, získávat nebo zvyšovat tržní sílu, takže to má nepříznivé účinky na trh pokud jde o ceny, objem výroby, inovaci nebo rozmanitost a jakost výrobků.

3. Na druhé straně, horizontální spolupráce může vést ke značným hospodářským přínosům. Společnosti potřebují reagovat na rostoucí konkurenční tlak a měnící se trh, které jsou výsledkem globalizace, rychlosti technického pokroku a všeobecně dynamičtější povahy trhů. Spolupráce může být prostředkem, jak si rozdělit rizika, ušetřit náklady, sloučit know-how a urychlit inovaci. Zejména pro malé a střední podniky je spolupráce důležitým prostředkem, jak se přizpůsobit změnám trhu.

4. Komise, i když uznává hospodářské přínosy, které lze získat ze spolupráce, musí zajistit, že se zachová účinná hospodářská soutěž. Článek 81 poskytuje právní rámec pro vyvážené posuzování, které vezme v úvahu jak účinky poškozující hospodářskou soutěž, tak hospodářské přínosy.

5. V minulosti dvě sdělení Komise a dvě nařízení o blokových výjimkách poskytly pokyny pro posuzování horizontální spolupráce podle článku 81. Nařízení Komise (EHS) č. 417/85 [1] naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2236/97 [2], a nařízení Komise (EHS) č. 418/85 [3] naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2236/97 pamatovala na výjimku pro některé formy specializačních dohod a dohod o výzkumu a vývoji. Tato dvě nařízení byla nyní nahrazena nařízením Komise (ES) č. 2658/2000 ze dne 29. listopadu 2000 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie specializačních dohod [4] ("nařízení o specializační blokové výjimce") a nařízením Komise (ES) č. 2659/2000 ze dne 29. listopadu 2000 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o výzkumu a vývoji [5]"nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj"). Obě sdělení poskytla pokyny ohledně určitých druhů dohod o spolupráci, které nespadají do působnosti článku 81 [6] a posuzování kooperačních společných podniků [7].

6. Měnící se trhy vytvářejí rostoucí rozmanitost a využívání horizontální spolupráce. Pro zlepšení srozumitelnosti a průhlednosti používání článku 81 v této oblasti jsou potřebné úplnější a aktualizované pokyny. V rámci posuzování musí být kladen větší důraz na ekonomická kritéria, který by lépe odrážel nedávný vývoj v praxi vynucování a judikatuře Soudního dvora a Soudu prvního stupně Evropských společenství.

7. Účelem těchto pokynů je opatřit analytický rámec pro nejběžnější druhy horizontální spolupráce. Tento rámec je založen hlavně na kritériích, která pomohou analyzovat hospodářské souvislosti dohody o spolupráci. Ekonomická kritéria, jako je tržní síla stran a další faktory související se strukturou trhu, tvoří klíčový prvek posuzování dopadu, který spolupráce pravděpodobně způsobí, a tedy klíčový prvek posuzování podle článku 81. Při značné rozmanitosti druhů a kombinací horizontální spolupráce a tržních podmínek, v nichž působí, není možné dát konkrétní odpovědi na každý možný scénář. Současný analytický rámec, založený na ekonomických kritériích, přesto obvykle pomáhá podnikům posoudit slučitelnost jednotlivé dohody o spolupráci s článkem 81.

8. Tyto pokyny nejen že nahrazují sdělení zmíněná v odstavci 5, ale vztahují se také na širší rozsah nejběžnějších druhůhorizontálních dohod. Doplňují nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj a nařízení o specializační blokové výjimce.

1.2 Oblast působnosti pokynů

9. Tyto pokyny zahrnují dohody nebo jednání ve vzájemné shodě (dále jen dohody) uzavřené mezi dvěma nebo více společnostmi působícími na trhu na stejné úrovni (úrovních), např. na stejné úrovni výroby nebo distribuce. V této souvislosti jde o spolupráci mezi soutěžiteli. Pojem "soutěžitelé", jak je používán v těchto pokynech , zahrnuje jak skutečné [8], tak potenciální [9].

10. Tyto pokyny však nepodchycují všechny možné horizontální dohody. Týkají se pouze těch druhů spolupráce, které mohou vést k růstu efektivnosti; zejména to jsou dohody o výzkumu a vývoji, výrobě, odběru, obchodním využití, normalizaci a životním prostředí. Ostatními druhy horizontálních dohod mezi soutěžiteli, například o výměně informací nebo o menšinovém vlastnictví akcií, je potřeba se zabývat odděleně.

11. Dohody, které se uzavírají mezi společnostmi, jež působí na různých úrovních výrobního či distribučního řetězce, tak zvané vertikální dohody, jsou z těchto pokynů zásadně vyloučeny a zabývají se jimi nařízení Komise (ES) č. 2790/1999 [10] ("nařízení o blokové výjimce pro vertikální omezení") a pokyny k vertikálním omezením [11]. Avšak v rozsahu, v němž jsou vertikální dohody, např. dohody o distribuci, uzavírány mezi soutěžiteli, mohou být účinky takové dohody na trh a možné problémy hospodářské soutěže podobné jako u horizontálních dohod. Proto musí být tyto dohody posuzovány podle zásad popsaných v těchto pokynech. Tím se nevylučuje další použití pokynů k vertikálním omezením na tyto dohody pro posuzování vertikálních omezení, která takové dohody obsahují [12].

12. Dohody mohou spojovat různé stupně spolupráce, například výzkum a vývoj a využití jejich výsledků. Pokud nespadají do působnosti nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků [13], naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1310/97 [14] ("nařízení o spojování"), vztahují se na tyto dohody tyto pokyny. Těžiště spolupráce určuje, který oddíl těchto pokynů se na příslušnou dohodu vztahuje. Při určování těžiště se berou v úvahu zejména dva faktory: za prvé – výchozí bod spolupráce, a za druhé – stupeň integrace různých funkcí, které se spojují. Spolupráce na společném výzkumu a vývoji a společném využití výsledků tedy obvykle spadá pod oddíl "Dohody o výzkumu a vývoji", protože ke společné výrobě dojde jen tehdy, jsou-li výzkum a vývoj úspěšné. To znamená, že výzkum a vývoj jsou pro výrobu rozhodující. Dohodu o výzkumu a vývoji lze tedy považovat za výchozí bod spolupráce. Toto posuzování by se změnilo, jestliže by dohoda předpokládala v oblasti výroby úplnou integraci a jen částečnou integraci některých činností ve výzkumu a vývoji. V tomto případě by se jak možné negativní účinky na hospodářskou soutěž, tak hospodářské přínosy spolupráce týkaly převážně společné výroby a dohoda by se tudíž posuzovala podle zásad stanovených v oddílu "Dohody o výrobě". Na složitější uspořádání, jako jsou strategická partnerství spojující různé oblasti a nástroje spolupráce různými způsoby, se tyto pokyny nevztahují. Posuzování každé jednotlivé oblasti spolupráce v nějakém partnerství může být provedeno s pomocí příslušné kapitoly pokynů. Složitá uspořádání však musí být analyzována jako celek. Kvůli rozmanitosti oblastí, které může partnerství spojovat, je nemožné poskytnout obecný návod pro takové celkové posuzování. Partnerství a jiné formy spolupráce, které především prohlašují úmysly, není možné posuzovat podle pravidel hospodářské soutěže, protože postrádají přesné vymezení působnosti.

13. Kritéria, stanovená v těchto pokynech, se používají na spolupráci ohledně zboží a služeb, společně nazývaných "produkty". Tyto pokyny se však nepoužijí v míře, v které se používají zvláštní odvětvová pravidla, jako je tomu v případě zemědělství, dopravy nebo pojišťovnictví [15]. Operace, které spadají do působnosti nařízení o spojování, se také neřídí těmito pokyny.

14. Článek 81 se použije pouze na ty dohody o horizontální spolupráci, které mohou ovlivňovat obchod mezi členskými státy. Tyto pokyny se nezabývají analýzou schopnosti dotyčné dohody ovlivnit obchod. Následující zásady použitelnosti článku 81 jsou tudíž založeny na předpokladu, že je ovlivněn obchod mezi členskými státy. V praxi je však potřebné tuto okolnost zkoumat pro každý případ samostatně.

15. Článek 81 se nepoužije na dohody menšího významu, protože nejsou schopny znatelně omezit hospodářskou soutěž svým cílem nebo účinkem. Tyto pokyny se nijak nedotýkají použití současného nebo jakéhokoli budoucího sdělení "de minimis" [16].

16. Posuzování podle článku 81, jak se popisuje v těchto pokynech, se nijak nedotýká možného souběžného použití článku 82 Smlouvy na dohody o horizontální spolupráci. Tyto pokyny se dále nijak nedotýkají výkladu, který může podat Soud prvního stupně a Soudní dvůr Evropských společenství, pokud jde o používání článku 81 na dohody o horizontální spolupráci.

1.3 Základní zásady pro posuzování podle článku 81

1.3.1 Ustanovení čl. 81 odst. 1

17. Ustanovení čl. 81 odst. 1 se použije pro dohody o horizontální spolupráci, jejichž cílem či účinkem je předcházení, omezování nebo narušování hospodářské soutěže (dále jen "omezování hospodářské soutěže").

18. V některých případech povaha spolupráce naznačuje již od začátku použitelnost čl. 81 odst. 1. Je to případ dohod, jejichž cílem je omezování hospodářské soutěže pomocí stanovení cen, omezení výroby nebo rozdělení trhů či zákazníků. Předpokládá se, že tyto dohody mají negativní účinky na trh. Není proto nutné zkoumat jejich skutečný účinek na hospodářskou soutěž, aby se zjistilo, že spadají do působnosti čl. 81 odst. 1.

19. Mnohé dohody o horizontální spolupráci však nemají za svůj cíl omezování hospodářské soutěže. Proto je analýza účinků dohody nezbytná. Pro tuto analýzu nepostačuje, že dohoda omezuje hospodářskou soutěž mezi stranami. Musí být také pravděpodobné, že omezí hospodářskou soutěž na trhu do takové míry, že lze očekávat negativní účinky na trh pokud jde o ceny, objem výroby, inovaci nebo rozmanitost či jakost zboží a služeb.

20. To, zda je dohoda schopna způsobit takové negativní účinky na trh, závisí na hospodářských souvislostech při uvážení jak povahy dohody, tak společné tržní síly stran, která spolu s dalšími strukturálními faktory určuje schopnost spolupráce ovlivňovat celkovou hospodářskou soutěž v tak významné míře.

Povaha dohody

21. Povaha dohody souvisí s faktory, jako jsou oblast a cíl spolupráce, soutěžní vztah mezi smluvními stranami a rozsah, ve kterém spojují své činnosti. Tyto faktory naznačují pravděpodobnost, s jakou budou strany koordinovat své chování na trhu.

22. U určitých druhů dohod, například u většiny dohod o výzkumu a vývoji či o spolupráci při stanovení norem nebo zlepšení podmínek životního prostředí, je méně pravděpodobné, že budou obsahovat omezení ohledně cen a objemů výroby. Jestliže dohody tohoto druhu vůbec mají negativní účinky, budou to patrně účinky na inovaci nebo rozmanitost výrobků. Mohou také způsobit vznik problémů s uzavřením trhu.

23. Jiné druhy spolupráce, jako jsou dohody o výrobě nebo odběru, obvykle vyvolávají určitý stupeň shodnosti (celkových) nákladů. Je-li tento stupeň významný, mohou smluvní strany snadněji koordinovat tržní ceny a objemy výroby. Významného stupně shodnosti nákladů lze dosáhnout pouze za určitých podmínek: za prvé: oblast spolupráce, například výroba a nákup, musí zaujímat velký podíl celkových nákladů na daném trhu. Za druhé: strany potřebují spojit své činnosti v oblasti spolupráce ve významné míře. Je tomu tak například v případě, když společně vyrábějí nebo nakupují důležitý meziprodukt, nebo velký podíl své výroby konečného výrobku.

Dohody, které nespadají do působnosti čl. 81 odst. 1

24. Některé kategorie dohod pro svou skutečnou povahu nespadají do působnosti čl. 81 odst. 1. To platí obvykle pro spolupráci, která v sobě neobsahuje koordinaci soutěžního chování smluvních stran na trhu, jako je:

- spolupráce mezi nesoutěžiteli,

- spolupráce mezi konkurenčními společnostmi, které nemohou nezávisle provést projekt nebo činnost, na kterou se spolupráce vztahuje,

- spolupráce týkající se činnosti, která neovlivňuje významné parametry hospodářské soutěže.

Tyto kategorie spolupráce by mohly spadat do působnosti čl. 81 odst. 1, jestliže by se do nich zapojily podniky s významnou tržní silou [17] a vyvolaly by pravděpodobně třetím stranám problémy s uzavřením trhu.

Dohody, které téměř vždy spadají do působnosti čl. 81 odst. 1

25. Jinou kategorii dohod lze od začátku posuzovat tak, že obvykle spadá do působnosti čl. 81 odst. 1. Jde o dohody o spolupráci, jejichž cílem je omezení hospodářské soutěže pomocí stanovení cen, omezení objemu výroby nebo rozdělení trhů či zákazníků. Tato omezení se považují za nejškodlivější, protože bezprostředně zasahují do výsledků procesu hospodářské soutěže. Stanovení cen a omezování objemu výroby přímo vede k tomu, že zákazník platí vyšší ceny nebo nedostane požadovaná množství. Rozdělení trhů nebo zákazníků zmenšuje možnosti volby, které jsou zákazníkům dostupné, a tudíž také vede k vyšším cenám nebo snížení výroby. Lze proto předpokládat, že tato omezení mají negativní účinky na trh. Jsou proto téměř vždy zakazována [18].

Dohody, které mohou spadat do působnosti čl. 81 odst. 1

26. Dohody, které nepatří do shora uvedených kategorií, potřebují další analýzu pro rozhodnutí, zda spadají do působnosti čl. 81 odst. 1. Analýza musí zahrnovat tržní kritéria, jako postavení stran na trhu a další strukturální faktory.

Tržní síla a struktura trhu

27. Výchozím bodem pro analýzu je postavení stran na trhu, ovlivněné spoluprací. To určuje, zda prostřednictvím spolupráce pravděpodobně udrží, získají nebo zvětší svou tržní sílu, tj. schopnost působit negativně na trh pokud jde o ceny, objem výroby, inovaci nebo rozmanitost či jakost zboží a služeb. K provedení této analýzy musí být vymezeny relevantní trhy pomocí metody uvedené v sdělení Komise o vymezení relevantního trhu [19]. Tam, kde se jedná o trhy zvláštního druhu, jako jsou nákupní trhy nebo trhy technologií, poskytnou tyto pokyny další vedení.

28. Jestliže strany mají nízký společný podíl na trhu [20], je omezující účinek spolupráce nepravděpodobný a obvykle není žádná další analýza potřebná. Jestliže jen jedna ze dvou stran má jen nevýznamný podíl na trhu a jestliže nevlastní důležité zdroje, nelze obvykle ani vysoký společný podíl na trhu považovat za něco, co naznačuje omezující účinek na hospodářskou soutěž na trhu [21]. Při rozmanitosti druhů spolupráce a při různých účincích, které mohou mít v různých tržních situacích, není možné stanovit obecný práh podílu na trhu, při jehož překročení lze předpokládat, že existuje dostatečná tržní síla pro vyvolání omezujících účinků.

29. Kromě postavení stran na trhu a sečtení podílů na trhu, může být nutné vzít v úvahu koncentraci trhu, tj. postavení a počet soutěžitelů, jako další faktor pro posuzování dopadu spolupráce na hospodářskou soutěž na trhu. Jako ukazatel se může použít Herfindahl-Hirshmanův index (HHI), který sčítá čtverce jednotlivých tržních podílů všech soutěžitelů [22]: při HHI nižším než 1000 lze koncentraci trhu charakterizovat jako nízkou, v rozmezí 1000 až 1800 jako střední a jako vysokou při HHI vyšším než 1800. Jiným možným ukazatelem bývá poměr spojování vedoucích podniků, který sčítá jednotlivé tržní podíly vedoucích soutěžitelů [23].

30. Podle postavení stran na trhu a koncentrace trhu musí být stejně posuzovány ostatní faktory, jako je stabilita podílů na trhu během určité doby, překážky vstupu a pravděpodobnost vstupu na trh, vyrovnávací síla kupujících a dodavatelů nebo povaha výrobků (např. homogenita a vyzrálost). Tam, kde je pravděpodobný dopad na hospodářskou soutěž v oblasti inovace a nelze jej patřičně posoudit na základě stávajících trhů, může být nutné vzít v úvahu faktory specifické pro analýzu těchto dopadů (viz kapitola 2, Dohody o výzkumu a vývoji).

1.3.2 Ustanovení čl. 81 odst. 3

31. Dohody, které spadají do působnosti čl. 81 odst. 1, mohou získat výjimku za předpokladu, že jsou splněny podmínky čl. 81 odst. 3. Je tomu tak v případě, jestliže dohoda

- přispívá ke zdokonalení výroby nebo distribuce výrobků nebo prosazování technického či hospodářského pokroku,

- umožňuje spotřebitelům přiměřeně se podílet na výsledném přínosu,

a

- neklade omezení, která nejsou nezbytná pro dosažení výše uvedených cílů,

- nepřipouští možnost vyloučení hospodářské soutěže, pokud jde o značnou část dotyčných výrobků.

Hospodářské přínosy

32. První podmínka vyžaduje, aby dohoda přispívala ke zdokonalování výroby nebo distribuce výrobků, nebo prosazování technického či hospodářského pokroku. Protože se tyto přínosy týkají statické nebo dynamické efektivnosti, lze je nazvat "hospodářskými přínosy". Hospodářské přínosy mohou převážit nad omezujícími účinky na hospodářskou soutěž. Spolupráce například může umožnit podnikům, aby nabízely zboží nebo služby za nižší ceny, v lepší kvalitě, nebo mnohem rychleji zahájily inovaci. Většina efektivnosti vzniká ze spojení a integrace různých odborností nebo zdrojů. Strany musí doložit, že tato zvýšení efektivnosti mají pravděpodobně příčinu ve spolupráci a nelze jich dosáhnout méně omezujícími prostředky (viz též níže). Tvrzení o efektivnosti musí být doložitelná. Dohady či všeobecná prohlášení o úsporách nákladů nejsou postačující.

33. Komise nevezme v úvahu úspory nákladů, které vyplývají ze snížení objemu výroby, rozdělení trhů nebo z pouhého uplatňování síly na trhu.

Přiměřený podíl pro spotřebitele

34. Hospodářské přínosy musí prospět nejenom smluvním stranám, ale také spotřebitelům. Obecně vzato, přenos prospěchu na spotřebitele bude záviset na intenzitě hospodářské soutěže v rámci relevantního trhu. Konkurenční tlaky obvykle zajistí, že se úspory nákladů přenesou dále prostřednictvím nižších cen nebo že společnosti budou mít motivaci přinášet na trh co nejrychleji nové výrobky. Tedy, jestliže se na trhu udrží dostatečná hospodářská soutěž, která bude vyvíjet účinný tlak na smluvní strany, proces hospodářské soutěže obvykle zajistí, že spotřebitelé získají přiměřený podíl na hospodářských přínosech.

Nezbytnost

35. Omezení hospodářské soutěže musí být nezbytné pro dosažení hospodářských přínosů. Jestliže k dosažení podobných přínosů nejsou k dispozici méně omezující prostředky, nelze prohlašovaná zvýšení efektivnosti použít pro odůvodnění omezení hospodářské soutěže. Zda jsou nebo nejsou jednotlivá omezení nezbytná, závisí na tržních podmínkách a na délce trvání dohody. Například výhradní dohody mohou bránit účastnické straně parazitovat a mohou být tudíž přijatelné. Za určitých okolností však nemusejí být nezbytné a mohou zhoršovat omezující účinek.

Zákaz vyloučení hospodářské soutěže

36. Posledním kritériem vyloučení hospodářské soutěže pro značnou část dotyčných výrobků se pojí s otázkou dominantního postavení. Tam, kde má nějaký podnik dominantní postavení nebo získává dominantní postavení jako výsledek horizontální dohody, nemůže dohoda, která vyvolává účinky poškozující hospodářskou soutěž ve smyslu článku 81, ze zásady výjimku obdržet.

Nařízení o blokových výjimkách pro výzkum a vývoj a specializaci

37. Za určitých podmínek lze předpokládat, že pro zvláštní kategorie dohod jsou splněna kritéria čl. 81 odst. 3. Platí to zejména pro dohody o výzkumu a vývoji a o výrobě, kde doplňující se odbornosti nebo aktiva mohou být zdrojem značné efektivnosti. Na tyto pokyny je třeba pohlížet jako na doplněk nařízení o blokových výjimkách pro výzkum a vývoj a specializačních blokových výjimek. Tato nařízení o blokových výjimkách vyjímají většinu běžných forem smluv v oblastech výroby/specializace až k prahu podílu na trhu 20 % a v oblasti výzkumu a vývoje až k prahu podílu na trhu 25 % za předpokladu, že tyto dohody splňují podmínky pro použití blokové výjimky a neobsahují "tvrdá" omezení ("černá ustanovení"), která způsobí, že je bloková výjimka nepoužitelná. Nařízení o blokových výjimkách nepamatuje na oddělitelnost tvrdých omezení. Jestliže existuje jedno nebo více tvrdých omezení, je prospěch z nařízení o blokové výjimce ztracen pro celou dohodu.

1.4 Struktura následujících kapitol o druzích spolupráce

38. Pokyny jsou rozděleny do kapitol podle určitých druhů dohod. Každá kapitola je rozčleněna podle analytického rámce, který je popsán shora v bodě 1.3. Kde to je nutné, uvádějí se konkrétní pokyny o definici relevantních trhů (např. v oblasti výzkumu a vývoje nebo s ohledem na nákupní trhy).

2. DOHODY O VÝZKUMU A VÝVOJI

2.1 Definice

39. Dohody o výzkumu a vývoji se mohou lišit formou a rozsahem. Pohybují se od externího zajišťování určitých činností výzkumu a vývoje až ke společnému zdokonalování stávajících technologií nebo spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje a uvádění zcela nových výrobků na trh. Mohou mít formu dohody o spolupráci nebo společně kontrolované společnosti. Tato kapitola se vztahuje na všechny formy dohod o výzkumu a vývoji, včetně souvisejících dohod o výrobě nebo obchodním využití výsledků výzkumu a vývoje za předpokladu, že těžiště spolupráce leží v oblasti výzkumu a vývoje, s výjimkou spojování podniků a společných podniků, které spadají pod nařízení o spojování.

40. Spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje může snížit zdvojené a zbytečné náklady, vést k významnému vzájemnému obohacování myšlenkami a zkušenostmi, což vede k tomu, že výrobky a technologie se vyvíjejí rychleji než v jiných případech. Obecně platí, že spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje obvykle vede ke zvýšení celkových činností ve výzkumu a vývoji.

41. Malé a střední podniky (MSP) tvoří dynamické a heterogenní společenství, které čelí mnoha výzvám, včetně rostoucích nároků větších společností, pro které MSP často pracují jako subdodavatelé. V odvětvích s intenzivním výzkumem a vývojem, rychle rostoucí MSP, častěji nazývané "nově založené společnosti", také usilují o to, stát se vedoucími v rychle se rozvíjejících segmentech trhu. Aby se MSP vyrovnaly s těmito výzvami a udržely si schopnost soutěžit, potřebují neustále inovovat. Existuje pravděpodobnost, že prostřednictvím spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje celkový výzkum a vývoj prováděný MSP poroste a že tyto podniky budou schopny mnohem rázněji soutěžit se silnějšími účastníky trhu.

42. Za určitých okolností však mohou dohody o výzkumu a vývoji působit problémy hospodářské soutěže, jako jsou omezující účinky na ceny, objemy výroby či rozmanitost a jakost výrobků.

2.2 Relevantní trhy

43. Klíčem k vymezení relevantního trhu při posuzování účinků nějaké dohody o výzkumu a vývoji je zjištění takových výrobků, technologií nebo výzkumných a vývojových činností, které budou působit na strany jako soutěžní omezení. Na jedné straně spektra možných situací může inovace vést k výrobku (nebo technologii), který bude soutěžit na trhu se stávajícím výrobkem (nebo technologií). Je tomu tak, jestliže jsou výzkum a vývoj zaměřeny na malá zdokonalení nebo obměny, jako jsou nové modely určitých výrobků. Zde se možné účinky týkají trhu stávajících výrobků. Na druhé straně může inovace vést ke zcela novému výrobku, který si vytvoří vlastní nový trh (např. spektrum nové vakcíny proti dříve nevyléčitelnému onemocnění). V takovém případě jsou stávající trhy relevantní jen tehdy, pokud nějak souvisejí s dotyčnou inovací. Následkem toho, a je-li to možné, musí být posouzeny účinky spolupráce na inovaci. Většina případů se však obvykle pohybuje mezi těmito dvěma extrémy, tj. jsou to situace, kdy se inovačním úsilím mohou získat výrobky (nebo technologie), které časem nahradí ty dosavadní (např. jako když kompaktní disky nahradily gramofonové desky). Pečlivá analýza takových situací bude asi muset zahrnout oba stávající trhy a dopad dohody o inovaci.

Stávající trhy

a) Trhy výrobků

44. Jestliže se spolupráce týká výzkumu a vývoje pro zdokonalení stávajících výrobků, tyto stávající výrobky, včetně jejich blízkých náhražek, tvoří relevantní trh, jehož se spolupráce dotýká [24].

45. Jestliže jsou výzkumné a vývojové činnosti zaměřeny na významnou změnu stávajícího výrobku nebo dokonce na nový výrobek, který má nahradit ten stávající, nahrazení stávajících výrobků může být nedokonalé nebo dlouhodobé. Následkem toho není pravděpodobné, že by starý výrobek a potenciálně se objevující nový výrobek patřily na týž relevantní trh. Trh stávajících výrobků však může být přesto dotčen, jestliže spojení výzkumných a vývojových činností pravděpodobně vyústí v koordinaci chování stran jakožto dodavatelů stávajících výrobků. Využití tržní síly je však možné jen tehdy, jestliže strany společně mají silné postavení jak na trhu stávajících výrobků, tak ve výzkumných a vývojových činnostech.

46. Jestliže se výzkum a vývoj týká nějaké důležité součástky konečného výrobku, může být relevantním trhem pro posuzování nejen trh s touto součástky, ale i stávající trh konečného výrobku. Jestliže například výrobce automobilů spolupracuje na výzkumu a vývoji zabývajícím se novým typem motoru, může být trh automobilů touto spoluprací v oblasti výzkumu a vývoje ovlivněn. Trh konečných výrobků je však relevantní pro posuzování jen tehdy, je-li součástka, na kterou je výzkum a vývoj zaměřen, z technického či hospodářského hlediska klíčovým prvkem těchto konečných výrobků, a jsou-li strany dohody o výzkumu a vývoji důležitými soutěžiteli, pokud jde o konečné výrobky.

b) Trhy technologií

47. Spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje se nemusí týkat pouze výrobků, ale i technologie. Když se práva duševního vlastnictví uvádějí na trh odděleně od výrobků, k nimž se vztahují, musí být stejně vymezen relevantní trh. Trhy technologií se skládají z duševního vlastnictví, na které se uděluje licence, a z blízkých náhradních řešení (tj. jiných technologií), které by zákazníci mohli použít místo něho.

48. Metoda pro vymezení trhů technologií sleduje stejné zásady, jako definice trhu výrobků [25]. Vycházeje z technologie, kterou strany uvádějí na trh, je potřebné zjistit ty jiné technologie, ke kterým by zákazníci mohli přejít v reakci na malý, ale trvalý růst relativních cen. Když jsou tyto technologie zjištěny, lze vypočítat podíl na trhu tak, že se příjmy z licence, dosahované stranami, dělí celkovým příjmem z licencí, dosahovaným všemi, kdo prodávají technologie, které lze použít jako náhradní.

49. Postavení stran na trhu stávající technologie je významným kritériem pro posuzování tam, kde se spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje týká významného zdokonalení stávající technologie nebo nové technologie, která pravděpodobně stávající technologii nahradí. Podíl stran na trhu však lze brát jen jako výchozí bod této analýzy. Na trzích technologií musí být kladen zvláštní důraz na potenciální hospodářskou soutěž. Jestliže společnosti, které v současnosti neudělují licence na svou technologii, zvažují vstup na trh technologií, mohly by omezit schopnost stran zvyšovat cenu své technologie (viz příklad 3 níže).

Hospodářská soutěž v oblasti inovace (výzkumné a vývojové činnosti)

50. Spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje nesmí – nebo nesmí pouze –ovlivňovat hospodářskou soutěž na stávajících trzích, ale ani hospodářskou soutěž v oblasti inovace. To je případ, kdy se spolupráce týká vývoje nových výrobků/technologií, které buď mohou – když se objeví – jednoho dne nahradit stávající výrobky a technologie nebo které jsou vyvíjeny pro nové záměrné použití a nebudou tudíž nahrazovat stávající výrobky, ale vytvoří zcela novou poptávku. Účinky na hospodářskou soutěž v oblasti inovace jsou v těchto situacích důležité, ale v některých případech nemohou být dostatečně posouzeny prostřednictvím analýzy skutečné či potenciální hospodářské soutěže na stávajících trzích výrobků/technologií. V tomto směru lze rozlišovat dva scénáře podle povahy inovačního procesu v daném hospodářském odvětví.

51. Podle prvního scénáře, který je běžný ve farmaceutickém průmyslu, je inovační proces rozčleněn tak, že je už v časné fázi možné určit póly výzkumu a vývoje. Póly výzkumu a vývoje jsou činnosti, zaměřené na určitý nový výrobek nebo technologii, a náhradní činnosti výzkumu a vývoje, tj. výzkum a vývoj zaměřený na vývoj výrobků či technologií, kterými lze nahradit ty, které byly vyvinuty ve spolupráci, a které mají srovnatelný přístup ke zdrojům a podobné načasování. V takovém případě lze analyzovat, zda po dohodě bude existovat dostatečný počet volných pólů výzkumu a vývoje. Výchozím bodem analýzy je výzkum a vývoj smluvních stran. Musí být určeny důvěryhodné konkurenční póly výzkumu a vývoje. Pro posuzování konkurenčních pólů výzkumu a vývoje se musí vzít v úvahu tato hlediska: povaha, dosah a rozsah možných dalších výzkumných a vývojových činností, jejich přístup k finančním a lidským zdrojům, know-how / patenty nebo jiná specializovaná aktiva, stejně jako jejich načasování a schopnost využít možné výsledky. Pól výzkumu a vývoje není důvěryhodným soutěžitelem, nelze-li jej považovat za blízkou náhradu výzkumných a vývojových činností smluvních stran, například z hlediska přístupu ke zdrojům a načasování.

52. Podle druhého scénáře není inovační úsilí v odvětví jasně rozčleněno tak, aby umožnilo určit póly výzkumu a vývoje. V této situaci by se Komise, kromě výjimečných okolností, neměla snažit posuzovat dopad dotyčné spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje na inovaci, ale měla by své posuzování omezit na trhy výrobků a/nebo technologií, které souvisejí s dotyčnou spoluprací v oblasti výzkumu a vývoje.

Výpočet podílů na trhu

53. Výpočet podílů na trhu, jak pro účely nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj, tak pro účely těchto pokynů, musí odrážet rozdíl mezi stávajícími trhy a hospodářskou soutěží v oblasti inovace. Na začátku spolupráce je referenčním bodem trh výrobků, které jsou způsobilé ke zdokonalení nebo přístupné k nahrazení vyvíjenými výrobky. Jestliže je jediným cílem dohody o výzkumu a vývoji zdokonalit nebo vylepšit stávající výrobky, zahrnuje tento trh výrobky, které jsou přímo dotčeny výzkumem a vývojem. Podíly na trhu lze proto vypočítat na základě tržních hodnot stávajících výrobků. Jsou-li výzkum a vývoj zaměřeny na nahrazení stávajících výrobků, nový výrobek, pokud bude úspěšný, se stane náhradou stávajících výrobků. Pro posuzování konkurenčního postavení stran je opět možné vypočítat podíly na trhu na základě tržní hodnoty stávajících výrobků. Následkem toho nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj zakládá výjimku v těchto situacích pro podíl na relevantním trhu těch výrobků, které jsou způsobilé ke zdokonalení nebo přístupné k nahrazení smluvními výrobky. Aby byla tato výjimka automatická, nesmí podíl na trhu přesáhnout 25 % [26].

54. Jestliže jsou výzkum a vývoj zaměřeny na vývoj výrobku, který vytvoří zcela novou poptávku, nelze podíly na trhu vypočítat z tržeb. Je možná pouze analýza účinků dohody o hospodářské soutěži v oblasti inovace. Následkem toho nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj uděluje výjimku pro tyto dohody bez ohledu na podíl na trhu na období sedmi let od prvního uvedení výrobku na trh [27]. Výhoda z blokové výjimky však může být odvolána, jestliže by dohoda vyloučila účinnou hospodářskou soutěž v oblasti inovace [28]. Po uplynutí sedmiletého období lze vypočítat podíly na trhu z tržní hodnoty a použije se práh podílu na trhu 25 % [29].

2.3 Posuzování podle čl. 81 odst. 1

2.3.1 Povaha dohody

2.3.1.1 Dohody, které nespadají do působnosti čl. 81 odst. 1

55. Většina dohod o výzkumu a vývoji nespadá do působnosti čl. 81 odst. 1. Především to lze říci o dohodách, které se týkají spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje spíše v teoretické fázi, značně vzdálené od využívání možných výsledků.

56. Mimo to, spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje mezi nesoutěžiteli obecně neomezuje hospodářskou soutěž [30]. Soutěžní vztah mezi stranami musí být analyzován v souvislosti s ovlivňovanými stávajícími trhy a/nebo inovací. Jestliže strany nejsou schopny provádět nezbytný výzkum a vývoj nezávisle, neexistuje zde žádná hospodářská soutěž, kterou by bylo možno omezit. To může platit například o podnicích, které spojují vzájemně se doplňující odbornosti, technologie či jiné zdroje. Problém potenciální hospodářské soutěže musí být posuzován realisticky. Například o stranách nelze tvrdit, že jsou potenciálními soutěžiteli jen proto, že jim spolupráce umožní provádět výzkumné a vývojové činnosti. Rozhodující otázkou je, zda má každá strana nezávisle nezbytné prostředky, pokud jde o aktiva, know-how a další zdroje.

57. Spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje formou externího zajišťování výzkumu a vývoje, určeného předtím pro vlastní spotřebu, provádějí často specializované společnosti, výzkumné ústavy nebo akademické instituce, které se nezabývají využíváním výsledků. Obvykle jsou takovéto dohody spojeny, v souvislosti s možnými výsledky, s přenosem know-how a/nebo doložkou o výhradní dodávce. Vzhledem k tomu, že se spolupracující strany v těchto scénářích vzájemně doplňují, čl. 81 odst. 1 se nepoužije.

58. Spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje, která nezahrnuje společné využívání možných výsledků formou udělování licencí, výroby a/nebo uvádění na trh, spadá do působnosti čl. 81 odst. 1 jen zřídka. Tyto "čisté" dohody o výzkumu a vývoji mohou způsobit problém hospodářské soutěže jen tehdy, je-li hospodářská soutěž, pokud jde o inovaci, významně omezena.

2.3.1.2 Dohody, které spadající téměř vždy do působnosti čl. 81 odst. 1

59. Jestliže není skutečným cílem dohody výzkum a vývoj, ale vytvoření zastřeného kartelu, tj. jinak zakázaného stanovení cen, omezování objemu výroby nebo rozdělení trhů, spadá do působnosti čl. 81 odst. 1. Avšak dohoda o výzkumu a vývoji, která obsahuje společné využívání možných budoucích výsledků, není nutně dohodou omezující hospodářskou soutěž.

2.3.1.3 Dohody, které mohou spadat do působnosti čl. 81 odst. 1

60. Dohody o výzkumu a vývoji, které nemohou být posuzovány od počátku jako zřetelně neomezující, mohou spadat do působnosti čl. 81 odst. 1 [31] a musí být analyzovány ve svých hospodářských souvislostech. Platí to pro spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje, která je ustavena ve stadiu dosti blízkém uvedení na trh a která je dohodnuta mezi společnostmi, které soutěží buď na stávajících trzích výrobků/technologií nebo na trzích s inovacemi.

2.3.2 Tržní síla a struktury trhu

61. Spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje může vyvolat negativní účinky na trh ve třech ohledech: za prvé může omezovat inovaci, za druhé může zapříčinit koordinaci chování stran na stávajících trzích a za třetí mohou na úrovni využívání možných výsledků vznikat problémy s uzavřením trhu. Tyto druhy negativních účinků na trh se však objeví pravděpodobně jen tehdy, když budou mít smluvní strany spolupráce významnou sílu na stávajících trzích a/nebo když je významně omezena hospodářská soutěž, pokud jde o inovaci. Bez tržní síly neexistuje motivace pro koordinaci chování na stávajících trzích nebo pro omezení či zpomalení inovace. Problém s uzavřením trhu může vzniknout jen v souvislosti se spoluprací, která se týká klíčové technologie a výhradního využívání výsledků, v níž je zapojen nejméně jeden účastník s významnou tržní silou.

62. Neexistuje žádný absolutní práh podílu na trhu, který by ukazoval, že některá dohoda o výzkumu a vývoji vytváří tržní sílu určitého stupně a tudíž spadá pod čl. 81 odst. 1. Dohody o výzkumu a vývoji však obdrží výjimku za předpokladu, že je uzavírají strany, jejichž společný podíl na trhu nepřesáhne 25 % a že jsou splněny ostatní podmínky pro použití nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj. Proto musí být u většiny dohod o výzkumu a vývoji analyzovány omezující účinky jen tehdy, když společný podíl stran na trhu překročí 25 %.

63. Dohody, které nespadají pod nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj kvůli silnějšímu postavení stran na trhu, nemusejí nutně omezovat hospodářskou soutěž. Avšak čím je společné postavení stran na stávajících trzích silnější a/nebo čím více je omezována hospodářská soutěž v oblasti inovace, tím je použití čl. 81 odst. 1 pravděpodobnější a posuzování vyžaduje podrobnější analýzu.

64. Jsou-li výzkum a vývoj zaměřeny na zdokonalení nebo zlepšení stávajících výrobků/technologií, možné účinky se dotýkají relevantních trhů těchto výrobků/technologií. Účinky na ceny, objem výroby a/nebo inovaci na stávajících trzích jsou však pravděpodobné jen tehdy, mají-li obě strany společně silné postavení, je-li vstup na trh obtížný a lze-li určit jen několik dalších inovačních aktivit. Dále, jestliže se výzkum a vývoj dotýká jen poměrně malého vstupu do konečného výrobku, účinky na hospodářskou soutěž u těchto konečných výrobků jsou, pokud vůbec, stále velmi omezené. Obecně je nutné dělat rozdíl mezi čistými dohodami o výzkumu a vývoji a rozsáhlejší spoluprací zahrnující různé stupně využívání výsledků (tj. udělování licencí, výrobu, uvádění na trh). Jak je uvedeno výše, čisté dohody o výzkumu a vývoji zřídka spadají do působnosti čl. 81 odst. 1. Platí to zejména pro výzkum a vývoj zaměřený na omezené zdokonalení stávajících výrobků či technologie. Jestliže v takovém scénáři zahrnuje spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje společné využívání pouze formou udělování licence, jsou omezující účinky, jako jsou problémy s uzavřením trhu, nepravděpodobné. Jestliže však obsahuje společnou výrobu a/nebo uvedení na trh mírně zdokonalených výrobků/technologie, musí být spolupráce prozkoumána podrobněji. Za prvé, negativní účinky pokud jde o ceny a objem výroby na stávajících trzích jsou pravděpodobnější, jsou-li do takovéto situace zapojeni silní soutěžitelé. Za druhé, spolupráce se může více blížit dohodě o výrobě, protože výzkumné a vývojové činnosti fakticky nemusejí tvořit těžiště takovéto spolupráce.

65. Je-li výzkum a vývoj zaměřen na nějaký zcela nový výrobek (či technologii), který si vytvoří vlastní nový trh, účinky na ceny a objem výroby na stávajících trzích jsou dosti nepravděpodobné. Analýza se musí zaměřit na možná omezení inovace, která se mohou dotknout například jakosti a rozmanitosti možných budoucích výrobků/technologií nebo rychlosti inovace. Tyto omezující účinky mohou vznikat tam, kde dva nebo více z několika podniků, zapojených do vývoje takového nového výrobku, začnou spolupracovat ve stadiu, kdy jsou každýnezávisle dosti blízko uvedení výrobku na trh. V takovém případě může být inovace omezena i čistou dohodou o výzkumu a vývoji. Obecně vzato, spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje týkající se pouze nových výrobků je pro hospodářskou soutěž pozitivní. Tato zásada se nijak významně nezmění, jestliže se připojí společné využívání výsledků či dokonce uvádění na trh. Otázka společného využívání je v těchto situacích opravdu významná jen tehdy, když tu hraje úlohu znemožnění přístupu ke klíčovým technologiím. Tyto problémy však zpravidla nevzniknou tam, kde strany udělují licence třetím stranám.

66. Většina dohod o výzkumu a vývoji se obvykle pohybuje někde mezi oběma výše uvedenými situacemi. Mohou tudíž mít účinky na inovaci, stejně jako se zpětně odrážet na stávajících trzích. Následkem toho mohou být pro posuzování významné jak stávající trh, tak účinek na inovaci s ohledem na společné postavení stran, poměr koncentrace, počet subjektů / inovátorů a podmínky vstupu. V některých případech se mohou objevit omezující účinky na ceny či objem výroby na stávajících trzích a negativní dopad na inovaci tím, že se zpomalí rychlost vývoje. Jestliže například významní soutěžitelé na stávajícím trhu technologií spolupracují, aby vyvinuli technologii novou, která může jednoho dne nahradit stávající výrobky, je pravděpodobné, že tato spolupráce bude mít omezující účinky, mají-li strany významnou tržní sílu na stávajícím trhu (což podněcuje k tomu, aby byla použita) a mají zároveň silnou pozici pokud jde o výzkum a vývoj. Podobný účinek může nastat, jestliže významný podnik na nějakém stávajícím trhu spolupracuje s mnohem menším či dokonce potenciálním soutěžitelem, který se právě chystá přijít s novým výrobkem/technologií, které by mohly ohrozit postavení tohoto významného subjektu na trhu.

67. Dohody mohou také vypadnout z blokové výjimky bez ohledu na tržní sílu stran. To platí například pro dohody, které omezují přístup nějaké strany k výsledkům práce, protože, podle obecného pravidla, nepodporují technický a hospodářský pokrok šířením technických znalostí mezi stranami [32]. Nařízení o blokové výjimce stanoví zvláštní výjimku z tohoto obecného pravidla v případě akademických institucí, výzkumných ústavů a specializovaných společností, které výzkum a vývoj poskytují jako službu a které se neúčastní na průmyslovém využívání výsledků výzkumu a vývoje [33]. Přesto je třeba poznamenat, že dohody obsahující výlučná přístupová práva mohou v případech, kdy se na ně vztahuje čl. 81 odst. 1, splňovat kritéria pro výjimku podle čl. 81 odst. 3, zejména tam, kde jsou výlučná přístupová práva hospodářsky nepostradatelná s ohledem na trh, rizika a míru investice, potřebnou pro využívání výsledků výzkumu a vývoje.

2.4 Posuzování podle čl. 81 odst. 3

2.4.1 Hospodářské přínosy

68. Většina dohod o výzkumu a vývoji – se společným využíváním možných výsledků či bez něho – vytváří hospodářské přínosy pomocí úspor nákladů a vzájemným obohacováním myšlenkami a zkušenostmi, což vede k tomu, že se zdokonalené nebo nové výrobky vyvíjejí rychleji, než by tomu bylo jinak. Za těchto podmínek se zdá být rozumné udělit výjimku také pro takové dohody, které vedou k omezení hospodářské soutěže až do prahu podílu na trhu, do jehož překročení lze pro uplatnění čl. 81 odst. 3 obecně předpokládat, že pozitivní účinky dohod o výzkumu a vývoji převáží všechny negativní účinky na hospodářskou soutěž. Proto nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj uděluje výjimku těm dohodám o výzkumu a vývoji, které splňují určité podmínky (viz článek 3) a které neobsahují tvrdá omezení (viz článek 5) za předpokladu, že společný podíl stran na trhu na ovlivněných stávajících trzích nepřekročí 25 %.

69. Jestliže spoluprací vznikne nebo se vzroste značná tržní síla, musí smluvní strany doložit významné přínosy v provádění výzkumu a vývoje, rychlejší uvádění nových výrobku/technologie na trh nebo jiné kladné účinky na výkonnost či hospodárnost.

2.4.2 Nezbytnost

70. Dohoda o výzkumu a vývoji nemůže obdržet výjimku, jestliže klade omezení, která nejsou nezbytná pro dosažení výše zmíněných přínosů. Jednotlivá ustanovení uvedená v článku 5 nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj ve většině případů učiní výjimku nemožnou také po jednotlivém posouzení a lze je tedy považovat za dobrý odkaz na omezení, která pro spolupráci nejsou nezbytná.

2.4.3 Zákaz vyloučení hospodářské soutěže

71. Výjimka nebude možná, jestliže strany mají možnost vyloučit hospodářskou soutěž, pokud jde o značnou část dotyčných výrobků (nebo technologií). Tam, kde má nějaký podnik následkem dohody o výzkumu a vývoji dominantní postavení nebo dominantní postavení získává buď na stávajících trzích nebo v oblasti inovace, taková dohoda, která vyvolává účinky poškozující hospodářskou soutěž ve smyslu článku 81, nemůže ze zásady výjimku obdržet. U inovace je tomu tak například, jestliže dohoda spojuje jediné dva stávající póly výzkumu.

Doba posuzování a trvání výjimky

72. Dohody o výzkumu a vývoji, které sahají až ke společné výrobě a uvádění nových výrobků či technologie na trh, vyžadují zvláštní pozornost ohledně doby posuzování.

73. Na začátku spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje často nejsou známy ani její úspěšnost, ani takové faktory, jako je budoucí postavení stran na trhu či vývoj trhů s budoucími výrobky či technologiemi. Následkem toho se posuzování v okamžiku, kdy se spolupráce vytváří, omezuje jen na (v tu dobu) existující trhy výrobků či technologií a/nebo trhy s inovacemi, jak je popsáno v této kapitole. Jestliže na základě této analýzy není vyloučení hospodářské soutěže pravděpodobné, může dohoda o výzkumu a vývoji využít výjimku. To bude obvykle platit po dobu trvání fáze výzkumu a vývoje prodlouženou o délku následující fáze možného spuštění výroby a uvedení na trh, pokud se uvažuje o společné výrobě a uvedení možných výsledků na trh. Důvodem pro tuto další fázi výjimky je, že první společnosti, které dosáhnou uvedení nového výrobku/technologie na trh, mají často velmi vysoký počáteční podíl na trhu a úspěšný výzkum a vývoj je často odměněn ochranou duševního vlastnictví. Silné postavení na trhu způsobené touto "výhodou prvního iniciátora" nelze obvykle vykládat jako vyloučení hospodářské soutěže. Proto bloková výjimka kryje dohody o výzkumu a vývoji po další sedmileté období (po skončení fáze výzkumu a vývoje) bez ohledu na to, zda strany získají se svými novými výrobky / technologií v tomto období vysoký podíl na trhu. Totéž platí pro jednotlivé posuzování případů, na které se bloková výjimka nevztahuje, a to za předpokladu, že jsou splněna kritéria čl. 81 odst. 3, pokud jde o ostatní aspekty dohody. Tím se nevylučuje možnost, že kritéria čl. 81 odst. 3 splní také období delší než 7 let, jestliže lze prokázat, že to je minimální doba nezbytná pro zaručení přiměřené návratnosti vložené investice.

74. Jestliže se po tomto období provede nové posuzování dohody o výzkumu a vývoji – například po stížnosti – musí být analýza založena na (v tu dobu) existující situaci na trhu. Bloková výjimka nadále platí, jestliže podíl stran na (v tu dobu) relevantním trhu nepřesahuje 25 %. Podobně se čl. 81 odst. 3 nadále použije pro dohody o výzkumu a vývoji, na které se bloková výjimka nevztahuje, a to za předpokladu, že jsou splněna kritéria pro výjimku.

2.5 Příklady

75. Příklad 1

Situace: Na evropském trhu existují dvě velké společnosti pro výrobu stávajících elektronických součástek: A (30 %) a B (30 %). Obě provedly významné investice do výzkumu a vývoje, nezbytné pro vývoj miniaturizovaných elektronických součástek, a vyvinuly první prototypy. Nyní se dohodly, že spojí svoje výzkumné a vývojové činnosti tak, že zřídí společný podnik na dokončení výzkumu a vývoje a výrobu součástek, které pak budou prodány nazpět mateřským společnostem, jež je obchodně využijí každá samostatně. Zbytek trhu tvoří malé podniky bez dostatečných zdrojů, aby provedly nezbytné investice.

Analýza: Miniaturizované elektronické součástky, i když v některých oblastech budou patrně soutěžit se stávajícími součástkami, jsou v podstatě novou technologií a musí být provedena analýza pólů výzkumu, určených pro tento budoucí trh. Jestliže bude společný podnik pokračovat, potom bude existovat jenom jedna cesta k nezbytné výrobní technologii, i když by se zdálo pravděpodobné, že A a B mohou dosáhnout trhu jednotlivě se samostatnými výrobky. I když by dohoda mohla mít výhody v tom, že přinese novou technologii rychleji, také zmenšuje pestrost a vytváří shodnost nákladů mezi stranami. Mimo to, musí se vzít v úvahu možnost, že strany využijí své silné postavení na stávajícím trhu. Protože by na úrovni výzkumu a vývoje nečelily žádné hospodářské soutěži, jejich motivace usilovat o novou technologii velkým tempem by mohla být vážně snížena. Ačkoliv některé z těchto obav lze odstranit tím, že by se od stran požadovalo, aby za přiměřených podmínek poskytovaly na klíčové know-how licence, aby miniaturizované součástky mohly vyrábět třetí strany, nemusí být možné odstranit všechny obavy a splnit podmínky pro výjimku.

76. Příklad 2

Situace: Malá výzkumná společnost A, která nemá vlastní marketingovou organizaci, objevila a patentovala farmaceutickou látku založenou na nové technologii, které revolučním způsobem změní léčbu určitého onemocnění. Společnost A uzavře dohodu o výzkumu a vývoji s velkým výrobcem léčiv B, jehož výrobky se až dosud používaly pro léčbu tohoto onemocnění. Společnost B žádný podobný program výzkumu a vývoje nemá. Pro své stávající výrobky společnost B drží asi 75 % podíl na trhu ve všech členských státech, ale v příštích pěti letech vyprší platnost patentů. Existují ještě dva další póly výzkumu přibližně ve stejné fázi vývoje, které používají tutéž základní novou technologii. Společnost B poskytne značné finanční prostředky a know-how pro vývoj výrobku, stejně jako budoucí přístup na trh. Společnost B obdrží licenci na výhradní výrobu a distribuci výsledného výrobku po dobu patentové ochrany. Očekává se, že by strany mohly společně uvést výrobek na trh během pěti až sedmi let.

Analýza: Výrobek bude patrně patřit na nový relevantní trh. Strany přinášejí do spolupráce vzájemně se doplňující zdroje a odbornosti a pravděpodobnost, že výrobek přijde na trh, se výrazně zvyšuje. Ačkoliv je pravděpodobné, že společnost B má značnou tržní sílu na stávajícím trhu, tato síla začne brzy klesat a existence ostatních pólů výzkumu pravděpodobně vyloučí každou motivaci snížit úsilí ve výzkumu a vývoji. Práva k využívání v průběhu zbývajícího období patentové ochrany budou pro společnost B patrně nezbytná, aby mohla provést potřebné značné investice a společnost A nemá žádné vlastní marketingové zdroje. Proto není pravděpodobné, že by dohoda omezovala hospodářskou soutěž.

77. Příklad 3

Situace: Dvě strojírenské společnosti, které vyrábějí konstrukční části vozidel, se dohodly na zřízení společného podniku, aby spojily své výzkumné a vývojové činnosti pro zdokonalení výroby a užitkových vlastností stávajících konstrukčních částí. Spojují také své stávající podnikání v poskytování technologických licencí v této oblasti, ale ve výrobě budou pokračovat odděleně. Obě společnosti mají na tržní podíly v Evropě 15 % a 20 % na trzích výrobků výrobců původních zařízení (OEM). Existují dva další velcí soutěžitelé a několik vnitropodnikových výzkumných programů u velkých výrobců vozidel. Na celosvětovém trhu s licencemi na technologie pro tyto výrobky mají podíly 20 % a 25 %, měřené pomocí dosahovaných výnosů, a existují ještě dvě další důležité technologie. Cyklus životnosti konstrukčních částí je obvykle dva až tři roky. V každém roce z posledních pěti let jeden z velkých podniků uvedl na trh novou verzi nebo modernizaci.

Analýza: Protože výzkumné a vývojové činnosti žádné z obou společností nemají za cíl zcela nový výrobek, uvažovanými trhy jsou ty se stávajícími konstrukčními částmi a s licencemi na příslušnou technologii. Jelikož se jejich stávající programy výzkumu a vývoje do značné míry překrývají, snížené zdvojování, dosažené spoluprací, jim může dovolit utratit za výzkum a vývoj více, než kdyby jednaly samostatně. Existuje několik dalších technologií a společný podíl stran na trhu původních zařízení jim nepřinese dominantní postavení. Ačkoliv je jejich podíl na trhu technologií ve výši 45 % velmi vysoký, existují konkurenční technologie. Mimo to, výrobci vozidel, kteří zatím neudělují licence na své technologie, mohou také případně vstoupit na tento trh, a tedy omezit schopnost stran zvyšovat cenu. Společný podnik, jak je popsán, může pravděpodobně využít výhod výjimky.

3. DOHODY O VÝROBĚ (VČETNĚ SPECIALIZAČNÍCH DOHOD)

3.1 Definice

78. Dohody o výrobě se mohou lišit formou a rozsahem. Mohou mít formu společné výroby ve společném podniku [34], tj. společně kontrolované společnosti, která provozuje jedno nebo více výrobních zařízení, nebo mohou být realizovány pomocí specializačních dohod nebo subdodavatelských smluv, v nichž jedna strana souhlasí, že bude provádět výrobu určitého výrobku.

79. Obecně lze rozlišovat tři kategorie dohod o výrobě: dohody o společné výrobě, v nichž se strany dohodnou, že budou vyrábět určité výrobky společně, (jednostranné nebo vzájemné) specializační dohody, v nichž se strany dohodnou, že jednostranně nebo vzájemně zastaví výrobu nějakého výrobku a budou jej nakupovat od druhé strany, a subdodavatelské smlouvy, v nichž jedna strana ("dodavatel"), svěřuje výrobu nějakého výrobku druhé straně ("subdodavateli").

80. Subdodavatelské smlouvy jsou vertikálními dohodami. Do té míry, že obsahují omezení hospodářské soutěže, tudíž se na ně vztahují nařízení o blokové výjimce a pokyny pro vertikální omezení. Existují však dvě výjimky z tohoto pravidla : subdodavatelské smlouvy mezi soutěžiteli [35] a subdodavatelské smlouvy mezi nesoutěžiteli, které zahrnují přenos know-how na subdodavatele [36].

81. Na subdodavatelské smlouvy mezi soutěžiteli se vztahují tyto pokyny [37]. Pokyny pro posuzování subdodavatelských smluv mezi nesoutěžiteli, které zahrnují přenos know-how na subdodavatele, jsou uvedeny v samostatném sdělení [38].

3.2 Relevantní trhy

82. Pro posuzování soutěžního vztahu mezi spolupracujícími stranami musí být nejdříve vymezeny relevantní trhy výrobků a zeměpisné trhy, které přímo souvisejí se spoluprací (tj. trhy, k nimž patří výrobky, které jsou předmětem spolupráce). Za druhé, dohoda o výrobě na jednom trhu může také ovlivňovat soutěžní chování stran na navazujících nebo sousedních trzích a mají těsný vztah k trhu, jehož se spolupráce přímo dotýká [39] (takzvané vedlejší trhy). Avšak k účinkům přelévání dochází pouze tehdy,když spolupráce na jednom trhu nutně vyvolá koordinaci soutěžního chování na jiném trhu, tj. když jsou tyto trhy vázány vzájemnou závislostí a mají-li strany silné postavení na tomto vedlejším trhu.

3.3 Posuzování podle čl. 81 odst. 1

3.3.1 Povaha dohody

83. Hlavním zdrojem problémů hospodářské soutěže, které mohou vznikat z dohod o výrobě, je koordinace soutěžního chování stran jako dodavatelů. Tento druh problémů hospodářské soutěže vznikne, jsou-li spolupracující strany skutečnými nebo potenciálními soutěžiteli nejméně na jednom z těchto relevantních trhů, tj. na trzích přímo dotčených spoluprací a/nebo možných vedlejších trzích.

84. Skutečnost, že strany jsou soutěžiteli, nevyvolává automaticky jejich koordinované chování. Mimo to, strany obvykle potřebují spolupracovat s ohledem na významnou část svých činností, aby dosáhly podstatného stupně shodnosti nákladů. Čím je stupeň shodnosti nákladů vyšší, tím vyšší jsou možnosti pro omezení cenové soutěže, zvláště v případě stejnorodých výrobků.

85. Kromě obav z koordinace mohou dohody o výrobě také vyvolávat problémy s uzavřením trhu a další negativní účinky na třetí strany. Nejsou způsobeny soutěžním vztahem mezi stranami, ale silným postavením na trhu nejméně jedné z nich (například na navazujícím trhu vyšší úrovně s klíčovou součástkou, které stranám umožňuje zvyšovat náklady svým soupeřům na následně navazujícím trhu) v souvislosti s výrazněji vertikálním nebo vzájemně se doplňujícím vztahem spolupracujících stran. Proto je v případě společné výroby důležité součástky a subdodavatelských smluv (viz níže) potřebné hlavně zkoumat možnost uzavření trhu.

3.3.1.1 Dohody, které nespadající do působnosti čl. 81 odst. 1

86. Pokud nevzniknou problémy s uzavřením trhu, dohody o výrobě mezi nesoutěžiteli nejsou obvykle podchyceny čl. 81 odst. 1. Platí to také pro dohody, podle nichž jsou vstupy nebo součástky, které byly dosud vyráběny pro vlastní spotřebu, nakupovány od třetí strany formou subdodávek nebo jednostranné specializace, pokud neexistují známky toho, že společnost, která až dosud vyráběla pouze pro vlastní spotřebu, by mohla vstoupit na obchodní trh s prodejem třetím stranám, aniž by si způsobila významné dodatečné náklady nebo rizika následkem malých stálých změn v poměrných tržních cenách.

87. Ani dohody o výrobě mezi soutěžiteli nemusejí nutně spadat do působnosti čl. 81 odst. 1. Za prvé, spolupráce podniků, které soutěží na trzích těsně souvisejících s trhem přímo dotčeným spoluprací, nemůže být vymezena jako spolupráce omezující hospodářskou soutěž, jestliže je spolupráce jedinou obchodně odůvodnitelnou cestou, jak vstoupit na nový trh, uvést na trh nový výrobek či službu nebo provést konkrétní projekt.

88. Za druhé, účinek na soutěžní chování stran jakožto tržních dodavatelů je velmi nepravděpodobný, mají-li strany společný jen malý podíl celkových nákladů. Například nízký stupeň shodnosti celkových nákladů lze předpokládat tam, kde se dvě nebo více společností dohodne na specializované/společné výrobě nějakého meziproduktu, který představuje jen malý podíl nákladů na konečný výrobek a následně celkových nákladů. Totéž platí u subdodavatelské smlouvy mezi soutěžiteli, kdy výstupy, které nakupuje jeden soutěžitel od druhého, představují jen malý podíl výrobních nákladů na konečný výrobek. Nízký stupeň shodnosti celkových nákladů lze předpokládat tam, kde strany společně vyrábějí konečný výrobek, ale jen malý podíl v porovnání s jejich celkovou výrobou konečného výrobku. I když se vyrábí společně významný podíl, může být stupeň shodnosti celkových nákladů přesto nízký nebo mírný, jestliže se spolupráce týká různorodých výrobků, což vyžaduje nákladné uvádění na trh.

89. Za třetí, subdodavatelské smlouvy mezi soutěžiteli nespadají do působnosti čl. 81 odst. 1, jestliže se omezují na prodeje a nákupy na obchodním trhu bez dalších závazků a netvoří součást širších obchodních vztahů mezi stranami [40].

3.3.1.2 Dohody, které téměř vždy spadají do působnosti čl. 81 odst. 1

90. Dohody, které stanoví ceny pro tržní dodávky stran, omezují objem výroby, rozdělují trhy nebo skupiny zákazníků, mají za cíl omezovat hospodářskou soutěž a téměř vždy spadají do působnosti čl. 81 odst. 1. To však neplatí pro případy,

- kdy se strany dohodnou na objemu výroby přímo souvisejícím s dohodou o výrobě (např. kapacitě a objemu výroby společného podniku nebo dohodnutém objemu externě zajištěných výrobků) nebo

- kdy výrobní společný podnik, který také provádí distribuci vyrobených výrobků, stanovuje prodejní ceny těchto výrobků za předpokladu, že stanovení cen společným podnikem vyplývá ze spojení různých funkcí [41].

V žádném z obou scénářů nebude dohoda o objemu výroby nebo cenách posuzována samostatně, ale s ohledem na celkový účinek společného podniku na trh, aby se stanovila použitelnost čl. 81 odst. 1.

3.3.1.3 Dohody, které mohou spadat do působnosti čl. 81 odst. 1

91. Dohody o výrobě, které nelze charakterizovat jako zřetelně omezující nebo neomezující na základě výše uvedených faktorů, mohou spadat do působnosti čl. 81 odst. 1 [42] a musí být analyzovány ve svých hospodářských souvislostech. Platí to pro dohody o spolupráci mezi soutěžiteli, kterými se vytváří významný stupeň shodnosti nákladů, ale nezahrnují tvrdá omezení, jak jsou popsána výše.

3.3.2 Tržní síla a struktury trhu

92. Výchozím bodem pro analýzu je postavení stran na dotčených trzích. Je tomu tak proto, že bez tržní síly strany dohody o výrobě nemají motivaci ke koordinaci svého soutěžního chování jakožto dodavatelé. Za druhé, bez tržní síly stran neexistuje žádný účinek na hospodářskou soutěž na trhu, i kdyby strany svá úsilí koordinovaly.

93. Neexistuje žádný absolutní práh podílu na trhu, který by ukazoval, že nějaká dohoda o výrobě vytváří nějaký stupeň tržní síly a tudíž spadá do působnosti čl. 81 odst. 1. Jednostranné nebo reciproční specializační dohody, stejně jako dohody o společné výrobě, jsou blokově vyjmuty za předpokladu, že je uzavřely strany, jejichž společný podíl na trhu nepřekročí 20 % na relevantním trhu (relevantních trzích) a že jsou splněny ostatní podmínky pro použití nařízení o specializační blokové výjimce. Proto musí být u dohod, na něž se vztahuje bloková výjimka, analyzovány omezující účinky jen tehdy, když společný podíl stran na trhu překročí 20 %.

94. Dohody, na které se toto nařízení o blokové výjimce nevztahuje, vyžadují podobnější analýzu. Výchozím bodem je postavení stran na trhu. Po něm obvykle následuje poměr koncentrace a počet subjektů, i další faktory, jak jsou popsány v kapitole I.

95. Obvykle se analýza zabývá pouze relevantními trhy, jichž se spolupráce bezprostředně dotýká. Za určitých okolností, například když strany mají velmi silné společné postavení na navazujících trzích, nebo na trzích jinak těsně souvisejících s trhy, jichž se spolupráce bezprostředně dotýká, musí být tyto vedlejší trhy analyzovány také. Platí to zejména pro spolupráci na navazujících trzích vyšší úrovně, prováděnou podniky, které také mají silné společné postavení na následně navazujících trzích. Podobně je potřeba analyzovat problémy s uzavřením trhu, jestliže mají strany jednotlivě silné postavení buď jako dodavatelé nebo odběratelé nějakého vstupu.

Postavení stran na trhu, poměr koncentrace, počet subjektů a další strukturální faktory

96. Jestliže je společný podíl stran na trhu vyšší než 20 %, musí být pravděpodobný dopad dohody o výrobě na trh analyzován. V tomto ohledu jsou obvykle významnými faktory koncentrace trhu a podíly na trhu. Čím je společný podíl na trhu stran vyšší, tím vyšší je koncentrace na dotčeném trhu. Mírně vyšší podíl na trhu, než který připouští bloková výjimka, však neznamená nutně vyšší poměr koncentrace. Například společný podíl stran o něco vyšší než 20 % může vzniknout na trhu s nevelkou koncentrací (HHI nižší než 1800). V takovém scénáři je omezující účinek nepravděpodobný. Na více koncentrovaném trhu však může podíl na trhu vyšší než 20 %, spolu s dalšími prvky, vést k omezení hospodářské soutěže (viz též příklad 1 níže). Tento obraz se může nicméně změnit, je-li trh velmi dynamický, vstupují-li na něj další účastníci a postavení na trhu se rychle mění.

97. U společné výroby mohou hrát důležitou úlohu také síťové účinky, tj. vazby mezi významným počtem soutěžitelů. Na koncentrovaném trhu může vytvoření další vazby zvrátit rovnováhu a zvýšit pravděpodobnost tajné dohody na tomto trhu, i když strany mají významný, byť dosud nevelký společný podíl na trhu (viz příklad 2 níže).

98. Za určitých okolností může spolupráce mezi potenciálními soutěžiteli také zvýšit problémy hospodářské soutěže. To se však omezuje na případy, kdy jeden silný subjekt na jednom trhu spolupracuje se skutečným potenciálním vstupujícím subjektem, například se silným dodavatelem téhož výrobku nebo služby na sousedním zeměpisném trhu. Snížení potenciální hospodářské soutěže vytváří zvláštní problémy, jestliže je skutečná hospodářská soutěž již slabá a hrozba vstupu je hlavním zdrojem hospodářské soutěže.

Spolupráce na navazujících trzích vyšší úrovně

99. Společná výroba důležité součástky nebo jiného vstupu do konečného výrobku stran může mít na trh negativní účinky za určitých okolností:

- problémy s uzavřením trhu (viz příklad 3 níže) za předpokladu, že strany mají silné postavení na relevantním trhu se vstupy (jiné použití než pro vlastní spotřebu) a že by k přechodu mezi použitím pro vlastní spotřebu a použitím pro jinou spotřebu nedošlo za přítomnosti malého a trvalého zvyšování cen dotyčného výrobku,

- účinky přelévání do vedlejších trhů (viz příklad 4 níže) za předpokladu, že vstup je důležitou složkou nákladů a že strany mají silné postavení na následně navazujícím trhu konečného výrobku.

Subdodavatelské smlouvy mezi soutěžiteli

100. Podobné problémy mohou vznikat, jestliže si nějaký soutěžitel zajistí důležitou součástku nebo jiný vstup do svého konečného výrobku subdodavatelskou smlouvou od svého soutěžitele. To může také vést k:

- problémům s uzavřením trhu za předpokladu, že strany mají silné postavení, buď jako dodavatel, nebo jako odběratel, na relevantním trhu se vstupy (jiné použití než pro vlastní spotřebu). Subdodávky by pak mohly vést buď k tomu, že by ostatní soutěžitelé nebyli schopni získat tento vstup za konkurenceschopnou cenu, nebo by ostatní dodavatelé nebyli schopni tento vstup za konkurenční cenu dodávat, jestliže by ztratili velkou část své poptávky,

- účinkům přelévání do vedlejších trhů (viz příklad 4 níže) za předpokladu, že vstup je důležitou složkou nákladů a že strany mají silné postavení na následně navazujícím trhu konečného výrobku.

Specializační dohody

101. Reciproční specializační dohody s podíly na trhu vyššími než je práh blokové výjimky téměř vždy spadají do působnosti čl. 81 odst. 1 a musí být pečlivě prozkoumány, protože tu existuje riziko rozdělování trhu (viz příklad 5 níže).

3.4 Posuzování podle čl. 81 odst. 3

3.4.1 Hospodářské přínosy

102. Lze předpokládat, že nejběžnější druhy dohod o výrobě přinesou některé hospodářské přínosy ve formě úspor z rozsahu nebo působnosti, nebo lepší výrobní technologie, pokud nejsou nástrojem pro stanovení cen, omezování objemu výroby nebo rozdělování trhů či zákazníků. Za těchto podmínek se jeví rozumné udělit výjimku takovým dohodám, které vedou k omezení hospodářské soutěže až do určitého prahu podílu na trhu, do jehož dosažení lze pro použití čl. 81 odst. 3 obecně předpokládat, že kladné účinky dohod o výrobě převáží nad všemi negativními účinky na hospodářskou soutěž. Z toho důvodu se uděluje bloková výjimka jednostranným a recipročním specializačním dohodám, stejně jako dohodám o společné výrobě (nařízení o specializační blokové výjimce) za předpokladu, že neobsahují tvrdá omezení (viz článek 5) a že jsou uzavřeny mezi stranami se společným podílem na trhu nepřesahujícím 20 % na relevantních trzích.

103. U těch dohod, na něž se bloková výjimka nevztahuje, musí strany doložit zlepšení výroby nebo jiné kladné účinky na výkonnost či hospodárnost. Kladné účinky, ze kterých mají prospěch pouze strany, nebo úspory nákladů, způsobené snížením výroby nebo rozdělením, trhů nelze brát v úvahu.

3.4.2 Nezbytnost

104. Omezení, která zacházejí dále, než je nezbytně nutné k dosažení výše popisovaných hospodářských přínosů, nebudou přijata. Strany nemají být například omezovány ve svém soutěžním chování, pokud jde o výrobu mimo spolupráci.

3.4.3 Zákaz vyloučení hospodářské soutěže

105. Není možné udělit výjimku, jestliže strany mají možnost vyloučit hospodářskou soutěž vzhledem k podstatné části dotčených výrobků. V případech, v nichž má následkem dohody o výrobě nějaký podnik dominantní postavení nebo dominantní postavení získává, taková dohoda, která vyvolává účinky poškozující hospodářskou soutěž ve smyslu článku 81, nemůže ze zásady výjimku obdržet. Musí to být analyzováno na relevantním trhu, na který patří výrobek, který je předmětem spolupráce, i na možných vedlejších trzích.

3.5 Příklady

Společná výroba

106. Následující dva příklady se týkají hypotetických případů, které způsobují problémy hospodářské soutěže na relevantním trhu, na který společně vyráběné výrobky patří.

107. Příklad 1

Situace: Dva dodavatelé, A a B, základního chemického výrobku X se rozhodli postavit nový výrobní závod kontrolovaný společným podnikem. Tento závod bude vyrábět zhruba 50 % jejich celkového objemu výroby. X je homogenní výrobek a nelze jej nahradit jinými výrobky, tj. tvoří sám o sobě relevantní trh. Trh stagnuje. Strany nezvýší významně celkový objem výroby, ale uzavřou dva staré závody a kapacitu přesunou do nového závodu. Každá ze stran A a B má podíl na trhu 20 %. Existují tři další dodavatelé s podíly na trhu 10 až 15 % a několik menších podniků.

Analýza: Je pravděpodobné, že tento společný podnik by měl účinek na soutěžní chování stran, protože spolupráce by jim zajistila značnou tržní sílu, ne-li dokonce dominantní postavení. Vážné omezující účinky na trh jsou pravděpodobné. Vysoký růst efektivnosti, který by tyto účinky mohl vyvážit, je v takové situaci, v níž nelze očekávat významné zvýšení objemu výroby, nepravděpodobný.

108. Příklad 2

Situace: Dva dodavatelé, A a B, utvoří výrobní společný podnik na stejném relevantním trhu jako v příkladu 1. Tento společný podnik také vyrábí asi 50 % celkového objemu výroby obou stran. Každá ze stran A a B má podíl na trhu 15 %. Existují tři další subjekty s podíly na trhu: C s podílem 30 %, D s podílem 25 % a E s 15 %. B již má společný výrobní závod s E.

Analýza: Zde se trh vyznačuje malým počtem subjektů a má spíše symetrickou strukturu. Společný podnik vytváří další vazbu mezi subjekty. Koordinace mezi A a B by fakticky zvýšila koncentraci a vázala by také E na A a B. Je pravděpodobné, že by tato spolupráce měla vážný omezující účinek a nelze od ní očekávat vysoký růst efektivnosti, stejně jako v příkladu 1.

109. Příklad 3 se také týká relevantního trhu, na který patří tyto společně vyráběné výrobky, ale ukazuje důležitost jiných kritérií, než je podíl na trhu (zde: přechod mezi výrobou pro vlastní spotřebu a pro jinou spotřebu).

110. Příklad 3

Situace: A a B zřídily společný podnik pro výrobu meziproduktu X tak, že restrukturalizovaly stávající závody. Společný podnik prodává X výhradně společnostem A a B. Vyrábí 40 % celkového objemu výroby X společnosti A a 50 % celkového objemu výroby téhož meziproduktu společnosti B. A a B používají X pro vlastní spotřebu a dodávají jej také na ostatní trh. Podíl A na celkovém objemu výroby X v odvětví je 10 %, podíl B je 20 % a podíl společného podniku činí 14 %. Na ostatním trhu (pro jinou spotřebu) mají A a B 25 % a 35 % podílu na trhu.

Analýza: Přes silné postavení na ostatním trhu spolupráce nemusí odstranit účinnou hospodářskou soutěž na trhu s X, pokud jsou náklady přechodu mezi použitím pro vlastní spotřebu a ostatním použitím malé. Proti vysokému podílu na trhu 60 % by však zapůsobil jen velmi rychlý přechod. Jinak tento výrobní podnik vyvolává vážné obavy o ohrožení hospodářské soutěže, které nelze vyvážit ani významnými hospodářskými přínosy.

111. Příklad 4 se zabývá spoluprací na důležitém meziproduktu s účinky přelévání na následně navazující trh.

112. Příklad 4

Situace: A a B zřídily společný podnik pro výrobu meziproduktu X. Uzavřou své vlastní závody, v nichž až dosud X vyrábějí a své potřeby X budou krýt výlučně ze společného podniku. Náklady na meziprodukt činí 50 % z celkových nákladů na konečný výrobek Y. Na trhu s Y mají společnosti A a B každá stejný podíl 20 %. Existují dva další významní dodavatelé Y, z nichž každý má podíl na trhu 15 %, a několik menších soutěžitelů.

Analýza: Zde je shodnost nákladů vysoká; mimo to, strany by mohly získat tržní sílu koordinací svého chování na trhu s Y. Tento případ vyvolává obavy o ohrožení hospodářské soutěže a jeho posuzování je téměř totožné s příkladem 1, i když zde ke spolupráci dochází na navazujícím trhu vyšší úrovně.

Reciproční specializace

113. Příklad 5

Situace: Společnosti A a B každá vyrábějí a dodávají homogenní výrobky X a Y, které patří na odlišné trhy. Podíl na trhu s X společnosti A je 28 % a na trhu s Y 10 %. Podíl B na trhu s X je 10 % a na trhu s Y 30 %. Kvůli úsporám z rozsahu uzavřely reciproční specializační dohodu, podle níž bude A v budoucnu vyrábět pouze X a B bude vyrábět pouze Y. Dohodly se na křížových dodávkách, takže obě společnosti zůstanou na obou trzích jako dodavatelé. Kvůli homogenní povaze výrobků jsou distribuční náklady malé. Existují tu dva další vyrábějící dodavatelé X a Y s podíly na trhu zhruba po 15 %, kdežto zbývající dodavatelé mají podíly od 5 % do 10 %.

Analýza: Míra shodnosti nákladů je neobyčejně vysoká, jen relativně nízké distribuční náklady zůstávají odděleny. Následkem toho zbývá jen nepatrný prostor pro hospodářskou soutěž. Strany by získaly silné postavení na trhu koordinací svého chování na trzích s X a Y. Dále je pravděpodobné, že trh s dodávkami Y od A a X od B během doby prakticky zmizí. Případ vyvolává obavy o ohrožení hospodářské soutěže, které pravděpodobně nelze vyvážit úsporami z rozsahu.

Scénář se může změnit, jsou-li X a Y heterogenní výrobky s velmi vysokým podílem marketingových a distribučních nákladů (např. 65 až 70 % z celkových nákladů). Dále, je-li podmínkou úspěšné hospodářské soutěže nabídka rozličných výrobků, bude odstoupení jedné nebo více stran jakožto dodavatelů X a/nebo Y nepravděpodobné. V takové situaci mohou být kritéria pro výjimku splněna (za předpokladu značných úspor) i přes vysoké podíly na trhu.

Subdodavatelské smlouvy mezi soutěžiteli

114. Příklad 6

Situace: A a B jsou soutěžiteli na trhu konečného výrobku X. A má podíl na trhu 15 %, B 20 %. Obě společnosti vyrábějí také meziprodukt Y, který je vstupem do výroby X, ale používá se také při výrobě jiných výrobků. Představuje 10 % nákladů na X. A vyrábí Y pouze pro svou vlastní spotřebu, kdežto B prodává Y také zákazníkům z třetích stran. Její podíl na trhu s Y je 10 %. A a B se dohodly na subdodavatelské smlouvě, podle níž bude A kupovat 60 % svých potřeb výrobku Y od společnosti B. Bude nadále vyrábět 40 % svých potřeb sama, aby neztrácela know-how týkající se výroby Y.

Analýza: Protože A dosud vyráběla Y pouze pro svou vnitřní spotřebu, je potřebné nejprve provést analýzu toho, zda je A skutečným potenciálním novým vstupujícím subjektem na obchodní trh s prodejem Y třetím stranám. Pokud tomu tak není, potom smlouva neomezuje hospodářskou soutěž pokud jde o Y. Účinky přelévání na trh s X také nejsou pravděpodobné z hlediska nízkého stupně shodnosti nákladů, vytvořené dohodou.

Jestliže by se A považovala za skutečný potenciální vstupující subjekt na obchodní trh s prodejem Y třetím stranám, bylo by nutné vzít v úvahu postavení B na trhu s Y. Protože je podíl B na trhu dosti nízký, výsledek analýzy by se nezměnil.

4. DOHODY O ODBĚRU

4.1 Definice

115. Tato kapitola se zaměřuje na dohody o společném nákupu výrobků. Společný nákup lze provádět prostřednictvím společně kontrolované společnosti, společnosti, v nichž má mnoho podniků malý podíl, smluvního ujednání nebo i volnější formy spolupráce.

116. Dohody o odběru jsou často uzavírány malými a středními podniky, aby dosáhly objemů a slev podobných, jakých dosahují jejich větší soutěžitelé. Tyto dohody mezi malými a středními podniky jsou proto obvykle ve prospěch hospodářské soutěže. I když se vytvoří mírný stupeň tržní síly, může být vyvážen úsporami z rozsahu za předpokladu, že strany skutečně spojí objemy.

117. Společný nákup může zahrnovat jak horizontální, tak vertikální dohody. V těchto případech je nutná dvoustupňová analýza. Za prvé, horizontální dohody musí být posuzovány podle zásad popsaných v těchto pokynech. Jestliže toto posouzení vede k závěru, že je spolupráce mezi soutěžiteli v oblasti nákupu přípustná, je obvykle nutné další posuzování pro přezkoumání vertikálních dohod uzavřených s dodavateli nebo jednotlivými prodejci. Toto druhé posouzení se provede podle pravidel nařízení o blokové výjimce a pokynů k vertikálním omezením [43].

118. Příkladem může být sdružení, vytvořené skupinou maloobchodníků, pro společný nákup výrobků. Horizontální dohody uzavřené mezi členy sdružení nebo rozhodnutí přijatá sdružením musejí být jakožto horizontální dohoda nejprve posouzena podle těchto pokynů. Jen tehdy, když je toto posouzení kladné, je namístě posoudit výsledné vertikální dohody mezi sdružením a jednotlivými členy nebo mezi sdružením a dodavateli. Na tyto dohody se – až do určitého limitu – vztahuje bloková výjimka pro vertikální omezení [44]. Ty dohody, na které se vertikální bloková výjimka nevztahuje, se nepovažují předem za nezákonné, ale mohou potřebovat jednotlivé posouzení.

4.2 Relevantní trhy

119. Existují dva trhy, které mohou být ovlivněny společným nákupem: za prvé to jsou trhy, kterých se spolupráce bezprostředně dotýká, tj. relevantní nákupní trhy. Za druhé to jsou prodejní trhy, tj. trhy následně navazující, na nichž jsou účastníci dohody o společném nákupu činní jako prodávající.

120. Definice relevantních nákupních trhů sleduje zásady popsané v sdělení Komise o vymezení relevantního trhu a pro určení soutěžních omezení je založena na pojmu nahraditelnosti. Jedinými rozdílem proti definici "prodejních trhů" je to, že nahraditelnost musí být vymezena z hlediska dodávek, a nikoli z hlediska poptávky. Jinými slovy, pro určení soutěžních omezení pro kupující jsou rozhodující možnosti dodavatelů. Ty musejí být analyzovány například prozkoumáním reakce dodavatelů na malé, ale trvalé snížení cen. Jestliže je trh vymezen, lze vypočítat podíl na trhu jako procentní podíl, jaký mají nákupy příslušných stran na celkových prodejích nakupovaného výrobku nebo služby na relevantním trhu.

121. Příklad 1

Skupina výrobců automobilů se dohodla na společném nákupu výrobku X. Jejich společné nákupy X činí 15 jednotek. Veškeré prodeje X výrobcům automobilů činí 50 jednotek. Výrobek X se však prodává také výrobcům jiných výrobků, než jsou automobily. Veškeré prodeje X činí 100 jednotek, proto je podíl skupiny na (nákupním) trhu 15 %.

122. Jestliže jsou strany navíc soutěžiteli na jednom či více prodejních trzích, jsou tyto trhy také relevantní pro posuzování. Omezení hospodářské soutěže na těchto trzích je pravděpodobnější, jestliže strany dosáhnou tržní síly koordinací svého chování a mají-li strany významný podíl svých nákladů společný. Tomu tak je například v případě, kdy maloobchodníci, kteří působí na témž relevantním maloobchodním trhu (trzích) společně nakupují významné množství výrobků, které nabízejí k dalšímu prodeji. Může to být i případ, když konkurenční výrobci a prodejci konečného výrobku společně nakupují velký podíl svých vstupů dohromady. Prodejní trhy musejí být vymezeny za použití metody, která je popsána ve sdělení Komise o vymezení relevantního trhu.

4.3 Posuzování podle čl. 81 odst. 1

4.3.1 Povaha dohody

4.3.1.1 Dohody, které nespadají do působnosti čl. 81 odst. 1

123. Díky své povaze se dohody o společném nákupu zpravidla uzavírají mezi společnostmi, které přinejmenším soutěží na nákupních trzích. Jestliže však spolupracují konkurenční kupující, kteří nepůsobí na stejném relevantním následném trhu (např. maloobchodníci, kteří působí na různých zeměpisných trzích a nelze je považovat za skutečné potenciální soutěžitele), se čl. 81 odst. 1 použije zřídka, pokud strany nemají velmi silné postavení na nákupních trzích, které by mohlo být použito k poškození konkurenčního postavení ostatních subjektů na jejich příslušných prodejních trzích.

4.3.1.2 Dohody, které téměř vždy spadají do působnosti čl. 81 odst. 1

124. Nákupní dohody spadají do působnosti čl. 81 odst. 1 svou povahou jen tehdy, jestliže se spolupráce skutečně netýká společného nákupu, ale slouží jako nástroj pro zapojení se do zastřeného kartelu, tj. jinak zakázaného stanovení cen, omezení objemu výroby nebo rozdělení trhů.

4.3.1.3 Dohody, které mohou spadat do působnosti čl. 81 odst. 1

125. Většinu nákupních dohod je nutné analyzovat v jejich právních a hospodářských souvislostech. Analýza musí postihnout jak nákupní, tak prodejní trhy.

4.3.2 Tržní síla a struktury trhu

126. Výchozím bodem analýzy je vyšetření kupní síly stran. Kupní sílu lze přepokládat, jestliže na vrub dohody o odběru připadá dostatečně velký podíl na celkovém nákupním trhu, takže lze ceny snížit pod úroveň konkurenčních cen nebo znemožnit přístup na trh konkurenčním kupujícím. Vysoká míra kupní síly vůči dodavatelům nějakého trhu může vyvolat nedostatky, jako je pokles jakosti, snížení inovačního úsilí či dokonce menší než optimální nabídka. Hlavní obavy ohledně kupní síly jsou však v tom, že se nižší ceny nemusejí promítat na zákazníky na následně navazujících trzích a že tedy mohou způsobit růst cen pro soutěžitele kupujících na prodejních trzích, protože se buď dodavatelé budou snažit vyrovnat snížení ceny pro jednu skupinu zákazníků zvýšením ceny pro ostatní zákazníky nebo budou mít soutěžitelé menší přístup k výkonným dodavatelům. Následkem toho jsou nákupní trhy a prodejní trhy charakterizovány vzájemnými závislostmi, jak jsou uvedeny níže.

Vzájemné závislosti mezi nákupními a prodejními trhy

127. Spolupráce konkurenčních kupujících může znatelně omezit hospodářskou soutěž tím, že vytvoří kupní sílu. I když vznik kupní síly může vést ke snížení cen pro spotřebitele, není kupní síla vždy ve prospěch hospodářské soutěže a za jistých okolností může mít dokonce závažné negativní účinky na hospodářskou soutěž.

128. Za prvé, nižší nákupní ceny vyplývající z uplatňování tržní síly nelze považovat za prospěšné pro hospodářskou soutěž, jestliže kupující mají dohromady silné postavení na prodejních trzích. V tomto případě se totiž úspory nákladů patrně nepřenesou na zákazníky. Čím mají strany větší společnou sílu na svých prodejních trzích, tím vyšší je motivace stran koordinovat své chování jakožto prodejců. To může být usnadněno, jestliže strany dosáhnou vysokého stupně shodnosti nákladů společným nákupem. Jestliže například skupina velkých maloobchodníků nakupuje velký podíl svých výrobků společně, budou mít vysoký podíl svých celkových nákladů společný. Negativní účinky společného nákupu mohou být proto dosti podobné účinkům společné výroby.

129. Za druhé, silné postavení na prodejních trzích může být vytvořeno nebo posíleno kupní silou, která se použije k uzavření trhu pro soutěžitele nebo ke zvýšení nákladů soupeřů. Významná kupní síla jedné skupiny zákazníků může vést k uzavření trhu pro soutěžitele tím, že se omezí jejich přístup k výkonným dodavatelům. Může také způsobit zvýšení nákladů soutěžitelům, protože se dodavatelé budou snažit vyrovnat snížení ceny pro jednu skupinu zákazníků zvýšením ceny pro ostatní zákazníky (například znevýhodňujícím rabatem dodavatelů maloobchodníků). To je možné jen tehdy, mají-li dodavatelé nákupních trhů také tržní sílu určitého stupně. V obou případech může být hospodářská soutěž na prodejních trzích dále omezována kupní silou.

130. Neexistuje žádná absolutní prahová hodnota, která by ukazovala, že spolupráce při nákupu vytváří určitý stupeň tržní síly, a tudíž spadá do působnosti čl. 81 odst. 1. Ve většině případů však není existence tržní síly pravděpodobná, jestliže smluvní strany mají společný podíl na nákupním trhu (trzích) nižší než 15 %, stejně jako společný podíl na prodejním trhu (trzích) nižší než 15 %. V každém případě je na této úrovni podílů na trhu pravděpodobné, že jsou níže vysvětlené podmínky čl. 81 odst. 3 dotyčnou dohodou splněny.

131. Podíl na trhu vyšší, než je tato prahová hodnota, neukazuje automaticky na to, že jsou spoluprací vyvolány negativní účinky na trh, ale je potřebné podrobnější posouzení dopadu dohody o společném nákupu na trh, s uvážením takových faktorů, jako je koncentrace trhu a možná vyrovnávací síla síly silných dodavatelů. Na společný nakup, jehož se na koncentrovaném trhu účastní strany se společnou tržní silou významně přesahující 15 %, se bude pravděpodobně vztahovat čl. 81 odst. 1 a smluvní strany musí doložit zvýšení efektivnosti, která jeho omezující účinek vyváží.

4.4 Posuzování podle čl. 81 odst. 3

4.4.1 Hospodářské přínosy

132. Dohody o odběru mohou přinést hospodářské přínosy, jako jsou úspory z rozsahu při objednávání dopravy, které mohou vyvážit omezující účinky. Mají-li strany dohromady významnou kupní nebo prodejní sílu, je třeba otázku efektivnosti pečlivě prozkoumat. Úspory nákladů, které jsou vyvolány pouze uplatněním síly a které neprospívají spotřebitelům, nelze brát v úvahu.

4.4.2 Nezbytnost

133. Dohody o odběru nemohou obdržet výjimku, pokud kladou omezení, která nejsou nezbytná pro dosažení výše uvedených přínosů. Závazek nakupovat výhradně prostřednictvím spolupráce může být v některých případech nezbytný pro dosažení objemu potřebného pro získání úspor z rozsahu. Takový závazek však musí být posuzován pro každý jednotlivý případ.

4.4.3 Zákaz vyloučení hospodářské soutěže

134. Není možné udělit výjimku, jestliže strany mají možnost vyloučit hospodářskou soutěž vzhledem k podstatné části dotčených výrobků. Toto posouzení musí pokrýt nákupní a prodejní trhy. Společné podíly stran na trhu lze považovat za výchozí bod. Potom je třeba vyhodnotit, zda tyto podíly na trhu ukazují na dominantní postavení a zda existují nějaké zmírňující faktory, jako je vyrovnávací síla dodavatelů na nákupních trzích, nebo jejich potenciál vstoupit na prodejní trhy. Tam, kde následkem dohody o odběru nějaký podnik získává dominantní postavení na nákupním nebo prodejním trhu, taková dohoda, která vyvolává účinky poškozující hospodářskou soutěž ve smyslu článku 81, nemůže ze zásady obdržet výjimku.

4.5 Příklady

135. Příklad 2

Situace: Dva výrobci, A a B, se rozhodli společně nakupovat součástku X. Na svém prodejním trhu jsou soutěžiteli. Společně jejich nákupy představují 35 % celkových prodejů X v EHP, který se považuje za relevantní zeměpisný trh. Existuje 6 dalších výrobců (soutěžitelů A a B na jejich prodejním trhu), kteří mají zbylých 65 % nákupního trhu; jeden z nich má 25 %, ostatní pak významně méně. Strana dodávek je dosti koncentrovaná, se 6 dodavateli součástky X, z nichž dva mají podíly na trhu po 30 % a zbylí se pohybují každý mezi 10 a 15 % (HHI 2300 až 2500). Na svém prodejním trhu mají A a B společný podíl na trhu 35 %.

Analýza: Z důvodu tržní síly obou stran na jejich prodejním trhu se přínosy z možných úspor nákladů nemusejí přenést na konečné spotřebitele. Kromě toho zvýší společný nákup pravděpodobně náklady jejich menším soutěžitelům, protože oba mocní dodavatelé pravděpodobně vyrovnají snížení cen pro tuto skupinu zvýšením cen menším zákazníkům. Výsledkem může být zvýšená koncentrace na následném navazujícím trhu. Kromě toho může spolupráce vést k dalšímu spojování mezi dodavateli, protože menší z nich, kteří již mohou vyrábět v blízkosti nebo i pod optimálním rozsahem, mohou být z odvětví vyřazeni, jestliže nebudou dále schopni snížit ceny. Takový případ patrně způsobí významné omezení hospodářské soutěže, které by nemuselo být vyváženo možným růstem efektivnosti ze spojení objemů.

136. Příklad 3

Situace: 150 malých maloobchodníků uzavřelo dohodu o vytvoření společné nákupní organizace. Jsou povinni nakoupit prostřednictvím této organizace minimální objem, což činí zhruba 50 % celkových nákladů maloobchodníka. Maloobchodníci mohou prostřednictvím organizace nakoupit větší než minimální objem, ale mohou také nakupovat mimo tuto spolupráci. Mají společný podíl na trhu 20 %, a to jak na nákupním, tak na prodejním trhu. A a B jsou dva jejich velcí soutěžitelé; A má na každém z dotyčných trhů podíl 25 %, B 35 %. Zbývající menší soutěžitelé také utvořili skupinu pro nákupy. Oněch 150 maloobchodníků dosahuje úspory tím, že spojují významné množství objemu a úkolů nákupu.

Analýza: Maloobchodníci mohou dosáhnout vysokého stupně shodnosti nákladů, jestliže budou nakupovat společně více než dohodnutý minimální objem. Dohromady však mají jen málo silné postavení jak na nákupním, tak na prodejním trhu. Kromě toho přináší spolupráce určité úspory z rozsahu. Je pravděpodobné, že taková spolupráce obdrží výjimku.

137. Příklad 4

Situace: Dva řetězce supermarketů uzavřely dohodu o společném nákupu výrobků, který představuje asi 50 % jejich celkových nákladů. Na relevantních nákupních trzích pro různé kategorie výrobků mají strany podíly v rozmezí 25 až 40 %; na relevantním prodejním trhu (uvažuje se jen jeden dotyčný zeměpisný trh) dosahují 40 %. Existuje pět dalších významných maloobchodníků, z nichž každý má asi 10–15 % podíl na trhu. Vstup dalších subjektů na trh není pravděpodobný.

Analýza: Je pravděpodobné, že tato dohoda o společném nákupu by měla účinek na soutěžní chování stran, protože by jim koordinace propůjčila významnou tržní sílu. Bylo by tomu tak zejména v případě, kdy je další vstup slabý. Motivace pro koordinaci chování je vyšší, jsou-li náklady podobné. Podobné marže stran by dodaly motivaci k tomu, aby se dosáhlo stejných cen. I když je efektivnost způsobena spoluprací, není pravděpodobné, že by obdržela výjimku kvůli vysokému stupni tržní síly.

138. Příklad 5

Situace: Malá družstva uzavřela dohodu o vytvoření společné nákupní organizace. Jsou povinna nakoupit prostřednictvím této organizace minimální objem. Strany mohou prostřednictvím organizace nakoupit větší než minimální objem, ale mohou také nakupovat mimo tuto spolupráci. Každá ze stran má celkový podíl 5 % jak na nákupním, tak na prodejním trhu, což dohromady dává celkový podíl 25 %. Existují dva další významní maloobchodníci, každý s podílem na trhu 20 až 25 %, a řada menších maloobchodníků s podíly nižšími než 5 %.

Analýza: Ustavení této společné nákupní organizace pravděpodobně propůjčí stranám takové postavení na prodejním i nákupním trhu, které jim umožní soutěžit se dvěma největšími maloobchodníky. Mimo to, přítomnost těchto dvou dalších subjektů s podobnou úrovní postavení na trhu pravděpodobně povede k tomu, že se efektivnost dohody přenese i na spotřebitele. V takové situaci dohoda patrně výjimku obdrží.

5. DOHODY O OBCHODNÍM VYUŽITÍ

5.1 Definice

139. Dohody, kterými se zabývá tento oddíl, jsou dohodami mezi soutěžiteli o prodeji, distribuci nebo propagaci jejich výrobků. Tyto dohody mohou mít velmi proměnlivý rozsah podle různých marketingových funkcí, na které se spolupráce vztahuje. Na jednom konci spektra stojí společný prodej, který vede ke společnému určování všech obchodních hledisek spojených s prodejem výrobku, včetně ceny. Na druhém konci stojí omezené dohody,které řeší je jednu zvláštní marketingovou funkci, jako je distribuce, služba nebo reklama.

140. Nejdůležitější z těchto omezených dohod jsou, jak se zdá, dohody o distribuci. Na tyto dohody se obecně vztahují nařízení o blokové výjimce a pokyny k vertikálním omezením, ledaže jsou strany skutečnými nebo potenciálními soutěžiteli. V tomto případě se nařízení o blokové výjimce vztahuje pouze na ty vertikální dohody mezi soutěžiteli, které nejsou reciproční, jestliže za a) kupující, společně s svými spojenými podniky, má roční obrat nepřesahující 100 milionů EUR, nebo za b) dodavatelem je výrobce a distributor výrobků a kupujícím je distributor, který sám není výrobcem výrobků, které konkurují smluvním výrobkům, nebo za c) dodavatelem je poskytovatel služeb na několika úrovních obchodu, zatímco kupující neposkytuje konkurenční služby na úrovni, na které smluvní služby nakupuje [45]. Jestliže se soutěžitelé dohodnou, že budou distribuovat své výrobky navzájem, existuje v určitých případech možnost, že dohody mají za svůj cíl nebo účinek rozdělení trhů mezi strany, nebo že vedou k dohodě. Totéž platí pro nereciproční dohody mezi soutěžiteli, které přesahují určitou velikost. Tyto dohody musejí být nejprve posuzovány podle níže uvedených zásad. Jestliže toto posuzování vede k závěru, že spolupráce mezi soutěžiteli v oblasti distribuce by byla v zásadě přijatelná, je nezbytné další posouzení pro vyšetření vertikálních omezení, která jsou v takové dohodě obsažena. Toto posouzení je třeba opřít o zásady uvedené v pokynech k vertikálním omezením.

141. Dále je třeba rozlišovat mezi dohodami, v nichž se strany dohodnou pouze na společném obchodním využití, a dohodami, kde obchodní využití souvisí s jinou spoluprací. Může tomu tak být například v případě, jde-li o společnou výrobu nebo společný nákup. S těmito dohodami se bude zacházet jako při posuzování spolupráce tohoto druhu.

5.2 Relevantní trhy

142. Pro posuzování soutěžních vztahů mezi spolupracujícími stranami musejí být nejprve vymezeny relevantní trh(y) výrobků a zeměpisný trh(y), jichž se spolupráce přímo dotýká, (tj. trhy, na které patří výrobky, které jsou předmětem dohody). Za druhé, dohoda o obchodním využití na jednom trhu může ovlivnit také soutěžní chování stran na sousedním trhu, který těsně souvisí s trhem, jehož se spolupráce přímo týká.

5.3 Posuzování podle čl. 81 odst. 1

5.3.1 Hospodářské přínosy

5.3.1.1 Dohody, které nespadají do působnosti čl. 81 odst. 1

143. Dohody o obchodním využití, o nichž pojednává tento oddíl, spadají pod pravidla hospodářské soutěže, jestliže jejich smluvními stranami jsou soutěžitelé. Jestliže strany zřetelně nesoutěží s ohledem na výrobky či služby, na něž se dohoda vztahuje, tato dohoda nemůže vyvolat problémy hospodářské soutěže horizontální povahy. Dohoda však může spadat do působnosti čl. 81 odst. 1, jestliže obsahuje vertikální omezení, jako jsou omezení pasivních prodejů, stanovení cen pro další prodej atd. Platí to také, jestliže je spolupráce na obchodním využití objektivně nezbytná, aby se jedné straně umožnil přístup na trh, na který by jinak samostatně vstoupit nemohla, například z důvodu s tím spojených nákladů. Zvláštním použitím této zásady by byly konsorciální dohody, které umožňují zapojeným společnostem sestavit důvěryhodnou nabídku na projekty, které by jinak jednotlivě nebyly schopny splnit, nebo by jim nebyly nabídnuty. Protože nejsou potenciálními soupeři pro nabídkové řízení, neexistuje ani omezení hospodářské soutěže.

5.3.1.2 Dohody, které téměř vždy spadají do působnosti čl. 81 odst. 1

144. Zásadním problémem hospodářské soutěže, spojeným s dohodou o obchodním využití mezi soutěžiteli, je stanovení cen. Dohody omezující se na společný prodej mají zpravidla za cíl a účinek koordinaci cenové politiky konkurenčních výrobců. V tom případě nejenom odstraňují cenovou soutěž mezi stranami dohody, ale také omezují objem výrobků, které mají být dodávány účastníky v rámci systému pro přidělování objednávek. Proto omezují hospodářskou soutěž mezi stranami na straně dodávek a omezují volbu kupujících a spadají do působnosti čl. 81 odst. 1.

145. Toto posuzování se nezmění, je-li dohoda nevýhradní. Čl. 81 odst. 1 nadále platí, i když strany mohou volně prodávat mimo dohodu, pokud lze předpokládat, že dohoda povede k celkové koordinaci cen, účtovaných stranami.

5.3.1.3 Dohody, které mohou spadat do působnosti čl. 81 odst. 1

146. U dohod o obchodním využití, které nezahrnují společný prodej, jsou obvykle dvě větší obavy. První je, že společné obchodní využití poskytuje zřetelnou příležitost pro výměnu citlivých obchodních informací, zvláště o marketingové strategii a stanovení cen. Druhá je, že v závislosti na struktuře nákladů obchodního využití může být významný vstup do konečných nákladů stran společný. Výsledkem je, že skutečný prostor pro cenovou soutěž na úrovni konečných prodejů může být omezen. Dohody o společném obchodním využití tudíž mohou spadat do působnosti čl. 81 odst. 1, jestliže buď umožňují výměnu citlivých obchodních informací, nebo jestliže ovlivňují významnou část konečných nákladů stran.

147. Zvláštní obavy související s dohodami o distribuci mezi soutěžiteli, kteří působí na různých zeměpisných trzích, spočívají v tom, že mohou vést k rozdělení trhů nebo se stát nástrojem tohoto rozdělení. V případě recipročních dohod o distribuci výrobků druhé strany si smluvní strany vzájemně přidělují trhy nebo zákazníky a odstraňují hospodářskou soutěž. Klíčovou otázkou posuzování nějaké dohody tohoto druhu je, zdali dotyčná dohoda je objektivně nezbytná k tomu, aby strany navzájem vstoupily na trhy strany druhé. Jestliže tomu tak je, dohoda nevytváří problémy hospodářské soutěže horizontální povahy. Dohoda o distribuci však může spadat do působnosti čl. 81 odst. 1, obsahuje-li vertikální překážky, jako jsou omezení pasivních prodejů, stanovení cen pro další prodej atd. Jestliže dohoda není objektivně nezbytná k tomu, aby strany navzájem vstoupily na trhy strany druhé, vztahuje se na ni čl. 81 odst. 1. Není-li dohoda vzájemná, je riziko rozdělení trhů méně výrazné. Je však potřebné posoudit, zda taková nereciproční dohoda netvoří základ pro vzájemné ujednání nevstupovat na trh druhé strany, nebo zda není prostředkem pro kontrolu přístupu nebo hospodářské soutěže na "dovozním" trhu.

5.3.2 Tržní síla a struktura trhu

148. Jak je zmíněno výše, dohody zahrnující stanovení cen vždy spadají do působnosti čl. 81 odst. 1, bez ohledu na tržní sílu stran. Za níže uvedených podmínek však mohou získat výjimku podle čl. 81 odst. 3.

149. Dohody o obchodním využití mezi soutěžiteli, které nezahrnují stanovení cen, podléhají čl. 81 odst. 1 jen tehdy, když smluvní strany mají určitý stupeň tržní síly. Ve většině případů není pravděpodobné, že tržní síla existuje, pokud mají smluvní strany společný podíl na trhu nižší než 15 %. V každém případě je pravděpodobné, že na této úrovni podílu na trhu jsou dotyčnou dohodou splněny podmínky čl. 81 odst. 3, vysvětlené níže.

150. Je-li společný podíl stran na trhu vyšší než 15 %, musí být pravděpodobný dopad dohody o společném obchodním využívání posouzen. V tomto ohledu bývají významnými faktory koncentrace trhu a podíly na trhu. Čím je trh koncentrovanější, tím jsou užitečnější informace o cenách nebo marketingové strategii pro snížení nejistoty a tím je větší motivace stran si takovéto informace vyměňovat [46].

5.4 Posuzování podle čl. 81 odst. 3

5.4.1 Hospodářské přínosy

151. Zvýšení efektivnosti, které je nutno vzít v úvahu při posuzování, zda má být dohodě o společném obchodním využívání udělena výjimka, zpravidla závisí na povaze činnosti. Obecně nelze odůvodnit stanovení cen, pokud není nezbytné pro propojení ostatních marketingových funkcí, a tímto propojením nedojde k dalšímu zvýšení efektivnosti. Velikost dosaženého zvýšení efektivnosti závisí mimo jiné na důležitosti společných marketingových činností pro celkovou strukturu nákladů dotyčného výrobku. Je tudíž pravděpodobnější, že společná distribuce přinese významné úspory spíše výrobcům rozsáhle distribuovaného spotřebního zboží než výrobcům průmyslových výrobků, které kupuje jen omezený počet uživatelů.

152. Mimo to je třeba, aby ohlašovaným zvýšením efektivnosti nebyly úspory vyplývající z pouhého odstranění nákladů, které jsou svou povahou součástí hospodářské soutěže, ale musí být výsledkem spojení hospodářských aktivit. Snížení přepravních nákladů, které je výsledkem pouhého rozdělení zákazníků bez jakékoli propojení logistického systému, nelze proto považovat za zvýšení efektivnosti, které by způsobilo, že je dohoda způsobilá pro výjimku.

153. Ohlašované přínosy efektivnosti musejí být doloženy. Důležitým prvkem v tomto ohledu bývá příspěvek obou stran ve formě významného kapitálu, technologie a ostatních aktiv. Úspory nákladů v důsledku snížení zdvojení zdrojů a zařízení jsou rovněž přípustná. Jestliže však společné obchodní využití nespočívá v ničem jiném než v obchodním zastoupení bez dalších investic, jde pravděpodobně o zastřený kartel, který nemůže splnit podmínky čl. 81 odst. 3.

5.4.2 Nezbytnost

154. Dohoda o obchodním využití nemůže obdržet výjimku, jestliže klade omezení, která nejsou nezbytná pro dosažení výše uvedených přínosů. Jak je uvedeno výše, otázka nezbytnost je zvláště závažná pro ty dohody, které zahrnují stanovení cen nebo přidělení trhů.

5.4.3 Zákaz vyloučení hospodářské soutěže

155. Žádná výjimka není možná, jestliže strany mají možnost vyloučit hospodářskou soutěž, pokud jde o podstatnou část dotyčných výrobků. Při tomto posuzování lze za výchozí bod považovat společné podíly stran na trhu. Potom je potřeba vyhodnotit, zda tyto podíly na trhu ukazují na dominantní postavení a zda existují zmírňující faktory, jako je potenciál pro vstup nových subjektů na trh. Tam, kde má podnik v důsledku dohody o obchodním využití dominantní postavení nebo dominantní postavení získává, taková dohoda, která vyvolává účinky poškozující hospodářskou soutěž ve smyslu článku 81, nemůže ze zásady výjimku obdržet.

5.5 Příklady

156. Příklad 1

Situace: 5 malých výrobců potravin, z nichž každý má 2 % podíl na celkovém trhu s potravinami, se dohodlo, že: spojí svá distribuční zařízení, budou své výrobky uvádět na trh pod společnou značkou a budou je prodávat za společnou cenu. Znamená to pro ně významné investice do skladování, dopravy, reklamy, uvádění na trh a prodejců. Významně se sníží jejich základ nákladů, který běžně představuje 50 % ceny, za kterou prodávají, a dovolí jim nabízet rychlejší a účinnější systém distribuce. Zákazníky těchto výrobců potravin jsou velké maloobchodní řetězce.

Trhu dominují tři nadnárodní potravinářské skupiny; každá má 20 % podíl na trhu. Zbytek trhu tvoří malí nezávislí výrobci. Sortimenty výrobků stran této dohody se v některých významných oblastech překrývají, ale na žádném trhu výrobků jejich společný podíl na trhu nepřesahuje 15 %.

Analýza: Tato dohoda zahrnuje stanovení cen, a proto spadá do působnosti čl. 81 odst. 1, i když se nedá tvrdit, že smluvní strany mají tržní sílu. Propojení uvádění na trh a distribuce zjevně poskytuje významné zvýšení efektivnosti, které je ve prospěch zákazníků jak ve zlepšení služeb, tak ve snížení nákladů. Otázkou tedy je, zda je dohoda způsobilá pro výjimku podle čl. 81 odst. 3. Abychom na to mohli odpovědět, musí se určit, zda je stanovení cen nepostradatelné pro propojení ostatních marketingových funkcí a dosažení hospodářských přínosů. V tomto případě lze stanovení stejných cen považovat za nezbytné, protože odběratelé – velké maloobchodní řetězce – se nechtějí zabývat množstvím různých cen. Je nezbytné také proto, že cíle – společné značky – může být spolehlivě dosaženo jen tehdy, jestliže budou normalizována všechna hlediska uvádění na trh, včetně cen. Protože strany nemají tržní sílu a dohoda přináší významné zvýšení efektivnosti, je slučitelná s článkem 81.

157. Příklad 2

Situace: 2 výrobci kuličkových ložisek, každý s podílem 5 % na trhu, utvořili společný pronik pro prodej, který bude uvádět výrobky na trh, určovat jejich ceny a přidělovat objednávky mateřským společnostem. Strany si ponechávají právo prodávat mimo tuto strukturu. Dodávky zákazníkům jsou nadále prováděny přímo z mateřských závodů. Strany prohlašují, že tím vytvoří úspory, protože společní prodejci mohou předvádět výrobky obou stran současně témuž zákazníkovi, a tak odstranit zbytečné zdvojení prodejního výkonu. Mimo to, společný podnik by mohl vždy, když to bude možné, přidělovat objednávky nejbližší možné výrobně, a tak snižovat přepravní náklady.

Analýza: Dohoda zahrnuje stanovení cen, a tudíž spadá do působnosti čl. 81 odst. 1, i když nelze mít zato, že smluvní strany mají tržní sílu. Nelze udělit výjimku podle čl. 81 odst. 3, protože ohlašované úspory jsou pouze snížením nákladů, vyplývajícím z vyloučení hospodářské soutěže mezi oběma stranami.

158. Příklad 3:

Situace: 2 výrobci nealkoholických nápojů působí ve dvou sousedících členských státech. Na svých domácích trzích mají každý podíl na trhu 20 %. Dohodli se, že budou na svých příslušných zeměpisných trzích provádět vzájemnou distribuci svých výrobků.

Na obou trzích má dominantní postavení velký nadnárodní výrobce nealkoholických nápojů, který má na každém z těchto trhů podíl 50 %.

Analýza: Dohoda podléhá ustanovením čl. 81 odst. 1, jestliže lze o smluvních stranách předpokládat, že jsou potenciálními soutěžiteli. Zodpovězení této otázky obvykle vyžaduje analýzu překážek vstupu na příslušné zeměpisné trhy. Jestliže by každá strana mohla vstoupit na trh druhé strany nezávisle, pak jejich dohoda vylučuje hospodářskou soutěž mezi nimi. Avšak, i když podíly stran na trhu naznačují, že by mohly mít určitou tržní sílu, analýza trhu ukazuje, že tomu tak není. Mimo to, reciproční dohoda o distribuci je prospěšná pro zákazníky, protože rozšiřuje dostupný výběr na každém ze zeměpisných trhů. Tato dohoda by tudíž byla způsobilá pro výjimku, i když by byla považována za dohodu omezující hospodářskou soutěž.

6. DOHODY O NORMÁCH

6.1 Definice

159. Dohody o normách mají za prvotní cíl vymezení technických nebo jakostních požadavků, jež mohou současné nebo budoucí výrobky, výrobní postupy nebo metody splňovat [47]. Normalizační dohody se mohou týkat různých problémů, jako je normalizace různých jakostních tříd či rozměrů konkrétního výrobku, nebo technických specifikací na trzích, kde je nezbytně nutná slučitelnost a interoperabilita s jinými výrobky. Za normu lze také považovat podmínky pro přístup k určitému označení jakosti, nebo pro schválení nějakým regulačním orgánem.

160. Tyto pokyny se nevztahují na normy, které se týkají poskytování odborných služeb, jako jsou pravidla pro přijetí do svobodného povolání.

6.2 Relevantní trhy

161. Normalizační dohody mají účinky na třech možných trzích, které budou vymezeny podle sdělení Komise o vymezení trhů. Za prvé to je (jsou) to trh(y) výrobků, na které se norma(normy) vztahuje(vztahují). Normy pro zcela nové výrobky mohou vyvolat problémy podobné těm, které vznikly u smluv o výzkumu a vývoji, pokud jde o vymezení trhu (viz bod 2.2). Za druhé to je trh služeb pro zavedení norem, jestliže existují různé orgány nebo dohody pro zavedení norem. Za třetí je to případně samostatný trh pro zkoušení a osvědčování.

6.3 Posuzování podle čl. 81 odst. 1

162. Dohody o zavedení norem [48] mohou být uzavírány buď mezi soukromými podniky nebo ustaveny pod záštitou veřejných orgánů nebo orgánů pověřených prováděním služeb obecného hospodářského zájmu, jako jsou normalizační orgány, uznané podle směrnice 98/34/ES [49]. Zapojení takovýchto orgánů se řídí závazky členských států ohledně zachování nenarušené hospodářské soutěže ve Společenství.

6.3.1 Povaha dohody

6.3.1.1 Dohody, které nespadají do působnosti čl. 81 odst. 1

163. Tam, kde je účast na zavedení normy neomezená a průhledná, normalizační dohody, jak jsou vymezeny výše, které nestanoví žádné závazky k dodržování této normy, nebo které jsou součástí širší dohody pro zajištění slučitelnosti výrobků, neomezují hospodářskou soutěž. Obvykle to platí pro normy, přijaté uznávanými normalizačními orgány, které jsou založeny na nediskriminujících, otevřených a průhledných postupech.

164. Neexistuje žádné znatelné omezení u těch norem, které mají jen nepatrné pokrytí relevantního trhu, dokud tomu tak zůstane. Žádné znatelné omezení se nenachází ani v dohodách, které spojují dohromady malé a střední podniky, aby normalizovaly formy nebo podmínky přístupu ke kolektivním nabídkám, ani v dohodách, které normalizují takové aspekty, jako jsou nevýznamné vlastnosti výrobků, formuláře a zprávy, které mají nevýznamný účinek na hlavní faktory ovlivňující hospodářskou soutěž na relevantních trzích.

6.3.1.2 Dohody, které téměř vždy spadají do působnosti čl. 81 odst. 1

165. Dohody, které využívají nějakou normu jako prostředek mezi jinými částmi širší omezující dohody, zaměřené na odstranění skutečných nebo potenciálních soutěžitelů, budou téměř vždy spadat do působnosti čl. 81 odst. 1. Například by do této kategorie patřila dohoda, kterou národní sdružení výrobců zavede normu a vyvíjí tlak na třetí strany, aby neuváděly na trh výrobky, které této normě neodpovídají.

6.3.1.3 Dohody, které mohou spadat do působnosti čl. 81 odst. 1

166. Normalizační dohody mohou spadat do působnosti čl. 81 odst. 1, pokud poskytují stranám společnou kontrolu nad výrobou a/nebo inovací, čímž omezují jejich schopnost soutěžit ve vlastnostech výrobků, a přitom nepříznivě ovlivňují třetí strany jako dodavatele nebo kupující normalizovaných výrobků. Posuzování každé dohody musí brát v úvahu povahu normy a její pravděpodobný účinek na dotyčný trh na jedné straně, a na druhé straně působnost možných omezení, která překračují prvotní cíl normalizace, jak je vymezen výše.

167. Existence omezení hospodářské soutěže v normalizačních dohodách závisí na rozsahu, v kterém stranám zůstane volnost při vývoji alternativních norem nebo výrobků, které dohodnutým normám neodpovídají. Normalizační dohody mohou omezovat hospodářskou soutěž tam, kde brání stranám buď vyvíjet alternativní normy nebo obchodně využívat výrobky, které normě neodpovídají. Dohody, které svěřují určitým orgánům výhradní právo zkoušet shodu s normou, překračují prvotní cíl vymezení normy a mohou také omezovat hospodářskou soutěž. Dohody, které kladou omezení na označení shody s normami, pokud nejsou uložena ustanoveními právních předpisů, mohou také omezovat hospodářskou soutěž.

6.3.2 Tržní síla a struktury trhu

168. Vysoké podíly na trhu, které mají strany na ovlivněných trzích, nemusí být pro normalizační dohody nutně problémem. Jejich účinnost je často přímo úměrná podílu odvětví, které je zapojeno do zavedení a/nebo používání normy. Na druhé straně, normy, které nejsou třetím stranám přístupné, mohou, podle své zeměpisné oblasti působnosti, znevýhodnit třetí strany nebo tržní segmenty nebo jim bránit v přístupu na trh. Posuzování, zda jednotlivá dohoda omezuje hospodářskou soutěž, se tudíž zaměří na rozsah, v němž je pravděpodobné překonání takovýchto překážek vstupu.

6.4 Posuzování podle čl. 81 odst. 3

6.4.1 Hospodářské přínosy

169. Komise obecně zaujímá kladný přístup vůči dohodám, které podporují vzájemné hospodářské pronikání na společném trhu nebo podporují rozvoj nových trhů a zlepšené podmínky zásobování. Aby se dosáhlo těchto hospodářských přínosů, musí být těm, kdo si přejí vstoupit na trh, dostupné nezbytné informace pro používání normy, a značná část průmyslu musí být průhledným způsobem zapojena do zavedení normy. Bude na smluvních stranách, aby doložily, že všechna omezení na zavedení či používání normy nebo přístupu k ní poskytují hospodářské přínosy.

170. Pro získání technických nebo hospodářských přínosů je třeba, aby normy neomezovaly inovaci. To obvykle závisí hlavně na životnosti souvisejících výrobků, ve spojení se stupněm vývoje trhu (rychle rostoucím, rostoucím, stagnujícím…). Účinky na inovaci musí být analyzovány případ od případu. Strany budou možná také muset poskytnout důkaz, že společná normalizace zvyšuje efektivnost i pro spotřebitele, pokud nová norma může vyvolat nepřiměřeně rychlé zastarávání stávajících výrobků bez objektivních dalších přínosů.

6.4.2 Nezbytnost

171. Svojí povahou nezahrnují normy všechny možné specifikace nebo technologie. V některých případech bývá nezbytné pro prospěch spotřebitele nebo hospodářství vůbec, mít jen jediné technické řešení. Tato norma však musí být zavedena na nediskriminujícím základě. V ideálním případě má být norma technicky neutrální. To, že je jedné normě dána přednost před jinou, musí být v každém případě odůvodnitelné.

172. Všichni soutěžitelé na trhu (trzích) ovlivněném (ovlivněných) normou mají možnost zapojit se do diskuse. Proto je třeba, aby zavedení normy bylo otevřené pro všechny, pokud strany neprokáží významné nedostatky takové účasti, nebo pokud se nepředpokládají uznávané postupy pro kolektivní zastupování zájmů, jako ve formálních normalizačních orgánech.

173. Obecně platí, že je třeba, aby existoval zřetelný rozdíl mezi zavedením normy a, kde to je nutné, souvisejícím výzkumem a vývojem a obchodním využíváním této normy. Je třeba, aby dohody o normách nepokrývaly více, než je nezbytné pro zajištění jejich cílů, ať je to technická slučitelnost nebo určitá úroveň jakosti. Například je třeba velmi zřetelně doložit, proč je pro dosažení hospodářských přínosů nezbytné, aby dohoda, která má rozšířit normu v odvětví, v němž jediný soutěžitel nabízí jednu alternativu, měla zavazovat smluvní strany, aby tuto alternativu bojkotovaly.

6.4.3 Zákaz vyloučení hospodářské soutěže

174. Bude jistě existovat bod, v němž určení soukromé normy skupinou podniků, které mají společně dominantní postavení, pravděpodobně povede ve skutečnosti k vytvoření průmyslové normy. Hlavním problémem pak bude zajistit, aby tyto normy byly co nejotevřenější a uplatňovaly se otevřeně bez jakékoli diskriminace. Aby nedošlo k vyloučení hospodářské soutěže na relevantních trzích, musí mít třetí strany přístup k normě za spravedlivých, přiměřených a nediskriminujících podmínek.

175. Pokud soukromé organizace nebo skupiny společností zavedou normu nebo se jejich patentovaná technologie ve skutečnosti normou stává, bude hospodářská soutěž vyloučena, bude-li třetím stranám uzavřen přístup k této normě.

6.5 Příklady

176. Příklad 1

Situace: Evropská norma EN 60603-7:1993 vymezuje požadavky na připojení televizních přijímačů k příslušenství, které je zdrojem obrazu, jako jsou videorekordéry a videohry. Ačkoliv tato norma není právně závazná, v praxi výrobci jak televizorů, tak videoher tuto normu používají, protože to vyžaduje trh.

Analýza: Čl. 81 odst. 1 není porušen. Norma byla přijata uznávanými normalizačními orgány na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni otevřenými a průhlednými postupy a je založena na vnitrostátním konsensu, který odráží stanoviska výrobců a spotřebitelů. Všem výrobcům je povoleno tuto normu používat.

177. Příklad 2

Situace: Několik výrobců videokazet se dohodlo, že vyvinou značku jakosti či normu, která vyznačí skutečnost, že videokazeta splňuje určité minimální technické specifikace. Výrobci mohou volně vyrábět videokazety, které normu nesplňují a norma je volně přístupná ostatním, kteří pracují na vývoji.

Analýza: Za předpokladu, že dohoda nijak jinak neomezuje hospodářskou soutěž, není čl. 81 odst. 1 porušován, protože účast na zavedení normy není omezena, je průhledná a normalizační dohoda nestanoví žádnou povinnost normu splňovat. Jestliže by se strany dohodly, že budou vyrábět pouze videokazety, které vyhovují nové normě, dohoda by omezovala technický rozvoj a bránila stranám prodávat jiné výrobky, což by porušovalo čl. 81 odst. 1.

178. Příklad 3

Situace: Skupina soutěžitelů, působících na různých trzích, kteří jsou vzájemně závislí, s výrobky, které musí být slučitelné, a kteří mají více než 80 % podíl na relevantních trzích, se dohodla na společném vývoji nové normy, která bude zavedena do soutěže s jinými normami, které již na trhu existují a jsou jejich soutěžiteli ve značné míře používány. Různé výrobky, odpovídající nové normě, nebudou se stávajícími normami slučitelné. Kvůli významným investicím, které jsou potřebné pro přechod k výrobě a pro udržování výroby podle nové normy, se strany dohodly, že věnují určitý objem tržeb na výrobky odpovídající nové normě tak, aby vytvořily "kritickou míru" na trhu. Dohodly se také omezit svůj individuální objem výroby výrobků, které neodpovídají nové normě, na úroveň dosaženou v minulém roce.

Analýza: Tato dohoda spadá díky tržní síle stran a omezení výroby do působnosti čl. 81 odst. 1, i když pravděpodobně nesplňuje podmínky odstavce 3, ledaže by byl přístup k technickým informacím poskytován bez diskriminace a za přiměřených podmínek ostatním dodavatelům, kteří si přejí soutěžit.

7. DOHODY O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ

7.1 Definice

179. Dohody o životním prostředí [50] jsou ty dohody, jimiž se strany zavazují, že dosáhnou snížení znečištění, jak je vymezeno v právních předpisech o životním prostředí nebo environmentálních cílích, zejména těch, které jsou uvedeny v článku 174 Smlouvy. Proto je třeba dohodnutý cíl nebo opatření přímo vázat na snížení znečisťující látky nebo druhu odpadu, které jsou uvedeny v příslušných právních předpisech [51]. Tím se vyloučí dohody, které vyvolávají snížení znečistění jako vedlejší produkt jiných opatření.

180. Dohody o životním prostředí mohou zavést normy týkající se situace v oblasti ochrany životního prostředí u výrobků (vstupních nebo výstupních) nebo výrobních postupů [52]. Do jiných možných kategorií mohou patřit dohody na stejné úrovni obchodování, v nichž se strany dohodnou na společném dosažení nějakého environmentálního cíle, jako je recyklace určitých materiálů, snížení emisí nebo zlepšení energetické účinnosti.

181. Souhrnné systémy týkající se veškerého průmyslu se zavádějí v mnoha členských státech pro splnění environmentálních povinností ohledně zpětného příjmu (odpadu) nebo recyklace. Takovéto systémy obvykle obsahují složitou soustavu dohod, z nichž některé jsou horizontální, kdežto jiné jsou svým charakterem vertikální. Na vertikální omezení, která jsou obsažena v těchto dohodách, se tyto pokyny nevztahují.

7.2 Relevantní trhy

182. Účinky je nutno posuzovat na trzích, jichž se dohoda dotýká, a které se vymezují podle sdělení o definici relevantního trhu pro účely pravidel hospodářské soutěže Společenství. Pokud znečisťující látka sama o sobě není výrobkem, relevantní trh zahrnuje trh výrobku, do kterého je znečisťující látka zapracována. Stejně jako u dohod o sběru/recyklaci, musí být kromě účinků na trh(y), na němž (nichž) strany působí jako výrobci či distributoři, stejně posuzovány i účinky na trh sběrových služeb, které potenciálně kryjí zboží, o které se jedná.

7.3 Posuzování podle čl. 81 odst. 1

183. Některé dohody o životním prostředí mohou být podpořeny nebo vynuceny státními orgány při vykonávání jejich veřejných výsad. Tyto pokyny se nezabývají otázkou, zda je takovýto státní zásah v souladu se závazky členských států podle Smlouvy. Zabývají se pouze posuzováním, které musí být provedeno ohledně slučitelnosti dohody s článkem 81.

7.3.1 Povaha dohody

7.3.1.1 Dohody, které nespadají do působnosti čl. 81 odst. 1

184. Některé dohody o životním prostředí pravděpodobně nespadají do působnosti čl. 81 odst. 1 bez ohledu na společný podíl stran na trhu.

185. Je tomu tak v případě, jestliže se stranám neukládá žádná přesná individuální povinnost, nebo jsou-li jen volně zavázány přispět k dosažení celoodvětvového environmentálního cíle. V tomto druhém případě se posuzování zaměří na volné uvážení, které se stranám ponechává pokud jde o prostředky, které jsou technicky a hospodářsky dostupné pro dosažení dohodnutého environmentálního cíle. Čím jsou tyto prostředky pestřejší, tím jsou potenciální omezující účinky méně patrné.

186. Podobně dohody, které se zabývají výrobky nebo postupy v oblasti ochrany životního prostředí a které nijak znatelně neovlivňují rozmanitost výrobků a výroby na relevantním trhu, nebo jejichž význam pro ovlivnění rozhodování o koupi je okrajový, nespadají do působnosti čl. 81 odst. 1. Tam, kde některé kategorie výrobků jsou zakázány nebo postupně stahovány z trhu, nelze omezení považovat za znatelná, pokud je jejich podíl nevýznamný na relevantním zeměpisném trhu nebo, v případě trhů v celém Společenství, ve všech členských státech.

187. Konečně, dohody, které vedou k vytvoření skutečného trhu, například dohody o recyklaci, obecně neomezují hospodářskou soutěž za předpokladu, že strany nejsou schopny provádět tyto činnosti samostatně, i když neexistují jiné alternativy a/nebo soutěžitelé.

7.3.1.2 Dohody, které téměř vždy spadají do působnosti čl. 81 odst. 1

188. Dohody o životním prostředí spadají do působnosti čl. 81 odst. 1 svou povahou, jestliže spolupráce nespočívá skutečně v cílech ochrany životního prostředí, ale slouží jako nástroj pro zapojení do zastřeného kartelu, tj. jde o jinak zakázané stanovení cen, omezení výroby nebo přidělení trhů, nebo je-li spolupráce použita jako jeden z prostředků širší omezující dohody, která má za cíl vyloučení skutečných nebo potenciálních soutěžitelů.

7.3.1.3 Dohody, které mohou spadat do působnosti čl. 81 odst. 1

189. Ustanovení čl. 81 odst. 1 pravděpodobně postihne dohody o životním prostředí, které pokrývají větší podíl nějakého odvětví na vnitrostátní úrovni nebo úrovni ES v případech, kdy znatelně omezují schopnost stran navrhovat vlastnosti svých výrobků nebo způsob jejich výroby, což jim poskytuje vliv na výrobu nebo tržby ostatních. Kromě omezení mezi stranami může dohoda o životním prostředí také snížit nebo silně nepříznivě ovlivnit výkon třetích stran, buď jako dodavatelů nebo jako odběratelů.

190. Například dohody o životním prostředí, které mohou vyřadit nebo významně ovlivnit důležitou část prodejů stran, týkající se jejich výrobků nebo výrobních postupů, mohou spadat do působnosti čl. 81 odst. 1, jestliže strany mají významný podíl na trhu. Totéž platí pro dohody, jimiž se stranám přidělují individuální kvóty znečistění.

191. Podobně dohody, jimiž strany, které mají významné podíly na trhu v podstatné části společného trhu, jmenují nějaký podnik jako výhradního poskytovatele sběrových a/nebo recyklačních služeb pro své výrobky, mohou také citelně omezovat hospodářskou soutěž za předpokladu, že existují jiní skuteční nebo reální potenciální poskytovatelé takových služeb.

7.4 Posuzování podle čl. 81 odst. 3

7.4.1 Hospodářské přínosy

192. Komise zaujímá kladný postoj k používání dohod o životním prostředí jakožto politického nástroje pro dosažení cílů obsažených v článku 2 a článku 174 Smlouvy, jakož i v akčních plánech na ochranu životního prostředí Společenství [53] za předpokladu, že jsou takové smlouvy slučitelné s pravidly hospodářské soutěže [54].

193. Dohody o životním prostředí, podchycené čl. 81 odst. 1, mohou dosáhnout hospodářských přínosů, které buď na individuální nebo souhrnné úrovni spotřebitelů převáží jejich negativní účinky na hospodářskou soutěž. Aby byla tato podmínka splněna, musí existovat čisté přínosy ohledně sníženého tlaku na životní prostředí, vyplývajícího z dohody, v porovnání se základním stavem, kdy se nevyvíjí žádná činnost. Jinými slovy, očekávané hospodářské přínosy musí převážit nad náklady [55].

194. K takovýmto nákladům patří účinky oslabené hospodářské soutěže spolu s náklady na plnění pro hospodářské subjekty a/nebo účinky na třetí strany. Přínosy lze posuzovat ve dvou fázích. Tam, kde spotřebitelé jednotlivě mají z dohody pozitivní výši zhodnocení při přiměřených dobách návratnosti, není nutné, aby byly souhrnné přínosy pro životní prostředí objektivně stanoveny. Jinak může být analýza nákladů a přínosů nutná pro posouzení, zda nejsou čisté přínosy pro spotřebitele obecně nižší, než důvodný předpoklad.

7.4.2 Nezbytnost

195. Čím je hospodářská účinnost dohody o životním prostředí objektivněji doložena, tím jasněji může být každé ustanovení považováno za nezbytné pro dosažení environmentálního cíle ve svých hospodářských souvislostech.

196. Objektivní posouzení ustanovení, která mohou být na první pohled považována za nikoli nezbytná, musí být podloženo rozborem nákladů-efektivnosti, který ukáže, že alternativní prostředky k dosažení očekávaných přínosů pro životní prostředí by byly za důvodného předpokladu hospodářsky nebo finančně nákladnější. Například je třeba velmi jasně doložit, že jednotný poplatek, účtovaný bez ohledu na individuální náklady na sběr odpadu, je nezbytný pro fungování systému sběru v hospodářském odvětví.

7.4.3 Zákaz vyloučení hospodářské soutěže

197. Ať jsou přínos pro hospodářství a životní prostředí a nezbytnost zamýšlených ustanovení jakékoli, dohoda nesmí vyloučit hospodářskou soutěž, pokud jde o rozlišení výrobků nebo postupů, technickou inovaci nebo vstup na trh v krátkodobém, a kde to je významné, ve střednědobém výhledu. Například v případě výhradních práv na sběr, udělených provozovateli sběru a recyklace, který má potenciální soutěžitele, je třeba, aby trvání takových práv počítalo s možným objevením se alternativy k tomuto provozovateli.

7.5 Příklady

198. Příklad

Situace: Téměř všichni výrobci a dovozci určitého přístroje pro domácnost (např. praček) ve Společenství souhlasí, s podporou veřejného orgánu, že už nebudou vyrábět a do Společenství dovážet výrobky, které nesplňují určitá environmentální kritéria (např. energetickou účinnost). Tyto strany dohromady drží 90 % trhu Společenství. Výrobky, které tak budou postupně vyřazeny z trhu, představují významný podíl celkového prodeje. Budou nahrazeny výrobky šetrnějšími k životnímu prostředí, ale dražšími. Dohoda dále nepřímo omezuje objem výroby třetích stran (např. elektrárenských podniků či dodavatelů součástek pro vyřazované výrobky).

Analýza: Dohoda poskytuje stranám kontrolu nad individuální výrobou a dovozy a dotýká se znatelné části jejich prodejů a celkového výstupu, přičemž také snižuje výstup třetích stran. Výběr pro spotřebitele, který je částečně zaměřen na vliv výrobku na životní prostředí, se zmenšuje a ceny patrně porostou. Proto se na dohodu vztahuje čl. 81 odst. 1. Pro toto posouzení nemá zapojení veřejného orgánu žádný význam.

Novější výrobky jsou však technicky vyspělejší a zmenšením environmentálního problému, na který jsou nepřímo zaměřeny (emise z výroby elektrické energie), nemusejí nutně způsobit nebo zvětšit jiný environmentální problém (např. spotřebu vody nebo použití čisticích prostředků). Čistý příspěvek ke zlepšení situace v oblasti životního prostředí celkově převažuje zvýšené náklady. Dále, jednotliví kupující dražších výrobků si také rychle vynahradí zvýšení nákladů, protože výrobky šetrnější k životnímu prostředí mají nižší provozní náklady. Ukazuje se, že jiné alternativy k této dohodě jsou méně jisté a méně nákladově efektivní, mají-li poskytovat stejné přínosy. Stranám jsou ekonomicky dostupné různé technické prostředky pro výrobu výrobků, které skutečně splňují dohodnuté environmentální vlastnosti, a bude ještě existovat hospodářská soutěž ohledně ostatních vlastností výrobku. Proto jsou podmínky pro udělení výjimky podle čl. 81 odst. 3 splněny.

[1] Úř. věst. L 53, 22.2.1985, s. 1.

[2] Úř. věst. L 306, 11.11.1997, s. 12.

[3] Úř. věst. L 53, 22.2.1985, s. 5.

[4] Úř. věst. L 304, 5.12.2000, s. 3.

[5] Úř. věst. L 304, 5.12.2000, s. 7.

[6] Úř. věst. C 75, 29.7.1968, s. 3.

[7] Úř. věst. C 43, 16.12.1993, s. 2.

[8] S podnikem se jedná jako se skutečným soutěžitelem, jestliže buď působí na stejném relevantním trhu nebo, pokud by dohoda neexistovala, je schopen přejít na výrobu relevantních výrobků a uvést je v krátké době na trh, aniž by si způsobil významné dodatečné náklady nebo rizika v reakci na malé a trvalé zvyšování relativních cen (okamžitá nahraditelnost na straně dodávky). Stejná úvaha může vést k seskupení různých zeměpisných oblastí. Avšak pokud by si nahraditelnost na straně dodávky vynutila potřebu přizpůsobit významně stávající hmotná a nehmotná aktiva, provést další investice, přijmout strategická rozhodnutí nebo způsobit časová zpoždění, nebude se se společností jednat jako se soutěžitelem, ale jako s potenciálním soutěžitelem (viz níže). Viz sdělení Komise o vymezení relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství (Úř. věst. C 372, 9.12.1997, s. 5, odst. 20–23).

[9] S podnikem se jedná jako s potenciálním soutěžitelem, jestliže existuje důkaz že, pokud by dohoda neexistovala, tento podnik by mohl a pravděpodobně by podnikl nezbytné další investice nebo jiné nezbytné náklady na přechod tak, že by mohl vstoupit na relevantní trh v reakci na malé a trvalé zvyšování relativních cen. Toto posuzování musí být založeno na reálném základu, pouhá teoretická možnost vstoupit na trh nepostačuje (viz sdělení Komise o vymezení relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství (odstavec 24); viz též třináctá zpráva Komise o politice hospodářské soutěže, bod 55, a rozhodnutí Komise 90/410/EHS ve věci Elopak/Metal Box-Odin (Úř. věst. L 209, 8.8.1990, s. 15). Vstup na trh potřebuje být dostatečně rychlý, aby hrozba potenciálního vstupu byla omezením chování účastníků trhu. Obvykle to znamená, že ke vstupu musí dojít v krátkém období. Pokyny k vertikálním omezením (Úř. věst. C 291, 13.10.2000, s. 1, odst. 26) považují pro účely použití nařízení o blokové výjimce pro vertikální omezení (viz poznámka pod čarou 11) za maximální období jeden rok. V jednotlivých případech lze však vzít v úvahu i delší období. Období potřebné k tomu, aby společnosti již působící na trhu přizpůsobily své kapacity, lze použít pro určení tohoto období jako měřítko.

[10] Úř. věst. L 336, 29.12.1999, s. 21.

[11] Úř. věst. C 291, 13.10.2000, s. 1.

[12] Rozlišení mezi horizontálními a vertikálními dohodami bude dále rozvinuto v kapitolách o společném nákupu (kapitola 4) a společném obchodním využívání (kapitola 5). Viz též pokyny k vertikálním omezením, odstavce 26 a 29.

[13] Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 1. Opravená verze Úř. věst. L 257, 21.9.1990, s. 13.

[14] Úř. věst. L 180, 9.7.1997, s. 1.

[15] Nařízení Rady 26/62 (Úř. věst. 30, 20.4.1962, s. 993) (zemědělství);nařízení Rady (EHS) č. 1017/68 (Úř. věst. L 175, 23.7.1968, s. 1) (železniční doprava a vnitrozemská vodních doprava);nařízení Rady (EHS) č. 4056/86 (Úř. věst. L 378, 31.12.1986, s. 4) (námořní doprava);nařízení Rady (EHS) č. 3975/87 (Úř. věst. L 374, 31.12.1987, s. 1) (letecká doprava);nařízení Rady (EHS) č. 3976/87 (Úř. věst. L 374, 31.12.1987, s. 9) (letecká doprava);nařízení Komise (EHS) č. 1617/93 (Úř. věst. L 155, 26.6.1993, s. 18) (bloková výjimka týkající se společného plánování a koordinace letových řádů, společného poskytování služeb, konzultací o tarifech pravidelné osobní a nákladní dopravy a přidělování volných letištních časů);nařízení Rady (EHS) č. 479/92 (Úř. věst. L 55, 29.2.1992, s. 3) (společnosti liniové lodní dopravy);nařízení Komise (ES) č. 870/95 (Úř. věst. L 89, 21.4.1995, s. 7) (bloková výjimka pokrývající některé dohody mezi společnostmi liniové lodní dopravy);nařízení Rady (EHS) č. 1534/91 (Úř. věst. L 143, 7.6.1991, s. 1) (pojišťovnictví);nařízení Komise (EHS) č. 3932/92 (Úř. věst. L 398, 31.12.1992, s. 7) (bloková výjimka pokrývající některé dohody v pojišťovnictví).

[16] Viz sdělení o dohodách menšího významu (Úř. věst. C 372, 9.12.1997, s. 13).

[17] Společnosti mohou mít významnou tržní sílu pod úrovní dominantního postavení na trhu, což je prahová hodnota pro použití článku 82.

[18] To však výjimečně neplatí na výrobní společný podnik. Pro fungování takového společného podniku je charakteristické, že jsou rozhodnutí o výstupu přijímána společně stranami. Jestliže společný podnik také uvádí společně vyrobené zboží na trh, potom je potřebné, aby rozhodnutí o cenách byla přijímána společně stranami dohody. V tomto případě zahrnutí ustanovení o cenách nebo výstupu (objemu výroby) není automaticky důvodem, aby dohoda spadala do působnosti čl. 81 odst. 1. Pro určení použitelnosti čl. 81 odst. 1 (viz odstavec 90) musí být ustanovení o cenách nebo výstupu posuzována spolu s ostatními účinky společného podniku na trh.

[19] Viz sdělení Komise o vymezení relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství (Úř. věst. C 372, 9.12.1997, s. 5).

[20] Podíly na trhu je třeba obvykle vypočítat na základě prodejní tržní hodnoty (viz článek 6 nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj a článek 6 nařízení o specializační blokové výjimce). Při stanovení tržního podílu nějaké strany na daném trhu je nutné vzít v úvahu podniky, které jsou se stranami spojeny (viz bod 2 článku 2 nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj a bod 2 článku 2 nařízení o specializační blokové výjimce).

[21] Jestliže existují více než dvě strany, potom musí být společný podíl všech spolupracujících soutěžitelů podstatně vyšší, než podíl největšího samostatně se účastnícího soutěžitele.

[22] Trh tvořený čtyřmi podniky s tržními podíly 30 %, 25 %, 25 % a 20 % má HHI 2550 (900 + 625 + 625 + 400) před spoluprací. Jestliže by první dva vedoucí podniky spolupracovaly, hodnota HHI by se změnila na 4050 (3025 + 625 + 400) po spolupráci. HHI po spolupráci je významný pro posuzování možných účinků spolupráce na trh.

[23] Např. poměr koncentrace tří podniků CR3 je součet tržních podílů tří vedoucích soutěžitelů na trhu.

[24] Pro definici trhu viz sdělení Komise o vymezení relevantního trhu.

[25] Viz sdělení Komise o vymezení relevantního trhu; viz též, například, rozhodnutí Komise 94/811/ES ze dne 8. června 1994 ve věci IV/M269 – Shell/Montecatini (Úř. věst. L 332, 22.12.1994, s. 48).

[26] Čl. 4 odst. 2 nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj.

[27] Čl. 4 odst. 1 nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj.

[28] Čl. 7 písm. e) nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj.

[29] Čl. 4 odst. 3 nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj.

[30] Spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje mezi nesoutěžiteli může však vyvolat účinky uzavření trhu podle čl. 81 odst. 1, jestliže se týká využívání výsledků a je-li uzavřena mezi podniky, z nichž jeden má významnou tržní sílu s ohledem na klíčovou technologii.

[31] Podle čl. 4 odst. 2 bodu 3 nařízení č. 17 dohody, které za svůj jediný předmět mají společný výzkum a vývoj, nemusí, ale mohou být oznamovány Komisi.

[32] Viz čl. 3 odst. 2 nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj.

[33] Viz čl. 3 odst. 2 nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj.

[34] Jak je naznačeno výše, společné podniky spadající do působnosti nařízení o spojování nejsou tématem těchto pokynů. Plně funkční společné podniky, které nemají význam pro celé Společenství, jsou obvykle projednávány orgány pro hospodářskou soutěž členských států. Použití nařízení č. 17 by mohlo být relevantní, jen pokud by takový plně funkční společný podnik vedl k omezení hospodářské soutěže, vyplývající z koordinace mateřských společností vně společného podniku (účinek "přelévání"). V tomto ohledu Komise prohlásila, že ponechává posuzování takovýchto operací co nejvíce na členských státech (viz prohlášení do zápisu Rady o nařízení (ES) č. 1310/97, bod 4).

[35] Čl. 2 odst. 4 blokové výjimky pro vertikální omezení.

[36] Čl. 2 odst. 3 blokové výjimky pro vertikální omezení. Viz též pokyny k vertikálním omezením, odstavec 33, které uvádějí, že na subdodavatelské smlouvy mezi nesoutěžiteli, v nichž kupující dodavateli pouze poskytuje technické údaje, které popisují zboží či služby, jež mají být dodány, se vztahuje nařízení o blokové výjimce pro vertikální omezení.

[37] Jestliže subdodavatelská smlouva mezi soutěžiteli stanoví, že dodavatel zastaví výrobu výrobku, kterého se dohoda týká, pak dohoda představuje jednostrannou specializační dohodu, na kterou se za určitých podmínek vztahuje nařízení o specializační blokové výjimce.

[38] Sdělení týkající se posuzování určitých subdodavatelských smluv ve vztahu k čl. 85 odst. 1 Smlouvy o EHS, Úř. věst. C 1, 3.1.1979, s. 2.

[39] Jak se uvádí také v čl. 2 odst. 4 nařízení o spojování.

[40] Jako každá subdodavatelská smlouva, může taková dohoda spadat do působnosti čl. 81 odst. 1, jestliže obsahuje vertikální omezení, jako jsou omezení pasivních prodejů, stanovení cen pro další prodej atd.

[41] Výrobní společný podnik, který také provádí společnou distribuci, je však ve většině případů plně funkčním společným podnikem.

[42] Podle čl. 4 odst. 2 bodu 3 nařízení č. 17 nemusí být dohody, které za svůj jediný předmět mají specializaci při výrobě výrobků, za určitých podmínek oznamovány Komisi. Mohou se však Komisi oznamovat.

[43] Viz pokyny k vertikálním omezením, odstavec 29.

[44] Čl. 2 odst. 2 blokové výjimky pro vertikální omezení.

[45] Čl. 2 odst. 4 blokové výjimky pro vertikální omezení.

[46] Výměna citlivých a podrobných informací, ke které dochází na oligopolním trhu, by mohla být zachycena čl. 81 odst. 1. Rozsudky ze dne 28. května 1998 ve věcech "Traktor" (C-8/958 P: New Holland Ford a C-7/95 P: John Deere) a ze dne 11. března 1999 ve věcech "Ocelové nosníky" (T-134/94, T-136/94, T-137/94, T-138/94, T-141/94, T-145/94, T-147/94, T-148/94, T-151/94, T-156/94 a T-157/94) podávají užitečné objasnění v tomto ohledu.

[47] Normalizace může nabývat různých forem od přijetí norem, založených na vnitrostátním konsensu, uznávanými evropskými nebo státními normalizačními orgány, přes konsorcia a fóra až k dohodám mezi jednotlivými společnostmi. Ačkoliv právní předpisy Společenství vymezují normy dosti úzce, tyto pokyny vymezují jako normy všechny dohody, jak jsou vymezeny v tomto odstavci.

[48] Podle čl. 4 odst. 2 bodu 3 nařízení č. 17 dohody, které za svůj jediný předmět mají vypracování nebo jednotné používání norem a typů, nemusí, ale mohou být oznamovány Komisi.

[49] Směrnice 98/34/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 7).

[50] Pojem "dohoda" se používá ve smyslu vymezeném Soudním dvorem a Soudem prvního stupně v judikatuře k článku 81. Nemusí nutně odpovídat definici "dohody" v dokumentech Komise, které se zabývají otázkami životního prostředí, jako je sdělení o dohodách o životním prostředí KOM(96) 561 v konečném znění ze dne 27. 11. 1996.

[51] Například vnitrostátní dohoda, kterou se vyřazuje z užívání znečisťující látka nebo odpad, určené jako takové v příslušných směrnicích Společenství, nemusí být přijata pro kolektivní bojkot výrobku, který je ve Společenství ve volném oběhu.

[52] V rozsahu, v němž mohou být některé dohody o životním prostředí přijaty pro normalizaci, pro ně platí stejné zásady posuzování pro normalizaci.

[53] V. akční program pro životní prostředí (Úř. věst. C 138, 17.5.1993, s. 1); rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2179/98/ES ze dne 24. září 1998 (Úř. věst. 275, 10.10.1998, s. 1).

[54] Sdělení o dohodách o životním prostředí KOM(96) 561 v konečném znění ze dne 27. 11. 1996, odstavce 27 až 29 a čl. 3 odst. 1 písm. f) rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady uvedeného výše. Sdělení obsahuje "Kontrolní seznam pro dohody o životním prostředí", který uvádí prvky, které obecně mají být začleněny do takovéto dohody.

[55] To je ve shodě s požadavkem vzít v úvahu potenciální přínosy a náklady akce nebo neprovedení akce, uvedené v čl. 174 odst. 3 Smlouvy a čl. 7 písm. d) výše uvedeného rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady.

--------------------------------------------------