Nařízení Rady (ES) č. 3286/94

ze dne 22. prosince 1994,

kterým se stanoví postupy Společenství v oblasti společné obchodní politiky k zajištění výkonu práv Společenství podle mezinárodních obchodních pravidel, zejména pravidel sjednaných v rámci Světové obchodní organizace

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 113 této smlouvy,

s ohledem na pravidla, která zavádějí společnou organizaci zemědělských trhů, a na pravidla přijatá podle článku 235 Smlouvy, která se vztahují na zboží zpracované ze zemědělských produktů, a zejména na ta ustanovení, která připouštějí odchylku od obecné zásady, že jakákoli množstevní omezení nebo opatření s rovnocenným účinkem lze nahradit pouze opatřeními stanovenými v těchto pravidlech,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [1],

vzhledem k tomu, že společná obchodní politika musí být založena na jednotných zásadách, zejména s ohledem na ochranu obchodu;

vzhledem k tomu, že nařízení Rady (EHS) č. 2641/84 ze dne 17. září 1984 o posílení společné obchodní politiky, a zejména ochrany proti nedovoleným obchodním praktikám [2] poskytlo Společenství postupy, které mu umožňují:

- reagovat na jakékoli nedovolené obchodní praktiky za účelem odstranění újmy, kterou tyto překážky působí,

- zajistit neomezený výkon práv Společenství s ohledem na obchodní zvyklosti třetích zemí;

vzhledem k tomu, že zkušenosti s uplatňováním nařízení (EHS) č. 2641/84 ukázaly, že je stále nezbytné postupovat proti překážkám obchodu, které přijímají nebo zachovávají třetí země, a že přístup uplatněný v nařízení (EHS) č. 2641/84 neprokázal úplnou účinnost;

vzhledem k tomu, že se proto jeví jako nezbytné zavést nové a vylepšené postupy Společenství, které by zajistily účinný výkon práv Společenství podle mezinárodních obchodních pravidel;

vzhledem k tomu, že mezinárodní obchodní pravidla jsou zejména pravidla sjednaná v rámci WTO a obsažená v přílohách k dohodě o WTO, avšak může se jednat rovněž o pravidla obsažená v jiných dohodách, jejichž je Společenství smluvní stranou a která stanoví pravidla pro obchod mezi Společenstvím a třetími zeměmi, a že je vhodné zformulovat jasnou představu o typech dohod, na něž se vztahuje pojem "mezinárodní obchodní pravidla";

vzhledem k tomu, že výše uvedené postupy Společenství by měly být založeny na právním mechanismu v rámci práva Společenství, který by měl být plně transparentní a který by měl zajistit, že rozhodnutí uplatnit práva Společenství podle mezinárodních obchodních pravidel se přijme na základě přesných věcných informací a na základě právní analýzy;

vzhledem k tomu, že tímto mechanismem mají být vytvořeny postupy, které vyžadují, aby orgány Společenství reagovaly na překážky obchodu přijaté nebo zachovávané třetími zeměmi, které působí újmu nebo mají jiné nepříznivé účinky na obchod, pokud příslušná mezinárodní obchodní pravidla přiznávají právo jednat proti těmto překážkám;

vzhledem k tomu, že právem členských států uchýlit se k tomuto mechanismu by neměla být dotčena jejich možnost vznést stejné či podobné záležitosti prostřednictvím dalších stávajících postupů Společenství, a to zejména ve výboru zřízeném podle článku 113 Smlouvy;

vzhledem k tomu, že při formulování doporučení orgánům Společenství týkajícího se všech otázek obchodní politiky by měla být věnována pozornost institucionální úloze výboru zřízeného podle článku 113 Smlouvy; že tento výbor by měl být proto průběžně informován o vývoji jednotlivých případů, aby mohl zvážit jejich širší politické souvislosti;

vzhledem k tomu, že v rozsahu, v jakém se jeví dohoda se třetí zemí nejvhodnějším prostředkem k urovnání sporu, který souvisí s překážkou obchodu, se navíc za tímto účelem vedou jednání podle postupů stanovených v článku 113 Smlouvy, zejména formou konzultací s výborem zřízeným podle tohoto článku;

vzhledem k tomu, že je vhodné potvrdit, že Společenství je povinno jednat v souladu se svými mezinárodními závazky a tam, kde tyto závazky vyplývají z dohod, udržovat rovnováhu práv a povinností, jejíž zavedení je cílem těchto dohod;

vzhledem k tomu, že je rovněž vhodné potvrdit, že jakákoli opatření přijatá v rámci zmíněných postupů by měla být rovněž v souladu s mezinárodními závazky Společenství, aniž by jimi byla dotčena další opatření v případech, na které se toto nařízení nevztahuje, a která by mohla být přijata přímo podle článku 113 Smlouvy;

vzhledem k tomu, že jednací řád, podle kterého se má postupovat během přezkumného řízení uvedeného v tomto nařízení, by měl být rovněž potvrzen, zejména co se týče práv a povinností orgánů Společenství a zúčastněných stran a podmínek, za nichž mohou mít dotčené strany přístup k informacím a za nichž mohou žádat o informace o podstatných skutečnostech a uváženích, které vyplývají z přezkumného řízení;

vzhledem k tomu, že Společenství musí při jednání podle tohoto nařízení mít na zřeteli potřebu rychlého a účinného postupu při uplatnění rozhodovacích postupů stanovených v tomto nařízení;

vzhledem k tomu, že v rámci mezinárodních práv a povinností Společenství je povinností Komise a Rady zasáhnout proti překážkám obchodu přijatým nebo zachovávaným třetími zeměmi pouze tehdy, vyžadují-li to zájmy Společenství, a že při hodnocení těchto zájmů by měla Komise a Rada řádně zohlednit stanoviska všech stran dotčených řízením,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Cíle

Tímto nařízení se stanoví postupy Společenství v oblasti společné obchodní politiky k zajištění výkonu práv Společenství podle mezinárodních obchodních pravidel, zejména pravidel sjednaných v rámci Světové obchodní organizace, která jsou v souladu se stávajícími mezinárodními závazky a postupy a jsou zaměřena na:

a) reagování na překážky obchodu, které mají dopad na trh Společenství, za účelem odstranění újmy, kterou tyto překážky působí;

b) reagování na překážky obchodu, které mají dopad na trh třetí země, za účelem odstranění nepříznivých účinků na obchod, které tyto překážky působí.

Tyto postupy se použijí zejména pro zahájení, vedení a ukončení řízení pro řešení mezinárodních sporů v oblasti společné obchodní politiky.

Článek 2

Definice

1. Pro účely tohoto nařízení se "překážkami obchodu" rozumí jakékoli obchodní praktiky přijaté nebo zachovávané třetí zemí, proti nimž přiznávají mezinárodní obchodní pravidla právo jednat. Toto právo jednat je přiznáno, pokud mezinárodní obchodní pravidla buď praktiky přímo zakazují nebo pokud přiznávají jiné straně dotčené těmito praktikami právo usilovat o odstranění jejich účinku.

2. S výhradou odstavce 8 se pro účely tohoto nařízení rozumějí "právy Společenství" ta mezinárodní obchodní práva, kterých se Společenství může podle pravidel mezinárodního obchodu dovolávat. V této souvislosti se "mezinárodními obchodními pravidly" rozumějí především pravidla sjednaná v rámci WTO a uvedená v přílohách k dohodě o WTO, avšak může se jednat rovněž o pravidla obsažená v jiných dohodách, jejichž je Společenství smluvní stranou a která stanoví pravidla pro obchod mezi Společenstvím a třetími zeměmi.

3. Pro účely tohoto nařízení se "újmou" rozumí jakákoli materiální újma, kterou překážka obchodu způsobila nebo hrozí způsobit hospodářskému odvětví Společenství na trhu Společenství ve vztahu k výrobku nebo službě.

4. Pro účely tohoto nařízení se "nepříznivými účinky na obchod" rozumí účinky, které překážka obchodu způsobila nebo hrozí způsobit podnikům Společenství na trhu jakékoli třetí země ve vztahu k výrobku nebo službě a které mají podstatný dopad na hospodářství Společenství nebo regionu Společenství nebo na odvětví hospodářské činnosti v tomto regionu. Skutečnost, že ten, kdo podává stížnost, je těmito nepříznivými účinky postižen, se sama o sobě nepovažuje za postačující k tomu, aby orgány Společenství zahájily jakýkoli postup.

5. "Hospodářským odvětvím Společenství" se rozumějí všichni výrobci nebo poskytovatelé služeb ve Společenství, kteří:

- vyrábějí výrobky či poskytují služby, které jsou shodné nebo podobné výrobkům nebo službám dotčeným překážkou obchodu, nebo

- vyrábějí výrobky či poskytují služby, které přímo konkurují takovým výrobkům nebo službám, nebo

- jsou spotřebiteli nebo zpracovateli výrobků dotčených překážkou obchodu nebo spotřebiteli či uživateli služeb dotčených překážkou obchodu,

nebo všichni výrobci nebo poskytovatelé služeb, jejichž celkový výstup představuje hlavní podíl na celkové produkci Společenství dotyčných výrobků nebo služeb, avšak s těmito výjimkami:

a) Pokud jsou výrobci nebo poskytovatelé služeb spříznění s vývozci nebo dovozci nebo pokud jsou sami dovozci výrobků nebo služeb, které jsou údajně dotčeny překážkou obchodu, lze za "hospodářské odvětví Společenství" považovat ostatní výrobce nebo poskytovatele služeb.

b) Za zvláštních okolností lze za "hospodářské odvětví Společenství" považovat výrobce nebo poskytovatele služeb v regionu Společenství, pokud jejich souhrnný výstup představuje hlavní podíl na výstupu dotčeného výrobku či služby v členském státě nebo ve členských státech, v němž nebo v nichž se region nachází, za předpokladu, že účinek překážky obchodu je soustředěn v tomto členském státě nebo v těchto členských státech.

6. "Podnikem Společenství" se rozumí společnost založená v souladu s právem členského státu, která má své sídlo, správní ústředí nebo hlavní provozovnu ve Společenství a která je přímo zapojena do výroby zboží nebo poskytování služeb, které jsou překážkou obchodu dotčeny.

7. Pro účely tohoto nařízení není pojmem "poskytovatelé služeb" ve spojení s pojmem "hospodářské odvětví Společenství", jak je definován v odstavci 5, ani ve spojení s pojmem "podniky Společenství", jak je definován v odstavci 6, dotčena neobchodní povaha, kterou může mít poskytování jakékoli konkrétní služby podle právních předpisů členského státu.

8. Pro účely tohoto nařízení se "službami" rozumí ty služby, o nichž může Společenství uzavírat mezinárodní dohody podle článku 113 Smlouvy.

Článek 3

Stížnost jménem hospodářského odvětví Společenství

1. Jakákoli fyzická či právnická osoba nebo jakékoli sdružení bez právní subjektivity, které jednají jménem hospodářského odvětví Společenství a které mají za to, že utrpěli újmu v důsledku překážek obchodu na trhu Společenství, mohou podat písemnou stížnost.

2. Stížnost musí obsahovat dostatečné důkazy o existenci překážek obchodu a o újmě, která jimi byla způsobena. Důkazy o újmě musí být případně podány na základě faktorů uvedených v článku 10.

Článek 4

Stížnost jménem podniků Společenství

1. Jakýkoli podnik Společenství nebo jakékoli sdružení, ať již má právní subjektivitu či nikoli, kteří jednají jménem jednoho nebo více podniků Společenství a kteří mají za to, že tyto podniky Společenství utrpěly nepříznivými účinky na obchod způsobenými překážkami obchodu na trhu třetí země, mohou podat písemnou stížnost. Tato stížnost je však přípustná pouze tehdy, jestliže mezinárodní obchodní pravidla zakotvená v mnohostranných nebo vícestranných obchodních dohodách přiznávají právo proti takové překážce obchodu jednat.

2. Stížnost musí obsahovat dostatečné důkazy o existenci překážek obchodu a o nepříznivých účincích na obchod, které jimi byly způsobeny. Důkazy o nepříznivých účincích na obchod musí být případně podány na základě faktorů uvedených v článku 10.

Článek 5

Postup při stížnosti

1. Stížnost se podá Komisi, která zašle její opis členským státům.

2. Stížnost může být stažena a v tom případě lze postup zastavit s výjimkou případů, kdy by toto zastavení nebylo v zájmu Společenství.

3. Pokud je po konzultacích zřejmé, že stížnost neposkytuje dostatečné důkazy pro zahájení šetření, je ten, kdo stížnost podal, v tomto smyslu informován.

4. Komise přijme rozhodnutí o zahájení přezkumného řízení Společenství co nejdříve po podání jakékoli stížnosti podle článku 3 nebo 4; rozhodnutí se zpravidla přijme do 45 dnů od podání stížnosti; tuto lhůtu lze přerušit na žádost toho, kdo stížnost podal, nebo s jeho souhlasem, aby bylo umožněno poskytnutí doplňujících informací, jež by mohly být nezbytné pro úplné zhodnocení opodstatněnosti stížnosti.

Článek 6

Žádost členského státu

1. Kterýkoli členský stát může požádat Komisi, aby zahájila postupy uvedené v článku 1.

2. K odůvodnění své žádosti poskytne členský stát Komisi dostatečné důkazy týkající se překážek obchodu a jakýchkoli účinků, které jimi byly způsobeny. Aby byly důkazy o újmě a o nepříznivých účincích na obchod přiměřené, musí být případně podány na základě faktorů uvedených v článku 10.

3. Komise o žádostech neprodleně informuje ostatní členské státy.

4. Pokud je po konzultaci zřejmé, že žádost neposkytuje dostatečné důkazy pro zahájení šetření, je členský stát v tomto smyslu informován.

5. Komise přijme rozhodnutí o zahájení přezkumného řízení Společenství co nejdříve od podání žádosti členským státem podle článku 6; rozhodnutí se zpravidla přijme do 45 dnů od podání žádosti; tuto lhůtu lze přerušit na žádost žádajícího členského státu nebo s jeho souhlasem, aby bylo umožněno poskytnutí doplňujících informací, jež by mohly být nezbytné pro úplné zhodnocení opodstatněnosti věci, kterou žádající členský stát předkládá.

Článek 7

Postup konzultací

1. Pro účely konzultací podle tohoto nařízení se zřizuje poradní výbor (dále jen "výbor"), který se skládá ze zástupců všech členských států a kterému předsedá zástupce Komise.

2. Konzultace proběhnou neprodleně na žádost členského státu nebo z podnětu Komise a v každém případě v časovém rámci, který umožní dodržení lhůt stanovených tímto nařízením. Předseda výboru poskytne členským státům co nejdříve veškeré příslušné informace, které má k dispozici. Komise rovněž předloží tyto informace výboru zřízenému podle článku 113 Smlouvy, aby mohl zvážit jakékoli obecnější důsledky pro společnou obchodní politiku.

3. Zasedání výboru svolává předseda.

4. V nezbytných případech mohou mít konzultace písemnou formu. V takovém případě Komise písemně informuje členské státy, jež mají právo ve lhůtě osmi pracovních dnů od tohoto oznámení písemně vyjádřit svá stanoviska nebo požádat o ústní konzultace, které uspořádá předseda za předpokladu, že se tyto ústní konzultace mohou konat v časovém rámci, jenž umožní dodržení lhůt stanovených tímto nařízením.

Článek 8

Přezkumné řízení Společenství

1. Pokud je Komisi po konzultacích zřejmé, že existují dostatečné důkazy pro zahájení přezkumného řízení a že takové řízení je v zájmu Společenství nezbytné, postupuje Komise následujícím způsobem:

a) oznámí zahájení přezkumného řízení v Úředním věstníku Evropských společenství; v tomto oznámení označí dotčený výrobek nebo službu a dotčené země, uvede shrnutí obdržených informací a upozorní, že veškeré informace týkající se dané věci mají být sděleny Komisi; stanoví lhůtu, ve které mohou dotčené strany požádat o ústní slyšení před Komisí podle odstavce 5;

b) úředně informuje zástupce země nebo zemí, která je nebo které jsou předmětem řízení a s níž nebo nimiž mohou být zároveň uspořádány konzultace;

c) provede přezkum na úrovni Společenství ve spolupráci se členskými státy.

2. a) V případě potřeby obstará Komise veškeré informace, které považuje za nezbytné, a pokusí se ověřit tyto informace u dovozců, obchodníků, zástupců, výrobců, poskytovatelů služeb, hospodářských organizací a profesních svazů, pokud s tím dotčené podniky nebo organizace souhlasí.

b) V případě potřeby provede Komise šetření na území třetích zemí, pokud byly vlády těchto zemí úředně informovány a v přiměřené lhůtě nevznesly žádné námitky.

c) Komisi jsou v jejím šetření nápomocni úředníci členského státu, na jehož území šetření probíhá, pokud o to daný členský stát požádá.

3. Členské státy předloží Komisi na žádost veškeré informace nezbytné pro přezkum v souladu s úpravami stanovenými Komisí.

4. a) Ti, kteří podali stížnost, a dotčení vývozci a dovozci, jakož i zástupci dotčených zemí mohou nahlížet do všech podkladů zpřístupněných Komisi s výjimkou vnitřních dokumentů pro účely Komise a správních orgánů, za předpokladu, že se tyto podklady týkají ochrany jejich zájmů, že nejsou důvěrné ve smyslu článku 9 a že jsou Komisí využívány při jejím přezkumném řízení. Dotčené osoby předloží Komisi písemnou odůvodněnou žádost s označením požadovaných podkladů.

b) Ti, kteří podali stížnost, dotčení vývozci a dovozci a zástupci dotčených zemí mohou požádat, aby byli informováni o podstatných skutečnostech a uváženích vyplývajících z přezkumného řízení.

5. Komise může dotčené strany vyslechnout. Vyslechne je tehdy, jestliže podají ve lhůtě stanovené v oznámení zveřejněném v Úředním věstníku Evropských společenství písemnou žádost o slyšení a pokud prokáží, že jsou stranou, která je přímo dotčená výsledkem řízení.

6. Komise dá dále na žádost přímo dotčeným stranám příležitost k setkání, aby mohly přednést protichůdné názory a aby mohly předložit veškeré protiargumenty. Při poskytnutí této příležitosti vezme Komise v úvahu přání stran a potřebu zachovat důvěrnost. Žádná ze stran nemá povinnost se setkání zúčastnit a neúčastí strany není její věci nijak dotčena.

7. Pokud nejsou informace požadované Komisí poskytnuty v přiměřené době nebo pokud je šetření významně bráněno, lze učinit závěry na základě dostupných informací.

8. Jakmile Komise přezkum ukončí, podá zprávu výboru. Zpráva se zpravidla předloží do pěti měsíců od oznámení o zahájení přezkumného řízení, ledaže je řízení natolik složité, že Komise lhůtu prodlouží na sedm měsíců.

Článek 9

Důvěrnost informací

1. Informace obdržené podle tohoto nařízení se používají pouze k účelům, pro které byly vyžádány.

2. a) Rada, Komise, členské státy, ani jejich úředníci nevyzradí žádné informace důvěrného charakteru, které obdrželi podle tohoto nařízení, ani žádné údaje poskytnuté na důvěrném základě kteroukoli ze stran přezkumného řízení, bez výslovného svolení poskytovatele informací.

b) V každé žádosti o důvěrné zacházení se uvede, proč jsou informace důvěrné, a připojí se k ní veřejně přístupné shrnutí informací nebo odůvodnění, proč informace nelze tímto způsobem shrnout.

3. Informace se zpravidla považují za důvěrné, pokud je pravděpodobné, že by jejich vyzrazení mělo výrazně nepříznivé účinky pro poskytovatele nebo zdroj těchto informací.

4. Pokud se však ukáže, že žádost o důvěrné zacházení není opodstatněná, a jestliže poskytovatel informací buď není ochoten údaje zveřejnit nebo schválit jejich zveřejnění v obecné nebo shrnuté podobě, nemusí být na dotčené informace brán zřetel.

5. Tento článek nebrání orgánům Společenství ve zveřejňování obecných informací a zejména důvodů, na nichž jsou založena rozhodnutí přijatá podle tohoto nařízení. Toto zveřejnění musí brát v úvahu oprávněný zájem dotčených stran na zachování jejich obchodního tajemství.

Článek 10

Důkazy

1. Přezkum újmy zahrnuje případně tyto faktory:

a) objem dotčených dovozů nebo vývozů Společenství, zejména v případech, kdy došlo k významnému nárůstu nebo poklesu, ať už vyjádřenému absolutně nebo ve vztahu k výrobě nebo spotřebě na dotčeném trhu;

b) ceny konkurentů hospodářských odvětví Společenství, zejména pro zjištění podstatného cenového podbízení proti hospodářskému odvětví Společenství ve Společenství nebo na trzích třetí země;

c) následný dopad na hospodářské odvětví Společenství, jak jej naznačuje vývoj některých ekonomických ukazatelů, jako například výroba, využití kapacity, skladové zásoby, odbyt, podíl na trhu, ceny (tj. pokles cen nebo zamezení růstu cen, který by za běžných okolností nastal), zisky, kapitálový výnos, investice, zaměstnanost.

2. Pokud se uplatňuje nebezpečí újmy, Komise rovněž zkoumá, zda se dá s určitostí předpokládat, že konkrétní situace může vést ke skutečné újmě. V tomto ohledu mohou být vzaty v úvahu také následující faktory:

a) míra zvýšení vývozů na trh, na kterém výrobky a služby Společenství konkurují dotčeným výrobkům nebo službám;

b) vývozní kapacita v zemi původu nebo vývozu, a to stávající nebo která vznikne v předvídatelné budoucnosti, a pravděpodobnost, že vývozy umožněné touto kapacitou budou směřovat na trh uvedený pod písmenem a).

3. Újma způsobená dalšími faktory, které ať už jednotlivě nebo společně rovněž nepříznivě ovlivňují hospodářské odvětví Společenství, nesmí být připisována šetřeným praktikám.

4. Pokud se uplatňují nepříznivé účinky na obchod, zkoumá Komise dopad těchto nepříznivých účinků na hospodářství Společenství nebo regionu Společenství či na určité odvětví hospodářské činnosti v tomto regionu. Komise může za tímto účelem vzít v úvahu faktory uvedené v odstavcích 1 a 2. Nepříznivé účinky na obchod mohou nastat mimo jiné v situacích, kdy je bráněno nebo zamezováno obchodním tokům výrobku nebo služby nebo kdy jsou takové toky odchylovány v důsledku jakékoli překážky obchodu, nebo v situacích, kdy překážky obchodu podstatně ovlivnily dodávky nebo vstupy (např. částí a součástí nebo surovin) do podniků Společenství. Pokud se uplatňuje hrozba nepříznivých účinků na obchod, Komise rovněž zkoumá, zda se dá s určitostí předpokládat, že konkrétní situace může vést ke skutečným nepříznivým účinkům na obchod.

5. Komise má rovněž při zkoumání důkazů o nepříznivých účincích na obchod na zřeteli ustanovení, zásady nebo postupy, kterými se řídí právo jednat podle příslušných mezinárodních obchodních pravidel uvedených v čl. 2 odst. 1.

6. Komise dále zkoumá jakékoli další příslušné důkazy obsažené ve stížnosti nebo v žádosti členského státu. V tomto ohledu není seznam faktorů a ukazatelů uvedených v odstavcích 1 až 5 vyčerpávající ani nelze brát s ohledem na existenci újmy nebo nepříznivých účinků na obchod za rozhodující jeden či více z těchto faktorů a ukazatelů.

Článek 11

Zastavení a pozastavení postupu

1. Pokud je přezkumným řízením zjištěno, že zájmy Společenství nevyžadují žádné opatření, postup se v souladu s článkem 14 zastaví.

2. a) Pokud dotčená třetí země nebo dotčené třetí země přijmou po ukončení přezkumném řízení opatření, která jsou považována za uspokojivá, a není tudíž třeba žádný zásah Společenství, může být postup podle článku 14 pozastaven.

b) Komise dohlíží na uplatňování těchto opatření, případně na základě pravidelně dodávaných informací, které si může vyžádat od dotčených třetích zemí a jež může podle potřeby kontrolovat.

c) Pokud byla opatření přijatá dotčenými třetími zeměmi zrušena, pozastavena nebo špatně provedena, nebo pokud má Komise důvody domnívat se, že tomu tak je, nebo pokud nebylo vyhověno žádosti Komise o informace podle písmene b), uvědomí o tom Komise členské státy, a pokud je to nezbytné a jestliže k tomu výsledky šetření a nově dostupné skutečnosti opravňují, učiní Komise opatření podle čl. 13 odst. 3.

3. Jestliže je po přezkumném řízení nebo kdykoli před řízením pro urovnání mezinárodních sporů, v jeho průběhu nebo po jeho ukončení zřejmé, že nejvhodnějším prostředkem k urovnání sporu, který je důsledkem překážky obchodu, je uzavření dohody s dotčenou třetí zemí nebo s dotčenými třetími zeměmi, která by mohla změnit hmotné právo Společenství nebo dotčené třetí země nebo dotčených třetích zemí, pozastaví se postup podle článku 14 a povedou se jednání podle článku 113 Smlouvy.

Článek 12

Přijetí opatření obchodní politiky

1. Pokud je přezkumným řízením zjištěno (pokud není vzhledem ke skutkovému a právnímu stavu přezkumné řízení zbytečné), že zásah je v zájmu Společenství nezbytný za účelem zajištění výkonu práv Společenství podle mezinárodních obchodních pravidel s cílem odstranění újmy nebo nepříznivých účinků na obchod, jež jsou důsledkem překážek obchodu přijatých nebo zachovávaných třetími zeměmi, určí se vhodná opatření postupem podle článku 13.

2. Pokud mezinárodní závazky Společenství vyžadují předchozí provedení mezinárodního konzultačního řízení nebo řízení pro urovnání sporů, rozhodne se o opatřeních uvedených v odstavci 3 až po ukončení takového řízení a s přihlédnutím k jeho výsledkům. Jestliže Společenství žádalo, aby orgán pro řešení mezinárodních sporů uvedl a schválil opatření, která jsou vhodná pro provedení výsledků řízení pro urovnání mezinárodních sporů, musejí být opatření obchodní politiky Společenství, která jsou nezbytná v důsledku tohoto schválení, v souladu s doporučením tohoto orgánu pro řešení mezinárodních sporů.

3. Mohou být přijata jakákoli opatření obchodní politiky, která jsou slučitelná se stávajícími mezinárodními závazky a postupy, zejména:

a) pozastavení nebo odnětí koncesí vyplývajících z obchodně-politických jednání;

b) zvýšení stávajících celních sazeb nebo zavedení jiných dovozních poplatků;

c) zavedení množstevních omezení nebo jakýchkoli dalších opatření měnících dovozní nebo vývozní podmínky nebo jinak ovlivňujících obchod s dotčenou třetí zemí.

4. Odpovídající rozhodnutí uvádějí důvody, na nichž jsou založena, a zveřejňují se v Úředním věstníku Evropských společenství. Zveřejnění je zároveň považováno za oznámení přímo dotčeným zemím a stranám.

Článek 13

Rozhodovací postupy

1. Rozhodnutí uvedená v čl. 11 odst. 1 a odst. 2 písm. a) se přijmou v souladu s článkem 14.

2. Jestliže Společenství jedná na základě stížnosti podle článků 3 a 4 nebo žádosti podle článku 6 v souladu s formálními mezinárodními postupy konzultací nebo urovnávání sporů, přijímají se rozhodnutí týkající se zahájení, vedení nebo ukončení těchto postupů v souladu s článkem 14.

3. Pokud musí Společenství, jež jedná v souladu s čl. 12 odst. 2, přijmout rozhodnutí o opatřeních obchodní politiky, která mají být přijata podle čl. 11 odst. 2 písm. c) nebo podle článku 12, rozhodne Rada v souladu s článkem 113 Smlouvy kvalifikovanou většinou nejpozději do 30 pracovních dnů od obdržení návrhu Komise.

Článek 14

Postup projednávání ve výboru

1. Odkazuje-li se na postup uvedený v tomto článku, předseda přednese věc výboru.

2. Zástupce Komise předloží výboru návrh rozhodnutí, které má být přijato. Výbor věc projedná ve lhůtě stanovené předsedou v závislosti na naléhavosti věci.

3. Komise přijme rozhodnutí, které sdělí členským státům a které je použitelné po uplynutí lhůty 10 dnů, jestliže během této lhůty žádný členský stát nepostoupí věc Radě.

4. Rada může na žádost členského státu změnit rozhodnutí Komise kvalifikovanou většinou.

5. Pokud Rada do 30 dnů ode dne, kdy jí byla věc postoupena, nerozhodne, je rozhodnutí Komise po uplynutí této lhůty použitelné.

Článek 15

Obecná ustanovení

1. Toto nařízení se nevztahuje na případy, jež jsou upraveny jinými stávajícími pravidly v rámci společné obchodní politiky. Toto nařízení je doplňkem k:

- pravidlům pro společnou organizaci zemědělských trhů a jejich prováděcím ustanovením,

- zvláštním pravidlům přijatým podle článku 235 Smlouvy pro zboží zpracované ze zemědělských produktů.

Tímto nařízením nejsou dotčena další opatření, která mohou být přijata podle článku 113 Smlouvy, ani postupy Společenství pro úpravu otázek týkajících se překážek obchodu, které přednesly členské státy ve výboru zřízeném podle článku 113 Smlouvy.

2. Nařízení (EHS) č. 2641/84 se zrušuje. Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 16

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. ledna 1995. Použije se na řízení zahájená po tomto dni.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 22. prosince 1994.

Za Radu

předseda

H. Seehofer

[1] Stanovisko ze dne 14. prosince 1994 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

[2] Úř. věst. L 252, 20.9.1984, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 522/94 (Úř. věst. L 66, 10.3.1994, s. 10).

--------------------------------------------------