Nařízení Rady (EHS) č. 1534/91

ze dne 31. května 1991

o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví pojišťovnictví

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 87 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3],

vzhledem k tomu, že ustanovení čl. 85 odst. 1 Smlouvy mohou být podle čl. 85 odst. 3 prohlášena za neúčinná pro kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, pokud splňují podmínky uvedené v čl. 85 odst. 3;

vzhledem k tomu, že k čl. 85 odst. 3 Smlouvy musí být nařízením přijatým na základě článku 87 Smlouvy stanovena prováděcí pravidla;

vzhledem k tomu, že spolupráce mezi podniky v odvětví pojišťovnictví je až do určitého stupně žádoucí pro zajištění správného fungování tohoto odvětví a může současně přispívat k prosazování zájmů spotřebitelů;

vzhledem k tomu, že provádění nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků [4] umožňuje Komisi dohlížet na otázky, které se vyskytují v souvislosti se spojováním podniků ve všech odvětvích včetně odvětví pojišťovnictví;

vzhledem k tomu, že výjimkami podle čl. 85 odst. 3 Smlouvy zůstávají v každém případě nedotčeny právní předpisy Společenství nebo členských států, které hájí zájmy spotřebitelů v tomto odvětví;

vzhledem k tomu, že dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě sloužící těmto cílům mohou, pokud spadají pod zákaz uvedený v čl. 85 odst. 1 Smlouvy, být za určitých podmínek z uloženého zákazu vyňaty; že se to týká zejména dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě vztahujících se ke stanovení společných sazeb rizikového pojistného, založených na společně zjištěné statistice nebo na počtu pojistných událostí, k sestavení vzoru všeobecných pojistných podmínek, ke společnému krytí určitých druhů rizik, k likvidaci pojistných událostí, k prověření a uznání zabezpečovacích opatření, k sestavování seznamů a výměně informací o zvýšených rizicích;

vzhledem k tomu, že pro velký počet přihlášek, které byly podány podle nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy [5] naposledy pozměněné aktem o přistoupení Španělska a Portugalska, je žádoucí, aby Komise za účelem usnadnění svých úkolů mohla prostřednictvím nařízení prohlásit ustanovení čl. 85 odst. 1 Smlouvy za nepoužitelná pro některé kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě;

vzhledem k tomu, že má být stanoveno, za jakých podmínek může Komise v úzkém a stálém spojení s příslušnými orgány členských států tuto pravomoc vykonávat;

vzhledem k tomu, že při výkonu těchto pravomocí bude Komise brát v úvahu nejen riziko, že dojde k zamezení hospodářské soutěže na podstatné části relevantního trhu, a veškeré výhody pojistníků, které vyplývají z dohod, nýbrž i riziko, které plyne pro pojistníky z rozšíření doložek omezujících hospodářskou soutěž a z činnosti společností, které mají v zemi působení pouze poštovní schránku;

vzhledem k tomu, že vedení seznamů a nakládání s informacemi o zvýšených rizicích musí být prováděno se zajištěním ochrany důvěrnosti;

vzhledem k tomu, že podle článku 6 nařízení č. 17 může Komise určit, že rozhodnutí podle čl. 85 odst. 3 Smlouvy má zpětnou působnost; že Komise může také za tímto účelem vydat nařízení;

vzhledem k tomu, že podle článku 7 nařízení č. 17 mohou být dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě rozhodnutím Komise vyňaty ze zákazu zejména tehdy, jsou-li změněny tak, že splňují požadavky čl. 85 odst. 3 Smlouvy; že je žádoucí, aby Komise mohla nařízením vyjmout tyto dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, pokud jsou změněny takovým způsobem, že spadají do kategorie stanovené v některém nařízení týkajícím se výjimky;

vzhledem k tomu, že nelze vyloučit, že v určitých případech nemusí být splněny předpoklady vyjmenované v čl. 85 odst. 3 Smlouvy; že Komise musí mít možnost upravit do budoucna tyto případy pomocí rozhodnutí v souladu s nařízením č. 17,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1. Aniž je dotčeno používání nařízení č. 17, Komise může pomocí nařízení a v souladu s čl. 85 odst. 3 Smlouvy prohlásit ustanovení čl. 85 odst. 1 Smlouvy za nepoužitelná pro kategorie dohod mezi podniky, rozhodnutí podnikových sdružení a jednání ve vzájemné shodě v odvětví pojišťovnictví, jejichž předmětem je spolupráce v těchto oblastech:

a) stanovení společných sazeb rizikového pojistného, založených na společně zjištěné statistice nebo na počtu pojistných případů;

b) sestavení vzoru všeobecných pojistných podmínek;

c) společné krytí určitých druhů rizik;

d) likvidace pojistných událostí;

e) kontrola a uznání zabezpečovacích opatření;

f) sestavování seznamů zvýšených rizik a výměna příslušných informací, za předpokladu, že vedení těchto seznamů a nakládání s těmito informacemi je prováděno se zajištěním ochrany důvěrnosti.

2. Nařízení Komise uvedené v odstavci 1 musí definovat kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, na které se nařízení vztahuje, a určovat zejména:

a) omezení nebo ustanovení, která smí nebo nesmí být obsažena v dohodách, rozhodnutích nebo v jednání ve vzájemné shodě;

b) ustanovení, která musí být obsažena v dohodách, rozhodnutích a v jednání ve vzájemné shodě, nebo jiné podmínky, které musí být splněny.

Článek 2

Nařízení přijaté na základě článku 1 se vydává na dobu určitou.

Může být zrušeno nebo změněno, pokud se okolnosti změnily v některém bodě, který byl pro vydání nařízení podstatný; v tomto případě se určí lhůta na přizpůsobení dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, spadajících do působnosti původního nařízení.

Článek 3

Nařízení přijaté na základě článku 1 může stanovit, že se se zpětnou působností vztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, pro něž by v den, kdy by uvedené nařízení vstoupilo v platnost, mohlo být vydáno rozhodnutí se zpětnou působností na základě článku 6 nařízení č. 17.

Článek 4

1. Nařízení přijaté na základě článku 1 může stanovit, že zákaz stanovený v čl. 85 odst. 1 Smlouvy se po dobu, která má být určena tímto nařízením, nevztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které již existovaly 13. března 1962 a nesplňují podmínky čl. 85 odst. 3, jestliže

- jsou do šesti měsíců po vstupu uvedeného nařízení v platnost změněny tak, že splní podmínky uvedeného nařízení, a

- změny jsou Komisi sděleny ve lhůtě stanovené v uvedeném nařízení.

Ustanovení pododstavce 1 se stejnou měrou vztahuje i na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které existovaly v den přistoupení nových členských států a které v důsledku přistoupení spadají do působnosti čl. 85 odst. 1 Smlouvy a nesplňují předpoklady čl. 85 odst. 3.

2. Na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které bylo třeba podle článku 5 nařízení č. 17 oznámit před 1. únorem 1963, se odstavec 1 vztahuje jen tehdy, pokud bylo oznámení provedeno před tímto datem.

Na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které následkem přistoupení nových členských států spadají do působnosti čl. 85 odst. 1 Smlouvy a které bylo třeba podle článků 5 a 25 nařízení č. 17 ohlásit do šesti měsíců po přistoupení, se odstavec 1 použije jen tehdy, jestliže bylo oznámení provedeno před uplynutím této lhůty.

3. V právních sporech, jež nejsou ukončeny, když vstupuje v platnost některé nařízení vydané na základě článku 1, nelze použít ustanovení přijatá na základě odstavce 1; nelze je rovněž použít vůči třetím osobám k odůvodnění nároků na náhradu škody.

Článek 5

Před přijetím nařízení uveřejní Komise jeho návrh, aby poskytla všem dotyčným osobám a organizacím příležitost sdělit připomínky ve lhůtě, kterou stanoví alespoň na jeden měsíc.

Článek 6

1. Komise vyslechne Poradní výbor pro restriktivní praktiky a dominantní postavení:

a) dříve než uveřejní návrh nařízení;

b) dříve než přijme nařízení.

2. Použijí se odst. 5 a 6 článku 10 nařízení č. 17, které se týkají Poradního výboru. Společná zasedání s Komisí se však konají nejdříve jeden měsíc po odeslání pozvání.

Článek 7

Jestliže Komise ze svého vlastního podnětu nebo na návrh některého členského státu nebo fyzické nebo právnické osoby, která uplatní oprávněný zájem, zjistí, že v určitém případě mají dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, které spadají pod nařízení vydané na základě článku 1, přece jen některé účinky neslučitelné s podmínkami stanovenými v čl. 85 odst. 3 Smlouvy, může při odnětí výhody z použití tohoto nařízení přijmout rozhodnutí podle článků 6 a 8 nařízení č. 17, aniž je vyžadováno oznámení podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 17.

Článek 8

Nejpozději šest let od vstupu v platnost nařízení Komise stanoveného v článku 1 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování tohoto nařízení, doprovázenou takovými návrhy na změny tohoto nařízení, které se mohou podle získaných zkušeností jevit jako nezbytné.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 31. května 1991.

Za Radu

předseda

A. Bodry

[1] Úř. věst. C 16, 23.1.1990, s. 13.

[2] Úř. věst. C 260, 15.10.1990, s. 57.

[3] Úř. věst. C 182, 23.7.1990, s. 27.

[4] Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 1.

[5] Úř. věst. 13, 21.2.1962, s. 204/62.

--------------------------------------------------